Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Ja sam nejsem nijak zvlast zkusenej kurak doutniku, koupim si je fakt jen vyjimecne - proste svatecne (a jeste k tomu laciny ), ale snad prave proto by me zajimaly rady zkusenejsich (Colomba apod. ). Takze, mate slovo:
To je vlastně jedno ............... jenom pár informací o doutnících:
· Doutníky se dělí na tzv. longfillery a shortfillery.
Longfiller znamená, že celé tabákové listy jsou stočené k sobě a určují délku doutníku. K tomu je zapotřebí správné vhkosti vzduchu. Nejoblíbenějším místem na výrobu doutníků je pro své klimatické podmínky Karibská oblast. Proto se často mluví o tzv. mokrém doutníku. Na rozdíl od doutníků typu shortfiller, který je vyráběn strojově a ve kterém jsou tabákové listy nasekány na malé proužky nebo kousky. Mluvíme o suchém doutníku.
· Nyní několik vět k mokrým doutníkům. Základní parametry doutníků jsou: druh, krycí list, barva, velikost, tvar
- Druh
je pojmenování doutníku od svého výrobce a je označen na prstýnku okolo doutníku.
- Barva
odpovídá odstínu krycího listu. Zjednodušeně lze mluvit o barvě "claro"(světlá), "maduro"( tmavá) a "oscuro" (černá).
- Velikost
Základní míry jsou pro všechny doutníky stejné. Uvádí se délka (buď v palcích nebo v metrickém systému) a poloměr doutníku nebo velikost prstýnku (ta se udává jako šedesátičtvrtina palce nebo v milimetrech).
- Tvar
Všechny doutníky můžeme rozlišit do dvou kategorií: parejos tzv. rovné doutníky a figurados, což jsou nepravidelné tvary. Parejos jsou rovné doutníky, které zná většina kuřáků. Jsou zde tři základní skupiny v této kategorii:coronas, panatelas, lonsdales.
· Nepravidelné tvary mohou být následovné:
Pyramida - má uzavřenou hlavu do špičky a široce otevřenou nohu.
Belicoso - je malý tvar pyramidy s hlavou spíše do kulata než do špičky.
Torpedo- má hlavu do špičky , uprostřed je vypouklý a noha je uzavřená .
Perfecto- má dva kulatě zavřené konce, prostředek je vypouklý.
Culebra - jsou tři panately zapletené do sebe.
Diademas - je obrovský doutník 203 mm dlouhý i více, má většinou otevřenou nohu.
· Chuť doutníků
Pokud mluvíme o chuti doutníků, je třeba se posadit a skvělý doutník vykouřit od začátku až do konce. Chceme-li si ujasnit celkový dojem o doutníku, použijeme k tomu všechny smysly: zrak, hmat, chuť, čich a dokonce i sluch. Zrak a hmat jdou ruku v ruce. První věc, kterou uděláme, jakmile doutník vytáhneme z krabičky je, že doutník prověříme. Takový krycí list vám může o doutníku vypovědět celý příběh. Rolujte doutník mezi dvěma prsty a poslouchejte. Nesmíte slyšet žádné praskající zvuky. Krycí list nerozbíjí doutník, ale hraje důležitou roli, protože je vidět textura a krása a je to váš první kontakt s osobností a charakterem doutníku. Dříve než si doutník zapálíte, zkonrolujte krycí list, který by měl být bez vizuálních vad a s hedvábným olejem na povrchu. Takový krycí list je pak zárukou očekávané kvality. Co se týče olejů, pokud uvidíte krycí list, který je mazlavý, olejový, znamená to, že doutník byl dobře skladován (olej se vylučuje z tabáku při 70 až 72 % vlhkosti) a tím pádem i kouř bude chladný. Chladný kouř zaručuje, že tabák nezkarbonizuje nebo se nepřehřívá, což může ovlivnit chuť doutníku. Pokud uvidíte trhliny nebo úlomky na povrchu, měli byste vědět, že doutník byl vystaven přílišné vlhkosti nebo se přesušil. To má za následek porušení vnitřní náplně doutníku. Aroma je také velmi důležité, většina doutníků nejen chutná, ale i voní. Také doutník stejně jako víno se může lišit rok od roku. Výrobci doutníků neustále hledají druh tabáku, který dosáhne konstantní chuti a současně vytvoří komplexní chuť celého doutníku. Dobrý druh používá tabáků z rozdílných goegrafických zón, různé stupně tabáku a skizně tak, že doutník bude úpný a v rovnováze. Dosáhnout této rovnováhy je velmi těžké.
· Řezání doutníků
Každý kuřák má svůj vlastní grif, jak odstranit konec doutníku. Je to rituál natolik osobní, že zde existuje nepřeberné množství těch správných a špatných metod. Nicméně i zde platí určité zásady. Cílem je, aby gilotinka nebo nůžky ustřihly dostatečný kus konce tak, aby bylo vidět vnitřní listy a současně se zachoval krycí list, a by se nám doutník nerozpadl. To většinou znamená uříznout doutník 2mm od konce. Pokud je konec zakulacen platí zásada seříznout doutník v místě, kde končí ohyb doutníku a začíná se rovnat směrem ke špičce. Jinou alternativou je vytvořit kínový řez tvaru V. Tento způsob odkryje část povrchu a to ulehčí tah doutníku. V dnešní době je to velmi populární způsob. Ale kuřáci, kteří rádi žvýkají konce doutníku by se měly vyvarovat tohoto řezu. Pokud se použije větší množství síly na konci doutníku, klín se může rozbít. Kouř z ořezaného doutníku do tavaru V může být velmi horký a také budete mít více popelu. Gilotinky musí být udržovány ostré. Abychom dosáhli čistého řezu, musíme přiložit doutník naproti vzdálené straně otvoru-dál od čepele- s čepelí připravenou směrem dolů, dotknout se doutníku před samotným řezem. Jakmile je doutník správně umístěn, použije rychlost a rovnoměrný tlak. Správný kuřák doutníků dělá řežy jako chirurg, rychle a sebejistě. Dvojčepelové ořezávače eliminují problém roztrhnutí pláště, protže je to řez oboustranný a vzdálenější konec doutníku se nemůže postavit proti zaseknuté žiletce. Řezný pohyb by měl být jako prasknutí. Metoda zvaná "býčí oko" je metodou probodávání nebo provrtávání konce doutníku, bez toho, abychom porušili krycí list. Na tento způsob řezu se používají řezače, které mají rychlé krouživé pohyby. Odbornící doporučují nedělat otvor příliš hluboko, protože suchý vzduch a kouř půjde prostředkem doutníku a kouř bude více horký. Nejjednodušším způsobem ořezávání doutníků je použít své zuby. Je pravdou, že ne vždy je příjemný pohled na člověka, plivajícího kolem sebe tabák, ale nakonec, zuby můžete použít vždy a všude.
· Zapalování doutníku
Cílem správně zapáleného doutníku je mít chladný kouř. Při zapálení držte doutník v úhlu asi 45 stupňů nad plamenem tak, že doutník je těsně nad plamenem, ale nedotýká se ho. Poté doutník za stálého pomalého obracení zapalujete a tím dosáhnete rovnoměrného zapálení po celém obvodu doutníku. Doutník může mít různou chuť v průběhu kouření, na začátku může být jemný, poté silnější. To je právě dáno kombinací různých druhů tabáku. Doutníky můžete zapalovat speciálními doutníkovými zapalovači, nebo doutníkovými sirkami, které jsou delší a mají speciální hlavičku, nebo tak, že cedrové dřevo, které najdete v každé krabici doutníků, natrháte na proužky a tímto proužkem doutník zapálíte. Při neprávném zapálení se ničí chuť a aroma vzácného doutníku.
· Skladování doutníku
Vlký doutník se musí velmi starostlivě "opečovávat". Abychom udrželi stálou kvalitu doutníku, vkládáme je do humidorů, speciálních zvhčovačů. Správný humidor má mít 70-75 % vlhkosti. Do zvlhčovacího systému je třeba nalít destilovanou vodu společně s antibakteriálním roztokem, například od firmy Savinelli. Před uložením doutníků je důležité humidor zavlhčit mokrou utěrkou.
· Jak se chovat k doutníkům
S doutníkem bychom měli zacházet jako v rukavičkách. Prakticky dodržujeme pouze jednu jedinou zásadu. S doutníkem vždy zacházíme tak, abychom jej nepoškodili. To platí především o dražších ručně dělaných doutnících. Mnohé kuřáky odradí právě vysoká cena těchto doutníků. Měli bychom si však uvědomit, že každý vlhký doutník je ručně dělaný a je originálem. Právě vysoce kvalitní doutníky jako jsou Dunhill či León Jimenes mají konstantní stavbu a chuť u všech doutníků jednoho typu. Pouze díky neustálým kontrolám chuti, stavby, váhy a barvy doutníku je možné dosáhnout vynikající kvality.
Pokud se rozhodneme pro koupi tohoto originálu, tedy vlhkého doutníku, měli bychom vědět několik věcí.
Každý vlhký doutník se musí uchovávat v adekvátní vlhkosti, tzn. 70 % vlhkosti při pokojové teplotě.
Při nákupu vlhkého doutníku zkontrolujeme správné skladování doutníku tak, že konec doutníku mezi dvěma prsty a lehce stlačíme. Pokud se konec pružně vrací, je doutník v dobrém stavu a můžeme jej ihned kouřit. Pokud jste viděli, například ve filmu, někoho jak si doutník roluje u ucha a poslouchá nějaké zvuky, pak se pouze předvádí. Podle sluchu nic nezjistíme. Zkontrolujeme také krycí list, zda není poškozen. Pokud jsou na doutníku tmavé, zelené skvrny, znamená to, že doutník byl příliš vystaven vlhku a že začíná plesnivět.
Každý prodejce vlhkých doutníků by měl být schopen na požádání vám doutník oříznout. K oříznutí používáme různé ořezávače či gilotinky, nejlepší jsou pak dvoubřité.
Doutníky jsou baleny v celofánu, v tubách nebo pouze v dřevěných krabičkách. Doutník čerstvě koupený, balený v celofánu bychom měli vykouřit do dvou dnů. Doutník balený v tubě nám vydrží tři dny i více. Doutník, který nemá žádný obal bychom měli uložit do doutníkového pouzdra a poté přemístit do humidoru či jej do jednoho dne vykouřit. Pokud nevlastníte humidor můžete si vypomoci na týden či dva tím, že doutníky zabalíte do igelitového sáčku a umístíte do ledničky do přihrádky na zeleninu. Je třeba však dávat pozor, aby doutníky nenabraly jiné pachy uskladněné zeleniny. Takto uskladněný doutník musíme nechat odpočívat půl hodiny při pokojové teplotě, teprve za půl hodiny je možné jej kouřit. Doutníky, které jsou baleny v tubách, se ukládají do humidorů s odšroubovaným víčkem tuby, aby se doutník adekvátně zvlhčil. Také celofán je lepší z doutníku odstranit, doutníky snáze uchováváme v odpovídající vlhkosti. V prodejnách a restauracích je lépe celofán nesundávat, protože doutník je lépe chráněn před poškozením.
Při zapálení doutníku nám vyvstává otázka, zda sundávat či nesundávat prstýnek. Musíte zvážit, zda nepoškodíte krycí list při sundávání prstýnku. V případě, že je moc těsný, prstýnek raději nesundáváme.
Doutníky jsou příjemným zpestřením našich všedních dnů, proto si zaslouží naši starostlivost. Bohatě se nám totiž vyplatí.
· Tipy pro kuřáky
Nepotahuj doutník příliš rychle. Bude hořet horce a spálí chutě doutníku. Jedno potáhnutí za minutu je považováno za adekvátní, aby se doutník udržel zapálený. Pokud vás trápí otázka, kam až se doutník má kouřit, vězte, že zde neplatí žádná pravidla.Někteří kouří doutník pouze do půlky, jiní si málem připalují prsty o zbyteček doutníku. Zjednodušeně řečeno, přestaňte kouřit, jakmile vám doutník přestává chutnat. Nikdy netípejte doutník. Začne totiž rychle kouřit a zápach bude daleko větší, než když doutník odložíte na popelník a necháte dohořet. Doutníky balené v celofánu méně vysychají, avšak chceme-li je dát do humidoru s odpovídající vlhkostí, je lepší celofán odstranit. Někteří odborníci navrhují uskladnit doutník zabalený do vzduchotěsného sáčku do ledničky, do přihrádky pro zeleninu. Pokud takto uskladníte doutníky do ledničky, pak před zapálením nechte doutník nejméně půl hodiny při pokojové teplotě.
Jako dlouholetý milovník doutníků můžu napsat jen: "klobouk dolů a karma nahoru" K tvému obsáhlému výkladu není opravdu co dodat.
U doutníků ještě platí, na rozdíl od jointů, že je dobré si je vychutnat se sklenkou něčeho dobrého. Ideální je Cognac, Cherry, dobrá Whiskey nebo třeba Carolans.
Obvzláště různá sladká lepidla se k doutníkům hodí, ale záleží na vkusu a chuti kuřáka. Já osobně dávám přednost koňaku nebo suchému cherry.
A tři zásady při nákupu doutníku ? Nešetřit, nešetřit a do třetice nešetřit.
Ant: K+
Každý musíme snést názor druhého. Demokracie znamená diskusi. T.G.M.
2 all: Nenapadlo vas to nekoho zkusit (jen pro to vyzkouseni a nazornost) si doutnicek smotnout osobne ?
Mimochodem - nevite nahodou, kde sehnat tabakovy seminka ?
se pripojuju k Avitasovi...neni to vubec jednoduche...pamatuju si ze jsme taky jednou delali speka a nikdo nemel u sebe papirky akorat jeden kamarad doutnik,bez spicky. Vim ze jsem ho nejak vypreparovali a nacpali tam ganju a i tak jsem meli velke problemy to dat zase nejak dohromady aby to vubec drzelo nejaky tvar a dalo se to hulit
kdysi nekde jsem cetl nekde na netu reportage co a jak, pri vyrobe doutniku, ale to je hodne davno..
A s pestovanim tabaku, bych to taky nevidel pozitivne...jedine snad ze by se to zasadilo do skrine jako ganja??? Fungovalo by to vubec??
Co si pamatuju, tak nejblizsi zeme, stvorena k pestovani domaciho tabacku, byla pro me Cerna Hora, mam tam jednoho znameho malire a vytvarnika, kterej si to tam pestuje a pak si to vozi k nam do cech na celej rok aby mel co kourit. A muzu rict ze jsem ho ochutnaval a kvality je vyborne prirovnal bych to tak na uroven SAMSON...DRUM
Na první pohled by se zdálo, že výroba je snadná, ale není tomu tak. Největší úskalí při výrobě je nerovnoměrné vysychání doutníku, které způsobuje vznik dutin, špatný tah a velmi často též plesnivění vnitřní části cigára.
Návod
1. Budeme potřebovat řeznicku špejli (dřevěnou), savý papír, pár metrů nitě a hlavně listy trávy (ty největší samozřejmě.)
2. Nejdříve k trávě: Čím větší listy použijeme, tím líp se bude doutník balit. Pamatujte si, že přímo do jádra doutníku (vnitřní strana) patří listy, které jsou už částečně suché, ale jen tak, aby se daly namotávat na malý průměr a nepraskaly.
3. Na špejli namotámě savý papír (nepoužívejte noviny, protože dnešní tiskařské barvivo chuťově připomíná ropu...) a na koncích ho svážeme nití, aby na té špejlce držel. Papír namotejte jen na dvě vrstvy a zbytek odstřihněte (zmínil jsem se, že budete potřebovat nůžky?).
4. Částečně suché listy počněme namotávat na špejlku s papírem tak, aby tvořili stejnoměrnou vrstvu. Výhodu budou mít lidé se šesti rukama... Ze začátku to půjde katastrofálně, na to se přípravte, ale chce to pevný nervy a klidnou ruku. Listy pořádně "dotahujeme" a namotáváme pořád v jednom směru, až to totiž bude vysychat,tak se doutník díky tomu sám ještě dotáhne. Vřele doporučuji zvolit směr opačný, než je namotán ten papír (líp pak půjde vytáhnout).
5. Při namotávání dělejte dlouhé závity (pro techniky od Stulpy - co wipe?, použijte větší stoupání závitu), čím delší ten závit je, tím líp pak doutník táhne.
6. Pokud máte namotanou asi polovinu doutníku (do do průměru, ne délky, šmarjapano...) a váš výtvor držíte asi sedmi páry rukou, aby se nerozbalil, jste na nejlepší cestě s nabalováním druhé poloviny. Použijte listy čerstvější, nebo úplně čerstvé.
7. Až se dostanete na požadovanou tloušťku doutníku, přidejte pár závitů (po vysušení se doutník trochu zmenší, ale opravdu jen trochu, takže to nepřežeňte) a doutník zavažte nití. Začnete omotávat na konci tak, aby jste doutník tou nití tvarovali. Neutahujte to moc, protože až to žváro uschne, bude vám dělat dovst velký problémy vypreparovat tu niť z těla doutníku. Nešetřete nitěma a pěkně si ho ovažte...
8. A teď budeme sušit. K tomu potřebujeme hlavně sucho a tmu. Co víc, no ne?
9. Jakmile zpozorujeme, že se nitě povolují a doutník je schopen částečně držet tvar, vyndáme z něho tu špejli, ale ne papír. Papír umožní lepší vysušení a taky drží tvar inhalační dírky (to je název, co?).
10. Jakmile je doutňas suchý úplně, odmotáme nit a vykroutíme ten papír - doporučuji dodržet pořadí operací.
a co oblibene znacky doutniku? Ja osobne preferuju levnejsi ale dobry King Edward (ty vetsi s drevenou spickou, nebo jak se tomu nadava), a pak takovy maly Black Mild - to je pochoutka. ja vim, experti me budou mit za burana ale me to chutna. dokonce jsem prezil i vyslukovani noname doutniku za dvacet korun - a to poradne velkyho (to uz je trestnej cin, ze ante ) kazdopadne taky K+, doutniky to je moje (ale trava je lepsi, to je snad bez debat a taky se lip bali, takze ...)
The ice age is coming, the sun is zooming in
Engines stop running and the weed is growing thin. -- The Clash
diky za obsahle info - urcite to prubnu, az bude z ceho. Bohuzel, karmomet se vzpouzi , snad to prejde .
Co se tyce znacek, jsem znacne sirokospektralni: docela dobry jsou Cohiba, akorat, ze dost lezou do penez. Ujdou i Vasco da Gama. King Edward - to je dost dobry standard. Ale nejcastejsi (rozumej financne nejdostupnejsi vzhledem ke qalite pokoureni) jsou Portorika - kdyz hraju na nejaky hudebni nastroj (to se vi, ze ne na dechovy), tak cigarety se musej' casto oklepavat - vitezi Portoriko, neb byva dostupne a voklepnout se da v nekolikasekundovy pauze, nez si kytarista vzpomene, co hrat dal....
Jo King Edward to je pohodička..... ale nepohrdnu ani jinými značkami gdyš si člověk nepřinese z domova nějakej pořádnej doutník tak v hospách vlastně skoro všude si nemuže zas moc člověk vybírat
To: drinker hulič
Ale gdyž si mam vybrat jestly brčko nebo doutník tak vítězí ............. to je snad jasný (brčka)
Mohu doporučit značku Don Thomas Epicures - 100kč za jeden(hondurs) -- moje nejoblíbenější,Private stock no.9 (dominika), a pak z hodně známích značek - Hoyo de monterrey a Romeo a Yulieta(oba Cuba).
A samozřejmě bych neměl opomenout Davidoff(2 nejoblíbenější), MonteCristo a La Gloria Cubana - ty sou taky best.
Z levnějších jsou dobrá Vasco da Gama - krabice za 1000-je tam 25kusu a sou to corony.
děkuji za nádhernou přednášku, jsme taktéž milovník doutníků jinak k doutníku hlasuji pro whisky a koňak, souhlasím s citátem z jedné knihy, kde jistý vysoký generál pronesl: Nikdy jsem neslyšel o někom, komu by cherry opravdu chutnalo
Chtěl sem se jen zeptat co si myslíte o dodatečném vlhčení doutníku.....poté, co se vám dostane do ruky doutník a je usouzeno, že trocha vlhkosti mu neuškodí ho prostě těsně před konzumací trochu oblíznout?......Snažím se nehledět na efektní scény z mnoha filmů ale z čistě prakticko-mileckých důvodů....pro lepší chuť....Jinak děkuji za odpoveď
for ANT "!" Nazdarek ante...popis doutniku jsi zvladl opravdu skvele, kazdej te ted ma za opravdovyho znalce...Hmmm...Je skoda, ze jsi svuj sahodlouhy popis obslehl z knizky a ne z vlastni hlavy...Ne promin, jsou tam urcita slova, ktera v knize nenajdes, ale jinak je to celej Dr. Stanislav...Tak peknej den,znalce !
), ale snad prave proto by me zajimaly rady zkusenejsich (Colomba apod. 
14-04-2002 v 01:22 AM
2 Ant
, snad to prejde 
