Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Třapatka nachová je krásná květina. Ne nadarmo se jedna z mnoha jejích odrůd nazývá Magnus, vznešená. Zrovna tak je ale užitečná. Jako léčivá rostlina podporující imunitu si právem získává stále větší věhlas. Pěstujte ji proto pro krásu i užitek.
Pěstuje se jako okrasná rostlina, ovšem zároveň zpracované rostliny a výtažky z nich jsou už řadu let jedněmi z nejprodávanějších bylinných preparátů v USA i v Evropě.
Pěstování - Čím čerstvější je droga, tím vyšší má účinek. Proto třapatka vypěstovaná na vlastní zahrádce účinkuje nejlépe. Semínka pro předpěstování sazeniček se vysévají v březnu, za dva měsíce jsou rostlinky připravené k výsadbě na záhon. Sazeničky vysazujeme na slunné místo, do výživné, lehčí půdy.
Využití - Původní obyvatelé Severní Ameriky echinaceu využívali při bolestech zubů, bolesti v krku, kašli, tradovalo se i její použití jako antiséra při hadím uštknutí. Poslední roky a desetiletí se i u nás třapatka dostává na vrchol popularity.
Co je však u produktů z třapatky ceněno nejvíce, je nespecifické posílení lidské imunity. Podporuje množení a pohyblivost bílých krvinek, které nás brání před všemi infekcemi, a také schopnost těchto imunitních buněk rychleji škodlivé látky rozlišovat. Navíc, při užívání s mírou nejsou známy vedlejší nežádoucí účinky.
Nejvíce látek obsahuje kořen, užívány jsou ovšem listy i květy. Listy a květy můžete sbírat již druhým rokem. Sklizeň kořenů se doporučuje na podzim z minimálně tříletých rostlin.
Jak vyrobit domácí tinkturu?
• 100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijeme 500 ml 60% lihu.
• Za každodenního protřepání necháme 7 dní vylouhovat.
• Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně.
• Pro přípravu extraktu můžeme použít i květy nebo čerstvou nať, zde se na 500 ml lihu doporučuje 120 g drogy.
Popis - Vyskytuje se téměř v celé Evropě, západní Asii a severní Indii. Jako plevel byl zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. U nás je heřmánek asi vůbec nejznámější léčivou rostlinou. Roste divoce na polních cestách, v obilných polích i na smetištích a úhorech.
Jako rostlina s dobrými sedativními a uklidňujícími účinky na zažívací soustavu je heřmánek velmi vhodný i pro kojence a malé děti k utišování bolestí při kolikách a prořezávání zubů. Je účinný při nespavosti a cenný je též při léčbě kožních onemocnění a podráždění pokožky.
Pěstování - Nejlépe se mu daří na teplejších místech chráněných před větrem, ale dokáže se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám. Heřmánek nemá příliš v lásce přeschlou, přemočenou, písčitou, kamenitou či překyselenou půdu, naopak dařit se mu bude v lehčích vápenitých půdách, kde bude mít dostatek humusu. Vysévat můžete buď na podzim, nebo na jaře.
Květy je nejlepší sušit co nejrychleji v rovnoměrných vrstvách na sítu či papíře, při teplotě do 40 °C. Při sušení s kvítky moc nemanipulujte, mohly by se rozdrobit. Usušené květy skladujte na chladném a suchém místě. Dobře usušenou bylinku poznáte podle toho, že není moc rozdrobená, má původní barvu a krásně voní.
Využití - Z heřmánku se dá připravit odvar, mast, obklad či různé tinktury. Je ceněný obzvlášť pro svůj vysoký obsah modré silice. Heřmánek můžete při křečích, průjmech, kolikách či špatně hojících se ranách podávat i svým zvířecím miláčkům. Nálevem můžete také pomoct rostlinkám, mladé semenáčky postříkejte vychladlým odvarem z heřmánku, zvýšíte tím jejich kondici. Je to osvědčená prevence proti tzv. padání semenáčků.
Účinky:
- pomáhá při stresu
- má hojivé účinky
- zvyšuje pocení
- uvolňuje křeče
- má protizánětlivé a desinfekční účinky
- proti nadýmání, kolikám a žaludečním potížím
- je účinný na kašel, nachlazení i záněty
- natažené svaly promasírujte heřmánkovým olejem
- pomáhá při menstruačních bolestech či problémech
- léčí a mírní svědění při kožních vyrážkách, hemoroidech a spáleninách
- zabraňuje tvorbě jizev
- léčí zánět spojivek či tzv. ječné zrno
- na bolest zubů je dobré proplachování vlažným heřmánkovým čajem
Popis - Mulungu je středně vysoký, dobře rozvětvený strom, který vyrůstá do výšky 10 až 14 metrů. Je z čeledi bobovitých. Na větvích se hojně vyskytují červeno-oranžové květy, které přitahují pozornost již z dálky. Plodem je lusk, semena jsou velká a červeno-černé barvy.
Využití - Kůra stromu se používá v tradiční medicíně. Účinky na organismus jsou sedativní, mulungu uklidňuje nervový systém a používá se i jako antioxidant.
Odvar z jeho kůry se používá při depresích, stresu, hysterii, panických poruchách, nespavosti a jiných poruchách spánku, ale také při nemocech jater. Mulungu také snižuje krevní tlak a normalizuje srdeční arytmie. V předkolumbovských civilizacích byl odvar z kůry tohoto stromu používán pro překonání strachu z boje a válečných útrap.
Popis - Kustovnice čínská je keř z čeledi lilkovitých původem z jihovýchodní Asie, kde roste od subtropů až po mírné pásmo. V Himálajích se vyskytuje i v nadmořských výškách přes 2500 m. Keře jsou převisející, opadavé a mohou dorůst až do výše dvou metrů. Pokud se rozhodnete kustovnici pěstovat, budete mít na zahradě keř, který bude nejenom zdrojem zdravých plodů a listů pro vás a vaše okolí, ale i ozdobou zahrady.
Chutné plody kustovnice čínské jsou proslulé vynikajícími léčivými a preventivními účinky na zdraví. Prodávají se především sušené. Pohledné keře lze však snadno pěstovat i na zahradě.
Plodem kustovnice čínské je drobná bobule, která obsahuje mnoho vitaminů, minerálních látek, vzácných aminokyselin, polysacharidů a dalších látek prospěšných pro člověka. Plody by měli užívat sportovci, starší lidé i lidé oslabení nemocí. Jsou však vhodné pro každého, kdo chce pečovat o své zdraví s pomocí darů přírody.
Pěstování - Kustovnice je velmi nenáročná průkopnická rostlina, kterou lze bez problémů pěstovat skoro všude. Lze ji používat i do živých plotů. Dobře roste v písčitých, chudých půdách. Má ráda dostatek vápna v půdě. Netrpí škůdci ani chorobami. Také znečištěné ovzduší jí nevadí.
Využití - Bobule po požití působí povzbudivě a posilují organismus. Snižují krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Blahodárně působí i na zrak – zlepšují vidění v šeru a pomáhají i při zánětu spojivek. Povzbuzují k činnosti játra i střeva. Podporují tvorbu krvinek. Posilují imunitní systém.
Plody můžeme konzumovat čerstvé, ale lze je konzervovat sušením, můžeme je kandovat či naložit do medu nebo alkoholu. Plody užíváme samotné, nebo je přidáváme do pokrmů připravovaných podle čínských receptů, alkoholovou tinkturu užíváme po lžičkách. Zjara lze mladé výhonky i listy přidávat do salátů nebo je upravit jako špenát.
Popis - Jako jedna z mála léčivek je s radostí sbírán i dětmi, které se na jaře rády honí za zářivě žlutými kvítky. Objevují se na stráních ještě dříve, nežli vyraší listy rostliny. Svými léčivými účinky je podběl právem proslulý. Uleví především při zánětech dýchacích cest, má však i řadu dalších schopností.
Využití - Podběl je svým rodovým latinským jménem přímo spojen s kašlem. Při kašli a onemocnění dýchacích cest je opravdu velmi účinný, pomáhá především při uvolňování hlenů. Sliznice hojí a zároveň očišťuje, což je přínosné při infekčním zánětu průdušek i bronchiálním astmatu. Zevně jej lze používat na ekzémy a vředy, záněty žil a špatně se hojící rány. Listy se tradičně přikládají na poškozené klouby a výrony.
Sklízení - Podběl roste v Evropě a Asii a dává přednost těžkým, jílovitým půdám. Najdete jej na pasekách, v lomech, přímo miluje různá rumiště. Pozor však na to, že podběl je nevybíravý a rád roste i v bezprostřední blízkosti silnic a dalších znečištěných míst, kde jej rozhodně nesbírejte.
Květní úbory je nutno sbírat za slunného počasí, čerstvě rozvité, aby se později nerozpadaly, a co nejrychleji, avšak ve stínu, usušit. Při umělém sušení teplota nesmí přesáhnout 40 °C. Listy se sbírají až později – v květnu až červnu, kdy se plně vyvinou. Na rozdíl od květů je lze sušit i na slunci - dostatečná rychlost je důležitá, aby na nich nevznikly tmavé skvrny.
Popis - Bezové keře jsou často považovány za plevel. Rostou bujně téměř kdekoli, jsou odolné a houževnaté. Je však škoda je všechny mýtit. Dávají léčivé květy i plody a pomáhají udržet na zahradě přírodní rovnováhu. Černý bez je jednou z nejoblíbenějších bylin našeho lidového léčitelství. Jeho keře se u nás dají nalézt snad všude, roste na stráních a okrajích lesa, u polí a luk, v parcích, u cest apod. Kvete na přelomu května a června a jeho plody dozrávají v září a říjnu, což je na dálku poznat podle množství ptáků, kteří s oblibou pořádají hromadné nálety na keře obtěžkané temně fialovými plody.
Využití - Černý bez má v lidovém léčitelství zasloužený respekt při léčbě nemocí z nachlazení a respiračních onemocnění, jako jsou chřipka, angína, bronchitida, kašel, rýma, zánět dutin a pod. Stimuluje pocení, čímž dokáže snižovat teplotu a pomáhá nám zbavit se usazeného sekretu v dýchacích cestách, zlepšuje vykašlávání a usnadňuje dýchání. Pro tento účel ho můžeme používat ve formě čaje, buď samotný, nebo v kombinaci např. s lipovým květem, podbělem, diviznou, hluchavkou, kopřivou, jitrocelem a pod.
Květ černého bezu má i čistící účinek na naše tělo. Pomáhá nás zbavovat usazených toxinů, především kyseliny močové, léčí tedy neduhy jako je revma a dna, popřípadě je výbornou prevencí těchto nemocí.
Sklízení - Pro sušení sbíráme celá, plně rozkvetlá květenství, a to ulamováním nebo odstřiháváním z větví. Sušíme je buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti. Pro pozdější uskladnění pak odstraníme případné zhnědlé květy, ponecháme si pouze drogu, která si zachovala světlou nažloutlou barvu. Skladujeme je v tmavé uzavíratelné nádobě v suchu.
Historie - Název je odvozen z keltského slova "borrah" – tj. odvaha. Brutnák tedy dříve symbolizoval odvahu. Jako léčivá rostlina nabyl brutnák určitého významu teprve ve vrcholném středověku. Do té doby byl pěstován jako zelenina. Ještě nedávno se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako posilující prostředek na srdce, jenž také činil člověka veselým.
Osvědčený byl u bojovníků. Přidával se do vína, čaje a kadidla, aby účastník obřadu posoudil svou vlastní zmužilost. Na Lughnasa se lidé posilovali nápoji z brutnáku. Pohané jím světili oštěpy i jiné zbraně. Hlavně ty, které se používaly při rituálních soubojích. Pomocí brutnáku v kadidle se invokovali bohové válečníci, jejich vlastnosti. Brutnákový čaj byl pit pro fyzické i psychické povzbuzení, také při obtížných situacích. Pomáhal vyvolat psychické uvědomění při vizích a hledání cest, hlavně při přípravě na náročné šamanské praktiky. Rovněž jej využívali při iniciacích pro dodání odvahy, pozvednutí intenzity duševních prožitků. Čaj naplnil srdce lidí radostí, k tomuto účelu byl využíván při oslavách.
Pěstování - Brutnák se dá pěstovat na zahrádce, v truhlíku nebo i v květináči. Semena se do volné půdy mělce vysévají začátkem dubna. Vzcházejí již za týden. V místnosti nebo v pařeništích jej lze zasít již mnohem dříve.
Na polohu i zeminu je brutnák nenáročný a obvykle nevyžaduje žádnou speciální péči. S oblibou jej však napadají mšice.
Využití - Brutnák působí močopudně, mírně projímavě, má protizánětlivé účinky, má vliv na zlepšení dýchání. Čerstvě vylisovaná šťáva z brutnáku se užívá při jarních kůrách, kdy má pomáhat ke zrychlení výměny látkové a při neurastenii. Má také hojivé účinky.
Brutnákem se koření okurkový, rajčatový i bramborový salát. Lze ho přidat i do ragú ze zeleniny a masa, do studených omáček (majonéz), tvarohových pomazánek, k rybám a grilovanému masu.
Popis - Mandragora lékařská je krásná rostlina vyskytující se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody, tvarem podobné malému jablku. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. Od pradávna se mu přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic.
Historie - Jedná stará pověst říká, že když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Snad není jiné rostliny, která by byla tolik opředena záhadnými příběhy a pověrami. Její jméno je pro nás navždy spojeno s časem čarodějnic, dávných kořenářek, mágů a alchymistů, mandragora je symbolem kouzel, magie a psychedelie. Byla jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a snad i některých šamanů. Kořen se přidával do různých mastí a nápojů s halucinogenními účinky, kde se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Takové nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či čarování a zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. I zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny.
Mandragora měla svou roli i v rituálech vymítání, a jako příměs do kteréhokoli kadidla vždy zvýšila jeho účinnost. Kouř z mandragory uvolňoval vnitřní tvořivost člověka a vyvolával vize.
V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných sloužila jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Čarodějnice ho také používaly na vymítaní ďábla a zlých duchů a ochranu před nimi.
Popis - Borůvka Kanadská, chocholičnatá, zahradní, hroznovitá, nebo také americká. Jsou různé názvy, které označují jeden a ten samý druh borůvek.
Tento druh borůvek má na rozdíl od různých náhražek jako zimolezy a muchovníky znamenitou chuť a aroma
Pěstování - Pro dobré výsledky při pěstování těchto borůvek je třeba dodržet dva základní faktory kyselou půdu a dostatek vody. Z našich zkušeností vyplývá, že nejideálnější způsob pěstování je následující.
Pokud chceme pěstovat borůvky ve volné půdě, jsme nuceni připravit jámu 0,5 x 0,5 x 0,5 m, kterou vyložíme fólií do které uděláme několik
malých dírek a naplníme čistou rašelinou. Pokud máme k dispozici kvalitní kompost nebo rozleželý hnůj, můžeme jej přidat na dno jámy. Po výsadbě
do takto připravené země nemusíme první dva roky hnojit a poté přihnojujeme hnojivy na kyselomilné rostliny, nebo speciálními hnojivy na borůvky.Pokud tedy dodržíme dostatečnou kyselost půdy, to znamená PH okolo 4,5 a dostatek vody, odmění se nám rostliny každoročně bohatou úrodou vynikajících plodů. Rostliny nevyžadují pravidelný řez, ale cca po čtyřech letech odstraníme staré proschlé větve.
Tyto borůvky se dají s velkým úspěchem pěstovat i v nádobách na balkoně či na terase. Musíme pamatovat na to, že čím větší nádoba, tím větší
úroda. Pro pětileté rostliny doporučujeme nádobu o objemu alespoň 45 l, naplněnou již zmíněnou směsí rašeliny a písku. Tyto borůvky jsou velmi
odolné vůči mrazu a dají se pěstovat i v oblastech do 800 m nad mořem.
Nejlepší místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více budou mít kanadské borůvky vody, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou se orientovat za sluncem; úroda je malá.
Využití - Plody borůvek právem zařazujeme mezi nejzdravější ovoce. Obsahují vitamíny, minerální látky a barviva, které mají mimořádné příznivý vliv na lidský organismus zvyšují obranyschopnost, výborně působí proti průjmům. Částečně pomáhají při léčbě cukrovky, dny a revmatismu. Lidové léčitelství doporučuje každému sníst ročně alespoň 1,5 kg čerstvých borůvek pro vyčištění organismu.
Popis - Cesmína paraguayská je typickým stále zeleným stromem respektive keřem. Dorůstá maximálně do výšky 15 až 20 metrů, ale nejčastěji se její vzrůst pohybuje mezi 6 až 8 metry. Kůra stromu je světlá až bílá a hladká.
Pěstování - Ideálním stanovištěm jsou břehy řek a výborně se ji daří na stíněných stanovištích, kde je chráněná před přímým sluncem nebo silným větrem.
Půda pro cesmíny by měla být bohatá na živiny i obsah humusu, může být hlinitá i písčitá, v každém případě dobře propustná, mírně vlhká. Nesnáší trvalé zamokření. PH půdy je nejlepší mírně kyselá až neutrální.
Rostlina se vyskytuje v nadmořské výšce 500 až maximálně 1000 metrů. Potřebuje stálou teplotu mezi 16 až 28 °C a vydatnou vlhkost, jinak řečeno vydatné deště. Tyto hodně specifické podmínky z ní dělají výrazný ekotyp, který se špatně přizpůsobuje jiným podmínkám. Najdeme ji proto jen v určitých oblastech Severní Argentiny, Severní Paraguaje a Jižní Brazílie.
Samotné pěstování se skládá ze správného zpracování semínek a jejich naklíčení. Zajímavostí je, že semínka musí projít trávicím traktem ptáků, které je připraví ke klíčení, jinak nevzejdou. Malé sazenice se pak umísťují v nádobách do speciálních fóliovníků. Když sazenice dorostou do potřebné výšky a získají potřebnou obranyschopnost jsou vysazovány přímo na rozlehlé plantáže. Pak ještě trvá přibližně 2 roky než je možné poprvé provádět sklizeň. Sklízí se celé mladé větvičky, které se následně vhodně zpracovávají.
Využití - Užívanou částí jsou listy, ze kterých se připravuje čaj maté. Ten vyniká povzbuzujícími účinky na bázi kofeinu. Napomáhá látkové výměně, povzbuzuje nervovou soustavu a svalstvo. Má uklidňující účinky, proto je vhodný při duševním neklidu. Zlepšuje činnost ledvin a napomáhá obraně organismu. Mimo jiné tlumí pocit hladu, proto je vhodný při redukční dietě.
Popis - Schizandra čínská neboli klanopraška čínská pochází z Číny, Japonska a jižního Sachalinu. V tradiční čínské medicíně jsou její plody pro výjimečně koncentrovaný obsah zdraví prospěšných látek používány již tisíce let.
Pěstování - Pokud vaše zahrada neleží v teplé oblasti, vysaďte schizandru na výhřevné místo u jižně orientované zdi.
Jako popínavá rostlina potřebuje oporu (drátěnky či pergoly) a dostatek prostoru.
Sazenice vysazujte do řad tak, aby mezi sebou měly odstup nejméně jeden metr.
Rostliny vyžadují spíše lehčí a propustnou půdu s dostatkem živin.
Do hlubokých jam přidejte proleželý kompost.
Schizandra miluje slunce, ale kořenový systém je vhodné přistínit, aby se kořeny nepřehřívaly.
V suchých teplých dnech je pravidelně zalévejte.
Pravidelné hnojení je důležité i proto, že koření mělce a nemohou tedy živiny čerpat z hlubokých zásob.
Na jaře můžete ořezat letorosty na dva výhony, podobně jako u révy vinné.
Dospělé rostliny přežijí i mráz, mladé a často i starší sazenice je však nutno před mrazy chránit (například zakrytím slámou).
Využití - Bobule schizandry obsahují ovocné cukry, vitamin C (21 mg%) a značné množství éterických olejů a minerálů. I to by pro prospěch zdraví stačilo, navíc je však schizandra známá svým tonizujícím efektem, díky obsahu specifické látky, schizandrinu. Kromě harmonizace a povzbuzení celého organismu schizandrin příznivě působí při onemocnění ledvin, zlepšuje ostrost vidění a ozdravuje játra. Uvolňuje duševní napětí a zmírňuje depresivní stavy. Je vhodná při únavě, přepracovanosti a psychickém a fyzickém vypětí. Pomáhá i diabetikům a revmatikům. Bobule mají osvěžující chuť a voní po pryskyřici.
Popis - Withanie snodárná se také často nazývá indický ženšen. Roste v suchých oblastech Indie a Afriky. Keř dosahuje vzrůstu až 1,5 metru, má malé listy a zelenožluté květy. Využívají se kořeny, které jsou malé, 3-10 mm dlouhé, a mají velmi hořkou chuť.
Klinické studie prokázaly, že ašvaganda v účincích převyšuje sibiřský ženšen. Pro jemný účinek ji lze použít místo ženšenu, který někdy působí příliš stimulačně a má určité nežádoucí účinky. Sladká a následně hořká a trpká chuť umožňuje proniknutí hluboko do tkání, které posílí a pročistí. Díky svým tonickým účinkům napomáhá odolnosti proti stresu, vyživuje celý organismus a dodává energii. Vhodné je její podávání ve starším věku a po nemoci.
Pěstování - Semena se vysévají konce března, klíčí snadno při pokojové teplotě,po květnových mrazících se vysazuje na venkovní slunečné stanoviště. Postačí běžná zemina i zálivka , dorůstá až v 1m vysoký keř. V našich venkovních klimatických podmínkách nepřezimuje, proto je víceleté pěstování možné jen ve větších květináčích a pokojových podmínkách.
Využití - Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka.Indický ženšen bývá často také inzerován jako zelená viagra bez receptu.
Je ceněna pro vysoký obsah účinných látek, které jsou velmi podobné ženšenu. Je doporučována při léčbě rakoviny, depresí, nespavosti, snižuje cholesterol,obsah cukru v krvi a slouží jako afrodisiakum (tzv.rostlinná viagra).Má výrazné imunostimulační účinky (antioxidant),snižuje vysoký krevní tlak, pozitivně působí na činnost mozku. je výborným protizánětlivým, antivirovým a baktericidním prostředkem. Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka.
Popis - Jedná se o populární indickou ayurvédskou bylinu Bacopa monniera, známou pod názvem brahmi. Brahmi je též jednou z nejvíce používaných bylin v japonské medicíně. V obou případech je primárně brahmi používáno jako nervové tonikum především k léčbě nespavosti a nervového napětí. Druhotně má též močopudné (diuretické) účinky.
Pěstování - Rostlina vyžaduje větší zálivku tzn.2 x 3 týdně, za stanoviště pro tuto rostlinu zvolte polostín. Od konce května do poloviny září můžeme rostliny letnit v zahrádce, ale opět polostín. V zimním období ji pěstujeme při pokojové teplotě opět v polostínu. Mějme na paměti, že se jedná o bahenní rostlinu, která má domovinu v Indii.
Využití - Brahmi se doporučuje všem, kdo potřebují zlepšit koncentraci, schopnost učení a znovuvybavování naučené látky - studentům, duševně pracujícím, lidem starším 40 let... Tonizace nervového systému, zmírňování stresu a navození klidného spánku může být přínosem pro lidi s poruchami koncentrace, postižené mrtvicí a psychicky vyčerpané.
Brahmi revitalizuje nervy a mozkové buňky, podporuje průtok krve mozkem, zlepšuje krátkodobou a dlouhodobou paměť, zvyšuje inteligenci, působí proti senilitě a stárnutí, posiluje imunitní systém, urychluje hojení ran a pročišťuje krev, což má pozitivní vliv např. u kožních nemocí jako ekzém a lupénka. Má také schopnost snižovat krevní tlak, působit močopudně a v pokusech na krysách byly prokázány protirakovinné účinky.
Popis - Břečťan se k léčebným účinkům používal již v dávné minulosti. Pro své zázračné léčebné účinky byl břečťan považován za magickou rostlinu, a proto je spojen s celou řadou obřadů a dodnes se mu dává jistá symbolika nesmrtelnosti, přátelství, věrnosti a ženskosti.
Pěstování - Rostlina může být používána pro svislou dekoraci, je dobře popínavá. Jestli břečťan popínavý má oporu, tak se krásně vine do výšky za pomoci přísavek, které jsou umístěny na opačné straně stonku. Kvete velmi zřídka, většinou ve stáří 10 až 12 let. Po květu se objevují velmi jedovaté bobule. Zalévá se přiměřeně. Když rostlinu postřikujeme, tak nejen lépe roste, ale také se dobře přizpůsobí suchému vzduchu. Dobře se rozmnožuje vrchními řízky během celého roku. Mladé rostliny se přesazují každý rok, později jednou za 2 až 3 roky.
Využití - Břečťan byl velmi ceněnou léčivou rostlinou již v antice. Používal se jak proti průjmu, tak při bolestech uší nebo hlavy. Své místo měl také při onemocněních ledvin.
Břečťan je známý svým působením proti bakteriálním, virovým i houbovým onemocněním. Účinek břečťanu se v plné míře projeví, jestliže ho použijeme jako podpůrný prostředek při zánětu dýchacích cest, k podpoře vykašlávání. V terapeutických dávkách rovněž posiluje činnost srdce, působí proti střevním parazitům a účinkuje proti revmatismu.
Břečťan patří mezi jedovaté rostliny. Kromě toho, že čerstvý může vyvolat podráždění kůže, po větších dávkách působí na organismus toxicky.
Díky za pochvaly, vždy mě potěší. Také mě však těší, že o téma máte zájem a aktivně jej využíváte o čem svědčí i jeho sledovanost která je na téma umístěné v konvenčních zahrádkách obrovská. Je vidět že se má práce vyplatila a pomohla ostatním v jejich začátcích s jinými rostlinami než těmi našimi konopnými.
Připomínám však, že se jedná o vícuc z internetu a nikoliv o mé vědomosti. Několik zdrojů se nachází na první stránce.
Rád bych pokračoval a seznam dál rozšiřoval, je přeci spousta dalších rostlin které stojí za pozornost. Poslední dobou již však nemám tolik času a také abych řekl pravdu i ten prvotní zájem trochu opadl.
Pokud by jste někdo chtěl do tématu přispět s nějakou další zajímavou rostlinkou, určitě to ocením nejen já ale i mnoho ostatních zahrádkářů. Díky
Tak já se přidám, druhy které pěstuji a které se mi osvědčily, info ale také z internetu:
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia)
Popis- Muchovníky jsou řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky vysoké do 20m pocházející ze Severní Ameriky a Kanady. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými, nebo nebo hustě ochlupenými v květu, a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena, nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech, s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílé (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě, u nás obvykle v průběhu července.
Muchovník olšolistý dorůstá velikosti až 3 m a jeho pěstování je zcela nenáročné, nebývá napadán škůdci, netrpí nemocemi. Jelikož koření hluboko /až 1,5m / a kořeny dosahují do stran až dvojnásobku průměru koruny, snáší i delší letní sucha, kořeny dokonale rostlinu zásobují jak vláhou tak živinami
Pěstování- Jde o velice nenáročné rostliny prospívající na všech typech běžně se vyskytujících půd (tj. včetně písčitých i jílovitých), které mohou být neutrální nebo mírně kyselé či zásadité. V žádném případě nesázet do rašeliny jako borůvky(!) Vyhovuje jim plné slunce i polostín, ve stínu se jim nedaří. Většina muchovníků není příliš náročná na vlhkost půdy, takže mohou růst i na sušších stanovištích. Růst je středně rychlý a zajímavostí je že tvoří odnože kterými se může šířit do okolí. Řez se provádí obdobně jako u keřového rybízu. Dalšími oblíbenými druhy muchovníků je i keřovitý muchovník klasnatý a spíše stromovitý muchovník lamarckův. Ještě jedno doplnění, muchovníky kvetou velice dekorativně a to brzy na jaře-proti jarním mrazům jsou květy velmi odolné
Popis- Původní rozšíření hlošiny okoličnaté (Elaeagnus umbellata) bylo v Číně a Japonsku. V mnoha zemích, včetně Anglie a USA, si získala velkou oblibu jako jeden z nejlepších multifunkčních keřů pro zakládání jedlého ovocného lesa na chudší půdě. Je zvláštní, že se povedlo ji ve střední Evropě tak dlouho tajit. Keř hlošiny okoličnaté dorůstá do výšky až 4 m a podobně do šířky, často však zůstává menší a celkem dobře odolává mrazu. Některou extrémní zimu se stane, že jeden z několika keřů částečně nebo úplně nad zemí omrzne, ale opět obrazí od paty kmínku. Tento druh je často šlechtěn a existují komerční kultivary nejen s většími plody, ale i jiným typem růstu.
Pěstování- Hlošina je zajímavá svou produkcí dusíku. V kombinaci s hlízkovitými bakteriemi na kořenech může tato rostlina pomoci hnojit okolní vegetaci. Bakterie vážou vzdušný dusík a dávají ho k dispozici keři, ale i do okolní půdy. Můžeme této vlastnosti keřů „dusíkáčů“ využít tak, že je vysadíme k mladým ovocným stromkům. Chceme-li, aby keř trvale přežil a plodil, je třeba ho dát na jižní stranu hlavního stromu(dostatek slunce). Ten pak poroste mnohem rychleji. Dusíkáče mohou takto dobře růst i na velmi chudých a suchých půdách.
Jedlé plody (bobule velikosti rybízu) jsou velice atraktivní pro lesní zvířátka a ptactvo, dají se konzumovat syrové a jsou velmi chutné, lepší například nežli rybíz. Dozrávají od konce září do začátku listopadu a obsahují jedno velké semeno. Plody hlošiny okoličnaté je třeba nechat pořádně dozrát, aby se zbavily trpkosti. Dokonce se doporučuje je nechat 15 dní při pokojové teplotě změknout.
Hlošina vykvétá drobnými bílo-žlutými květy od konce května do června a zpravidla tak uniká pozdním jarním mrazíkům. Nenápadné květy jsou samosprašné a jsou opylovány včelami. Nádherně voní! Kvetení hlošin je v zahradě důležitá čichová událost.
Popis- Čistec hlíznatý patří do čeledi čeleď hluchavkovitých - Lamiaceae. Je původní v Japonsku a Číně, kde se hojně pěstuje. V Japonsku je znám pod jménem choro-gi. Od minulého století se čistec začal pěstovat i v některých evropských státech. U nás je pěstován jen výjimečně.
Patří mezi rostliny používané jako léčivka i zelenina.
V tradiční čínské medicíně se používá především jako lahůdková zelenina, vhodná nejen pro diabetiky, reguluje obsah cukru v krvi. Hlízky jsou výživné a snadno stravitelné. Obsahují pektiny a makromolekulární polysacharidy, které snižují obsah cholesterolu v krvi, což je žádoucí při nemocech cévních. Dále obsahují celulózu, která příznivě ovlivňuje procesy v zažívacím traktu. Ve východní Evropě se hlízky čistce používají při diabetes, jelikož snižují obsah cukru v krvi. Nadzemní část se používá v lidovém léčitelství jako posilující prostředek (tonikum).
Pěstování- Čistec se rozmnožuje vegetativně malými hlízkami, zřídka semeny. Vyžaduje lehčí, ale nevysychavou půdu, dostatečně živnou. Hlízky vysazujeme v dubnu do rýh, asi 40 cm od sebe, po třech do hnízd, do hloubky asi 10 cm. Na 1 m2 vysazujeme 25 až 30 hlízek. Během vegetace kulturu okopáváme. Vhodné je i případné zavlažování. Hlízy přečkají zimu venku v zemi odkud je můžeme vybírat do kuchyně, ty které zůstanou na jaře znovu obrazí. Skladovat se mohou i ve vlhkém písku ve sklepě.
Popis-Hlízola nachová je popínavá rostlina, dorůstající výšky 2 - 3 metry. Vyrůstá z podzemních hlíz, které lze konzumovat, chutí jsou podobné bramborám s příchutí oříšků. Jistě není bez zajímavosti, že konzumace těchto hlíz, stejně jako brambor, má svoji tradici již po staletí a to právě v Americe, ale i Asii a Evropě. Laboratorně bylo prokázáno, že Apios obsahuje mnoho látek prospěšných pro lidský organismus a dokáže snižovat cholesterol v krvi. O hlízole a jejím použití lze v české literatuře najít informace např. již v knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí vydavé v roce 1908.
Hlízola v létě vykvétá růžovo-fialovými květy, které jsou vonné a po opylení se vytvářejí lusky obsahující jedlá semena podobná hrachu. Prospěšná je i schopnost vázat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu
Pěstování- Hlízolu pěstujeme na slunném stanovišti, u opory, po které se může pnout (oplocení, pergola, konstrukce pro pnoucí rostliny). Prospívá ve výživné, propustné vlhčí půdě.
Popis- Loubenka je popínavá, dvoudomá, vytrvalá bylina pocházející z jihovýchodní Číny. Je jedním z asi 25 druhů rodu loubenka, které téměř výhradně pocházejí z východní Asie. Postupně počala být na velkém území východní a jihovýchodní Asie pěstována jako nenáročná okrasná rostlina, hlavně pro rychlý růst, hezké listy a nápadné květy i plody.
Na většině území České republiky, díky teplotních podmínkách, obvykle nestačí semena plně vyzrát a nebývají schopná klíčit. Rostliny se proto šíří hlavně vegetativně, kořenovými hlízami. Z mateřské hlízy vyrůstají na všechny strany podzemní výhonky, na kterých co 4 až 8 cm raší drobné dceřiné hlízky, vytvoří se tak síť asi 50 cm velká. Časem propojovací výhonky uschnou a z nových hlízek rostou samostatné rostliny.
Mladé plody a mladé výhonky se konzumují vařené. V Asii jsou v lidovém léčitelství používána semena pro posílení srdeční činnosti a kořeny pro podporu činnosti žaludku, jako diuretikum i ke zvýšení laktace.
Pěstování- Pěstujeme ji kromě hlíz především pro své výborné plody, které jsou za zralosti červené a chuťově podobné některým mučenkám. Jsou příjemně sladkokyselé a dlouhé okolo 6 cm. Na podzim rostlina zavadne a přezimuje v hlízách, jimiž se množí. V příznivých oblastech může být rostlina velmi rychle se množící, je tedy vhodné ji pěstovat tam, kde ji lze v budoucnu "držet na uzdě".
Rostlina pochází z jižního Ruska, Korey a Číny a zejména v Číně je rostlina užívaná v tradiční medicíně a to všechny její části. Jedlá je celá rostlina, hlízy však až po delší tepelné úpravě, jinak mohou působit dráždivě.
Na kvalitu půdy není loubenka pochybná náročná a vyhovuje ji teplejší klíma střední a jižní Evropy. Pokud se dostane do vlhké a na živiny bohaté půdy na výslunném stanovišti vyroste ale mnohem rychleji, je mohutněji a mívá více květů i plodů. Kvete poměrně dlouho, od června do září. Samičí květy jsou ve své domovině opylovány včelami rodu Ctenoplectra, které v Evropě nežijí. Evropské včely jejích nektar neláká a proto květy málo navštěvují.
Popis- Actinidia arguta je poměrně rychle rostoucí pravotočivá liána, která může v prvních letech narůstat až do 5m za rok. Rostlina je dvoudomá, původ má v Asii na dálném východě, Číně, Japonsku, Koreji, má slušnou odolnost vůči mrazu, a to až do -30°C bez jakéhokoliv poškození.
Výrazná je svými lesklými zelenými listy, většinou s červeným řapíkem. Listy jsou srdčité, na okraji jemně pilovité, rostou jakoby uspořádaně a vytváří tak perfektní zakrytí prostoru – například pergoly. Pergolu v létě ukázkově ochrání před deštěm. Na podzim před opadem se lístky barví do sytě žluté. Kvete v červnu, bílými cca 2cm květy, které nádherně voní a lákají spousty včel. Květy se objevují na dvouletém dřevě. Pokud nekvete z nějakého důvodu samec, dá se do koruny samice zavěsit kvetoucí samčí větvička od jiného pěstitele. Na částečné opylení to určitě stačí. Některé druhy jsou schopné zaplodit už druhým rokem od výsadby (ISSAI).
Plody arguty jsou velmi chutné, v plné zralosti sladké, aromatické, šťavnaté bobule, 4-5 cm velké, s hladkou jedlou slupkou. Jsou mnohem sladší než klasické velkoplodé kiwi, prodávané v obchodech. Obsahují malá semínka, která na skus nevadí, podobně jako u kiwi z obchodů. Barva dužiny plodů je většinou zelená nebo u některých druhů načervenalá až purpurová. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, dají se zpracovávat jako klasické kiwi, na marmelády, koláče, zmrazit atd.,ale nejlepší jsou stejně čerstvě utržené. Lidé v poslední době aktinidiemi nahrazují révu, kterou bez potřebného ošetření decimují choroby a na podzim, před dozráváním, zase část úrody sklízí ptáci. Kiwi postřik nepotřebuje a našemu ptactvu, zdá se, prozatím nechutná. Je proto vhodné i pro šetrné pěstování.
Pěstování- Dá se pěstovat stejným způsobem jako vinná réva, to znamená, že se bez kvalitní bytelné opory neobejdeme. Váha vzrostlé olistěné rostliny obsypané trsy plodů bude opravdu značná. Stanoviště pro výsadbu v zahradě se bude lišit podle toho, v kterých klimatických oblastech ČR arguty pěstujeme. Ve své domovině roste většinou jako podrost v polostínu, kdy se pne do korun ostatních stromů. V teplejších oblastech ji můžeme pěstovat v polostínu – rostlinám vyhovují spíše teploty kolem 25°C než letní úpal a při horkých slunných letních dnech často dochází k popálení listů. Například umístění kiwi k jižní zdi nemusí být úplně vhodné z důvodu akumulace tepla v jarních měsících a uspíšení rašení. Při následných větších mrazech dojde ke spálení nových výhonů, pokud je ovšem teplo zdi neochrání. V době vegetace je nutné rostlinám zabezpečit dostatek vláhy a živin. Kiwi tvoří povrchový kořenový systém a při dlouhodobém proschnutí půdy jsou potom plody menší a nejsou tak šťavnaté. Nám se osvědčilo zamulčování třeba i posekanou trávou. Půdu má raději lehčí, humóznější, neutrální až kyselejší reakce, může se přidat i rašelina, nesnáší totiž půdy vápenité, kde trpí chlorózou.
Popis- Opadavý keř původem z USA. Listy jsou velmi aromatické s citrusovou vůní. K podzimu se listy barvý do jasně žluté. Kvete brzy na jaře, ještě než vyraší listy. Barva květů žlutá.
Spice Bush má široké použití jako domácí lék, zejména při léčení nachlazení, úplavice a střevních parazitů. Vyžaduje vědecké šetření. Kůra je aromatická, astringentní, diaforická, febrifuga, stimulující a tonická. Používá se při léčbě kašle a nachlazení. Kůra může být sklizena kdykoli během roku a používá se čerstvá nebo sušená. Plody jsou karmínové. Olej z ovoce byl používán při léčbě modřin a revmatismu. Čaj vyrobený z větví byl domácí lék na nachlazení, horečky, parazity a koliky. Parní lázeň větví se používá k vyvolání pocení, aby zmírnila bolesti a bolesti v těle. Mladé výhonky se sklízejí během jara a mohou být použity čerstvé nebo sušené. Kůra je diaphoretická a skvrnitá. Kdysi byla široce používána na léčbu tyfu a různých forem horečky.
Mladé listy, větvičky a ovoce obsahují aromatický silýslový olej a dělá se z nich velmi voňavý čaj. Větve je nejlépe sklízet v období květu, protože nektar výrazně zvyšuje chuť. Sušené a mleté plody se používájí jako náhražka " Nového koření " (sušené plody pimentovníku pravého). Ovoce je o velikosti oliv. Listy lze také použít jako náhražku koření. Nová kůra je příjemná k žvýkání, osvěží dech.
Listy obsahují malé množství kafru a mohou být použity jako odpuzující hmyz a dezinfekční prostředek. Olej s vůní levandule se získává z listů. Ovoce, po destilaci, přináší olej s vůní koření, připomínající kafr. Vůně a kůra se získávají olejem, který voní zimnicí.
Pěstování- Vyžaduje vlhkou výživnou půdu v plném slunci či polostínu. Lindery se mi teprve na podzim podařilo sehnat jako dvouleté keříčky, takže ještě nemám osobní zkušenost s pěstováním.
Omlouvám se za chybu, ale nejdou mi odstranit první tři fotky (tedy žádná fotka nejde smazat) Proto prosím o smazání příspěvku.
Popis- Akebia quinata neboli akébie pětičetná pochází z Číny, Japonska a Koreje. Roste jako dřevnatá popínavá liána, v teplejších oblastech je poloopadavá, v chladnějších opadavá. Dřevnatějící výhony mají ve své domovině roční přírustek až 15 m ročně, u nás je to pochopitelně méně. Lze ji tak použít na popnutí pergol, altánů, zdí apod. Zaujme svým jemným olistěním, vanilkově vonícími květy a výraznými plody, ty jsou jedlé a patří mezi delikatesu. V místech původního výskytu s mírným vlhčím podnebím roste na slunných a polostinných stanovištích, nejčastěji podél vodních toků, na lesních okrajích, na křovinatých horských svazích i v lesním podrostu
Druh odedávna hojně využívaný v tradiční čínské medicíně. Stonek, výhony, kořeny a plody slouží proti zánětům, plísňovým a bakteriálním onemocněním, k tlumení horečky, zvýšení pocení, jako analgetikum, při zánětu močových cest, ke zmenšení otoků, na podporu trávení a zklidnění žaludku, při menstruační obtížích a problémech s laktací i jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny.
Pěstování- Vyžaduje dobře odvodněné hlinité půdy. Preferuje polostín, ale daří na plném slunci a uspěje i na severní straně. Rychle roste a nehlídaná může být invazivní(časté hřížení). Je mrazuvzdorná do cca -20 ° C. Je nejlepší pěstovat rostliny v poloze chráněné před ranním sluncem. Rostliny jsou citlivé na ovoce, které případně vyžaduje určitou ochranu v období květu. Rostliny jsou cizosprašné, měly by být pěstovány dvě rostliny, geneticky odlišné.
Jedlé jsou plody a listy.
Popis- někdy zvaný též slunečnice topinambur, je víceletá bylina s podzemními krátkými výběžky, na jejichž koncích se vytvářejí oddenkové hlízy. Z botanického hlediska patří topinambury mezi příbuzné slunečnic. Způsobem pěstování i konzumace se však podobají spíše bramborám. Hlízy vyšlechtěných odrůd topinambur dorůstají délky 7,5 – 10 cm a šířky 3-5 cm. Tvarem a dužinou připomínají čerstvý zázvor. Vegetační doba topinambur je 6 – 7 měsíců. Hlízy nasazují od července, během srpna a září intenzivně rostou. V říjnu se dokončuje ukládání zásobních látek z natě do hlíz.
Topinambur má blahodárný vliv i na trávicí trakt: Koncentrace žádoucích bifidobakterií se při konzumaci hlíz topinamburu zvyšuje (z 20 na 71 %) a podíl nežádoucích bakterií se značně redukuje (bakteroidy ze 65 na 26 %, fusobakterie ze 12 na 3 % a klostridie ze 3 na 0,3 % (Madrigal et Sangronis, 2007.)
Topinambur je také polyvitaminovou plodinou s bohatým zastoupením vitaminů B – komplexu (především niacinu a biotinu), kyseliny askorbové (vitamin C) a provitaminu vitaminu A. Hlízy topinamburu jsou významným zdrojem minerálních látek, podílejících se na výměně látkové živého organismu, jako makroprvků – draslíku, hořčíku či vápníku, nebo mikroprvků – železa, zinku, mědi, manganu či bóru.
Topinambur rovněž aktivně akumuluje křemík z půdy, patří ke „křemíkofilním“ rostlinám. Tento biologicky snadno využitelný křemík je nezbytný pro zajištění pevnosti kostní tkáně, tvorbu kolagenu a vstřebávání dalších prvků.
Topinambur dokonce chrání před určitými typy rakoviny a upevňuje obranyschopnost organizmu, detoxikuje játra, podporuje vstřebávání minerálů, reguluje krevní tlak, chrání tlusté střevo před záněty, je prevencí revmatu, dny, artritidy a osteoporózy
Pěstování- Topinambury nevyžadují žádnou zvláštní péči a přitom rostou tak bujně, že by s jejich pěstováním neměl mít problém ani méně zkušený zahrádkář. Dokonce i škůdci a choroby se jim vyhýbají. Předností topinambur je malá náročnost a velký výnos. Z jednoho metru čtverečného můžeme získat 3 – 7 kg hlíz. Problém však je že skladované ve sklepě dlouho nevydží, kazí se a schnou. Zato v půdě vydrží do jara čerstvé a jejich kvalita a chuť se mrazem nijak nemění.
Musím ale zmínit jejich schopnost zaplevelit celý záhon, stačí abyste si při sklizni v zemi nevšimli pár hlíz, a další rok tam máte bujný porost. Proto se mi osvědčilo pěstovat jej za pevnou bariérou zapuštěnou v zemi, nebo od ostatních záhonů oddělený sečeným trávníkem, ten jeho šíření spolehlivě zastaví. Využívám jej kromě hlíz do kuchyně také jako krmivo pro králíky a jako pohledovou clonu u plotu. K jídlu je nejlepší je zapečený (se sýrem, lilkem, rajčaty atd.) nebo čerstvý do salátů.
Popis- rmenec sličný známý též jako rmen sličný, rmen římský, nebo pod nesprávným názvem heřmánek římský, je hvězdnicovitá rostlina s léčivými účinky. Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici pravého heřmánku. Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti. Rmenec sličný (Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis), známý též jako rmen sličný, rmen římský, nebo pod nesprávným názvem heřmánek římský, je hvězdnicovitá rostlina s léčivými účinky. Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici pravého heřmánku. Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti.
Původně byly užívány květy rmence sličného k léčení různých nemocí včetně žloutenky a nemocí jater, ale také proti migréně, jak se dočítáme ve středověkém herbáři R. Banckese. Čaj z něj je starobylým tonikem příjemně chutnajícím a podporujícím trávení. Dále se přidává do likérů. Celé natě se v Anglii používá k přípravě bylinného piva.
Pěstování- Heřmánek římský preferuje slunečné stanoviště a nevysychavou půdu. Rostlina kvete od června do září bílými květy. Používá se i jako voňavá náhrada trávy v trávnících protože vytváří hustý, do stran šířící se koberec a snáší sešlapávání. Při sečení se okolo line intenzivní příjemná vůně.
Děkuji, já jsem rád že jsem ty rostliny mohl takto sepsat a ještě to někomu může pomoct. Tyto druhy mám obzvlášť rád, protože jsou to takoví nezmaři. Moc dík za toto téma, že jsem také mohl něco nového objevit a pěkně si počíst.
Nedá mi to..
Já ještě pěstuji dřevokazné houby- hlívy a penízovky, a ty nemalou měrou přispívají v létě a dokonce i v zimě svými plody do naší kuchyně a mají mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví. Pěstování je poměrně snadné a říkal jsem si, že to sice nejsou bylinky ani zelenina ale myslím, že by sem celkem zapadly, nechci zas ale narušovat původní myšlenku vlákna o rostlinách...
Původní příspěvek od Divoženka Iloporus, a jak konkrétně se projevily tyto houby na Vašem zdraví? Co konkrétního se změnilo, zlepšilo atd...
Jejda to se omlouvám, dlouho jsem tu nebyl Já osobně jsem léčivé houby nikdy nebral jako tinkturu nebo preparát, vždycky jen do kuchyně a jen sezónně v omezeném množství, takže jsem nic konkrétního nikdy "necítil".
Podle studií hlíva posiluje imunitu, má antioxidační účinky a údajně pomáhá i při boji s rakovinou, působí proti bakteriím, plísním a virům, zvyšuje tvorbu červených krvinek.
Penízovka sametonohá se prý v lidovém léčitelství používá jako přírodní antibiotikum, k léčení alergie, astmatu, Crohnovy choroby, proti nespavosti, k podpoře imunitního systému, k posílení činnosti slinivky břišní. Tradičně využívána je i v tradiční čínské medicíně. Má také prokazatelné příznivé účinky při léčbě rakoviny a léčbě žaludečních vředů.
Věřím že třeba právě v podobě tinktury bych mohl pocítit vliv na tlak, nebo možná při nachlazení... určitě to někdy vyzkouším. Houby zatím konzumuji pouze jako tepelně upravenou pochoutku Přičemž si ale údajně i po takové úpravě zachovávají určité léčivé účinky, takže ze zdravotního hlediska jsou pro mě spíše jako prevence, než že bych jimi něco léčil. Každopádně věřím, že je jedině dobře, že se zejména výnosnější hlívy na podzim (v období chřipek) vždycky pořádně nacpeme
Popis – Hlíva ústřičná je jedlá dřevokazná houba, která je využívána již po staletí v čínské medicíně a v asijské kuchyni. Její plodnice mohou připomínat ústřice, odtud její název. Roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou, přičemž trsy mohou dosahovat i několika kilogramů. Barva plodnic je závislá na podmínkách růstu i varietě, přechází od bělavé, přes šedou či šedomodrou, až po hnědočernou, olivovou nebo nafialovělou. Dužina klobouků je pružná a šťavnatá.
Plodnice vytváří od prvních chladnějších dní podzimu, kdy noční teplota klesne pod 8-10°C, při vhodných podmínkách se objevuje až do jara. Hlíva roste na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, nejčastěji na bucích, ořešácích, vrbách, topolech, břízách, nebo jeřabinách.
Pěstování - Nejdříve bych chtěl "polopatě" vysvětlit jak houba obecně funguje - mycelium je vlastně takové tělo houby - jemná vlákénka, která mohou v závislosti na druhu růst například volně v půdě, vázat se na kořeny rostlin (mykorhiza) nebo prorůstat a rozkládat dřevo odumřelých nebo živých dřevin. Tato vlákenka při vhodných podmínkách vytvářejí plodnice, tedy to co sbíráme a využíváme v kuchyni, jsou to útvary sloužící k rozmnožování – houba by se tak pro představu dala přirovnat například k jabloni - kořeny, kmen a koruna s listy jabloně bychom mohli přirovnat k myceliu houby, a jablka pak k plodnicím které sklízíme.
Pěstované dřevokazné houby jsou většinou rozkladači neživého dřeva - k pěstování většinou používáme špalky z čerstvě (pár měsíců) pokáceného stromu. Houba se do dřeva dostává v přírodě většinou sporami, při domácí kultivaci je praktičtější do dřeva "naočkovat" mycelium již "dospělé" houby, do dřeva tedy umístíme kousek těla houby, který pak ve dřevě rozrůstá.
Mycelium hlívy je možné zakoupit například v zahradnictví, v různých internetových obchodech... buďto vrostlé do bukových nábytkářských kolíků = kolíčková sadba, nebo v semenech obilí = zrnitá sadba. Nejlépe se mi osvědčila sadba českého specialisty na hlívu ing. Vlastimila Šavelky, ale fungovala mi sadba i většiny jiných firem.
Hlívu je možné pěstovat buďto klasicky na dřevěných špalcích, nebo na slámě.
Já popíšu první variantu, protože s ní mám zkušenost a přijde mi méně nákladná. K tomuto způsobu pěstování se používá několik týdnů uleželý nebo čerstvý špalek z čerstvě pokáceného listnáče, nejlépe buku, topolu, břízy, jabloně, nebo ořešáku, který ještě není infikován jiným druhem houby. Nevhodný je akát, dub, švestka, hrušeň a jehličnany. Měkké dřevo (topol, bříza, jeřáb a další) prorůstá myceliem 3-6 měsíců, tvrdé (buk, jabloň) 12-18 měsíců, ale o to déle pak plodí. Platí, že čím větší špalek a tvrdší dřevo, tím déle plodí – měkké dřevo okolo 3 let, tvrdé 5 a více.
S pěstováním můžeme začít kdykoliv, záleží ale na našich možnostech. Jsou dvě varianty, buďto si hlívu ve špalku předpěstujeme v pytli přes zimu doma, nebo špalek umístíme rovnou ven, podrobněji popíšu níže.
Potřebujeme tedy špalek vhodného listnáče, sadbu hlívy, vrtačku s vhodným vrtákem a vosk, popřípadě při předpěstovávání potravinářský pytel a podložku pod špalek.
V obou případech po zakoupení sadby špalek rovnoměrně navrtáme vrtačkou, nejlépe ve sponu 15x15 cm a to vrtákem o stejném průměru jako jsou kolíčky, a dost hluboko aby se kolíčky do otvorů vešly + pár milimetrů rezerva. Jakmile jsou otvory vyvrtány, sadební kolíčky zatlučeme kladívkem a nejlépe doťukneme tak ať jsou pár milimetrů pod povrchem, každý kolíček pak můžeme zakápnout nějakým zdravotně nezávadným voskem abychom zabránili vyschnutí sadby. (Mně se k takovému způsobu očkování osvědčila i zrnitá sadba, kdy do vyvrtaných otvorů místo kolíčku zastrkávám celé shluky zrnité sadby a následně izoluji pilinami které vznikly při vrtání otvorů a teprve pak zakápnu voskem - pokud předpěstovávám v pytli doma, tak ani ten vosk nepoužívám. V poslední době používám jen tuto metodu a funguje velice dobře)
Pokud špalky očkujeme v období od května do srpna, tak takto připravený špalek zakopeme venku alespoň ze 2/3 do volné půdy na stinném vlhkém místě. Hlíva v tomto případě u měkkého dřeva může zaplodit už 1. podzim po naočkování, většinou ale až ten další.
V případě že očkujeme mimo toto období a můžeme si špalek listnáče dopravit domů, tak jej zabalíme do velkého potravinářského pytle a umístíme do vyhřívané místnosti, jednou za týden pak pytel na chvíli otevřeme pro výměnu vzduchu a vlhčíme - na dno nalijeme cca 0,5 litru vody a tento stav udržujeme, proto by měl v pytli špalek na něčem stát, aby k němu nedosahovala hladina vody. Takto se o špalek staráme zhruba až do května (pokud pár týdnů zapomeneme provětrat, nebo zkontrolovat množství vody, většinou se nic neděje) kdy jej můžeme ze 2/3 zakopat někam na vlhké stinné místo v zahradě, nebo někde v přírodě kam si na podzim dojdeme pro úrodu. U tohoto předpěstování je výhoda, že hlíva při vyšší teplotě (max. asi 30 °C ) prorůstá dřevo rychleji a tak většinou rodí už 1. podzim po naočkování, a to někdy i na tvrdém dřevě.
Špalek také můžeme ponechat v pytli doma a střídavě jej asi v měsíčních cyklech přenášet z pokojové teploty (nabírání sil) do chladu (tvorba plodnic), čím větší tepelný šok, tím více hlíva ústřičná nasadí, uvádí se minimálně 10°C jako spouštěč tvorby plodnic.
Obecně největším nepřítelem hlívy jsou plísně a jiné konkurenční houby, a dále pak i bakteriální infekce, je tedy důležité dbát aby byl špalek čistý a čerstvý a aby co nejdříve zarostl hlívou a nikdo ji při kolonizaci substrátu nestihl "předběhnout".
Využití -
Hlívu můžeme využít do jakýchkoliv salátů, do polévek i do hlavních jídel. Z polévek se osvědčila dršťková polévka z hlívy, česnečka s hlívou nebo krémová hlívová polévka. Výborný je hlívový guláš, hlíva na kmíně, hlíva v rizotu, nebo s těstovinami, hlívové řízečky, zapečená hlíva s nivou a zeleninou(topinambur a další. Hlíva je tradičně využívána i jako doplněk stravy: Posiluje imunitu, prokazuje antioxidační účinky, díky vysokému obsahu kyseliny listové zvyšuje tvorbu červených krvinek, snižuje krevní tlak, cukr v krvi a cholesterol a dále například snižuje únavu a zlepšuje metabolismus.
(Na třetím obrázku jsou šipkami označené obilky ječmene které se mi zatoulaly při aplikaci zrnité sadby do vyvrtaných otvorů, pouhé tři dny po aplikaci a mycelium se začíná takto viditelně rozrůstat. Špalky na fotce jsou naočkované a nyní je čeká uzavření do pytle a umístění do teplé místnosti)
Popis - Hlíva plicní byla dlouho považována za hlívu ústřičnou, často je s ní zaměňována a celkově je jí velmi podobná. Klobouk je slonovinově nebo špinavě bělavý až světle žlutohnědý, 5–12 cm široký. Hlíva plicní je velmi podobná hlívě ústřičné, je ale světlejší a na rozdíl od hlívy ústřičné roste již od května až vzácně do listopadu, plodnice bývají menší než u hlívy ústřičné. Klobouk je u mnoha kmenů na okraji zvlněný, podle toho byla i pojmenována. Nejčastěji se objevuje na živých, nebo odumřelých kmenech buků a lip.
Pěstování - shodné s hlívou ústřičnou, velkou výhodou ale je, že je "teplomilnější" což při venkovním pěstování znamená, že plodí od konce jara do podzimu. S hlívou ústřičnou se tak skvěle doplňují, když se zadaří, můžete při pěstování těchto dvou druhů sklízet takřka celý rok, jen pozor abychom tyto dva druhy pěstovali v odstupu alespoň 2m mezi špalky aby si vzájemně nekonkurovaly. Mně se nejvíce osvědčilo pěstování na čerstvých bukových špalcích v nejstinnějším koutu zahrady. Naočkované špalky zakopeme ze 2/3 do země, pokud špalky zakopáváme na stojato, je třeba si pohlídat, aby byl špalek orientován tak jak kmen rostl, hlídat si kde je spodek, a kde vršek. Špalky můžeme zakopat i naležato, ale to jen ve skutečně stinném a vlhkém místě protože je zde větší náchylnost k vyschnutí.
Využití - Hlíva plicní má v kuchyni stejné využití jako hlíva ústřičná. Tak jako všechny pěstované druhy hlív obsahuje mimo jiné glukany, které podporují imunitní systém a přímo zvyšují tvorbu protilátek proti patogenním bakteriím virům i plísním. Podobně jako třapatka nachová působí jako nejvýznamnější imunostimulátor, hlívu lze navíc bez obav užívat i dlouhodoběji.
Popis - Dřevokazná houba vyskytující se v mírném pásmu severní polokoule. Klobouk penízovky je zabarvený do světle hnědé až oranžové barvy, je asi 1-7 cm široký, lepkavý, holý, vypouklý nebo plochý se světlými hustými lupeny. Třeň (noha) je sametová, tmavě hnědá a poměrně dlouhá a tenká. Plodnice rostou v zimě, při zamrznutí nerostou, ale při oblevě pokračují v růstu.
Pěstování - Penízovka na rozdíl od hlívy nevytváří výrazné mycelium, sadební kolíčky jsou načernalé a (v porovnání s hlívou) zdánlivě bez života. Sadbou se očkuje čerstvý, nejlépe pár týdnů uleželý špalek. Vhodnými dřevinami jsou buk, ořech, topol, vrba, olše, bříza, lípa, kaštan, jasan, habr, lípa, jilm, morušovník a dokonce i olše. Očkování špalků je stejné jako u hlív, zakoupené sadební kolíčky zatloukáme do předvrtaných děr ve sponu asi 15x15 cm a každý pak zakápneme voskem aby se ve špalku udržela vlhkost.
Nejvhodnější dobou pro přípravu špalku je podzim a zima, kdy naočkovaný kmen uložíme v PE pytli na místo, kde je stabilní teplota 18-25°C. Jak venkovní teploty v polovině jara stopnou, prorostlý kmen vyjmeme z pytle a ze 2/3 zakopeme na stinné a vlhké (ne podmáčené) místo ven do půdy. Kmen ale můžeme také očkovat kdykoliv od poloviny jara do konce léta, kdy jej zakopeme na výsledné stanoviště ihned po naočkování - pokud zakopáváme na stojato, tak špalky vždy orientované tak jak strom rostl, spodek do země, vršek nad povrch. Kmen prorůstá 3-5 měsíců a většinou plodí první rok na podzim.
Kmeny zakopané do půdy na stinném vlhčím místě začnou plodit na podzim při poklesu teplot pod 10 °C, plodnice vytvářejí do trvalých mrazů, při delší oblevě během zimy se tvorba plodnic obnoví a intenzivně pak začne kultura plodit podle teplot také od začátku března do poloviny dubna.
Využití - Penízovka má příjemnou houbovou vůni a chuť a výborná je v polévkách, omáčkách nebo například v rizotu. Pro využití v kuchyni se houbu doporučuje odpařit ve 100°C po dobu alespoň 20 minut, aby se zrušil účinek kardiotoxického proteinu flammulotoxinu. Z penízovky se také dělají různé nálevy a tikntury.
Penízovka sametonohá obsahuje ergothionein, který je zkoumán pro jeho antioxidační aktivitu. Další léčivou látkou je proflamin, který podle výzkumů zřejmě prodloužil v laboratorních podmínkách zvířecím jedincům život asi o 85% díky jeho inhibiční aktivitě vůči rakovinnému bujení. Na zvířecích modelech se některé obsahové látky enoki prokázaly jako účinný prostředek proti růstu a rozšíření rakovinných buněk určitých druhů sarkomů.
Některé badatelské týmy z Japonska prezentují myšlenku vytvoření protirakovinné vakcíny založené na megadávce těchto obsahových látek
Z obsahových látek jsou zajímavé také lektin a beta-D-glukan. Které mají antioxidační účinky. Kombinace těchto látek podle výzkumů také přispívá k udržení zdravých jater. Některé práce hodnotí účinek houby také jako antibiotický a antivirový.
V Japonsku se penízovka preventivně doporučuje na degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy jako je demence, Alzheimer,... podává se pro využití jeho protizánětlivého účinku a také jej léčitelé a někteří odborníci předepisují a doporučují k detoxikaci a k ochraně kardiovaskulárního systému.
Zdravím, dík za info, pěstování na špalcích vypadá jednoduše, přesto bych měl dotazy. Podle fotek to vypadá že "infikuješ" jen horní stranu špalku, je to tak? Stačí pak špalek překrýt jen nahoře jak je to na fotce? Nebylo by lepší "sázet" i do boku? Proč se špalek zakopává, kvůli vlhku? Sorry za možná blbé dotazy, vyžívám se hlavně v ovocných stromech, houby jsem nezkoušel. Zítra zajdu za známým lesníkem ať mi schová nějaké bukové špalky a objednám sadbu....
Ahoj, zase odpovídám pozdě to se omlouvám, příliš sem poslední dobou nechodím.
Pěstování na dřevě je velmi jednoduché, jen je potřeba dbát na pár zásad, každý si taky přijde na svůj osvědčený způsob. Na jakékoliv dotazy rád odpovím, takové rady z praxe se těžko hledají.
Špalky obyčejně očkuji ve sponu asi 15x15 po celém povrchu. Špalky na fotce jsem naočkoval tentokrát jinak - ze shora i ze spodu špalku a na boční straně jen ve 2 podélných řadách vrtů asi po 15 cm, na fotce to zrovna není vidět. Prorostly i přesto velmi rychle. Je lepší naočkovat po celém povrchu, protože než by se pěstovaná houba dostala z jednoho konce špalku ke druhému, mohl by se na opačné straně usadit nějaký jiný škodlivý, konkurenční druh, nebo plíseň. Když se naopak špalek naočkuje všude, pěstovaná houba rychleji "zatáhne" povrch a do dřeva už jiný druh nepustí.
Je lepší dát špalek do potravinářského pytle celý, protože je chráněn před sporami plísní a vysoušením, ale kdybyste neměl prostředky nebo čas, tak při naočkování a zakrytí (pouze) řezných ploch by neměl být problém - funkce pytle by zastávala nenarušená kůra špalku.
Špalek se zakopává do země, protože pak nevysychá a houba z něho vysílá vlákna do okolní půdy odkud čerpá dodatečné živiny a vláhu. Dřevo nad povrchem vysychá velice rychle a v těchto místech houba příliš neplodí, proto je nejlepší zakopat ho vždy z větší části. Půda nesmí být suchá, ale ani podmáčená... Nejlepší výsledky mám ve stinném vlhkém koutě dvora pod švestkami Také je možné například naočkovat čerstvé pařezy buků nebo topolů atd. po polomech v nedalekém lese a podobně.
Díky za odpověď. Mezitím už mám naočkovaný jeden špalek hlívou plicní, ještě tady mám sadbu penízovky a hlívy ústřičné, tak jsem sám zvědavý. Jen kdybych nebyl tak líný a konečně to doočkoval, snad se dneska večer vyhecuju...
25-03-2014 v 23:24 PM
davam do sledovania
Já osobně jsem léčivé houby nikdy nebral jako tinkturu nebo preparát, vždycky jen do kuchyně a jen sezónně v omezeném množství, takže jsem nic konkrétního nikdy "necítil". 
