Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Stromová dřevina akáciového vzhledu původem z Malé Asie. Dorůstá v nádobách do výšky 2-3m, volně zasazená až 10 m, lze ji však dobře tvarovat řezem, proto je vhodná jako domácí bonsaj.
Listy jsou sytě zelené a připomínají kapradinu. Na noc se listy vždy zavřou.
Kvete od června do září exoticky růžovými květy.
Pěstování - Před vysetím je třeba narušit tvrdou slupku semínka naříznutím nebo přelitím horkou vodou a následným nabobtnáním semen. Semena se vysévají do směsi rašeliné zeminy a perlitu. Misku je třeba postavit na teplé a vzdušné stanoviště. Pro vyklíčení je důležitá konstantní teplota 23-25°C. Rostlina potřebuje neutrální až zásaditou půdu a plné slunce.
Postranní výhony je vhodné odštipovat, aby se vyvinula koruna. Rostlina se přesouvá do prostor k zimování, poklesne-li teplota pod minus pět stupňů Celsia (starší rostliny přežijí i mráz do minus deseti stupňů). Přezimovat může buď na světle při teplotě od dvou do osmi stupňů Celsia, nebo ve tmě.
Popis - Aloe je pohledná, odolná a navíc léčivá pokojová rostlina. Vydrží i týdny bez zálivky, neboť pochází z nehostinné pouště. Dužnaté listy schovávají mnoho vody i cenných látek, proto je lidé odedávna využívají pro léčení a podporu zdraví. Aloe je zkrátka živá lékárna v květináči.
Aloe pravá (Aloe barbadensis, syn Aloe vera) pochází ze severní Afriky a Madagaskaru. Pro své léčivé vlastnosi je ale nyní pěstována v subtropickém pásu celého světa. U nás ji můžeme pěstovat jako dekorativní pokojovou, nebo přenosnou rostlinu.
Pěstování - Aloe se daří v hlinitém substrátu, vylehčeném hrubozrnným pískem.
Vyhovuje jí světlé místo, v zimě osluněné, v létě je lepší jí před přímým, zvláště poledním sluncem chránit.
Můžete ji letnit na zahradě či balkóně.
Zalévejte čas od času vydatně (například ponořením nádoby na 10 minut do odstáté vody – pozor, voda se nesmí dostat do listové růžice). Mezi jednotlivými zálivkami musí substrát téměř vyschnout. Rostlina má v dužnatých listech dostatečné zásoby vody a takovýto režim nejlépe napodobí podmínky její domoviny, pouště.
Díky pouštnímu původu a sukulentní povaze aloe vůbec nevadí suchý vzduch – může stát i nad topením v panelovém domě.
V zimě ji můžete umístit při nižší teplotě a zalévat mírně, pouze jednou za měsíc.
U větších, starších exemplářů stačí na jaře místo přesazování vyměnit svrchní část zeminy.
Na jaře a v létě ji jednou měsíčně přihnojte, nejlépe hnojivem s vysokým obsahem draslíku.
Aloe vytváří dceřiné odnože, které oddělte v době, kdy vytvářejí malé růžice listů a pěstujte samostatně v malých květináčcích.
Využití - Vnější. List rozřízněte a gel přiložte či rozetřete na postižené místo. Účinnější jsou nejméně 3 roky staré rostliny.
Gel kůži dezinfikuje, zvlhčí ji, chrání a přímo podporuje tvorbu nových, zdravých kožních buněk, i prokrvení postiženého místa. Tím hojení nejen velmi urychlí, ale také zabraňuje tvorbě jizev. Pokud si přiložíte na postižené místo ihned, zabráníte tvorbě puchýřů a utišíte bolest.
Pokud vlastní aloe chcete užívat vnitřně, musíte oddělit vnitřní část dužiny od vrstvy, která se nachází těsně pod povrchem listu. Ta obsahuje hořkou latexovou mízu, jejíž účinky jsou silně projímavé a mírně toxické.
Aloe je účinná při trávicích problémech, nepravidelnosti, zácpě. Chrání a pročišťuje trávicí systém a optimalizuje trávení.
Mukopolysacharidy obsažené ve šťávě z aloe brzdí růst kvasinek, množení virů i nežádoucích bakterií, zároveň chrání sliznice trávicího ústrojí. Trávení napomáhá i řada obsažených enzymů.
Aloe je blahodárná při žaludečních vředech. Pokrývá je ochrannou vrstvou, podporuje i činnost buněk tvořících ochranný sliz a napomáhá postupnému hojení vředů. Podporuje imunitní systém.
Komplex účinných látek, především mukopolysacharidy, podporují bílé krvinky k množení, větší aktivitě a vyšší produkci protilátek i protizánětlivé látky prostaglandinu. Důležitý je i obsah esenciálních aminokyselin, vitamínů (A, B1, B2, B6, B12, C, PP, E, kyseliny listové, niacinu, beta karotenu), cholinu a minerálních látek, jako je vápník, draslík, hořčík, sodík, chrom, měď, železo, zinek, mangan.
Popis - Jsou to opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí v oblastech s obdobím sucha. Baobaby se vyskytují na Madagaskaru, v Africe a v severozápadní Austrálii.
Lze rozlišit osm druhů baobabů – ten nejrozšířenější se vyskytuje v subsaharské Africe, jeden z druhů lze nalézt v severozápadní Austrálii a domovem zbývajících šesti je Madagaskar. Ve všech těchto zeměpisných oblastech panují podmínky střídání suchých a vlhkých období, a tak musí být baobab schopen přežít jak v sypkých písčitých, tak v trvale zavodněných půdách. Jedním z projevů této adaptace jsou dlouhé kořeny, které se mohou táhnout do vzdálenosti až 90 metrů od vlastního stromu. Nápadným znakem baobabu je jeho tlustý kmen. Těsně pod povrchem obsahuje fotosyntetickou vrstvu, která mu umožňuje do určité míry využívat energii slunce i v době sucha, kdy nemá listy (což v závislosti na podmínkách může být až devět měsíců v roce). Pod touto vrstvou jsou uložena tuhá vlákna, která dokáží vlastní dřevo ochránit před ohněm. Dřevo má pórovitou strukturu a slouží tak jako zásobárna vody. V závislosti na ročním období mění kmen svou tloušťku – během sucha strom spotřebovává zásoby vody a kmen se smršťuje až o několik desítek centimetrů.
Pěstování - Semínka Baobabu klíčí poměrně rychle, obvykle během jednoho až dvou týdnů. Baobab potřebuje ke klíčení teplé ovzduší, nejlépe klíčí kolem 25 stupňů. Před tím než semínka vysejeme, je dobré je tzv. opilníkovat, tedy pomocí pilníku jim narušit jejich slupku a odstranit tak zbytky zaschlé vrstvy, která by mohla způsobovat plíseň. Semínka je důležité celá zahrabat do substrátu, aby mohla zdárně vyklíčit. Semenáčky rostou po klíčení dost rychle, obvykle 20- 30 cm během velmi krátké doby.
Rostliny se dají velmi dobře tvarovat. Po dosažení výšky, která Vám vyhovuje, zaštípněte vrchol rostliny a dále pravidelně tvarujte podle svých představ
Zajímavosti - V suchých oblastech lze baobab s úspěchem využít jako rezervoár vody, postačí v něm vydlabat patřičnou dutinu, ve kterém se voda hromadí nejen ze srážek, ale i z vlastních zásob stromu; čerstvě vydlabané dřevo slouží jako krmivo pro dobytek,
dřevo baobabu je lehké, pórovité, a tak se v něm díry hloubí snadno.
V Zimbabwe se nachází starý dutý baobab, do kterého se vejde až 40 lidí,
Baobaby jsou využívané také jako obchody, skladiště, autobusové zastávky či příbytky kouzelníků a šamanů.
Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů (pevnost vláken vyráběných z baobabu dala vzniknout bengálskému úsloví: "Tak nehybný jako slon svázaný baobabím provazem.")
Baobab je velmi těžké zabít – lze ho spálit, lze mu sloupat kůru, ale on prostě jen vytvoří novou a pokračuje v růstu. Když umírá, tak zevnitř zetlí a zhroutí se - zbude po něm jen hromada organické hmoty, takže si někteří lidé myslí, že baobaby neumírají, ale prostě mizí.
Popis - Bazalka posvátná je tropická rostlina původem z Indie. Hojně roste na Surinamu, kde je nazývána tulsi a považována za svatou bylinu. Kromě náboženského významu, má také zásadní význam léčivý a používá se v ájurvédské medicíně. Bazalku posvátnou pěstujeme jako jednoletou nebo vytrvalou tzv. přenosnou rostlinu. Vytváří dřevnatějící keříky vysoké 30 cm (v květináči)- 80 cm (v záhoně), květy jsou bílo- fialové.
Pěstování - Výsev semen lze provádět od jara do léta. Bazalku vyséváme do mírně vlhkého substrátu na pokojové rostliny smíchaného s perlitem. Do nádoby dáme vrstvu substrátu, urovnáme a semena nasypeme na povrch. Zakryjeme igelitem a postavíme na světlé místo s teplotou 15-20°C. Substrát udržujeme stále mírně vlhký. Po naklíčení semen odstraníme igelit a po pár dnech již větší rostlinky rozsadíme.
Zeminu vyžaduje lehčí, výživnou, hlinito- písčitou. Pokud ji pěstujeme v květináči, je vhodné na dno použít drenážní vrstvu např. z kamínků, keramzitu apod.
Do zeminy je prospěšné přidat organické, přírodní hnojivo (granulovaný hnůj apod.). Rostlinu vysazujeme na slunečné stanoviště, kde mají listy nejvyšší obsah silic a jsou tak nejchutnější a nejúčinější. Sklízíme hlavně mladé listy, takže je prospěšné výhony zároveň zaštípnout, čímž se podpoří lepšího rozvětvení a kompaktnosti.
Využití - Léčebné účinky bazalky posvátné jsou značně rozsáhlé. Čaj z byliny působí dobře na žaludek, podporuje vylučování žluče, ničí střevní parazity, působí proti žaludečním vředům. Bylina snižuje hladinu krevního cukru, proto ji lze podpůrně využít při léčbě diabetu. Podává se při neuralgiích a neurovegetativních potížích. Tulsí příznivě ovlivňuje imunitní systém a zvyšuje celkovou psychickou odolnost člověka.
Z pohledu moderní medicíny je bazalka posvátná velmi účinná při horečkách. Baktericidní účinky jsou cenné i při léčení zažívacího ústrojí, ať již jde o katary, plynatost či dyzenterii. A v neposlední řadě se bazalka doporučuje jako podpora při léčbě počátečního stádia rakoviny.
Popis - Tato odrůda thajské bazalky byla speciálně vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě našich oblíbených pokrmů. Původ bazalky thajské není jasný. Ale domníváme se, že pochází z oblasti Indie. Bazalka se u nás pěstuje jako jednoletá rostlina a dosahuje výšky 20 - 60 cm. Za určitých okolností, hlavně dostatku tepla se dá i u nás pěstovat jako dvouletka. Semena můžeme vysévat po celý rok, pokud chceme mít z bazalky pokojovou rostlinu. V případě, že jí chceme pěstovat venku, semínka vyséváme ven na jaře.
Pěstování -Bazalka thajská potřebuje ke klíčení teplotu 15 až 20 stupňů, proto jí doporučujeme pěstovat na parapetu okna. Klíčení obvykle trvá 10 až 15 dnů. Také je důležité jí zajistit dostatečně slunné stanoviště.
Využití - Exotická chuť bazalky se štiplavým a peprným nádechem, lehce připomíná chuť Anýzu. Ve východní Asii je Thajská bazalka nepostradatelným pomocníkem v každé kuchyni. Svým aroma se liší na první pohled od bazalek, které známe u nás. I na pohled vypadá jinak. Bazalka thajská má narůžovělé listy a pevnější červený čtyřhranný stonek porostlý malými chloupky.
Její listy se používají do jídla salátů a omáček. V Indii se bazalce thajské přezdívá "Královna koření". Odrůda Thajské bazalky byla vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě pokrmů. Asijská kuchyně má kratší dobu vaření než evropská. Nemůžeme Vám proto thajskou bazalku doporučit do jídel, které vyřadují dlouhýu proces vaření. Nejlépe vhodná je bazalka thajská do masových a zeleninových směsí na pánvi wok, do rybích pokrmů a podobně.
Thajská bazalka chutná nejlépe konzumovaná čerstvá. Své aroma při delším skladování ztrácí. Jediným řešením kromě bazalky čerstvé, je bazalka sušená. Před použitím sušené bazalky ji doporučujeme namočit.
Bazalka thajská má blahodárné účinky na naše zdraví. Zlepšuje výměnu látek v našem těle, napomáhá odstranit stres a napětí a posiluje náš imunitní systém.
Popis - Keříčkovitě rostoucí letnička s výrazně aromatickou natí. Odedávna se pěstuje jako kořeninová, léčivá i medonosná rostlina.
Pěstování - S pěstovním je nejlépe začít v březnu, ale pokud si rostlinu chcete pěstovat vevnitř, můžete ji pěstovat i v jinou dobu. Semínka bazalky zasadíme řídce a jen velmi zlehka vložíme do substrátu. Rostlině dopřejeme pravidelnou zálivku. Bazalka potřebuje slunečné místo.
Pro vytvoření kompaktní bohatě olistěné a rozvětvené rostliny je vhodné zaštipovat kvetoucí výhony.
Využití - Čerstvou nať můžeme sklízet po celou vegetační dobu, pro sušení sklízíme nať na počátku kvetení a sušíme při teplotě do 35 °C, pro zachování typické vůně i chuti však doporučujeme čerstvé, jemně nasekané listy bazalky naložit do olivového oleje. V kuchyni se používá do salátů, mletých mas a rybích pokrmů, do aromatických octů. Čaj povzbuzuje trávení a pomáhá u zánětů horních cest dýchacích.
Popis - Čaj je hned po vodě nejrozšířenějším nápojem na světě. Lahodný nálev se získává z listů rostliny čajovníku, původem z daleké Číny. Čajovník je tedy rostlina subtropická, ale není těžké vypěstovat si vlastní sazenice i v našich podmínkách.Známý stálezelený keř dorůstá 2 - 6 metrů výšky. Sestává s hrubých, šedých větví a odlišně velkých stálezelených listů.
Pěstování - Vypěstování vlastního čaje není ani v našich podmínkách nic těžkého. Základem jsou čerstvá semena, protože semena čajovníku rychle ztrácejí klíčivost. Semena jsou kulovitého vzhledu, a je potřeba namočit je na 2–3 dny před výsevem. Potom je vysejte do vzdušného substrátu. Při teplotě okolo 20–25 °C klíčí do 2–4 týdnů. Mladé rostlinky rostou na slunném místě velmi rychle, a už půlroční rostliny můžete začít zaštipovat. Pravidelným zaštipováním dosáhnete košatý vzhled a zároveň získáte surovinu na výrobu vlastního čaje.
Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500m. Kvalitnější čaj dávají rostliny ve vyšších nadmořských výškách. Nejpodstatnější pro růst čajovníku je dostatečná vlhost - to je také příčinnou neůspěchu většiny pokusů o pěstování vlastního čaje v našich podmínkách.
V létě je vhodné pěstovat čajovník venku na zahradě nebo na balkóně. Horké léto a pravidelná dostatečná zálivka mu nejlépe napodobí podmínky jaké má čajovník ve své domovině. I když se kvalitou čaje vypěstovaného na vlastní zahrádce nebo balkóně nevyrovná čaji vypěstovanému v tropech, určitě Vám jeho pěstování přinese spoustu radosti a při dobré péči Vás Vaše rostliny odmění velkými bílými květy. V zimě dejte čajovník co nejblíže k oknu. Protože jde o vždyzelený druh a u nás v zimě mu nebudete moci dopřát dostatek slunečního světla, kolik by vyžadoval, takže Vám asi bude přes zimu chřadnout a opadávat. S příchodem jara se však jeho stav rychle zlepší, a můžete opět začít sbírat svůj vlastní čaj.
Čajovník pěstujeme jako pokojovou rostlinu v hlinito-písčitém pěstebním substrátu s přídavkem rašeliny. Od jara do podzimu je možno rostlinu pěstovat i na balkonech. Čajovník má rád polostinné stanoviště. Lze jej množit také odebráním řízků z matečné rostliny.
Rostlinu pravidelně zaléváme odstátou vodou pokojové teploty. Čajovník nesnáší přemokření (uhnívají mu kořeny) a vápno v půdě.
V době vegetačního období často hnojíme speciálními přípravky bez přídavku vápna. V zimě zese nezapomeneme rostliny pravidelně rosit. Suchý vzduch totiž dokáže nepěkně znetvořit listy. Dbáme také na dostatek světla. I přes všechnu péči obvykle čajovníky u nás v zimě opadávají a churaví.
V našich klimatických podmínkách čajovník kvete zhruba po deseti letech - v květnu a koncem července a srpna. Květy opylují hlavně včely. V bytových podmínkách je opylení vhodné provést vatou nebo štětečkem.
Čínský čajovník přesazujeme jednou za rok, nejlépe v březnu do rašeliny.
Lístky z keřů lze sklízet po třech letech, kdy se stačí rostlina pěkně rozvětvit. Sbíráme vždy 3 nejsvrchnější lístky na jednotlivých výhonech. Z lístků si můžeme uvařit čaj a nebo je nechat usušit, případně provést fermentaci.
Čajovníky lze pěstovat i ve volné přírodě. Obvykle se vysazují tříleté rostliny, které je nutné na zimu dostatečně přikrýt slámou.
Využití - Čaj z listů čajovníku je oblíbený na celém světě. Má povzbuzující účinky. Pro některé lidi je jeho pití obřadem.
Je velmi náchylný přejímat různé vůně a pachy. Toho se výhodně využívá při přípravě čajů ovoněných, ovšem má to i negativní důsledky. Čaj také nesmí nasáknout vlhkostí a neměl by přijít na světlo.
Podporuje trávení a činnost ledvin. Čajový obklad zmírňuje otoky očních víček, záněty očí a očních spojivek. Může být také použit na drobné řezné rány a odřeniny a při poštípáni hmyzem.
Éterický čajový olej se používá k výrobě parfémů.
Nadměrné pití čaje vyvolává podrážděnost, nespavost a bušení srdce. Účinky velkého množství taninu můžeme oslabit mlékem.
Čaj se připravuje z vrcholových částí výhonků a z mladých listů čajovníku, stimuluje mozkovou činnost, proudění krve a činnost srdce, pomáhá tak při duševní i tělesné práci.
Popis - Dobromysl obecná neboli Oregano je nejen výtečnou kořenovou zeleninou, ale pro svůj vzhled i oblíbenou okrasnou trvalkou často pěstovanou na zahrádkách, kde vytváří bohatě kvetoucí solitéry. Vyšší druhy jsou vysoké až 50 cm.
Dobromysl je hodně rozšířená v Evropě a Asii. U nás roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na půdách spíše alkalických. Často se pěstuje v zahradách.
Pěstování - Dobromysl vyséváme na jaře přímo na stanoviště. Ocení lehkou propustnou zeminu a přímé slunce. Nejlépe se jí daří na suchém a vápnitém podkladě, jinak je zcela nenáročná. Velmi snadno se množí dělením již dospělých trsů. Kvete od července do září četnými drobounkými fialovými květy
Využití - V moderní terapii dobromysl nenalezla velké uplatnění a je poměrně opomíjena. Lékaři ji předpisují jen v různých čajových směsích určených k léčbě zažívacích potíží nebo pro zlepšení chuti některých čajů. V novější době byly prokázány dobré výsledky tam, kde je žádoucí zvýšená tvorba žluče. Silice působí také dezinfekčně a spazmolyticky a poměrně často se používá ještě v lidovém léčitelství ve formě mastí proti svědění a rýmě. Protizánětlivý a expektorační účinek drogy se uplatňuje při chorobách horních cest dýchacích. V lékařství se dnes předepisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Podle přírodních lékařů je vhodným specifickým lékem pro uklidnění, neboť prý plně nahradí kozlíkové kapky nebo výtažek z chmele. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím.
Popis - Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Plod je ostnitá tobolka. Durman je tzv. přenosná rostlina. Přes léto – od konce května se pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu.
Pěstování - Rostlinu můžeme až do prvních mrazíků pěstovat i venku. Semínka zasadíme do výživné půdy, a zatlačíme do zeminy jen velice jemně. Rostlina potřebuje slunné stanoviště. Rostlině se dobře daří na teplém a polostinném místě - nejlépe v zimní zahradě.
Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12°C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl.
Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů, jsou nesouměrné a odlišně zbarvené. Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.
Využití - Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě a křečím.
Intoxikace - Durman působí jako silný halucinogen. Listy durmanu žvýkali například autralští domorodci.
Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např, kořen; ke zmírnění rizika výrazně škodlivé otravy byly předněji vdechovány výpary zahřívaného durmanu nad ohněm. Delirogenní vlastnosti pak byly známy již ve Starém i Novém světě jako démonická droga. Alkaloidy obsažené v durmanu po užití podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou pohyblivost, ale rovněž i úzkost, agitovanost až pocity hrůzy, dochází ke zteplání, zarudnutí pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty - příčinou je útlum činnosti potních a slinných žláz. Zornice jsou rozšířené a schopnost zaostřování přechodně narušena. Běžné jsou závratě, zrychlená tepová frekvence, bušení srdce, vrávoravá chůze a celkový subjektivní dojem těžké opilosti. Chování je automatizované, jakoby náměsíčné, dostavuje se vzrušenost až agresivita, zmatenost, dezorientace, úroveň kognitivních poruch a schopnosti komunikace jsou poté kolísavé. Objevuje se nesrozumitelná řeč, neschopnost soustředit se a rozumně uvažovat, rovněž mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace, iluze, vjemy létání, prudkého otáčení a padání, ježdění. Na rozdíl od psychedelik (LSD, Meskalin), která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen.
I když prognóza otrav durmanem bývá poměrně příznivá, nesmíte zapomínat, že je to rostlina smrtelně jedovatá!
Popis - Vytrvalá rostlina dorůstající výšky 25 - 50 cm. Roste divoce v suchých křovinách, podél cest a na rumištích.
Aromatické listy po rozetření voní jako jablka.
Pěstování - Je to rostlina teplomilná, na půdu nenáročná. Má ráda suchá a slunečná stanoviště, chráněná před větrem. Dokonce se mu daří i na kamenitých a špatných půdách.
Semena se vysévají koncem jara na vzdálenost 30cm. Při extrémně vlhkém počasí musíme rostlinu chránit. Na jaře je třeba velké rostliny prořezat. Jablečník se dá pěstovat i v místnosti.
Využití - Jablečník se používá vnitřně jako zmarům, choleretikum, antidiarhoikum, expektorans v nálevu, dále v prášku při plicním zahlenění, chronickém kataru průdušek a kašli. Také při nechutenství, žaludeční slabosti, při onemocnění jater a žlučníku. Jako antiflogistikum zevně v koupeli na špatně se hojící a hnisavé rány.
Chladný nálev se může použít na pálení žáhy, zažívací potíže a proti střevním červům, teplý pomáhá při bolestech v krku, kataru, astmatu, zažívacích potížích. Může se také použít ke zmírnění kuřáckého kašle a zevně k léčení lupénky a ekzému.
Jablečník obecný má dobrý sekretolytický a odkašlávací účinek při chronické bronchitidě, laryngitidě, tracheitidě, bronchiálním astmatu a spastické bronchitidě. Odstraňuje křeče, reguluje srdeční rytmus, dobře účinkuje při žaludečních vředech a gastritidě, zánětech střev, průjmech, srdeční arytmii, onemocnění sleziny a jater, zánětech ledvin a močového měchýře. Účinkuje také žlučopudně a s úspěchem se používá při žlučníkových kamenech a žloutence.
Lidové léčitelství doporučuje jablečník obecný při nechutenství, při nepravidelné menstruaci, hemoroidech, revmatizmu, na pročištění krve, při křečích orgánů dutiny břišní, horečce, zánětech lymfatických uzlin a při hlístech.
Popis - Je asi nejstarší rostlinou na naší planetě. Tento strom se totiž vyznačuje mimořádnou odolností vůči klimatickým změnám. Je údajně poslední žijící fosilií, dorůstá běžně pětatřicetimetrové výšky. Má šedou kůru a typické vějířkovité listy. V naší republice patří mezi vzácné druhy.
Blahodárných účinků výtažku z jeho listů využívá tradiční čínská medicína již pět tisíc let. V posledních letech se preparáty s obsahem účinných látek z listů tohoto stromu objevují i na našem trhu v nejrůznějších formách a Ginkgo biloba se řadí k nejpopulárnějším rostlinným produktům.
Pěstování - Semena se opatrně vyloupnou z jejich obalu a omytá se vloží do pískovitého substrátu a nechají se klíčit v teplotě pod 10C. Na jaře se vyklíčená semena vloží do hlinitopísčité půdy a prvních klíčků by jsme se měli brzy dočkat. Rostlina je velice odolná, a nenechá se obtěžovat od žádných škůdců ani chorobami. Pěstovánín není náročné, nejraději má však propustnou hlínu s mírně kyselým ph a pozici chráněnou před větrem. Je přenosnou rostlinou, i když do jisté míry mrazuvzdornou.
Daří se mu na slunci i v polostínu, v humózní vlhké zemině. Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Je to dlouhověký strom, nejstarší rostoucí v Japonsku má 1200 let. Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese i mrazy přes -20 °C. Dá se jednoduše množit výsevem semene nebo z nevyzrálých řízků (15 cm dlouhých) odebraných v červenci/srpnu a zasazených do pařeniště se spodním vyhřívání, nebo z vyzrálých řízků (15 až 30 cm) odebraných v prosinci které uložíme do pařeniště, kde příští jaro zakoření. Také ho lze množit roubováním na semenáče nebo hřížením větví.
Využití - Široké je jeho farmakologické využití, sbírá se jeho list (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku atd.
Dále jsou nabízeny léky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati.
Popis - Kávovník arabský zakrslý má svou domovinu v tropické Africe. Jedná se o "nízký" druh kávovníku, který roste pouze do 1,5 metru. Vykvétá až po třech letech krásnými sněhově zbarvenými květy. Tyto květy mají vanilkovou vůni.
Pěstování - Semena je nutné nejrpve namočit do teplé vody na 24 hodin, poté jsou připraveny na vysetí. Semínka doporučujeme zasadit buď do tzv. sadbovacích tablet Jiffy, nebo do květináčků naplněných normální zahradní zeminou. Vyséváme je i s rohovitým endokarpem. Samotné vysévání provádíme jemným zatlačením semínek do zeminy 0,5 až 1 cm do hloubky. Zemina by měla být dostatečně propustná a výživná s ph pod 7, tedy kyselá půda. Ideální teplota na klíčení se pohybuje mezi 23 - 28 °C. Rostlina Kávovník se stále častěji stává příjemným společníkem našich domovů. Není jen pouze zdrojem oblíbené tekutiny Kávy, ale je vhodná i na pěstování v bytech. Kávovníku nevadí ani ustřední topení bytů, suchý vzduch, či nedostatečné světlo. Je to tedy velice nenáročná pokojová rostlina.
Popis - Majoránka zahradní je přirozeně vytrvalá rostlina, u nás se často pěstuje jako jednoletá. Je asi 20 - 40 cm vysoká, s přímými listnatými lodyhami a bílými nebo růžovými květy, které tvoří kulaté klásky. Rostlina je aromatická. Kvete od srpna do září.
Pěstování - Majoránka vyžaduje plné slunce, suchou, písčitou, trochu vápnitou půdu. Semeno vyséváme od března a sazeničky vysazujeme ven od poloviny května.
Využití - Majoránka je oblíbeným kořením k masu, luštěninám, do polévek, na pizzu a do pokrmů z brambor. Je také vhodná do uzenin, nahrazuje sůl.
Čaj z majoránky podporuje vylučování žluče a trávících šťáv, uklidňuje nervy.
Popis - Máta je u nás jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek. Pokud si jednou oblíbíte její chuť a vůni, je to nejspíš láska na celý život, nedá se jen tak něčím nahradit. O to lépe, že roste "jako z vody" a na pěstování je nenáročná.
Pěstování - Mátu sázejte pouze jako sazenici. Pěstování ze semen nebývá příliš úspěšné. Sazenici si můžete vypěstovat sami a to z oddenkových nebo stonkových řízků, které umístíte do vody, kde vám snadno zakoření.
Mátu můžete vysadit s příchodem jara – tj. duben a březen, ale také s příchodem podzimu. Sázejte do provlhčené půdy.
Máta je choulostivá na chlad a sucho, proto ji raději sázejte do míst, kde bude chráněna před větrem a ostrým sluncem.
Využití - Její nejběžnější užití ve formě velmi lahodného čaje má dlouhou tradici, nejen díky chuti a vůni, ale i pro velice blahodárné účinky na naše tělo.
Mátový čaj povzbuzuje chuť k jídlu, je velmi vhodným doplňkem při nechutenství a poruchách trávení. Pokud si ho dáme po jídle, například když je nám těžko nebo se dostaví nafouknuté břicho, už za krátkou chvíli pocítíme příjemnou úlevu.
Máta celkově podporuje trávení a má uklidňující účinky na náš metabolismus, pomáhá proti bolestem trávicího traktu a podporuje tvorbu žluči.
Tento čaj je ale také velmi vhodný při nachlazení, chřipce a jiných chorobách dýchacích cest, protože má protizánětlivé a dezinfekční účinky a obsažený mentol usnadňuje dýchání. Proto jsou i inhalace mátového nálevu nebo éterického oleje velmi vhodným doplňkem v boji proti respiračním onemocněním.
Působí jako uklidňující prostředek při psychických výkyvech, stresu, bolestech hlavy a při nespavosti z pocitu napětí. Mátové silice nám dokáží občerstvit hlavu, zlepšit soustředění a zvednout náladu.
Pro své dezinfekční účinky je nálev účinný také při bolesti v krku jako kloktadlo, při zánětech v dutině ústní a zároveň nám příjemně osvěží dech. Je vhodné ho používat také ve formě obkladů na drobnější poranění kůže a kožní výražky pro urychlení hojení.
Popis - Meduňka je jednou z nejoblíbenějších bylinek pro uklidnění. Je mírná ale účinná, svěže voní po citrusech, má příjemnou chuť. Čerstvé lístky zpestří dezerty i slaná jídla.
Pěstování - Meduňce svědčí slunné stanoviště. Potřebuje dostatek vláhy, ale půda musí být zároveň propustná. Snadno se rozmnožuje semeny i řízky. Vegetativní množení řízky zachovává vlastnosti vyšlechtěných kultivarů.
Využití - Droga posilňuje nervovou soustavu, účinkuje sedativně a spazmolyticky. Předepisuje se s dobrými výsledky při srdeční neuróze, migréně, nespavosti, nervovém vypětí a neurastenii. Dobře působí i při srdečních onemocněních – odstraňuje únavu a snižuje bolesti v oblasti srdce. Při vnitřním užívání přípravků z meduňky se zpomaluje dýchání, ztrácejí se rytmické těžkosti a snižuje se krevní tlak. Kromě toho působí spazmolyticky protinadýmavě při funkčních onemocněních střev – uvolňuje plyny ve střevech, zastavuje zvracení, stimuluje trávení a vylučování žlučové šťávy, podporuje chuť do jídla. Používá se též při závratích, na posílení zraku, při mozkové mrtvici, melancholii, bolestivé menstruaci, odřeninách kůže, revmatických otocích, vředech (zevně ve formě obkladů) a na kloktání při zánětu mandlí nebo dásní.
Úžitkové, léčivé a exotické rostliny
24-11-2012 v 13:31 PM
