Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

monitoring médií k 18.08.2003

Příspěvek č. 1

Duel: Jste pro legalizaci tzv. lehkých drog jako je marihuana?
Profit | 18.8.2003 | rubrika: Diskuze | strana: 9

Jiří X. Doležal, novinář

ANO

Marihuana není takzvanou vstupní drogou, bránou k heroinu. Naposledy takové studie publikoval British Medical Journal loni v prosinci. Tato pověra se však bohužel stále drží při životě. Zvláště v policejních kruzích, neboť policisté vídají trávu v prostředí, kde jsou i další drogy. Vysvětlení je prosté - díky zákazu marihuany je zájemce o ni zahnán do prostředí, které se vstupní bránou k tvrdým drogám může stát. Hulení je nezdravé a nepatří do rukou harantů. Tato skutečnost však v nejmenším není argumentačním základem pro represi marihuany. Právě naopak. Marihuana patří tam, kam ostatní nezdravé neřesti - chlast, tabák, promiskuita, nezřízené pití kávy, žraní čokolády ve velkém. Nikoliv mezi neřesti neslučitelné se životem, jako je užívání heroinu nebo pervitinu.

Kateřina Konečná, poslankyně (KSČM)

NE

Nemyslím si, že by legalizací tzv. lehkých drog stoupl počet uživatelů, ale stále by měla existovat určitá morální ochranná opatření. Legalizací marihuany bychom se mohli dostat do situace, kdy by možná za tři čtyři roky někdo přišel s tím, že je třeba mezi tzv. lehké drogy zařadit i extázi či jiné často užívané látky. Ty jsou jen krůčkem k tomu, aby uživatelé spadli do něčeho tvrdšího, což mnohdy stojí život. Děsí mě představa, že by nezletilé děti přišly do restaurace a marihuana by jim byla nabízena způsobem, jakým jsou jim dnes nezřídka nabízeny cigarety. Jsem pro prevenci a větší podporu kupříkladu protidrogových poraden. Pro pomoc lidem, kteří se do tohoto problému dostali. Pro pomoc rodičům, kteří si s tím mnohdy nevědí rady a často v tomto směru o svém dítěti ani nic netuší.
________________________________________________________________________

Informace policie Zlínského kraje
Zpravodajství ČTK | 15.8.2003 | 17:12 | rubrika: Právo a krimi - Zlínský kraj | autor: MBR

ZLÍN 15. srpna (ČTK) - Dvaadvacetiletý mladík z Karolinky na Vsetínsku čelí podezření, že od roku 1998 pěstoval konopí. Nejméně pěti lidem pak nabízel marihuanu. Zadrženému muži hrozí za nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů a za šíření toxikomanie až pět let vězení.

mbr lif kš
________________________________________________________________________

Informace jihočeském policie
Zpravodajství ČTK | 15.8.2003 | 15:11 | rubrika: Právo a krimi - Budějovický kraj | autor: JEF

ČESKÉ BUDĚJOVICE 15. srpna (ČTK) - Obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů čelí osmnáctiletý muž z Jindřichohradecka. Podle policie pěstoval nejméně na dvou místech asi 50 rostlin konopí setého - marihuany - s cílem distribuovat je. Obviněný je stíhán na svobodě, hrozí mu rok až pět let vězení.

jef snm
________________________________________________________________________

Policisté obvinili mladíka z pěstování konopí
Právo | 18.8.2003 | rubrika: Jižní Čechy | strana: 12 | autor: (orh)

JINDŘICHŮV HRADEC - Osmnáctiletého mladíka z Jindřichohradecka obvinil policejní rada z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Právo o tom informovala mluvčí jihočeské policie Jana Kameníková. Poznamenala, že obviněný pěstoval na nejméně dvou místech na Jindřichohradecku od měsíce května do července letošního roku přibližně 52 rostlin konopí setého, nebo též marihuany, s cílem distribuce. "Dle provedeného odborného zkoumání zajištěné marihuany bylo zjištěno, že z celkové hmotnosti suchých rostlin 16,35 g je využitelná suchá drť o hmotnosti 7,11 g, která obsahuje účinné látky konopí v množství 43 mg, což představuje množství větší než malé," uvedla Kameníková. Nyní tak mladíkovi hrozí až pět let vězení.
________________________________________________________________________

EXPRES
Blesk | 18.8.2003 | rubrika: Čechy | strana: 4

* Malér z truhlíku

TÝN NAD VLTAVOU (kli) - V truhlíku na balkóně si pěstoval konopí seté, ze kterého lze vyrobit marihuanu, mladík (24) z Týna nad Vltavou. Teď je trestně stíhaný pro nedovolenou výrobu a držení omamných látek a jedů.
________________________________________________________________________

Ostuda kvůli jediné rostlince
Blesk | 18.8.2003 | rubrika: Čechy/Morava | strana: 5 | autor: (uzi)

OPAVA - Jedna dvoumetrová rostlinka a jaké jsou s ní zážitky! Chlapíkovi (34) z vesnice Velké Hoštice na Opavsku přinesla nejprve potěšení a pak problémy. Řeč je totiž o marihuaně. Pět si jich zasadil, dvě se ujaly, ale jen tu poslední sklidil a nasušil. "Sám nekouřil, dával si ji do čaje. Mezi kuřáky ji ale distribuoval," uvedl mluvčí policistů René Černohorský. Tři sousedé »zahradníka« ve věku od 19 do 21 let nezapírali, že od něj drogu získali, a to i za peníze. Pěstitele čeká soud!
________________________________________________________________________

Ve službě kouřil marihuanu a pil
Nové přerovsko | 15.8.2003 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: (Lipník n. B. - pu)

Z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek obvinila policie 20letého vojáka z okresu Frýdek - Místek. Ten minulý čtvrtek popíjel ve službě alkohol a kouřil marihuanu, kterou ještě navíc nabízel dalším pěti vojákům. Muž, jenž sloužil v Lipníku, je stíhán na svobodě.
________________________________________________________________________

Bubeníci rozčílili obchodníky
Deník Lučan | 15.8.2003 | strana: 17 | autor: TÁŇA VAVŘÍNOVÁ

Kvůli rachotu při charitativní akci neslyšeli, co zákazníci chtějí, a stěžovali si na radnici
Louny - Značné pozornosti chodců na pěší zóně Pražská se těšila přehlídka bubeníků, kterou na křižovatce ulic Pražská a Jakoubkova uspořádala včera dopoledne hudební skupina Jumping Drums. Kvůli dobročinné akci ovšem vznikl nevšední problém. Skupině šéfované známým kapelníkem J. Batuškem přihlížející obecenstvo nadšeně tleskalo. V blízkých obchodech prodávající ale neslyšeli, co po nich zákazníci vlastně žádají. "Nechápu, jak mohla radnice takovou produkci povolit a proč si vybrala zrovna tuto křižovatku!" uvedl nespokojený majitel papírnictví Zdeněk Hrdlička. Ten se marně pokoušel pochopit, co chtějí jeho zákazníci vlastně koupit a nakonec se rozhodl stěžovat si na radnici. Podobně tomu bylo i v obou drogeriích nebo protější bance. Kvůli horku museli mít okolní obchody i kanceláře otevřená okna i dveře. "Produkce byla půlhodinová, což mohl snad každý z obchodů přežít," uvedla Jiřina Strnadová z odboru místního hospodářsví města. "Navíc šlo o produkci, jejíž výtěžek je určen na charitu nebo léčení drogově závislých," uvedla. Na dotaz našeho listu, proč se tedy produkce nekonala ve spodní části náměstí, která je k takovým účelům určena, J. Strnadová uvedla, že kapela si přála koncertovat na živé ulici, kde se pohybuje hodně lidí. "Mám zato, že mnohem vhodnější pro podobné akce je právě spodní část náměstí nebo například volná plocha před Galerií Benedikta Rejta v sousedství radnice," oponoval obchodník z nároží Pražské a Jakoubkovy ulice.
________________________________________________________________________

Žila jsem jako na galejích
Nedělní Blesk | 17.8.2003 | rubrika: Hrůza | strana: 10 | autor: (pav, jj)

Annu (52) drželi vlastní rodiče pět let ve zvířecí kleci

Žila jako zvíře! Pět let byla zavřená v dřevěném kotci, pět let o ní svět nevěděl. Nahá spala na studené podlaze, kálela do nočníku a jedla jen to, co jí milostivě podstrčili pod dveřmi. Hrůzné přitom je, že ke zvířecímu životu odsoudili duševně nemocnou Annu (52) její vlastní rodiče! Tento na dnešní dobu neuvěřitelný příběh otřásl Slovenskem. Podobně mrazivé případy se však odehrávají i v Česku. Na konci července v Chebu byla například zachráněna žena, která žila dlouhé dva roky mezi psími výkaly. Proboha, jak příšerný musí být život novodobých galejnic. A dokáží se vůbec z takového zážitku ještě někdy vzpamatovat?

Jen úzká cesta vede k samotě nad slovenskou vesnicí Hriňovou. Klikatá silnice, sem tam auto a nakonec starší stavení. Když člověk ví, co se v něm odehrávalo, připadá si jako v hororu. Psychicky labilní Anna M. tu strávila posledních pět let života. Ale ne v obývacím pokoji s rodinou, jako každý jiný člověk, ale v dřevěném kotci jako zvíře, jen s vlastními myšlenkami!

Stříkali ji hadicí

Anička se narodila před 52 lety v chudé slovenské rodině. Vystudovala střední zdravotnickou školu a začala pracovat jako zdravotní sestra. Když jí ale bylo 24 let, projevila se u ní schizofrenie. Anna se nejdříve léčila ambulantně, ale nakonec u ní nemoc propukla v takové míře, že musela být hospitalizovaná na kremnické psychiatrii.
Domů na samotu u Hriňové si ji rodiče vzali v roce 1992, kdy lékaři řekli, že Aničce postačí ambulantní léčba. Měla brát léky a docházet na kontrolu. "Když se Anička vrátila domů, tři měsíce nic nejedla, jen pila mléko. Starali jsme se o ni, jak nejlépe jsme dovedli. Kolik nocí jsem nespala," vypráví se slzami v očích její matka Mária:
"Pak ale Anička začala být agresívní. Vyskočila z okna, běhala nahá po okolí. Co jsme s ní měli dělat?"
Problém vyřešili rodiče velmi zvláštně. Aby ochránili dceru i sebe, postavili v letní kuchyni provizorní klec stlučenou z neohoblovaných dřevěných fošen. V příbytku jako pro prasata Anička žila - spala na dřevěné podlaze, jedla nuzná jídla, potřebu vykonávala do nočníku. Když byla hodná, umývali ji ve vaně. Zato když měla špatné období, stříkali jí hadicí jako trestance odsouzeného na smrt. Oblečení si Anička většinou strhávala, takže dlouhé hodiny seděla v kleci úplně nahá, schoulená do klubíčka v rohu.
Spása přišla před nedávnem. Ženu, která žila ve zvířecích podmínkách, objevili pracovníci sociálního odboru v Detvě. V katastrofálním psychickém i tělesném stavu převezli Annu M. na psychiatrii v Kremnici. Bylo to poprvé od roku 1995, kdy ženu viděli lékaři. Od té doby nebrala žádné medikamenty...
"Pacientku nám předali v otřesném stavu. Nebyla schopná souvisle mluvit ani se koordinovaně hýbat. S podobným případem jsem se ještě nesetkal," kroutí hlavou primář chronického oddělení Psychiatrické nemocnice v Kremnici Boris Grellneth.
Za Aniččin stav podle něj mohou otřesné podmínky, ve kterých dlouhých pět let žila. Anička si tak vzpomínky na »život v kleci« ponese zřejmě až do smrti. Případem se v současné době zabývá zvolenský vyšetřovatel. Plné ruce práce však budou mít i odborníci z oddělení psychiatrie...

Mezi psími výkaly

Podobné hrůzostrašné kauzy se stávají i v Česku. Letos, v horkých dnech na konci července, našli policisté v tmavé místnosti chebského bytu obdobnou »nevolnici«. Bylo jí 31 let a mezi čtyřmi stěnami pokrytými plísní žila celé dva roky. Ve vzduchu byl ukrutný zápach, na podlaze se válely psí i lidské výkaly. Mezi nimi ležela žena. Téměř nahá, vyhublá na kost, uzlíček nervů na pokraji nervového zhroucení. Kdysi to bývala krasavice, kterou majitelka bytu (54) nutila k prostituci. Ale žena odmítala nabízet své tělo cizincům, a tak ji kuplířka potrestala dlouletými galejemi v temné místnosti. Vězněnou nešťastnici odvezla záchranka na psychiatrii a zůstává v péči lékařů.
Tenhle příběh má alespoň trochu šťastný konec, proto že policisté po majitelce bytu dlouho pásli. Podezírali ji z obchodu s drogami. Při domovní prohlídce pak u ní kromě nádobíčka na výrobu drog, 348 tisíc korun v hotovosti a 1,5 kilogramu šperků našli i vězněnou ženu.
Sousedé přitom vůbec netušili, že se za dveřmi dva roky odehrává drama jako z hororu. "Ženská z toho bytu byla byla taková divná a nepříjemná, to je pravda. A chodily za ní samé divné existence a občas tam byl docela rámus. Ale že by doma dva roky někoho věznila, to jsem vůbec netušila. Kdyby si pro ni nepřišli policisté, ani bych tomu nevěřila," říká překvapeně jedna ze sousedek.

Měsíce beze světla!

Hodně kruté čtyři měsíce zažila i šestadvacetiletá dívka ze Zábřehu, kterou před necelými třemi lety terorizoval jednačtyřicetiletý muž. Dovlekl ji do vypůjčené chaty v lesích u Šumperka a udělal jí ze života peklo. Držel ji v poutech pod zámkem, ústa měla zalepená pevnou páskou. Její »vládce« ji pravidelně bil a týral.
Když na ni dostal chuť, odemkl dveře kumbálu, rozvázal »otrokyni« ruce a s nožem a pod pohrůžkou zabití ji nutil k různým sexuálním praktikám. Trpěla jako zvíře. Mučila ji fyzická i psychická bolest, trpěla hladem, žila v nedůstojných podmínkách bez vody a mýdla. "Okamžitě jsme ji museli předat do rukou lékařů," řekl po dívčině vysvobození tehdejší tiskový mluvčí šumperské policie Josef Ostřanský.
Hrůzných deset měsíců v nedobrovolném zajetí strávil před téměř sedmi lety syn (21) jednoho kroměřížského podnikatele. Únosci mladíka unesli, protože chtěli z jeho otce vymámit výkupné 33 miliónů korun. Během deseti měsíců šli s výší výkupného až na 3,5 miliónu, ale nepochodili a nakonec je pozatýkala policie. Nešťastník žil celou dobu v malé místnosti čtyři krát čtyři metry bez oken v opuštěné zemědělské budově na Benešovsku. Místo toalety měl k dispozici kýbl, jídlo dostával v malém množství většinou jen jednou denně. Aby neutekl, měl nohy neustále spoutané řetězem, takže se pořádně nemohl hýbat. Když do budovy po deseti měsících vnikla zásahová jednotka, byl mladík dehydrovaný a psychicky i fyzicky úplně zubožený...

Aniččině matce Márii je přes 70 let. Vlastní dceru zavřela do dřevěného kotce, protože nevěděla, co s ní: "Byla zlá, útočila na nás, co jsme měli dělat," brání se Mária.

Dnes je Anička v péči lékařů kremnické psychiatrie

V podobném statku strávil zajatec deset měsíců života...

...ve špíně, bez vody a mýdla, s okovy na nohou!
________________________________________________________________________

Budou platit »souložné«?
Blesk | 18.8.2003 | rubrika: Politika | strana: 2 | autor: Václav Surchan

prostitutky

PRAHA - Až na deset miliard korun se odhaduje roční obrat více než šesti tisícovek prostitutek, které operují na českém »trhu«. Stát z těchto peněz nevidí nic. To se ale má změnit. Připravovaný návrh zákona o prostituci počítá se zdaněním kněžek lásky. "Není to o tom, že by měly mít prostitutky u sebe registrační pokladny. Zdanění v tomto případě nemůže být odvozeno od obratu, ale mělo by být stanoveno paušálně. Třeba jako minimální daň, pokud projde parlamentem," řekl Blesku ministr vnitra Stanislav Gross.

"Tato činnost je u nás zatím naprosto neregulovaná a váže se na ni další trestná činnost, např. drogová kriminalita, či obchod s »bílým masem«. Chceme vnést do tohoto řemesla jasná pravidla včetně hygienických. A chceme také dát lidem, kteří chtějí tuto činnost provozovat, možnost, aby se postavili na vlastní nohy a nebyli závislí na kuplířích," řekl nám ministr Gross.
Prostitutky by měly podle zákona povinnost zaregistrovat se na místním úřadě. Na základě registrace obdrží roční licenci. Podmínkou pro její obnovení bude absolvování pravidelných lékařských prohlídek. Odborníci z branže vidí ovšem v této registraci značný problém. Řada z více než šesti tisíc tuzemských prostitutek totiž provozuje tuto činnost jako »vedlejšák« a rodina o tom vůbec neví. Ty určitě nebudou stát o to, aby jejich jméno figurovalo v registru prostitutek.
"Zatím nepočítáme s tím, že by úřady vystavovaly živnostenské listy na provozování prostituce. Bude to činnost podle zvláštní zákonné úpravy. Zákon počítá s ustanovením míst, kde prostituci nebude smět nikdo provozovat. Z řady míst, kde lidi přítomnost prostitutek pobuřuje, prostitutky zmizí. Místní samosprávy budou mít vyšší pravomoce, aby mohly na některých místech tuto činnost zakázat, a naopak budou mít právo v některých lokalitách provozování této činnosti umožnit," řekl Blesku ministr Gross.
Ministerstvo při úvahách nad novým zákonem podle ministra zvažovalo i možnost úplného zákazu této činnosti. "Jsme si ale vědomi, že takový zákon by nemohl v praxi fungovat, a zákony musí být v praxi aplikovatelné. Nikdy v minulosti se prostituci zakázat nepodařilo," uvedl k tomu Gross.
Pozoruhodné návrhy názvů daně pro prostitutky se sešly na internetové stránce někdejšího vicepremiéra Miroslava Macka:
»Ďourné, ďurné, norné, souložné, zásuvné, ošupné, ošukné, vložné, fuckné«...
________________________________________________________________________

Je to tu jako v pekle
Respekt | 18.8.2003 | rubrika: Domov | strana: 5 | autor: Erik Tabery

Václav Havel žádá Kreml o milost pro českého cestovatele

Příběh Pavla Pavlíčka, který byl před měsícem v Rusku odsouzen k devatenácti měsícům vězení za držení necelého gramu hašiše, vstupuje do další kapitoly. Jeho blízcí, ale také exprezident Václav Havel či předseda Senátu Petr Pithart, žádají ruského prezidenta Vladimira Putina o milost, české úřady pak o převedení výkonu trestu do Česka. Podmínky v ruském vězení jsou tak špatné, že kdyby se podařil alespoň převoz, bude to podle jeho blízkých velké vítězství. Cesta domů je ale na začátku.

Ruské vítězství

Pavel Pavlíček měl pětadvacátého dubna skutečně smůlu: při návratu z Indie mu během moskevského přestupu na lince Dillí-Praha policie objevila v batohu kousek hašiše. I když v českých podmínkách by nalezených devadesát pět setin gramu nevydalo ani na přestupek, v Moskvě za to putoval do vazby. Vězeň s dlouhými vlasy skončil na několik dní v cele se dvěma skinheady čekajícími na soud za brutální útok na starší ženu protestující proti jejich veřejnému hajlování. "Pavel mě nechtěl strašit, ale cítila jsem, že mu asi ubližují. Jen mi vyprávěl, jak mu hajlují před obličejem a plivou kolem něj. Byla jsem ráda, že ho pak přeložili. Přesto mi v jednom z dopisů napsal, že je to tam jako v pekle," říká Pavlíčkova přítelkyně Jitka Hadravová. Za celý svůj pobyt ve vězení nebyl Pavlíček venku a veškerý čas trávil v místnosti s oprýskanými betonovými zdmi a dvojitým mřížovím v oknech, kde hraje celý den z amplionu hlasitá hudba. Zajistit obhajobu pro mladého Čecha nebylo z Prahy jednoduché. Nakonec pomohl český obchodník Martin Kraus, který nejenže zajistil lepšího advokáta, než jakého zprostředkovala ambasáda, ale navíc se stal i Pavlíčkovým překladatelem a ještě k tomu vězni nakupoval jídlo. "Moc nám pomohl. Podnikal na Ukrajině, takže se vyznal v místních poměrech," říká Jitka Hadravová na adresu muže, který se minulý týden stal obětí loupežné vraždy během jedné ze svých obchodních cest v ruském Dagestánu. Rodině pomohl i John Bok ze spolku na podporu nespravedlivě odsouzených Šalamoun: napsal známým v ruské Dumě, ale i v Evropském parlamentu. Ti všichni se Pavlíčka zastali. Podpůrné dopisy k soudu zaslali i Pavlíčkovi přátelé z kapely Už jsme doma, ve které kdysi hrál, sousedé z pražských Hodkoviček, místní úřad a řada dalších. "Lidé tady byli neuvěřitelní. Moc pomáhali, řada našich známých nám nosila peníze. Strašně všem děkuju a zejména panu Bokovi," říká Jitka Hadravová. Pavel Pavlíček byl obviněn z pašování, soudkyně ho uznala vinným a přihlédla k několika polehčujícím okolnostem: že byl dosud bezúhonný, svého činu lituje, má mimořádně dobrou pověst v místě bydliště, vychovává nezletilého syna a chce se oženit. Verdikt - jeden rok a sedm měsíců ztráty svobody - proto advokát považoval za vítězství, jeho mandant taky mohl dostat až pět let. Pro Pavlíčkovy blízké to byl šok. "Mám to jako ve snu, úplně jsem se propadla. Běžela jsem k Pavlovi, který seděl za těmi mřížemi a s pouty na rukou. Nečekala jsem to, myslela jsem, že ho pustí," vzpomíná Jitka Hadravová. Několik dní po rozsudku se Pavlíčkova přítelkyně musela vrátit domů. Od té chvíle zůstal odsouzenci jediný kontakt, který ho může navštívit a donést mu třeba dopisní papír, aby mohl napsat domů: zástupce české ambasády v Moskvě. "Ne, u pana Pavlíčka jsem od rozsudku nebyl. Ale jeho podmínky jsou dobré, nic mu nechybí a je v pohodě," říká český konzul Jan Jedlička. Jak to může vědět, když za ním celý měsíc nebyl? "Nebudu vynášet interní informace. Máme tu i jiné věci na práci," odsekává podrážděně Jedlička. Po oficiálním dotazu na ministerstvu zahraničí, proč naši zástupci nechávají na holičkách českého občana v nouzi, však přeci jenom nastala změna: ve středu dopoledne konzul Jedlička navštívil Pavla Pavlíčka ve vězení.

Přivezu samovar

Verdiktem ale případ nekončí. Pavlíčkovi blízcí se chtějí ještě pokusit získat milost anebo alespoň zařídit převoz do České republiky. Jitka Hadravová proto požádala i exprezidenta Václava Havla, jestli by se za jejího přítele nepřimluvil. A ten skutečně pátého srpna poslal prezidentu Vladimiru Putinovi žádost o milost: "Jeho úmyslem - a já jsem o tom pevně přesvědčen - nebylo pašování drog a jakoukoli drogovou závislost vyloučil i osobní lékař odsouzeného," píše Václav Havel Putinovi. A na závěr dodává: "Vůbec nehodlám zpochybňovat rozhodnutí soudu Ruské federace. Za své prezidentské praxe ale vím, jak důležitým je institut milosti." Šéf Senátu Petr Pithart zase zavolal českému velvyslanci v Rusku Jaroslavu Baštovi, aby Pavlíčkovi maximálně pomohl. Nyní zvažuje i další pomoc. S žádostí o milost se na prezidenta Putina obrátila i Jitka Hadravová, Unijazz a Pavlíčkova matka. Pokud jde o přeložení Pavla Pavlíčka do českého vězení, je to docela komplikovaný proces. "S Ruskem v tomto směru nemáme zkušenosti. Třeba se Slovenskem trvá vyřízení potřebné dokumentace pár týdnů, ale například s Makedonií je to kolem tří let," říká Miroslav Kubíček z ministerstva spravedlnosti. V případě úspěšného vyřízení se bude muset zaplatit padesát tisíc korun za převoz. Tuto částku by měl dát alespoň zčásti dohromady podzimní koncert spřátelených muzikantů. "Bude to čtvrtého října v Aeru. Vystoupí tam Už jsme doma a Zuby nehty a rádi bychom vybrali nějaké peníze, které by pomohly s převozem Pavla domů," říká organizátor akce a Pavlíčkův kamarád Josef Duník. "Věřím, že to všechno vyjde," usmívá se Jitka Hadravová. "A když ne, tak Pavel mi říká, ať se nebojím, že na příští Vánoce už bude doma a přiveze samovar."
________________________________________________________________________

Bufetoví Frankensteinové
Týden | 18.8.2003 | rubrika: Svět | strana: 50 | autor: Václav Větvička, Louisville

Jsou Američané závislí na tuku a cukru?

Právníci nalákáni tučnými zisky z žalob tabákových koncernů tuší další kořist a jsou k problému obezity přitahováni jako žraloci ke krvácející oběti.

Výrobci a majitelé prodejen rychlého občerstvení se zakopali v obranných pozicích. Obávají se, že by mohla vzniknout jakási potravní policie hlídající konzumaci pochutin nepříliš prospěšných zdraví. Pod rostoucím tlakem se však v jejich pozicích objevují trhliny. Koncern Kraft Foods, celosvětově největší v potravinářské branži, slíbil dobrovolně pozměnit velikost balení některých potravin, takže oblíbené "singleserving", což jsou porce odhadnuté k nasycení jednoho jedlíka, by měly být v budoucnosti menší. Nápad je to pochybný, protože jídlem posedlý člověk si pravděpodobně koupí dvě balení místo jednoho, ale firma se bude bít v prsa, že bojuje proti obezitě. Účinnější je spíše slib koncernu, že ukončí reklamní kampaně přímo ve školách. McDonald´s přichází s novou várkou salátů, Pizza Hut bude propagovat použití dietnějších sýrů pro svou pizzu. Americké školní stravování je kapitola sama pro sebe. Školní jídelny podávají málo výživnou, o to však kaloričtější stravu, a v každé škole stojí několik automatů na sladkosti a sladké limonády. Automatů se však školy ani přes protesty rodičů nechtějí vzdát, neboť z prodeje získávají značné procento do rozpočtu: kupodivu pro své prestižní sportovní kluby.

Lobby proti lobby

V posledních měsících se do debaty zapojil americký Kongres. S jemností příslovečného slona v porcelánu začal rovnou projednávat zákon ohledně žalob na potravinářský průmysl. Tažení je vedeno republikánským senátorem z Kentucky Mitchem McConnellem, jenž bojuje za zákaz podobných žalob. Neříká nic jednoduššího než to, že je věcí každého, co si strčí do úst. Jeho kritici však poukazují na to, že průmysl rychlého občerstvení vědomě propaguje vysokokalorická jídla a maxiporce po dlouhá desetiletí a že je načase, aby jej někdo pohnal k odpovědnosti. Nezištnosti na boji senátora McConnella přitom nepřidává fakt, že v poslední době obdržel do svého volebního fondu více než dvě stě tisíc dolarů od firem vlastnících restaurace, obchody s potravinami nebo od výrobců potravin. Přitom úvahy o tom, že je tučná či přeslazená strava návyková, zatím nejsou nijak vědecky podloženy. Letos sice byla publikována studie z univerzity ve Wisconsinu, která naznačuje, že kombinace tuku s cukrem nebo solí může u pokusných krys vyvolávat neurochemické pochody v mozku přirovnatelné k účinkům některých drog včetně heroinu, ale většina odborníků univerzitní výsledky vyvrací. Skutečnost, že některé potraviny mohou vyvolat produkci stopových množství určitých chemikálií v mozku, ještě nedokazuje, že by jejich opakované požívání mohlo být skutečně návykové.

Závislost a vendeta

Navíc si můžeme jen těžko představit, že někdo slupne karbanátek s houskou a získá návyk, anebo si jej naopak odepře a před hamburgrovou velkovýkrmnou se pak začne svíjet v abstinenčních křečích. Problémy s obezitou totiž nejsou ani tak spojeny s přežíráním se karbanátky a další bufetovou stravou jako s tím, že průměrný Američan neudělá pěšky krok zbytečně a přecpává se i mezi jednotlivými jídly. Řada analytiků poukazuje na to, že žádné zákazy Američany ke změně způsobu stravování nepřinutí a doporučují cestu převýchovy. Při této příležitosti jsou nejčastěji připomínány bezpečnostní pásy v autech. Přikurtování k sedadlu se před dvaceti lety američtí motoristé vyhýbali jak čert kříži, neboť něco podobného považovali za útok na svá občanská práva. Po deseti letech osvětové propagace, během níž se noviny a televizní stanice předháněly v opěvování bezpečnosti pásů, se poutá více než 98 procent řidičů. Jen málokdo ovšem připomíná, že osvícení veřejnosti bylo okořeněno pokutami rozdávanými policií nepřipoutaným odbojníkům. Právník John Banzhaf, známý úspěšným tažením proti tabákovým koncernům, však již čiperně začal výsledky wisconsinské studie využívat k boji proti výrobcům potravin. Snaží se prosadit, aby firmy McDonald´s, Burger King, Wendy´s, Pizza Hut a KFC povinně vyvěsily ve výkladech provozoven nápisy varu jící zákazníky: výzkum prokázal, že konzumace tučné sladké i slané stravy je návyková.

Směrovka k soudu

Jelikož se o peníze obvykle jedná až v první řadě, u mnoha potravinářských firem se začíná v posledních měsících projevovat nejistota. Někteří "sociálně odpovědní" investoři, kteří například odmítají investovat do společností vyrábějících zbraně, alkohol nebo cigarety, začínají přemýšlet o tom, že by přestali podnikat také v potravinářském průmyslu. Akciové fondy, zaměřující se na podobné investory (celková hodnota akcií ve fondech podobných typů přesahuje devatenáct miliard dolarů), se již daly slyšet, že situaci kolem "bufetů" sledují a o vyjmutí podobných firem ze svého portfolia uvažují. Otázka amerických bufetů se dotýká velkého počtu lidí. Průmysl stravování, započteme-li všechny od manažerů, přes servírky až po výrobu potravin určených pro restaurace, zaměstnává letos více než pět milionů Američanů, takže jakékoliv zásahy, ať už federální nebo soudní, se okamžitě dotknou peněženek milionů občanů, čímž je celá záležitost problematičtější a ožehavější. V otázce soudních sporů nejde ani tak o to, jestli se brzy odrazí v hodnotě akcií potravinářských firem, ale jak moc.

Návod pro tlouštíky

Pro dnešní Američany je typické, že se snaží svalit vinu za své občas ne zrovna nejrozumnější činy na někoho jiného. Je samozřejmě jednodušší přecpat se hamburgry k prasknutí a pak žalovat výrobce, než si pochutnat na salátu a odepřít si pizzu. První letošní dávka žalob byla zatím soudy razantně odmítnuta. Šlo například o osm dívek z Bostonu, které za svoji tloušťku žalovaly McDonald´s, což soudce Sweet letos v lednu smetl ze stolu slovy: "V zákonech není místo, které by vás chránilo před úmyslným přejídáním." Nejznámější spor proběhl v New York u, kde se několik cvalíků snažilo svalit vinu za přebytečná kila opět na firmu McDonald´s, v jejíž stravovně se po několik let pravidelně potýkali s horou hamburgrů a hranolků. Amerika si nejprve oddychla, když noviny přinesly zprávu o tom, že je soudce s žalobou vyhodil. Pravda je ale poněkud jiná. Soudce žalobu odmítl pro technické nedostatky, ovšem písemně a velice detailně poradil "postiženým", co v nové žalobě být má. Mimo jiné uvedl, že známé kuřecí kousky McNuggets "jsou místo smaženého kuřete umělým Frankensteinem složeným z přísad, které by žádný kuchař nepoužil, a ve skutečnosti lžou zákazníkům, neboť ten se podle slova kuře domnívá, že jí dietnější stravu než hamburger. McNuggets však obsahují dvakrát více tuku než zlořečený hamburger." Soudce tedy tlouštíkům nepředložil nic jiného než detailní návod, jak dosáhnout v soudní síni vítězství. To samozřejmě tažení za zdravé bufety podstatně zkomplikovalo. Stačí totiž jedna nebo dvě výhry a v americkém právu založeném na principu precedentů je o problémy postaráno. Právníci zase rafinovaně začínají argumentovat ne tím, že se po hamburgru tloustne, ale že stejně jako tabákové koncerny i hamburgrové velkofirmy po desetiletí klamaly veřejnost úmyslnou manipulací s produkty a přidáváním návykových přísad. Katastrofická představa chvíle, kdy se na sáčku s hranolky objeví nápis "Pozor, škodí zdraví", nabývá stále konkrétnějších obrysů.

Obezita kosí Američany

Hamburger se prý poprvé objevil na jídelním lístku 5. ledna roku 1889. Bylo to ve Walla Walla v americkém státě Washington. Nikdo netušil, kam v kontextu dalších momentů životního stylu obliba amerického karbanátku povede. Nejnovější statistiky mluví řečí nesmlouvavou: 34 procent Američanů má nadváhu, dalších 31 procent je obézních (viz TÝDEN č. 17/03). Nadváha přitom začíná již v dětství, například v New Yorku má 50 procent dětí ve věku 3-9 let nadváhu a 25 procent je přímo obézních. Na následky nadměrné váhy umírá ročně tři sta tisíc Američanů, přičemž tloušťka se po kouření dostala na druhé místo příčin předčasného úmrtí. Za diety a nejrůznější "potravinové doplňky" i pochybné medikamenty vydají Američané ročně 33 miliard dolarů. Ještě závratnější jsou náklady na léčbu obezity: loni byly vyčísleny na neuvěřitelných 117 miliard.
________________________________________________________________________

Peníze smrdí opiem
Týden | 18.8.2003 | rubrika: Svět | strana: 53 | autor: Tomáš Vlach, agentura Daroga

Afghánistán očekává rekordní úrodu opiového máku

Tři čtvrtiny zásob heroinu, kterými disponuje české podsvětí, pocházejí z Afghánistánu. Země drží světový primát ve výrobě heroinu.

Rodina Arry Muhammada z Darai Súfu pěstuje opiový mák už druhým rokem. Loni dalo pole u domu šest kilogramů opia, za které utržili skoro 700 dolarů. Letos oseli dvakrát větší plochu, mají máku už více v poměru k další plodině, pšenici. Cena sice poněkud klesla, ale stále se to vyplatí: za kilogram platí překupníci kolem 150 dolarů. Rizika, že by opium pokosilo speciální komando a oni neměli co do úst, se nebojí. "To se nestane. A i kdyby, tak nám snad dají odškodné, jako to dělají na jihu," říká sebevědomě syn Arry Núr Chán. Pěstování mají pod kontrolou místní velitelé, a ti jsou zde, v horách daraisúfského okresu, skutečnými pány. Vše funguje s jejich souhlasem: velitelé vybírají od rolníků desátky a na oplátku zajišťují ochranu. Státní úředníci centrální vlády nemohou dělat více než vymýšlet pro existenci opiových polí různé výmluvy. Správce okresu Bazáre Suchta Tamasuki dokonce vzkázal rolníkům, že proti máku nic nemá, ale aby dávali pozor a nedovolili žádnému cizinci pole s mákem fotografovat. Pěstování opiového máku má v Afghánistánu dlouhou tradici. Rozmohlo se však až v osmdesátých letech, kdy příjmy z prodeje opia a hašiše pomáhaly gerilám v boji proti sovětské armádě. Po odchodu Sovětů roku 1989 se opium se stalo plodinou pěstovanou v očekávání vysokého zisk u. V roce 1994 začala OSN produkci monitorovat: rekord zaznamenala v roce 1999 s odhadem 4581 tun opia. Poté hnutí Taliban pěstování omezovalo a o dva roky později se je v jím obsazené části země podařilo téměř vymýtit. Po pádu Talibanu roku 2001 sice vláda prezidenta Hamída Karzáího pěstování máku a obchod s drogami zakázala, poválečný chaos ale vrátil pěstitelům ztracené možnosti. Už po třech měsících konstatovala drogová agentura OSN UNODC patnáctinásobný nárůst produkce. V té době měl Afghánistán příslib 4,5 miliardy dolarů mezinárodní pomoci, z nichž část byla určena na utlumení drogové ekonomiky. Vláda proto spustila program rozsáhlých kompenzací: 250 dolarů za každý akr úrody opia, který soukromý pěstitel zničí. Začala v tradičních opiových oblastech na jihu a jihovýchodě. Po bouřlivých protestech rolníků, které v některých okresech skončily střelbou a oběťmi na životech, prezident částku zvýšil na 350 dolarů. Letošek přinesl rozčarování: opiový mák zasadili lidé v místech, kde jej dříve nikdy nepěstovali. Odhady produkce se pohybují mezi šesti až devíti tunami opia. "Nemáme ještě přesné údaje, sedmdesát našich lidí pracuje v terénu a více budeme vědět v září, kdy o tom vydáme studii," říká Adam C. Bouloukos z kábulské pobočky UNODC. Afghánská vláda je podle Bouloukose připravena se s drogovou ekonomikou vypořádat. Počítá s půjčkami farmářům, humanitární pomocí i represí. Za deset let by mělo být pěstování drog úplně zlikvidováno. S výplatami peněz v hotovosti ale nesouhlasí někteří politici a vysocí vládní úředníci. Podle nich má tento systém přesně opačný účinek. "Vyplácení kompenzací považuji za chybu, protože lidé, kteří dosud nepěstovali, oseli pod vidinou těch 350 dolarů také," říká ředitel odboru vyšetřování ministerstva vnitra generál Sibghatulláh. Podle něj je třeba nejprve pomoci zemědělcům přejít na nové plodiny a poté začít s represí zaměřenou hlavně na pašeráky a šéfy drogových mafií. Ve financování těchto plánů, počítajících s vybavením policejních složek prvotřídní technikou, spoléhá na pomoc mezinárodního společenství. "Vím, že ve vládě se na mé návrhy dívají s despektem, ale mám pod sebou velitele, kteří nepatří k vládnímu křídlu, a ti to pro mě udělají," říká generál. Jeho slova ilustrují poměry v současném Afghánistánu, kde státní moc nedosahuje za hranice hlavního města Kábulu a síla zbraní má větší moc než politika. Pro boj s drogovým byznysem je klíčové, aby vláda pacifikovala polní velitele a zavedla pořádek na celém území. "Je však potřeba, aby svět Afghánistánu dále pomáhal a aby se také staral o to, jakým způsobem jsou peníze využívány," říká Bouloukos z UNODC. "Jinak se země stane typickým drogovým státem, kde tisíc velmi bohatých lidí ovládá vše, a zbytek strádá v chudobě a nebezpečí."

Změna pod Hindúkušem

Před dvaceti měsíci ustavený Mezinárodní podpůrný bezpečnostní sbor (ISAF) přešel minulé pondělí pod velení NATO; 4600 vojáků z 29 států, z toho na 2300 mužů bundeswehru, spadalo postupně pod britské, turecké a spojené německo-holandské velení. Převelením jednotek do kompetencí NATO je Afghánistán první vojenskou operací Severoatlantické aliance mimo Evropu: velitelem je na půl roku německý generál Götz Gliemeroth (59). V zemi pod Hindúkušem operuje proti Talibanu a Kajdě pod samostatným velením na devět tisíc amerických vojáků.
________________________________________________________________________

ZEMŘELI, ALE O JEJICH SMRTI SE SPEKULUJE
Mladá fronta DNES | 16.8.2003 | rubrika: Víkend - téma | strana: 4

MUSTAFA K. ATATÜRK turecký reformátor-diktátor 1938

Ač prokazatelně mrtev, a dokonce nabalzamován, zjevuje se prý dodnes na pastvinách v Malé Asii. Turkům, kteří se mnohdy nesmířili s jeho smrtí, „umožnil“ tvrdými nařízeními „vstup do Evropy“: zakázal mnohoženství, zavedl evropský kalendář, nahradil arabské písmo latinkou a ženám dal volební právo. Portréty Otce vlasti dnes zdobí většinu tureckých měst.

ADOLF HITLER diktátor +1945
Vůdce 30. dubna 1945 prokázal, že to s jeho „božstvím“ nebude zas tak horké, a spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu. O těla Hitlera a jeho manželky Evy Braunové se rozpoutala bitva. Nejasnosti kolem Hitlerova skonu přispěly ke vzniku mnoha legend: Hitler prý uprchl letadlem, odplul ponorkou do Jižní Ameriky, stal se kadeřníkem a zemřel ve věku 102 let.

JAMES DEAN herec + 1955
Idol beatnické generace zemřel ve svém voze Porsche v pouhých 24 letech. Jeho předčasná smrt byla pro fanoušky takovým šokem, že jí odmítali uvěřit. Proto se objevily zaručené informace, že se James Dean chtěl ve skutečnosti pouze stáhnout do ústraní. Jedna z verzí zní, že smrt naplánovali hollywoodští producenti, aby vytvořili legendu, kterou lépe prodají.

JIM MORRISON hudebník + 1971
Rebel a zpěvák kultovní skupiny The Doors zemřel ve svém pařížském bytě na srdeční slabost. Jeho smrt je opředena různými mýty - Morrisonovo tělo totiž viděla jen jeho partnerka, která brzy poté rovněž zemřela. Fanoušci však dodnes věří, že žije. Traduje se například, že v den svého pohřbu byl zpěvák spatřen, jak nastupuje do letadla.

JURIJ GAGARIN kosmonaut + 1968
První člověk ve vesmíru zemřel ve stíhačce při výcvikovém letu. Podle deníku Komsomolskaja pravda však nebyly okolnosti jeho smrti dosud zcela objasněny. Existují teorie, že zahynul na oběžné dráze při druhém kosmickém letu. Anebo že jeho smrtí maskoval tehdejší Sovětský svaz Gagarinovu emigraci a kosmonaut je stále naživu.

ERNESTO CHE GUEVARA revolucionář + 1967
Někdejší spolubojovník diktátora Fidela Castra a argentinský lékař Ernesto Che Guevara zemřel v Bolívii, což bylo potvrzeno svědky i jeho posmrtnými fotografiemi. Guevara se záhy po smrti stal jakýmsi levicovým světcemochráncem. Nyní je již obecně akceptovatelným romantickým hrdinou: jeho popularity využívají k propagaci i velké nadnárodní firmy.

KURT COBAIN hudebník + 1994
Snímek bezvládného frontmana Nirvany Kurta Cobaina na titulní straně Seattle Times sice rozpoutal diskusi, co je hyenismus, ale taky přinesl důkaz: legenda není mezi živými. Přesto se rozpoutala přestřelka různých fám: Kurt nastrčil dvojníka a on sám se léčí z heroinové závislosti. Nebo bizarnější: Kurt nežije, to je pravda, ale to nepotrvá věčně...

DIANA SPENCEROVÁ anglická princezna + 1997
Oblíbená Lady Di zemřela následkem zranění, která utrpěla při havárii mercedesu v pařížském tunelu. Podnapilý řidič ve snaze ujet početným paparazziům narazil do jednoho ze sloupů tunelu. Spekulovalo se o tom, že si její smrt objednala britská tajná služba, aby zabránila vztahu s jejím snoubencem Dodi al Fayedem, který při nehodě rovněž zahynul.

USÁMA BIN LÁDIN terorista + ???
Islamistický terorista a někdejší saúdskoarabský podnikatel je noční můrou washingtonských úředníků.
Není totiž jasné, zda zemřel, či nikoli. Alespoň podle médií byl nejblíže smrti v prosinci roku 2001, kdy se údajně schovával v afghánském jeskynním komplexu Tora Bora, který tehdy intenzivně bombardovali spojenci.

POTVRZENÉ ÚMRTÍ
UDAJ HUSAJN terorista + 2003
Syn diktátora Saddáma Husajna byl zabit se svým bratrem Kusajem před necelým měsícem v iráckém Mosulu. Američané se po krátkém váhání rozhodli zveřejnit fotografie jejich ostatků.
Učinili tak zřejmě i proto, aby zabránili vzniku legendy o stále žijících bratrech-ochráncích iráckého lidu.
Udaj s Kusajem se tedy po bok nesmrtelných patrně nezařadí.

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu