Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
ČELEĎ: Asteraceae KVĚT: růžový,až 10 cm velký, jazykovitý, kvete červenec - září TYP LISTU: vejčitý ZEMĚ PŮVODU: Severní Amerika STANOVIŠTĚ: slunné, půda zahradní MNOŽENÍ: semeny, dělením trsů na jaře PLOD: nažka
+LÉČIVKA : Patřila k léčivým rostlinám Indiánů. Podporuje imunitu organismu, známé kapky Echinacea. Nejúčinnější kořen a květ, nejméně list. Používá se i při léčení AIDS (francouzsky SIDA). ŽIVOTNOST: vytrvalý, vysoký do 40 cm (s květem do 100 cm)
SPECIFIKACE: Echinacea purpurea, známá též pod názve rudbekie je snad nejznámější léčivou rostlinou této doby. Celkem je popsáno devět odrůd této rostliny, ale v našich podmínkách je nejrozšířenější Echinacea purpurea, Echinacea angustifolia. Název má původ v řeckém slově echinos - ježek pro šiškovitý tvar květu s bodlinami. Je zařazena jako druh sedmikrásky a její světlefialový květ šiškovitého tvaru na konci dlouhého stonku, pro který byla nazývána " indiánská šiška " byl využíván k medicínským účelům již před 200 lety.
POUŽITÍ: Zabíjí bakterie a viry, redukuje alergie a nevídaně posiluje náš nespecifický imunitní systém, jehož včasná reakce na viry je rozhodující v době epidemií podzimních nemocí. Z rostlinyjsou získávány silice, ß-sitosterol, mastné kyseliny palmitová a lonolová, fenolické látky / kys. kávová, echinaakosid/, polysacharidy. V praxi jsou používány extrakty ze suchých kořenů a nati nebo šťáva lisovaná z čerstvé nati, zpracované do formy sirupů, kapek či šťáv. Polysacharidová frakce extraktu zvyšuje nespecifickou imunitu a má výrazné protivirové a bakteriostatické účinky. Jako horkou novinku lze uvést nedávné získání protinádorové substance - pentadecadienu. Doporučována bývá i pacientům, kteří podstupují léčbu chemoterapeutiky nebo ozařováním, neboť dokáže zvýšit množství bílých krvinek, které jsou často těmito léčebnými metodami více či méně likvidovány.
Podává se obvykle ve formě tinktury (100 g čerstvého kořene se maceruje 7 dní v 500 ml 60 % lihu), někdy i ve formě odvaru, což se ale jeví jako méně účinné, neboť sušením se účinnost drogy poněkud snižuje. V prevenci se užívá jedna čajová lžička tinktury denně, v době nákazy lze dávku zvýšit až na jednu čajovou lžičku každé 3 hodiny.
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Nastává pomalu a jistě podzim,
a tak jsem Vám po ránu vyfotil
zahrádku, dřív než začnou přípravy
na dlouhé období vegetačního klidu.
Ještě pár dní a celá zahrada změní
svou tvář a vše se začne barvit
do rozličných podzimních barev,
pro potěchu oka, před dlouhým
obdobím vizuálního půstu, který
nastane s prvními mrazíky
a sněhem.
..Nejprve pár rostlin a stromečků,
které jsou umístěny v korytech
a květináčích a jako první opustí
zahradu a budou přesunuty k
zimnímu spánku do skleníku..
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Původní příspěvek od fiilo.punk fakt nádhera.... živíš sa tím? alebo je to len hobby... ptze fakt profesionalne perfektne, máš vkus a talent... K+
Ahoj fiilo.punk
Děkuji. Ne, neživím se tím. Není to ani tak hobby, joko životní styl.
Zahrada je pro mě jako chrám duše. Člověk si tak nějak stále
upravuje místo, kde odpočívá, relaxuje a nabírá nové síly.
Je to místo, kam se schovávám před vlivem vnějšího světa.
Světa nutných nařízení, morálního úpadku, prapodivných zákonů,
peněžního mamonu, nadnárodních zájmů, špinavé politiky, intrikánů,
lobistů, zlodějů a jiných prapodivných vychcánků.
Na mé zahradě platí jen mé zákony a mohu si tam dělat nač pomyslím.
V zaměstnání, které dělám téměř pouze kvůli penězům, pracuji celý den s lidmi a
stroji a řeším stovky rozhodnutí denně. A tak ZAHRADA je má brána do
klidných časů, spravedlivého světa, jednoduchého a krásného života,
kde si vždy odpočinu, i když je to občas dřina. Dalo by se říct, že fyzickou
prací na zahradě si kompenzuji psychickou zátěž v zaměstnání. Vždy po
návratu z práce, vypnu mozek. Projdu zahradu, mrknu, co nového přibylo,
vykvetlo, uzrálo. Přivoním, ochutnám, zaleju a teprve potom jdu s klidnou
hlavou řešit soukromé věci, či spát.
A tak pokud mám volno a neřeším zrovna domácí, rodinné, či přátelské
záležitosti, jsem venku. Když je tam krásně, jsem na zahradě, když ošklivě,
jsem ve skleníku..
.. A není nic lepšího, než si pak sednout na terasu, s výhledem do zahrady.
Dát si dobrou kávu, čaj, pivo, víno nebo drink, pokouřit a pokochat se.
Většinou se mi pak ani nechce vrátit do reality všedních dnů ..
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Původní příspěvek od Kambu Ahoj Tibete chtěl bych se tě zeptat ohledně toho KIWANA ..když máš předpěstované sazeničky,tak který měsíc je ideální to zasadit ven,tak aby to nebylo pozdě a zase aby to nebylo brzo? (nemyslím skleník,ten nemám) Jinak kdy se pozná,že to kiwano je zralé? Musí to dozrát do takové té oranžové barvy?
Možná jsou to blbé otázky,ale zajímá mě to kdyžtak to tu pak smažu,at ti to tu nešpiním..
Zdravím Tě, Kambu
Víš, kiwano je dost teplomilná rostlina. Pěstování u nás se doporučuje
výhradně do skleníku. Je dost náchylná na náhlé ochlazení a bojím se,
že venku by jí také dost vadil déšť, či silný vítr. Na podzim jí vadilo i
krátkodobé snižení teploty pod 15. Je holt africká.
Ale říkal jsem si, že jí venku také vyzkouším. Nicméně jistě až budou
pořádné pařáky tak nejdříve v půlce června. Otázkou ovšem je, zda
pak stihne dozrát do plné zralosti, než se zase ochladí. Myslím, že ne.
Naše podnebí je prostě pro některé krásky z rostlinné říše nepřekonatelné.
Jinak kiwano je jedlé po celou dobu ve své zelené i oranžové fázy.
Mě teda více chutnají v té zelené, protože jsou semínka ještě nezralá
a krásně měkká. Jako u klasické okurky. Zase při té oranžové fázi je
možná ještě plnější a výraznější chuť. Řekl bych, že zde platí to staré
pořekadlo, že každý to má rád jinak zralé. Oranžovět začnou při plném
zrání při růstu, nebo je můžeš utrhnout mírně nažloutlé a oni Ti
tkz. dojedou..
Tak držím palce a pěstu zdar !
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Tak jelikož je vše pod sněhem,
budu zase chvíli pokračovat
indoorem, tedy z tepla
Tibethského domova.
Toto je má nejmenší domácí rostlinka.
Když jsem si ji koupil, jako přívěsek,
čekal jsem, že do měsíce bude po ní.
Ale jsou jí už více jak dva roky a
stále roste. Je zasazena v kokosu.
Tak zhruba jednou za týden až čtrnáct
dní ji na chvíli postavím do vody.
Má dole malinký otvor, kterým se
voda vsákne do média.
Občas jí nějaký ten lístek zaschne
a vyroste zase nový.
Za pár korun docela pěkné.
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Původní příspěvek od Kambu Ahoj prosím tě co je to za rostlinu na tom posledním obrázku? to je nádhera! u příspěvku 45
Ahoj Kambu
Jedná se o jeden z cirka 260 druhů Aloe, přesně:
Aloe variegata (Sokolí pero)
čeleď: Liliaceae květ: oranžový, až 2 cm velký, zvonkovitý, kvete duben - červenec typ listu:kopinatý země původu:Afrika rozšíření v ČR: pěstovaný, pokojový stanoviště:slunné, půda suchá, písčitá množení:mladými růžicemi
Pod názvem „Sokolí pero“ bychom tuto rostlinu nalezli ve starších vydáních botanických knih. České pojmenování asi vzniklo podle tvaru a růstu dužnatých, víceméně trojhranných listů a možná i pro zabarvení, kdy na tmavě zelených lisech jsou v jakýchsi řadách bílé tečky. V dnešní době bychom však již nalezli tuto rostlinu pod prostým názvem Aloe i když víme, že aloe bylo popsáno na 250 druhů. Rod Aloe je spřízněný s jiným sukulentním rodem Agave, s kterým si jej také laická veřejnost poměrně snadno plete.
Aloe jsou typické sukulentní rostliny pocházející ze suchých oblastí Afriky, Madagaskaru a i z jiných sušších míst subtropického a tropického pásma.Je zajímavé, že v jižní a severní Americe rostou sukulentní rostliny relativně v daleko menší míře a jsou zde nahrazovány kaktusy a naopak kaktusy nejsou přirozenou vegetací v Africe, či na Madagaskaru. Pokud v těchto oblastech najdeme kaktusy, pak to není proto, že by tato místa byla jejich přirozeným stanovištěm, ale byla sem zanesena pomocí člověka.
Do Evropy byly aloe přivezeny kolem roku 1700. Aloe variegata není však jedinou rostlinou, která se pěstuje v domácnostech i když je z aloí asi nejhezčí. Aloe patří do čeledě liliovitých rostlin a vedle již zmiňované Aloe variegata se můžeme zmínit o ještě o Aloe arborescens, která je poměrně hojně pěstována pro léčivé účinky své tělní šťávy, která urychluje hojení spálenin a jiných povrchových ran. Dnes tato aloe byla nahrazena jinou aloí a je to Aloe vera, která se používá nejen ve farmacií, ale hojně i v kosmetickém průmyslu. Rosolovitá látka z jejích listů dodává pleti patřičnou vlhkost a umožňuje tak lepší hojení spálenin. Jen jako zajímavost lze uvést, že v tehdejším SSSR známý odborník „očař“ prof. Filatov používal šťávu z listů Aloe arborescens při očních operacích. Můžeme se však také setkat s Aloe brevifolia, nezřídka narazíme na Aloe concinna, či Aloe ferox. Ale vraťme se k hlavnímu zájmu, tedy k rostlinám Aloe variegata.
Jak již bylo řečeno, tuto rostlinu můžeme pěstovat i v domácích podmínkách a její výhodou je, že velmi dobře snáší suchý vzduch pokojů s ústředním topením. Ostatně je na to zvyklá ze své domoviny. Ne snad na ústřední topení, ale na klima, ve kterém je velmi nízká relativní vlhkost vzduchu. Domovinou Aloe variegata je tedy okolí Kapského města, tedy jižní Afrika. Rostlina nevyžaduje nějakou speciální péči, jen musíme dbát, aby v žádném případě se zálivková voda nedostala mezi listy, neboť tím bychom rostlinu zahubili, protože její listy by zahnívaly.
Stanoviště pro Aloe arborescens volíme slunné, v létě teplé, pro přezimování také suché a chladné. Snáší při přezimování i teploty od 6 do 10°C. Před přemokřením musíme však rostlinu chránit nejen v zimě, ale i v létě a v žádném případě nesmíme rostlinu zalévat často a tolik, aby voda stála v misce pod květináčem. Dá se tedy říci, že méně je v případě Aloe variegata, vlastně více. Jako zeminu použijeme pro zmiňované rostliny běžný zahradní substrát, avšak k němu přidáme písek v poměru na 1 díl zeminy 1 díl písku. A dáme-li písku o něco více, nic se nestane. Naopak. Jak jsme se už zmínili, zalévat budeme relativně málo, což znamená, že zaléváme až substrát úplně proschne. Krátký nedostatek vody rostlině, když je v růstu nevadí a v zimním období je nutností. Pokud chceme rostlinu přihnojit, tak velmi opatrně a nejlépe hnojivem, které se používá k přihnojování kaktusů.
Potřebuje-li rostlina přesadit a to jen tehdy, když je nádoba, v níž rostlina roste již prokořeněna, učiníme tak v brzkém jaru, kdy rostlina není ještě v růstu (ale již brzy bude) a snažíme se nepoškodit kořenový systém. Při této příležitosti také můžeme rostlinu rozmnožit kořenovými oddělky, které mají již své vlastní kořínky. V květinářské praxi se pak rozmnožuje i řízkováním a semeny, což však potřebuje již odborné znalosti a speciální podmínky pro zakořenění řízků a klíčení semen. Proto se tyto způsoby rozmnožování provádějí jen v odborných květinářských závodech.
Pokud se týká chorob a škůdců, je nutno upozornit na to, je-li stanoviště v zimním období příliš teplé a navíc vlhké, pak rostlinu mohou napadnout mšice a hniloba. Květy vyrůstají bokem mezi listy a tvoří na stonku střapec oranžovočervených úzkých zvonkovitých kvítků, spojených do jakési korunky.
Tolik tedy několik slov o jedné z nejdekorativnějších rostlin, vhodných do moderních domovů.
Směj se fajn a ať Ti to roste
*Dokonalost tkví v maličkostech, tvořit dokonalé není maličkost !*
.. Rozdíl mezi námi a ostatními je v tom,
že my neříkáme ani polovinu toho co známe,
zatím co oni neznají ani polovinu toho co říkají ..
Tibethská nekonopná zahrádka
05-09-2010 v 06:50 AM
