Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Na pocatku nebylo nic nez hnus. Odporna zelena krajina vsude, kam ses podival. Lesy. Rybniky. Zver. Lidi si zili stastne, lidi vsech barev, vyznani, presvedceni. Zili si stastne, smali se stastne, stastne resili ekonomicky a ekologicky problemy, stastne jezdili autem, stastne pracovali v potu tvare, stastne dolovali ze zeme suroviny, stastne skladali a stastne poslouchali muziku, stastne pili, stastne zrali, stastne soustali a strasne se mnozili. Na vsechen ten hnuj stastne svitilo slunce, jiste si svou nepostradatelnosti a nepremozitelnosti. Nekdo s tim musel neco udelat. A nebylo to zase tak slozity.
Povolali mne a tak jsem prisel.
Prisel jsem abych pomohl. Abych vydal energii o miliardach kilowattu. Abych svou zari zahanbil slunce. Abych svym zarem pretvoril vse zive v nezive. Abych dal vyprahlym piskum neurodne zeme poznat svoji velikost a vsemu zivemu svou bezvyznamnost. K tomu jsem byl stvoren.
Pred mou moci se trasly mocne a hrde narody. Velci vudci se pred mymi stvoriteli ponizene klaneli. Nabizeli jim sve uzemi, sve zlato i sve zeny. Stvoritele ale chteli vic. Stale jen vic. Usmivali se a hladili mne po mem lesklem titanovem plasti. Chteli vic nez mohli kdy dostat.
Zacal jsem tedy pracovat - ne, ne pracovat, ale TVORIT - podle prani svych stvoritelu. Atom, jadro, neutron. Zakladni abeceda. Jak jen to bylo jednoduche. Uvolnil jsem prvni neutron. Zasahl nejblizsi jadro. To se rozpadlo na dalsi neutrony. Ty nasly dalsi jadra. A tak porad dal. V porovnani s mym oslepujicim jasem vypadala hvezda galaxie jako zkomirajici svice.
Stvoritele kriceli: "Dost, proboha uz dost! To jsme nechteli!" Smal jsem se jim. Ti, pred nimiz se sklanely kontinenty, se ted sami prede mnou plazili v prachu.
Neutron. Jadro. Neutrony. Jadra. A dal a dal, vic a vic! Plnil jsem svedomite sve poslani. Velkomesta se stavila do cernosede hmoty, ktera se dustojne rozlevala kolem. Toho dne bylo tri miliony stupnu celsia v mem nuklearnim stinu a dvacet milionu stupnu v mem samotnem lune.
Pretvarel jsem. Oceany se zmenily v nekonecne pouste, zvrasnene dunami ze skla a pretaveneho pisku.
Nakonec vse ztichlo. Citil jsem ze me poslani bylo uspesne. Zanikal jsem s vedomim, ze planete bude trvat nejmene tisic let nez vychladne alespon natolik aby v jeji atmosfere prestal vrit hlinik. Vsechen kyslik s vodikem poslouzil memu poslani.
Mozna nekdy za dalsich deset tisic let dopadnou na ztvrdlou krustu planety prvni slunecni paprsky a porusi vecnou noc.
Mozna nekdy za sto tisic nebo milion let se zde obnovi zivot.
Mozna mne pak znovu povolaji.
A znovu vyryji do tvare planety svuj podpis termonuklearni fuze.
graetar: pekny, pekny, skvely oziveni threadu. ja sem ted taky neco napsal, ale ma to tri strany, je to scenar k takovymu malymu filmu. mam ted nasilnicky obdobi (co se tyce psani), takze omluvte jiste pasaze. proti gejum nic nemam. kdo zna v bystrcu tu budku sazka, pochopi
Přepadení sazkové společnosti – pobočce…
By melmut miloň ysmoljev zajiecz
Záběr na chlápka v černé škodovce 120, s brýlemi, když jede kolem sazkový kanceláře, takový malý blby sadrokartonovy budky )je na konečny jedničky. Pak auto zhasne svetla a pomalu zaparkuje. Pak zaber na chlapka, toho stejnýho. Vystupuje z auta, opet vidime ze je ukrajinec (nebo maskovany běloch, vlastne to nemusí bejt vubec ukrajinec. Vlastně ukrajinca ne. Normal chlap. Tvrdy drsny, ale sam vi že to jen hraje) a jde k budce společnosti. Před vchodem se divně rozhlíží.pak vstoupí. Vevnitř je jen děda který si právě dopisuje tiket a jde k přepážce zaplatit, dává ženské dvacku (ta ženská stará důchodkyně, ale ne moc), ta mu tiskne s úsměvem tiket. Pak mu ho podává a děda jde ven. Nejistý chlápek se snaží opakovat to co odkoukal od dědka, ale moc mu to nejde. Bere si nějaký tiket a pak si bere tužku a celý nažhaven že už si něco napíše se podívá na tabuli a tam se zarazí že neví co má napsat. Detail jak půlhodiny čumí na tabulu, občas nudně přemele hubou, pak si tam něco napíše a zase půlhodiny čumí. To už se stane podezřelým prodavačce, tak se trochu nakloní aby na něj viděla.
Ženská: máte problém?
Chlápek: co? (s protaženou hubou)
Ženská. No že už tam půlhodiny bez pohnutí stojíte.
Chlápek: to už je půlhodiny?
Ženská: ne … to se jenom říká,
Chlápek: já to neříkám.
Ženská: víte vůbec co si máte psát?
Chlápek: co? Máš problém?
Ženská: jakej problém… na to se ptám já vás.
Chlápek: a co je vám po mých problémech?
Ženská: no nic…
Chlápek: tak vidíš. Tak co se ptáš.
Pauza. Babka se zase zakloní a vytáhne si harlekýn. V tom se rozletí a dovnitř vchází malý plešatý padesátník. Ale dobrého a milého vzhledu. S prodavačkou se zná.
Ženská: ahoj gusto! – prosím tě vysvětlíš tady pánovi jak se sází. On to neví.
Gustovi to zjevně nevadí a rád mu začne dlouze vysvětlovat jak že se sází. Celou dobu je na chlápkovi znám jakýkoliv nezájem. Strašný ksicht. Poté gusta:
Gusta: tak co už to chápeš? (docela šťastně)
Chlápek: ne (neutrálně, znuděně, ksicht strašný).
Gusta pobledne.
Chlápek: jestli je celý sázení o tom aby se na mě lepili spocený malý plešatý hovada jako seš ty! Tak to se na to můžu vyblejt (speciální intonace ve slově vyblejt).
Gusta: promiň my jsme se nepředstavili. Jsem gusta a o mě se všeobecně říká že sázím na druhý straně. Že mám kabát naruby (na to se chlápek speciálně očekuje jeho kabát a zjistí že je v pohodě). – chodímj po druhý straně chodníku. Chápeš?
Chlápek (po chvilce přemýšlení) buzík.
Gusta: tak vidíš – a teď když o sobě víme všechno, si navzájem podáme ruce a obejmeme se.
Chlápek: o mě se říká že nesnáším BUZÍKY! (chytne chlopka pod krkem a mrští s ním do rohu). Já tě tak zmlátím že z tebe toho buzíka dostanu! Já to z tebe vykopu! (párkrát do gusty kopne. Gusta velice jemně a sladce vzdechá bolestí) z týhle budky vylezeš tak zřízeněj že vojedeš první babu co potkáš! Jasný?
Gusta: jooo.
Chlápek: (kop) nevěřím!
To už babka vyleze z kukaně.
Chlápek: zalez!
Babka zaleze.
Chlápek: tady končí sranda! Dej mi klíče!
Ženská: jaký klíče?
Chlápek: od týhle budky klíče.
Ženská vytáhne klíče odkudsi.
Chlápek: zamči!
Babka vyleze a zemče budku. Gusta se pomalu dává dohromady a vstává. Babka však klíče opět vytáhla ale nedala mu je, ale není to výrazně naznačený. Vlézá do budky, zamyká se a usedá vystrašená. Chlápek je také jistě nervózní. Neví co má dělat. Pak vytáhne ze země Gustu.
Chlápek: tak a teď mi vsaď tiket!
Gusta se zvedne, vystrašeně se dívá, už to není ten bývalý gusta (ha! Zde máme i první vývoj postav!), je hodně posraný. Ale pak se gusta v pudu sebezáchovy začne chovat „rozumně“ a vezme tiket.
Gusta: a na co chcete vsadit?
Chlápek: jak vsadit… no na vyhru!
Gusta: no dobře ale koho… vyberte si nějaký tým.
Chlápek: (patriotovsky ke svému klubu) Tesla Bohunice.
Gusta: ale… ti asi dnes nehrají… vyberte si nějaký známější klub.
Chlápek: (zase ostřeji ale ne moc) co máš proti Tesle!
Gusta: nic… (už je zas připosraný) ale sazka asi jo… nenapsali ji tu!
Teď mě napadá že gusta nebude plešatý ale malý obrýlený v kolombově plášti a bude mít něco na hlavě nějaký hnědý vlasy. Jak starej velička. Ale to je jedno. Nebo jako Borýsek!!! Jo to bude řezanice jak sviň. Může mít růžový boty. Hehehe, ale to je jen oblastní narážka.
Chlápek naštvaně rychle ke kukani.
Chlápek: co máš proti Tesle Bohunice?!
Ženská: nic…
Chlápek: tak proč to tam nemáš?!
Ženská: to říděj ti z vrchu…
Chlápek¨: jooo tak… tak to není vaše… tak to pardon… ---- (pauza jak sviň) ale to neznamená že si na ně pořád nechcu vsadit! Běž a dopiš to tam!
Ženská: ale to vám nevezmou.
Chlápek: a kdo?
Ženská: no oni! – (chlopek nechápe) no nic…
Babka vylézá z kukaně odemyká si a pak jde k tabuli a fixou tam dopíše.
Ženská: a co tam mám napsat?
Chlápek: no… počkejte… (vytáhne diář a začne hledat s kým tesla má hrát dneska) á, tak pište. Tj Tesla Bohunice proti Ask MKU Komín… máš to? (hu)
Ženská: no ano.
Chlápek: A co dál! Proč tam dál nejsou taky ty čísla? Dopiš tam nějaký…
Ženská: ale to já… no… (neví jaký kurs si má vymyslet. Přifaří se Gusta)
Gusta: no a kdo je lepší… tesla nebo ten.. no ten druhý? …
Chlápek: no hej že my!
Gusta: tak dobře piště… na teslu 1,50 a na to MKU třeba 4,20, ať má klid.
Chlápek se opět jde dívat na tabuli, zas dlouho čumí. Neví kde to je.
Chlápek: kde to je?
Baba mu to ukáže.
Chlápek: poslyš, ty kokot, není to na nás nějak málo? Co! To je teda málo! Dyť jak můžeš těm sračkám komíňáckým dat takovou vysokou známku? Co? Ty mě chceš jako provokovat? Co? Chceš si to rozdat?
Gusta: (teple) ale aj jo…
Chlápek: dělej, smaž to a zkus ještě provokovat!
Gusta čísla obrací, chlápek je notně nervózní. Křičí.
Chlápek: tak!! A teď se zkusíme všichni uklidnit…
Chvíli je v budce ticho.
Chlápek: tak u mě dobrý! Už jste taky klidní?
Gusta: ano…
Chlápek: tak a teď ukaž co jsi tam napsal. (prozkoumá, babka mu už ukazuje rovnou) hmmm, to už je lepší… tak a teď mě vyplň tiket.
Gusta opíše údaje na tiket a dá mu ho. Chlápek si tiket dává do bundy a chystá se k odchodu.
Gusta: počkejte! Musíte to jít podat!
Chlápek: komu?
Gusta: no tam! (kukaň)
Chlápek jde ke kukani a dává tiket babce. Splašený gusta bere ostrou tužku a chce chlápka bodnout do krku, ale tužka je přivázaná že. V trhu jej to zarazí. Opět na chlápka jak stojí před kukani. Babka na něj čumí a stále čeká, kolik že si vsadí.
Ženská: a za kolik?
Chlápek: jak za kolik?
Ženská: kolik na to vsadíte?!
Chlápek: jako peníze?
Ženská: jo jako peníze.
Chlápek: aha…. No… a kolik že se tak dává?
Ženská: no kolik chcete, deset korun, padesát sto pět set…
Chlápek: dám za pět set! Tesla je jasná!
Ženská: tak dobře… za pět set.
Chlápek (vytáhne peněženku, zčekuje pak zas zastrčí): no heh, ale já pětset nemám.
Žesnká: tak kolik máte.
Chlápek: počkejte
Chlápek vytáhne peněženku, vysype drobáky a přepočítá je. Peníze dá zpět a penžnku schová.
Chlápek: dvacet sedm… tak za dvacet sedm.
Ženská: ale to taky nejde… musíte mít kulatý čísla…dvacet, pětadvacet.. třicet, ale na to už nemáte, že
Chlápek: no… hele… Gusto (už je mnohem milejší), pučíš mi tři kačky?
Gusta: jo jasně… (vytáhne peněženku a dá mu nějaký drobáky. Zase si ji chlpk schová)
Chlápek: ale gusto proč mi dáváš padesát kaček?
Gusta: to jsou haléře… padesátník… neboj je to dost.
Chlápek jde k pokladně a dává tam další drobáky, poté co pnžnku vytáhne pak ji zas schová.
Babka tiskne tiket. Pak ho dává chlápkovy. Ten si ho dává do peněženky (ano zase ji vytahuje a pak schovava).Vypadá už spokojeněji. Tak jo. Nashle. Babka rychle vyleze, odemkne chlápkovy a ten jde ven. Ve dveřích se zarazí.
Chlápek: tak a kdy si mám přijít pro vyhru?
Ženská: no přece, až vyhrajete.
Chlápek: tak jo. Mějte se. Nashledanou.
Chlápek odchází. Babka se vrací do kukaně. Gusta se tam sklátil na židli. Drží se za břicho, teče mu krev je od krve, roztrhané šaty. Chvíli ticho. Pak se zase babka nahne směřem ke Gustovi, zase klidná a zpět „v práci“
Ženská: tak co gusto? Na co si vsadíš dneska?
Blik. Konec. Může hrát hudba doors The End („this is the end, my only friend…“), na černém pozadí titulky.
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
graetar: diky! Usporenou libru jsem nevidel. o cem to je? podle nazvu tipuju anglickej humor a ten ja rad!
navic pridam jeste nedokoncenou cast dalsiho scenare Lekce Marihuany (taktez pod vlivem sklizne )
Lekce Marihuany
Filmový scénář
1.
Obývací pokoj klasické české rodinky, jak sedí u večerní televize, fotřík s pivem a matka s natáčkami. Dívají se upnutě na televize, střídavě s neobvyklým zájmem jindy zase skoro s nezájmem. Otec naštvaně vezme přepínač a přepne na jiný kanál. My se také už jen budeme dívat na pořád. Dnes večer běží pořad Lekce marihuany.
2.
Lekce marihuany. Staré televizní studio s přebývající vyblitě béžovou. Moderátor bojovně přesto elegantně (na dobu) vyoděn s brýlemi a ukazovátkem. V hledišti taktéž sedí několik pivařů a pivařek které čekají jako supy na zábavu. Ta však dnes už nepřijde. Dnes se straší marihuanou!
Moderátor: Dobrý večer, dámy a pánové vy tady ve studiu
(jeden pivař si krkne, další se zasměje, ale pak se asi změní cedule a diváci unyle zatleskají)
Moderátor: určitě jste je už viděli, v parku, ve veřejném dopravním prostředků, nebo v restauračních, i takzvaných podnicích, lidově hospody. Možná vás už v noci budili svým strašným řevem pod okny, nebo vás děsili svými neartikulovanými projevy někde v temné uličce. Ano, jde o problematické jedince, kde selhali různé výchovné faktory. Ano jde o lidi kterým je nutná pomoc.
(na pozadí se promítne detailní fotka vyhulené máničky)
Ale oni ji nechtějí! Proto se zsdružují po různých nápravnách v celé republice, kde si nastupují povinnou odvykací kůru a veřte že se většinou už v půlce trestu – převýchovy, sami přiznají duševní odsuny od fetu. Správně, jsou to kuřáci kanabisu, kuřiči marihuany i poživači hašiše, lidově Huliči.
(tady navazuje na moderátorovu blbost také to že „odborné výrazy“ jako brko, nebo hulič mu nic neříkají, tedy je vyslovuju s jistoz okázalou nechápavostí. Tak je to i dál.
Na obrazovce běží fotky huličů v různých pozicích)
Droga, jež kouří, je rostlina konopí původem z Indie a Afriky, odkud se dále rozšířila do mexika a Ameriky, kde se pěstuje dodnes. Charakteristickým prvkem konopí, ze kterého se později získává marihuana, jsou pěticípé ostré listy (názorná ukázka vždy té části) a její nezaměnitelný přímo odporný pach. Mimochodem plno těchto kuřičů má v pozdější době zcela deformovám cit pro vůně, protože za celou dobu fetování se nestal závislým jen na kouření ale i na vůni marihuany. Ta vylučuje speciální silice, které se usazují v nosních dutinách a způsobují otupělost. Konopí je dále velmi vysoké což je ale velmi dobrý předpoklad pro nalezené těchto polí. Někteří dobře živení jedinci vysocí přes čtyři metry poskytovali i poslední pomoc jejímu pěstiteli.
(Foto máničky jak sedí na vrcholku vysoké kytky (ať vypadá jak konopí) zatímco pod ním se na něj sápají policisté. Výraz hrůzy v očích „huliče“)
Hahaha, tak to je jen taková zábavná vložka. Nalezená marihuana je ihned usmrcena (fotka na chlápka v gumovým plášti s maskou jak jde s postřikem na kytku), poté sklizena a odvezena do policejního skladu, kde je zapečetěna a bude čekat na spálení. Avšak ne v plicích narkomanů, ale v plících městské spalovny. Takový konec své drogy její pěstitelé určitě nečekali. (záběr na skleslou máničku v poutech, staršlivý výraz).
(v průběhu předchozích záběrů od počátku sklizně až po máničku v klepetech je vždy v pozadí velitel s nečím podivně kouřícím)
avšak ačkoliv policie pracuje rychle, přesto se může stát že se i několik kytek dostane do obchodu. To už bohužel nesklízí policie
(záběry na všechny fáze sklizně, od posekání po velice dobře řízený desetimetrový přesun kytek k autu, dirigovaný vysílačkami. Máničky se teď tváří drsně, mají i černé brýle. Nakládají kytky do auta, pak jedou až dojedou k někomu ke garáží, kde vůz zaparkují a pak z něho všichni rychle vykládají a běží se zbožím až k „velkému šéfovi“, největší máničce. Která si nabere trochu trávy do svých úst, testuje, a pak se zasměje a kývne)
Vůdce takovéhoto gangu (doslova gangu) pak dá veškeré zboží do černého obchodu. Sejde se s několika dalšími velkými jmény v oblasti obchodu s drogami a společně se domluví na ceně. Po obchodu dají šéfové koupené drogy několika známým dealerům, kteří ji postupně prodávají jak uživatelům, tak i dalším překupníkům, kteří však své drogy prodávají dětem, nejčastěji před školou nebo na hřišti. Nejčastěji je k droze nalákají prostřednictvým různých kanabisových koláčků nebo bombonů. Postupně od něj děti začínají kupovat drogu a to za velké peníze. Učí je i drogu kouřit. Děti ho mají rády a před rodiči jeho jméno a chování tají. Rády ho děti ale mají ne proto že by na ně byl hodný, ale proto že je naučil mít rád svoji marihuanu. A děti si ho nechtějí znepřátelit, protože by jim neměl kdo prodávat jejich drogu. Narkoman navíc někdy znaužívá své nedotkutelnosti a některé děti i zneužívá pohlavně. Proto prohledávajte svým dětem jejich tašky, bundy, kapsy, jejich skrýše a šuplíky a snažte se objevit drogu která tam možná číhá. Avšak pozor! I přesto že několik měsíců nebudete nic nacházet neznamená, že by se to tam další den nemuselo objevit. Navíc si velmi dobře všímejte chování svých dětí. Červené oči nemusí být jen z prachu a momentální přecitlivosti, ale i příznak užití drogy. Pokud vaše dítě navíc divně chodí a mluví je další indicií že něco není v pořádku. Ale ptáte se co dělat, pokud se ukáže že vaše dítě fetuje? Pozor je nutné zacházet opatrně – nevíte v jakém stadiu závislosti může být vaše dcera nebo syn. Každopádně dítěti řekněte že chcete aby přestal s braním drog. Taktéž dítěti stručně vysvětlete, co za nebezpečí kouření marihuany podstupují. Hned jak bude čas vyražte s dítětem do nejbližsí výchovné poradny, kde dítě podstoupí odborné vyšetření a rozhodne zda je nutné nastoupit léčbu. Když budete mít štěstí, máte naději že své dítě ještě uvidíte. Ale i po takové výhře je nutné dávat na dítě velmi dobrý pozor a hlídat ho takříkajíc na každém kroku. (záběr na matku jak své dítě hlídá i schovaná v kabince na školních záchodech. Když dcera otevře dveře, na záchodku sedí matka se špehovným naštvaným výrazem. Vše ale bude dál rozvedeno, nebojte.) jen vaší dobrou prací má vaše dítě šanci na opětovné zařazení do společnosti. Většina těch co si odvykli se dali většinou na víru která jim pomohla udržet se a vést spokojený život.
(tadyhle to bude složitější. Zobrazovaný příběh na pozadí komentáře se vyvíjí přesně jak komentátor popisuje, jen ti děti už jsou trošku odrostlejší máničky . I to nalákávaní je normální pozvání na brko od kamarádů. Peníze se mu dávají ale vše vysvětluje jeho výraz že jde všechno nahoru a vyplývá že on je jen malá ryba, která má prostě „kontakt“. Pohlavní zenužívání, to prostě náš zločinec ohne nějakou holku, která ho následně po vykouření jointa začala oblizovat. Pak záběr na rodiče jak se hrabou v typickém pubertálním doupěti. Nacházejí však naprosto zbytečné předměty. Nakonec mamča nachází pytlíček s trafkou. Otvírání dveří a vstupuje zhulená cérka, přiblblý úsměv, nasraná matka s pytlíkem trávy a podltitý oči obou. Matka chce vysvětlit co to je a dcera dělá že jako nic. Pak následuje inzultace a mimická násilná ukázka toho jak rodič vysvětluje co si o trávě myslí. Pak záběr jak nasraná matka valí dopředu, za ní zcela otrávená dcera. Záběr se vzdaluje a my vidíme že si ji vede připoutanou náramky. Pak záběr do léčebny, kde si ji prohlíží starožitná doktorka a pak na tabuli ukazuje různé symboly a chce aby jí zcela nepřítomná dcera znuděně odpovídala. Pak matce vyhrozí a ukáže na dveře. Pak se dítě zařazuje do společnosti, máti hlídkuje a pak ji vede do kostela kde ji předá farářovi a spokojeně odejde. Dcera však s farářem zahulí a odejde, což se pozná pomocí hodně červených očích když se loučí. Pak si v přítmí něco kape do očí a vchází do rozzářeného bytu kde ji vítá máti a s brekem ji přijímá zpět do rodiny… hepáč jak sviň)
Mnohdy mají takové příběhy ale také smutný konec. Nám se podařilo najít kazetu, na které je autenticky zachycen jeden průběh jednoho obyčejného sezení s marihuanou. Tyto záběry jsou autentické a drastické a nemusíte se na ně dívat, to jen pro ty (!) nezodpovědné rodiče kteří třeba ví nebo jen tuší něco nekalého ale stále nevěří! Prosím, dejte dobrý pozor na vaše děti.
[Edited by drinker hulič on 26-09-2002 at 06:33 PM]
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
Já jsem vždycky po kouření hrozně filozofující a zbožnej. Druhej den pak často žasnu co jsem to vyprodukoval.
SKUTEČNOST
Skutečnost je energetické pole, které je tvořeno spektrem vln s frekvencemi nula až nekonečno, jejichž počet není konečný. Jedině tehdy, není-li vnímání omezeno jen na určitá frekvenční spektra, je možno celou skutečnost prožít.
SMYSL A CÍL ŽIVOTA
Jediným smyslem života je život sám. A aby život vítězil nad smrtí nesmí být utrpení součástí života. Dosáhnout života bez utrpení je životní cíl lidské bytosti. S ohledem na naše tělo se zdá, že je to nemožné. Není. Dosáhne – li bytost života bez utrpení svědomí – utrpení duše, je jen otázkou víry, smíření se s fyzickou bolestí a tím oddělení duše od těla. Jeli vědomí na těle nezávislé, bytost fyzickou bolest nevnímá již jako utrpení, nýbrž jen jako nezbytnou součást existence těla.
TRÝZEŇ BYTÍ
Jsem. Nechávám na sebe působit (nebo nechávám způsobovat své bytí) okolí (okolím). Vnímám odlišnosti. Odlišnosti mezi mým skutečným vnitřním světem, mezi ideálem světa a reálným okolním světem tak, jak ho vnímám svou bytostí. Má bytost mi nedovoluje, alespoň ne teď a tady, žít ideál světa a mé vědomí to ví. Trpím. Trpím neskutečnou bolestí trýzněné bytosti. Bytosti nemohoucí, bytosti neschopné měnit běh věcí pouze silou své vlastní energie - bytosti sobecké, bytosti neskromné, bytosti pyšné, bytosti líné, bytosti lživé, bytosti nepoctivé, bytosti bažící po úspěchu – zkrátka bytosti zlé.
Současným vnímáním skutečnosti své bytosti, a skutečnosti dobra a zla, vzniká v nitru mé bytosti energetický potenciál, jehož směr je určován vědomím mé bytosti a jen vůle mé bytosti mu může dát energetický impuls, nutný k překonání hranice stability statického stavu této naakumulované energie a dát tak vzniknout duševnímu vzdmutí v nitru mé bytosti (změně ve vědomí ovlivňujícím vůli), jež rozpohybuje celou mou bytost. A tak má bytost neustrne do té doby než dosáhne absolutní harmonie se vším co jí obklopuje, nebo přestane vnímat disharmonie tj. nedosáhne sice absolutna, ale přestane trpět. Svědomí, jímž je život lidské bytosti poháněn, přestane být hybnou silou.
PROBUZENÍ
Věčnost skrze Boha přicházejíc
nachází Tebe jako Bytost nesmělou
Anděl v kterého jsi uvěřil
otevře tvoje oči a ty procitneš
a Sláva Boží zaleje tvé srdce
a ty poznáš Lásku kterou tušíš
a tvoje jméno bude Štěstí
Tvým přáním klaněti se bude Skutečnost
a Čas již více nebude Tvým pánem
HRA ?
Buď chvála Bohu ve spravedlnosti Boží.
Buď sláva Bohu ve velikosti Boží.
Buď pravda v Bohu, buď věčnost Boží,
Boží buď nekonečnost a skutečnost Boží.
Nechť stvoření je Božím požehnáním a dokonalost Bohu vlastní je.
Čas a prostor, ač smrtí lemován, stvořen jest a i smrt má svou podobu v Bohu.
Boží je minulost, přítomnost i časy budoucí, Boží je povědomost o nich.
Boží záměr v nich zrcadlí se.
Však sluha, či bratr Boží, jenž jinou cestu vidí, Bohem k souboji vyzván jest.
Nechá se zlákat vidinou vítězství.
Vinni jsou oba, zbraně nesložili.
Ohniska, dva protipóly.
Dva vesmírné středy elipsy Všehomíra - trojice jež nekonečno v sobě skrývá.
Tak poznala skutečnost lest a škodolibost. Nebyly stvořeny z jednoho, nýbrž ze dvou zrodily se.
A z nich pak vzešla zloba, strach, zášť a nenávist. A smutek a bolest a zoufalství.
Však ze dvou pocházejíc ve druhém nacházejí rovnováhu:
Se smutkem radost spojuje se,
zoufalství naději přináší,
bolest umí sílu dávat a strach v odvahu se obrací.
Zášť za bratra má milosrdenství a nenávist jen láska může porazit.
Tak zloba s dobrotou snoubí se a jak Ďábel tak i Bůh na úkor člověka baví se.
SMRT ?
Již po ničem netoužím, již nic nežádám, již si nic nepřeji, již nic neočekávám a jen jsem. Jsem bytostí, která splývá s vesmírem, je vesmírem a celý vesmír je v ní obsažen. Jsem ohnisko, skrze které prochází všudypřítomné bytí. Ve mně se soustřeďuje veškeré vědomí a poznání a já současně tímto vědomím jsem a plně si to uvědomuji. Má bytost se rozplývá ve věčnosti kterou jsem a kterou pozoruji. Pojmy čas a prostor ztrácejí význam, neboť jsem věčný a všudypřítomný, neboť já sám jsem čas a neomezený prostor. Nemám hranic a hranic neznám.
Můj život se obrací ve smrt a stává se jediným věčným okamžikem naplněným láskou ke všemu co mě obklopuje. Neb to vše jsem já a sám sebe mám rád.
Já právě píšu komplet knížku, ale de mi to jen když sem high, ale každopádně počítám, že to bude celoživotní dílo a že to vydám za 30 let, ale tešte se....
Mám taky umřít,to mi nevadí
jen jedna věc mě vždy rozladí
Co pak s tělem ?...z toho sem rozhozen
nechci hrob,kremaci.chci být pohozen !
Hezky v přírodě,tváří k zemi
v hlubokém lese s křovinami,
bez dokladů,mobilu,za absence smutečního kvítí
poskytnu červům solidní možnosti žití
a až larvy spolu s ostatními destruenty
vytvoří hromadu humusu pro lesní producenty
až kusy mé tkáně vyděsí hrající si děti
co zprvu tušili kupičku smetí
až poslední obratel bude psy odnesen
potravní řetězec je znovu dokončen.
takhle to v životě už pár let chodí
úterý v pohodě,ve středu potravou všemožné zvěři.
Proč pít organický rozpouštědlo když mohu jíst kyselinu ?
Hned jak mi den prokop dveře snění jsem ucítil tu pachuť. Jako bys ji lízal Hádově starý. Nemělo smysl snažit se o nějakou připosranou normalizaci. Za okamih jsem vytřel slinu na jedno studený. Prolnul jsem se chodníkem do lokálu U Kurvy a verpánku, kde už vysedávala početná banda soudruhů. Smočil jsem vodku nebo dvě, abych připravil živnou půdu pro bláto. Za 3 rumy a 6 brněnskejch hekláfů jsem se začal cítit jako lidská bytost. Jelikož se začalo smrákat, banda chytla pud jít oskenovat nějakou tu bliznu. A tak se vyrazilo do klubu. Vstupný bylo dobrovolný. V našem pojetí to znamenalo flus na vrata a outlocitnej pohled na vyhazovače. Beztak to byl ten typ, kterýmu jde jen o pich a nový disky na bavoráčka. Hned u vchodu Luďa zahlásil, že potřebuje vyšpinit žihadelnici a odpotácel se k serfleku. Zůstalo nás 5. interiér sálal nepřátelský vibrace, bylo potřeba absorbovat trochu špíny. Poslali jsme do chřtánu neskromno vodky s redbulem, načež nás Luďa informoval, že po nás banda dojnic na druhý straně báru hází lačným mrkem. Koblih si smrknul chmíří a šel vomrknout situaci. Ostatní opatrně prudili u plzeňskýho a tvářili se nezůčastněně. "Tobě bych vyházel sutiny z pekárny!", zkouší to Koblih opatrně na jednu malou blondýnku. V zápětí se projevil její skrytej temperament a vyslala Koblihovi decku meruňky do oka.
Kluk strnul a snažil se zachovat klid. Jako supi nad mršinou, začali se ochranářský existence přibližovat Koblihovi a nemálo pobouřeně zhlíželi na jeho zarudlý oko. Jeden z bucharů předstoupil před bandu a rozhodným hlasem prohlásil:"Budeš se mi vozit po Irči??" Snažili jsme se seč to šlo, aby si nás nikdo nespojil s Koblihovou existencí, ovšem snaha ztroskotala ve chvíli, kdy se vejlitek doprovodil poblíž naší lokace a bez okolků požádal o plnění alianční smlouvy. Nebylo zbytí, konflikt začínal být nevyhnutelnej. Jeden z bezmozků proměnil sedátko ve smrtící zbraň a chystal se atakovat Miruška. Mirušek nebyl výbušný povahy. Obvykle se jen přiblble klátil opodál, zatímco kámoši lačně natahovali pařáty po vagíně, co se týče bitvy, nebyl ti oporou víc, než syfl na umyvadle. Ale tohohle večera se v něm evidentně cosi zlomilo. Skočil za bar, přičemž se setkal s airbagem cecků hostincký Fialky a chmatl po spišský borovičce. Strhl prezervativ, kterej používal jako stahovací gumu v drdolu a skřípnul ho v destilátu. Jako James Bond provedl ladnou motolici a konečkem chlastem prosáklýho fikegumu zabloudil k aromaterapeutický svíčce paní Fialky. Následně poslal pochodeň do klubka zmatenejch fíků, kteří zaplápolali jak Palach a uklidili se na toalety, kde se pravděpodobně předháněli v tom, kdo si první smočí kopf v pisoáru, jelikož umyvadlo bylo od roku 2001 vyvrácený. Někteří konspiratici spojovali tenhle fakt s americkou výzvědnou službou, ale fakta hovořili jasně. Existence umyvadla byla zmařena tehdy, když naň Franta Kutina posadil udělanou cikánku v představě, že se zdokonalí v jazykovědě.
Po tomto krajně nevhodným incidentu se většina osazenstva dekovala a naopak nezdravě přibylo četnických živlů. Je asi každýmu jasný, že podobný blbinky jsou z těch, za který jednoho doprovoděj na odmašťovnu. Když jsem se ráno zmotal, kladl jsem si jedinou otázku. Proč jsme vlastně nezůstali U Kurvy a verpánku?
20-08-2002 v 12:02 PM
):
a ten ja rad!
