Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Strachu ze zubaře se mi celkem podařilo zbavit (a zásadně nechodím k zubaři "in high"), ale poslední dobou na mě celkem často - alespoň jednou do týdne - příjde po špeku šílenej stihomam, který jde až do absurdna a dá se nazvat i strachem - například jsem si uvědomil, že nevím, co dělá otec mojí kolegyně a začal jsem se děsit, že je to šéf krišotů, nebo nějakejch jinejch orgánů a nejhorší na tom je, že jak nad tím v tu chvíli přemýšlím, všechno zapadá a vše tu stíhu potvrzuje..... prostě hnus.
ěkdy se mi taky stane že ve snu nemůžu běžet(jestli je to nějak spojený s tím,že jsem byl atlet na docela vysoké výkonové úrovni??).
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mám to samý! Až na to že nejsem atlet. Je to divnej stav, člověk jakoby trochu běží, ale nemá rychlost a pohybuje pomalu nohama. Spíš to vypadá jako kulhání. Silně introspektivní zážitek, ale jsem rád že v tom nejsem sám.
Minuly tyden jsme dělali v laboratoři extrakce za pomocí organických rozpouštědel. Na konci práce jsem mel v digestoři neskutčný bordel a převrhl se mi nejaký fenylmetylchlorbutadiencosi na rozpalenou azbestovou sitku, vsechna ta humusárna se vypařila a spoustu sem toho nadýchal ze zacatku to bylo v poho ale tak do ctvrthodky nastoupil hnusnej stav ktery uz nikdy... jeste na vlakovym nadrazi jsem viděl jezdit modrorůžový drezíny... NEVERMORE
to jsem ale nechtěl říct. když jsem přijel do jednoho malého městečka kam jsem směřoval, zažil jsem cosi divného. Zvyklý velkoměstkého ruchu jsem vystoupil o půl osmé z vlaku a sel neco zaridit do prodejny jizdenek. To byla posledni osoba co jsem vcera potkal. Sel jsem prázdnými ulicemi, nikde žádné auto, lampy svítily nikomu, v žádném okně se nesvítilo, nikdo nebyl doma, prošel jsem půl města a ani jeden člověk. Město duchů.. Chytla mě hrozná schýza. Nevím co to mělo znamenat jestli to bylo doopravdy nebo nějaký hlod ale už nikdy to nechci zazit.
bydlím v bytě, který je nad obchodama, hned v první patře a kolem dokola, je oplechování po kterém se dá chodit, a někdy, když sedím zkouřená v obýváku, si úplně v sugeruju, že se tam zničeho nic někdo objeví a bude se mi dívat přímo do očí......
Zubar, terorismus a lidska hloupost obecne(skins, opilci, agresivni lide, bezohledni motoristi...). Proto jsem nejradsi sam daleko od civilizace. Tam se citim nejlepe.
Nedávno jsem navštívil s rodinou,přáteli Řecko.Sjelo se nás 9 milovníků zeleného listu,ale zásoby stačili ztěží na 2 dny(letecká doprava není milovníkem zeleného listu,ani jiného).Výlet za nákupem do velkého města(Tesaloniki) byl nevyhnutelný.Vše se nakonec trochu zkomplikovalo a já, řidič jednoho z transportních aut, jsem se rozhodl jít hledat zdroje do ulice sám. Během prcházky jsem udělal jednu chybu za druhou a jako do té doby důvěřivý člověk se nachal zlákat na rádoby solidní nabídku, na jejímž konci mě čekala trpká skutečnost.Byli 4, já sám.První ,druhá rána než jsem se stačil zorientovat obestoupili mě.Porařilo se mi se štěstím uniknout, ale stačilo jen málo(uklouznám, že utí,absence branky v plotě,rychlé nohy,plná dálnice, do které jsem při útěku skočil,atd.) a mohla to být poslední dovolená. První strach o život a pevně doufám že i poslední.Nikomu bych nepřál!
ja mam celkove strah ze tmy..pokud se nahulim..pohoda ale jak se vracim zpet do reality tak si uvedomuju vsechny veci ktery se me muzou stat..kdyby na me nekdo sahl tak omdlim.treba jen kdyz pisu tyto radky tak musim mit roznuty svetlo jinak bych se porad otacel s pocitem ze tam nekdo je.ale rikam tyto stavy nejsou porad ale z 80%ano..ale jinak litat po lese dokazu do nekonecna a jakymkoliv necasu..miluju temnej les..ale nemam rad cohzeni po vesnici s kapuci..porad se musim otacet..fuj../jednou me kamos druhej den po kalbe rikal ze sem utikal doma..od te doby nekdy utikam dom abych byl co nejdriv doma...divne..
No na tenhle sloh jsem dostal registraci tady na groweru... Takový moje začátky s hulením:-)
Mladá chtěla abych něco koupil, že se zhulime. Měla přijet až v pátek. Zacal jsem hulit v sobotu. Kámoš mi říkal ať dojdu na jeho oslavu, že mě ukáže jak se to balí a že tam rovnou něco koupíme. Tak jsem došel, popřál... A těšil se až si udělá čas Začal na mě mrkat docela brzo a zachvíli už jsme balili. Dali jsme si venku česrtvě ubalenýho jointa a všechno bylo v pohodě. Byl to solidní model od jeho kámošů z Prahy. V balení bylo asi šest paliček, z toho dvě jsme zhulili.. V pondělí jsem šel do školy a ještě jsem to cejtil. Neměl jsem zrovna moc peněz tak jsem huličům ze třídy dvě paličky prodal.. A zbytek jsme zhulili v úterý o poledňáku. To byl ten nejlepší stav jakej podle mě může bejt. Myslim, že jsem zažil pocit absolutního štěstí, když jsem se smál pořád dokola úplnejm píčovinám. Třeba když náš kouč na épéčka označil tousty za prokládaný mršky. Měli jsme všichni záchvat. Jelikož jsem ve čtvrtek řídil, tak už jsem od úterka nehulil. V pátek dojela mladá už dopoledne. S kámošem jsem byl domluvnej na dalsí matroš. Chtěl jsem to stejný skéro. Sešli jsme se a říkal, že teď nemá to co mi dával předtím. Měl nějakou drťku. Nelíbilo se mi to, ale věřil jsem mu a koupil jsem to. Říkal, že je to možná ještě lepší. V sobotu jsme si chtěli dát ,ale večír jsem řídil. Ubalil jsem slabýho malýho špeka a šli jsme na procházku. Potáhl jsem si jen trošičku.. Mládá zkouřila zbytek. Shodli jsme se na tom, že to nic nedělá.. A tak jsme navěčír jeli do města. Byla tam docela nuda, tak jsme to zabalili už docela brzo asi kolem desátý. Doma jsme měli chuť se zhulit.. Mladá vytáhla skleněnku, takovou tu větší s pořádným kotlem. Tak jsem to napěchoval. A začali jsme kouřit. Vůbec nic to nedělalo, když jsme to dopálili, tak jsem ji napěchoval zbytkem všeho podruhý a ona si potáhla už jen párkrát a já to dojel. Co si naposled střízlivě pamatuju byla, její otázka jestli mě to něco dělá. Moje odpověď zněla NE. Ale co se dělo pak je pro mě nezapomenutelnej pocit. Prej jsem se začal chovat divně. Já myslim, že se mi pomalu začalo oddělovat vědomí od moji tělesný schránky. Nemohl jsem si zapamatovat krátkodobý věci, né víc jak pár sekund minulosti. Nevim jestli si to někdo dokážete představit, ale člověk je pak hrozně zmatenej. Začal jsem se bát, protože mě mladá nerozuměla. Vlastně jsem ani nevědel jestli jí odpovídám na co se mě ptá, a jestli vůbec mluvim a nezdá se mě to. Úplně jsem se odpoutal od času, jako by se zastavil, jako by zrychlil a utekl. Těch pár hodin než jsem usnul vnímám jako pár minut, přitom to bylo nekonečný. Taky jsem se prej klepal a nepravidelně dejchal ale moje láska mě držela. Bez ní bych to nevydržel.
nedávno jsem zažil strach - kámoš slaňoval tudle hrůzu a já byl nahoře (zmaštěn) a najednou proti mě vyjel dvoupatrovej vlak - není kam uhnout - tak jsem musel přelezt nahoře zábradlí a doufat..............
30-10-2006 v 19:44 PM
I Ty, se můžeš stát malým teroristou 
