Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Ve městě nechytali pouze výtržníky, ale také fretku a toulavého hada
Vysočina - noviny Havlíčkobrodska | 31.1.2004 | rubrika: Zprávy z Havlíčkobrodska | strana: 5 | autor: Marta Hermannová

Havlíčkův Brod * Strážníci městské policie řešili v uplynulém roce mnoho přestupků, mezi nimiž nechyběly ani kuriozní případy. Podle informací městské policie například 16. dubna loňského roku přistihli strážníci tři mladíky v parku U Trojice, kteří po sobě a kolemjdoucích házeli kameny. Navíc u sebe měli lahev piva a další čtyři prázdné se povalovaly na zemi. Při kontrole bylo zjištěno, že mladíkům je teprve 13 let a pivo jim prodala obsluha čerpací stanice u Aleje, jejíž obsluha se k tomu také přiznala.
Den nato zpozorovala hlídka muže, který jel na motocyklu od altánu k rybníku Hastrman. Hlídka muže zastavila, a protože u sebe neměl žádný doklad totožnosti, přivolala ještě hlídku Policie České republiky (PČR). Z muže byl cítit alkohol a před hlídkou se ještě alkoholu z lahve napil. Šetření převzala PČR, která následující den oznámila, že motocykl byl kradený.
Na linku 156 bylo 4. června oznámeno, že Romové z domu číslo 1415 se pravděpodobně chtějí připojit na kabel elektrického proudu firmy Sinka. Při kontrole hlídka zjistila připojení ke kabelu a na místě přistihla dva muže, kteří se k činu doznali. Velké překvapení vzbudil had, kterého 4. července našli v jedné z bytovek. Hlídka hada na místě odchytla a umístila do Zverimexu. Druhý den se telefonicky ohlásil majitel hada. Protože však byla prodejna již uzavřena, byl mu had předán až v pondělí. Na služebnu se 4. srpna ohlásil muž a sdělil, že jeho syna na sídlišti Výšina pokousala fretka. Hlídce se na místě podařilo zvířátko odchytit a převézt je k veterináři. Majitel ztrátu fretky na služebně nahlásil a na místě mu byla udělena bloková pokuta za volné pobíhání zvířete.
Na linku 156 bylo 13. srpna oznámeno, že na přehradě Žabinec se před zraky opalujících žen ukájel muž. Hlídka na místě muže zajistila a přestupek předala ke komisi k dalšímu řešení. Při setkání čertů a Mikulášů 5. prosince hlídka přistihla na Havlíčkově náměstí mladíka, jenž v okolí morového sloupu házel petardy. U chlapce kromě petard strážníci nalezli plechovou krabičku, která obsahovala sáček s nějakou neznámou látkou, pravděpodobně s marihuanou. Jelikož v době přestupku mladík nedosáhl věku 15 let, nemohl být přestupek řešen a chlapec byl předán rodičům. Sáček s látkou byl předán policii k dalšímu šetření.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Počet držitelů zbraní stále roste
Znojemské noviny | 30.1.2004 | rubrika: Zpravodajství | strana: 2 | autor: (ac)

Znojmo * Celkový počet držitelů zbrojních průkazů ve znojemském regionu v loňském roce mírně vzrostl. Zbraň legálně užívá 3624 držitelů. Zvýšil se i počet držených zbraní. Do konce roku 2003 je evidováno na 7474 aktuálně držených zbraní. "V loňském roce byla skupina pro zbraně a střelivo zatížena počtem odevzdaných zbraní v rámci amnestie, která byla vyhlášena na držení nelegálních zbraní. V rámci akce bylo přijato 35 žádostí na 44 zbraní," řekl Petr Sikora, ředitel Okresního ředitelství PČR ve Znojmě. Drogovou problematiku řešili kriminalisté ve 28 případech, z toho patnáctkát šlo o výrobu a distribuci marihuany, třikrát byla zjištěna varna pervitinu.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Policie chytila dealery při předávání extáze
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Kraj Liberecký | strana: 1 | autor: (frk)

Liberec - Dva gangy obchodníků s drogami chytili policisté u liberecké Hypernovy přímo při výměně devíti až deseti tisíc tablet extáze s logem tasmánského čerta a pusy. Zásilku, která měla původně skončit na Slovensku, kriminalisté zajistili. Navíc u dealerů našli přímo na místě čtyři sta tisíc korun. Další extázi a asi půl milionu korun pak kriminalisté objevili během domovních prohlídek.
Zajištěnou extázi by dealeři na ulicích prodali zhruba za jeden a půl milionu korun. "To je však velmi nízký odhad. Počítal jsem s tím, že jednu tabletu prodají za šedesát až sedmdesát korun. Na ulici si však jednu takovou dávku lidé kupují za dvě stě padesát korun," zdůraznil kriminalista z Národní protidrogové centrály České republiky, která gangy v Liberci pozatýkala. V klubech a na diskotékách by tak dealeři za tablety inkasovali zhruba dva a půl milionu.
Pokračování na str. D2

Pokračování ze str. D1
Dlouhodobé vyšetřování případu vyvrcholilo zhruba před dvěma týdny v úterý ve tři hodiny odpoledne, kdy slovenský i liberecký gang policisté zatkli při výměně zboží na horním parkovišti u Hypernovy v Liberci. "Samotný zásah, který provedl útvar rychlého nasazení, trval jen dvacet možná třicet vteřin. Obávali jsme se, že pachatelé budou ozbrojení. To se nepotvrdilo," upřesnil kriminalista.
Rychlé akce si nevšimli ani zaměstnanci hypermarketu. "Nevím o žádném zatýkání. Ani jsme nezaznamenali žádné obchody s drogami, jež by v blízkosti prodejny probíhaly," zmínil zástupce ředitele Hypernovy Michal Svoboda. Zajištěná extáze měla podle plánu dealerů skončit ve slovenských diskotékéch, klubech a na ulicích. "O obchodu jsme předem věděli. Proto jsme zakročili," vysvětlil policista. Dávka tablet je podle prvních výsledků chemických expertýz obsahem drogy poměrně kvalitní. "Odkud přesně droga pochází zjistíme až podrobným rozborem. V průběhu dalšího vyšetřování proto budeme spolupracovat s kolegy ze zahraničí," dodal policista. Kriminalisté navíc chtějí zjistit, kolik extáze dealeři na severu Čech prodali. "To si zatím netroufám odhadnout. Již dříve jsme však zachytili u liberecké skupiny extázi," dodal vyšetřovatel případu a současně zdůraznil, že ještě čekají na přesné rozbory tablet. "V minulosti jsme totiž objevili extáze s dalšími příměsemi chemikálií. Ty oddalovaly účinek drogy. Narkoman si proto vzal další a další extázi a předávkoval se. Už se dokonce objevily i případy, kdy takto předávkovaný člověk zemřel."
Všichni zatčení dealeři jsou Češi ve věku od dvaceti pěti do třiceti osmi let. Hlavním organizátorem prodeje drog přitom zřejmě byl osmatřicetiletý muž. Ten byl již dříve podezřelý z obchodování s narkotiky. "Tehdy měl být napojený na gang kosovských Albánců, jenž distribuoval heroin. Nyní jej proto vyšetřujeme ve vazbě," upřesnil vyšetřovatel Národní protidrogové centrály. Pachatelům hrozí až deset let vězení.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Nebezpečná žloutenka typu C se šíří na Třebíčsku
Mladá fronta DNES | 31.1.2004 | rubrika: Z celé země | strana: 5 | autor: MICHAELA ŠÍMOVÁ

Jižní Morava

Třebíč - Nebezpečná virová žloutenka typu C se šíří mezi narkomany na Třebíčsku. Před životu nebezpečnou hepatitidou varuje třebíčské kontaktní centrum drogových závislostí, jež zaznamenalo alarmující nárůst nakažených.
"V minulosti se vyskytoval v regionu maximálně jeden případ do roka. V posledních měsících jsou to dvě až tři nakažení," upozornil Jaroslav Žák, vedoucí třebíčského K-centra. Žloutenka typu C se přenáší krví či pohlavním stykem. Až v devadesáti procentech přechází do chronické podoby, hrozí selhání jater i smrt. Neexistuje proti ní očkování. Není jasné, kolik je nemocných narkomanů na Třebíčsku ve skutečnosti. "Evidujeme kolem devadesáti klientů, chodících na testy opakovaně jednou za čtvrt roku. Podle našeho odhadu je v okrese dalších zhruba 150 problematických uživatelů," míní Žák. Jako prevenci nabízí K-centrum výměnu injekčních jehel a kondomy.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Gruzie: Zástupce velitele protidrogového úřadu sám užíval drogy
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 20:17 | rubrika: Právo a krimi - Země bývalého SSSR | autor: KJ

TBILISI 30. ledna (ČTK) - Pod vlivem drog vedl dnes poradu v Tbilisi zástupce velitele gruzínského protidrogového úřadu Arčil Metreveli. Informovala o tom agentura ITAR-TASS s odvoláním na gruzínské ministerstvo vnitra, podle něhož byl provinilec zatčen.

Kontrolní orgány ministerstva uvedly, že Metreveliho zadržení bylo součástí rozsáhlé protidrogové akci, která se týká policie a jiných složek ministerstva vnitra.

ITAR-TASS napsal, že požívání drog příslušníky gruzínské policie je podle místního tisku poměrně rozšířené, a proto se kontrolní orgány rozhodly, že situaci prověří.

Podle agentury byly od poloviny prosince, kdy akce začala, kontrolovány tisíce pracovníků různých složek. U 138 osob bylo užívání narkotik prokázáno. Zhruba tři desítky lidí prý označily pracovníky kontrolních orgánů ministerstva za narkomany a byly okamžitě propuštěny ze zaměstnání.

kj mik

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Výročí, která připadají na sobotu 31. ledna
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 15:00 | rubrika: Mix zajímavostí - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: SAD


PRAHA 30. ledna (ČTK) - Sobota 31. ledna je 31. dnem roku 2004, do konce roku zbývá 335 dní.
K jedenácti trestům doživotí a k zaplacení pokuty téměř 500 milionů dolarů za pašování mnoha tun kokainu do Spojených států, praní špinavých peněz, spiknutí a úplatkářství byl 31. ledna 1997 odsouzen 52letý mexický drogový magnát Juan García Abrego. Šéf kartelu z Mexického zálivu, jehož hlavní operační zónou byl stát Tamaulipas na severovýchodě země, byl na začátku 90. let považován za nejmocnějšího z mexických drogových bossů; obrat jeho "obchodu" činil ročně odhadem dvacet miliard dolarů. Juan García tehdy dodával přibližně třetinu veškerého kokainu pro americký trh, za což se mu dostalo spravedlivé odměny - v lednu 1996 byl zatčen v severomexickém městě Monterrey a vzápětí vydán do Spojených států. Narkobarona, který měl občanství Mexika i USA, americká federální policie rok předtím zařadila na seznam deseti nejhledanějších osob v celosvětovém měřítku a vypsala za jeho dopadení odměnu dva miliony dolarů.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Byli ve vězení, ale doma to zatají
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: MARTIN KRSEK

Téma

SEVERNÍ ČECHY DNES

Ministerstvo zamítlo "eurověznici" , která měla být v kraji. Odsouzenci zůstanou v cizině

Nejdelší trest v zahraničním vězení si ze Severočechů odpykává Tomáš Honz, který dostal v Británii v roce 1995 za pašování drog 26 let. Další odsouzení z Ústeckého kraje "sedí" třeba v Dánsku, ve Švédsku a nejpočetnější skupina je v německých věznicích.

Ústecký kraj - Idea první věznice společné pro Čechy odsouzené v Sasku a Němce v Česku, jíž před třemi roky slavnostně představili ministři spravedlnosti obou států v Ústí, zůstane jen na papíře. Včera to oznámilo generální ředitelství Vězeňské služby České republiky. Desítky Severočechů dopadených v Sasku při převaděčství a krádežích si tak dál budou odpykávat svůj trest za hranicemi.
"Eurověznice" jim měla ulehčit jejich tresty. Jejich hlavním problémem je jazyková bariéra. Práce s odsouzeným cizincem tak vyžaduje v obou státech tlumočníka, a to zvyšuje náklady. Při jakémkoliv problému musí přijít tlumočník.
"Sice nikdo nemůže očekávat, že s odsouzeným chodí překladatel celý den, musí se prostě jazyk alespoň částečně naučit. Ale například v případě psychických problémů vězně je asistence tlumočníka u psychologa nezbytná. V česko-saské věznici by takové problémy odpadly," vysvětloval kdysi výhody projektu exministr spravedlnosti Jaromír Bureš. Jeho saský protějšek Manfred Kolbe zdůraznil, že také pro zvýšení účinku trestu by bylo důležité, aby převýchova probíhala v mateřském jazyce, neboť se odsouzený po propuštění vrací do vlasti.

V Německu "sedí" 160 Čechů
Šanci na odpykání trestu v eurověznici, která měla stát v Ústeckém kraji, tak mohlo dostat 160 Čechů odsouzených v Německu a necelá stovka Němců odsouzených v Čechách. "Uskutečnilo se několik schůzek mezi českou, saskou a polskou vězeňskou službou, ale rozhodlo se, že společný projekt nebude," informovala Jana Jodlová z generálního ředitelství Vězeňské služby. Podle evidence ministerstva zahraničí si nyní odpykává trest v cizině 670 Čechů, z toho nejvíce v USA (250), v Německu (160), v Itálii (63), na Slovensku (43) a v Rakousku (40). Většinou jsou odsouzeni za ilegální práci. Lidé ze severu Čech jsou v Německu trestáni nejčastěji za převaděčství a obchod s drogami.

Tresty doma nepřiznají
Ministerští úředníci ale k číslu jedním dechem dodávají, že není ani náhodou konečné. Podle odhadů totiž údaj zahrnuje jen asi 10 až 20 procent Čechů uvězněných v zahraničí. Bez souhlasu vězně totiž české zastupitelstvo informaci o jeho uvěznění neobdrží.
"Když nepotřebují žádnou pomoc od konzulátu, je pro ně výhodnější si to v tichosti odsedět a doma pak třeba prohlásit, že byli na dvouleté jazykové stáži v zahraničí. Prohřešek se jim tak neobjeví v českém rejstříku trestů," vysvětlil Vladimír Voráček z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti. Odsouzení mohou také zažádat o vydání k výkonu trestu do vlasti. Největší šance mají ti, kteří jsou v zemích, s nimiž má Česko dohody o vzájemném předávání trestaných osob. Jsou to všechny evropské státy včetně Ruska a postsovětských zemí, Kanada, USA, Thajsko. Brzy by mohl přibýt Vietnam, Maroko a Hongkong. Ovšem žádosti se posuzují individuálně a ani podobná dohoda předem nezaručuje její kladné vyřízení. Například Řecko vězně vydává minimálně.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Pobyt v Řecku páru z Ústí ani náhodou nepřipomíná dovolenou
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: MARTIN KRSEK

Téma

SEVERNÍ ČECHY DNES

Ústí nad Labem, Atény - Rozhodně si neprohlížejí starověké památky, ani se nesluní v proslulých řeckých letoviscích. Dva Ústečané tu jsou uvězněni už druhým rokem za pašování drog. To, že by je Řecko vydalo na zbytek mnohaletého trestu do Česka, podobně jako Thajsko nejznámější pašeráky Hanykovicse a Novotného, je vysoce nepravděpodobné. Řecko, které je vysněným cílem pro dovolené mnoha Čechů, je zároveň zemí s nejtvrdšími tresty pro pašeráky drog v Evropě.
Poté co roce 2001 objevili řečtí policisté v automobilu Milana Lesniaka a Bronislavy Paclové z Ústí 32 kilogramů heroinu, poslal je zdejší soud za mříže na doživotí. Po odvolání jim tresty snížil na 20 a 18 let. Lesniak se s trestem smířil a požádal o předání do Česka, Paclová trvá na své nevině a požádala Nejvyšší řecký soud o znovuprojednání případu. "Řecká strana velmi zřídka vydává odsouzené do zemí jejich původu. Paní Paclová se nachází ve věznici v Athénách a pan Lesniak na severu ve městě Larisa, asi 350 kilometrů od Athén," uvedla česká konzulka v Řecku Markéta Šuraňová.
K dovolené má jejich pobyt ve slunném Řecku velmi daleko. Na moře z okna nedohlédnou. Celu musí sdílet s jedním nebo dvěma vězni. Mohou mít rádio a televizi, ale musí si je pořídit za své peníze. Rozptýlení poskytuje snad jen pracovní zařazení, které věznice nabízí. Proto, aby se mohli domluvit s vězeňským personálem, je nezbytná alespoň základní znalost řečtiny. "Například v zařízení, kde se nachází paní Paclová, výuku řečtiny pro cizince pořádají," říká konzulka.
Kontakt s češtinou zprostředkovávají uvězněným především noviny a knihy zasílané rodinami. Navzájem se navštívit nesmí. Občas za českými vězni přijedou i zástupci konzulátu. "Předáváme jim nějaké české tiskoviny. Snažíme se s nimi být v kontaktu pravidelně, byť v případě pana Lesniaka to velmi omezuje vzdálenost věznice od Athén," doplnila Markéta Šuraňová. Oba odsouzení mají doma děti.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

V Albánii a v Kosovu zadrženo značné množství heroinu
Zpravodajství ČTK | 31.1.2004 | 11:33 | rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO | autor: MIK


TIRANA 31. ledna (ČTK) - Více než 55 kilogramů heroinu zadrželi v pátek albánští policisté a příslušníci mezinárodních sil v Kosovu (UNMIK) při koordinované operaci na albánsko- kosovském pomezí. Podle agentury AFP o tom dnes v Tiraně informoval mluvčí albánské policie.

Upřesnil, že třicet kilogramů drogy bylo zajištěno hned v pátek ráno v kosovské obci Morina vzdálené pět kilometrů od hranice. Narkotikum bylo ukryto ve dvojité podlaze taxíku, který měl albánské poznávací značky a směřoval z Kosova do Albánie.

Podle téhož zdroje bylo dalších 25 kilogramů heroinu, rozdělených do malých balíčků, objeveno při zátahu v baru jisté cestovní agentury v albánském městě Kukës, které leží 15 kilometrů od hranice.

Mluvčí dodal, že při akci proti síti pašeráků drog, působící mezi Albánií a Kosovem, policie zadržela šest osob. Omamné prostředky při tomto ilegálním obchodu směřovaly do Itálie a do dalších evropských zemí.

AFP poznamenává, že podle policie různých evropských zemí takzvanou balkánskou cestu, po níž putují drogy z Asie do Evropy, ovládají turecké a "albánsko-jugoslávské" zločinecké skupiny.

mik

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Dánové posílají do vězení za sebe placené náhradníky
Právo | 2.2.2004 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 11 | autor: (DPA, vpl)


Dánské ministerstvo spravedlivosti musí změnit úřední postupy při nástupu do vězení poté, co vyšlo najevo, že mnozí odsouzení zase posílají za mříže náhradníky.
Dosud totiž stačí, aby se odsouzený prokázal průkazem zdravotního pojištění bez fotografie. Majetní zločinci proto využívají služeb hned několika zprostředkovatelských agentur, které jim za denní poplatek ve výši 500 až tisíc dánských korun (asi 2640 až 4455 korun) dohazují na odsezení zejména trestů v délce 30 až 60 dní náhradníky.
Jak dále napsal kodaňský bulvární deník Ekstra Bladet, v dánské metropoli žije mnoho drobných kriminálníků, kteří si z toho udělali živnost. Celý podfuk vyšel najevo, když jeden drogový dealer odsouzený na dva a půl roku vězení využil vykoupené svobody na páchání dalších trestných činů.
Třetinu zákazníků těchto „náhradníků“ tvoří manažeři, advokáti, daňoví a investiční poradci a další příslušníci „lepší společnosti“, kteří si většinou měli odsedět tresty za dopravní přestupky po vlivem alkoholu.
„Můj standard je deset tisíc dánských korun (přibližně 44 500 korun) měsíčně. Sám jsem zprvu nevěřil, jak to jde snadno“, řekl listu Ekstra Bladet muž, který se představil jako Frank.
Se svou živností musel bohužel skončit, protože se stal ve věznicích příliš známým.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu

Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

Ticho nad hromadnými hroby v Afgánistánu
Haló noviny | 2.2.2004 | rubrika: Společnost, ekonomika, politika | strana: 8 | autor: Jamie DORAN, Le Monde Diplomatique

Ani několik let po zásahu v Afghánistánu nejsou Spojené státy schopny obnovit pořádek v této zemi. Vojenští náčelníci vedou bratrovražedné boje a rozdělují si jako válečnou kořist stát, jemuž chybí samotná podstata. Pokračování bojů jen vyostřuje nepřátelské cítění obyvatelstva vůči Spojených státům tím spíše, že mudžahedíni s tichou či otevřenou spoluúčastí USA spáchali četné válečné zločiny. Kosti už zcela zbělaly, jako by zde ležely celá staletí. Tyto lidské zbytky nejsou příliš staré. Je to vše, co zbylo z několika tisíců mladých mužů, kteří doufali v ochranu Ženevské konvence, avšak nakonec se buď udusili v hrozných podmínkách, nebo byli hromadně popraveni. Zblízka je snadné rozeznat stopy po zubech toulavých psů, kteří se zde v noci pohybují. Čelisti, žebra, holenní kosti, rozdrcené lebky dlouho ležely rozházené na vrcholu této umělé duny, která má alespoň 50 metrů na délku. Kousky šatstva se podobaly listům pergamenu. Afghánistán, místo zvané Dasht-e Leili. Až 3000 mužů zde nalezlo svůj klid. Někteří se udusili už během cesty připomínající peklo. Ostatní, kteří ji přežili, byli postříleni vleže mezi mrtvolami svých druhů v zajetí, zatímco křičeli a prosili své katy o milost.

Věř a víra tvá...

Když přijeli do této prokleté země, věřili, že budou bojovat proti nevěřícím nepřátelům svého Boha. Byli to náboženští zaslepenci, odhodlaní položit svůj život za obranu víry. Kdo z nich mohl tušit, když opouštěli Pákistán, Čečensko, Uzbekistán či jiné arabské země, aby se společně vydali na tuto pouť, že takhle skončí. V dubnu roku 2001 jsem stál na břehu Amudarji, řeky, která tvoří hranici mezi Uzbekistánem a jeho jižním sousedem. Natáčel jsem reportáž o nové drogové stezce ve Střední Asii. Sotva 200 metrů odsud lenošili pohraničníci ve stínu betonových trosek přístavu Heiratonu, jenž byl kdysi významným místem pro přesun tisíců tun sovětských zbraní a desítek tisíc sovětských vojáků. Na východě překračuje řeku most, velmi nevhodně pojmenovaný Most přátelství. Ten byl ale přehrazen ohromnými kusy skály. O několik měsíců později, na konci listopadu roku 2001, mě za rozbřesku potajmu převedli přes tento most. Tehdy jsem teprve zjistil, že je zde úzký průchod mezi kusy skály. Mí uzbečtí »ochránci« mě dovedli na místo, kde mě přivítali vojáci Severní aliance. Ti dobyli nejenom Heiraton, ale také důležité město Mazáre Šaríf, ležící 50 minut jízdy autem po cestě, která lemuje břeh řeky. Bitva o Mazáre byla nejdůležitějším střetnutím poslední afghánské války. Klíčovou roli v ní sehrál generál Abdul Rašíd Dóstum - vynikající vojenský stratég, nejobávanější válečník v Afghánistánu a současný náměstek ministra obrany.

Neuvěřitelné zprávy

Kalai Janghi, významná pevnost v okolí Mazáre, ze které si - stejně jako předtím tálibové - generál Dóstum udělal svůj hlavní stan, bude středobodem budoucích událostí. Ale zrovna když se hovoří o určité dohodě, zasáhne tajemník (ministr) obrany Spojených států Donald Rumsfeld, který, jak se zdá, se obával, že vyjednáváním ukončené obléhání by umožnilo bojovníkům ze zahraničí volně opustit Afghánistán. »Bylo by velmi politováníhodné, kdy by cizinci v Afghánistánu, ti z al-Kajdá, Čečenci a ostatní, kteří kolaborovali s Tálibánem, byli propuštěni a mohli odejít do jiné země, kde by pokračovali ve stejných teroristických činech.« Velitelé Severní aliance si nemohou dovolit být hluší k takovýmto vyjádřením svého hlavního spojence a poskytovatele financí. A mimo to s ním spíše souhlasili. Pomsta (intiqaam) je takříkajíc ná rodní kratochvílí. Nad městem jako by se začínala vznášet žízeň po krvi.

Masakr

Přibližně 470 tálibů ze zahraničí (z nichž mnozí jsou podezíráni z příslušnosti k al-Kajdá) bylo převezeno do Kalai Janghi, kde jsou zavřeni do tunelů pod jednou z ohromných hradeb. Dne 25. listopadu 2001 přišli na místo dva agenti CIA, aby zahájili jednotlivá vyšetřování. Při jejich průběhu vypukla vzpoura. Tálibové zaskočili stráže, zmocnili se jejich zbraní a zahájili palbu. Za několik minut byl zabit Johnny »Mike« Spann a asi třicet vojáků Severní aliance. Následovala zuřivá bitva, která ještě nabrala na šíři, když se tálibové zmocnili pevnostní zbrojnice. Ta byla umístěna přímo v místě, kde byli tálibové vězněni. Zvláštní americké oddíly požadovaly letecké údery, zatímco britská komanda (SAS) zahájila protiútok. Po třech dnech bojů nezbyl v citadele ani jeden živý tálib, což je zarážející, neboť během jakékoli bitvy lze očekávat, že bude nalezeno alespoň několik přeživších, třeba i vážně zraněných. Novináři ze Západu, jichž byly při obléhání Kundúzu přítomny stovky, se vydali do Kalai Janghi. Ze svých provizorních stanovišť v okolí hradeb předávali neuvěřitelné zprávy. Pozornost mezinárodního tisku tak byla soustředěna na Kalai Janghi, obzvláště poté, co byl v tunelech objeven americký tálib John Walker Lindh a s ním 85 dalších přeživších. Ikdyž se to může zdát neuvěřitelné, v tu chvíli se už nikdo nezajímal o osud těch bojovníků, kteří složili zbraně v Kundúzu. Právě konec tisíců těchto mladých mužů ale nakonec podnítil výzvy k zahájení nezávislého a mezinárodního vyšetřování.

Budiž navždy prokleti!

To, co se s nimi stalo, navždy poskvrní obraz Severní aliance, OSN, vlády Spojených států a jejich vojsk. V úplně jiné pevnosti, kterou zprávy novinářů ze Západu nikdy nezmíníly, začalo vraždění, při němž zahynulo až 3000 zajatců. Vraťme se ke svědectví Amira Jhaniho, který se zúčastnil vyjednávání o složení zbraní: »Spočítal jsem je jednoho po druhém. Bylo jich osm tisíc. Teď jich zbývá jen 3015. A v tomto čísle jsou zahrnuti i Paštúnové z Kundúzu, kteří na počátku ani nebyli zajatci. Kam se poděl zbytek?« Alespoň čás tečnou odpověď nalezneme pod asi padesáti metry písku uprostřed pouště v Dasht-e Leili. Počty máme jednoduché. Při nástupu chybí 5000 mužů. Některým se možná podařilo uprchnout. Jiní si svou svobodu vykoupili a další byli bezpochyby prodáni tajným službám svých zemí, v jejichž rukách je čeká horší osud než smrt. Ale podle klíčových svědectví, která se nám podařilo shromáždit, většina z nich byla - zkrátka a dobře - pohřbena do písku. Příběh začíná v pevnosti Kalai Zeini na cestě, která vede z Mazáre do Sheberghanu. Tato - i na afgánské poměry - obrovská pevnost sloužila jako přestupní tábor pro tisíce mužů, kteří padli do zajetí v Kundúzu. Úředně šlo jen o to převézt je do vězení v Sheberghanu, kde měli být vězněni, dokud nebudou vyslechnuti americkými odborníky. Ti, kteří by neprošli s úspěchem vyšetřováním, měli být posláni na Guantánamo na Kubě. V Kalai Zeini je přinutili sednout si jeden vedle druhého na zem v rozlehlém ohraničeném prostoru. Brzy přijel konvoj kamionů. Každý z nich měl za sebou ocelové kontejnery. Zajatcům bylo nařízeno postavit se do zástupů a všichni do jednoho se měli namačkat do kontejnerů. Jeden z důstojníků Severní aliance, který si přál, abychom neprozradili jeho totožnost, vyprávěl, co následovalo: »My měli zodpo vědnost za přesun zajatců. V Zeini jsme dostali na starost dvacet pět kontejnerů s místem určení Sheberghan. Do každého z nich jsme umístili asi dvě stě zajatců.« Natlačeni jako sardinky v kovových krabicích, do kterých navíc nepronikal vzduch ani světlo, při teplotě kolem 30 stupňů Celsia, prosili tálibové o milost. Odpověď na sebe nenechala čekat. Jak potvrdil jiný afghánský voják, který se přiznal, že sám zabil několik zajatců: »Střílel jsem na kontejnery, abych do nich prorazil větrací otvory. Zemřelo při tom pár lidí.« Upřímnost tohoto muže skrývá nesmírnou krutost. Mnoho z děr po kulkách, které jsme našli, se nacházelo dole či uprostřed stěn kontejnerů. Ne tedy nahoře, kde vskutku mohly vytvořit větrací otvory a dát zajatcům naději na přežití. Jeden řidič TAXI se zastavil na prozatímní čerpací stanici, které rostou jak houby po dešti na hlavních silničních tazích. »Ten den, kdy odváželi zajatce z Kalai Zeini do Shebeghanu, jsem tu zastavil, abych načerpal palivo. Ve vzduchu byl podivný pach. Zeptal jsem se pumpaře: `Odkud to jde?´ On na to: `Podívej se za sebe.´ Uviděl jsem tři kamiony s kontejnery. Všude z nich tekla krev. Vlasy mi stály hrůzou na hlavě. Byla to hrůza.« Nazítří před jeho domem v Sheberghanu jej upoutal stejně hrozivý pohled. »Viděl jsem projíždět dal ší tři kamiony s kontejnery. Také z nich se valila krev.« Některé z uzavřených kontejnerů nebyly prostříleny kulkami, které znamenaly vysvobození smrtí. Zajatci v nich umírali celých pět dní. Nakonec se udusili, zemřeli žízní nebo hladem. Když byly kontejnery konečně otevřeny, ze zajatců zbyla jen změť moči, krve, výkalů a hnijícího masa. To, co vás jako první napadne, když vstoupíte do pevnosti v Sheberghanu: Skutečně si někdo myslel, že toto zařízení, určené nanejvýš pro 500 vězňů, jich mohlo přijmout patnáctkrát více? Byla to skutečně náhoda, že většina z těch, kteří sem měli být převezeni, vůbec nedorazila? Kontejnery s nákladem masa z lidských jatek se seřadily před věznicí. Jeden z vojáků z doprovodu byl přítomen tomu, když velící důstojníci ve věznici obdrželi rozkaz okamžitě zničit jakékoli stopy po této akci. »Většina z kontejnerů byla proděravěna kulkami. V každém z nich bylo sto padesát až sto šedesát mrtvých. Někteří zajatci ještě dýchali, ale většina byla mrtvých. Američané ze Sheberghanu nám řekli, že je máme odvézt za město dřív, než budou nafilmováni satelitem. .. « Toto obvinění Američanů ze spoluviny představuje rozhodující rozměr jakéhokoli vyšetřování. Mezi národní právo v této věci, stejně jako národní či vojenská práva jinde, spočívá do značné míry na rekonstrukci velící hierarchie, prostřednictvím které byl spáchán zločin. Jinak řečeno, jde o to zjistit, kdo řídil operaci v Sheberghanu. Našli jsme dva řidiče kamionů, každý pocházel z jiné oblasti, kteří nás v rozpětí několika dnů zavedli na stejné místo v poušti. Zjevně je trápila role, kterou sehráli v této události. O cestě z Kalai Zeini do Dasht-e Leili přes Sheberghan vyprávěli děsivé věci. První řidič: »Vezli jsme asi dvacet pět kontejnerů. Podmínky v nich byly velmi špatné, protože vězňové nemohli dýchat. Proto vojáci stříleli do kontejnerů. Hodně ze zajatců zemřelo. V Sheberghanu vynesli ty, kteří ještě jevili známky života, ale byli tam i talibové, kteří ztratili vědomí kvůli zranění či proto, že byli příliš zesláblí. Ti byli odvezeni na místo, kterému se říká Dasht-e Leili. Tam je dorazili. Třikrát jsem se vrátil a pokaždé jsem přivezl sto padesát zajatců. Křičeli a plakali, když je stříleli. Bylo nás deset až patnáct řidičů, kteří jsme jeli tuto cestu.«

Prý nic neviděli

Po odhalení, které učinil týdeník Newsweek , americká vláda uznala, že v Dasht-e Leili došlo ke krveprolití a že američtí vojáci byli přítomni v pevnosti Sheberghan, ale prý nic neviděli... To je zjevně málo pravděpodobné. Výzva afgánské vládě, aby zahájila vyšetřování, se nezdá vážně míněná. Úřady v Kábulu, odkázané na kmenové válečnické předáky, nemají finanční prostředky a ani pravomoci k jeho uskutečnění.

Krvavá americká jatka

Jistý afgánský voják nám tvrdil, že viděl americké vojáky, jak zabíjí táliba, aby nahnali strach ostatním, a ti promluvili. »Když jsem byl vojákem v Shebergha nu, viděl jsem, jak nějaký americký voják rozdrtil krk jednomu zajatci. Jindy je polívali kyselinou či čímsi jiným. Američané dělali, co se jim zlíbilo. Neměli jsme sebemenší pravomoc jim v tom zabránit. Vše se odehrávalo pod řízením amerického velení.« Jeden z generálů Severní aliance, rovněž v té době sloužící v Sheberghanu, dosvědčuje: »Byl jsem tam také. Viděl jsem, jak je bodají do noh, řežou jim jazyky a stříhají vousy. Někdy jsme měli pocit, že to dělají pro zábavu. Odvedli zajatce dovnitř, pak ho mlátili a zase vyvedli ven. Někdy se ale zajatec nevrátil.« Vraždění v My Lai v roce 1968 a vojenský soud nad poručíkem Wiliamem Caleyem se mohou zdát být dalekou minulostí. Svět se nepochybně od té doby změnil. Přesto zůstávají základní právní zásady totožnými. A nevinní se nemusí bát pravdy.

(Přeložil Jiří Mecerod, mezititulky redakce)

Jamie Doran pracoval v BBC, je autorem a producentem
mnoha dokumentárních filmů

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu