Registrován: Oct 2005
Příspěvků: 153  

Jj to uz je vcelku jistotka a par prdu navrch, hotova cesta do raje...

Nepěstuju jen pro to, abych měl hulení a nehulim jen proto, abych byl zhulenej.

Naposledy upravil Mr Proč 15-04-2006 v 17:21 PM

Registrován: Apr 2004
Příspěvků: 317  

dnes som videl nejaky dokumentarny film a padla tam dobra fraza:
"clovek nemoze pochopit smrt,pokial si neuvedomi zmysel zivota" Myslim,ze cosi na tom bude pravdy.

Registrován: Sep 2001
Příspěvků: 74 

spáchat sebevraždu?.... vždycky až ta poslední možnost..... on tenhle způsob odchodu ze života může znít zajímavě, ...jenže ono to vůbec nic neřeší.....spíš naopak......

Registrován: Sep 2001
Příspěvků: 186  

Zrovna včera jsem četl v jednom časopise, že například takové useknutí hlavy není okamžitá smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát. Když byly ve středověku popravy, tak ještě nějakou chvíli po oddělení hlavy od těla, bylo vidět reakce té hlavy na okolí. Podle lékařů, je prý teoreticky dokonce možno, aby mozek vnímal ještě několik minut vzhledem k tomu, že ještě chvíli trvá, než se spotřebuje všechen kyslík z krve.

Holt mazec.

-------------------------------
Kdo nehulí, ten nežije!!! (I když život není jen o hulení).
-------------------------------
- Marihuana může ukázat jednu z mnoha pravd, ale nedokáže zachytit celou podstatu skutečnosti.
-------------------------------
- Realita je někdy relativní!
-------------------------------

Registrován: May 2002
Příspěvků: 41  

2 Setth: Treba kdyz zabijes slepici, nebo kachnu useknutim hlavy, tak oko na ty hlave taky treba jeste mrkne, otevre zobak apod. Nemluve o tom ze telo se hybe celkem dlouho (nez ztrati vetsinu krve).

Jinak par mejch postrehu k tematu:
Smrt je soucast zivota, jak uz tady bylo tolikrat zmineno, proto se ji nebojim, jako se nebojim toho ze ziju. Nebo jinak bojim se ji asi tolik, jako toho ze ziju
Strach mam (jak uz tady taky bylo tolikrat zmineno) z bolesti a bezmocnosti.

Myslim se kazdej by mel mit pravo dobrovolne zemrit a nikdo by ho za to nemel odsuzovat. Ano, kdyz nam nekdo blizky umre, tak jsme smutni, ale smutni jsme hlavne kvuli nasi sobeckosti, protoze nejvic nam vzdycky vadi, ze ten clovek tady uz nebude s nama.

Myslim ze nase spolecnost by mela pokusit pochopit a prijmout smrt a prestat se ji bat. Podle me je chyba, ze se o smrti jako takove malo mluvi, ze stari a nemocni lidi umiraj prevazne v nemocnicich a v domovech duchodcu, vlastne stranou od nas. Smrt nam pak pripada jako neco co se nas netyka, a neuvedomujeme si pak, ze nakonec stejne vsichni nase telesny schranky budeme muset opustit a tak jen slepe hromadime majetek, misto toho aby jsme zili.

Myslim, ze smyslem zivota je zit a zivot si uzit, co nejvic poznat , co nejvic vymyslet, co nejvic prozit.

Umrit bych chtel ve stavu naplneni stestim, bezbolestne, se spekem v ruce, pripadne jak tady nekdo psal, pri plnym vedomi pod vlivem LSD.
(tohle je muj posledni joint, posledni trip )

Smrt rozhodne neni konec, protoze i kdyby jsme neverili zadnymu nabozenstvi, tak porad muzeme verit zakonu zachovani hmoty (takze vsichni ti cervicci to budou moct roztocit ) a energie.

Ja osobne verim tomu ze po smrti bude moje duse osvobozena od meho ega a od vzpominek na probehly zivot (tim vsak nemyslim ze ty vzpominky nebo zkusenosti budou ztraceny - opet zakon zachovani energie), existovat (zit) dal, s tim ze bude mit moznost pripadne se znovu inkarnovat, jako cokoliv jinyho, na tomhle nebo jinym svete, treba na druhym konci vesmiru, nebo v uplne jinym vesmiru.

P.S.: Sorry trosku jsem se rozpsal
P.P.S.: Sorry za spetku ceryho humoru (sem tam), ale nemoh jsem si to odpusti
P.P.P.S.: Take it easy

Vesmír je nekonečně dimenzionální prostor.
Podstata všeho je v ničem.
Čas neplyne lineárně.