Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
O liberci léta páně 2010 a jiné povídky a krátké útvary
Helmut Miloň
Zajiecz
14.4.
O liberci léta páně 2010
/liberec omyje velká hlava s pěnící pěnou pro děti, co neštípe do očí a žlutou kačenku ze 70. Let. Víš, taková ta která se vyráběla ještě když naší otcové byli moc mladí na to, aby zažili tuhle dobu. Chápeš mě, co ti říkám ty batole na pokraji útesu. Skoč a neposlouchej nikoho na té cestě co přijde. Ona padá a ztrácí se mu v dohledu. Jen malé šplouchnutí na hladinu moře. Odešel a už se tam nikdy nevrátil. Ona padala ještě hodně pod vodu. Náraz ji omráčel a ona ani necítila, že ji voda začíná dusit. Padala tak hluboko a v její hlavě se děly zajímavý pochody. Vzpomínala na něho, na otce a mámu, všechny kamarády. Zapomněla na někoho? Na psa. Měl ji rád a kdyby byl u ní, skočil by s ní. To co On nedokázal. Pak zemřela. Ze tmy hluboké vody plavala nahoru. Vylétla nad hladinu a jako šíp letěla do nebes. Tvrdá rána. Překročila zvukovou bariéru. Záblesk! Překročení rychlosti světla. Pak náraz. Překročila vesmír a za ním nic není. Rozplynula se do tisíce miliónu a tak dál částeček, mikrobů, a tak, že jeden konec její bývalé existence byl miliardy světelných let a přes tři galaxie doleva a rovně je tam a druhej zase na opačný straně. A vesmír, smrt konečno a absolutno všeho, není kulatý. Dva konce se už nesetkají ale vědí o sobě a nikdy se nesetkají proto, že ty malé úlomky prachu duše jsou její hříchy. A utopí je v závratích jen tehdy, když jim najde tu žlutou kachničku ze 70. Let. Hey, teacher, live us kids alone!
Jsi jenom jakákoliv cihle ve Zdi.
Pak přišli komunisti a postavili jim tam zeď ze železobetonu. Pořádně nadupanou zeď. Procházela přes takový městečko, v německu, Berlín, nebo tak. A ten jim rozdělili na západní a východní a na jedné straně byli hodní a na druhé zlí. Nebo tak nás to aspoň učí. Největší smůlu měli ti, co šli zrovna po půlící straně berlína, protože jim to postavili na hlavu. Zeď pak měla nedostatek v tom, že se na určitých místech zdvíhala k hlavám zastavěných němců, Fritzů, že jo Bobe. A byly tam takový ty mezery a těma pak pár němců prolezlo na druhou stranu. Většina na západní, ale pár blbců se vracelo, že si zapomněli kartáček. Pak už se nevrátili, protože kartáček zkonfiskovali a on už neměl proč žít… u zdi s výběžky Fritzů si děti hrávali na schovku. Kde jsi kde jsi? Ááá tam! Zase na západní straně. Kdyby to viděla máma. Když to máma viděla, prolezla taky. Teď je účetní v malé firmičce, co pořádá výlety do kosmu pomocí LSD. Ale teď je někde v Buchenwaldu na zaučení,. Vrátí se za dvacet let a klucí říkali, že bude svítit. Tak nevím. Máma je alergická na světlo. Ale zastavěnci nemohli žít dlouho s tunou železobetonu na hlavě. Ihned se zabořili do země. To co se stalo předtím, to byli jen nanosekundy jednoho okamžiku fungování průlezu mezi východem a západem v berlínské zdi, léta páně něco v šedesátejch letech…
ÜFO je mezi námi!
Když mámu poprvé uneslo UFO, byli jsme všichni vyděšený! Báli jsme se že mámu oplodní a my pak budem žít s nějakou slizkou zrůdou a budem ju muset brát na basket a bejsból a děcka se nám budou smát že máme bráchu zrůdu a ufouna a budou nás mlátit míčkama do hlavy jeho taky a nás bude kapat ten sliz z toho ufona a nepude to umyta celý nás to obalí a my budem taky ufoni a všem se nám budou trefovat míčky do hlavy a do koulí, holkám ne, protože ty žádný nemají a tolik je to nebolí. No a jak nás budou mlátit tak je to taky ostříká a oni se taky stanou ufouny, přejdou na naši stranu a omluví se a my se stanem novýma rychlýma šípama a budem ostříkávat lidi až se ze všech stanou ufouni a budou se trefovat těm neufonům slizem do hlavy. Nebo mámě udělají něco s hlavou a ona už bude mluvit jako digitální telefon a nebude nám dělat snídani ani nás práskat, ale bude chodit mechanicky, dělat umělý jídla jako třeba Mechanickej pomeranč a bude si stěžovat, že jí budou muset brát olej z kolena. Bude to hnus. Budeme mít mámu hospodyni robotku. Ale nechci vidět tátu, jak příjde zhnuseně do práce a tam řekne, chlapi, má stará má novou píču! Motorizovanou! To byla jízda, ale akorát furt volala praskne převodovka, no nevím, ale je to furt ta stará dobrá staré píča stará? Aby to nebyla ufonka! Pak vezme sekyru rozseká ji, ale to už bude pozdě, protože ho si taky vezmou a namontujou mu tenisovej loket a táta už nikdy nebuide hrát šachy loktem a nosem jak to dosud předváděl v cirkuse a živil nás, takže asi zemřeme jako sirotci bez peněz a rodičů a budou si nás muset odvézt ufoni a to je tak asi všechny co bych k tomu měl, jako… jo?
SBĚR třešní v Chadově u prahy s natáčením porna v historickém podzemí.
Známý pornoherec Ronald Reagan má novej průser. Odhalilo se totiž, že spal s Maggie Sheldomptonovou a točil si to na miniDV. Taky se přišlo na to, že to spolu dělali jenom na místech Památkové organizace, nebo DONESCOLU, takže znesvětil třeba zeď nářků, když ji posyflil. Nebo svítící zeď v Jihlavě přestala svíti, protože ji přesvítil a z negativoval silný záblesk z reflektorů pornoštábu. Pornoskriptka dostala za pysky a pornoscénarista nebude fasovat kakao po tři sta let a jeden hašiš.vyhodí je a číslo dodělají v autobuse. Podruhé Ronald Reagan šukal se svojí sekretářkou v oválným oválu v nějaký budově co má uprostřed takovou věžičku jakoby a pak prosil se staženýma kalhotama hlídací službu aby mu dala kazetu z průmyslový kamery a říkal že je na ní ignaurační projev. Prasklo to a on se utopil ve vlastních hříších a to jen těch, které si stačil uvědomit, že provádí právě v té setině chvíle jako takové. Maggie z toho má psotník a to vyvázla celkem dobře. Taky se jí mohla chytit dna na DNA a to by byla v pořádnejch sračkách, protože by jí museli useknou jedno oko a viděla by prý střevem, ale to by viděla hovno. Když to bulvár otiskl poprvé všichni si mysleli že je to jen hruška křížena s žížalou. Ale pak jim došlo že je to telefonní automat. Pár lidí říkalo že ne ale zlynčovali je. Teď jsem v pohodě ale zítra se potopím do bažin černý mysli. Celá příhoda má pojintu v tom, že je to nesmysl. Ronald Reagan přece nebyl milí čtenáři pornoherec ani pornoherečka ale kandovaný zelí. Prosím, omluvte mou mystifikaci a vy historici, běžte do hajzlu, jo? Já sem vám to řek, že kecám doprdele, ale to by poznal i dement, nemyslíte, milí posluchači za štěnicemi? Taky se omlouvám, že jsem udělal dost blbou reklamu zdi nářku i tý podělaný svítící podvodu, ehm tedy podzemí a že to tam prý půjdou vysvětit evangelíci s hadrem a pudrem. Tak to jen tak na okraj. Jo taky, pokud se Megiii urazila že jsem ji nechal šukat s tím starým syfilitikem, co si říká Ronald, tak to se jí omlouvám a při nejbližší příležitosti ti to tam vrazím sám ty dvacítko s trojkama a devadesát šedesát devadesát. Ale o to mi nejde, Ronalde, abych tě posral u lidí, mě de o to, abys konečně někdy přišel a řek mi co si kurva myslíš o těch burzách veřejnýho bordelu, víš, jako ten sajrajt z ulic. Když nebudeš mít čas, dojedu s kýblem zvratků sám a pak si to utři.
Konec
Nemám totiž už vůbec něco psát. Taky nevíte že je to pořádná práce co? To není jen sednout a během pár dnů dopsat román. To je strašná práce. Namáhavá. A taky dost záhul na mozek. To je než něco vymyslíte než něco naplánujete a když už je to naplánovaný tak nevíte jak to má skončit. A když je to dlouhý a už to celý vymyslíte, tak zase zapomenete co bylo na začátku. Je to sranda, ale příště už si to radši budete psát. Pak to rozepíšete. Pak si ale vzpomenete, že jste tam chtěli něco dodat. Ale už není papír. Tak zase. Napsat znova, vynechat místo, a na volný místa dopsat, co jste chtěli. Pak si to přečtete a zjistíte, že volnýho místa je tam až moc. Ale nevíte, co tam ještě dopsat, tak to ukončíte. Ale nevypadá to esteticky hezky, lidi by si mohli myslet že je to konec kapitoly. Takže přepsat. Pak tam sou ale chyby. Přeškrtat. Esteticky nehezké. Přepsat. Špatnej nekvalitní papír. Esteticky nehezké. Přepsat. Pak to nesete vydavateli a on vám to nevydá.\
A to prý od 11.4. 2002 končím s trávou!!!
snad to neni dlouhy... a asi je tam dost chyb, ale to neva. kdyby někdo nechápal o co jde, zahulte
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Drinker hulič: Sice jsem to místama nevydejchával (halt nésu zhulené ), ale rozhodně je to zajímavý. K4U
Tak taky něco přihodím. Jednu za všechny, takovej kýček - když jsem to psal, byl jsem napadrť. O to víc jsem byl potom překvapenej, jakej to dává smysl. Voila - pondělní chvilka poezie začíná, bom, bom. Ehm, ehm:
VE SNU
Z chmýří stonků motýlích
pohlazená tvář
ležíš pod lampou
co křídlo bílá přikrývka
i postříbřená v okně zář.
Ta je docela krátká, takže ještě jednu a už dám pokoj. Obě věci jsem psal ve vlaku, což je občas docela slušná kovbojka: joint + drncání = místy naprosto nečitelnej rukopis:
OČI
Tulák stojí v dešti
a hledí na hrad
propletený prstenci jarních dubů.
V záchvěvu čirých očí
hledá nachystané knihy
a rozchází se k domovu.
Hodiny večernice odbíjejí vlahým polednem
a kříže stesku
roubí chladné dálavy
coby obraz v zapomnění.
A na dohled postávají
chrámy v dobrém rozmaru
- nasedají do klína něhy
klopí zraky
a spočívají.
Přinášíme bílé květy
v hrstech listů minulých
stavíme z nich okna mysli
a pouštíme je po vlnách.
Svíce starých rukou plápolají
tisknou k hrudi křídla ptáků
dychtivé zvědavostí.
Tulák se diví
- chodí krajem
v dobách dávno po věčnosti
a vede hlídací psy hvězd.
Našlapuje chodbami smíchu
po zádech ho hladí trojice očí.
V nočním městě nastal čas...
Tak, toť vše. Ještě vlastním pár dalších, něco jsem poztrácel. A propos - nezkoušel si někdo z vás dělat zápisky hlášek z vyhuleností? Já jich mám doma plnej šuplík a některý stojej za to
taky pekny - taky pridam karmicku ono je fakt nekdy zajimavy si to po sobe precist nezhulenej, je to sranda a uplne neco jinyho nez kdyz to pises za normalu. ja nezhulenej pisu taky takovy divny veci ale chvilku mi trva nez je vymyslim. ted sem jen tak mlatil do klavesnice co me napadlo a plno dobrych veci jsem zatim zapomnel
to graetar: postni nejaky ty hlasky, prosiiim!
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Jó, určitě se na to mrknu, ale teď jsem nějakej nachcípnutej, takže se kompu spíš vyhejbám Snad zejtra, nebo pozejtří. Ještě to musím taky všechno vyhrabat...
K4U, Graetar, říkám tomu Fenomen dokumentace
Zrovna dnes jsem vypotil
Zítra se bude zelenat háj,
a bude se tančit všude,
Pozítří je první máj, zítra
poslední duben bude!
Může to být i Vaše dítě, které vezme drogu,
A jestli to s ním taky nezkusíte, máte věčnou škodu!
Tak už jsem docela zdravej, sice ještě na neschopence, ale už se hejbu. Už jsem našel prakticky všechny dokumenty vyhuleností, ale nejdřív musím je trošku profiltrovat, protože se jich za nějaký tři nebo čtyři roky systematickýho psaní nashromáždilo hafo. Nejdřív však musím zaopatřit nebožátka kytičky BTW: Ty vyhulený fenomény jsou geniální. Už jsem je okarmoval (aspoň doufám).
Odešla Zima a byl čas jara
lidé konopí sázeli
přicházeli každičkého rána
a kytičky své zalévali
i zželelo se Přírodě jejich pýle
a vůle její se plnila
dala kytkám vyrůst závratné výše
a stonky paličkami pokryla
Představujte si se mnou. Velká prosklená budova, jejíž vrchol neuvidí nikdo, kdo má víc než jednu dioptrií na levý oko. Pravý vám vypíchnou na počkání, hnedka vedle toho obchoďáku. Vevnitř v hale mramorové zdi a vše ze skla nebo naleštěnýho kovu. A výtahy, tisíce výtahů, jezdících nahoru, místy i diagonálně. U každého poslíček, který na požádání kope pány do kulí. Ale pokud řeknete syklice a plisice v Lisabonu, usekne mu to hlavu. Bacha na bílý lázeňský šortky. Pak se můžete vozit nahoru a dolů a klidně tisíckrát. Vevnitř je neomezeně m2 na x osob. Za x dosaď personifikovanou lžičku s pizzou od včerejšího roku na entou. A taky je tam pár křesel a biliárových stolů a je tam hodně děvek. Taky jsou tam ibišky a péra a všechny ty děvky chodí málo oblečené, ale musíte strpět gumotextilový kopačky. Jedna z nich má železnou botu a tou když chce, ukopne Krakonošovi kulky. Krakonoš je místní blázen co si myslí, že vládne horám a má mluvící sojku. Ta kurva mě práskla že jsem nebyl na týdenním výročním zasedání naší banánové společnosti. Místo toho jsem se nalýval u jednookýho jima a viděl mě tam Dale Cooper a pak mě řekl, že se mám ještě ozvat. Chce,a bych mu skácel jednu Douglesovu jedli. Pak je tam taky Krakonoš a lyžníci, tam se lížou děvkám bobři. Koušou a Krakonoš je chrání. Krakonoš je místní pedofil, co ošahává stařeny na cestě do penzionu Báby vyližte si je navzájem. Je mu 120 let a pořád mu stojí. Ale poslední dobou se říká, že je to jeho hůl. No, něco na tom bude, tak zahlýho ho nikdo nemá. A pak se tam občas povalujou krysy. A to je ten výtah. Ještě se tam taky rekreuje pultík na kterej musíte naťukat kam jedete, ale pokud víc lidí bude chtít jet vejš nebo nějž, tak vás budou moci ubodat. Ale poslední minutu to prej zrušili, malý kšefty k nim nechtěli chodit. Pak si bliknete třeba hulvátský patro. Tam vás to vyveze a vy se nalézáte v nekonečné kanceláří s y boxy s počítači a všude to ťuká a bzučí jak v úlu. Všude jsou tasmánští čerti a jezdí na mopedech a povalujou se v bufetech na konzervy. A pak, jak tam tak stojíte, dole, chodí kolem vás kravaťáci a někteří z nich jsou masoví vrazi a jiní zase burzovní zabijáci a taky jsou tam trhači muších křídel a kobylčiných nožiček. Dělá jim to dobře a pak stříkaj jak požární hadice. Většinou umírají na dehydrataci a schází se v klubu Jepice s vodnatou hlavou. Někdy proběhne celebrita, co jde za svým právníkem a občas tama prolítne letadlo. Ale jinak je to supr barák, ale můj hypochondrický psychiatr mi doporučil, abych se šel válet na koleje. Franz kafka se tomu směje.
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Popis jedné cesty – Franz Kafka (črty, popisy, a párky v bufetu)
Hmz
Jezdím takhle už hodně dlouhou dobu a nikdy se mi ještě nestalo že by tramvaj byla tak nacpaná. Sotva už od zastávky vyrazila, už předtím byla plná nějakých zamrzlých krabic u náklaďáků někde v Grónsku a kolem plno eskymáků, v šortkách jak si pinkají míčem na krásné slunečné pláži. Ale pak na ně začnou padat kameny a oni si uvědomí že jsou v pískárně, odejdou do šedého, odpudivého socialismu/ Dnešní ráno mi tramvaj zastavila přímo před domem. Nikdy tam vlastně tramvaj ani nejezdila. Milé od mhd, ale já jim stejně neplatím/utopím se ve vývodu olejů z nějaké staré budovy. Kolem budou chodit britští elegantní gentlemani a bude pršet a oni budou mít deštníky a ve stínu černé bezejmenné povahy. Já tam budu pouze nahý, promrzlý a ještě mi poteče sádlo na hlavu. Bude to takový bílý proud mazlavého bílého stříbřitého plazmatu, ne plazmatu, takové tukovité řečiště ucelené do řeky poteče na mě a pak do ulic. Bude se gentlemanům otírat o nohy a oni přijdou domů a řeknou ´marge, ty máš ale krásný kozy! – ach roberte, to jsi mi ještě nikdy neřekl! – však jsem také neměl to správný pocit, že to už mám vyslovit! Až dneska jdu po ulici a tam jde malý černý chlapec a řekne mi pane já mám aids a já mu řeknu no to máš ale blbý chlape a on se rozbrečí vyroste do závratných výšek a změní se na draka a svět se setmí, jako když někdo zakryje záclony a ten někdo je ve starém ale ve své době novém žloutnoucím pokoji a tam bude nafukovací služka jako z kreslených příběhu a ta se bude snažit zatáhnout záclony aby už tony nebrečel že ho odkopla/Hony už hraje! Má trubku a za sebou si vláčí celej orchestr. Ten orchestr ale vůbec nehraje pouze dělá lehy sedy a jak funí on se zmítá jako fakír a proplítá si tak ty ruce a najednou se mu plní sem je jako indická princezna někdy v mahabharatovském období kolem jsou eunuši s pavími pery a celkově je to jak u Eufrat a Tigris. A ona se obrátí ke svýmu lidu a řekne ´nejsem princeznou ani pět minut, ale už mě škrábe bobr´´/a to ježíš promluví ke svému lidu a vzadu už bude sázková kancelář vybírat sázky jestli se zachariášovi podaří porazit dětského vykosťovače. A všude se povalujou papíry všechno je to v přítmí, jen úzké přesné paprsky ze zapadajícího slunce, přesně rozřezaný roletama. Ty papíry mají otrhané a vykousané kraje. Jsou z trhacího sešitu. Přijde detektiv sandys farateklius a řekne: moje máti mě nikdy neměla ráda. A rázem je na floridě u svý mámy. Orá pole a vedle se koupe robert reagan kříženec celebrit a pak trhá kokos z lampy a strčí si ruku do krku vystrčí ji zadkem pak si ji zlomí a jak začne řvát tak se udusí a protrhne si bránici/heroické výkony Westley Abbey Road teamu z východního Walesu se utkalo s týmem západního Baltimoru v kopané. 14. dubna 1921. -Tku- pod maskou rutinního zápasu 3. župní ligy se utkali dva supertýmy Birminghamského okresu. WAR proti Baltimor Tygers! Zápas vykopl WARský Jim Mc´Leary a rozehrál ihned dozadu. Než se ovšem Tigers poděli, už tu byla první akce zápasu a Vaughley nádherným centrem na pravou stranu u vápna na Gregory Pucka a ten obratem poslal nádherný skákavý pas po zemi k desítce, kde se na nádherný volej nabízel Tictert. Prudká volejová rána by jistě rozmetala síť, jenže Tictert si míč zastavil a – odešel na pivo/nutno dodat milý čtenáři: Nechápej pointu špatně: v době Tictertova odchodu se už na hřišti nacházel pouze on, Vaughley, Thomas a rozhodčí./
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Močovodní trubice, když maj špatný odvodní úřady, tak se nikam nedohrabou, protože dnešní doba je tak strašně nebezpečná. Nikdy nevíš, na koho kápneš. Jednou je to dobrák jindy si to na dobráka jenom hraje a to pak není dobrý protože nemůžete chodit do zakázaných území a vůbec je to takový špatný, už jenom z principu.a pak se někdo třeba nakazí syflikou. Je to taky blbý ale neumírá se na to většinou teda copak já aspoň vím že. Odvodní trubice jsou dobrý na plíce, odvedou kouř do kriminálu a už ho neuvidíte a v tom kriminále začne vzpoura. A ty to cítíš jak se ti v ní všechno motá. To kouř prolomil mříže a rozlýzá se ti po mozku a tvá šedá kůra už je skoro celá šedá. A jak ripley se diví že mu nerostou begonie. Amerika 1950. Zatímco ve vietnamu budou umírat jejich synové, přesto jsou na slunné kalifornii a slunce je takové že dělá oblohu nádherně tmavě modrou a strýček jim je menší, má černý jižanský vlasy a brejličky. Italský typ a má v ruce vidle. V puse doutník a kouká na mraka a říká si že je to všechno na hovno. Pak se sesype a obloha se mu rozpadne a vidí z ní jen střípky. To kouř už mu leze před oči. To co vidí to je něco jinýho než je a co vidí, kosmus nebo hyperprostor. Je to bad trip jak cyp a on se motá, kéž by věděl kde je jeho zem a o co se má opřít. Opřel se o okolo letící zastávku autobusu a ocitl se v zoo. Uprostřed neuvěřitelně velké klece s mřížemi tak tlustými, že mezerou by prošli všichni číňani, ale on nemlže zdrhnout, protože než by tu díru našel, byl by dávno mrtev. Dívá se na horu, vidí jen oblak páry z úst mamutů, co stojí nad ním. Ne to tlusté to nejsou mříže, to jsou párky a jdou se jim nakrmit.. mamuti začnou řvát a foukat a všechno zdvíhá vír i jeho žaludek. Jimi, strýček Fez leží v příkopu, oblézají ho červi velcí jak dlaň a ukusují mu jeho rozložené tělo…
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Krátká hra o tom co se stane když vás pohřbívají zaživa
Postavy: Hrobník, Úmrtník, synovec (H, U, S)
Na scéně je u vykopané díry hrobník, s lopatou, kterou odhodí. Vedle něj v přítmí ve svitu pouhých svíček. Otevřená rakev a v ní nebožtík sám. Už se chystá hrobník zavřít víko a zpustit ho do hrobu. Ale zvedne se ruka a hrobník s úlekem prkno odhodí. U se odvalí z rakve, na znak na zem. Pak vyskočí a začne se škubat, chovat se jako by měl náhle zkrácené, ale gumové svaly. Jak je někde natáhne, jide se smrští. Má taky deformovanou pusu. Hrobník vyděšen zavolá jeho synovce a zatímco se U škube, H vysvětluje S, co se stalo.
H: dneska teď jsem ho chtěl pohřbít! Ale on ožil! Váš strýc je naživu! I když poněkud…
S: ach ano, syndrom náhlého úmrtí. Vyskytuje se většinou u kojenců, ale taky i u hodně starých osob. Pokud vím, můj strýc byl hodně starý. Věděl, že už to na něj přijde. A přišlo. Říkal, nechce, aby ho pitvali, ale když nám za jeho tělo nabízela nemocnice tolik peněz, nemohli jsme odmítnout. Vzali mu skoro všechny orgány z těla a dali je do lihu.
U strašlivě zařve, svalí se na zem a začne se cukat na zemi.
S: nemohli jsme vědět že to takhle skončí a strýc se vrátí. Teď, když vidím, že strýc je zpátky, začínám toho přeci jen litovat! A myslím si, že až si pro ně dojde a nasadí si mozek, nebude na mě asi dost naštvanej, že?
H: No, já si myslím, že radost ze života se mu vrátí a…
S: Po padesáti letech? Strýce opustila už ve dvaceti. Celkem to chtěl skoncovat 9854775152krát, co že na každý den průměrně dva pokusy o sebevraždu! Po celých padesát let! Ale poučoval sem ho, a na starý kolena šel k psychologovi! Předevčírem jsme oslavovali první den kdy se o sebevraždu nepokusil, on spokojen ulehl, a už se neprobral… bylo to strašný! Ale byli jsme rádi, že si to strýc už neuvědomil. Jak by to nesl, tolik pokusů a pak chcípne ve spánku jak idiot! To až napíšeme do časopisu Zdraví!
Další mohutný řev.
H: Myslím, že by si to nepřál…
S: Copak, vy mu rozumíte?
H: Ano, celkem srozumitelně!
S: A co chce říct?
Hrobník si k němu klekne a snaží se z jeho neartikulované řeči něco přeložit.
S: Co říká?
H: Kde jsou moje ledviny! Kde? Vraťte mi můj močák! Už to nemůžu vydržet. Ty svině! Ty magore! Co je toto za pohřeb! Boha jeho, kde mám plíce? A srdce, já nic nechápu, kde mám mozek!
S: a myslíte, že chápe, co mu říkáme?
H: Já myslím že jo…
S: Strýci! Kolik že je váš majetek, který mám společně se starou máti zdědit?
H: (uaaaa) říká že tak osm set tisíc.
S: A kolik stojí novej mozek, hrtan, hltan, jícen, průdušnice, plíce, aorta, ledviny, játra, střeva, žaludek, sliznice, varlata a hafo dalších věcí co vám chybí a neprospívá životu?
H: říká, že osm set tisíc.
S: Aha, a kolikpak by ti zbylo? Co bychom potom jedli?
H: Říká, že nic.
S: A kolikpak že chci dědit?
H: Říká, že osm set tisíc.
S: Tak vidíš, strýci. Ty se teď poslušně vrátíš do rakve, pak hrobník tě přibije, hodí do jámy a zahrabe. Já pak zajdu za panem notářem a do dalšího dne se mi na kontě objeví osm set tisíc. Stará máti, zdá se, dnes bohužel, také odejde. Obsah bromu v jejím čaji byl poměrně větší než bývá zvyklá.
H: Ale on říká, že všechno odkázal mě!
S: Ale jakto, vždyť vy se znáte?
H: Tady mi to už podepsal. (ukáže papír)
S: Takže já zůstanu pořád bez těch osmi set tisíc?
H: Myslím, že ano! Budou patřit mě!
S: Mě!
S vytáhne pistoli a namíří jí na H. Ten vytáhne svoji a namíří ji na S. Chvíli vyčkávají a míří na sebe, pomalu našlapují a chodí do kola. S se zastaví před U a namíří pistoli přímo, s úmyslem zabít.H Pozici opětuje. Ale to si toho všimne U, připlazí se k S a kousne ji do nohy. Ten se skácí, vystřelí do vzduchu. Do zhrouceného křičícího S, vystřílí zásobník H. U začne nadšeně hopsat a už mluví celkem srozumitelně.
U: Díky, díky, za záchranu života!
H: Není zač… (strčí pistoli za pas a začne pokuřovat doutník. Když už slastně tahá, strýc řekne
U: A o těch osm set tisíc se určitě rozdělíme.
Hrobník vyprskne, rychle vytáhne pistoli a střelí dědka do hlavy. Ten přestane klást jakýkoliv dotěr na hrobníka. Ještě chvilku pokuřuje, pak doutník odhodí do hrobu (propadla), stejně skončí i těla obou mrtvých. Ze stolku v pozadí vezme lahvičku lihu, vylije ji do hrobu. Pak tam pro jistotu vylije celý kanystr benzínu. Pak vezme solničku, osolí hrob a vhodí tam sirku. Zapomněl ji však zapálit, škrtá tedy sirku a hází ji do hrobu. Propadlo se zavírá, scéna se stmívá. Jen reflektor zabírá hlavu Hrobníka. Cítí se neurčitě, pak odejde za scénu! Konec.
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Sedim na lavičce, a kolem proletí ušlechtilá sestra noci.
Tleská mi, sebral sem odvahu postavit se ti.
Už přicházíš, nemoc mě spalující, krev v mně kolující
Pohlazení noci mizí v dáli. Konečně tě mohu vnímat taková jaká jsi.
Pomalu se ke mně blížíš, a přesto tě mám.Všude.
Lahodné housle hrají.Hudebník nikde.
Snad jen vdova poslouchá svůj džez linoucí se jako vůně Kali.
Hladí mě takovou silou, že sklesám na kolena.
Začíná mi být z tebe úzko, jak sedíš a vypouštíš z úst hesla.
Co říkáš nerozumím ti.
A přesto si ve mně.
jjja
ps: autor si preje zustat v anonymitě
No já vždycky když pokouřim tak mám spustu strašně zajímavejch(aspoŇ mi to v tu chvíli tak připadá) nápadů,příběhů,básní a tak. Bohužel ale většinu z nich hned zapomenu a tak.Ale dvě sem si napsal.Psal sem to moooc zhulenej a přišlo mi to fakt skvělý normálně to asi tak super nebude ale spoŇ se podívejte co mě napadá i HIGH :
jednou sem ňák přemejšlel vo tom jaký by to bylo kdyby na světě nebyly jenom zvířata a kytky jako voddělený druhy ale kdyby se to třeba i různě prolínalo.
FAUNOFLORA
Kočka Je Pes
Pes Je Kočka
Kolem Krouží Supobabočka
V Tůni Hýká Kozoštika
V Květináči Roste Pštrosopaprika
Jednou sem byl se školou na Šumavě.Tam sme si sedli na takovou tu horskou louku a dali bré(jointa-brčko-bré)
Kolem se všude pásli krávy no a my sme na ně troubili dýdžeridou(snad se to tak píše no aspoň foneticky)
Fakt na to reagovaly.Byl to fakt největší ůlet No a tak mě tam napadla taková další báseň.Je krátká ale ůderná. Jo a eště sme přišli pod takovej strom a mě hned napadlo že je to FrŇákovník- takovej starej,zkroucenej.A vostatní si to mysleli taky(že je to FrŇákovník)
Kráva a prase
BáseŇ psaná pod vlivem THC 6.kvetna 2002
na jedné Šumavské louce pod stromem jménem Frňákovník
Kráva je prase
Když v lese se pase
Když pase se v leže
Tak našel jsem plže
P.S.Eště možná je to jenom můj pocit ale nezdá se vám že se vždycky nejvíc zkouří sám pěstitel svym vlastnim kouřenim?Já když sem to kouřil s různejma lidma tak sem se zkouřil vždy nejvíc.Napadlo mě jestli to neni třeba tim že sem s těma kýŤama udžoval psychyckej kontakt vod semínek a hezky sem se vo ně staral a voni se mi teď takhle odvděčily.
14-04-2002 v 20:18 PM
), ale rozhodně je to zajímavý. K4U
Snad zejtra, nebo pozejtří. Ještě to musím taky všechno vyhrabat...
taková trošku předělávka, ale...
