Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

monitoring médií k 10.07.2003

Příspěvek č. 1

CO SI MYSLÍ ČTENÁŘI NA WWW.REFLEX.CZ?
Reflex 10.7.2003| rubrika: Reflexe| strana: 11

Souhlasíte s návrhem vicepremiéra Petra Mareše na zmírnění restrikcí proti uživatelům konopných produktů?
Ano, už bylo na čase 88 %
Ne, nevidím důvod užívání marihuany jakkoliv dekriminalizovat 10 %
Nevím, tahle problematika mě vůbec nezajímá 1 %
Ankety se k 7. 7. zúčastnilo 260 hlasujících.

Legalizace marihuany? A proč ne zrovna kokainu nebo heroinu? Vždyť to vyjde nastejno, většina tvrdých narkomanů začínala marjánkou, když přestala stačit, přešlo se na ostřejší drogy. Přál bych Vám vidět, jak jednají policisté v demokratických státech, když u Vás najdou třeba i jediného jointa. Okamžitě jste pro ně narkoman, a i když nebudete odsouzen, dají Vám patřičně najevo, že jste odpad společnosti, a podle toho s Vámi taky jednají. Tvrdím, že drogy nemají ve zdravé společnosti své místo, a byl bych pro mnohem tvrdší postih dealerů a výrobců drog.
WHITEBEARD

Zhruba osm let, od doby, co jsem začal kouřit marihuanu, se cítím být diskriminován zákony této republiky týkajícími se drogové problematiky. Občas jsem si připadal jako "prašivý pes", ale teď se mě někdo chystá podrbat za ouškem. Možná časem hodí i kost. V tom však problém není. Problém je v tom, že nejsem "prašivý pes". Mně nestačí laskavé podrbání za ouškem. Pracuji, platím daně a chci stejná práva jako ostatní. Nesouhlasím s tím, aby mě někdo diskriminoval jen proto, že si jednou za měsíc dám jointa. Smím kouřit marihuanu, ale nesmím ji vlastnit. To je jako kdybych směl jezdit autem, ale nesměl v něm mít benzín. Teď za to dostanu už jen pokutu (když to pro jde). Jistě, vše postupně, ale až legalizace ze mě udělá svobodného a rovnoprávného člena společnosti.
IRA

Nemyslím, že je slušné lidi, kteří užívají drogu (nejen trávu, ale třeba i alkohol), postihovat trestně, pokud opravdu nedělají věci proti zákonu. Dokonce si myslím, že je to proti základní lidské svobodě. Mohu přece jíst a pít, co chci. Ale lidsky nemám moc důvěru k lidem, kteří před řešením problémů utíkají k droze, protože ze zkušenosti vím, že na ně není spoleh, nesoustředí se na nic a časem je pro ně ta droga jediná smysluplná věc na světě. A ani nemluvím o tom, jak třeba i tráva dlouhodobě mění myšlení uživatele. Ale každému, co jeho jest.
KVOK

Neustále dokola tentýž problém. Dokážete to už jednou pochopit? Pokud platí, že každý uživatel tvrdých drog kouřil někdy marihuanu, neznamená to zároveň, že každý uživatel marihuany přejde na tvrdé drogy!
KRISTINA WEISEROVA

Proč je konzumace drog spojena jenom s řešením nějakého problému? Marihuana je pro mne a pár mých známých spíš relaxační společenskou záležitostí a taková dvoudenní dovolená v holandských coffee shopech je srovnatelná s podnikovým výjezdem do moravských vinných sklípků. Ale zábavnější.
GERA
________________________________________________________________________

Prázdninovou Prahu okupují děti ulice
Deníky Morávia - základ 9.7.2003| rubrika: Téma| strana: 3| autor: Jan Rychetský

Tisíce dětí se o prázdninách stěhují do hlavního města za vysněnou pohádkou o blahobytu. Ta se ale často změní v boj o přežití. Děti ulice pak žebrají o peníze na jídlo a často se stávají terčem drogových dealerů, obchodníků s bílým masem, nebo pedofilů. "Věkový průměr lidí na ulici v létě klesá na hranici zletilosti. Děti z venkova sem totiž jezdí za výdělkem. Loni se zde podle našich statistik pohybovalo kolem 2000 dětí ulice. Letos se jich očekává ještě více a už dnes se v terénu objevuje mnoho nových tváří," řekl László Sümegh z Projektu Šance. Jako streetworker se mezi dětmi ulice pohybuje. Denně se stýká s mládeží, která přespává v opuštěných domech nebo jen v lepenkové krabici přímo na ulici. Tomu se přezdívá hotel Hvězda, tedy noc pod hvězdami. Za vyhlášené seřadiště těchto útěkářů bylo považováno pražské Hlavní nádraží, tedy Fantova kavárna v prvním patře. Dnes se ale podle odborníků tato bezprizorní mládež rozmístila po celém centru hlavního města. Policisté totiž zmíněné prostory kvůli homosexuální prostituci stále monitorují, což podle Sümegha rozvrací prospěšné komunity, kde se děti ulice navzájem podporují. Jejich osudy jsou si totiž velmi podobné. Policie pojem děti ulice pokládá za velmi všeobecný a vysvětluje, že třeba žebrání dětí bylo z ulic metropole takřka vymýceno. "V počtu pohřešovaných a hledaných osob je Praha jasně na prvním místě. Nelze však jednoznačně tvrdit, že by děti ze zbytku republiky v nějakém výraznějším počtu utíkaly do Prahy v letním období. Obecně lze říci, že v létě drogových deliktů nepřibývá, ale u mravnostních zaznamenáváme mírný nárůst," prohlásila Eva Miklíková z pražské policie. V takových případech hrozí trestní stíhání rodičům. Podle psychologa Jana Cimického to je zapříčiněno hlavně tím, že dnešní děti hledají vzrušení a dobrodružství. "Utíkají i děti z fungujících rodin. Prostě hledají změnu a chtějí si užít. V létě se navíc člověk stává energičtějším," doplnil.
________________________________________________________________________

Romové a drogy
Literární noviny 7.7.2003| rubrika: Občanské noviny| strana: 4| autor: ALIDA HORVÁTHOVÁ

Na malém žižkovském náměstí postává a posedává nezvykle tiše skupinka mladých Romů. Když okolo nich prochází "bílý" mladík s brašnou přes rameno, většina z nich ho nenápadně následuje. Za rohem, kam už není z náměstí vidět, se všichni zastaví. V plastovém kontejneru, který skrývá mladíkova brašna, mizí použité jehly, dosud schované v rukávech Romů. Na oplátku dostávají klienti čisté stříkačky, dezinfekci a navrch pár dobrých rad.

Drogy se bohužel nevyhnuly ani romskému etniku. Droga je pro ně také jedním ze způsobů, jak si bez větší námahy vydělat slušné peníze, a procento Romů mezi dealery je poměrně vysoké. Romští překupníci rozšiřují drogy i mezi "svými", a většina překupníků se zároveň sama stává uživateli. Drtivá většina pozdějších pravidelných uživatelů - bez rozdílu rasové příslušnosti - poprvé přichází do styku s drogou mezi dvanáctým a sedmnáctým rokem svého života. Je to choulostivé období, kdy mladý člověk objevuje svět, hledá v něm své místo a zároveň velmi citlivě reaguje na chyby, kterých se ti, kteří svět budují, dopouštějí. Přirozeně se bouří a drogy mu v této fázi přinášejí jakousi úlevu a únik z nudné reality. Čím jsou tyto výlety z reality častější, tím snazší je možnost vybudovat si takzvanou závislost. Se stoupající frekvencí užívání stále větších dávek se prohlubuje tolerance organismu vůči droze a samozřejmě rostou přímo úměrně i finanční náklady. Kromě nepříjemných stavů, které toxikoman zažívá (ty se liší jak od dispozic jedince, tak od druhu a množství užívané látky), se v tomto období přestává dařit i jeho bezprostřednímu okolí. Rodičům, sourozencům nebo spolužákům se začínají ztrácet peníze, mobilní telefony, šperky, až teprve teď se v mnoha případech objevuje první podezření. (Většina rodin totiž nezachytí první signály v podobě prudkých změn nálad a přičítá to prostě pubertě.) Stoupá spotřeba i náklady a krádeže se už neorientují pouze na bezprostřední okolí. Je přece tolik způsobů, jak si vydělat. Vždy ale záleží na mnoha okolnostech a shodách náhod, do jaké míry jedinec tyto experimenty "ustojí", a z každého experimentátora se nemusí zákonitě stát toxikoman. Roli zde hrají například individuální dispozice, druh a množství drogy, četnost užívání a třeba i momentální situace v rodině. Průběh je u obou etnik takřka stejný. Rozdíl mezi romskými a bílými pravidelnými uživateli spočívá tedy hlavně v dopadu na rodinné tradice a vazby. Jedno z mála, co Romům ještě zůstalo, je právě silné rodinné pouto, které drogy a především opiáty (např. heroin) silně nabourávají. V bílých rodinách se velmi často stává, že rodičům "toxíka" dojde trpělivost a například při další krádeži peněz z rodinného rozpočtu svého potomka prostě z bytu vyhodí. Ten je pak konfrontován s drsným životem ve squatech nebo přímo na ulici a často je to jediný motiv, který ho donutí svou situaci řešit léčbou. Toho ale není drtivá většina romských rodin schopna, a tak se často stává, že rodiče raději seženou peníze na dávku drogy, než aby přihlíželi, jak se jejich potomek svíjí v křečích abstinenčních příznaků. To platí převážně pro uživatele heroinu, který skutečně ovládá a destruuje celé rodiny. Na druhé straně právě díky silným poutům k rodině není romský toxikoman často schopen absolvovat pobyt v léčebně nebo v terapeutické komunitě. Odloučení od rodiny nese většinou velmi těžce a v prostředí, kde je často sám mezi bílými, se cítí zle, a tak většinou léčbu nedokončí. Důvodem bývá i horší schopnost snášet fyzickou bolest, která Romům překáží už v prvních dnech při pokusu o abstinenci. Přestože je závislým na heroinu podáván první dny na detoxikační jednotce, která předchází léčebně, tlumicí prostředek, Romové fyzické příznaky spojené i s bolestí často nevydrží a už v této fázi léčbu ukončují. Dalším problémem je hygiena. Mnoho romských uživatelů se rekrutuje ze sociálně slabých poměrů a často nemají doma ani koupelnu s teplou vodou, a tudíž ani zažité hygienické návyky. A tak injekční aplikace drogy ohrožuje nejen je samé, ale i jejich širší okolí. Například při vzájemném půjčování injekčního materiálu hrozí přinejmenším nákaza všemi typy žloutenek. Proto pro romské uživatele, kteří ve většině případů kontaktní protidrogová centra nenavštěvují, vznikají speciální terénní programy. Do ulic vyrážejí každý den streetworkeři - několik romských -, kteří se zaměřují na lokality hustěji osídlené Romy. Jejich trasou bývá například Karlín, Žižkov, Nusle a Vršovice. Snaží se minimalizovat zdravotní a sociálně právní rizika spojená s užíváním drog. Což v praxi znamená, že terénní pracovníci poskytují uživatelům sterilní jehly výměnou za použité, náplasti, dezinfekci a například i prezervativy. Výměnný program je zvláště pro Romy velmi motivující. Jak známo, Romy odrazují všechny formality, ze kterých neplynou žádné výhody. Romové jsou drogami ohroženi také v důsledku své nedostatečné vzdělanosti - mají jen omezený přístup k informacím. Experimentátor, který si o té které droze již něco přečetl, je daleko méně potenciálně ohrožen než nevzdělaný Rom. I zde plní svou funkci terénní sociální pracovníci, kteří musí zvolit vhodný přístup i slovník, aby romské uživatele neodradili, ale naopak zaujali. Streetworkeři bývají poměrně často napadáni neinformovanými občany. Jsou paradoxně obviňováni z distribuce drog, případně je jim vyčítáno, že za peníze daňových poplatníků umožňují "feťákům" beztrestně užívat drogy pomocí rozdávaného injekčního materiálu. Nejvíce uživatelů takzvaných těkavých látek najdeme právě mezi Romy. Jedná se totiž o drogu cenově dostupnou a koupíte ji v každé drogerii. Její výpary rozleptávají sliznici a nenávratně likvidují mozkové buňky, proto se jí také často říká "droga hloupých". Nebezpečnost této drogy tkví ale hlavně v tom, že se nedá předem určit přesná dávka, a tak spousta mladých toxikomanů umírá právě na předávkování ředidly. Drogový problém citelně zasahuje do romských hodnot a zvyků. Očistit celou společnost od drog samozřejmě nejde, ale romská populace je vůči tomuto jevu mnohem bezbrannější a pochopitelně ohroženější než etničtí Češi. Drogy jsou nebezpečí, které citelně ohrožuje romské tradice a kulturu.
________________________________________________________________________

Informace policie v Královéhradeckém kraji
Zpravodajství ČTK 9.7.2003, rubrika: Právo a krimi - Královéhradecký kraj| autor: SJA

HRADEC KRÁLOVÉ 9. července (ČTK) - Až pětileté vězení hrozí osmnáctiletému mladíkovi z Jaroměře na Náchodsku, kterého policisté podezírají z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Mladík je podezřelý, že od loňského července do konce května letošního roku po telefonické domluvě prodával na různých místech v Jaroměři a na diskotékách tablety extáze a marihuanu.
________________________________________________________________________

Informace pražské policejní správy
Zpravodajství ČTK 9.7.2003, rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: JD

PRAHA 9. července (ČTK)
Tři dealery pervitinu zadrželi kriminalisté z Prahy 1 v pondělí přímo při předávání drogy před obchodním domem v Plzeňské ulici v Praze 5. Více než dva měsíce před tím mapovali jejich činnost, sledovali i narkomany, kterým byla droga určena. Zjistili, že devětadvacetiletá žena a její o 16 let starší druh nejméně čtyři roky vařili pervitin z tablet kupovaných v lékárnách. Pervitin policisté našli při domovní prohlídce. Drogu prodávali ještě se sedmačtyřicetiletou narkomankou za 200 až 500 korun v restauracích ve Spálené ulici, na Karlově náměstí a před obchodním domem v Praze 5 narkomanům od 15 do 25 let starým. Trojice je stíhána z nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů. Spolu s dealery byl zadržen i sedmadvacetiletý cizinec hovořící ukrajinsky, který se prokázal falešným řidičským průkazem a kopií pasu na jiné jméno. Stíhán je za padělání a pozměňování veřejné listiny. V Česku je nelegálně.
________________________________________________________________________

V obchodech kradou feťáci, ale i nejváženější občané
Táborské listy 9.7.2003| rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic| strana: 16| autor: MARTIN GARGULA

Větší obchody si poměrně často najímají agentury, jejichž zaměstnanci hlídají návštěvníky, ale i prodavačky, zda nekradou. Jiří T. jezdí po obchodech v celé republice a minulý týden působil v Táboře. Jak jste se k hlídání dostal?
Dvanáct let jsem pracoval na šachtě. Když se doly pozavíraly, přihlásil jsem se na inzerát bezpečnostní agentury. Dělám to pět let. Co je vaší pracovní náplní?
Musíme stále střídat místo působení, po delší době v jednom obchodě by si nás lidé všimli. Vždy jsem dva týdny pryč a týden mám volno. Ráno se telefonicky ohlásím agentuře, večer zhodnotím, kolik bylo záchytů, v jaké hodnotě a protože hlídám i zaměstnance obchodu, ohlašuji i podezření na ně. Podléhám vedení agentury, nikoli obchodu. Poznáte potenciálního zloděje od pohledu?
Umím přečíst vagabundy nebo feťáky, ale jsou i party, kdy na sebe svádějí pozornost, a o uličku dál krade pěkně oblečená holka. Mohl byste popsat následné zadržení?
Počkám, až projde pokladnou a zabezpečím dveře, aby mi neutekl. Diskrétně jej pak vyzvu, aby se mnou šel do kanceláře. Při cestě do kanceláře dávám pozor, aby se kradených věcí nezbavil, takzvané odhazovačky rády předstírají mdloby a přitom shodí zboží z regálu, vysypou z tašky kradené věci a potom zapírají. Takové odcházejí s rukama na nákupním vozíku. Poté vedoucí volá policii. Pamatuji případ, kdy muž ukradl zboží za sto třicet šest korun a šel na dva a půl roku do basy, protože měl podmínku. Nebo hledaného recidivistu, kterého odvezla eskorta. Kdo krade?
Jsou lidé, kteří se tím živí. Feťáci musí denně nakrást a prodat za několik tisíc, aby měli na fet. Potom ti, kteří si tím pomáhají, většinou ženy, a nakonec ti, kteří jednou dvakrát za život ulítnou. Pak jsou kleptomani, kteří věc třeba venku zahodí, a staří zmatení lidé. Jedna babička třeba ukradla šest kartáčků na zuby. Takové případy řeším jen domluvou. Jinak kradou i takzvaně slušní lidé, chytil jsem v různých městech třeba šéfredaktorku týdeníku, soudní kurátorku, podplukovníka v záloze . . . Zajímavé je, že nejméně kradou mladí mezi šestnácti a pětadvaceti lety. Jsou zloději vynalézaví?
Měl jsem případ, že dvě ženy nakupovaly stejné zboží. Jedna zaplatila u pokladny a pak si jako vzpomněla, že něco zapoměla koupit a při návratu chtěla projet s druhým košíkem a mávala přitom účtenkou. Nebo chlap s prázdnými lahvemi najde prázdnou basu a vrátí lahve s ní. Ošálit se dá i bezpečnostní turniket na čárový kód. Fíglů je hodně, scházíme se s kolegy a předáváme si zkušenosti. Chytil jste i prodavačku?
Po dohodě s vedoucím jsem se napojil na počítač a kontroloval pokladnu. Prodavačka markovala svému synovi, který byl na drogách, místo basy ferneta jen čtyři kusy. Jiná zase chodila přes sklad a házela věci do kontejneru, kde je vyzvedával manžel. Dokážete mít, jak se říká, oči vzadu?
To ne, ale mám svůj systém. Vyberu si deset lidí a zapamatuji si dvě věci z každého košíku. Jdu ke kase a hlídám si uličky, aby nemohli zboží vrátit. Je to takové pexeso. Někdy sedím na parkovišti a chytám ty, kteří věci tahají z kapes. Jaká je četnost zadržených?
Měsíčně tak mezi pěti a patnácti. Denně i čtyři. Největší zadržený lup byl za sedm tisíc osm set korun.
________________________________________________________________________

Drogou zásobovali i děti
Večerník Praha 10.7.2003| rubrika: Krimi| strana: 4| autor: (vet)

Smíchov - Zátah proti dealerům drog před obchodním domem v Plzeňské ulici vyvrcholil tento týden zatčením dvou žen a jednoho muže. Kriminalisté prvního pražského obvodu je zadrželi při předávce omamných látek. Trojici sledovali více než dva měsíce a mapovali síť jejich četných odběratelů.
Zjistili, že devětadvacetiletá žena a její o šestnáct let starší druh nejméně čtyři roky vařili pervitin z tablet, které kupovali v lékárnách. Drogu připravovali na různých adresách v Praze. Nežili totiž na jednom místě. Stěhovali se od jednoho známého ke druhému. Pervitin s nimi prodávala i sedmačtyřicetiletá narkomanka Eva. Za dávku žádali dvě stě až pět set korun. Bez váhání poskytovali drogu i patnáctiletým dětem.
I když se výrobci stěhovali po celém hlavním městě, toxikomani je nemuseli hledat. Věděli, že své dodavatele potkají i se zbožím v restauraci ve Spálené ulici, na Karlově náměstí nebo před zmíněným obchodním domem. Při domovní prohlídce policisté našli velice čistý pervitin a látky potřebné k jeho výrobě.
Vyšetřovatel všechny tři obvinil z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a podal návrh na uvalení vazby.
________________________________________________________________________

Konečně!
Instinkt 10.7.2003| rubrika: Lidé| strana: 81| autor: STRANU PŘIPRAVILA BARBARA URBÁNKOVÁ, FOTO: AP

HAAKON A METTE-MARIT

Celé dva roky musela norská popelka poslouchat, že do královského domu sice přinesla své kukaččí mládě, ale následníka trůnu Norům nedá. Co na tom, že Mette-Marit je krásná, usměvavá a drtivá většina Norů se na ni jako na královnu moc těší, přestože nemá ani kapku modré krve a v mládí měla problémy s marihuanou. Jednou si ji vzal princ Haakon, a tudíž je povinna... a tak dále. Teď však Haakon s úsměvem od ucha k uchu oznámil, že Mette-Marit čeká miminko. Kdo se směje naposled...

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu