tecetisklivec
Nový Člen
 

Registrován: Sep 2013
Příspěvků: 13 
|
Podělím se také se svojí trochou do mlýna… byl to loni v letě, kdy jsem si lebedil na balkoně na domečku. A když je parno jak to tak býva, chodil jsem jen v trenkách a užíval si krás léta… a jediné co mě trochu trápilo byly všudypřítomné vosy… když jsem si tam tak seděl najednou jsem postřehl že malé bestie vylítávají z dřevěné podlahy, tedy jsem nelenil a šel se podívat zda uvidím jak mi za skvotovaly do podlahy. Bylo zajímavé pozorovat jak dvě vosy hlídají vchod a zbytek líta tam i zpět a jak jim komunita pěkně šlape… přes půlcentimetrovou spáru bylo vidět i část jejich domečku… nevědomky jsem tam uvízl a pohrával si s myšlenkami a kochal se… probralo mě až nepříjemné bzučení u hlavy a já se přistihl jak čapím přímo u díry a vosy co se nemohly dostat kvůli mé přítomnosti zpět, jsou za mnou a protivně se ke mně přibližovaly… jelikož jsem zastánce hesla „neotravuj a nebudeš otravován“ pokusil jsem se vycouvat, ale vosy byly asi už dost napružené a tak jsem schytal dvě žihadla… konal se tedy jen zbabělý útěk… Dost mi to rozhodilo karmu a jak to tak bývá má vyhulená hlava vyhodnotila bodnutí jako útok na moji svrchovanost a to jsem si nemohl nechat líbit! Smotal jsem si brčko a rozhodl se pomstít. Došel jsem znovu na balkon ale jelikož jsem měl na sobě jen trenky a papuče, tak jsem nechtěl nic hledat, sundal si papuč a hrubými údery zlikvidoval hlídku u spáry a dalšími ranami jsem pleskal další, co se snažily vylézt ven… rana za ranou.. opět jsem neuváženě ale zato s plným nasazením řešil jen tu jednu spáru, takže m uniklo, že vosy nejsou blbky a začali prchat další spárou mezi fošnami.. schytal jsem další nespočet žihadel… tedy znovu jsem utíkal jako zajíc Trochu na mě dolehla depka, že mam krvelačné vosy a je se jich třeba zbavit a jelikož mi hmyz nevadí neměl jsem doma ani repelent na tož nějaký obstojný hubič… však napadlo mě, že mám někde v garáži sprej na mazaní vrtáku.. tedy, talší skvělý momentální nápad půjdu na ty svině malé s plamenometem. Prvotní úspěchy byly neuvěřitelné. Tedy do té doby než se mi podařilo nějakým zázrakem podpálit jejich dům.. jak všichni víte je to z takové papírové hmoty, takže zážeh a následné hoření jelo docela jelo ráz na ráz… okamžitě jsem tho nechal a utíkal pro hasičák, a´t mi neshoří celý dům… seběhl jsem z patra, popadl hasičák a běžel zpět na balkon. Pojistka jak je známo se dá jednoduše vytrhnout,, ale nějakému kamošovi to nedalo a zkusil si to na nečisto.. a a´t se asi nezlobím dal tam silnější drát. Takže jsem byl v řiti, protože trhnutím jsem ten jistící drat v pojistce jen ohnul a nešel vůbec vytáhnout… tedy znovu jsem utíkal dol, tentokrát pro změnu zase do garáže pro kombinačky… samozřejmě notně zhulený ale pořád rychlosti blesku konečně jsem uvolnil pojistku a mohl začít hasit. Bohužel když jsem začal hasit už jsem viděl jak se oheň mezi deskami pěkně rozrostl… kurva rok starý přístavek mi letělo hlavou… zmáčkl jsem ventil a hadici směřoval do spáry, bohužel efekt to mělo přesně opačný než jsem předpokládal, prášek se tam nechtěl dostat, ..letěl ve spáře a po asi 0,5m vyletěl ven, ale větrný vír který způsobil tlak, oheň ještě přiživil. Zase jsem všeho musel nechat a utíkat pro páčidlo ať tu desku můžu vytáhnout a pak hasit… zase etapa schody, garáž, schody. Ale konečně! se správným nářadím jsem desku vyprostil a prohnal prášek do podlahy… S radostí nad uhašeným požárem, jsem zbytek prášku nastříkal na střechu a vytvořil si Smajlíka… no hrůzostrašný zážitek ale to jsem ještě netušil, že pokaždé když zafouká vítr, tak se prášek z hasičáku na střeše rozvíří a já tobudu mít v krku až do podzimu… tolik zážitek jak mě vosy potrápily… od té doby je nechávám ať si staví hnízdo, kde jen potřebují 
|