breeder
Grower Team
Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611 
|
 monitoring médií k 26.07.2003 |
Příspěvek č. 1 |
EXPRES
Blesk | 26.8.2003 | rubrika: Čechy/Morava | strana: 5
* Zapálila včelín
PODLESÍ (tom) - Včelín vykuřovala na zahradě u domu v Budišově nad Budišovkou-Podlesí žena (76). Neopatrností zapálila včelín, v němž shořelo 19 včelstev. Vlastníkovi (49) způsobila škodu 35 000 korun.
* Chyba bolela
VESELÍ NAD LUŽNICÍ (kli) - S protijedoucí Mazdou 606 se při otáčení na silnici ve Veselí nad Lužnicí na Táborsku srazil řidič (49) Opelu Omega. Stejně jako řidič (40) druhého auta byl těžce zraněn. Jejich čtyři spolujezdci utrpěli lehká zranění.
* Přes řidítka
RONOV (čad) - Mezi obcemi Ronov a Ořechov na Žďársku se po silnici jedoucí cyklistka (26) lekla chodkyně a začala prudce brzdit. Následkem toho přelétla přes řidítka a porazila jdoucí ženu. Obě účastnice nehody utrpěly naštěstí jen lehká zranění.
* Nabízeli drogu
BERNARTICE (tom) Marihuanu kouřili před dětmi na autobusové zastávce i jinde v Bernarticích u Jeseníku dva místní (16 a 17) výrostci. Drogu nezletilcům také nabízeli, a vykoledovali si proto stíhání za šíření toxikomanie.
________________________________________________________________________
Soud s pěstiteli marihuany bude pokračovat 23. září
Zpravodajství ČTK | 25.8.2003 | 10:37 | rubrika: Právo a krimi - Středočeský kraj | autor: JT
KOLÍN, 23. září
09:00, Okresní soud, jednací síň č. 6, Kmochova 144
Pokračuje hlavní líčení s osmičlennou skupinou, která je podezřelá z pěstování marihuany. Sedm mužů a jednu ženu ve věku od 25 do 27 let obžaloba viní z nedovolené výroby a distribuce omamných a psychotropních látek. V rodinných domcích po celé republice podle žaloby minimálně od roku 2001 pěstovali a prodávali konopí. Policie je zadržela loni v březnu.
Zdroj: soudce Jiří Kruml
ČTK
________________________________________________________________________
Policisté zadrželi muže, kteří prodali pervitin za 360.000 korun
Zpravodajství ČTK | 25.8.2003 | 17:57 | rubrika: Právo a krimi - Ostravský kraj | autor: DVC
OSTRAVA 25. srpna (ČTK) - Ostravští policisté z týmu Toxi ve spolupráci s Národní protidrogovou centrálou v těchto dnech zadrželi dva dealery drog, kteří od poloviny roku 2000 prodávali v Ostravě a jejím okolí pervitin. "Podle dosavadních informací prodali téměř 400 gramů drogy a vydělali tak 360.000 korun," řekla ČTK Alena Kudělová z tiskového oddělení ostravské policie.
V rámci akce s krycím názvem Krystal skončil ve vazbě pětadvacetiletý muž a jeho o 17 let starší komplic. Oba pocházejí z Ostravy. "Zájemcům sami nebo prostřednictvím dalších lidí prodávali vysoce kvalitní pervitin," uvedla policistka.
Dodala, že po mladším z dvojice od listopadu 2002 pátrali policisté na území celé republiky. "Při zatčení se pokusil uniknout a vyskočil z balkonu. Navíc jsme se domnívali, že je ozbrojen. Také proto jej zatýkali členové zásahové jednotky," řekla Kudělová. Podezření se potvrdilo, zbraň našli policisté v bytě.
Druhý z dvojice patří podle kriminalistů mezi významné osoby ostravského podsvětí. V minulosti se podle Kudělové dostal do problémů se zákonem kvůli závažné majetkové a násilné trestné činnosti, kterou řídil a organizoval.
Oba muži čelí obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie. Pokud se dostanou před soud, můžou ve vězení strávit až deset let.
David Moravec snm
________________________________________________________________________
Drogy se dají koupit také v městském parku
Českolipský deník | 25.8.2003 | strana: 17 | autor: MILAN DOLEŽAL
Česká Lípa - Zvýšený počet nových klientů v K - centru v České Lípě toto zařízení během letních prázdnin nezaznamenalo. Přesto sem dochází více či méně pravidelně něco málo přes 400 stálých klientů, kteří mají problémy se závislostí zejména na pervitinu. Nejvíce mladých lidí je tak z České Lípy a Nového Boru. Za první pololetí tohoto roku bylo navíc v tomto centru vydáno narkomanům bezmála 1 800 nových stříkaček. Což svědčí o tom, jak se drogová scéna u nás rozvíjí. Nejvíce zde mladí lidé berou pervitin, ojediněle pak heroin a hodně se kouří marihuana. "Počty kuřáků marihuany nejsou přesně evidovány, je to i takřka neproveditelné. Do českolipského K - centra totiž tito lidé nechodí, nemají potřebu naší pomoci ani si zde měnit stříkačky. Znám však několik lidí, kteří přestali brát tvrdé drogy, jako byl pervitin, a zůstali u marihuany. Navštěvují nás však rodiče dětí, kteří zjistí, že jejich ratolest kouří "trávu". Těm se pak snažíme vysvětlit, jaký to může mít dopad na organismus mladého člověka apod.," uvedla vedoucí K - centra v České Lípě Magda Jogheeová. Každý narkoman jedoucí v tvrdých drogách ví, kde se ke svému "šlehu" dostane. V České Lípě to je nečastěji v městském parku, na sídlišti Špičák poblíž Centrálu a nedaleko Kauflandu u tzv. U rampy. Sem také zaměřuje svou prevetivní pozornost republiková a městská policie. "Řada narkomanů má nedokončené vzdělání a většinou jsou bez zaměstnání, mají sociální problémy a zdravotní komplikace. Jsou mezi nimi ovšem i studenti středních škol a učilišť. Někteří nastoupili léčbu a někteří dokáží úspěšně abstinovat již několik let. Naší klientkou byla i jedna mladá maminka, která brala drogy i během svého těhotenství," poznamenal Magda Jogheeová. Policisté upozorňují, že zásahy proti drogovým mafiím musí být dobře připravovány. Je nutné mít v ruce maximum důkazů. V loňském roce tak policie řešila celkem deset případů a všechny byly úspěsně objasněny. "Při kontrole bývalého objektu pro sociálně slabé občany, který nedávno vyhořel, na sídlišti Špičák, zjistili strážníci, že zde čtyřiadvacetiletý muž učil svoje o několik let mladší kamarády, jak správně fetovat toluen. Případ byl předán republikové policii k došetření a trestnímu stíhání," vzpomenul zástupce ředitele Městské policie v České Lípě Antonín Doležal.
________________________________________________________________________
Třetina alkoholiků má reálnou šanci vyléčení
Ústecký kraj | 22.8.2003 | rubrika: Ústecký kraj | strana: 3 | autor: VÍT LUKÁŠ
Most - O alkoholiky se dokáží postarat lékaři a další odborníci. Podle Romana Thömeho z mosteckého K-centra, který se alkoholismem zabývá, jej lze úspěšně vyléčit. Úspěch ale záleží na samotných alkoholicích. Co to vlastně alkoholismus je?
Je to nemoc jako každá závislost na nějakých drogách. Nemocný člověk po své droze, zde alkoholu, baží a nemůže bez ní být. Jak se alkoholik projevuje?
Chová se jako každý závislý člověk. Má jediný zájem, dostat se ke své droze. Ta je pro něj vším. Znamená pro něho zážitek a smysl života. Obětuje jí svůj čas a energii. O alkoholicích se mluví jako o agresivních lidech. Je to pravda? Není. Někteří lidé samozřejmě v opilosti agresivní být mohou, ale je to spíše naopak. Alkoholici si jsou své nemoci vědomi a snaží se ji před ostatními většinou skrývat, a proto agresivní nejsou. Dá se alkoholismus léčit a s jakou úspěšností?
Udává se úspěšnost třicet procent, ale není to žádné dogma. Vyléčit se člověk samozřejmě může, ale záleží to jen a jen na něm. Prostě musí to sám chtít. Návštěvy u lékaře nebo terapie jej nevyléčí, pokud nechce. Lékař a terapeut jsou zde pouze proto, aby mu pomáhali a aby ho v boji se závislostí vedli.
________________________________________________________________________
Pervitin na Vsetínsku
ČT 1 | 25.8.2003 | 19:15 | pořad: Události
Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
Policisté ve Vsetíně odhalili gang výrobců a prodejců pervitinu. Desetičlenná skupina drogu vozila i na Slovensko.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor
--------------------
Podle policie v čele skupiny výrobců a prodejců pervitinu stál dvacetišestiletý muž ze Vsetína se svou přítelkyní. Vyrobili dvacet jedna tisíc dávek pervitinu za více než dva miliony korun. Drogu sami nejenom užívali, ale také prodávali za pomoci osmi dalších obviněných na Vsetínsku a Ostravsku.
Ivo NOVÁK, Policie ČR, Vsetín
--------------------
Pervitin vyráběli z volně dostupných léků a chemikálií, které nakupovali různě v chemicky specializovaných prodejnách v Ostravě a na jižní Moravě.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor
--------------------
Podle policie více než kilogram pervitinu zadržení dealeři vyráběli v sedmi bytech v centru Vsetína. Pervitin patří v současnosti k nejrozšířenějším drogám v České republice. Na černém trhu stojí jeden gram přibližně tisíc korun. Pět výrobců a prodejců pervitinu je ve vazbě, dalších pět je stíháno na svobodě. Všem hrozí až desetileté vězení.
________________________________________________________________________
ČT: Policie ve Vsetíně odhalila výrobce a prodejce pervitinu
Zpravodajství ČTK | 25.8.2003 | 20:14 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: VJK
PRAHA 25. srpna (ČTK) - Skupinu deseti výrobců a prodejců pervitinu odhalili policisté ve Vsetíně. Gang vyvážel drogu také na Slovensko, informovala dnes Česká televize (ČT). V čele gangu stál podle policie šestadvacetiletý muž se svojí přítelkyní. Vyrobili 21.000 dávek pervitinu za více než dva miliony korun, uvedla ČT. Drogu nejen užívali, ale prodávali také za pomoci dalších osmi obviněných na Vsetínsku a Ostravsku.
"Pervitin vyráběli z volně dostupných léků a chemikálií, které nakupovali v různých chemických specializovaných prodejnách v Ostravě a na jižní Moravě," řekl ČT vsetínský policista Ivo Novák. Více než kilogram zajištěného pervitinu vyráběli dealeři podle policie v sedmi bytech v centru Vsetína.
Pět výrobců a prodejců drogy je ve vazbě, další jsou stíháni na svobodě. Všem hrozí až deset let vězení, uvedla ČT.
Pervitin patří nyní k nejrozšířenějším drogám v České republice. Jeden gram stojí na černém trhu přibližně 1000 korun.
________________________________________________________________________
Thajští vězni míří v Česku mezi vrahy
Hospodářské noviny | 26.8.2003 | rubrika: z domova | strana: 4 | autor: Jan Hrbáček
Za tři roky vydaly cizí země do republiky 69 odsouzenců, kteří si mají trest odpykávat doma
Valdice, Mírov, Bory nebo Rýnovice. V jedné z těchto nejtěžších českých věznic skončí Radek Hanykovics a Emil Novotný, odsouzení v Thajsku k vysokým trestům za pašování heroinu. Náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenyk míní, že do "měkčí" věznice mladíci, které Thajsko vydalo zpět, jít nemohou - výše trestů totiž překračuje patnáctiletou hranici, která je v Česku stanovena pro výjimečný trest. Náměstek ministra spravedlnosti Jakub Camrda o tom, kde budou oba muži vězněni, zatím odmítá mluvit: "Nechci spekulovat, je to věcí soudu." Zatím ovšem vše směřuje k tomu, že Hanykovics i Novotný (prvnímu z trestu zbývá 17 a půl roku, druhému 34 let) stráví velkou část života mezi vrahy. Česká justice se totiž s Thajskem dohodla, že tresty nesmí zmírnit. Jednou z podmínek předávací dohody pak bylo, že rozsudky potvrdí Nejvyšší soud. A prezident Václav Klaus už přes svého mluvčího Petra Hájka vzkázal, že o milosti nyní neuvažuje.
Z letiště do vazby
Náměstek Camrda uvedl, že termín předání obou vězňů závisí na Thajsku, rozhodnutí očekává na podzim. Thajci přesun definitivně schválili minulý pátek. Pro vězně může odletět eskorta vězeňské stráže, česká justice ovšem může požádat o pomoc například i Interpol. Po příletu na pražskou Ruzyň by pak eskorta měla vězně odvézt k soudu pro Prahu 6, který na ně podle mluvčí Zuzany Barochové uvalí vazbu. Pak budou oba muži čekat, do jaké věznice budou zařazeni. Místo, kde Hanykovics a Novotný stráví zbytek trestu, určí vězeňská služba. Její zástupce Michal Řeháček uvedl, že obvykle při výběru káznice přihlíží k místu trvalého pobytu. V případě Hanykovicse, který pochází z Trutnova, pak tedy přichází v úvahu nedaleké Valdice u Jičína. Novotný je z Berouna, směřovat by tudíž mohl na plzeňské Bory.
Psycholog Slavomil Hubálek přitom míní, že oba mladíci mohou v těchto zařízeních pociťovat křivdu - jejich "společníky" budou lidé, kteří dostali například za vraždy nižší trest.
Většinou je to snazší
Cizí země vydaly za poslední tři roky do Česka devětašedesát lidí odsouzených v zahraničí. Vyjednávání byla nicméně většinou snazší díky štrasburskému protokolu o předávání vězňů, jehož je Česko signatářem. V půlce července 2000 tak Krajský soud v Ústí nad Labem mohl potvrdil rozsudek doživotí, který nad třiasedmdesátiletou Miroslavou Kukačkovou vynesla německá justice. Kukačková byla odsouzena za to, že nechala v roce 1993 zavraždit svého německého manžela. Ještě předtím, v roce 1996, byl z Makedonie vydán muž, odsouzený za údajnou vraždu. John Bok ze Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun říká, že muž si - podobně jako Češi v Thajsku - musí po předání odpykat celý trest ve výši 25 let. "Pokud vím, do dneška je na Borech," dodal.
________________________________________________________________________
Za výrobu pervitinu až na pět let za mříže
Hradecké noviny | 23.8.2003 | rubrika: Lokální | strana: 7 | autor: mon
Hradec Králové - Obvinění z výroby a distribuce omamných a psychotropních látek bylo ve čtvrtek sděleno třicetiletému muži z Hradce Králové. Policisté totiž zjistili, že v letošním roce vyráběl na Královéhradecku pervitin. Drogy však nevyráběl jenom pro vlastní potřebu. Přivydělával si tím, že pervitin distribuoval i několika dalším osobám na Hradecku. Za nedovolenou výrobu a distribuci drog mu hrozí trest odnětí svobody v délce od jednoho do pěti let. Zadržený muž byl obviněn a umístěn v policejní cele, kde čeká na rozhodnutí, zda bude do verdiktu soudu umístěn ve vazbě. mon )
________________________________________________________________________
Proces s údajným drogovým dealerem maří svědci
Liberecký kraj | 22.8.2003 | rubrika: Liberecký kraj | strana: 2 | autor: usm
Liberec - Masová neúčast důležitých svědků zatím maří proces s Jiřím Kopeckým, který čelí obžalobě z obchodování s drogami a pohlavního zneužívání. Z více než deseti mladých svědků, kterým podle státní zástupkyně Kopecký prodával pervitin, přišli ke Krajskému soudu v Liberci od středečního rána do dnešního poledne zatím jen tři. Jednoho však přivedla v poutech eskorta z vězení v Rýnovicích, kde si odpykává trest. Druhý je voják základní služby. "Většina svědků se nedostavila bez omluvy, další policisté vůbec nenašli. Jeden z nich je bezdomovec, jedna dívka se odstěhovala neznámo kam," uvedla předsedkyně senátu Olga Fričová. Podle ní se pak drogové případy protahují a soudci je musejí projednávat i pětkrát až šestkrát, než seženou všechny svědky. Proces s Kopeckým soudkyně Olga Fričová odročila na 30. a 31. října. Pro policisty není jednoduché svědky, narkomany předvést, když nechtějí přijít dobrovolně. Svědci v den procesu mohou kamkoliv zmizet nebo policistům prostě neotevřou dveře. K okolí lhostejné narkomany navíc před soud nepřinutí přijít ani vysoká pokuta za vyhýbání se svědecké výpovědi. Soudkyně nemá žádný účinný nástroj, jak svědky k procesu dostat. Potíže by odstranil pouze zákon, podle něhož by lidi, kteří nechtějí svědčit a maří proces, mohli policisté zatknout třeba již dva dny předem a zavřít je do zvláštního vězení. Odtamtud by je pak odvedli přímo do soudní síně. Podobné problémy jako v kauze Kopecký provází u libereckého soudu i proces s dvojicí Michalec a Šebestová, obžalovanou také z obchodování s drogami. Podle předního drogového experta Jiřího Vacka chybí narkomanům jakýkoliv pocit odpovědnosti. "Závislý vidí už jen jedinou svou povinnost, sehnat si drogu," upozornil Jiří Vacek. Navíc se svědectví u soudu bojí, poněvadž se tam může zjistit, že drogy nejen bral, ale také je dál prodával. Vacek pamatuje několik procesů, při nichž se ze svědků stali spoluviníci obžalovaných. Kopeckému hrozí za prodej drog 8 až 12 let vězení. Podle obžaloby při obchodech s pervitinem získal přes 370 000 korun. Kupovala ho od něj i dvanáctiletá dívka. Kopecký všechno popírá. Jde o pomstu nebo o omyl, tvrdí o výpovědích svědků na policii. usm )
________________________________________________________________________
Vynutila si policie doznání mladíka?
Noviny Chrudimska | 22.8.2003 | rubrika: Lokální | strana: 7 | autor: ROMAN ZAHRÁDKA
Heřmanův Městec - Okresní soud v Chrudimi zprostil včera obžaloby údajného dealera drog. Před potrestáním ho zachránila náhlá změna výpovědi korunního svědka. Čtyřiadvacetiletý Filip K. z Heřmanova Městce měl podle obžaloby státního zastupitelství prodat za celkovou částku 1200 Kč svému o rok mladšímu kamarádovi šest dávek pervitinu, a to v rozmezí měsíců červen a červenec 2001. Měl se tím dopustit trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Obžalovaný mladík od začátku svoji vinu popíral, zatímco kupec pervitinu tvrdil přesný opak. Během včerejšího hlavního líčení ale obrátil a obvinil policisty, že ho k této výpovědi údajně donutili. Od obžalovaného prý pervitin nikdy nekoupil. Žaloba státního zastupitelství tak zůstala na "vodě". Oba mladíci však připustili, že už měli v životě s pervitinem co do činění. Soudu proto nezbylo, než Filipa K. zprostit obžaloby v plném rozsahu a s tímto verdiktem hlavní líčení ukončit. Přítomný státní zástupce si však na závěr ponechal lhůtu, v níž zváží, zda se proti rozsudku odvolá či nikoliv.
________________________________________________________________________
Prodával drogy, teď čelí obvinění
Plzeňský deník | 25.8.2003 | rubrika: KV kraj, Plz. kraj | strana: 13 | autor: vk
Třemošná - Patnáct gramů drogy metamfetaminu prodal nebo rozdal čtyřiatřicetiletý muž z Příbrami v jednom z hotelů v Třemošné. Policie ho stíhá pro trestný čin nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů a podle policejní mluvčí Jolany Číhové jej bude vyšetřovat na svobodě. vk )
________________________________________________________________________
Hřešila před policisty
Večerník Praha | 26.8.2003 | rubrika: Krimi | strana: 4 | autor: (tap)
Nové Město - Přímo při činu dopadli muži zákona třiadvacetiletou dealerku drog ze šestého pražského obvodu. Uprostřed parného odpoledne minulý týden totiž čekala mladá žena na Václavském náměstí na svého budoucího zákazníka. Štěstí jí v tu chvíli přálo. O své se totiž přihlásil o tři roky mladší odběratel. "Dívka mu prodala půl tablety zakázaného léku," uvedla mluvčí pražské policie Daniela Razímová. Policisté stojící opodál, kteří celý výjev sledovali, si počkali na okamžik, kdy mladá dealerka inkasuje peníze. Pak ji zadrželi. Při osobní prohlídce vyšlo najevo, že dívka neprodala drogu jen náhodou. Měla totiž podobných léků u sebe mnohem více. "Policejní rada jí sdělil obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů," dodala Razímová.
________________________________________________________________________
Nizozemsko zabavilo čtyři tuny kokainu
Mladá fronta DNES | 26.8.2003 | rubrika: Ze světa | strana: 10 | autor: (AFP)
Haag - Nizozemští celníci zabavili rekordní čtyři tuny pašovaného kokainu. Uvedly to včera nizozemské úřady s tím, že droga v hodnotě 220 milionů dolarů byla ukryta v palivových nádržích venezuelské nákladní lodi.
________________________________________________________________________
Zločinnost ve Spojených státech je na nejnižší úrovni za třicet let
Hospodářské noviny | 26.8.2003 | rubrika: svět/Evropa | strana: 7 | autor: (Reuters)
Zločinnost ve Spojených státech se ocitla na nejnižší úrovni od chvíle, kdy je statisticky zaznamenávána, tedy za posledních třicet let. Oznámilo to včera americké ministerstvo spravedlnosti. V loňském roce bylo ve Spojených státech zaznamenáno statistickým úřadem ministerstva spravedlnosti třiadvacet miliónů kriminálních deliktů, ve srovnání se čtyřiceti čtyřmi milióny, spáchanými v USA v roce 1973. Pokles zločinnosti byl přitom zaregistrován ve všech kategoriích posuzovaných resortem justice. Ministr spravedlnosti Spojených států John Ashcroft jej přisuzuje zlepšené práci policie a vyšetřovatelských orgánů. Někteří experti na problematiku zločinnosti v USA nicméně tvrdí, že nejpravděpodobnější příčinou tohoto poklesu jsou vyšší tresty, které byly v uplynulých letech v soudních síních Spojených států vynášeny. K výraznému snížení úrovně kriminality v USA podle nich přispěl také fakt, že federální úřady nechaly v zemi postavit nové věznice. Řada osob, která byla pro dobré chování propouštěna z mnohdy přeplněných vězení předčasně tak naopak zůstala za mřížemi. Další američtí odborníci se domnívají, že celkovou míru zločinnosti ovlivnila skutečnost, že se výrazně snížila drogová kriminalita. Klesl podle nich také počet těch, kdo se podílejí na organizovaném zločinu. Průzkum mezi sedmdesáti šesti tisíci amerických občanů, prováděný resortem spravedlnosti, rovněž ukázal, že Američané jsou mnohem více než v dřívějších letech ochotni upozorňovat policii na méně závažné zločiny. "Každý se domníval, že po poklesu kriminality bude zákonitě následovat nový nárůst," tvrdí washingtonský expert na zločinnost James Lynch. Násilná kriminalita poklesla za uplynulé desetiletí na polovinu, když bylo loni zaznamenáno 5,3 miliónu zločinů spadajících do této kategorie, oproti 10,5 miliónu spáchaných v roce 1993. Pokles se přitom týká všech demografických skupin. Snížil se rovněž počet vloupání, kterých bylo v roce 1993 zaregistrováno tři sta devatenáct na tisícovku domácností. Loni to bylo pouze sto padesát devět deliktů na tisíc domácností. Podobně i počet znásilnění a sexuálních deliktů poklesl za uvedené období o šestapadesát procent. V uplynulém roce bylo odcizení auta nejčastěji hlášeným druhem kriminality. Mírně se zvýšil pouze počet vražd. V loňském roce bylo v USA zavražděno 16 110 osob, tedy o 0,8 procenta více než předloni.
________________________________________________________________________
Denali a jiné korektivy
E8 | 25.8.2003 | rubrika: Interview | strana: 5 | autor: TEXT: Petr Bušta, István Lékó
Pavel Bém
Jsou situace, kdy je ze všeho nejjednodušší, nejpohodlnější a nejbezpečnější se vrátit a jít do fajnové restaurace v osadě na úpatí hory.
Původně jsme se chtěli držet medicíny.
* Proč jste si vlastně vybral psychiatrii?
Na psychiatrii mě vždycky přitahovala nekonečná a tak těžce dotknutelná složitost lidské duše. Psychiatrie je třetím největším oborem v medicíně. Statisticky se každý třetí člověk v civilizované západoevropské kultuře jednou za život dostane do problému, kdy by měl vyhledat psychiatrickou pomoc. Je to něco, s čím naše civilizace žije, co občas umí posunout naše životní směřování dopředu. A jindy hendikepuje dotyčného natolik, že pořádně nemá ani důvod, proč na světě setrvávat. Lákala mě také skutečnost, že na první pohled je lékařským oborem obtížně přístupným diagnosticky. Psychiatři nemají k dispozici přístroj, kterým by se mohli do lidského mozku podívat - podobně jako rentgenem zjistíte, zdali pacient má zlomenou nohu.
* O těch nástrojích ale vznikají také filmy jako Přelet nad kukaččím hnízdem a vy sám jste ostatně v jednom starším rozhovoru na možnosti zneužívání psychiatrie upozorňoval.
To je realita. Psychiatrie ale prodělala za posledních dvacet let neuvěřitelný rozvoj. Klasická představa sedmdesátých či osmdesátých let je svěrací kazajka, uzavřený psychiatrický pavilon, sem tam elektrošok. Pravda, elektrokonvulzivní terapie je dnes stále používanou - a často velice účinnou - metodou léčby. Ale jinak jsou ty představy už jen mýty. V psychiatrii jsme bývali velmi často zvyklí léčit následky, ale příčina nám unikala. Nyní už existuje nepřeberná škála psychofarmak, která řadu těžkých psychiatrických poruch umí vyléčit až ad integrum. Dnes umíme léčit samotnou podstatu, nikoli pouze následek. A navíc zůstává poměrně velký prostor pro použití různých psychoterapeutických prostředků. Lékem je slovo, pacientův náhled na vlastní onemocnění, jeho sebereflexe. Léčení pomocí psychoterapeutického dospívání a psychospirituálního zrání člověka. A to je mi velmi blízké. Psychiatrie dnes umí na člověka nahlížet v celostním pohledu, ne pouze z hlediska poškození některých funkcí organismu.
* Lacině by se dalo zeptat, jestli je snad v tomhle medicína podobná politice. Ale slíbili jsme si, že o politice se bavit nebudeme...
Ale tak to je! Politika také může nabízet jen partikulární pohledy, také dokáže saturovat člověka na úrovni jednoduchých potřeb. Ale také dokáže být komplexní a vizionářská. Dobrý politik od špatného se pozná podle toho, jak je schopen rozeznat horizont a složitou perspektivu dnešního světa. Jak moc je schopen to nekonečné předivo různých cílů, potřeb a očekávání vnímat jako organismus, který má komplexní potřeby. S jistou mírou nadsázky - jakou má duši.
V tomto okamžiku byl rozhovor s Pavlem Bémem přerušen a po přestávce se rozmluva obrátila do zcela jiného řečiště. Brzy se ukázalo, že v něm stojí za to zůstat. Primátor začal vyprávět o své květnové a červnové cestě na Aljašku.
Mount McKinley je nejvyšší hora severoamerického kontinentu. Vyrůstá téměř od moře do více než šestikilometrové výšky. Je na něm mimořádné, že je v blízkosti polárního kruhu. Je pohořím těžším, než naznačuje nadmořská výška. Hovoří se o něm často jako o himálajské sedmitisícovce. Počasí se kazí velice rychle, většinou bez včasné signalizace. Bez přehánění se může zcela změnit z hodiny na hodinu. Změna počasí znamená zimu - my jsme zažili minus 35 stupňů mrazu, ale nevylučuji, že v nočních hodinách a při vichřici bylo ještě chladněji. Druhou komplikací je sněžení. Hora vytváří přirozenou terénní hráz proti klimatickým změnám přicházejícím od oceánu. Proto za noc může napadnout i půl metru sněhu. Sníh k horám sice patří, ale pro horolezce není ničím vítaným, protože je s ním spojena řada objektivních nebezpečí. Jedním z nich jsou laviny a druhým pohyb po ledovcovém terénu s ledovcovými trhlinami, kde sníh vlastně znemožňuje hledat nejbezpečnější cesty. Aljaška a Mount McKinley je ledovcové pohoří objektivně velmi nebezpečné. V květnu má ledovec minimum trhlin, ale v srpnu už tolik, že se dá velmi složitě prostoupit.
* O co usilovala vaše výprava?
Tvořilo ji osm horolezců a byla poměrně nabitá známými horolezeckými jmény. Vesměs všichni kamarádi; za sebou osmitisícové vrcholy včetně Mount Everestu. Měli jsme dvě ambice - průstup jihozápadním žebrem a v jihozápadní stěně zdolat Messnerův kuloár, což je nejlogičtější diretissima, objektivně poměrně nebezpečná.
* Vy osobně jste působil jako lékař výpravy?
Ne, jenom jako člen týmu. Měli jsme fantastické štěstí na počasí. Dostat dva dny ideálních podmínek vhodných ke zdolání vrcholu, jak se poštěstilo nám, se nestává na Aljašce příliš často. Měli jsme také štěstí, že z osmičlenné výpravy jsme se všichni vrátili zdrávi. Museli jsme sice řešit případ plicního edému a výškové nemoci, což je poměrně vážná komplikace, nicméně ve výpravě byli tři zkušení lékaři, takže vše nakonec dobře dopadlo.
* Plicní edém je poměrně známý pojem, ale co to vlastně je?
V podstatě reakce organismu na špatnou aklimatizaci. Zjednodušeně řečeno se obrátí poměry v plicích: místo aby krev zůstávala ve vlásečnicích, změnou tlakových poměrů se dostane z krevního řečiště ven. A to je obrovský malér, protože člověka připravuje o drahocennou tkáň nezbytnou pro zdravé dýchání. Při výstupu jsme postupovali hodně rychle, protože jsme byli fyzicky dobře připravení a přálo nám počasí. Většinou dostanete první signál - příznaky výškové nemoci, a ty vás vedou k opatrnosti. V tomto případě to byla rána z čistého nebe. Řešením bylo podání kyslíku a rychlé snížení nadmořské výšky asi o tisíc metrů.
* Nebezpečný, ale rutinní případ?
Ne tak docela. Musím dodat, že jsme měli trochu štěstí. Američané jsou precizní a spolehliví a někdy svou dokonalostí překvapí. V nadmořské výšce 5300 metrů, v posledním postupovém táboře, jsme objevili volně přístupnou záchrannou ministanici, to bylo neuvěřitelné. K dispozici byly kyslíkové láhve a vše, co je třeba pro podání první pomoci. Stanice je asi nadnesené slovo, byla to krabice velikosti dvakrát tři metry, ale uvnitř bylo funkční vybavení. Myslím, že také proto jsme našemu kolegovi zachránili živo t. To je Amerika. To by se vám stěží poštěstilo v Himálaji, Pamíru nebo v jihoamerických Andách. Mezitím se nám podařilo na vrchol vystoupat jihozápadním žebrem. Ze tří týmů se jen jeden dostal na vrchol. Další dva kolegové zdolali těžkou stěnu Messnerovým kuloárem, nicméně pro špatné počasí se museli nakonec vrátit.
* Jaká je sportovní hodnota výstupu?
Výkon velice slušný zvlášť reálným časem. Devátý den po vstupu na ledovec jsme stáli na vrcholu. Což s ohledem na zátěž organismu a na nezbytný čas pro aklimatizaci bylo opravdu fyzicky mimořádně náročné.
* Kdo byl s vámi v týmu?
To je zvláštní příběh, který bych musel začít tím, jak jsem se náhodou dostal k horolezectví. Představte si, že se v prvním ročníku medicíny setkají čtyři kamarádi, z nichž jeden už má horolezecké zkušenosti. Společně vyjedou na malé cvičné skalky a za dva roky už sedí v letadle a mají ambici zdolat sedmitisícovku na Pamíru. Ta skupina čtyř jsou dodnes přátelé, stýkají se jejich rodiny, a teď tedy tři z nich vylezli na vrchol Mount McKinley. Primář hematologické kliniky Vinohradské nemocnice Tomáš Kozák, který má za sebou řadu velkých výstupů. Před pěti lety se zúčastnil české horolezecké expedice na Mount Everest, kde se dostal do výšky asi 8500 metrů bez použití kyslíku. Tím druhým je chirurg z Jablonce nad Nisou Vladimír Nosek, který jako druhý a třetí Čech vystoupil spolu s Radkem Jarošem v roce 1997 na Mount Everest bez použití kyslíku, což lze považovat dodnes za jeden z nejlepších výkonů českého horolezectví.
* Proč jste se více než šest let nedostal do velkých hor?
To je otázka směřující k jednomu z hlavních problémů horolezectví, o kterém panuje řada mýtů. Někdo říká, že je to sport nákladný, což podle mého soudu není docela pravda. Jiní říkají, že se jedná o objektivně velmi nebezpečný sport. Když ale srovnám horolezectví třeba s motorismem, zase je to jeden z mýtů. Co ale mýtus není - horolezectví je sportem nesmírně náročným na čas. Odjet z Prahy na šest týdnů s expedicí do Himálaje pro mě skutečně v posledních šesti letech nebylo možné. Aljaška má vekou výhodu, že je ve srovnání s Himálajem menší. Takže jsem měl reálnou šanci během třítýdenní výpravy vylézt na vrchol, včas se vrátit, a dokonce stihnout i evropské referendum. To třetí nakonec nebylo možné, protože počasí nás uvěznilo na několik dní na ledovci. Když se nám podařilo bezpečně vrátit, nebylo zase možné získat letenky a odletět do Evropy. Takže referendum mi nakonec o dva dny uniklo.
* Měl jste obavy, že to nedokážete, když jste tak dlouho nebyl v akci?
Horolezectví není tenis či golf. Bylo by hazardem lézt na Mount McKinley bez fyzického tréninku. Možná mi to nebudete věřit, ale minimálně pět měsíců jsem čtyřikrát týdně ráno jezdil na kole, běhal, pravidelně lezl na cvičné stěně. To vše je forma tréninku, která nevyžaduje tolik času, ale spíše sebezapření. Ráno v šest hodin vstáváte, hodinu trénujete a v osm hodin už pro vás začíná práce.
* Kam jste se dostal nejvýš?
Nejvyšší vrcholy Pamíru - 7500 metrů vysoký Pik Komunism a. Řadu pěkných i těžkých cest mám slezeno v Alpách, na Kavkaze, ve Vysokých Tatrách.
* Je lékařská profese pro horolezce výhodou, nebo vede k větší opatrnosti?
Určitě výhodou. Představte si situaci: jste odříznuti od světa v postupovém táboře ve výšce 6000 metrů, návrat do civilizace se nepočítá na dny, ale na týdny a máte zdravotní problém. To i hodně otrlé povahy zneklidní. Doktor to má přirozeně o trochu jednodušší. A pokud se ptáte po opatrnosti, to je otázka související spíše než s lékařskou profesí s celkovým pohledem na horolezectví. Mnohokrát se musíte vrátit. Ti, kdo se na horolezectví dívají jako na sport, kde principem je překonávání sebe sama, mohou soudit, že k horám patří netrpělivost a snaha zatnout zuby a za každou cenu překonat sám sebe. Pro mne je na horolezectví nejpodstatnější to, že jste součástí týmu. Horolezci jsou spojeni stovkami zážitků a znají se navzájem možná lépe, než je znají vlastní manželky. Často se vracíte kvůli týmu, kvůli tomu druhému. To je záruka, že v horách nezůstanete sami. To se vám v politice nejspíš nestane.
* Přátelství na laně?
Hodně se napsalo o přátelství na laně. V jistém slova smyslu je to jeden z mýtů. V situaci, kdy sám bojujete o holý život, toho asi pro svého kamaráda moc udělat nemůžete. Na druhou stranu míra zodpovědnosti za život kamaráda je mimořádná. Vážíte, jestli můžete udělat další krok, abyste nevystavili ostatní nepřiměřenému riziku. Vždy se snažíte vyhnout situaci, kdy by vám ostatní museli pomáhat za cenu, že by riskovali vlastní život. Moderní sportovní horolezectví už je jiné: profesionálně se připravit na výpravu, investovat do ní, dostat se do základního tábora. Mít perfektní fyzickou kondici, ale také perfektní technické podmínky a pak čekat na okamžik, kdy dostanete darem dva tři dny hezkého počasí na zdolání vrcholu. A z toho se už ohleduplné a zodpovědné přátelství logicky vytrácí. Když nevylezete na vrchol, příště už nemusíte získat na expedici finanční prostředky. I tým, jakým jsme byli my, ovšem musí fungovat jako velmi dokonalý stroj. Jakmile zjistíte, že v pětitisícové výšce máte o lahev s benzinem méně nebo vám chybějí náhradní díly k vařiči či jiný technický detail, na který někdo zapomněl, výprava je ztracená.
* Uplatní se v horách bordeláři?
Ano, ale musí mít vedle sebe perfekcionisty.
* Vy jste který z nich?
Patřím nepochybně do kategorie perfekcionistů. Přirozeně, když se sejde vedle sebe moc perfekcionistů, skřípe to možná víc, než když se sejdou samí bordeláři. Přesto pořádek musí panovat i v horách.
* Jaký byl váš první horolezecký zážitek?
První vážně míněné horolezecké dobrodružství se odehrálo v zimě roku 1981. Nebo to byl podzim? Každopádně ale vzpomínka je velmi zimní. Vyrazili jsme na pražské skály do Divoké Šárky, na krásné buližníkové stěny. Zdolávali jsme jednoduchou cestu, kterou bych dnes vylezl velmi snadno i bez jištění. Tehdy jsem asi dvakrát spadnul (jako druhý na laně) a omrzly mi prsty. Na takový zážitek se nezapomíná.
* Které hory máte nejraději?
Odpověď možná bude znít úplně překvapivě. Začínal jsem lézt v dobách, kdy se moc nemohlo cestovat. Dostali jsme se sice do Alp a Dolomit, hodně času jsme strávili v Rusku - na Pamíru, Ťanšanu, na Kavkaze, nicméně nejraději mám Vysoké Tatry. Jsou to nádherné hory, zbytečně podceňované. Tím, jak jsou sevřené, skalnaté, v zimě náročné, snesou srovnání s těžkými výstupy v Alpách. Jediný rozdíl je, že nemají vlastní ledovec.
* Máte nějaký reálný sen? Mount Everest?
Jako mladý ambiciózní horolezec jsem měl spoustu snů, řadu z nich se mi podařilo splnit. Dnes už žádné velké horolezecké sny nemám. Hory jsou pro mne radostí, také odpočinkem, a míra rizika, které jsem ochoten podstoupit, je dnes daleko menší, než byla dříve. Mount Everest je pro mne stejně cennou výzvou jako zdolat obávaný, nejvyšší a těžko dostupný vrchol severoamerického kontinentu - Denali...
* Pardon, jaké jste použil jméno?
Namísto McKinley používají Američané častěji původní indiánský název "Denali". Ale mimochodem, mým klukovským snem nebyl ani tak Mount Everest jako spíše K2. Druhá nejvyšší hora na světě. Na rozdíl od Everestu je považována za asi nejtěžší a nejsložitěji přístupný vrchol planety. Podobně jako Denali je náchylná na klimatické změny, je to objektivně nesmírně nebezpečný vrchol. Nádherný a špičatý. V případě Everestu tak monumentální pohled na horu nemáte. Jistě, Everest je obrovská výzva, ohromná masa kamení, ledu a skal, ale dominantu své pyramidy, tu vám nenabídne. I když i Mount Everest má svoji jihozápadní stěnu...
* Je to reálný sen?
To záleží na mnoha okolnostech. Expedice na Mount Everest (K1) i na K2 je minimálně dvouměsíční výprava. Letošní třítýdenní dovolenou jsem si vybral svůj příděl hodně dopředu. Na druhou stranu, ideální věk pro horolezce ve velehorách není totéž, co ideální věk sportovních gymnastů nebo atletů. Nelze jistě srovnávat fyzickou výkonnost dvacetiletého a čtyřicetiletého muže. Přesto, jak horolezec stárne, získává zkušenosti, začíná být opatrnější, tím pádem zodpovědnější a spolehlivější. Ve velehorách vidíte kolem sebe desítky mladých, nepochybně výborně trénovaných horolezců, kteří leží v základních táborech a nejde jim to. Vy se svojí jistotou jdete dopředu, protože víte, co si můžete dovolit.
* Zkušenost... zní to nějak příliš samozřejmě, až otřepaně. Jak přesně funguje?
Představte si příběh, kdy za dramatických klimatických podmínek jste uvězněný na malé skalní plošině, ležíte nebo napůl sedíte ve stanu či v závěsné síti. Nemůžete nahoru ani dolů. Musíte umět čekat, minimalizovat své tělesné potřeby, přežít i bez vody a bez jídla. Horolezectví stoprocentně kultivuje lidskou osobnost, zkouší charakter. Umění překonat sám sebe, posoudit přijatelnou míru rizika, odhadnout ten správný okamžik na vrcholový výstup nebo naopak na ústup ze stěny se vyvíjí v čase. Dvacetiletý horolezec se v této situaci obvykle zachová jinak než čtyřicetiletý. Mladý horolezec po dvou třech dnech přestává věřit, je psychicky labilnější - to vše ovlivňuje schopnost přežít. Když se taková věc i hodí zkušenému horolezci, má pro ni vytvořen algoritmus chování - jak minimalizovat vše, co dělá, aby to bylo úsporné, energeticky nenáročné a zachovalo elementární technické podmínky nezbytné k přežití. Kromě toho, že je zkoušena osobnost jedince ve vztahu k sobě samému, je v takové situaci přítomen i aspekt týmu. Představte si tři lidi, kteří stráví čtyři dny v maličkém stanu. Venku zuří bouře, takže nemůžete jít ani na záchod, jste rádi, že v malém prostoru vůbec sedíte, o nějaké zábavě se nedá vůbec mluvit a třetí čtvrtý den vám ten vedle už leze určitě na nervy. Kromě toho, že cítíte každou jeho buňku... A cokoli se podepíše na vaší psychice, promítá se pak do psychiky týmu.
* Hrozí kolektivní panika?
Zpanikařit je poměrně jednoduché už kvůli nadmořské výšce, která výrazně mění způsob fungování organismu i psychiku. To je dáno a právě jako zkušený horolezec se musíte postarat, aby výsledkem nebylo, že člověk se utrhne a někam spadne.
* Metoda pár facek nefunguje?
Musím přiznat, že někdy funguje i ta.
***
Medicína, drogy, politika
Pavel Bém (40) vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a v postgraduálním studiu psychiatrii a získal odbornou specializaci v oboru návykových nemocí. "Rodiče si vždycky přáli, aby ze mě byl chirurg, klinicky pracující lékař," vzpomíná Pavel Bém. "Ale já jsem se klonil spíše k humánnějším oborům než k chirurgii." Pracoval ve Středisku pro mládež a rodinu, působil v psychiatrické léčebně Kosmonosy a na Psychiatrické klinice Fakulty všeobecného lékařství UK. V roce 1990 se stal vedoucím lékařem Střediska drogových závislostí ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Tam spatřuje počátek procesu, který vedl od medicíny k politické kariéře. "Po roce 1990 jsem se velmi záhy dostal do řídicích pozic. Postupem času mi administrativa, řízení a péče o tým vzaly čas na klinickou medicínu," říká Pavel Bém. Absolvoval studijní pobyty v USA zaměřené na rodinnou terapii drogových závislostí, národní protidrogovou politiku, kriminologii a trestní právo v oblasti ilegálních drog a léčení a resocializace drogově závislých. Tuto profesní prioritu řadu let rozvíjel a stal se mezinárodně uznávaným odborníkem na narkotika a jejich oběti a zároveň spolupracovníkem Světové zdravotnické organizace. V roce 1993 založil a poté i řídil Kontaktní centrum pro drogově závislé v Praze. K první politické roli se dostal v roce 1994. "Kritizoval jsem neúspěšně fungující protidrogovou politiku České republiky a snažil jsem se vytvářet tlak na tehdejšího ministra vnitra, aby se problematikou začal zabývat, protože bylo zjevné, že pokud se Česko nezačne rozumně o protidrogovou oblast starat, dojde k masivní epidemii. Tehdy jsem dostal výzvu, abych, když kritizuji, také něco udělal. S výzvou jsem bojoval asi půl roku a nakonec jsem začal řídit Meziresortní protidrogovou komisi vlády ČR," říká Bém. Psychiatrii ovšem zatím zcela neopustil. Stále má malý klinický úvazek ve Všeobecné fakultní nemocnici. Je také autorem řady publikací a přednášek v oblasti primární, sekundární a terciální prevence. Ale jeho aktivita v politice a veřejném životě se zintenzivňuje. V roce 1996 se stává poradcem ministra vnitra pro drogovou problematiku, v roce 1997 generálním sekretářem Meziresortní protidrogové komise. V listopadu 1998 je jako kandidát ODS zvolen starostou Prahy 6. Od 28. listopadu loňského roku i primátorem hlavního města Prahy. Pavel Bém je ženatý, manželka Radmila je povoláním učitelka. Dvěma synům, Jáchymovi a Matoušovi, je 13 a 11 let.
________________________________________________________________________
Rockeři budou rockovat na valníku
Střední Čechy | 23.8.2003 | rubrika: STŘEDNÍ ČECHY | strana: 19 | autor: MARTIN BRADÁČ
MARTIN BRADÁČ
Slaný - Před pěti lety uspořádali členové sportovního klubu RSC Čechie Slaný malou přehlídku několika místních rockových skupin. Tehdy netušili, že se jejich nápad rozroste do jednoho z největších open-air festivalů v Čechách. "Tenkrát se sešly čtyři kapely a hrálo se na hřišti Slavoje. Místo pódia jsme přistavili valník. Od toho vlastně festival získal svoje jméno," zavzpomínal na historii jeden z pořadatelů Svatopluk Šváb. Porvé se amatérský pokus přišlo podívat tři sta platících diváků. O rok později už pořadatelé přesunuly akci do prostředí letního kina. Valník nahradili profesionálním pódiem a ozvučení obstarával mistr zvukař. Na první ročník se dostavilo třináct skupin. I přes snahu policie akci zakázat se naprosto pokojně bavilo šest stovek lidí. Druhý ročník Rocku na valníku doprovázel silný déšť. "Příroda se nám to zřejmě snažila překazit. I tak přišlo kolem šesti set platících diváků,"řekl Šváb. Lon se pořadatelé poprvé setkali se zásahem Policie České Republiky. "Program se trochu protáhl, ale policisté tomu jasně a důrazně zabránili," dodal Šváb. Pro letošek se pořadatelé poučili ze všech chyb předešlých ročníků. Rock na valníku bude poprvé dvoudenní a poprvé nad ním převzalo záštitu město Slaný. Program bude oba dna končit ve dvacet tři hodin, tak aby si nemohl nikdo stěžovat na rušení nočního klidu. Novinkou letošního ročníku je také vylepšená propagace a zejména zřízení vlastních internetových stránek na adrese www.valnik.cz, kde lze v soutěžích vyhrát volné vstupenky. Na pódiu se představí více než dvacet skupin. Dohromady budou mít návštěvníci možnost slyšet dvacet hodin hudby. Na festivalu vystoupí také několik zahraničních kapel. Mezi hlavní hvězdy bezesporu patří Mága a Žďorp, Wohnout, Prohrála v kartách nebo Kurtizány z 25. avenue. Na všech ročnících však návštěvníky probudily k životu hlavně domácí kapely Totální nasazení, Projekt Parabelum, Deratizéři a další. Pro návštěvníky z daleka je připravené stanové městečko s občerstvením s nonstop provozem a reprodukovanou hudbou. Přímo v areálu letního kina bude v době konání festivalu čajovna s vodními dýmkami, několik občerstvení včetně vegetariánského a stánek s hudebními nosiči. O bezpečnost se stejně jako loni postará početná skupina pořadatelů s asistencí bezpečnostní agentury. Spousta lidí si spojuje rockovou hudbu s drogami. "Na valník však žádné drogy nepatří a chtěl bych upozornit kuřáky marihuany, že konopí řadíme do stejné skupiny," uvedl pořadatel Aleš Kadeřábek s tím, že pokud bude někdo v areálu přistižen při prodeji nebo konzumaci návykových látek, okamžitě ho pořadatelé předají policii. Do areálu nebudou také vpuštěni návštěvníci se psy.
 |
člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce
buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu
|
27-08-2003 v 10:27 AM
