breeder
Grower Team
Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611 
|
 monitoring médií k 11.07.2003 |
Příspěvek č. 1 |
Kanada chce povolit marihuanu pro léčebné účely
Zpravodajství ČTK 10.7.2003 20:08, rubrika: Zdravotnictví - USA, Kanada a OSN| autor: MKA
NEW YORK 10. července (ČTK) - Kanadská vláda oznámila prozatímní plán na distribuování marihuany pro léčebné účely u pacientů, kteří k tomu dostanou doporučení lékaře. Jednalo by se o několik set lidí postižených rakovinou, artritidou, epilepsií a dalšími nemocemi, napsal deník The New York Times.
Rozhodnutí přichází šest týdnů poté, co federální vláda předložila zákon umožňující držení malého množství dosud nelegální marihuany. Vláda zároveň pokusně zřídila ve Vancouveru kontaktní centrum pro narkomany, kde by si uživatelé nitrožilních drog mohli mimo jiné zdarma měnit stříkačky a jehly.
Tisíce Kanaďanů přitom už dnes navštěvují tzv. compassion clubs ve Vancouveru a dalších městech. V těchto "klubech soucitu" je marihuana zdarma distribuována lidem, kteří si s sebou přinesou lékařskou zprávu potvrzující, že droga může přispět k jejich uzdravení. Policie v těchto zařízeních sice občas provede razii, ale většina klubů funguje nerušeně dál.
Kanadskou vládu přiměl k rozhodnutí Nejvyšší soud v provincii Ontario, který v lednu došel k závěru, že federální zákony jsou protiústavní, protože neposkytují pacientům legální distribuční systém. Dal vládě čas do středy 9. července, aby situaci napravila.
Vláda se proti rozhodnutí soudu odvolala, ale mezitím se rozhodnutí soudu podvolila a bude do vyřízení odvolání marihuanu pacientům s lékařským povolením prodávat.
Gram marihuany by měl přijít na 4 americké dolary (asi 110 českých korun), což je polovina ceny na kanadském černém trhu. Sáček semínek přijde na 15 dolarů (přes 400 kč). Droga se pěstuje v podzemní laboratoři v jednom bývalém dole v provincii Manitoba.
Pacienti, kterým lékař předepíše marihuanovou léčbu, si podle kanadského ministerstva zdravotnictví budou moci zakoupit měsíčně maximálně 30 gramů sušené drogy nebo vypěstovat 30 semínek ročně.
Odpůrci zákona tvrdí, že pozitivní léčebné účinky marihuany nebyly vědecky prokázány. Některé lékařské asociace zdůrazňují, že je třeba provést řádnou studii o dopadu užívání drogy na lidské zdraví. Je ale dokázáno, že látka tetrahydrocannabinol (THC) obsažená v konopí pomáhá tišit bolest.
"Je to malé vítězství, ale přece jen vítězství," pochvaluje si Alison Lyrdenová, pacientka s roztroušenou sklerózou, jež se ve středu demonstrativně procházela před parlamentní budovou s rostlinou marihuany v ruce a jointem v ústech, zatímco ji sledovaly zraky televizních kamer.
mka ml hej
________________________________________________________________________
Policie zadržela muže podezřelého z prodeje drog a kuplířství
Zpravodajství ČTK 10.7.2003 15:19, rubrika: Právo a krimi - Karlovarský kraj| autor: MOL
CHEB 10. července (ČTK) - Policie v Chebu zadržela ve středu osmatřicetiletého muže podezřelého z obchodu s drogami a kuplířství. Podle spisu nutil k prostituci devatenáctiletou dívku a nabízel jí heroin. Drogu prodával i dalším dvěma ženám, které ho několikrát denně užívaly. Jednadvacetileté ženy mu za drogu platily 30.000 až 40.000 korun měsíčně, řekl dnes ČTK mluvčí západočeské policie Jiří Soukup.
Muž pochází ze Srbska a Černé Hory. Při domovní prohlídce u něho policie našla třináct dávek drogy.
Devatenáctiletou dívku z Kynšperku nad Ohří na Sokolovsku podle mluvčího vozil na různá místa v Chebu, kde ji násilím nutil nabízet sexuální služby. Denně mu musela odevzdat 100 eur (asi 3200 korun). Za měsíc mu tak vydělala bezmála 100.000 korun.
Cizinec skončil v policejní cele a byl obviněn z kuplířství, šíření toxikomanie a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Policie podá návrh na vazbu.
Miroslav Molčík kar
________________________________________________________________________
Toxikomani obsadili dům v centru Jablonce
Mladá fronta DNES 11.7.2003| rubrika: Kraj Liberecký| strana: 1| autor: JAN STRÁNSKÝ
Městští strážníci je z domu marně vyhánějí
Jablonec nad Nisou - Čichači toluenu se usadili ve vybydleném domě přímo v centru Jablonce.
Toxikomani, kterým už kvůli předávkování několikrát zachraňovali život lékaři, obsadili opuštěný a polorozpadlý objekt v sousedství městské tržnice, nedaleko vznikajícího Bulváru 5. května. Opakovaně proti nim zasahovali strážníci městské policie, narkomani se však vždy vrátili. „Je to nekonečný kolotoč. Kolegové tam přijedou, domluví jim, aby dům opustili, ale oni se tam za chvíli zase vrátí. Nemůžeme s nimi pohnout, protože například ukládání pokut se u nich zcela míjí účinkem,“ vysvětlila včera Dana Hulíková z jablonecké městské policie.
Parta mladých čichačů je podle zkušeností policistů už na několik metrů cítit rozpouštědly, navíc konzumaci těkavých látek často nezvládají.
„Nedávno zachytil náš kamerový monitorovací systém jednoho z nich, jak bezvládně leží v korytu Nisy,“ uvedla jeden z příkladů Hulíková.
Také zdravotníci mají s partou toxikomanů z centra města bohaté zkušenosti.
„Policisté nás tam volají na pomoc poměrně často. Většinou se někdo z nich předávkuje a je třeba mu zachránit život. Stává se ale také, že tam jezdíme ošetřovat zraněné. Občas se totiž mezi sebou poperou,“ uvedla včera dispečerka jablonecké záchranky.
Některé zásahy lékařů jsou navíc hodně dramatické. Před časem tam zdravotníci injekcí přivedli k životu bezvládného čichače. K překvapení všech však na ně mladík bezprostředně po probuzení fyzicky zaútočil.
Incident museli silou ukončit městští policisté. „Nechápu to, zachránili mu život a on se je snažil bít. Byl jak nepříčetný, měli jsme s ním plné ruce práce,“ popsal zásah jeden ze strážníků.
Také státní policisté už mají se skupinkou narkomanů od tržnice své zkušenosti. „Zasahovali jsme tam při požáru. Došlo k němu zřejmě vinou špatné manipulace s ředidly,“ řekla jablonecká policejní mluvčí Ludmila Knopová.
Objekt, kde toxikomani žijí, byl včera sice opuštěný, ale na první pohled zabydlený. Jeho obyvatelé ho zjevně opustili jen na čas. Navíc se v poslední době čas od času přesouvají dírou vytvořenou v cihlové zdi přímo do skladů bývalé městské tržnice. „Tržnice je nyní kvůli stavbě bulváru prázdná, ale technické služby, které se o ni starají, udělají vše pro to, aby tam nepovolaným lidem zamezily přístup,“ řekla včera Milena Jelínková z jablonecké radnice.
Celá oblast je nyní právě kvůli stavbě Bulváru 5. května rozkopaná a vylidněná. To podle Jelínkové nahrává právě asociálním lidem.
„Tržnice navíc nebude svému účelu sloužit ani v době, kdy se rozeběhne rekonstrukce Výstaviště, přesto ale věřím, že se odtud podaří toxikomany vytěsnit,“ doufá Jelínková.
Podle Dany Hulíkové z městské policie však může skutečnou změnu přinést pouze nekompromisní přístup kriminalistů.
„Do věci by se měli vložit také sociální pracovníci města, jinak se s problémem nepodaří nic udělat,“ uzavřela policistka Hulíková.
Zasahuje i záchranka
Policisté k tržnici volají kvůli čichačům toluenu často i lékaře ze záchranné služby. Zdravotníci tam zpravidla pomáhají předávkovaným, stává se však také, že vyjíždějí ošetřit zraněné. Narkomané se totiž občas poperou.
________________________________________________________________________
Policie již zatkla tři dealery drog
Českolipský deník 10.7.2003| strana: 20| autor: pol
Litoměřicko - Z trestné činnosti prodeje drog byli obviněni dva mladíci z Litoměřic a jeden z Ústí n. L. Ti v uplynulých měsících prodávali v Litoměřicích a jeho okolí pervitin. Jeden z nich obchodoval i s dalšími návykovými látkami, jako je marihuana a LSD. Dva obvinění získali prodejem pervitinu každý přes 60 tisíc korun. Všichni tři muži jsou nyní umístěni ve vazební věznici v Litoměřicích. pol )
________________________________________________________________________
Výtahový násilník dopaden
Večerník Praha 11.7.2003| rubrika: Krimi| strana: 4| autor: (vet)
Řepy - Surovce, který přepadl a okradl čtyřiadvacetiletou ženu ve výtahové kabině v domě v Zrzavého ulici, policisté po dvou týdnech pátrání zadrželi. Lupič zaútočil na oběť v odpoledních hodinách. Nastříkal jí do obličeje slzotvornou látku a ke krku přiložil nůž. Hrozil, že ji zabije, a tak mu dala jedenáct tisíc korun a mobilní telefon. Pak utekl. Policisté zjistili, že lupičem je jednadvacetiletý toxikoman z Prahy pět. Když ho zatkli, vypověděl, že oběť zná. Mají totiž společnou náklonnost k drogám. Vyšetřovatel muže obvinil z loupeže. Jeho návrh na uvalení vazby soud neakceptoval.
________________________________________________________________________
Trestná činnost nezletilých na Karvinsku roste
Region - Havířovsko 8.7.2003| rubrika: Zajímavosti| strana: 3| autor: (vit)
REGION - Stále více případů krádeží a napadení dětí dětmi řeší v tomto roce policisté bývalého okresu Karviná. Kriminalita mládeže opravdu bují a závažná trestná činnost není cizí stále mladším dětem.
"V poslední době je to pro nás opravdu problém. Mládež, která ještě nemá ani osmnáct let, zaměstnává policisty čím dál tím více. A nejde zdaleka pouze o nějaké rozbíjení oken," potvrzuje zkušenosti policistů na Karvinsku policejní mluvčí Zlatuše Viačková. Nejčastěji se děti dopouštějí krádeží, fyzických napadení, šikany a výjimkou nejsou ani šestnáctiletí prodavači marihuany. "Za poslední měsíc jsme evidovali týdně několik krádeží jízdních kol a mobilních telefonů, ke kterým došlo přímo na ulici a za bílého dne," říká Viačková a jedním dechem dodává, že tyto okradené děti jsou často také napadány skupinami stejně starých, nebo o něco starších vrstevníků. Policistům se daří tyto zlodějíčky celkem úspěšně dopadat, avšak stále častěji jejich věk nedovoluje případ řešit soudní cestou pro jejich nízký věk. Řešením by podle policistů určitě bylo snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, která je v současnosti stanovena na 15 let. "Existovala by tak alespoň možnost, jak s tímto nešvarem bojovat. Je to sice trochu drsné označení, ale když nesplnila svůj úkol rodinná výchova dítěte, snad jej v jeho nesprávném chování omezí alespoň vědomí existence možného postihu za jeho činy," dodává Viačková. Ubylo by tak možná případů podobných tomu z minulého týdne, kdy skupina mladíků na ulici Mlýnské v Karviné zezadu strhla z horského kola desetiletou dívku. Ta následkem pádu utrpěla bolestivé odřeniny a své kolo již samozřejmě od té doby neviděla.
________________________________________________________________________
Šťára na Stodoloní
Region - Týdeník Ostrava 8.7.2003| rubrika: Týdeník Ostrava| strana: 1
OSTRAVA fofrem
MORAVSKÁ OSTRAVA - Razie ostravského policejního týmu Toxi na proslulé Stodolní ulici přinesla za posledních několik dnů tučný úlovek. Četníkům se v rámci akce Street 1 podařilo chytit čtyři dealery pervitinu a extáze a odhalit dvě laboratoře na výrobu těchto drog. Všichni zadržení dealeři byli v rozmezí od 16 do 24 let a všichni byli nezaměstnaní.
________________________________________________________________________
Španělská policie rozbila síť zabývající se praním peněz
Zpravodajství ČTK 10.7.2003 15:43, rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO| autor: PEL
MADRID 10. července (ČTK) - Španělská policie rozbila síť zabývající se praním špinavých peněz, kterou prošlo 30 milionů eur pocházejících z obchodu s drogami z Latinské Ameriky. Oznámily to dnes španělské policejní zdroje.
Policie zatkla sedm osob, mezi nimiž jsou nejméně tři Kolumbijci. V čele sítě stáli dva Španělé, bratři, z nichž jeden byl advokátem a druhý technikem u španělské letecké společnosti Iberia. Jeden z bratrů ukládal "vyprané" peníze na bankovní účty ve Švýcarsku.
Policie zabavila dvě letadla, z nichž jedno bylo schopno transatlantických letů, klenoty a drahokamy v hodnotě několika milionů eur a tři miliony eur v hotovosti.
Na operaci spolupracovala švýcarská policejní jednotka specializovaná na potírání praní špinavých peněz.
pel hej
________________________________________________________________________
Hráčská unie chce bránit Stoudamirea proti pokutě za marihuanu
Zpravodajství ČTK 10.7.2003 10:53| rubrika ČTK: spz spo| autor: GPA
PORTLAND (USA) 10. července (ČTK) - Hráčská unie basketbalové ligy NBA hodlá zakročit proti Portlandu Trail Blazers, pokud vedení klubu bude trvat na pokutě 250.000 dolarů Damonu Stoudamireovi za držení marihuany. Zástupcům unie se nelíbí, že částka výrazně přesahuje trest dohodnutý v kolektivní smlouvě za tuto drogu.
Stoudamire byl zatčen minulý týden s přibližně 42 gramy marihuany v okamžiku, když chtěl nastoupil do letadla v Tusconu. Od začátku loňského roku to bylo už potřetí, kdy byl tento basketbalista za stejný prohřešek zadržen.
Podle kolektivní smlouvy NBA jsou hráči za první držení nebo mimosoutěžní užití marihuany povinni absolvovat protidrogový program ligy. Za druhý prohřešek mohou dostat pokutu 15 tisíc dolarů a musejí znovu projít protidrogovým programem. Za každý další případ je trest stanoven na zákaz činnosti na pět zápasů.
gpa nkr
________________________________________________________________________
Kubánská policie zničila mezinárodní drogovou síť
Zpravodajství ČTK 10.7.2003 07:10, rubrika: Právo a krimi - Latin. Amerika a Karibská obl.| autor: HIT
HAVANA 10. července (ČTK) - Kubánská policie zlikvidovala mezinárodní síť obchodníků s drogami. Všichni dopadení byli odsouzeni k dlouholetým trestům vězení. Informoval o tom kubánský deník Granma.
V čele drogového gangu stál Marlon Marcos Mathilda z ostrova Curaçao v Nizozemských Antilách, který v letech 2000 až 2001 čtyřikrát navštívil Kubu, aby omrknul místní trh a zorganizoval zde síť obchodníků a dealerů. Na Kubu propašoval kolem 20 kilogramů čistého kokainu, a to díky tzv. mulám, kteří dohromady spolykali 2000 desetigramových kapslí s narkotikem.
Podle kubánských úřadů je Marcos mj. také obchodníkem s klenoty, přičemž operoval pod hlavičkou cestovní agentury, a údajný majitel půjčovny automobilů. Tento šéf gangu ale zatčen nebyl.
Kubánská policie zatkla 14 lidí včetně pěti Nizozemců a dvou Španělů dominikánského původu. Soud, který se konal bez velkých průtahů, je poslal do vězení od 13 let až po doživotí. Podle deníku byl důkazů nadbytek.
Pětice osob pocházející z Curaçao dostala tresty od 20 do 25 let vězení. Oba Španělé si odsedí 20 let.
Jejich sedm kubánských kompliců půjde do vězení na 13 let až doživotí. Dva z nich zůstanou ve vězení 30 let.
Kuba vede od začátku letošního roku rozsáhlou kampaň proti obchodu s drogami a narkomanii, nechybí ani četné policejní zátahy. Tento zločin byl ještě před několika málo lety na ostrově téměř nemyslitelný. Teprve nedávno vedené země přiznalo existenci "vnitřního trhu" s drogami.
hit hej
________________________________________________________________________
Z GALERIE OSVOBOZENÝCH "HŘÍŠNÍKÚ"
Sport 11.7.2003| rubrika: Aktuálně| strana: 10
KRISTINA ŠMIGUNOVÁ (klasické lyžování, Estonsko) - V prosinci 2001 měla po závodě SP v Brussonu v moči stopy anabolického steroidu norandrotestosteronu, analýza druhého vzorku však byla negativní. Letos se stala mistryní světa ve skiatlonu.
OLGA JEGOROVOVÁ (atletika, Rusko) - Vytrvalkyně měla pozitivní test na EPO na mítinku v Paříži v červenci 2001, kvůli procesním chybám při zkoumání vzorku však nebyla potrestána. O měsíc na mistrovství světa v Edmontonu získala zlato v běhu na 5000 m.
ROSS REBAGLIATTI (snowboarding, Kanada) - Na ZOH v Naganu 1998 mu prokázali ve vzorku moči stopy po marihuaně a odebrali zlatou medaili z obřího slalomu. Vzhledem k nejasnostem ohledně zařazení marihuany na seznam zakázaných látek ji dostal zpět.
GILBERTO SIMONI (cyklistika, Itálie) - Loni ho vyloučili z Giro d´Italia, ale již v červenci omilostnili. Jako důkaz mu posloužily koláče od babičky z Jižní Ameriky, ve kterých byly objeveny stopy kokainu.
ERIK ZABEL (cyklistika, Německo) - Němce, který byl přistižen při závodě Kolem Veenendaalu v Nizozemsku, UCI zcela rehabilitovala. Dopinkový test prý nebyl proveden řádným způsobem.
ANDREA RADUCANOVÁ (sportovní gymnastika, Rumunsko) - Lékař rumunské výpravy na OH 2000 v Sydney jí naordinoval tabletu nurofenu, proto měla pozitivní test na pseudoefedrín. Ale přišla jen o zlatou medaili z víceboje, distancována nebyla.
ROMAN ZUBEK (atletika) - Dvouletý trest hrozil sprinterovi Dukly Praha za pozitivní test na dehydroepiandrosteron. Vina mu však nebyla nikdy plně prokázána, zprostili jej obvinění.
KAREL HAVLÍČEK (fotbal) - Po ligovém utkání Plzeň - Hradec Králové v roce 1996 obsahoval vzorek moči hradeckého hráče salbutamol. Havlíček používal na vrozené astma ventolin ve spreji. Byl osvobozen, ale klubový lékař Michálek obdržel za nedodržení předpisů roční zákaz činnosti. Klub zaplatil pokutu 100 000 Kč.
________________________________________________________________________
MĚSTO BOHŮ
Filmový přehled 8.7.2003| rubrika: Filmový přehled| strana: 15| autor: -rapl-, -fik-
barevný 130 min., země původu Brazílie, SRN, Francie, kriminální drama, přístupnost 15, Dolby SRD (Dolby digital), dlouhý film
Původní název: Cidade de Deus. Výrobce: O2 Filmes / Videofilmes. Koprodukce: Globo Filmes / Lumiere / Wild Bunch. Rok výroby: 2002. Premiéra: 10.7.2003. Monopol: SPI. Mluveno: portugalsky. České titulky. - Jejich domovem je ulice Rio de Janeira, jejich hračkami pistole. Učí se tančit na krvavém karnevalu smrti.
AUTOŘI: Námět: Paulo Lins - stejnojmenná kniha (1997). Scénář: Bráulio Mantovani. Režie: Fernando Meirelles. Spolurežie: Kátia Lundová. Kamera: César Charlone. II. kamera: F. Meirelles. Hudba: Antonio Pinto, Ed Cortes. Různé skladby a písně. Výprava: Tulé Peake. Kostýmy: Bia Salgadoová, Ines Salgadoová. Střih: Daniel Rezende. Zvuk: (design) Roland Thai, Alejandro Quevedo; Guilherme Ayrosa, Paulo Ricardo Nunes. Vizuální efekty: Renato Batata. Zvláštní efekty: M.M. Artes Técnica. Produkce: Andréa Barata Ribeiro, Mauricio Andrade Ramos. Koproducenti: Daniel Filho, Hank Levine, Marc Beauchamps, Vincent Maraval, Walter Salles, Juliette Renaudová. České titulky: Lada Weissová (Filmprint).
HERCI: Alexandre Rodrigues (Raketa), Leandro Firmino da Hora (Malej Zé), Matheus Nachtergaele (Mrkváč), Phellipe Haagensen (Bené), Seu Jorge (Mané Pipka), Jonathan Haagensen (Hříva), Jefechander Suplino (Hasák), Douglas Silva (Kostička), Renato de Souza (Kačer), Alice Bragaová (Angelika), Emerson Gomes (Černoušek), Edison Oliveira (dospělý Černoušek), Luis Otávio (malý Raketa), Roberta Rodriguesová (Berenika), Daniel Zettel (Tiago), Paolo César (Tuba), Darlan Cunha (Řízeček), Paulo Lins (kněz).
CENY (neúplné): MF latinskoamerických filmů v Havaně 2002: Cena Havanské univerzity (F. Meirelles), nejlepší herec (ex aequo M. Nachtergaele, S. Jorge, A. Rodrigues, L. Firmino da Hora, P. Haagensen, D. Silva), nejlepší kamera (C. Charlone), nejlepší střih (D. Rezende), Cena FIPRESCI, Cena Glaubera Rochy, Velký korál, Cena OCIC. Ceny BAFTA: nejlepší střih. - Zlaté glóby: (nominace) nejlepší zahraniční film.
Ve snímku Město Bohů ukazuje režisér Fernando Meirelles v reáliích jihoamerické megapolis natvrdo palčivý problém chudoby a nevzdělanosti, jež rodí dětskou kriminalitu a vytvářejí ideální podmínky pro drogový trh. - Město Bohů (či Boží město) je předměstská čtvrť Rio de Janeira, kam byla v šedesátých letech "svedena" obrovská přistěhovalecká vlna. V malých řadových domcích se tísní tisíce rodin. Vládne tu pocit bezmoci, plynoucí z nezaměstnanosti, vykořeněnosti a hlavně z mizivé šance na lepší budoucnost. - Snímek je filmovou kronikou, zachycující paradokumentárním stylem životní osudy několika chlapců v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. "Něžná trojka" a parta kolem ní představují typický vzorek dospívající populace z chudinských čtvrtí (tzv. favel), jejíž osudy se opakují s drobnými obměnami v dalších generacích. - Životy jednotlivých protagonistů i celých gangů jsou nahlíženy z pohledu vypravěče Buscapého s přezdívkou Raketa. Chlapci se na rozdíl od všech jeho známých vyplní touha stát se fotografem. Uspěje díky znalosti prostředí i obyvatel Božího města, kam se v době pouličních nepokojů profesionální fotoreportéři bojí. Jako jediný se tak vydělí z dusivého marasmu předměstského ghetta. - Vizuální forma snímku plně koresponduje s realistickým až naturalistickým scénářem podle autobiografické knihy Paula Linse. Živá, neklidná, často ruční kamera hojně využívá detaily, zpomalené záběry a vířivý pohyb. Barevné korekce a záměrná nedokonalost obrazu dotvářejí subjektivně empatické vyznění celku. Moderní je také poměrně složitá struktura vyprávění, provázená komentářem a členěná do kapitol, jejichž děje se prolínají. Dětští a dospívající herci působí bezprostředně a otřesné násilí vyvolává znepokojivé otázky. - Obdobné téma, popisující kruté násilí, jemuž neodvratně podléhá celá městská čtvrť, má např. historický snímek Martina Scorseseho Gangy New Yorku (FP 5/2003). Meirellesův výjimečný film však lze srovnávat hlavně s mexickým titulem Amores perros - Láska je kurva (2000, FP 12/2001).
OBSAH: Tlupa dětí krade na ulici drůbež. Jedna slepice jim uteče a šéf gangu se oboří na mladíka Buscapého, zvaného Raketa, aby ji chytil. Ten se tak nečekaně ocitne na ulici mezi gangstery a policií... - 60. léta. Příběh Něžné trojky. Trojice kamarádů přepadne nákladní auto s plynovými bombami. Zloději si vezmou peníze a lidé z okolí si rozeberou náklad. Raketa vypráví, že členy Něžné trojky byl jeho bratr Kačer, Hasák a Hříva. Kolem se motal malý Kostička a Hřívův mladší bráška Bené. - Lidé uposlechli vládní výzvy a do Božího města se nastěhovali po povodních či požárech ve slumech. Do nové čtvrti ale nevedou silnice, není zde vodovod ani elektřina. - Něžná trojka kouří marihuanu. Starší chlapci dají také Kostičkovi, který jim navrhne, aby vyloupili motel, fungující jako nevěstinec. - Při přepadení trojice nechá Kostičku hlídkovat venku. Loupež přeruší Kostičkův varovný výstřel do okna. - Něžnou trojku pronásleduje policie, neboť svázané a okradené osazenstvo motelu někdo chladnokrevně postřílel. Chlapci se domnívají, že to udělali policisté, kteří také odvezli Kostičku. - Trojice nabourá ukradené auto o hospodu v Božím městě a rozprchne se. - Hříva se schová u Bereniky, do níž se zamiluje. Hasák se rozhodne stát se knězem. Kačera proti jeho vůli donutí otec prodávat ryby. Raketa má za úkol bratra-flákače hlídat. - O tři měsíce později. Hříva se bojí, že bude kvůli masakru v motelu zatčen, a tak mu Berenika navrhne, aby odešli. Hasák je v semináři. Kačer se začne zajímat o manželku místního mrzáka a udavače Prcka. Když je Prcek přistihne, Kačer uteče, ale manželku žárlivec udeří lopatou a pohřbí ji ve sklepě. Později ho zatkne policie. Kačera pak už nikdo nikdy neviděl. - 70. léta. Raketa na rozdíl od vrstevníků chodí do školy. Fotografuje spolužáky na pláži. Líbí se mu Angelika. Vydá se k Černouškovi koupit jí marihuanu. - Příběh bytu. Raketa popisuje, jak se z normálního bytu postupem času a několikerou výměnou nájemníků stalo doupě feťáků a drogového dealera Černouška. - Příběh Malýho Zé. Chlapec Kostička byl ten, kdo vystřílel motel. Když ho později Kačer, prchající od Prcka, chtěl obrat o peníze, zastřelil i jeho. Kostička rostl od vraždy k vraždě a v osmnácti byl nejuznávanějším zločincem v Božím městě. Věštkyně ho přejmenovala na Malýho Zé a předpověděla mu úspěch. Spolu s kamarádem Beném přešli od loupení na výnosnější drogy. Postupně vystříleli všechny místní šéfy. Jen Mrkváče nechal Malej Zé být, protože to byl Beného přítel. - Za Malýho Zé byla čtvrť úplně bezpečná. Monopol na zločin měl jenom jeho gang. Tlupu malých zlodějíčků Vejškrabků Zé potrestá za krádeže v obchodech: jednomu dítěti prostřelí nohu a druhé musí zastřelit jeho malý kamarád, aby si sám zachránil život. - Život soumara. Raketa se marně snaží vydělat si na fotoaparát. Chodí do školy, ale má pocit, že všichni kolem se mají lépe. Angeliku mu přebere Bené, ze kterého se stal charismatický lupič-gentleman. - Na šikmé ploše. Raketa s kamarádem se třikrát pokusí někoho oloupit, ale všichni jim připadají příliš sympatičtí. Plánují společný odchod ze čtvrti a náhodou se sejdou s Mané Pipkou, který pracuje jako průvodčí v trolejbusu. - Bené se loučí. Bené poslechne Angeliku a chce opustit Malýho Zé. Udělá velkolepý večírek na rozloučenou. Černoušek chce zastřelit Zéa, ale nešťastnou náhodou zemře Bené. Vrah pak hledá útočiště u Mrkváče. - Malej Zé si na ulici vyhlédne hezkou dívku, přítelkyni Maného Pipky a pronásleduje ji. Pipka se ji snaží ochránit, ale musí přihlížet jejímu znásilnění. Bývalý voják a pacifista je hluboce pokořen, a když lidé Malýho Zé zabijí i jeho bratra Gersona, přidá se k Mrkváčovi jako jeho společník. - Příběh Maného Pipky. Boží město je rozděleno na dva gangy, které se na potkání nemilosrdně vraždí. Raketa odchází z Božího města. Přespává u známého v redakci novin, jež rozváží. Seznámí se se svým idolem, fotografem Rogériem Reisem, který mu dá v redakci vyvolat jeho první profesionální snímky. - Manuel Machado alias Pipka byl jako člen Mrkváčova gangu v nastalých krutých bojích zraněn. V nemocnici poskytne rozhovor a jeho fotka se objeví v novinách. Malej Zé chce být také mediálně slavný. Pošle pro Raketu, aby ho s kumpány vyfotil. Věnuje mu za to fotoaparát. Fotografie gangu najde v laboratoři redaktorka a dá je do tisku. Raketa se bojí bossovy pomsty, ale ten je naopak svou publicitou nadšen. Maného Pipku zabijí. Raketa má v Božím městě pořídit reportáž o válce gangů. Ocitne se s fotoaparátem na ulici u slepice mezi gangem Malýho Zé a policií (viz začátek). - Raketovi se podaří vyfotit, jak Malej Zé předává peníze zkorumpovaným policistům, kteří kryli jeho obchody a ještě mu dodávali zbraně. Je také u toho, když je gangster ubit Vejškrabky za vraždu jejich kamaráda. To oni teď nastupují na uprázdněné místo. Fotografie mrtvého Zé se dostane na první stranu a Raketa získá stáž v redakci. - Dětský gang Vejškrabků si plánuje sérii vražd všech, kteří se jim nelíbí... - Raketa je fotografem. Jmenuje se Wilson Rodrigues.
FERNANDO MEIRELLES (nar. 11.9.1955, Sao Paulo) vystudoval architekturu na univerzitě v Sao Paulu, kde se s přáteli věnoval experimentálnímu videu. Založil s nimi později nezávislou společnost Olhar Eletrônico. Během 80. let pracoval jako producent TV programů, režíroval dětský seriál Rá-Tim-Bum (1989-90) a spolu s Paulem Morellim a Andreou Baratou Ribeirem založil produkční společnost O2 Filmes, v jejímž rámci realizuje své filmy. - Filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): rodinný snímek O menino maluquinho 2: A aventura (1997, Bláznivý kluk 2: Dobrodružství; spol. r. Fabrizia Pintoová), komediální drama Domésticas (2001, Služebné; spol. r. Nando Olivial; + spol. sc.), kr. f. o dvou malých delikventech podle románu Paula Linse Golden Gate/Palace II (2001; spol. r. Kátia Lundová) jenž byl zjevně "přípravou" pro úspěšný snímek Město Bohů (2002, FP 7/2003).
KÁTIA LUNDOVÁ (nar. 12.3.1966, Sao Paulo) studovala ve Spojených státech srovnávací literaturu na Brownově univerzitě v Providence a v roce 1989 se vrátila do Brazílie, kde pracovala jako asistentka režie pro společnost Saul Zaentz Film Production (1990-99). Jako asistentka režie se podílela na filmech Carlose Dieguese (1996, Tieta z Agreste), Waltera Sallese (1998, Hlavní nádraží) a Andruchy Waddingtona (1999, Dvojčata; 2000, Já, ty, oni). Postupně začala sama režírovat experimentální videofilmy, 16mm snímky, spoty a videoklipy, jež získaly řadu ocenění (např. Ceny MTV). - Filmografie: dok. o městském násilí Notícias de uma guerra particular (1997, Zprávy z jedné soukromé války; spol. r. Joao Moreira Salles), videoklip A minha alma (2000; spol. r. Paulo Lins, Breno Silveira), videoklip O que sobrou do céu (2001; spol. r. André Horta), kr. f. o dvou malých delikventech podle románu Paula Linse Golden Gate/Palace II (2001; spol. r. Fernando Meirelles), videoklip Prostituta (2002), Město Bohů (2002, FP 7/2003; r. F. Meirelles; spolurežie).
O WALTERU SALLESOVI jsme psali u filmu Hlavní nádraží (FP 5/99).
________________________________________________________________________
Glastonbury 2003: Čáry máry v piltonském údolí
Víkend HN 11.7.2003| rubrika: Reportáž| strana: 22| autor: Vojtěch Lindaur, Glastonbury
reportáž
* Ve venkovském hostinci U jabloně houstne vzduch. John Smith a Starý opat, nebo jak se všechna ta britsky hořká a hustá piva jmenují, slaví výroční svátky výtočnosti. Rozvážné hospodáře zahání od stolu štamgastů roztodivně vyšňořená dítka, puritánskou šeď střídá batikované pohodlí. Do somersetského kraje, tak jako už léta každý poslední víkend v červnu, přijelo 120 tisíc potomků woodstockého národa. A teď si chtějí užívat, neboť opodál se právě otevřely brány nejspíš největšího vesměs hudebního festivalu, co jich jen na světě je.
Nad městysem Glastonbury a jeho věhlasným starověkým opatstvím na kopci typu Říp stojí mýty opředený Tor, kamenný kvádr, zbytek původního chrámu. Zde někde má být vchod do říše keltských skřítků, prý. Vědí-li o tom něco stračeny pasoucí se až na vrcholu kopce? Rozhled do krajiny je impozantní. Široko daleko zelené pastviny, osídlené jen řídce rozsetými farmami, bristolský přístav lze než tušit v dáli. Oči ukolébané velebnou přírodou však náhle směrem k vesničce Pilton nabourají na cosi nepřístojného. V údolí dnes vyrostlo z ničeho nic nové město, divné a divoké na první pohled. Z téměř leteckého pohledu je vidět divný svět, nezvyklý v krajině. Není divu. Na pět dnů se sem sestěhoval celý polosvět vší populární hudby, kterou si jen lze představit.
GLASTORY
Farmář Michael Eavis, sedmdesátník mladistvého vzhledu ozdobený "solženicynovskou" bradkou, si mne spokojeně ruce. Když před třiatřiceti lety na svých pozemcích poprvé vystavěl aparaturu ve stodole tvaru pyramidy a sezval hippies z okolí, nabídl jim zdarma mléko svých krav a hlavní hvězdy T. Rex za téměř symbolické vstupné. Od roku 1970 se festival postupně rozrůstal, diváků i kapel přibývalo, ale ještě v roce 1990, kdy se sem přes cáry železné opony prodrala první česká výprava, hrálo se jen na dvou pódiích a mezi zhruba třiceti tisíci posluchači převažovali přestárlí hipíci a travelleři objíždějící Británii v obskurních maringotkách. Ostatně na střeše pyramidového pódia byl stále stejný protiatomový symbol šedesátých let. Nepřízeň počasí a nedokonalá organizace změnily tehdy piltonské údolí v bahenní past. Tisíce lidí se starými rachotinami uvízly na pár dní v rozmáčených loukách, nedostatek jídla, pitné vody a hygieny byl pak rozbuškou k velmi nemírumilovným bitvám mezi jednotlivými klany hippies. Všem tehdy bylo bolestně jasné, že staré časy skončily, woodstocký sen o novém národu se dávno rozplynul, a má-li mít festival v Glastonbury nějakou budoucnost, musí být vystavěna na profesionalitě a dobré organizaci. Ostatně zkraje devadesátých let razantní proměnou procházely i podoby populární hudby a vše jako by hrálo do ruky ambiciózním plánům Michaela Eavise pořádat obří setkání lidí a umělců, pokud možno úplnou přehlídku "soudobého jevištního projevu", jak dodnes stojí v podtitulu festivalu v Glastonbury. Po roce oddechu náhle všechno klaplo. Ročník 1992 vešel ho historie jako přelomový. Slunko celé tři dny pražilo na víc než sedmdesát tisíc velmi omládlých diváků, kteří se poprvé rozhodovali mezi několika pódii, dramaturgii celého festivalu se dokonale podařilo vystihnout ducha hudby a její nesmírnou šíři toho roku. Kdo tenkrát něco znamenal, hrál v Glastonbury. Tehdy se začalo razit, že festival jako takový je důležitější než jakákoli slavná kapela, která v piltonském údolí vystoupí. A taky publiku se přestalo říkat hippies, nový název zněl lépe: indies, nezávislí. Atmosféra, která se tehdy rozprostřela nad žárem dožluta sežehnutým údolím, měla tvar úsměvu a se slastně přimhouřenýma očima se dá říct, že v piltonském údolí vydržela dodnes. "Nestýská se vám po těch poněkud anarchistických časech?" Kryšpín, dlouholetý šéf tiskového střediska, pomáhá překonat trojnásobnou kontrolu pořadatelů, v jednu chvíli jakémusi hromotlukovi musí vysvětlovat, že je z ústředního štábu festivalu. S odpovědí chvíli váhá: "Nevím, jestli to tenkrát nebylo lepší, ale teď je festival rozhodně bezpečnější. A to je, oč tu běží." A farmář Eavis si mne spokojeně ruce. Zas jednou vyhrál boj s místním zastupitelstvem.
VÍTEJ, KDO S (PLATNÝM) LÍSTKEM PŘICHÁZÍŠ
112 tisíc lístků po 117 librách (na internetové burze až za šestinásobek) bylo letos v únoru rozprodáno za rekordních 18 hodin, ačkoli si jejich šťastní majitelé museli na jména vystupujících umělců počkat až do 1. června, kdy byl na oficiálních www stránkách slavnostně vyhlášen seznam víc než dvou tisíc účinkujících. "Bez lístku ani ránu," bylo hlavním předfestivalovým heslem a v praxi to mělo znamenat: Kdo nemá vstupenku, ať se ani nepokouší přiblížit se k údolí. A vskutku - několikanásobná záchytná stanoviště byla dostatečně hustým sítem. Letitá hrozba festivalu, tzv. fence jumpers, čili přeskakovači plotu, byli eliminováni - a pokud se k tři metry vysokému (a dva metry v zemi zakopanému) hrazení dostali a pomocí důmyslných vynálezů překážku zdolali, seskočili do rukou nekompromisních pořadatelů. Systém vstupu do údolí je propracován k dokonalosti, včetně různých prosvětlovacích zařízení a regulérního "filcunku" zavazadel - to kvůli skleněným lahvím. Alkohol ovšem nevadí, mnozí procházejí branou po vzoru orientálních nosičů s kartóny plechovkových piv na hlavně, druzí přivážejí na kolečkách, půjčených od místních zemědělců, hektolitry krabicového vína, přesto až na opravdové výjimky není v Glastonbury opilců. A porovná-li tuzemec situaci s některým z českých festivalů... je mu až stydno za všechny ty už dopoledne ležící spící. Drogy všech sort jsou ovšem zakázány, ale s trávou a hašišem pak v městečku probíhá čilý obchod a nasládlá vůně THC tvoří spolu se sporadicky vyváženými toaletami charakteristický odér největšího světového festivalu. Zdá se však, že i v tomto případě se festivaloví návštěvníci řídí perským příslovím: Nepožíváme, abychom upadli, ale abychom se povznesli.
MĚSTO GLASTO
Oplocených devět hektarů se na pět dnů stává jakýmsi veselým ghettem pro zhruba 140 tisíc lidí (počítáme-li i umělce, stánkaře, novináře a ometáky všeho druhu). Některým stačí skrovný iglú-stan, jiní se spokojí jen se spacákem a někteří jsou schopni přivézt si sebou půl obýváku včetně pohovky a luxusního lávového grilu. Každá z několika stanových čtvrtí má svá pravidla, vnitřní uspořádání a své toalety. Dole v údolí je pak vystavěno město s hlavními třídami i postranními uličkami, s nemocnicí, bankou a zábavním parkem. Ulice jsou olemovány stánky všeho druhu, v nichž lze nakoupit úplně vše. Největší zájem bývá zpravidla o textilie - podle obležení (a nejspíš i tržby) lze usoudit, co je zrovna "in". Že už neletí batika nebo připevňovací motýlí křídla? No a? V módě jsou přece vojenské maskáčové ornamenty na neuvěřitelně dlouhých a širokých kapsáčích s mnohým řasením a nesmyslně našitými proužky látky. Nebo chcete košili z Army shopu, jistě nejvíc letí bundeswehr. Chcete udělat radost důmyslnou dřevěnou hračkou nebo jen skleněnými korálky? Je na výběr. Mexická houpací síť, louče či antikvární knihy a vinylové desky? Jak je libo. Kožichy a paruky, tuhý líh, zásyp na zapařený rozkrok, Glastonbury Crystal Water a rozhodně organická trička s nosorožcem. A když nebe výhružně zolovnatí, jsou tu hbitě k mání pláštěnky a holiny. Podobně pestrá je i gastronomická nabídka. Stovky stánků nabízejí speciality kuchyní z celého světa. Vedle sebe mohou stát britské koblihy, italský česnekový chléb nebo přeslazené arabské pečivo, tu se peče prasátko, jinde grilují krevety, nabízí se kozí kebab, ze střední Afriky přichází vařená gambijská slepice, Thajci udivují nasládlými nudlemi s rybou, kreolská kuchyně je zastoupena výbušnou směsí rýže, fazolí a masa, o jehož původu by se daly vést debaty. Zato pivo je jaksi na jedno brdo. Pivovarští odboráři Workers Beer se letos rozhodli pro Budweisser (americký a pitelný jen se sebezapřením) a Carlsberg, o víně ani nemluvě. Snad jen avalonské organické snese trochu přísnější kritéria. Přepestrá směs pachů a vůní pronásleduje diváka a posluchače na každém kroku. Diváka? Posluchače? Ale ano, přes všechna ta nejrůznější povyražení, lidi přijíždějí do Glastonbury také za hudbou.
...A CO TROCHU HUDBY?
Pomineme-li přece jen trochu okrajová divadelní či filmová představení, má festival v Glastonbury k dispozici sedmnáct oficiálních pódií, z nichž je nejméně šest velice důležitých. Před to největší, hlavní a původní (ano, to ve tvaru pyramidy) se vejde až sto tisíc lidí, před Other Stage, "druhé" nebo lépe "jiné", jen o málo méně, kosmopolitní One World Stage je rovněž velmi rozlehlé a taneční stan pojme až dvacet tisíc chtivců tohoto žánru. O něco menší je pak stan akustický, ale zas zde bývají k vidění věci. Připočte-li se ještě Avalon s jasným zaměřením na světový folklór a rozlehlý stan pro "nové tváře" (tak nové, že vloni zde vystupovala harcovnice Patti Smith a letos legendární John Cale), je celkem zřejmé, o čem že je dopolední rozjímání u lihového "vaříku" při instantní kávě s nabitým programem v ruce. Je bolestně jasné, že vše se stihnout nedá. Bylo letos výhodné oželet R.E.M. na úkor Primal Scream? Jsou lepší mladí Feeder než veterán Arthur Lee s legendární skupinou Love? Dát přednost ve výsledku nejistým reunionům Inspiral Carpets či Echo And The Bunnymen před zdravě nadupanými "svěženkami"? Učinit si vlastní objev (The Music), nebo nechat vítězit sentiment a vzpomínky (Jimmy Cliff)? A když už jsou údy a páteř poutníkova cestami od pódia k pódiu řádně zemdleny, přichází večerní hvězdy: Manic Street Preachers, Radiohead, Macy Gray a jistěže Moby, jehož vystoupení na závěr celého festivalu nesnese ani na okamžik srovnání s nedávným pražským koncertem. Je to možná trochu nespravedlivé, ale je to fakt. I ti nejslavnější se před zraky novinářů ze všech světových médií chtějí asi vytáhnout. Anebo je k vrcholným výkonům vede jedinečná glastonburyská atmosféra a výjimečná "duše místa"? Nelze zapomenout, že před pár lety Robert Plant, zpěvák Led Zeppelin, ihned po heroickém výkonu na pár sekund v zákulisí omdlel vyčerpáním. Žánrově všežravý Moby byl letos skutečně symbolickou tečkou 33. ročníku festivalu Glastonbury. Na ztemnělém nebi vybuchovaly petardy, v publiku plály desetitisíce loučí, svíček a zapalovačů a viditelně pohnutý Newyorčan zpíval: We are all made of stars. Čáry máry. A všichni byli hudbě a sobě blíž než kdy jindy.
 |
člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce
buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu
|
11-07-2003 v 08:11 AM
