GROWER IN SWITZERLAND

Zlaté časy Švýcarska

Pokud by se vám zdálo, že čas od času články taháme s šuplíku, nemýlíte se. Vězte však, že to stojí za to a zejména v případě této fotoreportáže. Jako jedni z mála pěstitelů jsme měli jako Grower Team možnost zažít zlaté časy konopí ve Švýcarsku. Tráva se tenkrát ve všech větších švýcarských městech prodávala po desetigramových baleních v obchodech s čajem a po setmění ji byl problém vůbec sehnat, jelikož pro dealery neznamenala žádný kšeft. Velká část špiček světového konopného průmyslu si na švýcarských svazích zakládala své plantáže a obří skleníky, aby se každý rok sešla na festivalu svobody - Cannatrade v Bernu. Podle toho, co jsem o politicko-společenské situaci věděl, byla legální produkce semen, stonků i palic, pokud byla "oficiální", tj. hlášená úřadům včetně poctivě vedeného účetnictví. To samozřejmě vedlo k tomu, že část výpěstku velkopěstitel prodal na černo, aby vydělal více, ale převážná část palic končila na pultech prodejen s čajem a headshopů s denní otevírací dobou. Nevím přesně jestli to byly daňové podvody, co přimělo veřejné mínění omezit tento průmysl, vždyť postavení cannabis jako "denní" drogy ji účinně vydělilo z nočního života smažek a feťáků. Těžko soudit. Ale o tom, že to bylo jedno z nejhezčích období Švýcarska, není pochyb. To co my v této reportáži, můžete nyní zažít už jen u dobrého známého v Holandsku. A i tomu už možná George Bush šlape na paty.

Za sluncem na jih

Příběh této reportáže se odvíjel na podzim roku 2001, kdy v Čechách již začínalo nehezké deštivé počasí. Když jsme od Steva dostali pozvání do jeho "továrny" ve švýcarském Luganu, pro mě a Deua to bylo ideálním lákadlem. Prodloužit si léto na jihu Evropy, nahlédnout pod pokličku zkušeným profíkům a ochutnat některé z tamních modelů, to znělo přímo skvěle.

Čekalo nás opravdu krásné počasí. Stovky kilometrů tunelů pod alpskými sněhem pokrytými štíty vyústily do oázy s mikroklimatem hodným tropického ostrova - švýcarské Lugano. Slunce hřálo jako za jasného letního dne a odráželo se na hladině jezera na jehož okraji město Lugano a vedlejší Locarno stojí. Vodní plochu brázdily jachty boháčů a silnice byly plné itálie: troubící a vzteklí řidiči na každé křižovatce. Město samotné bylo opravdu luxusní švýcarskou zónou pro ty nejzazobanější. Výlohy obchodů byly pravidelně buď bankou, butikem s kožešinou anebo zlatnictvím. Drahé zboží kam jste se podívali. Však i u nás běžně zaplivaný špinavý podchod pod silnicí měl v Luganu podobu naleštěné galerie. Stále více jsme záviděli Stevovi toto místo, kde se mohl svobodně věnovat své práci, kterou umí nejlépe a která ho baví - šlechtění marihuany.

Továrna

Továrna Breedera Steva měla doslova industriální charakter. V prvním patře obrovská dílna a stroje nějakého spřáteleného závodu na obrábění kovů. Nastoupili jsme do výtahu a plošina nás vyvezla do patra, kde stroje nahradily lampy. Tam ve svém království nás přivítal Breeder Steve. Vyrušili jsme ho u jeho pravidelné činnosti - vyřizování e-mailů a přispívání do diskusních fór o konopí. Steve nám ve své kanceláři představil své dva přátele: Julia - mexického konopného aktivistu a kameramana točícího spoty z evropských zemí, toho času na "brigádě" v Luganu; a Barge (aka Trichrome Farmera), hlavního pracanta v továrně a vynikajícího fotografa, na kterého narazíte na každé větší konopné události. Oba bydleli přímo na místě a prakticky non-stop dávali rostlinám veškerou péči.

Měli jsme samozřejmě spoustu otázek, které nesnesly odkladu, ale Steve jenom trpělivě odpovídal, balil jointy svých modelů a ládoval bong. Protože jsme však byli nejvíce natěšeni na nějakou akci a naše netrpělivost neznala mezí, se Steve konečně zvedl, aby nás provedl celou továrnou. Přitom jen tak mezi řečí prováděl obvyklou údržbu a selekci.

Veget, sušírna a dravé ryby

Kromě officu Spice of Life továrnu tvořily ještě tři místnosti: první s vysokými rostlinami na růstu a režimem svícení 24h, kde vegetovali matky a otcové a případně také revegovali (reveging neboli rejuvenation, zpětné obnovení růstu po fázi květu) dobří kandidáti na křížení ze skleníku. Druhá - největší místnost byla z části využita pro skříně s nízkými policemi na předvegetaci klonů a několika revegovaných řízků, z části jako sušírna, jako sklad a také jako obývací pokoj. Poslední místnost - momentálně těsně po vyklizení, čili bez rostlin - sloužila příležitostně pro květ. Připraveno bylo pouze třicetčtyři šestikil a dvě pětisetlitrová akvária. Při provozu byly nádrže plné Stevových dravých ryb a aquaponický systém byl doplněn o bubblery - vždy jeden pod každou lampu, stylem monster-bush.

Nebyla to ledajaká továrna. Prakticky vše mělo výhradně industriální charakter, vše bylo modulární. Odmontovatelný čtverec boční stěny osmdesát krát osmdesát centimetrů jste mohli během chvíle nahradit oknem nebo obřím průmyslovým větrákem. Všechny regály a skříně byly sestavovány z lehkých stavebnic, umožňovaly polohování jednotlivých polic a držáků lamp a pokud bylo potřeba, byl Steve schopen rozšířit kapacitu kterékoliv sekce na dvojnásobek.

Drobné lokální rozdíly

Steve nás vším tím provázel a jmenoval jednotlivé odrůdy, F-ka, crossy a backcrossy, až jsme v tom měli totální zmatek a museli si přinést diktafon. Mezitím jsme pořídili foto-dokumentaci, která myslím mluví sama za sebe. Steve byl bezednou informační studnicí, musím říct, že v první chvíli jsme se chtěli dozvědět všechno hned, než nám došlo, že je toho tolik, že ani kdybychom spěchali a řečnili non-stop během celé naší návštěvy, stihli bychom se dovědět jenom malý zlomek toho co Steve o pěstování a šlechtění ví. Než nám Steve po dvou hodinách pověděl alespoň to základní o svých odrůdách a jeho přístupu k šlechtění, řádně vše doplnil o digitální fotografie a především vzorky, vždy se slovy "...and this cross. Wait! I'll bring some...", ležely na hraně popelníku alespoň dva tucty brk, z nichž z každého jsme si jednou potáhli.

Také vyplynul zajímavý "lokální rozdíl", jak říká Vincent Vega, a to, že když se sejdou z různých konců světa tři kuřáci konopí, málokdy si zahulí jednoho jointa. Myslím, že Steve kouřil své vzorky pouze v čistých jointech a rozhodně preferoval bong, my jsme měli osvědčenou kombinaci s tabákem a Barge sice míchal s tabákem, ale nepoužíval filtr (!).

Mnohé modely jsme ochutnali, spoustu z nich (Warlock, Ultra Skunk, Mango Sativa, Flo, Ortega) jsme si měli možnost užívat také během zbytku našeho výletu po Švýcarsku. Jmenujme ty nejzajímavější: Sweet Tooth #3 (vyjímečně sladká odrůda, jedna z našich oblíbených), Shiskeberry (jejíž otcem je legendární krystalický Blueberry samec od DJ Shorta) a Moonshine Rocket Fuel (cross Blue Velvet a Blue Moonshine od DJ Shorta, který Steve vytvořil pod jejich společnou značkou Joint Project). Steve během rozhovoru prohlížel rostliny řazené v regálech a občas něco prohodil ke svým společníkům, anebo vytáhl květináč a přelomil nepotřebný klon. Steve celou selekci pro šlechtění řídil a kumpáni pouze plnili jeho přání.

"If it don't bubble..."

Julio se ukázal jako velice příjemný chlapík: nejen že balil jointy obdobně jako my, ale především nám předvedl od začátku do konce výrobu bubble-hashe pomocí největší varianty Bubblemanových pytlů z druhojakostní opylené trávy, která se sušila všude okolo na velkých tácech. Výsledky si prohlédněte na fotografiích. Mimo bubble-hashe, který při hoření v bongu opravdu bublá (jak říká Bubbleman: "if it don't bubble it ain't worth the trouble!"), měl také Deu možnost ochutnat 20-ti násobný extrakt Šalvěje Divotvorné, kterou Breederovi týden před naší návštěvou přivezl z Británie na ochutnání Gypsy Nirvana. Byla to opravdová zkušenost, akorát byl pak problém Deua vzkřísit a dostat na kalbu do místního alternativního klubu, což by myslím byla škoda vynechat.

Z bočních oken fabriky se dalo vyhlédnout za budovu, kde měl Steve vysazenou džungli různých kvetoucích samců, které přesouval ven jako test. Mimo to, že občas kytky na zahrádce někdo zpustošil, když se vloupal na pozemek lákán vůní konopí, se mezi testy mohl objevit mimořádný talent a tento klon pak případně nechal revegovat indoor.

Nejlépe chutná... ekologie!

Nejvíce ze všeho - tedy mimo často nepochopitelných šlechtitelských technik - nás nadchla aquaponie. Byla sice mimo provoz, ale o to víc nás tento "mýtus" zaujal. Steve je průkopníkem této ekologické techniky a na chuť organicky vypěstovaných rostlin nedá dopustit. V podstatě 90 procent článků o aquaponických systémech čerpá ze Stevových zkušeností. V growshopu v Kanadě - BC, měl jako ukázku jednu z mála veřejně přístupných fungujících aplikací. Akvárium bylo propojeno se dvěma komorami - jednou stálou pro matky v bubblerech a jednou s 12-ti hodinovým cyklem, kam se dávaly předvegetované klony.

Klíčové slovo v aquaponii je: rovnováha. Z našeho pohledu nejtěžší bylo získat cit pro vyladění systému tak, aby fungoval správně. Tři sféry, které byly vzájemně propojeny: dravé ryby, které byly krmeny velice různorodou potravou včetně živých ryb; mikroogranismy, rozkládající exkrementy ryb a zbytky potravy na formu využitelnou pro rostliny; a konečně kytky, které prostřednictvím kořenů přijímají živiny a tím pro ryby vodu čistí. Větší nebo naopak nepoměrně menší populace v jedné sféře a rovnováha je pryč. A nechcete si přece zabít svoje oblíbené akvarijní rybičky (totiž kytičky)...? Steve byl v tomto optimistou: "Systém si do jisté míry vytváří rovnováhu sám, jinak by nefungovala ani příroda". Přidáte více ryb, můžete přidat více rostlin a populace bakterií se přizpůsobí - přirozený proces stejně tak, jako že se země otáčí.

Načerpali jsme na tomto výletě mnoho znalostí o tomto způsobu pěstování a doufejme, že se s vámi o ně budeme moci podělit v některém z budoucích článků věnovaných přímo aquaponii.

Trošku nás mrzelo, že jsme přijeli mimo sezónu. Na druhou stranu byl v továrně relativní klid, což se během sklizně na konci léta a sázení na jaře rozhodně očekávat nedalo. Na tato období měl naopak Steve k ruce ještě další pomocníky. Proto jsme také přišli o zážitek vidět Steveovi famózní skleníky plné zeleně, o kterých jste se mohli dočíst na Overgrow. I tak byla návštěva zajímavá a fotografie z ní přivezené ještě více.

Věřím, že vás fotografie inspirují, proto neváhejte v diskusi k tomuto článku zmínit vaše nápady, připomínky anebo dotazy. Buď se k nim vyjádříme přímo anebo na toto téma naspíšeme další článek.