Nuclear
Stálý Člen
Registrován: May 2002
Příspěvků: 75 
|
Přístroj, o kterém je řeč, by musel obsahovat jakýsi dekodér jazyka, v němž je naprogramovaná paměťová část mozku (ano, jednotlivá oddělení mozku se od sebe mohou lišit na základě jejich funkce, nelze očekávat, že po chemické stránce budou mít např. hypothalamus a přední mozek totožnou výbavu). To je velká překážka na cestě k sestrojení externího zařízení, pomocí kterého by bylo možné vzpomínky přehrávat nebo zaznamenávat. Možná by se našla cesta - zařízení monitorující vzruchy několika center a jejich následnou odezvu na biochemickou rovnováhu v mozku, pomocí kterého, pokud by byla tato oblast detailně prozkoumána, což není, by bylo možné určit EMOTIVNÍ skladbu vzpomínky (jedna polovička vzpomínky). Druhá, smyslová část vzpomínky, však zůstane zakódována v paměti, neboť současná věda ještě nedokáže zpracovat tento druh informací.
Mé řešení odkazuje člověka na jinou, vnitřní cestu. Než je však možné pochopit princip, na jakém fuguje, pochopit, je třeba, abychom pronikli do podstaty, jak vzniká a zaniká vzpomínka.
Když něco slyšíme, vidíme nebo jinak smyslově vnímáme, aktivují se centra, která mají na starosti zpracování jednotlivých druhů vzruchů (pro příklad zrakové centrum se nachází v zadní části mozku). Tyto informace jsou pak přdávány dále, probíhají přes jakýsi "mentální firewall", filtry, které se v mozku v průběhu vývoje člověka vyvíjejí. Tyto filtry mají za úkol zajistit naši životaschopnost, brání nás totiž před přetížením systému z následku přehlcení informacemi (někteří z nás znají z vlivu houbiček nebo LSD-25, kdy je brána vnímání otevřena dokořán a přetížení systému pak má za následek klamné vzruchy, které nemají základ v realitě, což není nic jiného než halucinace a celá škála "pocitů, které se za střízliva tak těžko popisují"). Protříděné informace pak působí na část mozku, ve které je centrum vědomí. Biofeedback na mozkovou strukturu pak na sebe nenechá dlouho čekat a výsledkem je reakce na podnět. Buď jej vůbec nezaznamenáme (neprojde firewallem), nebo si jej uvědomíme. V takové chvíli je možné se na vjem upnout pomocí soustředění. Soustředění v takovém případě vyvolá odezvu ve firewallu, který nadále propouští zejména informace, které souvisejí se subjektem našeho soustředění. Pro náš účel je důležité, že s těmito informacemi, které přecházejí do paměťové části, můžeme ještě po určitou dobu pracovat (bod 1), než se uloží do našeho mozku jako vzpomínky. čím vyšší je naše koncentrace, tím hlouběji do podstaty vjemu můžeme proniknout.
Dalším faktorem je frekvence mozkových vln. Ty se rozdělují do čtyř kategorií - alfa, beta, theta a delta. Pokud je člověk při plném vědomí, převládá hladina alfa, jejíž frekvence může narůst až na 40 Hz (plná soustředěnost). Čím vyšší frekvence mozkových vln, tím plnější soustředění a tím detailnější záznam informací. Na tomto faktoru je výjimečné, že je v součané době již docela dobře ovlivnitelný, zejména pomocí psychofarmak (jistý účinek na délku mozkových vln mají i nootropika, která zkracují délku vln v hladině alfa a beta) nebo hypnózy (zesiluje se působení vlnové hladiny theta, což má za následek stav podobný spánku). Bylo by tedy teoreticky možné vyvinout psychofarmaka, která mají tento účinek:
-primární psychofarmaka zabraňující přístupu vnějších vjemů do mozku (navozují stav podobný spánku), avšak vědomí je plně aktivní. člověk je schopen přemýšlet a, co je důležité, vzpomínat. (bod 2.)
-sekundární psychofarmaka, která stimulují mozek a podporují působení mozkových vln o frekvenci blížící se 40 Hz. (bod 3.)
Představme si nyní celý proces tak, jak by probíhal v reálu. Řekněme že nás čeká party, o které víte, že si na ni s určitostí budete chtít vzpomenout v budoucnosti. Před párty aplikujeme sekundární psychofarmaka, což našemu mozku umožní efektivněji vstřebávat informace. Vzpomínka pak bude daleko celistvější. Bohužel, mozek v tomhle způsobu pracuje jako fotograf. Můžeme si vzpomenout na jednotlivé úseky, okamžiky událostí, ale není možné "natočit" děj odehrávající se v určitém časovém rozmezí. Je to proto, že mozek se orientuje v čase a prostoru podobně, jako matematik ve čtyřrozměrné soustavě souřadnic. Každý z nás má tuto soustavu zakódovánu v hlavě, stejně tak její dekodér. Jednotlivé úseky, které nás zaujmou (na zájmu o subjekt má velký vliv osobnost, proto někdy okamžitě nevnímáme věci, kterých si jiní hned všimnou) pak na čtyřrozměrné mapě vytvoří záznamové body, něco jako keyframes ve filmu.
Jakmile jsou informace uloženy v mozku, stačí jen aplikovat primární psychofarmaka. Dojde k oddělení vědomé části mysli od okolní reality. Mozek však bude hluboko uvnitř velmi aktivní. Díky této kombinaci je možné se ostře rozpomenout na jednotlivé úseky vašeho jednání v minulosti. Vaše vědomá část mysli bude jakýmsi hypnotizérem, který bude z mozku tahat jednotlivé informace na světlo světa. Něvědomá část mysli pak bude jako filmové plátno, na kterém se budou jednotlivé vzpomínky odrážet.
Výhody tohoto procesu:
-Možnost si jasně a zřetelně vzpomenout na libovolné okamžiky z doby působení sekundárních psychofarmak (pouze smyslové vjemy)
Nevýhody tohoto procesu:
-Možnost aktivace skrytých psychických onemocnění
-Pro potřeby současné společnosti takřka nepoužitelné (což souvisí s přidělením fundací na vývoj).
Konec.
....UFFFF!!!!
Konec jsem zjednodušil, spěchám na tramvaj. Ale možná se k tomu ještě časem vrátím a editnu. ,)
 |
Born free
|
08-10-2006 v 09:24 AM
