| Výtuhy, stavy težký zhulenosti atd.... :o) - Klikni zde pro originální téma |
| nihilista |
no ja se jednou uplne desne zridil v klubu.
sel jsem na pivo ale potkal jsem kamose s necim u sebe./byla zima/
tak jsme dali po par prdech a sli kazdy jinam.
uvnitr klubu jsem potkal dalsiho a ten taky neco mel tak jsme take bafali.
no a tak jsem potkal asi 6 lidi a porad jsem hulil a hulil.
no a pak to prislo.
rekl jsem si ze bych mel jit domu.
vstavam a uz to citim.
vedel jsem ze musim dojit do satny pro mikinu a jit ven.
bylo mi uplne ale desne blbe.
kdyz jsem daval satnarce listek tak uz jsem prestaval videt a mikinu uz jsem nahmatl jen poslepu.
vedel jsem ze musim odbocit doprava, udelat dva kroky pak doleva a pak schody ...
upadl jsem v puli cesty na zem a pak se dely veci.
v hlave mi busila hudba ale moc jsem ji nevnimal.
lezel jsem na zemi u necich noh.
nevim za jak dlouho me nekdo zacal budit
a vyhazovat me ven. vytahl me na cerstvy vzduch a rikal at vypadnu.
cestu domu si bohuzel nepamatuji.
tak blbe mi jeste nikdy z huleni nebylo.
|
|
|
| Aaron Lightner |
| Jediné výrazně negativní stavy, které jsem po hulení zažil, nastaly v situaci, kdy jsem se předtím silně ožral. Loni na jaře se mi jako debilovi stalo dvakrát za sebou (asi měsíc po sobě), že jsem vypil tak 8-9 piv a pak jsme s kamarády dostali někdy kolem půlnoci výborný nápad zahulit. V obou případech jsem se poblil jako alík, jednou mě musela manželka vést domů. Rozhodně nedoporučuju! Souvisí to s tím, co už jsem zde zmiňoval na jiném místě: myslím si totiž, že hulení může člověka do jisté míry odnaučit chlastat. |
|
|
| robor |
Předevčírem jsem poprvé zkusil uvařit mlíko s listím. Měli jsme nasušený listy ze dvou kytek, takových chudinek, který nám rostly v kuchyni pod 1 obyčejnou 18 w zářivkou asi 4 měsíce. Na radu mé drahé polovičky jsem použil všechny listy, aby to mělo vůbec nějaký účinek (asi 1 litrová lahev). Vypil jsem asi 2 deci., žena naštěstí daleko méně. Po 30 minutách nabíhal super rauš, něco takovýho jsem už dlouho nezažil, ale účinek stále rostl a já asi za 1 hodinu věděl, že to nebude dobrý. Následující 2 hodiny jsem myslel, že nepřežiju, šílený, panický strach, nemohl jsem ležet ani stát. Žena na tom byla podobně, ale držela se líp. Musel jem okamžitě ven, cesta výtahem byla děsivá, měli jsme pocit, že jedeme strašně dlouho, a že už jsme pod zemí. Potáceli jsme se venku asi hodinu, viděl jsem všechno jako nějakým průzorem, periferní vidění nefungovalo, měl jsem pocit, že chodím, jako kosmonaut na měsíci. Pak jsem chvíli "krmil" labutě z mostu, myslel jsem že vybliju i střeva. Pak se mi trochu ulevilo. Když jsme šli domů, už jsme se do výtahu neodvážili a raději se vyplazili 5 pater. V posteli stav přešel do nádherný "nirvány" a ještě celej druhej den jsem byl dobře vysmátej.
Vaření zdar ! |
|
|
|
|
