| Úžitkové, léčivé a exotické rostliny - Klikni zde pro originální téma |
| Seky |
Albizie růžová - Albizia julibrissin
Popis - Stromová dřevina akáciového vzhledu původem z Malé Asie. Dorůstá v nádobách do výšky 2-3m, volně zasazená až 10 m, lze ji však dobře tvarovat řezem, proto je vhodná jako domácí bonsaj.
Listy jsou sytě zelené a připomínají kapradinu. Na noc se listy vždy zavřou.
Kvete od června do září exoticky růžovými květy.
Pěstování - Před vysetím je třeba narušit tvrdou slupku semínka naříznutím nebo přelitím horkou vodou a následným nabobtnáním semen. Semena se vysévají do směsi rašeliné zeminy a perlitu. Misku je třeba postavit na teplé a vzdušné stanoviště. Pro vyklíčení je důležitá konstantní teplota 23-25°C. Rostlina potřebuje neutrální až zásaditou půdu a plné slunce.
Postranní výhony je vhodné odštipovat, aby se vyvinula koruna. Rostlina se přesouvá do prostor k zimování, poklesne-li teplota pod minus pět stupňů Celsia (starší rostliny přežijí i mráz do minus deseti stupňů). Přezimovat může buď na světle při teplotě od dvou do osmi stupňů Celsia, nebo ve tmě. |
|
|
| Seky |
Aloe pravá - Aloe vera
Popis - Aloe je pohledná, odolná a navíc léčivá pokojová rostlina. Vydrží i týdny bez zálivky, neboť pochází z nehostinné pouště. Dužnaté listy schovávají mnoho vody i cenných látek, proto je lidé odedávna využívají pro léčení a podporu zdraví. Aloe je zkrátka živá lékárna v květináči.
Aloe pravá (Aloe barbadensis, syn Aloe vera) pochází ze severní Afriky a Madagaskaru. Pro své léčivé vlastnosi je ale nyní pěstována v subtropickém pásu celého světa. U nás ji můžeme pěstovat jako dekorativní pokojovou, nebo přenosnou rostlinu.
Pěstování - Aloe se daří v hlinitém substrátu, vylehčeném hrubozrnným pískem.
Vyhovuje jí světlé místo, v zimě osluněné, v létě je lepší jí před přímým, zvláště poledním sluncem chránit.
Můžete ji letnit na zahradě či balkóně.
Zalévejte čas od času vydatně (například ponořením nádoby na 10 minut do odstáté vody – pozor, voda se nesmí dostat do listové růžice). Mezi jednotlivými zálivkami musí substrát téměř vyschnout. Rostlina má v dužnatých listech dostatečné zásoby vody a takovýto režim nejlépe napodobí podmínky její domoviny, pouště.
Díky pouštnímu původu a sukulentní povaze aloe vůbec nevadí suchý vzduch – může stát i nad topením v panelovém domě.
V zimě ji můžete umístit při nižší teplotě a zalévat mírně, pouze jednou za měsíc.
U větších, starších exemplářů stačí na jaře místo přesazování vyměnit svrchní část zeminy.
Na jaře a v létě ji jednou měsíčně přihnojte, nejlépe hnojivem s vysokým obsahem draslíku.
Aloe vytváří dceřiné odnože, které oddělte v době, kdy vytvářejí malé růžice listů a pěstujte samostatně v malých květináčcích.
Využití - Vnější. List rozřízněte a gel přiložte či rozetřete na postižené místo. Účinnější jsou nejméně 3 roky staré rostliny.
Gel kůži dezinfikuje, zvlhčí ji, chrání a přímo podporuje tvorbu nových, zdravých kožních buněk, i prokrvení postiženého místa. Tím hojení nejen velmi urychlí, ale také zabraňuje tvorbě jizev. Pokud si přiložíte na postižené místo ihned, zabráníte tvorbě puchýřů a utišíte bolest.
Pokud vlastní aloe chcete užívat vnitřně, musíte oddělit vnitřní část dužiny od vrstvy, která se nachází těsně pod povrchem listu. Ta obsahuje hořkou latexovou mízu, jejíž účinky jsou silně projímavé a mírně toxické.
Aloe je účinná při trávicích problémech, nepravidelnosti, zácpě. Chrání a pročišťuje trávicí systém a optimalizuje trávení.
Mukopolysacharidy obsažené ve šťávě z aloe brzdí růst kvasinek, množení virů i nežádoucích bakterií, zároveň chrání sliznice trávicího ústrojí. Trávení napomáhá i řada obsažených enzymů.
Aloe je blahodárná při žaludečních vředech. Pokrývá je ochrannou vrstvou, podporuje i činnost buněk tvořících ochranný sliz a napomáhá postupnému hojení vředů. Podporuje imunitní systém.
Komplex účinných látek, především mukopolysacharidy, podporují bílé krvinky k množení, větší aktivitě a vyšší produkci protilátek i protizánětlivé látky prostaglandinu. Důležitý je i obsah esenciálních aminokyselin, vitamínů (A, B1, B2, B6, B12, C, PP, E, kyseliny listové, niacinu, beta karotenu), cholinu a minerálních látek, jako je vápník, draslík, hořčík, sodík, chrom, měď, železo, zinek, mangan. |
|
|
| Seky |
Baobab madagaskarský - Adansonia madagascariensis
Popis - Jsou to opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí v oblastech s obdobím sucha. Baobaby se vyskytují na Madagaskaru, v Africe a v severozápadní Austrálii.
Lze rozlišit osm druhů baobabů – ten nejrozšířenější se vyskytuje v subsaharské Africe, jeden z druhů lze nalézt v severozápadní Austrálii a domovem zbývajících šesti je Madagaskar. Ve všech těchto zeměpisných oblastech panují podmínky střídání suchých a vlhkých období, a tak musí být baobab schopen přežít jak v sypkých písčitých, tak v trvale zavodněných půdách. Jedním z projevů této adaptace jsou dlouhé kořeny, které se mohou táhnout do vzdálenosti až 90 metrů od vlastního stromu. Nápadným znakem baobabu je jeho tlustý kmen. Těsně pod povrchem obsahuje fotosyntetickou vrstvu, která mu umožňuje do určité míry využívat energii slunce i v době sucha, kdy nemá listy (což v závislosti na podmínkách může být až devět měsíců v roce). Pod touto vrstvou jsou uložena tuhá vlákna, která dokáží vlastní dřevo ochránit před ohněm. Dřevo má pórovitou strukturu a slouží tak jako zásobárna vody. V závislosti na ročním období mění kmen svou tloušťku – během sucha strom spotřebovává zásoby vody a kmen se smršťuje až o několik desítek centimetrů.
Pěstování - Semínka Baobabu klíčí poměrně rychle, obvykle během jednoho až dvou týdnů. Baobab potřebuje ke klíčení teplé ovzduší, nejlépe klíčí kolem 25 stupňů. Před tím než semínka vysejeme, je dobré je tzv. opilníkovat, tedy pomocí pilníku jim narušit jejich slupku a odstranit tak zbytky zaschlé vrstvy, která by mohla způsobovat plíseň. Semínka je důležité celá zahrabat do substrátu, aby mohla zdárně vyklíčit. Semenáčky rostou po klíčení dost rychle, obvykle 20- 30 cm během velmi krátké doby.
Rostliny se dají velmi dobře tvarovat. Po dosažení výšky, která Vám vyhovuje, zaštípněte vrchol rostliny a dále pravidelně tvarujte podle svých představ
Zajímavosti - V suchých oblastech lze baobab s úspěchem využít jako rezervoár vody, postačí v něm vydlabat patřičnou dutinu, ve kterém se voda hromadí nejen ze srážek, ale i z vlastních zásob stromu; čerstvě vydlabané dřevo slouží jako krmivo pro dobytek,
dřevo baobabu je lehké, pórovité, a tak se v něm díry hloubí snadno.
V Zimbabwe se nachází starý dutý baobab, do kterého se vejde až 40 lidí,
Baobaby jsou využívané také jako obchody, skladiště, autobusové zastávky či příbytky kouzelníků a šamanů.
Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů (pevnost vláken vyráběných z baobabu dala vzniknout bengálskému úsloví: "Tak nehybný jako slon svázaný baobabím provazem.")
Baobab je velmi těžké zabít – lze ho spálit, lze mu sloupat kůru, ale on prostě jen vytvoří novou a pokračuje v růstu. Když umírá, tak zevnitř zetlí a zhroutí se - zbude po něm jen hromada organické hmoty, takže si někteří lidé myslí, že baobaby neumírají, ale prostě mizí. |
|
|
| Seky |
Bazalka posvátná - Ocimum sanctum (Tulsi)
Popis - Bazalka posvátná je tropická rostlina původem z Indie. Hojně roste na Surinamu, kde je nazývána tulsi a považována za svatou bylinu. Kromě náboženského významu, má také zásadní význam léčivý a používá se v ájurvédské medicíně. Bazalku posvátnou pěstujeme jako jednoletou nebo vytrvalou tzv. přenosnou rostlinu. Vytváří dřevnatějící keříky vysoké 30 cm (v květináči)- 80 cm (v záhoně), květy jsou bílo- fialové.
Pěstování - Výsev semen lze provádět od jara do léta. Bazalku vyséváme do mírně vlhkého substrátu na pokojové rostliny smíchaného s perlitem. Do nádoby dáme vrstvu substrátu, urovnáme a semena nasypeme na povrch. Zakryjeme igelitem a postavíme na světlé místo s teplotou 15-20°C. Substrát udržujeme stále mírně vlhký. Po naklíčení semen odstraníme igelit a po pár dnech již větší rostlinky rozsadíme.
Zeminu vyžaduje lehčí, výživnou, hlinito- písčitou. Pokud ji pěstujeme v květináči, je vhodné na dno použít drenážní vrstvu např. z kamínků, keramzitu apod.
Do zeminy je prospěšné přidat organické, přírodní hnojivo (granulovaný hnůj apod.). Rostlinu vysazujeme na slunečné stanoviště, kde mají listy nejvyšší obsah silic a jsou tak nejchutnější a nejúčinější. Sklízíme hlavně mladé listy, takže je prospěšné výhony zároveň zaštípnout, čímž se podpoří lepšího rozvětvení a kompaktnosti.
Využití - Léčebné účinky bazalky posvátné jsou značně rozsáhlé. Čaj z byliny působí dobře na žaludek, podporuje vylučování žluče, ničí střevní parazity, působí proti žaludečním vředům. Bylina snižuje hladinu krevního cukru, proto ji lze podpůrně využít při léčbě diabetu. Podává se při neuralgiích a neurovegetativních potížích. Tulsí příznivě ovlivňuje imunitní systém a zvyšuje celkovou psychickou odolnost člověka.
Z pohledu moderní medicíny je bazalka posvátná velmi účinná při horečkách. Baktericidní účinky jsou cenné i při léčení zažívacího ústrojí, ať již jde o katary, plynatost či dyzenterii. A v neposlední řadě se bazalka doporučuje jako podpora při léčbě počátečního stádia rakoviny. |
|
|
| Seky |
Bazalka thajská - Ocimum basilicum thai
Popis - Tato odrůda thajské bazalky byla speciálně vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě našich oblíbených pokrmů. Původ bazalky thajské není jasný. Ale domníváme se, že pochází z oblasti Indie. Bazalka se u nás pěstuje jako jednoletá rostlina a dosahuje výšky 20 - 60 cm. Za určitých okolností, hlavně dostatku tepla se dá i u nás pěstovat jako dvouletka. Semena můžeme vysévat po celý rok, pokud chceme mít z bazalky pokojovou rostlinu. V případě, že jí chceme pěstovat venku, semínka vyséváme ven na jaře.
Pěstování -Bazalka thajská potřebuje ke klíčení teplotu 15 až 20 stupňů, proto jí doporučujeme pěstovat na parapetu okna. Klíčení obvykle trvá 10 až 15 dnů. Také je důležité jí zajistit dostatečně slunné stanoviště.
Využití - Exotická chuť bazalky se štiplavým a peprným nádechem, lehce připomíná chuť Anýzu. Ve východní Asii je Thajská bazalka nepostradatelným pomocníkem v každé kuchyni. Svým aroma se liší na první pohled od bazalek, které známe u nás. I na pohled vypadá jinak. Bazalka thajská má narůžovělé listy a pevnější červený čtyřhranný stonek porostlý malými chloupky.
Její listy se používají do jídla salátů a omáček. V Indii se bazalce thajské přezdívá "Královna koření". Odrůda Thajské bazalky byla vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě pokrmů. Asijská kuchyně má kratší dobu vaření než evropská. Nemůžeme Vám proto thajskou bazalku doporučit do jídel, které vyřadují dlouhýu proces vaření. Nejlépe vhodná je bazalka thajská do masových a zeleninových směsí na pánvi wok, do rybích pokrmů a podobně.
Thajská bazalka chutná nejlépe konzumovaná čerstvá. Své aroma při delším skladování ztrácí. Jediným řešením kromě bazalky čerstvé, je bazalka sušená. Před použitím sušené bazalky ji doporučujeme namočit.
Bazalka thajská má blahodárné účinky na naše zdraví. Zlepšuje výměnu látek v našem těle, napomáhá odstranit stres a napětí a posiluje náš imunitní systém. |
|
|
| Seky |
Bazalka trpasličí pravá - Ocimum basilicum
Popis - Keříčkovitě rostoucí letnička s výrazně aromatickou natí. Odedávna se pěstuje jako kořeninová, léčivá i medonosná rostlina.
Pěstování - S pěstovním je nejlépe začít v březnu, ale pokud si rostlinu chcete pěstovat vevnitř, můžete ji pěstovat i v jinou dobu. Semínka bazalky zasadíme řídce a jen velmi zlehka vložíme do substrátu. Rostlině dopřejeme pravidelnou zálivku. Bazalka potřebuje slunečné místo.
Pro vytvoření kompaktní bohatě olistěné a rozvětvené rostliny je vhodné zaštipovat kvetoucí výhony.
Využití - Čerstvou nať můžeme sklízet po celou vegetační dobu, pro sušení sklízíme nať na počátku kvetení a sušíme při teplotě do 35 °C, pro zachování typické vůně i chuti však doporučujeme čerstvé, jemně nasekané listy bazalky naložit do olivového oleje. V kuchyni se používá do salátů, mletých mas a rybích pokrmů, do aromatických octů. Čaj povzbuzuje trávení a pomáhá u zánětů horních cest dýchacích. |
|
|
| Seky |
Čajovník čínský - Camellia sinensis (zelený čaj)
Popis - Čaj je hned po vodě nejrozšířenějším nápojem na světě. Lahodný nálev se získává z listů rostliny čajovníku, původem z daleké Číny. Čajovník je tedy rostlina subtropická, ale není těžké vypěstovat si vlastní sazenice i v našich podmínkách.Známý stálezelený keř dorůstá 2 - 6 metrů výšky. Sestává s hrubých, šedých větví a odlišně velkých stálezelených listů.
Pěstování - Vypěstování vlastního čaje není ani v našich podmínkách nic těžkého. Základem jsou čerstvá semena, protože semena čajovníku rychle ztrácejí klíčivost. Semena jsou kulovitého vzhledu, a je potřeba namočit je na 2–3 dny před výsevem. Potom je vysejte do vzdušného substrátu. Při teplotě okolo 20–25 °C klíčí do 2–4 týdnů. Mladé rostlinky rostou na slunném místě velmi rychle, a už půlroční rostliny můžete začít zaštipovat. Pravidelným zaštipováním dosáhnete košatý vzhled a zároveň získáte surovinu na výrobu vlastního čaje.
Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500m. Kvalitnější čaj dávají rostliny ve vyšších nadmořských výškách. Nejpodstatnější pro růst čajovníku je dostatečná vlhost - to je také příčinnou neůspěchu většiny pokusů o pěstování vlastního čaje v našich podmínkách.
V létě je vhodné pěstovat čajovník venku na zahradě nebo na balkóně. Horké léto a pravidelná dostatečná zálivka mu nejlépe napodobí podmínky jaké má čajovník ve své domovině. I když se kvalitou čaje vypěstovaného na vlastní zahrádce nebo balkóně nevyrovná čaji vypěstovanému v tropech, určitě Vám jeho pěstování přinese spoustu radosti a při dobré péči Vás Vaše rostliny odmění velkými bílými květy. V zimě dejte čajovník co nejblíže k oknu. Protože jde o vždyzelený druh a u nás v zimě mu nebudete moci dopřát dostatek slunečního světla, kolik by vyžadoval, takže Vám asi bude přes zimu chřadnout a opadávat. S příchodem jara se však jeho stav rychle zlepší, a můžete opět začít sbírat svůj vlastní čaj.
Čajovník pěstujeme jako pokojovou rostlinu v hlinito-písčitém pěstebním substrátu s přídavkem rašeliny. Od jara do podzimu je možno rostlinu pěstovat i na balkonech. Čajovník má rád polostinné stanoviště. Lze jej množit také odebráním řízků z matečné rostliny.
Rostlinu pravidelně zaléváme odstátou vodou pokojové teploty. Čajovník nesnáší přemokření (uhnívají mu kořeny) a vápno v půdě.
V době vegetačního období často hnojíme speciálními přípravky bez přídavku vápna. V zimě zese nezapomeneme rostliny pravidelně rosit. Suchý vzduch totiž dokáže nepěkně znetvořit listy. Dbáme také na dostatek světla. I přes všechnu péči obvykle čajovníky u nás v zimě opadávají a churaví.
V našich klimatických podmínkách čajovník kvete zhruba po deseti letech - v květnu a koncem července a srpna. Květy opylují hlavně včely. V bytových podmínkách je opylení vhodné provést vatou nebo štětečkem.
Čínský čajovník přesazujeme jednou za rok, nejlépe v březnu do rašeliny.
Lístky z keřů lze sklízet po třech letech, kdy se stačí rostlina pěkně rozvětvit. Sbíráme vždy 3 nejsvrchnější lístky na jednotlivých výhonech. Z lístků si můžeme uvařit čaj a nebo je nechat usušit, případně provést fermentaci.
Čajovníky lze pěstovat i ve volné přírodě. Obvykle se vysazují tříleté rostliny, které je nutné na zimu dostatečně přikrýt slámou.
Využití - Čaj z listů čajovníku je oblíbený na celém světě. Má povzbuzující účinky. Pro některé lidi je jeho pití obřadem.
Je velmi náchylný přejímat různé vůně a pachy. Toho se výhodně využívá při přípravě čajů ovoněných, ovšem má to i negativní důsledky. Čaj také nesmí nasáknout vlhkostí a neměl by přijít na světlo.
Podporuje trávení a činnost ledvin. Čajový obklad zmírňuje otoky očních víček, záněty očí a očních spojivek. Může být také použit na drobné řezné rány a odřeniny a při poštípáni hmyzem.
Éterický čajový olej se používá k výrobě parfémů.
Nadměrné pití čaje vyvolává podrážděnost, nespavost a bušení srdce. Účinky velkého množství taninu můžeme oslabit mlékem.
Čaj se připravuje z vrcholových částí výhonků a z mladých listů čajovníku, stimuluje mozkovou činnost, proudění krve a činnost srdce, pomáhá tak při duševní i tělesné práci. |
|
|
| Seky |
Dobromysl obecná - Origanum vulgare (Oregano)
Popis - Dobromysl obecná neboli Oregano je nejen výtečnou kořenovou zeleninou, ale pro svůj vzhled i oblíbenou okrasnou trvalkou často pěstovanou na zahrádkách, kde vytváří bohatě kvetoucí solitéry. Vyšší druhy jsou vysoké až 50 cm.
Dobromysl je hodně rozšířená v Evropě a Asii. U nás roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na půdách spíše alkalických. Často se pěstuje v zahradách.
Pěstování - Dobromysl vyséváme na jaře přímo na stanoviště. Ocení lehkou propustnou zeminu a přímé slunce. Nejlépe se jí daří na suchém a vápnitém podkladě, jinak je zcela nenáročná. Velmi snadno se množí dělením již dospělých trsů. Kvete od července do září četnými drobounkými fialovými květy
Využití - V moderní terapii dobromysl nenalezla velké uplatnění a je poměrně opomíjena. Lékaři ji předpisují jen v různých čajových směsích určených k léčbě zažívacích potíží nebo pro zlepšení chuti některých čajů. V novější době byly prokázány dobré výsledky tam, kde je žádoucí zvýšená tvorba žluče. Silice působí také dezinfekčně a spazmolyticky a poměrně často se používá ještě v lidovém léčitelství ve formě mastí proti svědění a rýmě. Protizánětlivý a expektorační účinek drogy se uplatňuje při chorobách horních cest dýchacích. V lékařství se dnes předepisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Podle přírodních lékařů je vhodným specifickým lékem pro uklidnění, neboť prý plně nahradí kozlíkové kapky nebo výtažek z chmele. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím. |
|
|
| Seky |
Durman obecný - Datura stramonium
Popis - Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Plod je ostnitá tobolka. Durman je tzv. přenosná rostlina. Přes léto – od konce května se pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu.
Pěstování - Rostlinu můžeme až do prvních mrazíků pěstovat i venku. Semínka zasadíme do výživné půdy, a zatlačíme do zeminy jen velice jemně. Rostlina potřebuje slunné stanoviště. Rostlině se dobře daří na teplém a polostinném místě - nejlépe v zimní zahradě.
Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12°C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl.
Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů, jsou nesouměrné a odlišně zbarvené. Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.
Využití - Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě a křečím.
Intoxikace - Durman působí jako silný halucinogen. Listy durmanu žvýkali například autralští domorodci.
Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např, kořen; ke zmírnění rizika výrazně škodlivé otravy byly předněji vdechovány výpary zahřívaného durmanu nad ohněm. Delirogenní vlastnosti pak byly známy již ve Starém i Novém světě jako démonická droga. Alkaloidy obsažené v durmanu po užití podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou pohyblivost, ale rovněž i úzkost, agitovanost až pocity hrůzy, dochází ke zteplání, zarudnutí pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty - příčinou je útlum činnosti potních a slinných žláz. Zornice jsou rozšířené a schopnost zaostřování přechodně narušena. Běžné jsou závratě, zrychlená tepová frekvence, bušení srdce, vrávoravá chůze a celkový subjektivní dojem těžké opilosti. Chování je automatizované, jakoby náměsíčné, dostavuje se vzrušenost až agresivita, zmatenost, dezorientace, úroveň kognitivních poruch a schopnosti komunikace jsou poté kolísavé. Objevuje se nesrozumitelná řeč, neschopnost soustředit se a rozumně uvažovat, rovněž mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace, iluze, vjemy létání, prudkého otáčení a padání, ježdění. Na rozdíl od psychedelik (LSD, Meskalin), která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen.
I když prognóza otrav durmanem bývá poměrně příznivá, nesmíte zapomínat, že je to rostlina smrtelně jedovatá! |
|
|
| Seky |
Jablečník obecný - Marrubium vulgare
Popis - Vytrvalá rostlina dorůstající výšky 25 - 50 cm. Roste divoce v suchých křovinách, podél cest a na rumištích.
Aromatické listy po rozetření voní jako jablka.
Pěstování - Je to rostlina teplomilná, na půdu nenáročná. Má ráda suchá a slunečná stanoviště, chráněná před větrem. Dokonce se mu daří i na kamenitých a špatných půdách.
Semena se vysévají koncem jara na vzdálenost 30cm. Při extrémně vlhkém počasí musíme rostlinu chránit. Na jaře je třeba velké rostliny prořezat. Jablečník se dá pěstovat i v místnosti.
Využití - Jablečník se používá vnitřně jako zmarům, choleretikum, antidiarhoikum, expektorans v nálevu, dále v prášku při plicním zahlenění, chronickém kataru průdušek a kašli. Také při nechutenství, žaludeční slabosti, při onemocnění jater a žlučníku. Jako antiflogistikum zevně v koupeli na špatně se hojící a hnisavé rány.
Chladný nálev se může použít na pálení žáhy, zažívací potíže a proti střevním červům, teplý pomáhá při bolestech v krku, kataru, astmatu, zažívacích potížích. Může se také použít ke zmírnění kuřáckého kašle a zevně k léčení lupénky a ekzému.
Jablečník obecný má dobrý sekretolytický a odkašlávací účinek při chronické bronchitidě, laryngitidě, tracheitidě, bronchiálním astmatu a spastické bronchitidě. Odstraňuje křeče, reguluje srdeční rytmus, dobře účinkuje při žaludečních vředech a gastritidě, zánětech střev, průjmech, srdeční arytmii, onemocnění sleziny a jater, zánětech ledvin a močového měchýře. Účinkuje také žlučopudně a s úspěchem se používá při žlučníkových kamenech a žloutence.
Lidové léčitelství doporučuje jablečník obecný při nechutenství, při nepravidelné menstruaci, hemoroidech, revmatizmu, na pročištění krve, při křečích orgánů dutiny břišní, horečce, zánětech lymfatických uzlin a při hlístech. |
|
|
| Seky |
Jinan dvoulaločný - Gynostemma pentaphyllum (Ginkgo biloba)
Popis - Je asi nejstarší rostlinou na naší planetě. Tento strom se totiž vyznačuje mimořádnou odolností vůči klimatickým změnám. Je údajně poslední žijící fosilií, dorůstá běžně pětatřicetimetrové výšky. Má šedou kůru a typické vějířkovité listy. V naší republice patří mezi vzácné druhy.
Blahodárných účinků výtažku z jeho listů využívá tradiční čínská medicína již pět tisíc let. V posledních letech se preparáty s obsahem účinných látek z listů tohoto stromu objevují i na našem trhu v nejrůznějších formách a Ginkgo biloba se řadí k nejpopulárnějším rostlinným produktům.
Pěstování - Semena se opatrně vyloupnou z jejich obalu a omytá se vloží do pískovitého substrátu a nechají se klíčit v teplotě pod 10C. Na jaře se vyklíčená semena vloží do hlinitopísčité půdy a prvních klíčků by jsme se měli brzy dočkat. Rostlina je velice odolná, a nenechá se obtěžovat od žádných škůdců ani chorobami. Pěstovánín není náročné, nejraději má však propustnou hlínu s mírně kyselým ph a pozici chráněnou před větrem. Je přenosnou rostlinou, i když do jisté míry mrazuvzdornou.
Daří se mu na slunci i v polostínu, v humózní vlhké zemině. Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Je to dlouhověký strom, nejstarší rostoucí v Japonsku má 1200 let. Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese i mrazy přes -20 °C. Dá se jednoduše množit výsevem semene nebo z nevyzrálých řízků (15 cm dlouhých) odebraných v červenci/srpnu a zasazených do pařeniště se spodním vyhřívání, nebo z vyzrálých řízků (15 až 30 cm) odebraných v prosinci které uložíme do pařeniště, kde příští jaro zakoření. Také ho lze množit roubováním na semenáče nebo hřížením větví.
Využití - Široké je jeho farmakologické využití, sbírá se jeho list (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku atd.
Dále jsou nabízeny léky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. |
|
|
| Seky |
Kávovník arabský zakrslý - Coffea arabica nana
Popis - Kávovník arabský zakrslý má svou domovinu v tropické Africe. Jedná se o "nízký" druh kávovníku, který roste pouze do 1,5 metru. Vykvétá až po třech letech krásnými sněhově zbarvenými květy. Tyto květy mají vanilkovou vůni.
Pěstování - Semena je nutné nejrpve namočit do teplé vody na 24 hodin, poté jsou připraveny na vysetí. Semínka doporučujeme zasadit buď do tzv. sadbovacích tablet Jiffy, nebo do květináčků naplněných normální zahradní zeminou. Vyséváme je i s rohovitým endokarpem. Samotné vysévání provádíme jemným zatlačením semínek do zeminy 0,5 až 1 cm do hloubky. Zemina by měla být dostatečně propustná a výživná s ph pod 7, tedy kyselá půda. Ideální teplota na klíčení se pohybuje mezi 23 - 28 °C. Rostlina Kávovník se stále častěji stává příjemným společníkem našich domovů. Není jen pouze zdrojem oblíbené tekutiny Kávy, ale je vhodná i na pěstování v bytech. Kávovníku nevadí ani ustřední topení bytů, suchý vzduch, či nedostatečné světlo. Je to tedy velice nenáročná pokojová rostlina. |
|
|
| Seky |
Majoránka zahradní - Origanum majorana
Popis - Majoránka zahradní je přirozeně vytrvalá rostlina, u nás se často pěstuje jako jednoletá. Je asi 20 - 40 cm vysoká, s přímými listnatými lodyhami a bílými nebo růžovými květy, které tvoří kulaté klásky. Rostlina je aromatická. Kvete od srpna do září.
Pěstování - Majoránka vyžaduje plné slunce, suchou, písčitou, trochu vápnitou půdu. Semeno vyséváme od března a sazeničky vysazujeme ven od poloviny května.
Využití - Majoránka je oblíbeným kořením k masu, luštěninám, do polévek, na pizzu a do pokrmů z brambor. Je také vhodná do uzenin, nahrazuje sůl.
Čaj z majoránky podporuje vylučování žluče a trávících šťáv, uklidňuje nervy. |
|
|
| Seky |
Máta peprná - Mentha piperita
Popis - Máta je u nás jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek. Pokud si jednou oblíbíte její chuť a vůni, je to nejspíš láska na celý život, nedá se jen tak něčím nahradit. O to lépe, že roste "jako z vody" a na pěstování je nenáročná.
Pěstování - Mátu sázejte pouze jako sazenici. Pěstování ze semen nebývá příliš úspěšné. Sazenici si můžete vypěstovat sami a to z oddenkových nebo stonkových řízků, které umístíte do vody, kde vám snadno zakoření.
Mátu můžete vysadit s příchodem jara – tj. duben a březen, ale také s příchodem podzimu. Sázejte do provlhčené půdy.
Máta je choulostivá na chlad a sucho, proto ji raději sázejte do míst, kde bude chráněna před větrem a ostrým sluncem.
Využití - Její nejběžnější užití ve formě velmi lahodného čaje má dlouhou tradici, nejen díky chuti a vůni, ale i pro velice blahodárné účinky na naše tělo.
Mátový čaj povzbuzuje chuť k jídlu, je velmi vhodným doplňkem při nechutenství a poruchách trávení. Pokud si ho dáme po jídle, například když je nám těžko nebo se dostaví nafouknuté břicho, už za krátkou chvíli pocítíme příjemnou úlevu.
Máta celkově podporuje trávení a má uklidňující účinky na náš metabolismus, pomáhá proti bolestem trávicího traktu a podporuje tvorbu žluči.
Tento čaj je ale také velmi vhodný při nachlazení, chřipce a jiných chorobách dýchacích cest, protože má protizánětlivé a dezinfekční účinky a obsažený mentol usnadňuje dýchání. Proto jsou i inhalace mátového nálevu nebo éterického oleje velmi vhodným doplňkem v boji proti respiračním onemocněním.
Působí jako uklidňující prostředek při psychických výkyvech, stresu, bolestech hlavy a při nespavosti z pocitu napětí. Mátové silice nám dokáží občerstvit hlavu, zlepšit soustředění a zvednout náladu.
Pro své dezinfekční účinky je nálev účinný také při bolesti v krku jako kloktadlo, při zánětech v dutině ústní a zároveň nám příjemně osvěží dech. Je vhodné ho používat také ve formě obkladů na drobnější poranění kůže a kožní výražky pro urychlení hojení. |
|
|
| Seky |
Meduňka lékařská - Mellisa officialis
Popis - Meduňka je jednou z nejoblíbenějších bylinek pro uklidnění. Je mírná ale účinná, svěže voní po citrusech, má příjemnou chuť. Čerstvé lístky zpestří dezerty i slaná jídla.
Pěstování - Meduňce svědčí slunné stanoviště. Potřebuje dostatek vláhy, ale půda musí být zároveň propustná. Snadno se rozmnožuje semeny i řízky. Vegetativní množení řízky zachovává vlastnosti vyšlechtěných kultivarů.
Využití - Droga posilňuje nervovou soustavu, účinkuje sedativně a spazmolyticky. Předepisuje se s dobrými výsledky při srdeční neuróze, migréně, nespavosti, nervovém vypětí a neurastenii. Dobře působí i při srdečních onemocněních – odstraňuje únavu a snižuje bolesti v oblasti srdce. Při vnitřním užívání přípravků z meduňky se zpomaluje dýchání, ztrácejí se rytmické těžkosti a snižuje se krevní tlak. Kromě toho působí spazmolyticky protinadýmavě při funkčních onemocněních střev – uvolňuje plyny ve střevech, zastavuje zvracení, stimuluje trávení a vylučování žlučové šťávy, podporuje chuť do jídla. Používá se též při závratích, na posílení zraku, při mozkové mrtvici, melancholii, bolestivé menstruaci, odřeninách kůže, revmatických otocích, vředech (zevně ve formě obkladů) a na kloktání při zánětu mandlí nebo dásní. |
|
|
| Seky |
Pupečník Asijský - Centella asiatica (Gotu Kola)
Popis - Gotu kola, pupečník asijský, patří mezi tradiční léčivé byliny asijské medicíny, které posilují tělesné i duševní zdraví a odolnost, odstraňují únavu a jej jim připisován i významný vliv na dlouhověkost. Je zároveň pohlednou plazivou rostlinou, která působí v nádobách svěže a dekorativně.
Gotu kola má tisíciletou pověst omlazujícího přípravku, kterou potvrdily moderní vědecké výzkumy. Je kultovní bylinou mistrů jógy i jiných orientálních umění.
Pěstování - Semena zalijeme horkou vodou (50-60 °C) a necháme je namočená 24 hodin. Poté vyséváme do hlinitopísčitého, propustného substrátu cca 0,5 cm hluboko.
Pupečník není mrazuvzdorný a proto jej u nás pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Jako substrát postačí klasický zahradnický substrát. Přihnojovat můžeme jakýmkoliv kapalným univerzálním hnojivem. Zálivku vyžaduje zejména v letním období bohatou, na zimu ji omezíme v závislosti na teplotě. Ta by neměla klesnout pod 10°C. Nejlepší je pěstovat ji v závěsném květináči nebo truhlíku.
Využití - Léčebné účinky této rostliny slouží i jako prostředek k prodloužení života, posílení imunitního systému, zvýšení inteligence, posílení a uklidnění nervů. Zajímavostí je, že tzv. gotu-kolu konzumovali před meditací jogíni v Himálajích. Je doporučován šálek čaje z pupečníku s medem, který pomáhá vyvážit pravou a levou hemisféru mozku. Sušené listy byly používány jako magické vykuřovadlo před meditací. Pupečník je doporučován ke zvýšení a posílení fyzických i psychických schopností lidského organismu. Účinkuje protizánětlivě, léčí revmatismus, cirhózu jater a astma. Zabraňuje usazování cholesterolu v cévách a zlepšuje krevní oběh, snižuje riziko senility, prokrvuje mozek. Dále přiznivě ovlivňuje oční sítnici a zmírňuje průběh cukrovky 2.typu.
Při zevním používání zvyšuje pružnost kůže, pomáhá k hojení ran a léčbě kožních vředů, zánětu žil, aftů a celulitidy. |
|
|
| Seky |
Rosnatka - Drosera dielsiana
Popis - Všechny rosnatky mají na svých ztučnělých listech tenké výčnělky odborně zvané tentakule. Na jejich koncích se vytváří lepkavý sliz, který má podobu rosy. Drobný hmyz se na ně přilepí a začíná být rozkládán trávicími enzymy, které jsou v kapičce také obsaženy.
Pěstování - Pěstování je poměrně jednoduché. Stačí rostlině zajistit dostatek světla (má ráda mnoho přímého slunce) a silnou zálivku (květináček by měl stát trvale v podmisce s vodou). Substrát volíme chudý, kyselý (nejlépe čistou rašelinu nebo rašelinu s perlitem). Teploty vyhovují pokojové nebo letní venkovní. Semínka vyséváme na povrch rašeliny, nikdy je nezasypáváme! Klíčí velice ochotně většinou už jeden měsíc po výsevu. Pro dosažení lepších výsledků můžeme výsevu zajistit vyšší vzdušnou vlhkost. Pro zalévání používejte výhradně měkkou dešťovou vodu bez vápníku, protože substrát by měl mít kyselé pH. Nesmí se hnojit!
U rosnatek se občas stává hlavně ve starším věku, že najednou z ničeho nic uhynou.
Množí se listovými řízky nebo semeny, která by se ovšem velikostí dala přirovnat k prachu. |
|
|
| Seky |
Stévie sladká - Stevia rebaudiana
Popis - Jihoamerická stévie, kterou můžete pěstovat doma, na zahrádce či ve skleníku, je vskutku zázračná. Je neuvěřitelně sladká, přitom nízkokalorická a přímo léčivá. Lístkem můžete osladit moučník i nápoj, nebo jej mlsat jen tak. Je to větvící se trvalka dorůstající v dospělosti až 80 cm, u nás běžně kolem půl metru. Květy jsou drobné, bílé a nenápadné. Hnědá až černá semena v našich podmínkách jenom zřídka dozrávají.
Pěstování - Stévie je vysoce náročná na teplo, optimem je teplota nad 25 °C. U nás ji lze pěstovat v nádobách, můžeme ji letnit nebo vysadit na slunný záhon v záhřevné lokalitě; nejlépe se jí ovšem daří ve skleníku, kde vykazuje intenzivní růst a největší přírůstky. Výsev je vhodné provádět do nádoby s průhledným víkem, nebo po vysetí přetáhnout nádobu igelitovým sáčkem, aby se v nádobě vytvořilo potřebné mikroklima. Je třeba koupit kvalitní zahradnický substrát, nejlépe určený přímo na byliny. Substrát je vhodné před použitím propařit v troubě nebo mikrovlné troubě, aby se zbavil všech zárodků plísní apod. Je potřeba jej zvlhčit odstátou vodou již den před setím, aby se důkladně provlhčil. Semena vyséváme ideálně 3 cm od sebe, není dobré se jich příliš dotýkat, jsou velmi háklivá. Semena jsou světloklíčivá, proto se nikdy nezasypávají zeminou. Osetý substrát musí být stále vlhký, nesmí vyschnout, ale zároveň nesmí být zemina přelitá, aby semena nehnila. Zálivku je třeba provádět opatrně, nejlépe rozprašovačem, aby se na půdě ležící semínka neposunovala. Stévie klíčí i 2-3 týdny. Při klíčení je důležité udržovat stálou teplotu 24-28°C - teplota nikdy nesmí klesnout pod 22°C. Větším rostlinám pak stačí nižší teploty, ale nesmí klesnout pod 10°C.
Využití - Nekalorické sladidlo do čajů i pokrmů
Stévie zvyšuje produkci inzulinu a tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky (diabetes mellitus II.)
Snižuje projevy pálení žáhy
Zlepšuje trávení
Ústní voda k výplachům nebo žvýkání lístků – omezuje zápach z úst, pomáhá v prevenci kazivosti zubů i parodontózy, jelikož má antibakteriální a protivirový účinek
Pár kapek koncentrátu na vatičce k potírání poštípaných míst či hojících se ran, akné či ekzémů má uklidňující a hojivý účinek
Snižuje únavu a únavový syndrom
Snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích |
|
|
| Seky |
Šalvěj lékařská - Salvia officinalis
Popis - Šalvěj lékařská je velmi pohledná, dřevnatějící bylina s oválnými listy se stříbrošedým nádechem a výrazným modrým květenstvím, dorůstající až metrové výšky.
Pěstování - Šalvěj vyžaduje teplé a slunné místo v propustné půdě. Nejlépe vápnité. V březnu se sázejí semena nebo se množí trsy a řízky, které dobře koření.
Využití - Šalvěj má příznivé účinky na lidské zdraví. Snižuje vylučování potu a sekreci žláz včetně mléka. Působí antibakteriálně, proto je vhodná na vyplachování úst při zánětech. Dále na nehojící se kožní defekty a hnisající rány. Vhodná při poruchách travicí soustavy, při nechutenství a zánětech sliznic. Blahodárně působí na mozek a zlepšuje tak koncentraci a myšlení. |
|
|
| Seky |
Tymián obecný - Thymus vulgaris
Popis - Aromatická bylinka, dříve nazývaná „vlašská mateřídouška" , která byla již odedávna užívána jako koření a lék.
Pěstování - Semena vložíme jen na povrch půdy a pouze lehce přitiskneme. Půdu vyžaduje lehkou, písčitohlinitou, mírně vápenitou. Dobře snáší suché podnebí.
Využití - Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cesta a močového měchýře, účinkuje také jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek čímž zvyšuje odolnost organizmu. |
|
|
| Seky |
Ženšen pětilistý - Gynostemma pentaphyllum
Popis - Jiaogulan neboli Gynostema pětilistá je popínavá bylina, která patří mezi tradiční čínské rostliny, které se v Číně pěstují po dlouhá staletí. Tato pozoruhodná bylina díky svým výjimečným léčivým účinkům získala takové názvy, jako je například rostlina nesmrtelnosti, zázračná bylina nebo bylina dlouhověkosti.
Pěstování - Semínka je nutné nejdříve namočit na jeden den do vody, aby jsme podpořily jejich klíčení. Poté jsou semínka připraveny na výsev. Jako vhodný substrát se jeví pěstitelský substrát bohatý na živiny. Semínka zatlačíme jemně do půdy, přibližně půl centimetru hluboko. Aby semínka měla vlhký vzduch, doporučujeme květináč zakrýt igelitovým sáčkem, aby jsme semínkám zaručili dostatečnou vlhkost.
Rostlině vyhovuje polostinné stanoviště, nejlepší je východní strana. Důležitá je opora, po které se bude tato popínavá rostlina pnout. Pěstovat ji můžeme venku (u plotu nebo pergoly, přes léto dorůstá do výšky až 2 metrů) a nebo jako stálezelenou pokojovou rostlinu (nejlépe v závěsném květináči). Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát.
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Gynostema pětilistá se velmi snadno množí. Stačí odštípnou výhonek a zapíchnout ho do pěstebního substrátu, během týdne rostlina zakoření.
Využití - Má neobvyklé léčivé účinky, například prodlužuje lidský věk, což bylo prokázáno v Číně, kdy se při sčítání obyvatelstva přišlo na to, že v částech země, kde lidé pravidelně pijí ženšenový čaj, se dožívají překvapivě vysokého věku. V této oblasti žije nejvíce lidí starších sta let. Dalším objevem bylo, že je v tomto kraji také nejnižší výskyt smrtelného onemocnění rakovinou. Pětilistý ženšen obsahuje gypenosidy, které jsou velmi podobné látkám obsaženým v pravém ženšenu. Na základě vědeckých testů bylo zjištěno mnoho prospěšných vlivů na lidský organismus. Je zařazován mezi tzv. antioxidanty, adaptogeny, antistresory nebo harmonizátory. Koupený sušený Jiaogulan, aby dostáhl své nasládlé lahodné chuti, se zpracovává tak, že se lístky rolují podobně, jake se děje při úpravě zeleného čaje. Bez úpravy je chuť nálevu spíše bylinného charakteru.
Jiaogulan snižuje cholesterol, snižuje hladinu cukru v krvi, ovlivňuje trávení, léčí nespavost, zlepšuje funkci jater a ledvin, reguluje krevní tlak – nízký zvyšuje a vysoký snižuje. Preventivně se používá proti infekční žloutence, rakovině, mrtvici a infarktu, posiluje imunitní systém, zlepšuje fyzickou i psychickou kondici. Nejsou známy žádné negativní vedlejší účinky způsobené pravidelným užíváním. |
|
|
| Seky |
Dagga - Leonotis leonurus
Popis - Je to keřovitá rostlina, která dosahuje výšky asi 1,4-1,8 metru. Kvete ohnivě oranžovými působivými květy. Přirozeně roste v jižní a jihovýchodní Africe. V Americe se pěstuje jako okrasná a mírně halucinogenní rostlina.
Pěstování - Vyžaduje slunné stanoviště, ale neměla by stát celý den na prudkém slunci. Vyhovuje jí stále vlhká půda, bohatá na živiny. Kvete od září do listopadu. Rostlinu lze přes léto dobře pěstovat na zahradě, ale není mrazuvzdorná, je třeba ji zimovat doma.
Využití - Je kouřena pro své euforické účinky, či jsou z ní louhovány léčivé čaje. Domorodé kmeny daggu používají pro její relaxační a uklidňující účinky a především pro schopnost měnit náladu. Dodnes ji mnohé africké kmeny považují za mocnou a posvátnou rostlinu, která zesiluje účinky jiných léčivých rostlin. Také východní medicína užívá daggu jako euforiant. Za tyto účinky může nedávno objevený alkaloid leonurin. Leonotis leonurus má velmi příjemnou vůni a občas je používán při rituálech jako kadidlo.
Účinky - Mnoho uživatelů popisuje stav po vykouření pryskyřičnatých květů leonotis jako příjemné uvolnění psychiky a navození dobré nálady.
Kouř je jemný, bez negativních chutí či hořkosti. Květy se kouří buď samotné, nebo spolu s jinými rostlinami, například marihuanou namísto tabáku, kdy leonotis stav po marihuaně skvěle doplní svými uklidňujícími účinky.
|
|
|
| Seky |
Andělské trumpety - Brugmansia suaveolens
Popis - Rostliny rodu Brugmansia jsou blízce příbuzné durmanu. Botanici o těchto stromovitých rostlinách soudí, že jsou vyšlechtěnými druhy, které se ve volné přírodě nevyskytovaly. I přes značnou biologickou popletenost se zdá, že jsou již několik tisíciletí vyhledávány pro své halucinogenní vlastnosti. Předchůdci dnešních indiánů, mongoloidní národy, znaly halucinogenní účinky těchto rostlin již v paleolitickém a mezolitickém období.
Tyto rostliny se používají zejména v teplejších oblastech Jižní Ameriky, kde se jim přezdívá toá. Indiáni z oblasti Sibundoy používají tyto rostliny k magicko-náboženským rituálům. Mapučové je používají k nápravě dětské vzpurnosti a umíněnosti (omámeným dětem dělají kázání o tom jak se mají chovat). Čibčové zase dávali semena do nápoje chicha, který pijí manželka a otroci zemřelého náčelníka před pohřbením za živa (tento nápoj totiž způsobuje hlubokou letargii).
Brugmansia je odolný okrasný keř vysoký 1 až 4 metry s nádhernými velkými sladce vonícími květy, který se původně vyskytuje v jihovýchodní Brazílii. V našich podmínkách se pěstuje jako přenosná okrasná rostlina, která kvete od června do října. Květy jsou mimořádně krásné, 25 až 30 cm dlouhé, převislé, tvarem připomínající trumpetku.
Pěstování - Výsev by se měl provádět během února až března do výsevního propustného substrátu při teplotě 20 – 25 stupňů celsia. Před výsevem semena máčíme cca 24 hodin ve vlažné vodě. Klíčení probíhá 1 – 2 měsíce. Jakmile brugmansie začne nasazovat lístky, začínáme ji vydatně zalévat a přihnojovat. Na živiny i vláhu je rostlina náročná a pokud pravidelnou dávku vynecháme, začínají opadávat listy. Tento keř nemá speciální požadavky na zeminu. Bude se mu dařit na plném slunci, nebo v polostínu v půdách, které mají vyšší obsah fosforu a nižší obsah dusíku. Před příchodem mrazů uklidíme do světlé , chladné, ale bezmrazé místnosti. V případě nedostatku místa můžeme rostlinu i hluboce seříznout. Na jaře řezem upravíme tvar, rostlinu přesadíme a začneme vydatně přihnojovat. Po přenesení ven začneme zvykat na přímé sluneční světlo. |
|
|
| Seky |
Chvojník čínský - Ephedra sinica
Popis - Chvojník, což je vskutku pozoruhodné, je zřejmě jednou z nejdéle člověkem používaných rostlin. Rituálně a možná i medicínsky jej používali už neandrtálci v Shanidaru (dnešní Irák). Zbytky této rostliny (pyl) byly nalezeny v jeskyni v Shanidaru, asi 30 000 let starém pohřebišti. Předpokládá se, že tato rostlina spolu s dalšími bioaktivními rostlinami se dávala zesnulým na poslední cestu. V Číně jsou již více než 5 000 let známy dvě rostliny rodu Ephedra a to Ephedra sinica a E. equisetina, Číňany nazývané "ma-huang".
Pěstování - Semena se vysévají do hlinito-písčitého substrátu, klíčí při teplotě alespoň 20°C. Substrát je třeba udržovat stále lehce vlhký, ale nepřemokřovat, aby semena nezačala hnít. Jakmile semínka začnou klíčit, nesmí se subrstát nechat nikdy vyschnout. Mladé rostlinky již potřebují spíše sušší půdu s jen velmi malou zálivkou. Při teplém počasí je možné mladé rostliny přesunout do zahrady, ale rostlina není mrazuvzdorná, proto je třeba ji zimovat uvnitř. Rostlina vyžaduje teplé a slunečné stanoviště, chudou půdu.
Využití - Po celém světě, ve všech oblastech výskytu chvojníku, se používá v rámci lidového léčitelství jako lék na astma, alergie, jako diuretikum a stimulant.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid efedrin, který se u nás v přírodní formě využívá pouze v homeopatii."
Efedrin je blízký hormonu adrenalinu a také podobně působí, je přímé i nepřímé sympatomimetikum. Přímo působí tak, že se váže na a i b-receptory pro noradrenalin a adrenalin. Nepřímo působí tak, že blokuje enzym monoaminooxidázu, který v nervových synapsích rozkládá noradrenalin a adrenalin. Z tohoto působení plynou i jeho účinky vasokonstrikční (stahuje cévy), dekongesční (stažení cév v nose při hypersekreci mukózních žlázek), bronchodilatační (roztahuje bronchy).
Má i centrální účinky - prochází snadno do mozku a působí v centrálním nervovém systému jako psychostimulans. |
|
|
| Seky |
Kotvičník zemní - Tribulus terrestris
Popis - Jako léčivou rostlinu znali kotvičník pozemní již starověcí léčitelé v Číně, Indii a Mezopotámii. Odvar z různých částí rostliny se tradičně používal ke zlepšení činnosti jater a posílení usínajícího zájmu o sexuální život. Za starověkého Řecka byla používána jako tzv. zvyšovač nálady. V Číně se oblast její aplikace, kromě prevence nádorů, rozšířila o terapii nemocí, zasahující játra, ledviny i kardiovaskulární systém.V zahraničí se pro kotvičník vžil název "rostlinná viagra" či "bulharská rostlinná viagra".
Pěstování - Kotvičník lze dobře pěstovat ve volné půdě i v našem klimatu. Kotvičník se vysévá na jaře (březen-květen) do výsevního substrátu. Plůdky se vysévají celé nebo rozpadlé na jednotlivé části, (plůdek se skládá z pěti částí, z nichž každá obsahuje jedno semínko) semena se z plůdků nevysypávají. Substrát je třeba důkladně propařit, aby se zabránilo zplesnivění semen. Semena se před vysetím mohou několik dní máčet ve vodě, to usnadňuje klíčení. Minimální teplota pro klíčení je 20°C. Semena klíčí stejně jako jiné přírodní nešlechtěné druhy v různých intervalech - od 10 dnů až do několika měsíců (někdy se také stane, že semena vzejdou až na podzim nebo až na jaře v příští sezóně), ale vyšší teploty výrazně pomůžou. Semena se vysévají cca. půl cm hluboko. Substrát je třeba udržovat stále vlhký, vyschnutí substrátu během klíčení by mohlo semena znehodnotit. Malé vyklíčené rostlinky je třeba co nejdříve přepíchnout do samostatného květináčku, to je nezbytná podmínka dobrého růstu. Malé sazeničky po vysazení na trvalé stanoviště, rostou rychle a brzy kvetou. Semena v našich podmínkách bez problémů dozrávají, mohou se buď sklízet a zpracovávat např. na odvar, nebo se semena uschovají a použijí se k výsevu v dalších letech a nebo se nechají volně vypadat do půdy, kde z nich příští rok vyrostou nové rostlinky.
Využití - Užívá se především při léčení aterosklerózy, ischemické choroby srdeční a vysokého krevního tlaku. Při léčbě ischemické choroby srdeční se využívá jeho spasmolytických vlastností, protože obsažené saponiny způsobují rozšíření srdečních cév a zlepšují koronární cirkulaci.
Léčivka je používána jako močopudný prostředek, při chorobách ledvin a močových cest. Tento účinek je zapříčiněn jednak jeho spasmolytickým působením, jednak pravděpodobným ovlivněním androgeních receptorů.
Droga patří mezi jeden z nejefektivnějších prostředků zvyšujících potenci, vhodných při mužské neplodnosti a hypertrofii prostaty. U mužů měla droga za následek významný nárůst hladiny testosteronu až o 30 %, zvýšení libida, zlepšení nálady a zvýšení sebedůvěry. U žen došlo k značnému zvýšení hladiny folikostimulačního hormonu (FSH) a estradiolu, nárůstu libida a ke zmírnění negativních klimakterických příznaků.
V současnosti se používá především jako hlavní součást výživových doplňků pro nárůst svalové hmoty. Účinek je založen na stimulaci sekrece tzv. luteinizačního hormonu (LH), který reguluje produkci testosteronu u mužů. Tento efekt je způsoben obsahem steroidních saponinů. U jedinců s nižší produkcí testosteronu údajně dochází k opravdu znatelným změnám v nárůstu svalové hmoty. Naproti tomu u mužů s dostatečnou hladinou testosteronu nemusí dojít vůbec k žádnému pokroku.
Užívání - Terapeuticky se nejčastěji používá nať, která se sklízí v průběhu celé vegetace, v mnohých oblastech se užívají i kořeny (v době květu a na počátku tvorby plodů), ale i květy a plody. Kotvičník se užívá jak čerstvý zelený, tak i sušený.
Užívání čerstvé nati je velmi pohodlné. Utrhne se větvička či dvě s několika lístky strčí se do hrnku a zalije vařící vodou. Do hrnku se může přidat třeba pytlíkový čaj nebo i jiné léčivé rostliny.
Použití sušené hmoty je pracnější, protože tam se musí zalitá dávka drcené nati ještě přecedit. Nať se suší rychle, ve tmě, při teplotě 30-45 °C v průvanu. Občas se promíchá. Silná vrstva nati způsobuje zapaření, dlouhé sušení snižuje účinnost některých látek stejně tak jako sušení na slunku. Špatně sušená nať může být až škodlivá. Usušenou nať uchováváme v suchu a ve tmě a v chladu. Doba trvanlivosti se udává většinou 2 roky.
Denní dávka usušené a umleté nati kotvičníku pro jednoho by měla být asi 1 gram, což odpovídá jedné čajové lžičce. Pije se nejlépe v několika dávkách (ráno-poledne-večer), nebo se popíjí celý den. Pokud spěcháte, stačí si připravit odvar klasicky jako čaj – avšak s dlouhým vyluhováním. Účinky lze individuálně pocítit již po třech dnech. |
|
|
| Seky |
Tabák - Nicotiana
Pěstování - V našich klimatických podmínkách lze tabák běžně pěstovat venku na záhonech, ve skleníku, ale třeba i na balkóně ve velkém květináči jako pěknou okrasnou kytku. Semena tabáku jsou malá, připomínají zrnka máku. Při zachování své standardní klíčivosti a kvality vydrží asi 2 roky. Rostlinky je nutné podobně jako rajčata předpěstovat. Je vhodné vysévat v lednu až květnu, nejpozdější termín je červen. Rostliny z raných výsevů jsou o trochu větší a především je z nich kvalitnější tabák, než z rostlin z pozdějších výsevů. Rychlost počátečního růstu záleží na pokojové teplotě, výsev provádíme na povrch substrátu. Semena tabáku jsou sice velice drobná, ale pokud jsou kvalitní a dobře opylená, vysévejte je velice řídce! Vzájemné rozestupy mají být alespoň 2 - 3 cm. Následně misku přikryjte igelitem, fólií, sklem nebo jiným průhledným neprodyšným materiálem, aby se vytvořilo vhodné vlhké mikroklima. Nechejte ale nějaký otvor, aby mohl výsev trochu větrat. Před výsadbou na otevřený záhon rostlinám větrejte a zvykejte je na rozdíly teplot ve dne a v noci. Tabák miluje hlavně slunná místa s půdou spíše lehčí, nejlépe hlinito-písčité, bohaté na humus a vyšším obsahem draslíku. Důležité je půdu často kypřit. Kyselost půdy by se měla pohybovat mezi pH 5.5 - 6.5 (max. 7). Rostliny nemají rády přílišné mokro, ale snesou sucha.
Sklizeň - Zralé listy se sklízí těsně před kvetením tabáku v okamžiku, kdy ztrácejí svou zelenou barvu a začínají žloutnout, popř. se na nich objevují světle nahnědlé tečky. Sklízíme za sucha, nejlépe v poledne nebo odpoledne.
Správným postupem je sklízet nejprve nejspodnější listy, které mají nižší kvalitu než listy vrchní.Následně se sklízí střední listy a nakonec listy z horních částí rostlin.
V teplých oblastech jako je Jižní Amerika se sklizené listy svazují a zavěšují do tzv. sušáren. U nás by bohužel takto svázané listy neproschly, proto je zavěšujeme jednotlivě. Osvědčil se postup navlékat listy pomocí jehly za tlustší konce řapíků na režnou nit nebo provázek a pověsit v suché a dobře větrané místnosti (půda, kůlna, v nouzi i uvnitř bytu). Sušení může podle teploty prostředí, počasí a lokality trvat od 30 do 80 dnů, nicméně nic nezkazíte, když tabák necháte viset a schnout i mnohem déle. Tabákový list je usušen v okamžiku, kdy získá "zdravou" hnědou barvu, při jemném stisku se láme a začne příjemně vonět.
Zpracování - Po usušení jsou listy křehké, proto je na pár hodin (např. přes noc) pověsíme do vlhkého prostředí (koupelny, kuchyně, prádelny, sklepa), v nouzi postačí pustit na ně trochu páry z napařovací žehličky nebo nechat je chvíli viset v páře nad hrncem s vařící vodou. Cílem je, aby list zvlhl, dal se rozvinout a lépe se odstraňovala středová žilnatina. Správně vlhký list můžeme mačkat v ruce bez toho, aby se rozdrolil. Listy opět pověsíme k sušení, které je tentokrát krátké, asi 2 - 4 dny, Jakmile je tabák opět suchý, křehký a při stisku praská, je připraven buďto už jen k nařezání nebo fermentaci.
Fermentace - Fermentace tabáku je v podstatě věda. Existují stovky různých postupů a tabákové společnosti, či hlavně výrobci značkových doutníků si ty své vlastní střeží jako oko v hlavě. Pro naši domácí potřebu a s ohledem na podmínky, kterými jsme při fermentaci limitováni se nejvíce v praxi osvědčily následující postupy.
Listy tabáku připravené k fermentaci nejprve zvlhčíme. Tento krok máme za sebou po odříznutí středové žilnatiny listu a nemusíme tabák sušit a znovu vlhčit. Po té listy namačkáme do větších uzavíratelných sklenic až po víčko, uzavřeme, do víčka uděláme 3 - 4 malé dírky a postavíme víčkem na pevnou podložku. Nádobu překryjeme černou fólií a necháme cca týden na slunném nebo teplém místě s teplotou minimálně 30 oC.
Další způsob fermentace spočívá v tom, že naskládané listy ve sklenici uzavřeme, do víčka tentokrát díry neděláme, nepřekrýváme, ale rovnou umístíme do stálého teplého prostředí (kamna, vodní lázeň apod.) s teplotou od 40 do 60 oC po dobu 35 - 40 dnů. Listy je vhodné během fermentace několikrát přeskládat.
Po ukončení fermentace se dávají listy tzv. "odpočinout", tj. položí se jednotlivě na napnutou látku nebo papír a v teplé a dobře větrané místnosti se takto suší. Místnost by měla být neobývaná a proces odpočinku trvá 2-4 dny. Proces fermentace je možno cca 2 - 3x opakovat, tabák se tím více zkvalitňuje a jeho chuť zjemňuje. Během fermentace se dá tabák také ochucovat, stačí mezi listy vložit např. lusk vanilky, trochu medu, mátu nebo kápnout trochu roztoku vody s cukrem.
Příprava listu ke kouření je jednoduchá. Pro výrobu cigaretového tabáku necháme listy mírně navlhnout, zabalíme do ruličky a žiletkou, ostrým nožem nebo řezačkou krájíme na 0,5 - 1 mm široká vlákna. Kdo nemá v ruce požadovaný cit, může použít mlýnek, strojek na nudle nebo krouhač na brambory.
Cigaretový tabák lze z listu připravit i suchou cestou, rozdrcením křehkého listu nebo jeho zpracováním krouhačem jako v předchozí "vlhké" metodě.
Nařezaný tabák pak dosušíme, prosejeme a skladujeme v temnu, pod mírným tlakem a bez přístupu vzduchu. |
|
|
| Seky |
Zimokeř popínavý - Celastrus scandens
Popis - Zimokeř popínavý je ovíjivá, opadavá rostlina. Její výška je v našich podmínkách do 8m. V červnu tvoří malé, nazelenalé květy. Plody jsou žluté, s karmínově červeným míškem, zůstávají na rostlině dlouho do zimy a jsou atraktivní. V přírodě se pne po stromech, kde šplhá vysoko do jejich korun a vytváří tam těžko proniknutelné houštiny. Narazí-li na jehličnan, po čase ho přeroste, zastíní a zahubí.
Pěstování - Tento zimokeř není náročný na stanoviště, snese i polostín. Vyžaduje hlinitou nebo hlinitopísčitou půdu, snáší i větší sucho. Rostliny vyžadují pravidelné přihnojování.
Rostlina se hodí na stožáry, bleskovody, treláže, které musí být pevné a vysoké. Je vhodné ji vysazovat ke stěnám domů na opory, protože velmi dobře snáší sucho. Na údržbu je nenáročný. Keře je nutné tvarovat jarním řezem, odstraňují se hlavně staré větve.
Samičí exempláře plodí žluté trojboké tobolky, ve kterých jsou semena v červeném míšku (arillu). Atraktivně zbarvené plody jsou jedovaté. |
|
|
| Seky |
Mimóza citlivá - Mimosa pudica
Popis - Citlivka je atraktivní a velice zajímavá rostlina, která je známa především svojí reakcí na dotyk. Se svojí nevšední vlastností skládat svoje listy při každém dotyku se stala velice oblíbenou. Tato dřevina 30 – 60 cm vysoká má dlanité zpeřené listy, které se skládají při dotyku a také s večerním usínáním. Ráno s prvními slunečními paprsky rostlina opět listy rozloží. S listy se také svěšuje stonek, který je ostnitý. Tuto podívanou však citlivka poskytne pokud není na chladném stanovišti nebo je přelita. Citlivost je také ovlivněna stářím rostliny. S jejím stářím se citlivost na dotyk snižuje. Jakmile citlivka přestane cítit podráždění, rozevře doširoka své listy opět na obdiv. Pokud je o rostlinu řádně postaráno od jara do podzimu se na konci větviček objevují nafialovělé květy připomínající střapce, z kterých se později vytvoří semena.
Pěstování - Teplomilnou citlivku pěstujeme pouze v bytě nebo skleníku na dostatečně osluněném místě, ale ne na přímém úpalu. Nejlépe se jí daří na okenním parapetu.
Jako substrát volíme rašelinu. Je důležité, aby byl substrát stále vlhký, ale ne přemokřený. Přelité nebo naopak suché rostliny se projevují žloutnutím, svěšením a opadáváním lístků. Rostlina dobře reaguje na časté rosení nebo vyšší vzdušnou vlhkost, můžeme ji proto umístit i do koupelny nebo kuchyně.
Množíme semeny, které vyséváme v únoru nebo březnu. Při teplotě okolo 20 ° C klíčí po 14 dnech.
Využití - Oblíbený okrasný druh. Používá se v tradiční asijské medicíně (mírné diuretikum, antidepresivní účinky, snížení menstruačního krvácení), dále k rekultivaci erodovaných půd a jako půdopokryvná rostlina. Pro postupnou ztrátu krásy se v našich podmínkách citlivka pěstuje jako jedno- až dvouletá pokojová rostlina. |
|
|
| Seky |
Šalvěj divotvorná - Salvia divinorum
Popis - Původním prostředím Šalvěje divotvorné jsou pralesy v mexických horách Sierra Mazateca provincie Oaxaca, kde je po celý rok příjemná teplota a vysoká vlhkost. Pravděpodovně ji vyšlechtili Mazatékové, nebo ještě před nimi Aztékové. V roce 1962 ji pro západní svět objevil etnobotanik Robert Gordon Wasson. Účinná látka salvinorin A byla izolována až v roce 1982 Alfredem Ortegem (Mexiko) a nezávisle také Leanderem J. Valdesem III (USA) v roce 1984.
Pěstování - Výběr kvalitní půdy ovlivní celý život rostliny. Ve špatném substrátu budou růst slabé roslinky, nebo nebudou růst vůbec. Ideální je lehká půda s vyšším podílem humusu. Kořeny by měly mít dostatek vzduchu aby neuhnívaly, ale zároveň nesmí substrát rychle vyschnout a měl by si držet vlhkost.
Přestože většině šalvějí se nejvíce daří v neutrálních nebo lehce zásaditých půdách, Šalvěj divotvorná preferuje mírně kyselou půdu (pH 6.0 - 6.8).
Šalvěj k růstu potřebuje hodně světla. Přímé ostré světlo po celý den není vhodné, ale dopoledne či později odpoledne již nevadí. V zimě je intenzita světla i přes poledne nízká, takže lze mít šalvěj na místě, kde svítí celodenně.
Pokud pěstujete rostlinu ve vyšší vlhkosti (skleník, foliovník), nebude ji přímé světlo tak vysušovat. Proto snese jeho vyšší intenzitu a může růst rychleji. Dlouhodobě přesvícené rostlině řídne pletivo v listech a ty pak žloutnou.
Šalvěj miluje vlhkost a potřebuje ji. Rostliny pěstované ve středoevropském podnebí, často trpí, protože nemají podmínky jako ve své původní lokalite - vlhkém horském pralese.
Pokud máte rostlinu, která není na suchý vzduch zvyklá, musí být umístěna do foliovníku, parníku, skleníku či jiné vlhkost-držící konstrukce. V nouzi postačí sklem přikryté akvárium, nebo dostatečně velký igelitový pytlík přikrývající rostlinu. Ten je ale spíše dočasné řešení, nepropouští dostatek světla a rostlina je stísněná.
Rostlinu ale můžete otužovat a proto když budete trpěliví, můžete si vypěstovat silné a odolné jedince. Stačí, když budete šalvěje na suchý vzduch postupně zvykat. Osvědčenou metodou je dělat do foliovníku malé díry (např. tužkou či nůžkami) a postupně tak vyrovnávat hladiny vlkosti vně i vevnitř. Asi po 2 měsících jsou již rostliny většinou připraveny pro přesun mimo foliovník.
Otužené rostliny na suchém vzduchu rostou pomaleji než ty ve vlhkém prostředí. Snadnější manipulace s nimi vám ale vše vynahradí. Otužilé rostliny většinou není třeba rosit, rozhodně jim to ale prospívá. Když je budete mlžit každý den, nebo alespoň obden, rostliny budou vypadat zdravěji a rychleji porostou.
Přestože rostlinu zvyknete na sušší vzduch, kořenící řízky potřebují vlhko vždy. Teprve až mohou čerpat vláhu z kořenů, lze je přesadit mimo foliáček. Také platí, že menší rostliny se otuží rychleji a lépe než velké.
Mexická provincie Oaxaca leží blízko rovníku a proto je zde vegetační období po celý rok. Na střídání ročních období a změny teplot v průběhu roku není stavěná. Celoročně ji lze tedy pěstovat pouze vevnitř, ve skleníku cca od dubna po říjen.
Ideální teplota pro růst je asi 20°C. Teploty nad 30°C snáší špatně a pokud je jim vystavena, je vhodné ji více rosit, případně přenést do stínu. Na nízké teploty tak citlivá nebývá, ale minimum, pod které bychom se neměli dostat je 6-8°C.
Vegetativní rozmnožování, nebo také klonování či řízkování je nejběžnější a nejjednodušší způsob, jak z jedné rostliny získat několik nových sazeniček. Pro Šalvěj divotvornou je to nativní způsob rozmnožování, navíc poměrně rychlý a efektivní.
Reprodukce semeny je velmi vzácná, protože Šalvěj kvete zřídka a semena tvoří ještě méně často. Spolu s jejich minimální klíčivostí je množení tímto způsobem téměř nemožné.
Při řízkování je z mateční rostliny oddělena jedna nebo několik menších částí, které se nechají zakořenit ve vodě, případně rovnou ve vlhké půdě. Po cca 10 dnech řez zapouští kořeny. Pokud zakořeňoval ve vodě, přesazuje se opatrně do malého květináče.
Účinky - Šalvěj obsahuje halucinogen salvinorin A, který způsobuje optické halucinace, deformaci reality či depersonilaci. Často popisované je také vidění vícerozměrného prostoru, cestování časem a různé spirituální zážitky. Lze tak prožít nevšední zážitek, což ale nemusí být někdy příjemné a někdy může být i nebezpečné.
Účinky v nízkých dávkách jsou zejména zvýšení vizuální představivosti, pocity empatie, záchvaty smíchu a narušení
pohybové koordinace.
Vysoké dávky jsou charakteristické prohloubením optických halucinací (až na hranici ztráty kontaktu s realitou a úplným pohlcením vizemi), cestováním časem, disociací (rozpuštěním) osobnosti, případně spirituálními zážitky.
Zdrojem psychoaktivních účinků Šalvěje divotvorné je bicyklický diterpen salvinorin A. Ten je součástí pryskyřice, která se tvoří pod žláznatými chloupky (trichomy) na listech.
Salvinorin nezpůsobuje závislost, jak fyzickou, tak psychickou. Také jeho toxicita pro tělo je prakticky nulová, resp. smrtelná dávka pro člověka není známa, protože by byla tak velká, že by ji člověk nebyl schopen požít. Při vysoké dávce se mouhou dostavit pouze subjektivně nepříjemné pocity jako strach, pocení a dezorientace. Ty však brzy pominou, což je také výhoda krátké doby účinku šalvěje. |
|
|
| Seky |
Šalvěj muškátová - Salvia sclarea
Popis - Šalvěj muškátová je bylina z čeledi Lamiaceae, původem ze Středozemí, střední Asie a Afghanistánu. Je vysoká až 130 cm. Květy jsou velké, jejich barva je růžová, fialová nebo šedavě bílá. Kvete v červnu až červenci.
Pěstování - Výsev semen provádíme na jaře (duben) do běžné půdy, semena lehce zahrnout hlínou. Sazeničky klíčí cca. 14 dní při teplotě kolem 20°C. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a sušší, chudší hlinito-písčitou půdu a je mrazuvzdorná.
Její životní cyklus je dvouletý až vytrvalý.
Využití - Dodnes je pěstována komerčně pro silici,která je využívána v kosmetických přípravcích a parfémech. Přidává se do některých druhů vín k vytvoření muškátového aroma. Dále je používána do nápojů, cukrovinek, pečiva apod. Listy je možné přidávat do pokrmů nebo vonných květinových směsí.
Bývá ceněna jako nervové tonikum, lék proti migréně, nespavosti, nachlazení, nechutenství a podává se také při fyzickému vyčerpání. Působí celkové zklidnění a zrelaxování organismu.
Bývá užívána také k aromatizaci tabáku. Šalvěj muškátová obsahuje celou řadu vonný látek, proto se z ní vyrábí kosmetika a aromaoleje. V likérnictví se nakládá do vína a likérů, nápoje tak získají muškátové aroma. V léčitelství se připravuje ve formě čajového nálevu podobně jako šalvěj lékařská.
Obsahuje obdobné látky jako šalvěj lékařská, dá se použít na vaření čaje při zánětu v krku, rozpouští hleny nebo problémech s dásněmi. Značně snižuje obsah cukru v krvi a pomáhá při léčbě cukrovky. Pomáhá při napětí a křečích, včetně křečí při menstruaci a harmonizuje tělo ženy i v klimakteriu. Působí proti depresím, uvolňuje tělo od strachu a stresu, pomáhá proti blokům. Pomáhá při tvůrčí práci.
Olej ze šalvěje muškátové se používá též do aromalamp, do koupele, při masáži. Má estrogenní účinky. Působí proti infekcím v močovém, pohlavním, zažívacím a dýchacím ústrojí, zmírňuje svalovou ztuhlost, bolesti a únavu, uvolňuje nervozitu, migrénu. Kladně působí na nervy, neklid a posiluje při nervovém vyčerpání.
Požívá se také při čištění prostoru od negativních energií, postačí zapálit kousek listu či květy této šalvěje.
Nemá se kombinovat s alkoholem a je třeba ji užívat opatrně, protože ve větším množství může spůsobit euforii a lehce pozměněné stavy vědomí. |
|
|
| Seky |
Sluncovka kalifornská - Eschscholzia californica
Popis - Sluncovka je žlutě kvetoucí velmi dekorativní letnička 30 - 60 cm vysoká.
Patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky.
Kvete v červnu (některé zahradní formy až v září).
Jako zahradní letnička se pěstuje dlouhé roky. Květy se otevírají kolem 10. hodiny a zavírají kolem 16. hodiny, a to jen za slunečného dne. Je to tedy rostlina vysloveně krásného počasí. Sluncovka se pěstuje v barvě krémové, žluté, oranžové, karmínové nebo bronzové.
Pěstování - Vyséváme od května (nebo v září na další sezonu) do volné půdy. Semena stačí poházet na holou půdu, není třeba překrývat zeminou. Sluncovku vysévejte přímo na venkovní stanoviště, protože špatně snáší přesazování, v dalších letech se za vhodných podmínek množí samovýsevem. Rostlina kvete od června do října a vyžaduje slunné stanoviště a polosuchou dobře propustnou půdu.
Využití - Na severu Mexika byla sluncovka užívána v lidovém léčitelství proti bolesti (zejména zubů). Rostlina snižuje úzkost a psychické napětí, působí proti nespavosti. Účinky jsou podobné účinkům máku setého, ale jsou mnohem mírnější. Kalifornští indiáni měli ve zvyku žvýkat její květ a také se usušené květy, listy i tobolky kouřily."
Druh patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky. |
|
|
| Seky |
Prérijní mimosa - Desmanthus illinoensis
Popis - Prérijní mimosa roste nejčastěji jako křovina na prériích a pastvinách v USA mezi Skaliskými horami a Appalačským pohořím. Rostlina dorůstá až tři metry a její listy jsou velmi podobné listům citlivky (mimosa). Květy jsou krémově bílé. Kvůli podobnosti listů s citlivkami (Mimosa) je někdy tato rostlina nazývána "prérijní citlivkou"
Pěstování - Semena dobře klíčí, před vysetím do navlhčeného substrátu, je vhodné nechat semena přes noc namočená ve vodě. Osetý substrát je třeba udržovat stále vlhký, ale nepřemokřovat. Klíčení také podpoří zakrytí výsevní misky igelitem. Preferuje plné slunce a střední zálivku.
Roste nejčastěji na vlhkých nebo suchých půdách v říčních mělčinách, křovinách, mýtinách, prériích a pastvinách, na otevřeném prostranství nedaleko železnic a silnic a na skalnatých prostorách. Poměrně dobře snáší mráz i období sucha. |
|
|
| Seky |
Kratom - Mitragyna speciosa
Popis - Nejvíce druhů rodu Mitragyna je stromovitých, některé dosahují výšky téměř 30 metrů. Rod byl pojmenován Korthalsem, protože průduchy prvního druhu, který zkoumal, se podobaly tvarem biskupské mitře. Tento rod je charakteristický kulovitým kvetoucím vrcholem, který nese až 120 květů. Když jsou květy ve stádiu poupěte, vyvíjející se kvítky jsou obklopeny a úplně pokryty mnohými překrývajícími se listeny.
Mitragyna speciosa Korth. sama o sobě dosahuje výšky 15 metrů s šířkou přes 4,5 metru. Kmen je vzpřímený a větvený. Květy jsou žluté. Listy jsou stále zelené a mají tmavě lesklou zelenou barvu, oválného až podlouhlého tvaru.
Kratom je tradičně užíván jen v Thajsku, ačkoli zprávy o jeho užívání byly zaznamenány i v Malajsii. V některých částech Thajska se traduje, že rodiče by provdali svou dceru raději za muže, který užíval kratom než za muže, který kouřil marihuanu. Věří, že uživatelé kratomu jsou těžce pracující, zatímco uživatelé marihuany jsou líní. Tuto víru projevují i mnozí uživatelé sami, kteří popisují, že začátek užívání kratomu jim přinesl větší touhu po práci.
Pěstování - Kratom je stále zelený spíše než opadavý a listy se stále vyměňují a odpadávají, ale existuje jakýsi "přibližně sezónní" opad listů v závislosti na podmínkách životního prostředí. Během suchých období roku je opad listů hojnější a nárůst nových listů je bohatší během období dešťů. Když je rostlina pěstována mimo své přirozené tropické stanoviště, listy opadávají s nižší teplotou, asi okolo 4 °C. Rozmnožuje se pomocí velmi čerstvých semen nebo pomocí řízkování. Semena neklíčí příliš dobře, a to z důvodu endogenní houby, která napadá dřevní tkáně.
Rod Mitragyna, část čeledi Rubiaceae, se nachází v tropických a subtropických oblastech Asie a Afriky. Asijské Mitragyny jsou často součástí deštných pralesů, zatímco africké druhy (které jsou někdy stále zařazovány do samostatného rodu, Hallea) se vyskytují v močálech. Konkrétně Mitragyna speciosa pochází z Thajska, většinou roste ve středu a na jihu země, a pouze vzácněji na severu. Kratom dává přednost vlhkým, humózním půdám na chráněných místech. Protože je velmi nenasytný, potřebuje bohaté, úrodné půdy. Je citlivý na sucho a mimo svá přirozená výskytiště je také citlivý na mráz.
Využití - Kratom je stimulant a afrodisiakum. V malých dávkách pomáhá lidem zvládat těžké práce a obtížné životní úseky, ve větších dávkách má analgetické a euforické účinky.
Zatímco hlavní alkaloidy v kratomu jsou strukturně příbuzné s psychedeliky, nevykazují žádnou psychedelickou aktivitu. Dominantním efektem se zdá být efekt podobný opiátům, tento efekt zahrnuje také analgetické účinky a potlačení kašle.
Kratom potlačuje pocity úzkosti a působí proti nespavosti. Zvyšuje fyzickou výkonnost a dodává chuť do práce.
Uživatelé kratomu bývají sedláci, dělníci a farmáři, kteří používají rostliny k překonání zátěže, těžké práce či vyčerpávajících cvičení.
V tradiční medicíně se podává při únavě, chronickém únavovém syndromu, při úzkosti a pro potlačení kašle.
Nové výzkumy se také zaměřují na využití kratomu při léčebě závislosti na opiátech, neboť rostlina potlačuje fyzicky i psychicky bolestivé abstinenční příznaky.
Listy kratomu působí také analgeticky a Lze očekávat, že alkaloidy izolované z této rostliny pomohou k vytvoření nových bezpečných léků proti bolesti. |
|
|
| Seky |
Harmala mnohodílná (stepní) - Peganum harmala
Popis - Peganum harmala, známá též jako syrská routa je vytrvalá bylina charakteristická pronikavým pachem.
Vyskytuje se v podobě jemného až 1 metr vysokého keříku na kamenitých svazích a podél písčitých cest, turisté mohou tuto zplanělou rostlinku často nacházet v blízkosti významných antických staveb jako pozůstatek z dob, kdy byla pěstována ve velkém.
Původní domovinou této rostliny je oblast Střední Asie a Sýrie.
Pěstování - Harmala se pěstuje ze semen, které mají klíčivost několik let. Připravená semena se vysévají na dobře propustný navlhčený substrát, po výsevu je dobré je mírně zatlačit do půdy. Výsev se umístí na světlé stanoviště, udržuje se stálá vlhkost a teplo. Klíčivost semen je velmi dobrá, ale mladé rostlinky jsou velmi choulostivé, proto se nedoporučuje je v mládí přepichovat. Lepší je sadit semena méně hustě, aby nebylo nutné semenáčky přesazovat. Vzrostlé semenáčky se zalévají velmi opatrně. V žádném případě nesmí dojít k nadměrnému přemokření. Rostlinkám se daří na světlém stanovišti chráněném před přímým poledním sluncem. Čím teplejší stanoviště rostlinám dopřejete, tím více se jim bude dařit.
Připravené sazenice se mohou vysadit v době, kdy již nehrozí přízemní mrazíky a na venkovním stanovišti vegetují až do podzimu, kdy dojde k zaschnutí nadzemní části. Pod zemí zůstanou mrkvovité kořeny, které je třeba z půdy vyjmout a uložit do suchého písku k přezimování. Vhodným zimovištěm je chladná místnost či sklep. Na jaře se kořeny vyjmou z písku a vysadí se zpět na záhon. Kořeny vyraší a bez problémů budou pokračovat v růstu.
Využití - Semena harmaly se používají především v lidovém léčitelství jako univerzální lék. V Uzbekistánu se harmala prodává jako uznávaný všelék, rostlinku najdeme takřka v každé domácnosti. V Egyptě se olej ze semen routy podává jako afrodisiakum s názvem Zitel-Harmel, což je oblíbený místní nápoj a to i přes počáteční nevolnost, kterou užití harmaly provází.. V Uzbekistánu se ve velkém množství prodává na bazarech jako "rostlina proti tisíci nemocem" a suché lodyhy s tobolkami visí prakticky v každé místní domácnosti. Slouží především k vykuřování obytných místností a čajoven, neboť kouř má prokazatelně baktericidní a insekticidní účinky.
Oblíbena je též jako magické vykuřovadlo při rituálech vymítání a očistě obytných prostor. Často je přidávána jako příměs do vykuřovadel pro zesílení jejich účinku. Někteří autoři předpokládají, že harmala byla užívána jako omamný prostředek členy antického Mitrova kultu. V Severní Americe se z harmaly připravuje posvátný nápoj v kombinaci s rostlinou Desmanthus illinoensis. Nápoji se přezdívá "severoamerická ayahuaska". V některých severoafrických státech se dodnes připravuje z harmaly červené barvivo.
Malé dávky této drogy mají stimulační a terapeutický účinek na mozek, v nadbytku však působí tato droga, respektive harmin v ní obsažený, depresivně na centrální nervovou soustavu, vyvolává halucinace, křeče až ochrnutí. Harminu, který působí o něco slaběji než harmalin, se používá při výzkumu duševních nemocí. Objevily se pokusy tímto alkaloidem léčit i negativní důsledky encefalitidy.
V lidovém léčitelství se užívá v gynekologii (mírní menstruační obtíže, usnadňuje porod). Slabé nálevy ze semen též při žaludečních a srdečních onemocněních. Kouř z dýmajících semen se vdechuje při astmatu a jako antiseptikum.
|
|
|
| Seky |
Aksamitník lesklý - Tagates lucida
Popis - Tagetes lucida je jednoletá, pronikavě vonící bylina dorůstající výšky 50cm. Hustá, koncová květenství jsou obvykle žlutá nebo žlutooranžová. Tato rostlina původně pochází z Mexika a nejčastěji se vyskytuje v mexických státech Nayarit a Jalisco.
Pěstování - Stejně jako ostatní druhy Tagates je možné také španělský estragon od března snadno vysévat do truhlíku nebo květináče na okenním parapetu. Semínka se jen jemně zahrnou zeminou. Klíčí přibližně jeden až tři týdny. Od poloviny května je možné rostliny dávat ven na slunečné nebo lehce stíněné stanoviště. Rostlina by měla být ve stále vlhké půdě, ale jinak je stějně jako další zástupci tohoto rodu poměrně nenáročná. Období kvetení lze prodloužit pravidelným odstraňováním uvadlých květů.
Využití - Bývá považován za lehké psychedelikum, které přináší při zavřených očích vize. Mexičtí Huicholové používali aksamitník jako obřadní drogu. Silný čaj způsobuje při zavřených očích obrazce podobné vizím popisovaných uživateli peyotlu a lehkou euforii. Někdy bývá pro své opojné účinky indiány kouřen bud samostatně nebo ve směsi s tabákem. Někteří lidé přidávají tarragon do konopí, aby potlačili paranoidní stavy z kouření silné marihuany.
Tradičně se užívá čaj z aksamitníku pro zklidnění žaludku, k celkovému uvolnění a druhého dne jako rychlá pomoc po prohýřené noci.
Mexičtí Huičolové kouří směs tabáku selského a aksamitníku Tagetes lucida a pro "zjasnění vizí" popíjejí nápoj z vykvašené kukuňce, nazývaný "tesquino" nebo "cai". Aksamitník Tagetes lucida se pro své halucinogenní účinky občas kouří i samotný.
Jeho voňavé jedlé květy můžeme používat samostatně, výrazně zvyšují chuť i účinky kakaa, čaje a ostatních, teplých i studených nápojů. Hodí se i do vonných směsí potpourri nebo spolu s ostatními květy do směsí jedlých květů používaných na okrasu jídel, jako přílohy, do jogurtů a podobně. Květy i listy, z chemicky neošetřovaných, doma vypěstovaných rostlin, můžeme používat čerstvé i sušené. Přidáváme je i do omáček, polévek, salátů, používají se na masová i zeleninová jídla. Kuřata ochucená tímto kořením jsou vynikající a chuťově nedostižná. S jiným kořením kuřata takto skvěle prostě neokořeníme.
Nálevy z celé rostliny se pijí při bolestech břicha nebo se přidávají do koupelí při revmatických onemocněních. |
|
|
| Seky |
Citronová tráva - Cymbopogon citratus
Popis - Citronela pochází z tropické jihovýchodní Asie a ve starém Egyptě byla známa již před třemi tisíci lety. Dnes se hojně pěstuje v Africe, Jižní Americe, Austrálii, na Floridě, v Kalifornii, Indonesii a v Malajsii.
List této rostliny se nazývá příznačně citronová tráva, protože má příjemnou lahodně citronovou chuť i vůni.
Pěstování - Rostlina vytváří trsy tenkých listů, dorůstajících až 1 metr. Hodí se pro pěstování v nádobách, protože je velmi dekorativní. Semena se vysévají na povrch kvalitního substrátu, pouze se jemně zasypou nebo zatlačí do hlíny. Semena mají fyziologicky nižší klíčivost. Misku po vysetí zakryjte sklenicí nebo igelitovým sáčkem než rostliny začnou klíčit. Semena klíčí 15 - 30 dní při teplotě 20 - 25°C. Lemongras lze pěstovat v nádobách jako pokojovku nebo přes léto na záhoně na teplejším místě. Rostlinu je nutné přezimovat při pokojové teplotě. Sklízejí se vnější listy, které zpracovávají buď čerstvé, nebo se suší.
Svědčí jí světlé místo a celoročně pokojová teplota. Potřebuje lehký, výživný substrát a dostatek vláhy.
Od jara do podzimu ji můžete mírně přihnojovat přírodními rostlinnými výluhy bohatými na dusík, které jsou nejvhodnější, pokud trávu budete konzumovat.
Sazenice je možné koupit ve specializovaných zahradnictvích. Ve sklenici vody můžeme nechat zakořenit i čerstvou lodyhu odlomenou ze zakoupené rostliny. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme ji do zeminy v kořenáči. Množí se také dělením trsů. Semen tvoří velmi málo.
Využití - Tato tropická tráva, která se v Česku občas prodává ve svazečcích jako pažitka, je typická pro thajskou kuchyni proslulou svými pikantními jídly rozmanitých chutí a vůní.
Při kuchyňském použití zásadně upřednostňujeme citronelu syrovou, protože sušená ztrácí charakteristické aroma.
Používá se také samotná na přípravu velmi osvěžujícího nápoje bez kofeinu nebo na dochucení jiných bylin (maté, zelený čaj).
V Brazilii se užívá při horečce a k uklidnění nervů. V indické medicíně se podává při nechutenství a žaludečních problémech.
|
|
|
| Seky |
Ayahuasca - Banisteriopsis caapi
Popis - Ayahuasca je v současné době velmi populární šamanská halucinogenní „droga“, která se užívá za účelem osobnostního růstu anebo léčby drogových závislostí či duševních traumat a bolestí.
Ayahuasca je kečuánský název pro amazonskou liánu Banisteriopsis caapi a zároveň pro odvar z ní připravený. Jméno znamená réva duše či liána mrtvých. Ačkoliv se nápoj jmenuje podle liány, má i stovky dalších názvů, např. yagé, caapi, hoasca, daime či prostě čaj.
Ayahuasca je směs dvou velmi silně halucinogenních rostlin. Má velice charakteristické účinky tj. vize, které vyvolává nemají povahu halucinací, ale reality, kterou konzument opravdu zažívá.
Jsou to vize světů paralelních s tím naším. Na světě neexistují snad dva stejné recepty na přípravu Yage. Každý šaman si své tajemství přípravy střeží. Je však známo, ze se vyrábí z betakarbolinových a tryptaminových alkaloidů obsažených v rostlinách Banisteriopsis caapi a Psychotria viridis. Ani jedna složka požitá samotná však není psychoaktivní.
Zajímavosti - Rod Banisteriopsis zahrnuje více než 100 druhů lián rostoucích v tropických oblastech.
Banisteriopsis caapi jako ostatně všechny druhy tohoto rodu je obrovská pralesní liána se složenými listy a drobnými růžovými květy. Po okolních pralesních kmenech šplhá tak dlouho, dokud se její květy nestřetnou s přímým slunečním světlem. Svým počínáním a touhou po slunci může někdy hostitelský strom i zabít. Je známo, že pokud se pěstuje ve sklenících zarůstá celé jeho střechy a pod sebou nechává jen stín.
Inhibitorů MAO (viz níže) je veliké množství a dokonce i samotný harmalin a harmin jsou kromě B. caapi přítomny třeba v syrské routě (peganum harmala). DMT a příbuzné tryptaminy jsou neméně časté a vyskytují se po celém světě v mnoha druzích akácií, mimóz a rákosů.
Využití - Používání této liány sahá hluboko do předkolumbovské doby. Dnes je rozšířena po celé Amazonii. Používání ayahuasci je velmi rozšířeno mezi indiány v tradiční medicíně, při mystických a náboženských obřadech, jako projímadlo, halucinogen, a pro věštění, diagnostiku a telepatii. V Kolumbii se používá při rituálním obřadu tukanoan yuruparí - obřad přechodu chlapce v muže. Chivarové zase věří, že ayahuasca umožňuje duši odpoutat se od těla a volně se pohybovat.
Vedle šamanského využití ayahuascuery, je ayahuasca také hlavní svátostí vlivných brazilských spirituálních skupin Santo Daime a Union de Vegetal. Ayahuasca se používá hlavně při náboženských obřadech mezi indiány v západní části Amazonské nížiny a mezi izolovanými kmeny žijícími na západních svazích kolumbijských a ekvádorských And.
Účinky - Nápoj má velmi silné halucinogenní účinky, trvající asi šest hodin. Po užití se často dostavuje zvracení, což však není vnímáno jako nepříjemný průvodní jev, ale jako prostředek očištění těla i duše. Vize vyvolané yagé přicházejí ve vlnách, kdy se fáze běžného vnímání střídají s intenzivním vizionářským pohroužením až transem. Nechybí ani okamžiky radostného smíchu. Pro původní uživatele byla ayahuasca zdrojem uměleckých motivů pro malování a vyšívání a koneckonců podobně funguje i dnes.
Účinky tohoto na chuť hořko-slaného a odporného nápoje se projevují již pár minut po perorální aplikaci příjemným stavem opojení, často doprovázeným barevnými halucinacemi, zostřením sluchu a následným hlubokým spánkem plným snů. Přichází také zvracení či uvolnění stolice na stranu druhou však vnímá duševní i tělesnou odevzdanost přírodě. Hodně zajímavé je specifické působení yagových vizí na psychiku. Převládajícími barvami halucinací bývají jen modrá, purpurová a šedá, zatím co při současném podání nějaké tryptaminové drogy (např. B. rusbyana) se dostavují halucinace ještě v dalších barvách - zářivě žluté a červené. Někdy se projevuje nauzea, která je silnější u drogy připravené vařením, případné zvracení je způsobeno vyšším obsahem tříslovin. Vystřízlivění bývá obvykle bez jakýchkoliv nepříjemných účinků. Průběh je však u jednotlivých osob velmi rozdílný, takže výjimečně bývá reakce opačná, velmi nepříjemná doprovázena nepříjemným vystřízlivěním. Obecně by se dalo říct, že účinek závisí na několika okolnostech: na způsobu přípravy, okolním prostředí, použitém množství, počtu použitých příměsí, účelu použití a v neposlední řadě na způsobu, jakým šaman celý obřad řídí.
Inhibitor MAO - Biochemické studie ukazují, že látky harmin a harmalin, obsažené v rostlině působí jako inhibitory enzymu monoaminooxidázy (MAO) typu A, která odbourává všechny monoaminergní neurotransmitery (noradrenalin, dopamin, serotonin). Trvání inhibice MAO-A vyvolané těmito beta-karboliny trvá v rozmezí 4-24 hodin s maximem okolo 3 hodin v závislosti na dávce.
Jak již bylo uvedeno, na vlastní intoxikaci se podílejí také obsahové látky rostlin použitých jako příměsy. Psychotria viridis, obsahuje psychedelické tryptaminové analogy (jako DMT). Tyto jsou samostatně po orální aplikaci neaktivní, ale díky navozené inhibici MAO, se mohou projevit i silně psychedelické účinky DMT. |
|
|
| Seky |
Dream herb - Calea Zacatechichi
Popis - Calea zacatechichi je hustě rozvětvený keř vysoký asi jeden metr. Má vejčité listy s pilovitými okraji 2-6 cm dlouhé. Husté květenství se skládá obvykle z dvanácti drobných květů žluté barvy, úbory jsou v koncových chocholících. Tento keř roste v oblasti od Mexika až ke Kostarice.
Podle moderních výzkumů, vykazuje tato droga charakteristické zpomalení EEG (mozkové činnosti) a prodloužení reakční doby u subjektů. Tyto příznaky naznačují, že zacatechichi obsahuje látky působící hypnoticky. Výsledky pokusů s diazepamem a zacatechichi potvrzují hypotézu, že extrakty ze zacatechichi (zvláště metanolová frakce) obsahují složky účinkem ekvivalentní subhypnotické dávce diazepamu. Výsledky rovněž ukazují, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování... To vše nasvědčuje tomu, že rostlina Calea zacatechichi navozuje živou hypnagogickou představivost během fáze SWS I.
Využití - Indiáni oaxackého kmene Chontal tuto rostlinu užívají, aby si „vyčistili smysly" a mohli se slovy domluvit se světem duchů, nazývají bylinu thle-pelakano - "list boží". Věří, že vidiny spatřené ve snech po požití Caley formují budoucnost nebo ji pomáhají předpovědět. Indiáni ve snech přijímají věštby nebo je jim bylinou napovězeno, kde nalézt vzdáleného nebo ztraceného člověka nebo co je příčinou nemoci. Po vypití čaje z Caley, které ještě doplňují vykouřením cigarety z listů Caley se u nich dostaví pocit klidu, ospalosti, rozšíření smyslových vjemů a představivosti, lucidní snění a zajímavé, pestré sny. Moderní studie dokázaly, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování
Ze sušených rozdrcených listů tohoto keře připravují Indiáni žijící v oblasti Oaxaca halucinogenní nápoj. Zacatechichi znamená "hořká tráva". Rostlina bývá také označována jako "psí marihuana", "matka listů" nebo "list bohů". Když Indiáni vypijí tento nápoj, často ještě vykouří cigaretu smotanou ze sušených listů rostliny, aby tak zvýšili halucinogenní účinek. Začátek působení drogy poznají podle toho, že se cítí ospalí, zřetelně vnímají svůj tep a bušení srdce. Chuť tohoto nápoje je silně hořká a mnoho lidí ji nemusí snášet. Naopak kouření je poměrně příjemné, ovšem účinek není tak intenzivní.
Užívá se také v místní lidové medicíně ke snižování horečky (antipyretikum), při zvracení (antiemetikum), k podpoře chuti k jídlu (stomachikum) a dalších chorobách. Lze ji využít i jako účinný insekticid. |
|
|
| Seky |
Silenka kapská - Silene capensis
Popis - Silenka kapská (latinsky Silene capensis), též nazývaná 'africký kořen snů', je rostlina rostoucí v provincii Eastern Cape v Jihoafrické republice.
Pěstování - Rostlina vyžaduje velkou vlhkost, ale je schopna odolávat teplotám od +40 °C do -5 °C. Květy této rostliny se otevírají v noci a zavírají při úsvitu. Jsou velmi voňavé a vůni připomínají něco jako hřebíček, jasmín a banány.
Využití - Silene je pokládána africkým kmenem Xhosa za posvátnou rostlinu, která po požití navozuje živé a lucidní sny. Rostlinka má údajně silný vliv na snovou aktivitu a má přinést věštebný sen. Místní šamani ji používají v iniciačních rituálech.
Mnoho lidí označuje Silene capensis za mocnějšího pomocníka při práci se sny, nežli je Calea zacatechichi. Tato vzácná etnobotanická bylina je šamany Xhosa považována za "ubulavu", jinak řečeno léčivý kořen, který nazývají "undela ziimhlophe", což lze doslovně přeložit jako bílé cesty. Africké kulty, které věří, že zásadní poselství předků jsou jim sdělována ve snech, hledají již stovky let rostlinné pomocníky ve světě snů. Kořen Silene capensis je v Africe považován za jejich "best-know". |
|
|
| Seky |
Maconha brava - Zornia latifolia
Popis - Zornia latifolia je jeden z asi 80 jednoletých i víceletých druhů rodu Zornia. Je to vytrvalá, poléhavá, asi 30cm vysoká bylina s dlouhými postranními stonky. Jejím domovem jsou tropické a subtropické oblasti Ameriky a Afriky. Zornia latifolia stejně jako ostatní druhy tohoto rodu roste v subtropických a tropických oblastech Afriky a Ameriky, nejčastěji na loukách.
Využití - V Jižní Americe se rostlina využívá jako entheogen. Místní domorodé obyvatelstvo ji kouří pro její psychoaktivní účinky namísto marihuany. V Brazílii je velmi rozšířeno kouření semen zornie. Odtud také dostala své portugalské jméno maconha brava, což ve volném překladu znamená falešná marihuana. V Evropě se přidává do směsi s marihuanou. Má mírné sedativní účinky. Zornia se podává také jako lék proti úplavici. |
|
|
| Seky |
Sinicuichi - Heimia salicifolia
Popis - Tento druh roste na vlhkých stanovištích nebo na březích potoků v podhorských oblastech ve středním Mexiku.
Rostlinka se vyskytuje téměř na celém americkém kontinentu, od jihozápadu USA, až po Argentinu. Kvete pěknými žlutými květy a má úzké podlouhlé tmavě zelené listy.
Tato u nás doposud neznámá rostlina byla velmi ceněna Aztéky při rituálních tancích a slavnostech. Sinicuichi je také nazývána zvukovým halucinogenem, protože způsobuje, že zvuky doléhají zdeformovaně a z velké dálky. Mexičtí šamani užívají tuto rostlinku k věštění a k návratům do minulosti, také věří, že vlastnění této byliny přináší nadpřirozené schopnosti, které z ní přecházejí na člověka. Říká se také, že užití heimie umožňuje vzpomínat na zážitky z prenatálního období. Účinky bývají často popisovány jako euforické, relaxační a celkově příjemně unavující.
Pěstování - Ve specializovaných prodejnách v Americe (USA) jsou k dostání semena sinicuiche, a údajně je snadné tuto rostlinu vychovat a pěstovat. Klíčivost balíčku semen bývá téměř stoprocentní. Tento druh je velmi citlivý na nedostatečnou zálivku. I hodinu či dvě trvající nedostatek vody jí může nebezpečně ublížit. Potřebuje spoustu místa na kořeny a květináč jí velmi rychle může být malý.
Využití - Je využívána pro své psychoaktivní, protizánětlivé, sedativní a zklidňující účinky. Má vazodilatační schopnosti a působí proti žlučníkovým onemocněním, vysoké hladině cukru a vysokému krevnímu tlaku. Účinnou částí rostliny jsou listy. Domorodými kmeny je využívána k šamanským rituálům. Její požití přináší stav hlubokého klidu a pocitu jednoty, schopnost vzpomenout si jasně na minulost, dokonce na prenatální život.
Místní význam tohoto keře jako léčivé rostliny a omamné drogy dokumentuje i název "bylina života", užívaný např. v Brazílii. Tuto rostlinu, kterou Aztékové nazývali "sinicuichi", dosud používají mexičtí šamani jako prostředek k navození věšteckého transu. Domorodci považují sinicuichi za posvátnou a nadanou nadpřirozenými silami. Pomáhá jim vyvolat živé vzpomínky na to, co se kdysi stalo.
Droga navozuje lehkou závrať, mátožnou euforii, ztmavnutí zorného pole, zcvrknutí se okolního světa, změny ve vnímání času i prostoru, zapomínání. Hlavní jsou však sluchové halucinace a s tím spojené vyšinutí ze skutečnosti. Zvuky se zdají přicházet deformované z velké vzdálenosti. Předávkování může vést až k hluchotě. |
|
|
| Seky |
Kanna - Sceletium tortuosum
Popis - Sceletium tortuosum je sukulentní rostlina z čeledi Aizoaceae. Její užívání se z Jižní afriky postupně rozšiřuje do celého světa. Tamnějšími obyvateli hotentoty je již po stovky let užívána jako rozjasňovač nálady, relaxant a empatogen.
Dr. N. Gericke jenž je vedoucí výzkumu kanny v jižní Africe se domnívá že „ scelentium tuortosum je jedna z nejvýznamějších látek mající schopnost měnít mysl a je pravděpodobné, že bude mít hluboký vliv na vývoj lidského vědomí.“ Dnes již některé farmaceutické společnosti přidávají prášek z kanny do tablet a začíná se o ní mluvit jako o přírodní alternativě léků proti depresím bez vedlejších účinků.
Využití - Populární se stává především díky svým povzbuzujícím účinkům, dokáže snižovat stres, napětí a úzkostné stavy, potlačuje hlad a žízeň, zvyšuje empatii a schopnost sociální adaptace. Tyto pozoruhodné účinky Kanny využívají jihoafričtí domorodci pro lov a chůze na dlouhé vzdálenosti v suchých oblastech. Kana má také své tradiční metody přijímání. Domorodci čerstvou Kanu žvýkají, sušenou a rozdrcenou šňupou či kouří společně s tabákem nebo z ní vaří čajové odvary. V západní evropě význam rostliny Sceletium tortuosum neustále vzrůstá pro její schopnost potlačovat úzkost, zmírňovat stres a lehké deprese. Oproti Třezalce tečkované má výraznou výhodu v okamžitém nástupu účinku.
Sceletium tortuosum je užíváno jako modulátor nálady při stavech úzkosti, lehkých depresí, při nadměrném zatížení, stresu a nervovém vyčerpání. Dokáže uvolnit vnitřní psychickou tenzi, zlepšit schopnost soustředění a snižovat agresivitu . Sceletium tortuosum je experimentálně užíváno jako podpůrný supplement sekundární a terciální prevence při odvykaní závislosti na alkoholu. Poznatky bylo zjištěno, že současné užívání Kanny a pití alkoholu vyvolává bolestí hlavy a težké kocoviny, což má odrazovat od pití alkoholu. Pravidelné užívání Kanny také snižuje tzv. "bažení" po alkoholu.
Kanna se stále častěji stává objektem výzkumů, aby se zjistilo, zda je rostlina skutečně bezpečná pro možné užití této suroviny pro výrobu léčiv. Zatím je v některých zemích světa prodávaná rozemletá sušina jako bylinné kapsle nebo potravinový doplněk. Současné poznatky z ukončených výzkumů se shodují, že rostlina není návyková a nemá negativní vliv na lidské zdraví. Jelikož však obsahuje mnoho alkaloidů, mezi nimiž hraje klíčovou roli mesembrin, doporučuje se při jejím užívání opatrnost v požitém množství a dávkování. A to především kvůli tomu, že obsažený mesembrine a jeho deriváty mesembrenone, mesembrenol a tortuosamine působí jako inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, čímž analogicky působí jako léčivé přípravky na lékařský předpis. Proto se Sceletium tortuosum nesmí kombinovat s antidepresivy typu SSRI nebo jinými psychofarmaky s podobným mechanismem účinku. Právě pro tyto vlastnosti je Kana západní civilizací stále více vyhledávána, jelikož je dostupná bez lékařské předpisu a dokáže suplovat účinky léků typu Prozac, Zoloft a jiná farmaka.
Vedlejší účinky při nadměrných dávkách - Mohou se vyskytnout příznaky jako pocity zvýšené únavy, malátnost, časté zívání, hyperaktivita, změny vizuálního vnímání (popisované jako mírně rozmazané vidění), neklid, nervozita, závrať, nevolnost, bolesti hlavy. Sceletium tortuosum by se nemělo kombinovat s jinými psychofarmaky, zvláště pak, pokud jsou typu SSRI.
Kanna je inhibitor zpětného vychytávání seratoninu, proto se nesmí kombinovat s antidepresivy obsahujícími SSRI (seroxat, prozac) a MAO inhibitory (např. Peganum harmala, Banisteriopsis, Passiflora incarnata, Quebracho-blanco). |
|
|
| Seky |
Paulonie nápojná - Paullinia cupana
Popis - Paullinia cupana je původem z povodí Amazonky, zejména z oblasti jižně od této řeky. V menší míře roste i v povodí řek Orinoko a Rio Negro. Pro její sklizeň se většinou využívají tamnější volně rostoucí porosty, ale místy se i pěstuje, v posledních letech dokonce i na plantážích v Brazílii. Díky vysokému obsahu kofeinu patří paulínie k nejsilnějším purinovým drogám. Guarana může obsahovat až 4x více kofeinu než káva, ale to není všechno. Obsahuje také stimulanty jako jsou theobromin a theofilin. Aby byl účinek silnější, tak se guarana konzumuje s pár kapkami citrónové šťávy. Tento kofein obsažený v guaraně je daleko šetrnější k žaludku než káva. Ve zralých semenech paulinie je až 6 % kofeinu. Kofein z guarany se uvolňuje postupně, takže její povzbuzující účinky přetrvávají 6-8 hodin.
Pěstování - Paulonie potřebuje pro svůj růst specifické podmínky. Nejvíc se jí daří v tropickém prostředí s dostatkem vláhy. Guaranu si mohou především vypěstovat majitelé rozlehlých zimních zahrad či tropických skleníků. Rostliny paulinie se pěstují podobně jako vinná réva. Sazenice se sadí ve vzdálenosti asi 2 x 2 metry a pravidelně se seřezávají. Paullinie by se měla pěstovat ze semen. Semena paulinie sázíme do substrátu, který má dostatečný podíl písku či štěrku, aby byl substrát dobře propustný. Do substrátu se semenínka sázejí přibližně 1,5 cm hluboko. Pro lepší vyklíčení je dobré semínka ponořit do teplé vody na několik hodin. Semínka potřebují světlo a pokojovou teplotu. Nejvhodnější je paulinii pěstovat v miniskleníku či minipařeništi. Až semínka vyklíčí, tak začněte výsevní zařízení pomalu odvětrávat a současně zahajte občasné rosení. Vzešlé semenáčky se musí často rosit a také jim musíme dopřát tropické podmínky – vysokou vlhkost a teplo.
Využití - Guarana má známý prokázaný účinek jako stimulant centrálního nervového systému, což se projevuje odstraněním psychické a fyzické únavy, zlepšením mentálních funkcí, zvýšením výkonu organismu, chuti do cvičení a zlepšením atletického výkonu. Současně podporuje proces redukce nadváhy zvýšením rychlosti metabolismu tuků a omezením chuti k jídlu. Paullinia cupana také zlepšuje krevní oběh a brání usazování cholesterolu, likviduje v těle volné radikály a pomáhá při migréně.
Je vhodná při nervových vypětí, při depresích a může se použít při rekonvalescenci po dlouhé nemoci. Dále je vhodná pro studenty, kteří mají před důležitou zkouškou. Guarana zlepšuje paměť a soustředění.
V etnické medicíně se guarana používá k detoxikaci krve a k celkové desinfekci. Dokáže stabilizovat činnost jater, zlepšení krevního oběhu a k posílení srdce. Guaranu můžete znát i z přípravků na hubnutí. Tyto semínka můžete preventivně užívat i při pobytu v exotických zemích, protože skvěle desinfikuje trávící trakt a působí jako prevence na zácpu či průjem způsobený exotickými podmínkami. Nedávno se výtažky z guarany začaly používat při výrobě kosmetickým přípravků určených proti celulitidě. Guarana je na celulitidu velmi účinná, protože rozšiřuje cévy a má lipolytické účinky.
Pozor na vedlejší účinky guarany, nejsou však tak vážné jako nadměrná spotřeba kávy, černého čaje či coly. Nejčastějšími negativy jsou nespavost, vnitřní neklid, zrychlený tlukot srdce a žaludeční potíže. Konzumace guarany se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám. Měli by se jí vyvarovat osoby citlivé na kofein. Nadměrná spotřeba není doporučena osobám s vysokým krevním tlakem, srdečními poruchami, cukrovkou, nádory a s epilepsií. |
|
|
| Seky |
Třezalka tečkovaná - Hypericum perforatum
Popis - Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. Korunní plátky jsou na okrajích „tečkované“ černými žlázkami, které po protržení roní červenočerný olej. Kvete přes léto, od června do září.
Třezalka tečkovaná je velmi významnou bylinkou lidového léčitelství se silným účinkem na náš organismus. Její léčivá působení jsou známá již po mnoho generací a stále jsou předmětem zkoumání, protože účinky obsahovaných látek a jejich kombinací v této rostlině nejsou ještě plně odhaleny.
Když se podíváme na list třezalky proti světlu, uvidíme v jejich sruktuře drobné červené tečky - žlázky obsahující červené barvivo hypericin, zvané také krev Sv. Jana (odtud jeden z lidových názvů třezalky).
Třezalka je bylinka krásná na pohled, její zářivě žluté květy zdobí stráně a louky pozdního léta, jako by volaly po povšimnutí.
Roste v celé Evropě kromě arktického pásma, na východ až k Jeniseji, v severozápadní Číně, Malé Asii, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa. V České republice je hojná od nížin do podhorských oblastí.
Pěstování - Je považována za magickou rostlinku a z našich zahrádek dokáže vykouzlit překrásné místo pro relax.
Třezalka tečkovaná není na samotné pěstění nijak náročnou rostlinou, ale i přesto své zásady správného pěstování má.
Třezalka se vysévá do volné půdy na podzim. Semeno by mělo přes zimu vymrznout v zemi. Pokud se semeno vyseje na jaře - není takové procento úspěšnosti jako na vysetí Třezalky na podzim. Jakmile se rostlina ujme, sama se dále rozmnožuje semeny. Nejlépe třezalce vyhovuje slunné stanoviště nebo polostín a propustná vápenitá půda.
Po odkvětu sestřihněte rostlinu až k zemi. Podpoříte růst nových výhonů, na jejichž koncích rostliny kvetou.
Využití - Třezalka jako metla na nespavost, úzkost, stres a deprese.
Možná jste si všimli, že třezalka tečkovaná je častou součástí směsí bylinkových čajů proti výše jmenovaným nepříjemným stavům naší mysli a těla - sedativní a uklidňující účinky třezalky jsou jistě jedny z jejích nejpřínosnějších účinků na lidský organismus. Čaj z třezalky je doporučován při nespavosti, problémech s usínáním, při pocitech úzkosti, přílišné melancholií, "skleslé mysli", při nadměrném stresu, žaludečních neurózách a dokonce při léčbě lehčí deprese.
V období klimakteria u žen může někdy po poradě s odborníkem nahradit některé léky pro stabilizaci projevů hormonálních výkyvů, nebo léčbu doplnit.
Pro dosažení efektu těchto uklidňujících účinků je potřeba třezalku užívat pravidelně po delší období, účinky se zpravidla projevují po 2-3 týdnech užívání.
Některé látky v třezalce obsažené působí na naše tělo jako diuretikum - močopudně - pomáhají tedy s čištěním těla a zároveň blahodárně působí na ledviny při jejich čištění a zánětlivých onemocněních.
Třezalka je vhodným doplňkem léčby nemocí zažívacího traktu, jako jsou žaludeční vředy a zánětlivá onemocnění střev. Celkově také podporuje činnost žaludku, žlučníku a jater.
Je též považována za přírodní antibiotikum, pomáhá bojovat např. proti původcům chřipky.
Sklízení - Nezdřevnatělou kvetoucí nať sbíráme v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť. |
|
|
| Seky |
Povíjnice nachová - Ipomoea purpurea
Popis - Ipomoea violacea nebo-li povijnice fialová (někdy se vyskytuje i pod názvem I. rubrocaerulaea) je jednoletá popínavá bylina. Tento proměnlivý druh roste především v oblasti Mexika, často se vyskytuje na Karibských ostrovech a i v tropických oblastech Jižní Ameriky. Velké nálevkovité květy kvetou od července do září. Existují také kultivary s bílými, modrofialovými a červenými květy.
Pěstování - Tato původem tropická liána pochází z Mexika. U nás ji tedy spálí první mráz, pěstuje se jako letnička. Stonek má chlupatý, ovíjivý, až 3 metry dlouhý.
Semena vyséváme v březnu do dobré kompostní zeminy bohaté na živiny, pro výsadbu použijeme klasickou květinovou zeminu také bohatou na výživu. Rostlina má velmi vysoké nároky na vláhu a živiny, přihnojujeme ji tedy dvakrát týdně plným hnojivem. Vyžaduje světlé, slunné, před větrem chráněné stanoviště. Při dlouhotrvajícím dešti a chladném počasí povíjnice chřadne a hyne. Jako opora je vhodná mříž nebo plot.
Využití - Aztékové předkolumbovské doby nazývali semena povijnice "tililitizin" a používali je stejným způsobem jako semena ololiqui. V jihomexické Oaxace jsou podnes uctívána jako jeden z nejdůležitějších halucinogenů. Používají se při věšteckých, magicko-náboženských a léčebných rituálech. Činantékové a masatekové ji nazývají "piule" a Zapotékové "badoh negro".
Ze semen se připravuje nápoj. Rozdrcená semena se nechávají zkvasit se šťávou z agave (Agave) nebo ananasů (Ananas comosus). Po vypití se dostavují sny a vize a takto opojený člověk údajně není schopen lhát.
Často se pěstuje i u nás v zahradách jako okrasná popínavá rostlina. |
|
|
| Seky |
Rakytník řešetlákový - Hippophae rhamnoides
Popis - Rakytník je keř nebo menší strom vyskytující se hlavně v Číně, Mongolsku, Nepálu, Indii a na Sibiři, nyní rozšířený po celé Evropě. Je trnitý, obvykle 2 metry vysoký, má zeleno-stříbrné listy a oranžové bobule.
Z rakytníku řešetlákového lze oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo.
Je to půvabný a dlouhověký keř, který můžeme díky jeho nenáročnosti snadno pěstovat. Jeho okrasná funkce je však jen příjemným vedlejším efektem - pěstuje se především pro plody tvaru bobulí, přesněji malvičky, které jsou nejen zdravé, ale přímo léčivé. Oranžové plody rakytníku jsou koncentrátem důležitých vitamínů: C, A, D, F, K a skupiny B, rutinu, flavonoidů. Dále obsahují pektin, silici, třísloviny, organické kyseliny, oleje a minerály a mnoha dalších prospěšných látek. Zásadní je také obsah alkaloidu hippopheinu, který se v těle přeměňuje na serotonin, hormon důležitý pro celkovou vitalitu, chránící organismus proti depresi i nádorům.
Pěstování - Potřebuje zásadně výslunné stanoviště. Půdy jsou nejvhodnější lehčí, písčité, propustné a bohaté na vápník. Uspokojivě však roste i na vlhčím a třeba i slaném stanovišti. V našich podmínkách je otužilý (pouze ve zvláště tuhých zimách - více než -50 °C a na vlhčích stanovištích namrzají).
Je to rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysadit samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se doporučuje vysazovat v poměru pět až deset samičích na jednu samčí. Pozná se hlavně na jaře, podle větších zárodků pupenů. Pyl přenáší vítr, nikoliv hmyz, takže opylovač musí být vždy po větru. To hlavně u větších výsadeb (zjistěte si, odkud u vás nejvíc fouká na jaře), pár rostlin u sebe se opylí i bez této designové promyšlenosti. Plody uzrají v září až v říjnu. Pohlaví je zřejmé až na přibližně čtyřletých jedincích.
Má daleko rozvětvený a hluboký kořenový systém. Vytváří kořenové výhonky, proto ho vysazujte jen tam, kde časem jeho rozrůstání nebude na obtíž. Zlatočervené plody dozrávají na konci srpna až v říjnu, podle odrůdy. Je třeba je sklízet včas – v přezrálých se snižuje obsah hodnotných látek.
Využití - Čerstvé plody se používají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, ale také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, při nedostatku vitaminů a minerálů, hlavně na jaře a v zimě. Čaj z plodů se používá při léčení bolesti žaludku.
Díky velkému množství prospěšných látek působí rakytník jako biogenní stimulátor, povzbuzují odolnost proti infekcím i stresu. Příznivě působí i na krevní oběh, působí hojivě na sliznice dýchacího i trávicího ústrojí i na klouby. Jsou i dobrou prevencí civilizačních chorob jako je arterioskleróza.
Má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek (vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna jediná bobulka). Kromě toho je rakytník vítanou zásobárnou vitaminu A a organických kyselin. Rakytník má značné biostimulační účinky, výrazně podporuje imunitní systém, je velmi vhodný při rekonvalescenci. Podporuje tvorbu žluči a trávicích enzymů, stimuluje činnost jater a plic, reguluje krevní oběh. Pomáhá tedy při plicních nemocech, léčí žaludeční vředy a různá kožní onemocnění včetně akné, je schopný tlumit bolest a rakytníkové masti regenerují tkáně při omrzlinách a popáleninách. Rakytník také zabraňuje vypadávání vlasů. Vynikající je pro očistu organismu od toxických zplodin, dále rozpouští hleny, zlepšuje stav kloubů při revmatismu, vykazuje i protinádorové účinky. Velký boom v současné době zažívá v USA - jsou známy první pozitivní výsledky při léčbě rakoviny děložního krčku. Plody rakytníku jsou přirozeným koncentrátem všech nejdůležitějších vitamínů. |
|
|
| Seky |
Měsíček lékařský - Calendula officinalis
Popis - Měsíček lékařský se u nás pěstuje od nepaměti. Dříve bychom jen těžko hledali zahrádku na vsi, kde by nesvítil svými zářivě žlutými a oranžovými květy. Ty ale nejsou jen pastvou pro oko. Látky v nich obsažené dokáží z našeho těla vyhánět různé vetřelce, umí povzbudit a hojit.
Měsíček je okrasná jednoletá rostlina původem z Orientu, hojně používaná ve starém Římě, Egyptě, Persii i mnoha dalších státech Středomoří. Je známa zejména jako antiseptikum a mast k léčení poranění a zánětů kůže. Uplatnění našla také v kuchyni k přípravě jídel i v domácnosti k barvení. Často je užívána i v kosmetice ke zjemnění a zvláčnění pokožky.
Pěstování - Tato letnička vyžaduje slunné a prostorné místo, ale pokvete i ve stínu. Vyhovuje jí většina půd (nejlepší je vápenitá), ale ne příliš promáčená. Výsev je možný na jaře i v létě. Měsíček bývá často pěstován jako předplodina ke všem druhům zeleniny, výborně chrání zejména rajčata proti háďátkům a sviluškám.
Měsíček vyséváme v dubnu rovnou na záhon, po špetkách, spon 30 cm, mírně zasypeme. Přibližně za 10 týdnů se objevuji první květy. S výsevem můžeme v mírnějších oblastech začít už na podzim, květy se pak na jaře může objevit už o měsíc dříve. Rostlinu je dobré zaštípnout, aby se rozvětvila. Půdu okolo rostliny kypříme. Pravidelně odstraňujeme odkvetlé květy. Za sucha zaléváme. Kvete nepřetržitě celé léto.
Během vegetační doby můžeme dosít další semínka, kvetení ještě prodloužíme. Na podzim jde snadno sebrat z rostlin vyzrálá semena. Někdy se měsíček množí samo výsevem.
Využití - Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný našemu metabolismu. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením.
Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a při léčbě akné. Nejen že vraždí škodící mikroorganismy, také podporují tvorbu nových tkání, a tím urychlují celý proces hojení kůže.
|
|
|
| Seky |
Levandule lékařská - Lavandula angustifolia
Popis - Svěží vůně jejích květů okouzlí každého. Keříky s modrými, vzácněji i růžovými či bílými klásky květů jsou půvabné. Levandule je mrazuvzdorná, můžete ji pěstovat venku i v nádobách, v mnoha druzích a varietách. Provoní a ozdobí zahradu, květy i listy užijete v kuchyni, v koupeli i v prádelníku.
Pěstování - Levandule vytváří dřevnatějící, plně mrazuvzdorné keříky. Podle druhu a kultivaru mohou být jen 20, ale i 60 cm vysoké.
Potřebují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Na živiny jsou nenáročné.
Levandule je ideální rostlina k vytvoření voňavého bylinkového zátiší na zahradě, i k pěstování ve velkých nádobách. Je také medonosná, milují ji včely i motýli.
Pro udržení pěkného vzhledu můžeme keříky na jaře seřezávat, ale pouze nové výhony, nikdy až na staré dřevo, které obráží špatně.
Původní, botanické druhy, jako je právě levandule lékařská se dobře množí semeny i řízky. Vyšlechtěné variety je pak třeba množit pouze řízky, aby si zachovaly své vlastnosti.
Seřezáváme je v době, kdy je přibližně polovina květů v klásku otevřená a sušíme ve svazcích hlavou dolu.
Využití - Květy levandule mají v domácnosti velmi rozmanité použití. Voňavý Nálev z čajové lžičky květů na šálek vody uklidňuje nervy, tiší bolesti hlavy, pomáhá trávení a provoní dech.
Květ levandule je i oblíbenou součástí uklidňujících bylinných směsí (například spolu s třezalkou, meduňkou, a chmelovými šišticemi).
Uklidňující je i koupel, do níž můžeme přidat litr silnějšího nálevu z levandulových květů, nebo sáček s nimi zavěsit do proudu horké vody.
Sáčky se sušenou levandulí vložené do skříně provoní prostor i prádlo a především účinně odpuzují moly.
Svazky sušených květů jsou krásnou dekorací a zároveň osvěžují vzduch.
Čerstvé květy lze také kandovat a zdobit jimi dezerty, přidávat je do marmelád.
Sušené květy patří do směsi provensálských bylin a hodí se například k dušeným pokrmům.
K masitým jídlům a rybám se v jihoevropských kuchyní přidávají i ostře chutnající mladé lístky levandule. |
|
|
| Seky |
Kozlík lékařský - Valeriana officinalis
Popis - Kozlík lékařský roste planě v Evropě, Severní Americe i Asii. Daří se mu na vlhčích loukách a lesních mýtinách. Je to pohledná, až metr vysoká bylina s chocholíky bílých či narůžovělých květů.Kozlík lékařský je jednou z nejúčinnějších bylinek pomáhajících při nespavosti a přinášejících uklidnění. Proti nespavosti jej doporučuje i řada lékařů – rozhodně je lepší nejprve vyzkoušet kozlík, který nemá vedlejší účinky, jako léky proti nespavosti, a především na rozdíl od nich nenarušuje důležité fáze spánku, jež jsou pro celkovou regeneraci těla i duše klíčové.
Pěstování - Na zahradě se mu bude dařit na polostinném, ale i slunném místě, pokud mu dopřejete dostatek vláhy.
Oddenek se sklízí nejlépe na jaře či na podzim, suší se při teplotě do 30°C.
Využití - Kozlík lékařský patří mezi byliny, jejich účinnost prověřily staletí praxe i moderní medicína. Pomáhá při problémech s nespavostí, při stresu, úzkosti. Umí vyrovnávat hladiny klíčových látek v mozku, přitom nevyvolává závislost.
Léčivý oddenek působí na neurotransmitery v mozku.
Pro fytoterapeutické účely se používá aromatický oddenek kozlíku. Obsahuje mnoho účinných látek, například silice a kyselinu valerovou, alkaloidy. Komplex účinných látek dovede v mozku zvýšit hladinu GABA kyseliny, která je nezbytná právě pro schopnost usnout a celkově i psychický klid. Kozlík tedy přímo neuspává a nemá žádné omamné účinky. Ale tím, že se tělo i mysl zklidní, nic nebrání unavenému člověku konečně usnout. Spánek je poté také kvalitnější, nedochází k předčasnému buzení apod.
Kozlík lze využít nejen při nespavosti, ale i na uklidnění přes den, mírní pocity úzkosti a stres. Proto může pomoci i při různých onemocněních, které stres evidentně zhoršuje, například problémy s trávicím traktem. Kozlík také přímo uvolňuje hladké svalstvo, čímž na trávicí ústrojí působí i přímo.
Z podrceného sušeného oddenku lze připravit i nálev, nebo ještě účinnější odvar (lžička oddenku se zalije šálkem vroucí vody, či krátce povaří a nechá ještě vyluhovat). Nálev a odvar však mají specifickou vůni, která nemusí každému vyhovovat.
V nálevu, neboli bylinkovém čaji, je kozlík velmi vhodné kombinovat s dalšími bylinkami, které prohloubí jeho účinek. Přes den je přínosná kombinace s uklidňující třezalkou, na večer s meduňkou, mučenkou, chmelem a levandulí.
Samostatně by se kozlík neměl užívat déle než tři týdny. Po týdenní pauze lze v případě potřeby pokračovat. |
|
|
| Seky |
Třapatka nachová - Echinacea purpurea
Popis - Třapatka nachová je krásná květina. Ne nadarmo se jedna z mnoha jejích odrůd nazývá Magnus, vznešená. Zrovna tak je ale užitečná. Jako léčivá rostlina podporující imunitu si právem získává stále větší věhlas. Pěstujte ji proto pro krásu i užitek.
Pěstuje se jako okrasná rostlina, ovšem zároveň zpracované rostliny a výtažky z nich jsou už řadu let jedněmi z nejprodávanějších bylinných preparátů v USA i v Evropě.
Pěstování - Čím čerstvější je droga, tím vyšší má účinek. Proto třapatka vypěstovaná na vlastní zahrádce účinkuje nejlépe. Semínka pro předpěstování sazeniček se vysévají v březnu, za dva měsíce jsou rostlinky připravené k výsadbě na záhon. Sazeničky vysazujeme na slunné místo, do výživné, lehčí půdy.
Využití - Původní obyvatelé Severní Ameriky echinaceu využívali při bolestech zubů, bolesti v krku, kašli, tradovalo se i její použití jako antiséra při hadím uštknutí. Poslední roky a desetiletí se i u nás třapatka dostává na vrchol popularity.
Co je však u produktů z třapatky ceněno nejvíce, je nespecifické posílení lidské imunity. Podporuje množení a pohyblivost bílých krvinek, které nás brání před všemi infekcemi, a také schopnost těchto imunitních buněk rychleji škodlivé látky rozlišovat. Navíc, při užívání s mírou nejsou známy vedlejší nežádoucí účinky.
Nejvíce látek obsahuje kořen, užívány jsou ovšem listy i květy. Listy a květy můžete sbírat již druhým rokem. Sklizeň kořenů se doporučuje na podzim z minimálně tříletých rostlin.
Jak vyrobit domácí tinkturu?
• 100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijeme 500 ml 60% lihu.
• Za každodenního protřepání necháme 7 dní vylouhovat.
• Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně.
• Pro přípravu extraktu můžeme použít i květy nebo čerstvou nať, zde se na 500 ml lihu doporučuje 120 g drogy. |
|
|
| Seky |
Heřmánek pravý - Matricaria recutita
Popis - Vyskytuje se téměř v celé Evropě, západní Asii a severní Indii. Jako plevel byl zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. U nás je heřmánek asi vůbec nejznámější léčivou rostlinou. Roste divoce na polních cestách, v obilných polích i na smetištích a úhorech.
Jako rostlina s dobrými sedativními a uklidňujícími účinky na zažívací soustavu je heřmánek velmi vhodný i pro kojence a malé děti k utišování bolestí při kolikách a prořezávání zubů. Je účinný při nespavosti a cenný je též při léčbě kožních onemocnění a podráždění pokožky.
Pěstování - Nejlépe se mu daří na teplejších místech chráněných před větrem, ale dokáže se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám. Heřmánek nemá příliš v lásce přeschlou, přemočenou, písčitou, kamenitou či překyselenou půdu, naopak dařit se mu bude v lehčích vápenitých půdách, kde bude mít dostatek humusu. Vysévat můžete buď na podzim, nebo na jaře.
Květy je nejlepší sušit co nejrychleji v rovnoměrných vrstvách na sítu či papíře, při teplotě do 40 °C. Při sušení s kvítky moc nemanipulujte, mohly by se rozdrobit. Usušené květy skladujte na chladném a suchém místě. Dobře usušenou bylinku poznáte podle toho, že není moc rozdrobená, má původní barvu a krásně voní.
Využití - Z heřmánku se dá připravit odvar, mast, obklad či různé tinktury. Je ceněný obzvlášť pro svůj vysoký obsah modré silice. Heřmánek můžete při křečích, průjmech, kolikách či špatně hojících se ranách podávat i svým zvířecím miláčkům. Nálevem můžete také pomoct rostlinkám, mladé semenáčky postříkejte vychladlým odvarem z heřmánku, zvýšíte tím jejich kondici. Je to osvědčená prevence proti tzv. padání semenáčků.
Účinky:
- pomáhá při stresu
- má hojivé účinky
- zvyšuje pocení
- uvolňuje křeče
- má protizánětlivé a desinfekční účinky
- proti nadýmání, kolikám a žaludečním potížím
- je účinný na kašel, nachlazení i záněty
- natažené svaly promasírujte heřmánkovým olejem
- pomáhá při menstruačních bolestech či problémech
- léčí a mírní svědění při kožních vyrážkách, hemoroidech a spáleninách
- zabraňuje tvorbě jizev
- léčí zánět spojivek či tzv. ječné zrno
- na bolest zubů je dobré proplachování vlažným heřmánkovým čajem |
|
|
| Seky |
Mulungu - Erythrina mulungu
Popis - Mulungu je středně vysoký, dobře rozvětvený strom, který vyrůstá do výšky 10 až 14 metrů. Je z čeledi bobovitých. Na větvích se hojně vyskytují červeno-oranžové květy, které přitahují pozornost již z dálky. Plodem je lusk, semena jsou velká a červeno-černé barvy.
Využití - Kůra stromu se používá v tradiční medicíně. Účinky na organismus jsou sedativní, mulungu uklidňuje nervový systém a používá se i jako antioxidant.
Odvar z jeho kůry se používá při depresích, stresu, hysterii, panických poruchách, nespavosti a jiných poruchách spánku, ale také při nemocech jater. Mulungu také snižuje krevní tlak a normalizuje srdeční arytmie. V předkolumbovských civilizacích byl odvar z kůry tohoto stromu používán pro překonání strachu z boje a válečných útrap. |
|
|
| Seky |
Kustovnice čínská - Lycium chinensis
Popis - Kustovnice čínská je keř z čeledi lilkovitých původem z jihovýchodní Asie, kde roste od subtropů až po mírné pásmo. V Himálajích se vyskytuje i v nadmořských výškách přes 2500 m. Keře jsou převisející, opadavé a mohou dorůst až do výše dvou metrů. Pokud se rozhodnete kustovnici pěstovat, budete mít na zahradě keř, který bude nejenom zdrojem zdravých plodů a listů pro vás a vaše okolí, ale i ozdobou zahrady.
Chutné plody kustovnice čínské jsou proslulé vynikajícími léčivými a preventivními účinky na zdraví. Prodávají se především sušené. Pohledné keře lze však snadno pěstovat i na zahradě.
Plodem kustovnice čínské je drobná bobule, která obsahuje mnoho vitaminů, minerálních látek, vzácných aminokyselin, polysacharidů a dalších látek prospěšných pro člověka. Plody by měli užívat sportovci, starší lidé i lidé oslabení nemocí. Jsou však vhodné pro každého, kdo chce pečovat o své zdraví s pomocí darů přírody.
Pěstování - Kustovnice je velmi nenáročná průkopnická rostlina, kterou lze bez problémů pěstovat skoro všude. Lze ji používat i do živých plotů. Dobře roste v písčitých, chudých půdách. Má ráda dostatek vápna v půdě. Netrpí škůdci ani chorobami. Také znečištěné ovzduší jí nevadí.
Využití - Bobule po požití působí povzbudivě a posilují organismus. Snižují krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Blahodárně působí i na zrak – zlepšují vidění v šeru a pomáhají i při zánětu spojivek. Povzbuzují k činnosti játra i střeva. Podporují tvorbu krvinek. Posilují imunitní systém.
Plody můžeme konzumovat čerstvé, ale lze je konzervovat sušením, můžeme je kandovat či naložit do medu nebo alkoholu. Plody užíváme samotné, nebo je přidáváme do pokrmů připravovaných podle čínských receptů, alkoholovou tinkturu užíváme po lžičkách. Zjara lze mladé výhonky i listy přidávat do salátů nebo je upravit jako špenát. |
|
|
| Seky |
Podběl lékařský - Tussilago farfara
Popis - Jako jedna z mála léčivek je s radostí sbírán i dětmi, které se na jaře rády honí za zářivě žlutými kvítky. Objevují se na stráních ještě dříve, nežli vyraší listy rostliny. Svými léčivými účinky je podběl právem proslulý. Uleví především při zánětech dýchacích cest, má však i řadu dalších schopností.
Využití - Podběl je svým rodovým latinským jménem přímo spojen s kašlem. Při kašli a onemocnění dýchacích cest je opravdu velmi účinný, pomáhá především při uvolňování hlenů. Sliznice hojí a zároveň očišťuje, což je přínosné při infekčním zánětu průdušek i bronchiálním astmatu. Zevně jej lze používat na ekzémy a vředy, záněty žil a špatně se hojící rány. Listy se tradičně přikládají na poškozené klouby a výrony.
Sklízení - Podběl roste v Evropě a Asii a dává přednost těžkým, jílovitým půdám. Najdete jej na pasekách, v lomech, přímo miluje různá rumiště. Pozor však na to, že podběl je nevybíravý a rád roste i v bezprostřední blízkosti silnic a dalších znečištěných míst, kde jej rozhodně nesbírejte.
Květní úbory je nutno sbírat za slunného počasí, čerstvě rozvité, aby se později nerozpadaly, a co nejrychleji, avšak ve stínu, usušit. Při umělém sušení teplota nesmí přesáhnout 40 °C. Listy se sbírají až později – v květnu až červnu, kdy se plně vyvinou. Na rozdíl od květů je lze sušit i na slunci - dostatečná rychlost je důležitá, aby na nich nevznikly tmavé skvrny. |
|
|
| Seky |
Bez černý - Sambucus nigra
Popis - Bezové keře jsou často považovány za plevel. Rostou bujně téměř kdekoli, jsou odolné a houževnaté. Je však škoda je všechny mýtit. Dávají léčivé květy i plody a pomáhají udržet na zahradě přírodní rovnováhu. Černý bez je jednou z nejoblíbenějších bylin našeho lidového léčitelství. Jeho keře se u nás dají nalézt snad všude, roste na stráních a okrajích lesa, u polí a luk, v parcích, u cest apod. Kvete na přelomu května a června a jeho plody dozrávají v září a říjnu, což je na dálku poznat podle množství ptáků, kteří s oblibou pořádají hromadné nálety na keře obtěžkané temně fialovými plody.
Využití - Černý bez má v lidovém léčitelství zasloužený respekt při léčbě nemocí z nachlazení a respiračních onemocnění, jako jsou chřipka, angína, bronchitida, kašel, rýma, zánět dutin a pod. Stimuluje pocení, čímž dokáže snižovat teplotu a pomáhá nám zbavit se usazeného sekretu v dýchacích cestách, zlepšuje vykašlávání a usnadňuje dýchání. Pro tento účel ho můžeme používat ve formě čaje, buď samotný, nebo v kombinaci např. s lipovým květem, podbělem, diviznou, hluchavkou, kopřivou, jitrocelem a pod.
Květ černého bezu má i čistící účinek na naše tělo. Pomáhá nás zbavovat usazených toxinů, především kyseliny močové, léčí tedy neduhy jako je revma a dna, popřípadě je výbornou prevencí těchto nemocí.
Sklízení - Pro sušení sbíráme celá, plně rozkvetlá květenství, a to ulamováním nebo odstřiháváním z větví. Sušíme je buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti. Pro pozdější uskladnění pak odstraníme případné zhnědlé květy, ponecháme si pouze drogu, která si zachovala světlou nažloutlou barvu. Skladujeme je v tmavé uzavíratelné nádobě v suchu. |
|
|
| Seky |
Brutnák lékařský - Borago officinalis
Historie - Název je odvozen z keltského slova "borrah" – tj. odvaha. Brutnák tedy dříve symbolizoval odvahu. Jako léčivá rostlina nabyl brutnák určitého významu teprve ve vrcholném středověku. Do té doby byl pěstován jako zelenina. Ještě nedávno se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako posilující prostředek na srdce, jenž také činil člověka veselým.
Osvědčený byl u bojovníků. Přidával se do vína, čaje a kadidla, aby účastník obřadu posoudil svou vlastní zmužilost. Na Lughnasa se lidé posilovali nápoji z brutnáku. Pohané jím světili oštěpy i jiné zbraně. Hlavně ty, které se používaly při rituálních soubojích. Pomocí brutnáku v kadidle se invokovali bohové válečníci, jejich vlastnosti. Brutnákový čaj byl pit pro fyzické i psychické povzbuzení, také při obtížných situacích. Pomáhal vyvolat psychické uvědomění při vizích a hledání cest, hlavně při přípravě na náročné šamanské praktiky. Rovněž jej využívali při iniciacích pro dodání odvahy, pozvednutí intenzity duševních prožitků. Čaj naplnil srdce lidí radostí, k tomuto účelu byl využíván při oslavách.
Pěstování - Brutnák se dá pěstovat na zahrádce, v truhlíku nebo i v květináči. Semena se do volné půdy mělce vysévají začátkem dubna. Vzcházejí již za týden. V místnosti nebo v pařeništích jej lze zasít již mnohem dříve.
Na polohu i zeminu je brutnák nenáročný a obvykle nevyžaduje žádnou speciální péči. S oblibou jej však napadají mšice.
Využití - Brutnák působí močopudně, mírně projímavě, má protizánětlivé účinky, má vliv na zlepšení dýchání. Čerstvě vylisovaná šťáva z brutnáku se užívá při jarních kůrách, kdy má pomáhat ke zrychlení výměny látkové a při neurastenii. Má také hojivé účinky.
Brutnákem se koření okurkový, rajčatový i bramborový salát. Lze ho přidat i do ragú ze zeleniny a masa, do studených omáček (majonéz), tvarohových pomazánek, k rybám a grilovanému masu. |
|
|
| Seky |
Mandragora lékařská - Mandragora officinarum
Popis - Mandragora lékařská je krásná rostlina vyskytující se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody, tvarem podobné malému jablku. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. Od pradávna se mu přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic.
Historie - Jedná stará pověst říká, že když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Snad není jiné rostliny, která by byla tolik opředena záhadnými příběhy a pověrami. Její jméno je pro nás navždy spojeno s časem čarodějnic, dávných kořenářek, mágů a alchymistů, mandragora je symbolem kouzel, magie a psychedelie. Byla jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a snad i některých šamanů. Kořen se přidával do různých mastí a nápojů s halucinogenními účinky, kde se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Takové nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či čarování a zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. I zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny.
Mandragora měla svou roli i v rituálech vymítání, a jako příměs do kteréhokoli kadidla vždy zvýšila jeho účinnost. Kouř z mandragory uvolňoval vnitřní tvořivost člověka a vyvolával vize.
V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných sloužila jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Čarodějnice ho také používaly na vymítaní ďábla a zlých duchů a ochranu před nimi. |
|
|
| Seky |
Borůvka Kanadská - Vaccinium corymbosum
Popis - Borůvka Kanadská, chocholičnatá, zahradní, hroznovitá, nebo také americká. Jsou různé názvy, které označují jeden a ten samý druh borůvek.
Tento druh borůvek má na rozdíl od různých náhražek jako zimolezy a muchovníky znamenitou chuť a aroma
Pěstování - Pro dobré výsledky při pěstování těchto borůvek je třeba dodržet dva základní faktory kyselou půdu a dostatek vody. Z našich zkušeností vyplývá, že nejideálnější způsob pěstování je následující.
Pokud chceme pěstovat borůvky ve volné půdě, jsme nuceni připravit jámu 0,5 x 0,5 x 0,5 m, kterou vyložíme fólií do které uděláme několik
malých dírek a naplníme čistou rašelinou. Pokud máme k dispozici kvalitní kompost nebo rozleželý hnůj, můžeme jej přidat na dno jámy. Po výsadbě
do takto připravené země nemusíme první dva roky hnojit a poté přihnojujeme hnojivy na kyselomilné rostliny, nebo speciálními hnojivy na borůvky.Pokud tedy dodržíme dostatečnou kyselost půdy, to znamená PH okolo 4,5 a dostatek vody, odmění se nám rostliny každoročně bohatou úrodou vynikajících plodů. Rostliny nevyžadují pravidelný řez, ale cca po čtyřech letech odstraníme staré proschlé větve.
Tyto borůvky se dají s velkým úspěchem pěstovat i v nádobách na balkoně či na terase. Musíme pamatovat na to, že čím větší nádoba, tím větší
úroda. Pro pětileté rostliny doporučujeme nádobu o objemu alespoň 45 l, naplněnou již zmíněnou směsí rašeliny a písku. Tyto borůvky jsou velmi
odolné vůči mrazu a dají se pěstovat i v oblastech do 800 m nad mořem.
Nejlepší místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více budou mít kanadské borůvky vody, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou se orientovat za sluncem; úroda je malá.
Využití - Plody borůvek právem zařazujeme mezi nejzdravější ovoce. Obsahují vitamíny, minerální látky a barviva, které mají mimořádné příznivý vliv na lidský organismus zvyšují obranyschopnost, výborně působí proti průjmům. Částečně pomáhají při léčbě cukrovky, dny a revmatismu. Lidové léčitelství doporučuje každému sníst ročně alespoň 1,5 kg čerstvých borůvek pro vyčištění organismu. |
|
|
| Seky |
Cesmína paraguayská - Ilex paraguariensis
Popis - Cesmína paraguayská je typickým stále zeleným stromem respektive keřem. Dorůstá maximálně do výšky 15 až 20 metrů, ale nejčastěji se její vzrůst pohybuje mezi 6 až 8 metry. Kůra stromu je světlá až bílá a hladká.
Pěstování - Ideálním stanovištěm jsou břehy řek a výborně se ji daří na stíněných stanovištích, kde je chráněná před přímým sluncem nebo silným větrem.
Půda pro cesmíny by měla být bohatá na živiny i obsah humusu, může být hlinitá i písčitá, v každém případě dobře propustná, mírně vlhká. Nesnáší trvalé zamokření. PH půdy je nejlepší mírně kyselá až neutrální.
Rostlina se vyskytuje v nadmořské výšce 500 až maximálně 1000 metrů. Potřebuje stálou teplotu mezi 16 až 28 °C a vydatnou vlhkost, jinak řečeno vydatné deště. Tyto hodně specifické podmínky z ní dělají výrazný ekotyp, který se špatně přizpůsobuje jiným podmínkám. Najdeme ji proto jen v určitých oblastech Severní Argentiny, Severní Paraguaje a Jižní Brazílie.
Samotné pěstování se skládá ze správného zpracování semínek a jejich naklíčení. Zajímavostí je, že semínka musí projít trávicím traktem ptáků, které je připraví ke klíčení, jinak nevzejdou. Malé sazenice se pak umísťují v nádobách do speciálních fóliovníků. Když sazenice dorostou do potřebné výšky a získají potřebnou obranyschopnost jsou vysazovány přímo na rozlehlé plantáže. Pak ještě trvá přibližně 2 roky než je možné poprvé provádět sklizeň. Sklízí se celé mladé větvičky, které se následně vhodně zpracovávají.
Využití - Užívanou částí jsou listy, ze kterých se připravuje čaj maté. Ten vyniká povzbuzujícími účinky na bázi kofeinu. Napomáhá látkové výměně, povzbuzuje nervovou soustavu a svalstvo. Má uklidňující účinky, proto je vhodný při duševním neklidu. Zlepšuje činnost ledvin a napomáhá obraně organismu. Mimo jiné tlumí pocit hladu, proto je vhodný při redukční dietě. |
|
|
| Seky |
Schizandra čínská - Schizandra chinensis
Popis - Schizandra čínská neboli klanopraška čínská pochází z Číny, Japonska a jižního Sachalinu. V tradiční čínské medicíně jsou její plody pro výjimečně koncentrovaný obsah zdraví prospěšných látek používány již tisíce let.
Pěstování - Pokud vaše zahrada neleží v teplé oblasti, vysaďte schizandru na výhřevné místo u jižně orientované zdi.
Jako popínavá rostlina potřebuje oporu (drátěnky či pergoly) a dostatek prostoru.
Sazenice vysazujte do řad tak, aby mezi sebou měly odstup nejméně jeden metr.
Rostliny vyžadují spíše lehčí a propustnou půdu s dostatkem živin.
Do hlubokých jam přidejte proleželý kompost.
Schizandra miluje slunce, ale kořenový systém je vhodné přistínit, aby se kořeny nepřehřívaly.
V suchých teplých dnech je pravidelně zalévejte.
Pravidelné hnojení je důležité i proto, že koření mělce a nemohou tedy živiny čerpat z hlubokých zásob.
Na jaře můžete ořezat letorosty na dva výhony, podobně jako u révy vinné.
Dospělé rostliny přežijí i mráz, mladé a často i starší sazenice je však nutno před mrazy chránit (například zakrytím slámou).
Využití - Bobule schizandry obsahují ovocné cukry, vitamin C (21 mg%) a značné množství éterických olejů a minerálů. I to by pro prospěch zdraví stačilo, navíc je však schizandra známá svým tonizujícím efektem, díky obsahu specifické látky, schizandrinu. Kromě harmonizace a povzbuzení celého organismu schizandrin příznivě působí při onemocnění ledvin, zlepšuje ostrost vidění a ozdravuje játra. Uvolňuje duševní napětí a zmírňuje depresivní stavy. Je vhodná při únavě, přepracovanosti a psychickém a fyzickém vypětí. Pomáhá i diabetikům a revmatikům. Bobule mají osvěžující chuť a voní po pryskyřici. |
|
|
| Seky |
Withanie snodárná - Withania somnifera
Popis - Withanie snodárná se také často nazývá indický ženšen. Roste v suchých oblastech Indie a Afriky. Keř dosahuje vzrůstu až 1,5 metru, má malé listy a zelenožluté květy. Využívají se kořeny, které jsou malé, 3-10 mm dlouhé, a mají velmi hořkou chuť.
Klinické studie prokázaly, že ašvaganda v účincích převyšuje sibiřský ženšen. Pro jemný účinek ji lze použít místo ženšenu, který někdy působí příliš stimulačně a má určité nežádoucí účinky. Sladká a následně hořká a trpká chuť umožňuje proniknutí hluboko do tkání, které posílí a pročistí. Díky svým tonickým účinkům napomáhá odolnosti proti stresu, vyživuje celý organismus a dodává energii. Vhodné je její podávání ve starším věku a po nemoci.
Pěstování - Semena se vysévají konce března, klíčí snadno při pokojové teplotě,po květnových mrazících se vysazuje na venkovní slunečné stanoviště. Postačí běžná zemina i zálivka , dorůstá až v 1m vysoký keř. V našich venkovních klimatických podmínkách nepřezimuje, proto je víceleté pěstování možné jen ve větších květináčích a pokojových podmínkách.
Využití - Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka.Indický ženšen bývá často také inzerován jako zelená viagra bez receptu.
Je ceněna pro vysoký obsah účinných látek, které jsou velmi podobné ženšenu. Je doporučována při léčbě rakoviny, depresí, nespavosti, snižuje cholesterol,obsah cukru v krvi a slouží jako afrodisiakum (tzv.rostlinná viagra).Má výrazné imunostimulační účinky (antioxidant),snižuje vysoký krevní tlak, pozitivně působí na činnost mozku. je výborným protizánětlivým, antivirovým a baktericidním prostředkem. Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka. |
|
|
| Seky |
Brahmi - Bacopa monniera
Popis - Jedná se o populární indickou ayurvédskou bylinu Bacopa monniera, známou pod názvem brahmi. Brahmi je též jednou z nejvíce používaných bylin v japonské medicíně. V obou případech je primárně brahmi používáno jako nervové tonikum především k léčbě nespavosti a nervového napětí. Druhotně má též močopudné (diuretické) účinky.
Pěstování - Rostlina vyžaduje větší zálivku tzn.2 x 3 týdně, za stanoviště pro tuto rostlinu zvolte polostín. Od konce května do poloviny září můžeme rostliny letnit v zahrádce, ale opět polostín. V zimním období ji pěstujeme při pokojové teplotě opět v polostínu. Mějme na paměti, že se jedná o bahenní rostlinu, která má domovinu v Indii.
Využití - Brahmi se doporučuje všem, kdo potřebují zlepšit koncentraci, schopnost učení a znovuvybavování naučené látky - studentům, duševně pracujícím, lidem starším 40 let... Tonizace nervového systému, zmírňování stresu a navození klidného spánku může být přínosem pro lidi s poruchami koncentrace, postižené mrtvicí a psychicky vyčerpané.
Brahmi revitalizuje nervy a mozkové buňky, podporuje průtok krve mozkem, zlepšuje krátkodobou a dlouhodobou paměť, zvyšuje inteligenci, působí proti senilitě a stárnutí, posiluje imunitní systém, urychluje hojení ran a pročišťuje krev, což má pozitivní vliv např. u kožních nemocí jako ekzém a lupénka. Má také schopnost snižovat krevní tlak, působit močopudně a v pokusech na krysách byly prokázány protirakovinné účinky. |
|
|
| Seky |
Břečťan popínavý - Hedera helix Linné
Popis - Břečťan se k léčebným účinkům používal již v dávné minulosti. Pro své zázračné léčebné účinky byl břečťan považován za magickou rostlinu, a proto je spojen s celou řadou obřadů a dodnes se mu dává jistá symbolika nesmrtelnosti, přátelství, věrnosti a ženskosti.
Pěstování - Rostlina může být používána pro svislou dekoraci, je dobře popínavá. Jestli břečťan popínavý má oporu, tak se krásně vine do výšky za pomoci přísavek, které jsou umístěny na opačné straně stonku. Kvete velmi zřídka, většinou ve stáří 10 až 12 let. Po květu se objevují velmi jedovaté bobule. Zalévá se přiměřeně. Když rostlinu postřikujeme, tak nejen lépe roste, ale také se dobře přizpůsobí suchému vzduchu. Dobře se rozmnožuje vrchními řízky během celého roku. Mladé rostliny se přesazují každý rok, později jednou za 2 až 3 roky.
Využití - Břečťan byl velmi ceněnou léčivou rostlinou již v antice. Používal se jak proti průjmu, tak při bolestech uší nebo hlavy. Své místo měl také při onemocněních ledvin.
Břečťan je známý svým působením proti bakteriálním, virovým i houbovým onemocněním. Účinek břečťanu se v plné míře projeví, jestliže ho použijeme jako podpůrný prostředek při zánětu dýchacích cest, k podpoře vykašlávání. V terapeutických dávkách rovněž posiluje činnost srdce, působí proti střevním parazitům a účinkuje proti revmatismu.
Břečťan patří mezi jedovaté rostliny. Kromě toho, že čerstvý může vyvolat podráždění kůže, po větších dávkách působí na organismus toxicky. |
|
|
| odo |
| super prehľad s popismi. Posielam k+ |
|
|
| NT guerilla |
| tak toto si zasluzi karmu ..a vdaka za prehladne info.. |
|
|
| micrychtar |
| Skvěle -- moc děkuji - výborné |
|
|
| psyweed |
| diik! :) davam do sledovania |
|
|
| Seky |
Díky za pochvaly, vždy mě potěší. Také mě však těší, že o téma máte zájem a aktivně jej využíváte o čem svědčí i jeho sledovanost která je na téma umístěné v konvenčních zahrádkách obrovská. Je vidět že se má práce vyplatila a pomohla ostatním v jejich začátcích s jinými rostlinami než těmi našimi konopnými.
Připomínám však, že se jedná o vícuc z internetu a nikoliv o mé vědomosti. Několik zdrojů se nachází na první stránce.
Rád bych pokračoval a seznam dál rozšiřoval, je přeci spousta dalších rostlin které stojí za pozornost. Poslední dobou již však nemám tolik času a také abych řekl pravdu i ten prvotní zájem trochu opadl.
Pokud by jste někdo chtěl do tématu přispět s nějakou další zajímavou rostlinkou, určitě to ocením nejen já ale i mnoho ostatních zahrádkářů. Díky |
|
|
| thx1138 |
| mas pochvalu pred nastoupenou jednotkou Seky, v dnesni dobe by se mela dobrovolnost odmenovat alespon karmickym zlatem |
|
|
| Iloporus |
Tak já se přidám, druhy které pěstuji a které se mi osvědčily, info ale také z internetu:
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia)
Popis- Muchovníky jsou řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky vysoké do 20m pocházející ze Severní Ameriky a Kanady. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými, nebo nebo hustě ochlupenými v květu, a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena, nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech, s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílé (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě, u nás obvykle v průběhu července.
Muchovník olšolistý dorůstá velikosti až 3 m a jeho pěstování je zcela nenáročné, nebývá napadán škůdci, netrpí nemocemi. Jelikož koření hluboko /až 1,5m / a kořeny dosahují do stran až dvojnásobku průměru koruny, snáší i delší letní sucha, kořeny dokonale rostlinu zásobují jak vláhou tak živinami
Pěstování- Jde o velice nenáročné rostliny prospívající na všech typech běžně se vyskytujících půd (tj. včetně písčitých i jílovitých), které mohou být neutrální nebo mírně kyselé či zásadité. V žádném případě nesázet do rašeliny jako borůvky(!) Vyhovuje jim plné slunce i polostín, ve stínu se jim nedaří. Většina muchovníků není příliš náročná na vlhkost půdy, takže mohou růst i na sušších stanovištích. Růst je středně rychlý a zajímavostí je že tvoří odnože kterými se může šířit do okolí. Řez se provádí obdobně jako u keřového rybízu. Dalšími oblíbenými druhy muchovníků je i keřovitý muchovník klasnatý a spíše stromovitý muchovník lamarckův. Ještě jedno doplnění, muchovníky kvetou velice dekorativně a to brzy na jaře-proti jarním mrazům jsou květy velmi odolné |
|
|
| Iloporus |
Hlošina okoličnatá (Eleagnus umbrelata)
Popis- Původní rozšíření hlošiny okoličnaté (Elaeagnus umbellata) bylo v Číně a Japonsku. V mnoha zemích, včetně Anglie a USA, si získala velkou oblibu jako jeden z nejlepších multifunkčních keřů pro zakládání jedlého ovocného lesa na chudší půdě. Je zvláštní, že se povedlo ji ve střední Evropě tak dlouho tajit. Keř hlošiny okoličnaté dorůstá do výšky až 4 m a podobně do šířky, často však zůstává menší a celkem dobře odolává mrazu. Některou extrémní zimu se stane, že jeden z několika keřů částečně nebo úplně nad zemí omrzne, ale opět obrazí od paty kmínku. Tento druh je často šlechtěn a existují komerční kultivary nejen s většími plody, ale i jiným typem růstu.
Pěstování- Hlošina je zajímavá svou produkcí dusíku. V kombinaci s hlízkovitými bakteriemi na kořenech může tato rostlina pomoci hnojit okolní vegetaci. Bakterie vážou vzdušný dusík a dávají ho k dispozici keři, ale i do okolní půdy. Můžeme této vlastnosti keřů „dusíkáčů“ využít tak, že je vysadíme k mladým ovocným stromkům. Chceme-li, aby keř trvale přežil a plodil, je třeba ho dát na jižní stranu hlavního stromu(dostatek slunce). Ten pak poroste mnohem rychleji. Dusíkáče mohou takto dobře růst i na velmi chudých a suchých půdách.
Jedlé plody (bobule velikosti rybízu) jsou velice atraktivní pro lesní zvířátka a ptactvo, dají se konzumovat syrové a jsou velmi chutné, lepší například nežli rybíz. Dozrávají od konce září do začátku listopadu a obsahují jedno velké semeno. Plody hlošiny okoličnaté je třeba nechat pořádně dozrát, aby se zbavily trpkosti. Dokonce se doporučuje je nechat 15 dní při pokojové teplotě změknout.
Hlošina vykvétá drobnými bílo-žlutými květy od konce května do června a zpravidla tak uniká pozdním jarním mrazíkům. Nenápadné květy jsou samosprašné a jsou opylovány včelami. Nádherně voní! Kvetení hlošin je v zahradě důležitá čichová událost. |
|
|
| Iloporus |
Čistec hlíznatý (Stachys affinis)
Popis- Čistec hlíznatý patří do čeledi čeleď hluchavkovitých - Lamiaceae. Je původní v Japonsku a Číně, kde se hojně pěstuje. V Japonsku je znám pod jménem choro-gi. Od minulého století se čistec začal pěstovat i v některých evropských státech. U nás je pěstován jen výjimečně.
Patří mezi rostliny používané jako léčivka i zelenina.
V tradiční čínské medicíně se používá především jako lahůdková zelenina, vhodná nejen pro diabetiky, reguluje obsah cukru v krvi. Hlízky jsou výživné a snadno stravitelné. Obsahují pektiny a makromolekulární polysacharidy, které snižují obsah cholesterolu v krvi, což je žádoucí při nemocech cévních. Dále obsahují celulózu, která příznivě ovlivňuje procesy v zažívacím traktu. Ve východní Evropě se hlízky čistce používají při diabetes, jelikož snižují obsah cukru v krvi. Nadzemní část se používá v lidovém léčitelství jako posilující prostředek (tonikum).
Pěstování- Čistec se rozmnožuje vegetativně malými hlízkami, zřídka semeny. Vyžaduje lehčí, ale nevysychavou půdu, dostatečně živnou. Hlízky vysazujeme v dubnu do rýh, asi 40 cm od sebe, po třech do hnízd, do hloubky asi 10 cm. Na 1 m2 vysazujeme 25 až 30 hlízek. Během vegetace kulturu okopáváme. Vhodné je i případné zavlažování. Hlízy přečkají zimu venku v zemi odkud je můžeme vybírat do kuchyně, ty které zůstanou na jaře znovu obrazí. Skladovat se mohou i ve vlhkém písku ve sklepě. |
|
|
| Iloporus |
Hlízola nachová (Apios americana)
Popis-Hlízola nachová je popínavá rostlina, dorůstající výšky 2 - 3 metry. Vyrůstá z podzemních hlíz, které lze konzumovat, chutí jsou podobné bramborám s příchutí oříšků. Jistě není bez zajímavosti, že konzumace těchto hlíz, stejně jako brambor, má svoji tradici již po staletí a to právě v Americe, ale i Asii a Evropě. Laboratorně bylo prokázáno, že Apios obsahuje mnoho látek prospěšných pro lidský organismus a dokáže snižovat cholesterol v krvi. O hlízole a jejím použití lze v české literatuře najít informace např. již v knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí vydavé v roce 1908.
Hlízola v létě vykvétá růžovo-fialovými květy, které jsou vonné a po opylení se vytvářejí lusky obsahující jedlá semena podobná hrachu. Prospěšná je i schopnost vázat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu
Pěstování- Hlízolu pěstujeme na slunném stanovišti, u opory, po které se může pnout (oplocení, pergola, konstrukce pro pnoucí rostliny). Prospívá ve výživné, propustné vlhčí půdě. |
|
|
| Iloporus |
Loubenka pochybná (Thladiantha dubia)
Popis- Loubenka je popínavá, dvoudomá, vytrvalá bylina pocházející z jihovýchodní Číny. Je jedním z asi 25 druhů rodu loubenka, které téměř výhradně pocházejí z východní Asie. Postupně počala být na velkém území východní a jihovýchodní Asie pěstována jako nenáročná okrasná rostlina, hlavně pro rychlý růst, hezké listy a nápadné květy i plody.
Na většině území České republiky, díky teplotních podmínkách, obvykle nestačí semena plně vyzrát a nebývají schopná klíčit. Rostliny se proto šíří hlavně vegetativně, kořenovými hlízami. Z mateřské hlízy vyrůstají na všechny strany podzemní výhonky, na kterých co 4 až 8 cm raší drobné dceřiné hlízky, vytvoří se tak síť asi 50 cm velká. Časem propojovací výhonky uschnou a z nových hlízek rostou samostatné rostliny.
Mladé plody a mladé výhonky se konzumují vařené. V Asii jsou v lidovém léčitelství používána semena pro posílení srdeční činnosti a kořeny pro podporu činnosti žaludku, jako diuretikum i ke zvýšení laktace.
Pěstování- Pěstujeme ji kromě hlíz především pro své výborné plody, které jsou za zralosti červené a chuťově podobné některým mučenkám. Jsou příjemně sladkokyselé a dlouhé okolo 6 cm. Na podzim rostlina zavadne a přezimuje v hlízách, jimiž se množí. V příznivých oblastech může být rostlina velmi rychle se množící, je tedy vhodné ji pěstovat tam, kde ji lze v budoucnu "držet na uzdě".
Rostlina pochází z jižního Ruska, Korey a Číny a zejména v Číně je rostlina užívaná v tradiční medicíně a to všechny její části. Jedlá je celá rostlina, hlízy však až po delší tepelné úpravě, jinak mohou působit dráždivě.
Na kvalitu půdy není loubenka pochybná náročná a vyhovuje ji teplejší klíma střední a jižní Evropy. Pokud se dostane do vlhké a na živiny bohaté půdy na výslunném stanovišti vyroste ale mnohem rychleji, je mohutněji a mívá více květů i plodů. Kvete poměrně dlouho, od června do září. Samičí květy jsou ve své domovině opylovány včelami rodu Ctenoplectra, které v Evropě nežijí. Evropské včely jejích nektar neláká a proto květy málo navštěvují. |
|
|
| Iloporus |
Aktinidie význačná (Actinidia arguta)
Popis- Actinidia arguta je poměrně rychle rostoucí pravotočivá liána, která může v prvních letech narůstat až do 5m za rok. Rostlina je dvoudomá, původ má v Asii na dálném východě, Číně, Japonsku, Koreji, má slušnou odolnost vůči mrazu, a to až do -30°C bez jakéhokoliv poškození.
Výrazná je svými lesklými zelenými listy, většinou s červeným řapíkem. Listy jsou srdčité, na okraji jemně pilovité, rostou jakoby uspořádaně a vytváří tak perfektní zakrytí prostoru – například pergoly. Pergolu v létě ukázkově ochrání před deštěm. Na podzim před opadem se lístky barví do sytě žluté. Kvete v červnu, bílými cca 2cm květy, které nádherně voní a lákají spousty včel. Květy se objevují na dvouletém dřevě. Pokud nekvete z nějakého důvodu samec, dá se do koruny samice zavěsit kvetoucí samčí větvička od jiného pěstitele. Na částečné opylení to určitě stačí. Některé druhy jsou schopné zaplodit už druhým rokem od výsadby (ISSAI).
Plody arguty jsou velmi chutné, v plné zralosti sladké, aromatické, šťavnaté bobule, 4-5 cm velké, s hladkou jedlou slupkou. Jsou mnohem sladší než klasické velkoplodé kiwi, prodávané v obchodech. Obsahují malá semínka, která na skus nevadí, podobně jako u kiwi z obchodů. Barva dužiny plodů je většinou zelená nebo u některých druhů načervenalá až purpurová. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, dají se zpracovávat jako klasické kiwi, na marmelády, koláče, zmrazit atd.,ale nejlepší jsou stejně čerstvě utržené. Lidé v poslední době aktinidiemi nahrazují révu, kterou bez potřebného ošetření decimují choroby a na podzim, před dozráváním, zase část úrody sklízí ptáci. Kiwi postřik nepotřebuje a našemu ptactvu, zdá se, prozatím nechutná. Je proto vhodné i pro šetrné pěstování.
Pěstování- Dá se pěstovat stejným způsobem jako vinná réva, to znamená, že se bez kvalitní bytelné opory neobejdeme. Váha vzrostlé olistěné rostliny obsypané trsy plodů bude opravdu značná. Stanoviště pro výsadbu v zahradě se bude lišit podle toho, v kterých klimatických oblastech ČR arguty pěstujeme. Ve své domovině roste většinou jako podrost v polostínu, kdy se pne do korun ostatních stromů. V teplejších oblastech ji můžeme pěstovat v polostínu – rostlinám vyhovují spíše teploty kolem 25°C než letní úpal a při horkých slunných letních dnech často dochází k popálení listů. Například umístění kiwi k jižní zdi nemusí být úplně vhodné z důvodu akumulace tepla v jarních měsících a uspíšení rašení. Při následných větších mrazech dojde ke spálení nových výhonů, pokud je ovšem teplo zdi neochrání. V době vegetace je nutné rostlinám zabezpečit dostatek vláhy a živin. Kiwi tvoří povrchový kořenový systém a při dlouhodobém proschnutí půdy jsou potom plody menší a nejsou tak šťavnaté. Nám se osvědčilo zamulčování třeba i posekanou trávou. Půdu má raději lehčí, humóznější, neutrální až kyselejší reakce, může se přidat i rašelina, nesnáší totiž půdy vápenité, kde trpí chlorózou. |
|
|
| Iloporus |
Lindera vonná (Lindera benzoin)
Popis- Opadavý keř původem z USA. Listy jsou velmi aromatické s citrusovou vůní. K podzimu se listy barvý do jasně žluté. Kvete brzy na jaře, ještě než vyraší listy. Barva květů žlutá.
Spice Bush má široké použití jako domácí lék, zejména při léčení nachlazení, úplavice a střevních parazitů. Vyžaduje vědecké šetření. Kůra je aromatická, astringentní, diaforická, febrifuga, stimulující a tonická. Používá se při léčbě kašle a nachlazení. Kůra může být sklizena kdykoli během roku a používá se čerstvá nebo sušená. Plody jsou karmínové. Olej z ovoce byl používán při léčbě modřin a revmatismu. Čaj vyrobený z větví byl domácí lék na nachlazení, horečky, parazity a koliky. Parní lázeň větví se používá k vyvolání pocení, aby zmírnila bolesti a bolesti v těle. Mladé výhonky se sklízejí během jara a mohou být použity čerstvé nebo sušené. Kůra je diaphoretická a skvrnitá. Kdysi byla široce používána na léčbu tyfu a různých forem horečky.
Mladé listy, větvičky a ovoce obsahují aromatický silýslový olej a dělá se z nich velmi voňavý čaj. Větve je nejlépe sklízet v období květu, protože nektar výrazně zvyšuje chuť. Sušené a mleté plody se používájí jako náhražka " Nového koření " (sušené plody pimentovníku pravého). Ovoce je o velikosti oliv. Listy lze také použít jako náhražku koření. Nová kůra je příjemná k žvýkání, osvěží dech.
Listy obsahují malé množství kafru a mohou být použity jako odpuzující hmyz a dezinfekční prostředek. Olej s vůní levandule se získává z listů. Ovoce, po destilaci, přináší olej s vůní koření, připomínající kafr. Vůně a kůra se získávají olejem, který voní zimnicí.
Pěstování- Vyžaduje vlhkou výživnou půdu v plném slunci či polostínu. Lindery se mi teprve na podzim podařilo sehnat jako dvouleté keříčky, takže ještě nemám osobní zkušenost s pěstováním.
Omlouvám se za chybu, ale nejdou mi odstranit první tři fotky (tedy žádná fotka nejde smazat) Proto prosím o smazání příspěvku. |
|
|
| Iloporus |
Akébie pětičetná (Akebia quinata)
Popis- Akebia quinata neboli akébie pětičetná pochází z Číny, Japonska a Koreje. Roste jako dřevnatá popínavá liána, v teplejších oblastech je poloopadavá, v chladnějších opadavá. Dřevnatějící výhony mají ve své domovině roční přírustek až 15 m ročně, u nás je to pochopitelně méně. Lze ji tak použít na popnutí pergol, altánů, zdí apod. Zaujme svým jemným olistěním, vanilkově vonícími květy a výraznými plody, ty jsou jedlé a patří mezi delikatesu. V místech původního výskytu s mírným vlhčím podnebím roste na slunných a polostinných stanovištích, nejčastěji podél vodních toků, na lesních okrajích, na křovinatých horských svazích i v lesním podrostu
Druh odedávna hojně využívaný v tradiční čínské medicíně. Stonek, výhony, kořeny a plody slouží proti zánětům, plísňovým a bakteriálním onemocněním, k tlumení horečky, zvýšení pocení, jako analgetikum, při zánětu močových cest, ke zmenšení otoků, na podporu trávení a zklidnění žaludku, při menstruační obtížích a problémech s laktací i jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny.
Pěstování- Vyžaduje dobře odvodněné hlinité půdy. Preferuje polostín, ale daří na plném slunci a uspěje i na severní straně. Rychle roste a nehlídaná může být invazivní(časté hřížení). Je mrazuvzdorná do cca -20 ° C. Je nejlepší pěstovat rostliny v poloze chráněné před ranním sluncem. Rostliny jsou citlivé na ovoce, které případně vyžaduje určitou ochranu v období květu. Rostliny jsou cizosprašné, měly by být pěstovány dvě rostliny, geneticky odlišné.
Jedlé jsou plody a listy. |
|
|
| Iloporus |
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus)
Popis- někdy zvaný též slunečnice topinambur, je víceletá bylina s podzemními krátkými výběžky, na jejichž koncích se vytvářejí oddenkové hlízy. Z botanického hlediska patří topinambury mezi příbuzné slunečnic. Způsobem pěstování i konzumace se však podobají spíše bramborám. Hlízy vyšlechtěných odrůd topinambur dorůstají délky 7,5 – 10 cm a šířky 3-5 cm. Tvarem a dužinou připomínají čerstvý zázvor. Vegetační doba topinambur je 6 – 7 měsíců. Hlízy nasazují od července, během srpna a září intenzivně rostou. V říjnu se dokončuje ukládání zásobních látek z natě do hlíz.
Topinambur má blahodárný vliv i na trávicí trakt: Koncentrace žádoucích bifidobakterií se při konzumaci hlíz topinamburu zvyšuje (z 20 na 71 %) a podíl nežádoucích bakterií se značně redukuje (bakteroidy ze 65 na 26 %, fusobakterie ze 12 na 3 % a klostridie ze 3 na 0,3 % (Madrigal et Sangronis, 2007.)
Topinambur je také polyvitaminovou plodinou s bohatým zastoupením vitaminů B – komplexu (především niacinu a biotinu), kyseliny askorbové (vitamin C) a provitaminu vitaminu A. Hlízy topinamburu jsou významným zdrojem minerálních látek, podílejících se na výměně látkové živého organismu, jako makroprvků – draslíku, hořčíku či vápníku, nebo mikroprvků – železa, zinku, mědi, manganu či bóru.
Topinambur rovněž aktivně akumuluje křemík z půdy, patří ke „křemíkofilním“ rostlinám. Tento biologicky snadno využitelný křemík je nezbytný pro zajištění pevnosti kostní tkáně, tvorbu kolagenu a vstřebávání dalších prvků.
Topinambur dokonce chrání před určitými typy rakoviny a upevňuje obranyschopnost organizmu, detoxikuje játra, podporuje vstřebávání minerálů, reguluje krevní tlak, chrání tlusté střevo před záněty, je prevencí revmatu, dny, artritidy a osteoporózy
Pěstování- Topinambury nevyžadují žádnou zvláštní péči a přitom rostou tak bujně, že by s jejich pěstováním neměl mít problém ani méně zkušený zahrádkář. Dokonce i škůdci a choroby se jim vyhýbají. Předností topinambur je malá náročnost a velký výnos. Z jednoho metru čtverečného můžeme získat 3 – 7 kg hlíz. Problém však je že skladované ve sklepě dlouho nevydží, kazí se a schnou. Zato v půdě vydrží do jara čerstvé a jejich kvalita a chuť se mrazem nijak nemění.
Musím ale zmínit jejich schopnost zaplevelit celý záhon, stačí abyste si při sklizni v zemi nevšimli pár hlíz, a další rok tam máte bujný porost. Proto se mi osvědčilo pěstovat jej za pevnou bariérou zapuštěnou v zemi, nebo od ostatních záhonů oddělený sečeným trávníkem, ten jeho šíření spolehlivě zastaví. Využívám jej kromě hlíz do kuchyně také jako krmivo pro králíky a jako pohledovou clonu u plotu. K jídlu je nejlepší je zapečený (se sýrem, lilkem, rajčaty atd.) nebo čerstvý do salátů. |
|
|
| Iloporus |
Rmenec sličný (Chamaemelum nobile)
Popis- rmenec sličný známý též jako rmen sličný, rmen římský, nebo pod nesprávným názvem heřmánek římský, je hvězdnicovitá rostlina s léčivými účinky. Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici pravého heřmánku. Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti. Rmenec sličný (Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis), známý též jako rmen sličný, rmen římský, nebo pod nesprávným názvem heřmánek římský, je hvězdnicovitá rostlina s léčivými účinky. Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici pravého heřmánku. Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti.
Původně byly užívány květy rmence sličného k léčení různých nemocí včetně žloutenky a nemocí jater, ale také proti migréně, jak se dočítáme ve středověkém herbáři R. Banckese. Čaj z něj je starobylým tonikem příjemně chutnajícím a podporujícím trávení. Dále se přidává do likérů. Celé natě se v Anglii používá k přípravě bylinného piva.
Pěstování- Heřmánek římský preferuje slunečné stanoviště a nevysychavou půdu. Rostlina kvete od června do září bílými květy. Používá se i jako voňavá náhrada trávy v trávnících protože vytváří hustý, do stran šířící se koberec a snáší sešlapávání. Při sečení se okolo line intenzivní příjemná vůně. |
|
|
| Seky |
| Skvělá práce Iloporus! Letí zasloužené K+ |
|
|
| Iloporus |
| Děkuji, já jsem rád že jsem ty rostliny mohl takto sepsat a ještě to někomu může pomoct. Tyto druhy mám obzvlášť rád, protože jsou to takoví nezmaři. Moc dík za toto téma, že jsem také mohl něco nového objevit a pěkně si počíst. |
|
|
| Iloporus |
Nedá mi to..
Já ještě pěstuji dřevokazné houby- hlívy a penízovky, a ty nemalou měrou přispívají v létě a dokonce i v zimě svými plody do naší kuchyně a mají mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví. Pěstování je poměrně snadné a říkal jsem si, že to sice nejsou bylinky ani zelenina ale myslím, že by sem celkem zapadly, nechci zas ale narušovat původní myšlenku vlákna o rostlinách... |
|
|
| Divoženka |
| Iloporus, a jak konkrétně se projevily tyto houby na Vašem zdraví? Co konkrétního se změnilo, zlepšilo atd. Díky za info. |
|
|
| Iloporus |
| citace: |
Původní příspěvek od Divoženka
Iloporus, a jak konkrétně se projevily tyto houby na Vašem zdraví? Co konkrétního se změnilo, zlepšilo atd... |
Jejda to se omlouvám, dlouho jsem tu nebyl :D Já osobně jsem léčivé houby nikdy nebral jako tinkturu nebo preparát, vždycky jen do kuchyně a jen sezónně v omezeném množství, takže jsem nic konkrétního nikdy "necítil".
Podle studií hlíva posiluje imunitu, má antioxidační účinky a údajně pomáhá i při boji s rakovinou, působí proti bakteriím, plísním a virům, zvyšuje tvorbu červených krvinek.
Penízovka sametonohá se prý v lidovém léčitelství používá jako přírodní antibiotikum, k léčení alergie, astmatu, Crohnovy choroby, proti nespavosti, k podpoře imunitního systému, k posílení činnosti slinivky břišní. Tradičně využívána je i v tradiční čínské medicíně. Má také prokazatelné příznivé účinky při léčbě rakoviny a léčbě žaludečních vředů.
Věřím že třeba právě v podobě tinktury bych mohl pocítit vliv na tlak, nebo možná při nachlazení... určitě to někdy vyzkouším. Houby zatím konzumuji pouze jako tepelně upravenou pochoutku :) Přičemž si ale údajně i po takové úpravě zachovávají určité léčivé účinky, takže ze zdravotního hlediska jsou pro mě spíše jako prevence, než že bych jimi něco léčil. Každopádně věřím, že je jedině dobře, že se zejména výnosnější hlívy na podzim (v období chřipek) vždycky pořádně nacpeme :D |
|
|
| Iloporus |
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
Popis – Hlíva ústřičná je jedlá dřevokazná houba, která je využívána již po staletí v čínské medicíně a v asijské kuchyni. Její plodnice mohou připomínat ústřice, odtud její název. Roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou, přičemž trsy mohou dosahovat i několika kilogramů. Barva plodnic je závislá na podmínkách růstu i varietě, přechází od bělavé, přes šedou či šedomodrou, až po hnědočernou, olivovou nebo nafialovělou. Dužina klobouků je pružná a šťavnatá.
Plodnice vytváří od prvních chladnějších dní podzimu, kdy noční teplota klesne pod 8-10°C, při vhodných podmínkách se objevuje až do jara. Hlíva roste na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, nejčastěji na bucích, ořešácích, vrbách, topolech, břízách, nebo jeřabinách.
Pěstování - Nejdříve bych chtěl "polopatě" vysvětlit jak houba obecně funguje - mycelium je vlastně takové tělo houby - jemná vlákénka, která mohou v závislosti na druhu růst například volně v půdě, vázat se na kořeny rostlin (mykorhiza) nebo prorůstat a rozkládat dřevo odumřelých nebo živých dřevin. Tato vlákenka při vhodných podmínkách vytvářejí plodnice, tedy to co sbíráme a využíváme v kuchyni, jsou to útvary sloužící k rozmnožování – houba by se tak pro představu dala přirovnat například k jabloni - kořeny, kmen a koruna s listy jabloně bychom mohli přirovnat k myceliu houby, a jablka pak k plodnicím které sklízíme.
Pěstované dřevokazné houby jsou většinou rozkladači neživého dřeva - k pěstování většinou používáme špalky z čerstvě (pár měsíců) pokáceného stromu. Houba se do dřeva dostává v přírodě většinou sporami, při domácí kultivaci je praktičtější do dřeva "naočkovat" mycelium již "dospělé" houby, do dřeva tedy umístíme kousek těla houby, který pak ve dřevě rozrůstá.
Mycelium hlívy je možné zakoupit například v zahradnictví, v různých internetových obchodech... buďto vrostlé do bukových nábytkářských kolíků = kolíčková sadba, nebo v semenech obilí = zrnitá sadba. Nejlépe se mi osvědčila sadba českého specialisty na hlívu ing. Vlastimila Šavelky, ale fungovala mi sadba i většiny jiných firem.
Hlívu je možné pěstovat buďto klasicky na dřevěných špalcích, nebo na slámě.
Já popíšu první variantu, protože s ní mám zkušenost a přijde mi méně nákladná. K tomuto způsobu pěstování se používá několik týdnů uleželý nebo čerstvý špalek z čerstvě pokáceného listnáče, nejlépe buku, topolu, břízy, jabloně, nebo ořešáku, který ještě není infikován jiným druhem houby. Nevhodný je akát, dub, švestka, hrušeň a jehličnany. Měkké dřevo (topol, bříza, jeřáb a další) prorůstá myceliem 3-6 měsíců, tvrdé (buk, jabloň) 12-18 měsíců, ale o to déle pak plodí. Platí, že čím větší špalek a tvrdší dřevo, tím déle plodí – měkké dřevo okolo 3 let, tvrdé 5 a více.
S pěstováním můžeme začít kdykoliv, záleží ale na našich možnostech. Jsou dvě varianty, buďto si hlívu ve špalku předpěstujeme v pytli přes zimu doma, nebo špalek umístíme rovnou ven, podrobněji popíšu níže.
Potřebujeme tedy špalek vhodného listnáče, sadbu hlívy, vrtačku s vhodným vrtákem a vosk, popřípadě při předpěstovávání potravinářský pytel a podložku pod špalek.
V obou případech po zakoupení sadby špalek rovnoměrně navrtáme vrtačkou, nejlépe ve sponu 15x15 cm a to vrtákem o stejném průměru jako jsou kolíčky, a dost hluboko aby se kolíčky do otvorů vešly + pár milimetrů rezerva. Jakmile jsou otvory vyvrtány, sadební kolíčky zatlučeme kladívkem a nejlépe doťukneme tak ať jsou pár milimetrů pod povrchem, každý kolíček pak můžeme zakápnout nějakým zdravotně nezávadným voskem abychom zabránili vyschnutí sadby. (Mně se k takovému způsobu očkování osvědčila i zrnitá sadba, kdy do vyvrtaných otvorů místo kolíčku zastrkávám celé shluky zrnité sadby a následně izoluji pilinami které vznikly při vrtání otvorů a teprve pak zakápnu voskem - pokud předpěstovávám v pytli doma, tak ani ten vosk nepoužívám. V poslední době používám jen tuto metodu a funguje velice dobře)
Pokud špalky očkujeme v období od května do srpna, tak takto připravený špalek zakopeme venku alespoň ze 2/3 do volné půdy na stinném vlhkém místě. Hlíva v tomto případě u měkkého dřeva může zaplodit už 1. podzim po naočkování, většinou ale až ten další.
V případě že očkujeme mimo toto období a můžeme si špalek listnáče dopravit domů, tak jej zabalíme do velkého potravinářského pytle a umístíme do vyhřívané místnosti, jednou za týden pak pytel na chvíli otevřeme pro výměnu vzduchu a vlhčíme - na dno nalijeme cca 0,5 litru vody a tento stav udržujeme, proto by měl v pytli špalek na něčem stát, aby k němu nedosahovala hladina vody. Takto se o špalek staráme zhruba až do května (pokud pár týdnů zapomeneme provětrat, nebo zkontrolovat množství vody, většinou se nic neděje) kdy jej můžeme ze 2/3 zakopat někam na vlhké stinné místo v zahradě, nebo někde v přírodě kam si na podzim dojdeme pro úrodu. U tohoto předpěstování je výhoda, že hlíva při vyšší teplotě (max. asi 30 °C ) prorůstá dřevo rychleji a tak většinou rodí už 1. podzim po naočkování, a to někdy i na tvrdém dřevě.
Špalek také můžeme ponechat v pytli doma a střídavě jej asi v měsíčních cyklech přenášet z pokojové teploty (nabírání sil) do chladu (tvorba plodnic), čím větší tepelný šok, tím více hlíva ústřičná nasadí, uvádí se minimálně 10°C jako spouštěč tvorby plodnic.
Obecně největším nepřítelem hlívy jsou plísně a jiné konkurenční houby, a dále pak i bakteriální infekce, je tedy důležité dbát aby byl špalek čistý a čerstvý a aby co nejdříve zarostl hlívou a nikdo ji při kolonizaci substrátu nestihl "předběhnout".
Využití -
Hlívu můžeme využít do jakýchkoliv salátů, do polévek i do hlavních jídel. Z polévek se osvědčila dršťková polévka z hlívy, česnečka s hlívou nebo krémová hlívová polévka. Výborný je hlívový guláš, hlíva na kmíně, hlíva v rizotu, nebo s těstovinami, hlívové řízečky, zapečená hlíva s nivou a zeleninou(topinambur:) a další. Hlíva je tradičně využívána i jako doplněk stravy: Posiluje imunitu, prokazuje antioxidační účinky, díky vysokému obsahu kyseliny listové zvyšuje tvorbu červených krvinek, snižuje krevní tlak, cukr v krvi a cholesterol a dále například snižuje únavu a zlepšuje metabolismus.
(Na třetím obrázku jsou šipkami označené obilky ječmene které se mi zatoulaly při aplikaci zrnité sadby do vyvrtaných otvorů, pouhé tři dny po aplikaci a mycelium se začíná takto viditelně rozrůstat. Špalky na fotce jsou naočkované a nyní je čeká uzavření do pytle a umístění do teplé místnosti) |
|
|
| Iloporus |
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius )
Popis - Hlíva plicní byla dlouho považována za hlívu ústřičnou, často je s ní zaměňována a celkově je jí velmi podobná. Klobouk je slonovinově nebo špinavě bělavý až světle žlutohnědý, 5–12 cm široký. Hlíva plicní je velmi podobná hlívě ústřičné, je ale světlejší a na rozdíl od hlívy ústřičné roste již od května až vzácně do listopadu, plodnice bývají menší než u hlívy ústřičné. Klobouk je u mnoha kmenů na okraji zvlněný, podle toho byla i pojmenována. Nejčastěji se objevuje na živých, nebo odumřelých kmenech buků a lip.
Pěstování - shodné s hlívou ústřičnou, velkou výhodou ale je, že je "teplomilnější" což při venkovním pěstování znamená, že plodí od konce jara do podzimu. S hlívou ústřičnou se tak skvěle doplňují, když se zadaří, můžete při pěstování těchto dvou druhů sklízet takřka celý rok, jen pozor abychom tyto dva druhy pěstovali v odstupu alespoň 2m mezi špalky aby si vzájemně nekonkurovaly. Mně se nejvíce osvědčilo pěstování na čerstvých bukových špalcích v nejstinnějším koutu zahrady. Naočkované špalky zakopeme ze 2/3 do země, pokud špalky zakopáváme na stojato, je třeba si pohlídat, aby byl špalek orientován tak jak kmen rostl, hlídat si kde je spodek, a kde vršek. Špalky můžeme zakopat i naležato, ale to jen ve skutečně stinném a vlhkém místě protože je zde větší náchylnost k vyschnutí.
Využití - Hlíva plicní má v kuchyni stejné využití jako hlíva ústřičná. Tak jako všechny pěstované druhy hlív obsahuje mimo jiné glukany, které podporují imunitní systém a přímo zvyšují tvorbu protilátek proti patogenním bakteriím virům i plísním. Podobně jako třapatka nachová působí jako nejvýznamnější imunostimulátor, hlívu lze navíc bez obav užívat i dlouhodoběji. |
|
|
| Iloporus |
Penízovka sametonohá (Flamulina velutipes)
Popis - Dřevokazná houba vyskytující se v mírném pásmu severní polokoule. Klobouk penízovky je zabarvený do světle hnědé až oranžové barvy, je asi 1-7 cm široký, lepkavý, holý, vypouklý nebo plochý se světlými hustými lupeny. Třeň (noha) je sametová, tmavě hnědá a poměrně dlouhá a tenká. Plodnice rostou v zimě, při zamrznutí nerostou, ale při oblevě pokračují v růstu.
Pěstování - Penízovka na rozdíl od hlívy nevytváří výrazné mycelium, sadební kolíčky jsou načernalé a (v porovnání s hlívou) zdánlivě bez života. Sadbou se očkuje čerstvý, nejlépe pár týdnů uleželý špalek. Vhodnými dřevinami jsou buk, ořech, topol, vrba, olše, bříza, lípa, kaštan, jasan, habr, lípa, jilm, morušovník a dokonce i olše. Očkování špalků je stejné jako u hlív, zakoupené sadební kolíčky zatloukáme do předvrtaných děr ve sponu asi 15x15 cm a každý pak zakápneme voskem aby se ve špalku udržela vlhkost.
Nejvhodnější dobou pro přípravu špalku je podzim a zima, kdy naočkovaný kmen uložíme v PE pytli na místo, kde je stabilní teplota 18-25°C. Jak venkovní teploty v polovině jara stopnou, prorostlý kmen vyjmeme z pytle a ze 2/3 zakopeme na stinné a vlhké (ne podmáčené) místo ven do půdy. Kmen ale můžeme také očkovat kdykoliv od poloviny jara do konce léta, kdy jej zakopeme na výsledné stanoviště ihned po naočkování - pokud zakopáváme na stojato, tak špalky vždy orientované tak jak strom rostl, spodek do země, vršek nad povrch. Kmen prorůstá 3-5 měsíců a většinou plodí první rok na podzim.
Kmeny zakopané do půdy na stinném vlhčím místě začnou plodit na podzim při poklesu teplot pod 10 °C, plodnice vytvářejí do trvalých mrazů, při delší oblevě během zimy se tvorba plodnic obnoví a intenzivně pak začne kultura plodit podle teplot také od začátku března do poloviny dubna.
Využití - Penízovka má příjemnou houbovou vůni a chuť a výborná je v polévkách, omáčkách nebo například v rizotu. Pro využití v kuchyni se houbu doporučuje odpařit ve 100°C po dobu alespoň 20 minut, aby se zrušil účinek kardiotoxického proteinu flammulotoxinu. Z penízovky se také dělají různé nálevy a tikntury.
Penízovka sametonohá obsahuje ergothionein, který je zkoumán pro jeho antioxidační aktivitu. Další léčivou látkou je proflamin, který podle výzkumů zřejmě prodloužil v laboratorních podmínkách zvířecím jedincům život asi o 85% díky jeho inhibiční aktivitě vůči rakovinnému bujení. Na zvířecích modelech se některé obsahové látky enoki prokázaly jako účinný prostředek proti růstu a rozšíření rakovinných buněk určitých druhů sarkomů.
Některé badatelské týmy z Japonska prezentují myšlenku vytvoření protirakovinné vakcíny založené na megadávce těchto obsahových látek
Z obsahových látek jsou zajímavé také lektin a beta-D-glukan. Které mají antioxidační účinky. Kombinace těchto látek podle výzkumů také přispívá k udržení zdravých jater. Některé práce hodnotí účinek houby také jako antibiotický a antivirový.
V Japonsku se penízovka preventivně doporučuje na degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy jako je demence, Alzheimer,... podává se pro využití jeho protizánětlivého účinku a také jej léčitelé a někteří odborníci předepisují a doporučují k detoxikaci a k ochraně kardiovaskulárního systému.
|
|
|
| Markyz |
| Zdravím, dík za info, pěstování na špalcích vypadá jednoduše, přesto bych měl dotazy. Podle fotek to vypadá že "infikuješ" jen horní stranu špalku, je to tak? Stačí pak špalek překrýt jen nahoře jak je to na fotce? Nebylo by lepší "sázet" i do boku? Proč se špalek zakopává, kvůli vlhku? Sorry za možná blbé dotazy, vyžívám se hlavně v ovocných stromech, houby jsem nezkoušel. Zítra zajdu za známým lesníkem ať mi schová nějaké bukové špalky a objednám sadbu.... |
|
|
| Iloporus |
Ahoj, zase odpovídám pozdě to se omlouvám, příliš sem poslední dobou nechodím.
Pěstování na dřevě je velmi jednoduché, jen je potřeba dbát na pár zásad, každý si taky přijde na svůj osvědčený způsob. Na jakékoliv dotazy rád odpovím, takové rady z praxe se těžko hledají.
Špalky obyčejně očkuji ve sponu asi 15x15 po celém povrchu. Špalky na fotce jsem naočkoval tentokrát jinak - ze shora i ze spodu špalku a na boční straně jen ve 2 podélných řadách vrtů asi po 15 cm, na fotce to zrovna není vidět. Prorostly i přesto velmi rychle. Je lepší naočkovat po celém povrchu, protože než by se pěstovaná houba dostala z jednoho konce špalku ke druhému, mohl by se na opačné straně usadit nějaký jiný škodlivý, konkurenční druh, nebo plíseň. Když se naopak špalek naočkuje všude, pěstovaná houba rychleji "zatáhne" povrch a do dřeva už jiný druh nepustí.
Je lepší dát špalek do potravinářského pytle celý, protože je chráněn před sporami plísní a vysoušením, ale kdybyste neměl prostředky nebo čas, tak při naočkování a zakrytí (pouze) řezných ploch by neměl být problém - funkce pytle by zastávala nenarušená kůra špalku.
Špalek se zakopává do země, protože pak nevysychá a houba z něho vysílá vlákna do okolní půdy odkud čerpá dodatečné živiny a vláhu. Dřevo nad povrchem vysychá velice rychle a v těchto místech houba příliš neplodí, proto je nejlepší zakopat ho vždy z větší části. Půda nesmí být suchá, ale ani podmáčená... Nejlepší výsledky mám ve stinném vlhkém koutě dvora pod švestkami:) Také je možné například naočkovat čerstvé pařezy buků nebo topolů atd. po polomech v nedalekém lese a podobně. |
|
|
| Markyz |
| Díky za odpověď. Mezitím už mám naočkovaný jeden špalek hlívou plicní, ještě tady mám sadbu penízovky a hlívy ústřičné, tak jsem sám zvědavý. Jen kdybych nebyl tak líný a konečně to doočkoval, snad se dneska večer vyhecuju... |
|
|
|
|
