Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611  

monitoring médií k 03.07.2003

Příspěvek č. 1

POLICEJNÍ ZPRÁVY
Plzeňský deník 2.7.2003| rubrika: Západní Čechy| strana: 14| autor: kup

Mladík měl marihuanu
Žlutice Policisté ze Žlutic na Karlovarsku zadrželi osmnáctiletého mladíka z Rakovníka, který měl u sebe bezmála pětatřicet gramů marihuany. Drogu prý koupil za dva tisíce korun od neznámého muže v Karlových Varech. Případ je vyšetřován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. kup )
________________________________________________________________________

Trestná činnost nezletilých roste
Region - Karvinsko 1.7.2003| rubrika: Zpravodajství| strana: 2| autor: VÍTĚZSLAV FEJFAR

KARVINÁ - Stále více případů krádeží a napadení dětí dětmi řeší v tomto roce karvinští policisté. Kriminalita mládeže opravdu bují a závažná trestná činnost není cizí stále mladším dětem.

"V poslední době je to pro nás opravdu problém. Mládež která ještě nemá ani osmnáct let, zaměstnává policisty čím dál tím více. A nejde zdaleka pouze o nějaké rozbíjení oken," potvrzuje zkušenosti policistů na Karvinsku policejní mluvčí Zlatuše Viačková. Nejčastěji se děti dopouštějí krádeží, fyzických napadení, šikany a výjimkou nejsou ani šestnáctiletí prodavači marihuany. "Za poslední měsíc jsme evidovali týdně několik krádeží jízdních kol a mobilních telefonů, ke kterým došlo přímo na ulici a za bílého dne," říká Viačková a jedním dechem dodává, že tyto okradené děti jsou často také napadány skupinami stejně starých, nebo o něco starších vrstevníků. Policistům se daří tyto zlodějíčky celkem úspěšně dopadat, avšak stále častěji jejich věk nedovoluje případ řešit soudní cestou pro jejich nízký věk. Řešením by podle policistů určitě bylo snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, která je v současnosti stanovena na 15 let. "Existovala by tak alespoň možnost, jak s tímto nešvarem bojovat. Je to sice trochu drsné označení, ale když nesplnila svůj úkol rodinná výchova dítěte, snad jej v jeho nesprávném chování omezí alespoň vědomí existence možného postihu za jeho činy," dodává Viačková. Ubylo by tak možná případů podobných tomu z minulého týdne, kdy skupina mladíků na ulici Mlýnské v Karviné zezadu strhla z horského kola desetiletou dívku. Ta následkem pádu utrpěla bolestivé odřeniny a své kolo již samozřejmě od té doby neviděla.
________________________________________________________________________

Problematický fotbalista Bowyer bude hrát za Newcastle
Zpravodajství ČTK 2.7.2003| rubrika ČTK: spz spo| autor: MAZ

LONDÝN 2. července (ČTK) - Anglický záložník s pověstí problematického hráče Lee Bowyer bude od nové sezony působit v Newcastlu. Talentovaný, ale impulzivní šestadvacetiletý fotbalista byl v uplynulé sezoně spoluhráčem Tomáše Řepky ve West Hamu United. Po absolvování lékařských testů podepsal v Newcastlu smlouvu na čtyři roky.

Klub se sice coby třetí v tabulce anglické soutěže probojoval do Ligy mistrů, jenže Bowyer si ji nezahraje. Za úder loktem z Poháru UEFA, v němž hrál ještě za Leeds, mu totiž trvá distanc na šest zápasů v evropských soutěžích.

Bowyer má na svém kontě více skandálů počínaje kouřením marihuany a následnou nucenou léčbou, přes vysokou pokutu za bitku v restauraci a konče soudním procesem. Před dvěma lety byl totiž obviněn z rasově motivovaného útoku na asijského studenta. Soud jej však osvobodil.

Zahrál si však i za anglickou reprezentaci, i když zatím jen jeden zápas.

maz gi
________________________________________________________________________

Marek: Našel jsem zdravý rozum
Mladá fronta DNES 3.7.2003| rubrika: Kraj Plzeňský| strana: 3| autor: (ned)

Plzeň - Kdysi byl bezproblémové dítě. V pubertě se to ale změnilo a nakonce potřeboval kvůli závisloti na drogách pomoc Teen Challenge. „Po druhém ročníku střední školy jsem začal chodit s partou na taneční zábavy. Volný čas jsem trávil v hospodě a na zábavách. V době, kdy jsem šel na vojnu, byla již má závislost na alkoholu poměrně velká. Na vojně jsem opět začal hodně pít a zneužívat různé léky,“ vzpomíná Marek, který patřil ke klientům plzeňské pobočky Teen Challenge. Po vojně začal kouřit marihuanu, a tak se jeho život znovu točil kolem drog. Na dva roky odjel do Amsterodamu, kde velmi často užíval LSD.
„Když jsem se vrátil, střídal jsem zaměstnání a začal brát pervitin. Nakonec mě máma vyhodila na ulici, kde jsem začal krást a kvůli tomu jsem se dostal na rok a půl do vězení. I po něm jsem užíval opiáty, předávkoval se a skončil v psychiatrické léčebně,“ líčí Marek jedno z nejhorších období svého života. Přiznává, že se tehdy cítil hrozně osamělý. „Poprvé v životě jsem si přiznal, že to sám nezvládnu. Už dříve jsem chodil do čajovny Jericho v Plzni, kde jsem hledal spíš jídlo než pomoc. Teď jsem se však rozhodl změnit svůj život. Prošel jsem programem Teen Challenge a stal se ze mě člověk, který našel svou osobní hodnotu, nové postoje a cíle. Také jsem našel cestu ke své rodině, mám nové přátele a zdravý rozum,“ prohlašuje mladý muž, který je přesvědčen, že k drogám se v životě nevrátí.
________________________________________________________________________

Cypress Hill se žánry nesvazují
Mladá fronta DNES 3.7.2003| rubrika: Kultura| strana: 9| autor: (lst)

Praha - Když se Cypress Hill, hosté festivalu Rock for People, objevili začátkem devadesátých let na hiphopové scéně v sestavě B Real, Sen Dog a DJ Muggs, působili jako blesk z čistého nebe. Byť měli kořeny v tehdy velmi módní, členstvím v pouličních ganzích silně poznamenané hiphopové komunitě z Los Angeles, zněli jinak, chovali se jinak a mluvili jinak než většina jejich souputníků. Nejen díky tomu, že byli vlastně první známou hispánsko-americkou skupinou, ale především díky ironickému distancování se od pouličního násilí. Místo něj si zvolili politický image poněkud ponurých zastánců legalizace marihuany, která jim vydržela dodnes a vynesla jim přezdívku Grateful Dead hip hopu. Poté, co se jejich první a především druhé album s názvem Black Sunday stalo celosvětovým hitem a zajistilo jim pozici jedné z nejoblíbenějších hiphopových skupin své doby, rozhodli se pro radikální změnu - opustili hip hop a začali experimentovat s kytarovým zvukem. "Neměli jsme problém s hip hopem, ale prostě jsme chtěli zkusit něco nového. Nebáli jsme se zkoumat naše hudební možnosti. Nikdy jsme nebyli rappeři. Daleko spíš hudební experimentátoři," tvrdí dnes DJ Muggs, hudební mozek skupiny, která se na přelomu tisíciletí připomenula smrští alb. Nejprve vydala největší hity nazpívané španělsky, poté titul Skull & Bones, na kterém se Cypress Hill vypořádali se svým kytarovým dědictvím. Na albu Stoned Riders se vrátili k hip hopu. "Studiová práce nás baví, ale teprve na koncertech máme možnost pracovat s obrovskou energií, kterou do naší hudby dostáváme," dodává DJ Muggs. A má pravdu. Jejich společné turné s Linkin Park označila některá americká média za událost sezony.
________________________________________________________________________

Ilegální obchod čítá desítky miliard
Hospodářské noviny 3.7.2003| rubrika: z domova| strana: 16| autor: (mug)

Obchody přinejmenším za deset miliard korun ročně u nás provozují kuplíři, drogoví dealeři a pašeráci. Stát jim navíc na přímých daních nevezme ani korunu. Tyto nelegální aktivity tvoří takzvanou černou ekonomiku, která je menší součástí ekonomiky stínové. Podle odhadu Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosahuje černá ekonomika v České republice až půl procenta HDP ročně. V peněžním vyjádření by tedy měla oscilovat kolem deseti miliard korun. Naproti tomu celková velikost stínové ekonomiky dosáhla podle statistiků 12,5 procenta HDP v roce 1997 a pouhých 8,9 procenta HDP v roce následujícím. Novější oficiální odhady zatím nejsou k dispozici. Avšak podle propočtů jiných institucí - například OECD - je podíl stínové ekonomiky mnohem vyšší. To samé platí také pro "černou" část. "Odhady nejsou zatím dopracovány. Chybí doplnit objem pašovaného zboží plus několik objemově menších aktivit jako nelegální výroba alkoholu nebo provozování nelegálních heren," uvedl Jiří Vopravil, který má na statistickém úřadu na starosti nelegální ekonomiku. "Každopádně počítáme s tím, že se u nás spotřebuje ročně drog za zhruba 15,5 miliardy. Prostitucí proteče dalších téměř šest miliard korun," konstatoval Vopravil. Spoluzakladatel nadace Drop In Ivan Doucha odhaduje, že drogový trh v tuzemsku představuje 10 až 15 miliard korun ročně. "To se zatím příliš nemění a měnit nebude. Je však třeba si uvědomit, že ne všech patnáct miliard inkasují drogoví dealeři. Například konopí si lidé většinou vypěstují sami. Na druhou stranu, podíl spotřeby heroinu, který se obvykle kupuje, se může pohybovat až na hranici jedné třetiny celkového objemu," odhaduje Ivan Douda. Problémem je započítání nelegálních aktivit do systému národních účtů. Není například možno přičíst celých šest miliard, na které se odhaduje trh s prostitucí. "Teprve po odečtení nákladů dostaneme údaj, se kterým lze pracovat. U prostituce je to zhruba 4,5 miliardy korun ročně. U drog naopak musíme vycházet pouze ze strany poptávky, takže konečnou hodnotu zatím nemáme vyjádřenu," řekl Vopravil.
________________________________________________________________________

PSÍ ŽIVOT ONDŘEJE HEJMY
Reflex 3.7.2003| rubrika: Reflexe| strana: 11| autor: Ondřej Hejma

Marihuana a sudetští Němci: dva strašáci české politiky, které se rozhodl vyvést na světlo boží udatný předseda Unie svobody. Jistě záslužný čin, ale ta paralela se nabízí a nelze ji pominout: je-li konopí branou k tvrdým drogám, jak říkávají bohabojní lidovci, je zle - z původně nevinné, dobře míněné indiánské dýmky míru se může vyklubat cesta do pekel, odkud není návratu. Tzv.provinční čecháček zase cítí, že s Landsmanšaftem to může být zrovna tak: původně dobře míněná smířlivá gesta a sypání popele na vlastní hlavu může být u nejednoho evropského soudu vstupní branou k tvrdým požadavkům z druhé strany.Za sebe říkám, že se nebojím ani marihuany, ani sudetských Němců, ale mělo by to být buď tak, nebo onak, a ne tak, jak se to zrovna hodí. Ledva opustil linkový aeroplán společnosti Lufthansa po návratu od Bobří řeky v americkém Coloradu, odkvačil prezident Klaus na seminář husitského CEPu, aby přirovnal jazyk vyhlášek EU k orwellovské literatuře. I povstala kulturně-politická fronta na obranu milované Unie, což nebylo překvapením, ale zjevně účelem této dobře mířené provokace. Ukazuje se totiž, že ta fronta se táhne od Macháčka až k Falbrovi, názorů ač jsou setsakra různých. A tak se ptám, proč to tak je, co na EU tak stejně miluje konfrontační kytarista undergroundové kapely až po konsenzuálního dělnického tátu. Odpověď je nabíledni. Je to ta odvěká lidská touha "být na správné straně". Být tam první a mít jednou provždy vystaráno, nemuset o ničem přemýšlet. Už žádné hledání identity - vrací se starý dobrý známý: klid na práci.
________________________________________________________________________

Školy podpoříme, diskotéky nezavřeme
Reflex 3.7.2003| rubrika: Reflexe| strana: 11

Šéf zahraniční politiky a místopředseda vlády Cyril Svoboda odpovídá na vaše otázky. Celý rozhovor si můžete přečíst na adrese www.reflex.cz/clanek24799.htm

* Jakou váhu bude mít Česká re publika v Evropské unii, do čeho budou moci čeští politici zasahovat?

Váhu bude mít ČR takovou, jakou si sama naváží. Čeští zástupci budou moci po vstupu do Unie zasahovat do všeho. Už to totiž nebude pro nás jakýsi Brusel, kde se o nás rozhoduje, ale společenství, jehož jsme součástí a spolurozhodujeme v něm. A jestli se ptáte přímo na české politiky, tak budou zastoupeni v řadě orgánů Unie, ale hlavně budou také volby do Evropského parlamentu, takže sami občané můžou rozhodnout, kdo je bude v Evropě zastupovat.

* Do čela resortu školství přišla nekvalifikovaná osoba, platy učitelů se jí zvýšit nepodařilo, na nový vysokoškolský zákon se stále čeká a tak bychom mohli pokračovat. I laik pochopil, že na podzim chystaná revoluce ve školství znamená jen dvě hodiny "něčeho" navíc. Snaží se KDU-ČSL s tímto něco dělat?

Vzdělání je prioritou, proto chceme, aby kraje měly peníze na střední školy. Kraje tak mohou určit počet potřebných škol. Zákon o vysokých školách potřebujeme s jasnou koncepcí vzdělávání včetně vícezdrojového financování vysokých škol. Je potřebné dosáhnout vzájemného uznávání diplomů v EU, aby se i naše školství více otevřelo a bylo vystaveno vyšší náročnosti soutěže ze zahraničí. Jde o otevírání příležitostí pro studenty.

* Jak a kdy hodlá vláda řešit současnou bytovou situaci mladých lidí, kteří ač vzdělaní a schopní nemají ani na "výlet" do Evropy, natož na to splácet hypotéku?

Možnosti mladých získat byt jsou velmi složité. Je pravda, že pokud mají slušný stálý příjem, tak jsou vyhlídky lepší. Každý měsíc hypoteční banky hlásí, že úroky jsou rekordně nízké, ale chápu, že i tak jsou pro mladé často nedostupné. Osobně mě tato tematika zajímá, protože mám dospívající syny, kteří také budou časem hledat bydlení.

* Velmi mě potěšil návrh zákona vicepremiéra Petra Mareše o svobodě pro marihuanové kuřáky. Těší i vás?

Současný zákon je zaměřen proti překupníkům a distributorům. Není zaměřen a nepoužívá se proti uživatelům drog. Kdyby tomu tak bylo, pak by se drtivá většina mládeže nedoplatila na pokutách a české věznice by praskaly ve švech. Vždyť téměř není mezi mladými nikdo, kdo by neměl zkušenost s drogami. To by pak musely být zavřeny všechny diskotéky, houseparty a další podobné podniky.

Cyril Svoboda věří, že v Evropské unii se nebudeme schovávat v koutku
________________________________________________________________________

Kšeftaři s drogou Extáze mají utrum!
Region - Karvinsko 1.7.2003| rubrika: Zajímavosti| strana: 11| autor: (ctc)

OSTRAVA - Muži zákona tentokrát zasadili drogové pavučině na Ostravsku opravdu citelnou ránu.

Celý rok ostravští policisté i spolu se svými kolegy z jiných regionů nenápadně sledovali nekalé praktiky kšeftařů s drogami, kteří jeli ve velkém v obchodech s oblíbenou taneční drogou Extází. Tento životabudič je nebývale populární především mezi dovádějící mládeži v ostravských klubech a hospůdkách na Stodolní ulici, kde se s ním otevřeně obchoduje jako s obyčejnými rohlíky. Téměř vždy je k mání na různých house a techno party, což je přesně prostředí, kde drogoví mafiáni bez zábran operovali. "Akce s krycím názvem Stodola zlikvidovala celou síť v čele s hlavní organizátorkou," uvedla tisková policejní mluvčí Dagmar Bednarčíková, podle níž se takto podařilo zcela ochromit vesele prosperující trh s Extází. Dvoudenní zátah byl odstartován na hraničním přechodu v Rozvadově, kde byl u sledovaného kurýra zabaven kontraband s patnácti tisícovkami kusů tablet Extáze. Pak už se celá organizace začala hroutit jako domeček z karet. "Hlavou distributorské sítě na severní Moravě byla třiatřicetiletá žena z Ostravy," objasnila Bednarčíková s tím, že společně se svým šestadvacetiletým komplicem od poloviny loňského dubna nakoupili od dalších dealerů bezmála čtyřicet tisíc kusů drogy. S nimi pak dále kšeftovali a jejich podnikání s omamnými látkami utěšeně rostlo. "Odhadujeme, že za rok si přišli nejméně na částku přesahující jeden milion korun," dodala Bednarčíková. Při zadržení a domovních prohlídkách poldové našli několik set tabletek Extáze, nasušenou marihuanu, čtvrt kila pervitinu, pětatřicet rostlin konopí a dokonce nelegálně drženou střelnou zbraň. Z odhalené drogové sítě již dřepí ve vazbě celkem osm dealerů, jeden je stíhán na svobodě. Paní šéfová a její nohsled můžou jít do chládku až na dvanáct zim, ostatním hrozí tresty v rozmezí dvou až deseti let.
________________________________________________________________________

Milí a milé!
Mladý svět 1.7.2003| rubrika: Editorial| strana: 3| autor: Jan Hlaváč

Na gymnáziu jsem měl dost zvláštního spolužáka. Když se na konci druhého ročníku při reparátech loučil se školou tvrzeními, že "Ohmův zákon praví, že proud je furt stejnej", že "jaderná elektrika neustále vzkvétá" a že "prokletí básníci psali laciné rýmovačky", nikdo z nás netušil, jak daleko to dotáhne. Už za dva měsíce po svém vyloučení si pro mě přijel domů taxíkem a že vyrazíme na tah. Cestou do Jalty vyhodil z okýnka auta jen tak pro nic za nic několik stokorun, přestože tehdy, v roce 1987, byla stovka pořádný peníz... Za dva roky přišla revoluce a spolužák prokázal, že ví, kam se točí svět. Několikrát týdně jezdil ráno do Vídně, kde si dal kávu se šlehačkou a utrhl si červený karafiát. Pak dostal devět let. Když seděl šestý rok, napsal mi dopis, zda bych za ním nepřijel do vězení a nepřivezl mu nějaké noviny, a jestli budu tak hodný, tak i krabičku startek. Seděli jsme v kantýně pro návštěvy, kde se za pakatel dalo koupit kafe a sušenky, a mě někdejšího spolužáka najednou přišlo líto. Říkal, že sušenky nemůže, zkazily se mu skoro všechny zuby, a tak jsem mu předplatil aspoň několik hrnků nakyslé kávy bez šlehačky. Nad jedním z nich mi šeptem vyprávěl, jak se komusi podařilo do cely propašovat kvasnice, které se - smíchány s cukrem, zality vodou a vystaveny slunečnímu žáru - promění v báječný chlast. Proč o tom píšu. Luboš Koláček navštívil dvě české věznice, aby zjistil, co všechno si můžou trestanci načerno obstarat. Pochopitelně se pídil po ovoci z nejzakázanějších, po drogách. Vězňové i ředitelé kriminálů přiznali, že za mřížemi jde sehnat všechno: marihuana, kokain, pervitin, heroin... A ke všemu v množství rozhodně větším než malém. Možná vás to překvapí, stejně jako to překvapilo mě. Ještě před několika lety pro mě totiž bylo vrcholem umu vězeňských dealerů propašování geologického kladívka a plakátu Rity Hayworthové, jak jsem to viděl v Darabontově filmu Vykoupení z věznice Shawshank. Abychom vyvážili Lubošovu reportáž, která se ježí ostnatými dráty, zařadili jsme do tohoto čísla dva materiály, v nichž si připomínáme, že začínají prázdniny. Jste-li přesvědčeni, že k létu patří muzika, přečtěte si článek Ondřeje Bezra o zákulisí hudebních festivalů. Ti z vás, kteří se chystají na vodu, nechť přijmou varování Ondřeje Féra. Udělal si pracovní výlet k nebezpečným splavům na Lužnici a vyptal se zkušených starousedlíků na záludnosti řeky. Doufám, že vás to od vodácké dovolené neodradí. Užívejte si slunce.
________________________________________________________________________

Odletět z mříží
Mladý svět 1.7.2003| rubrika: Reportáž| strana: 6| autor: Text: Luboš Koláček, Foto: Radim Beznoska

Mají spoustu času přemýšlet, nudí se, trpí depresemi. Zahánějí dlouhý čas sportem, hazardní hrou - jistěže na zapřenou - a nechybí ani homosexuální uvolnění. Občas si někdo demonstrativně pořeže zápěstí. Pracují, mají televizi, knihy... a taky drogy. "Potřeboval jsem na chvilku odletět někam pryč z těch mříží," vysvětluje dvacetiletý Pavel, proč ve vězení fetoval.

Je vidět už zdálky. Hranaté baráky všehrdské věznice kontrastují s okolní krajinou, která se utápí v zeleni. Když přijedete blíž, zaznamenáte, že panelákový komplex budov se zamřížovanými okny obepíná bílá zeď s kotouči ostnatého drátu na hřebeni. V rozích areálu je několik strážních věží, v každé z nich ve dne v noci ostražitý hlídač. Napadne vás, jak je vůbec možné na tohle přísně střežené místo propašovat drogy. Cesta se vždycky najde. "Drogy jsou v celé naší společnosti, takže je naivní myslet si, že mezi vězni nejsou jejich vděční odběratelé," přiznává otevřeně tisková mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby Jana Jodlová.

Polepšený Honzík

"Začal jsem brát v šestnácti, zkusil jsem perník...," pomalu rozvazuje osmadvacetiletý Honza, toho času všehrdský vězeň. "A pak jsem musel krást, abych na něj měl." Nejprve vykrádal auta, potom je i kradl, a samozřejmě stále pod vlivem drogy. "Když je člověk v takovéhle situaci, dělá všechno pod vlivem..." Dostal devět a půl roku, už si odseděl skoro šest let a doufá v brzké podmínečné propuštění. Pak prý chce žít jako "normální člověk": najít si práci, ale hlavně skončit s drogami. To je také důvod, proč je teď ve věznici umístěn na speciálním oddělení protidrogové prevence. Vězni si o pobyt tam musejí požádat, schvaluje ho ředitel. Mají tu volnější režim, víc se jim věnují psychologové a sociální pracovníci. Nastupují dobrovolně, takže musejí leccos slíbit, a hlavně dodržovat naprostou abstinenci, která ani za mřížemi není samozřejmostí."První rok ve vězení jsem se po drogách ještě pídil, ale pak jsem se na to vykašlal," tvrdí Honza. Když se ho zeptáte, jestli je problém sehnat za mřížemi třeba pervitin, skloní hlavu a trochu se usměje: "Nóóó, to asi není. Sežene to každej, kdo chce. Občas někoho sjetýho potkáte..." Sjetý člověk ve vězení nemusí být kupodivu nápadný. "My to poznáme," culí se někdejší narkoman, "ale bachaři se v tom asi tak nevyznaj."Dozorci sice procházejí školeními, ale mnohdy je jim to k ničemu. Nepřímo to později potvrdil i Bohdan Vrba, ředitel Věznice Vinařice na Kladensku: "Při školeních jde spíš o teorii, jen praxe může dozorce naučit, jak vypadá člověk pod vlivem drogy."

Akce Motýlek

Před dvěma lety Policie České republiky společně s Národní protidrogovou centrálou a vedením Vězeňské služby vyhlásily válku drogovým dealerům v českých věznicích. Přísně utajovaná akce s krycím názvem Motýlek vyvrcholila letos v únoru. Kriminalisté dlouhodobě prověřovali hlavně vinařickou věznici, po léta nechvalně proslulou vysokým výskytem drog mezi vězni. Podařilo se odhalit také civilní laboratoře na výrobu pervitinu, který dealeři dodávali za mříže. Byly zatčeny desítky osob, mezi nimi i zaměstnanci věznice. Ředitel Vrba, který na post šéfa kriminálu s drogovou pověstí nastoupil před třemi lety, se pyšní tím, že celou akci osobně inicioval. "Drogami jsme vyhlášení i proto, že nekompromisně odhalujeme všechny případy jejich výskytu a nic netajíme."S vězeňským psychologem Ivanem Suchým kráčíme centrálním nádvořím vinařické věznice. Máme za sebou vstupní prohlídku, kde jsme museli odevzdat mobilní telefony, a už i druhý katr, tlustě zamřížovanou branku na nádvoří vedle ocelových vrat. Pod dohledem strážců a mohutného rotvajlera tudy právě projíždí zamřížovaný autobus. Z vrátnice vybíhá bachař v modrém stejnokroji, v pravé ruce drží "devítku", levou ji natahuje.Tady je opatrnost nezbytná. Odpykávají si tu trest odsouzenci těžšího kalibru: násilníci, lupiči, vrazi... Teď vypadají zkroceně. Pár jich hraje nohejbal, několik dalších fotbal, dva se vleže sluní na trávníku, jeden drnká na kytaru, ostatní žvaní na lavičce. Zíráme na muskulatury ztrácející se pod tetováním. Slyšíme i ruštinu. Od vězňů nás dělí jen plot, některé dokonce volně míjíme. "Vidíte, takhle mohou být venku maximálně hodinu denně," mžourá do ranního slunce náš průvodce. "Pak je střídá další oddíl a zbytek dne už jsou zavření na celách a chodbách. Mívají deprese, snaží se nějak rozptýlit." A vypomáhají si drogami. Jenže tady nám nikdo nic neřekne, místní drsňáci nemají ve zvyku pouštět si pusu na špacír, a když už někdo promluví, tak jen velmi obecně.

Rozbití gangu

Sdílný je jenom ředitel Vrba. Během "očistné" akce, kterou inicioval, se podařilo rozbít gang dodávající do vinařického vězení omamné látky. Patřili do něj i vychovatel, dozorce a strážný. O distribuci do cel se staralo jedenáct trestanců, dalších deset lidí je vyrábělo a pomáhalo pašovat do areálu. Například jeden z dodavatelů potravin zapékal drogy do pečiva.Vinařičtí pracovníci Vězeňské služby, podezřelí ze spáchání zmíněných trestných činů, byli ihned postaveni mimo službu. Jenže jejich případ nebyl zatím uzavřen; platí presumpce neviny a všichni stále dostávají polovinu mzdy. Civilní zaměstnanci zapletení do aféry byli okamžitě propuštěni. Například zdejší lékařka se zdravotní sestrou, které měly být součástí gangu řízeného zvenčí: pozměňovaly zdravotní karty odsouzených, kteří se museli podrobit běžným namátkovým testům na omamnou látku v moči.Všechny trestance zapletené do únorového skandálu s drogami nechal ředitel Vrba rozvézt do různých vězení po celé republice, aby je od sebe oddělil. Teď už prý ve Vinařicích na žádného narkomana nenarazíte.

Seženete všechno

Příběhy lidí, které dostaly za mříže drogy, jsou v mnohém podobné. Všechny mají otevřený konec, a to, jak dopadnou, záleží na rozhodnutí a vůli uvězněného narkomana, jestli chce s drogami skončit. Jakubovi je dnes dvacet let a drogy začal brát už na základce. "Nejdřív mě sponzorovali rodiče, pak se rozvedli a mně nezbylo než začít krást auta." V osmnácti letech šel na desetiměsíční léčení - bezúspěšně. Na svobodě zase začal fetovat a krást. Dostal dva roky natvrdo, trest si začal odpykávat v Kynšperku. "První rok jsem bral drogy i tam. Nejlíp se daly sehnat prášky, jako třeba rohypnoly, ale taky tvrdší věci včetně jehel a stříkaček." Jak se tam dostaly? "Různě," krčí rameny Jakub. "V balíkách, přes návštěvy... Šlo to udělat, cesta se najde. Když chce člověk brát, vždycky se k tomu, co potřebuje dostane."Potom Jakub přešel do Všehrd: rozhodl se s drogami skoncovat a přihlásil se do oddílu protidrogové prevence. "Bylo to díky pár lidem. Proč se na to fetování nevysereš? řekli mi kluci na oddíle. Začal jsem s nima cvičit, začal mě bavit fotbal. Zjistil jsem, že jsou lepší věci než drogy." Až bude propuštěn, chtěl by cestovat a studovat. "Vždyť je mi teprve dvacet let!" rozhodí rukama. "A kde seženu peníze? No, spoléhám na mámu."Osmadvacetiletý Martin fetuje dvanáct let a podobně jako Jakub toho nejdříve nechtěl nechat ani za mřížemi. "Vyzkoušel jsem všechny drogy, ale bral jsem hlavně perník. Byl jsem úplně bez brzd... No a teď jsem tady a mám to za dvacet měsíců. Už předtím jsem seděl čtyři roky, a když mě pustili, zase jsem do toho spadl. Bral jsem i ve vězení. Seděl jsem nejdřív na Oráčově a pak v Drahonicích - a všude se dalo něco sehnat. Perník, heroin, skunk, tráva, co člověk chtěl. Ale tady mezi těma klukama je to super, takže to chci dotáhnout do dobrýho konce. Tady nebere nikdo, ale venku... Z toho mám strach. Hlavně musím najít práci, abych nespadl do stejnýho odpadu, mezi lidi, co jsem s nima byl dřív."

Tenisák s pervitinem

Téměř všichni vězňové, s nimiž jsem mluvil, unisono tvrdili: TEĎ už TADY nebere nikdo. Lze jim věřit? Vždyť podle údajů z policejních statistik je i po akci Motýlek ve věznicích možné sehnat všechno, na co si vzpomenete. Nejoblíbenější je marihuana, následují heroin, braun, morfium, léky na bázi benzodiazepinů, pervitin, efedrin, extáze... V pražských věznicích se objevuje i kokain.Existují tři cesty, kudy se drogy dostávají za mříže. Jednak je pronášejí návštěvy přes ostrahu. Například ve Vinařicích balíky kontrolovali psi, kteří čichem poznají drogu i bombu, ale návštěvu prý z "etického důvodu" očichat nesmějí, neboť to nedovoluje zákon. Drogy mohou do vězení pronést také sami trestanci, když se vracejí z venkovních pracovišť. Druhá cesta vede přes plot a třetí přes zaměstnance.Lidé umějí být vynalézaví. Návštěvy nosí vězňům dárečky v podobě napěchovaných "psaníček", drogy se schovávají do sypkých potravin, hřbetů knih, zapékají se do buchet, objevují se i vyhlášené marihuanové koláčky. Hitem se stal tenisák napěchovaný pervitinem. Na předem domluveném místě ho dealer v noci přehodí přes záterasy a vězeň si pak zásilku vyhledá. Přes zeď létají i mobilní telefony s kartou, s jejichž pomocí je domluva s distributorem přece jen snazší. Drogy někdy pašují zaměstnanci věznice nebo ti, kteří zásobují objekt potravinami.O rozsáhlé korupci mezi lidmi pracujícími ve vězení prý ale nemůže být řeč. Z více než deseti tisíců zaměstnanců Vězeňské služby bylo loni pravomocně odsouzeno pouze deset osob, a jen dva z nich byli obviněni z distribuce drog. K výjimkám patří dozorce a vychovatel věznice v Novém Sedle na Lounsku, kteří za nedovolenou výrobu a držení drog a zneužití pravomoci veřejného činitele dostali letos v březnu roční podmínku. Podle výpovědí vězňů prodávali marihuanu, anabolika a pervitin, umožňovali za úplatu volat z mobilů a pomáhali schovávat před kontrolami cel zakázané věci.Jakkoli se policie může pyšnit úspěchy akcí typu Motýlek, je jasné, že drogy se z věznic vymýtit nikdy nepodaří. Na otázku, proč činíme takovýto závěr naší reportáže, výstižně odpověděla tisková mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby Jana Jodlová: "Už ze školy přece víme, že nic nepatřičného nepronikne pouze do hermeticky uzavřeného objektu. A věznici hermeticky uzavřít nelze."
________________________________________________________________________

Nový film bojuje proti drogám
Region - Havířovsko 1.7.2003| rubrika: Kultura| strana: 5| autor: (lp)

HAVÍŘOV - Natáčení již pátého filmu dokončila o víkendu partička havířovských nadšenců soustředěná kolem Davida Vignera. Nový snímek Skutečné mládí chce přiblížit různá životní období mladého Lukáše, který se ocitne na šikmé ploše.

"Natáčení tohoto filmu bylo dosti náročné na čas i na psychiku. Musel jsem se v hlavní roli vžít hned do tří postav. Vedle panice a sedmnáctiletého mladíka také do třicetiletého odsouzeného," přibližuje své dojmy jeden z hlavních režisérů a představitel hlavní role tohoto snímku David Vigner. Zápletka filmu je realisticky klasická. Mladý Lukáš se po tragické smrti své první lásky Radky (hraje jí Kateřina Janošková) ocitne díky nové známosti Žanety (Barbora Jasinská) v prostředí drog. Díky časovému vytížení zámožných rodičů nachází právě zde své nové uplatnění. "Jak vše skončí, na to se budou muset diváci přijít podívat asi koncem září přímo do kina. Samozřejmě zde nebudu nyní vše prozrazovat," dodává Vigner. Na natáčení Skutečného mládí se podílí tradičně i zástupci havířovských technických služeb, magistrátu města, MKS, nemocnice, městské policie i hasičů. V rámci projektu protidrogové prevence se zapojili také Radim Uzel a Jan Plouhar, kteří ztvárnili role gynekologa potažmo staršího bratra Lukáše. Zajímavé to bylo tentokráte s režírováním. "Upustili jsme od klasické hierarchie a do natáčení kecaly, s prominutím, i klapky. Je to tedy kolektivní režie se vším všudy. I když nejvíce se na ní podílel Honza Hlaváč," přiznává dále David. Velmi zdařilá byla práce maskérky Jany Debreczenyiové z Ostravského studia České televize. Ta si našla ve svém volném čase dost prostoru na to, aby dokázala doslova zázraky. "Jelikož se jedná v mnohém o kolektivní práci, nechtěl bych zapomenout ani na další spolupracovníky. Kameru obsluhoval Petr Koláska a technické vybavení měl na starosti Tomáš Kostka. Velmi aktivní klapky tvořila dvojice Petra Filipová a Denise Steinizerová. Velmi nám celkově pomohl David Zbavitel, který si zahrál roli vařiče pervitinu," dokončil stručný výčet pomocníků mladý režisér. Nyní nastane období střihání a také hledání hudebních podkladů. David Vigner má v hlavě již další film. S jeho realizací začne přibližně v srpnu. Komedie z uzavřeného prostoru bude opět trochu z jiného soudku. Mnoho lidí momentálně na internetu napadá Vignera a jeho natáčení. S tím se David neskrývaně trápí: "Někteří lidé mi vyčítají, že od města beru peníze na nesmyslné natáčení a vulgárně mě přitom i napadají. Kdybych řekl, že mě to nemrzí, tak bych lhal. Vše je točeno z vlastních zdrojů a díky sponzorům. Město přispělo v rámci protidrogové prevence na filmový kroužek, do kterého se budou moci přihlásit zájemci o filmovou tvorbu. Žádné finance na filmování jsem doopravdy ani nevyžadoval," dodal na závěr Vigner.
________________________________________________________________________

Navařil lektvar z durmanu
Region - Týdeník Ostrava 1.7.2003| rubrika: Stíny Ostravy| strana: 5

Ostrava krimi

RADVANICE - Devatenáctiletý experimentátor s drogami si v půli června uvařil přibližně jeden a půl litru odvaru z listů durmanu, který je proslulý svými halucinogenními účinky. Lektvar potom sám konzumoval u rybníka v Radvanicích a také ho nabídl třem hochům v pubertě. Každý vypil asi tři deci, přičemž nejmladší z nich nakonec skončil ve špitále na JIP.
________________________________________________________________________

Kouří, pije, riskuje
Mladá fronta DNES 3.7.2003| rubrika: Názory| strana: 9| autor: JANA BENDOVÁ

Kdo alespoň jednou za život neslyšel anebo nevyřkl větu: Ať si kuřáci zaplatí léčení svého vyuděného těla a zadehtovaných plic sami! Zní rozumně i sympaticky. Kouření je vskutku ohavný zlozvyk (byť příjemné potěšení) a být s ním solidární se najmě nekuřákům vůbec nechce. Proléčené miliardy by se mohly věnovat na kvalitnější léčení lidí, jimž nemoc nadělila příroda či Bůh. Všechno je to pravda. Chrchlající chlápek se zažloutlými prsty anebo dáma, jíž se line z růžových rtíků smrdutý čoud, soucit nebudívají. Solidarita s nimi je vynucená státním bičem, přesněji zdravotním systémem, v němž jsme všichni solidární se všemi a individuálně si připlácíme vesměs jen na drobnosti a některé léky. Ale...

Hazardéři, neřestníci

V každém systému, tedy i v řízené solidaritě, musí existovat řád, který navodí dojem alespoň jakés takés spravedlnosti. 1) Když si tedy připlatí na léčbu kuřák, fajn, ale pak by se inkasovat mělo i od drogově závislého, alkoholika, tlouštíka, riskujícího sportovce, neřestníka s pohlavní chorobou... Taková obezita třeba a její následky spolykají také spoustu léčebných miliard. 2) Když bude platit kuřák, pak musíme definovat, kdo to je? Ten, kdo vytáhne krabičku denně, pět cigaret týdně, dva doutníky každý večer, dýmku odpoledne? Budeme mít v zákonech další kritérium "množství větší než malé"? 3) Když kuřák nezaplatí (s tím je třeba počítat), nezměří mu sestřička ani teplotu a lékař gumovou sterilní rukavicí na něj ani nesáhne? Necháme ho umřít? Pokud se shodneme, že si to zaslouží, pak bychom neměli operovat ani játra alkoholikovi, dávat náhradní metadon drogově závislému, spravovat cévy obéznímu člověku, který se celý život cpal bůčkem a proléval se pivem s kontušovkou - dokud tito pacienti nevysázejí peníze na dřevo.

Z hříchu do kasičky

Se solidaritou s hříšníky, jde-li o zdraví a nemoci, je to vážně těžké. Není příjemná. Nejjednodušší, z pohledu laika samozřejmě, by bylo zavést na cigarety a alkohol zdravotní daň. Každý zaplatí podle své spotřeby. Mohli bychom se dále inspirovat i jistým nápadem z Austrálie. Uvažují tam o dani z příliš tučných a sladkých jídel. Obézní mlsalové by si touto cestou připlatili na svou budoucí léčbu. Ale co s drogami? Zastánci jejich legalizace by mohli získat další argument: povolte měkké drogy, při jejich koupi budeme v ceně platit i zdravotní berni, která by posloužila na léčení drogových závislostí. Jen co si počít s riskujícími sportovci? Každou chvíli se nějaký přerazí a skončí v nemocnici. Že by se alespoň ke vstupenkám na stadiony a kolbiště přirážela zdravotní daň? Anebo by se přenesla na kluby?

Nenechat se ždímat

Mohli bychom jít i druhou cestou: jen část z našeho zdravotního pojištění by byla solidární, z další části by si člověk platil snad povinnou individuální pojistku ušitou na míru každému klientovi s jeho životními riziky. Kuřáci by pravděpodobně platili tu nejvyšší, i vrcholový sportovec či obézní člověk by museli zřejmě sáhnout hlouběji do kapsy. Zkrátka něco jako povinné ručení a havarijní pojistka na auta. Svým způsobem můžeme kuřákům a jejich prohuleným plícím poděkovat: nebýt jejich dráždivého hříchu, možná by se o hranicích solidarity v čím dál nákladnějším zdravotnictví uvažovalo především jen podle dostatku či nedostatku peněz. Cigaretový kouř vnáší do debaty i etický rozměr: S kým je pro společnost ještě akceptovatelné soucítit, aby nenechávala nemocné trpět, ale zároveň se nenechala hazardéry ždímat. Protože opravdu platí, že každý si zdraví ničí především sám.
________________________________________________________________________

EXPRES
Blesk 3.7.2003| rubrika: Čechy/Morava| strana: 3

*Školáci kradli

DYJÁKOVICE (op) Policie objasnila krádež v Dyjákovicích na Znojemsku, kde ze stánku zmizelo 30 000 korun. Peníze ukradli tři školáci (12, 14 a 15) a koupili si za ně mobily. Dva kvůli věku uniknou trestu.

*Feťák na trati

HAVÍŘOV (tch) - Zfetovaného mladíka (23) našla policie na železniční trati mezi Požárnickou ulicí a vlečkou Dolu Dukla v Havířově. Čichal ze sáčku toluen. Narkomana odvedl domů jeho otec.
________________________________________________________________________

Bývalý statek už nebude ostudou Holešova
Zlínské noviny 2.7.2003| rubrika: Zlínský kraj| strana: 12| autor: Mirek Pakr

Hulín Zabránit přístupu fetující mládeži do objektu bývalého státního statku zvaného Ekonomie a najít jeho budoucí vhodné využití diskutovali na posledním zasedání starosta a zastupitelé Hulína. Konečný verdikt zní zhotovit studii vhodného budoucího využití s přihlédnutím k možnosti přestavět ji na mládežnický sportovní areál, nebo domov pro seniory. Budova, nacházející se u velkého sídliště a mateřské školy, je totiž od poloviny devadesátých let kvůli chybnému kroku tehdejších hulínských představitelů opuštěná a chátrá. Své útočiště si tak v ní hledají jen různé kriminální živly a bezdomovci. " Scházejí se tam narkomani, mezi kterými se najdou i třináctileté děti čichající toluen. Navíc tam jsou nezajištěné stropy, a mám také strach, aby se nestal nějaký úraz," řekl starosta Hulína Jaroslav Čumpelík a dodal, že se sice radnice pokusila objekt několikrát zajistit proti vstupu, ale nezvaní hosté zábrany pokaždé bez větších problémů zničili. " Rozhodli jsme se proto všechny vstupy a okna do nalezení jasného budoucího zaměření bývalého státního statku zazdít cihlami," podotkl Čumpelík. Na zastupitelstvu se podle něj hulínští představitelé také dohodli, že nechají vypracovat odbornou firmou podrobnou studii, která navrhne všechny možné varianty využití nepoužívaného statku. Nejdříve však bude muset dojít k jeho novému zaměření, protože všechny důležité dokumenty zmizely neznámo kam. " My jsme původně chtěli nechat celý objekt srovnat se zemí. Nakonec jsme ale zjistili, že zbourání a postavení něčeho jiného by přišlo na mnohem více peněz než adaptace stávajícího areálu," vysvětlil Čumpelík. Podle něj jde stále o kvalitní budovu s přípojkami plynu, vody i elektrické energie. Fotografie: Zastupitelé před několika lety jednali i s Policií ČR o možném prodeji této budovy a o zřízení policejní služebny, z čehož časem sešlo. FOTO MIREK PAKR

člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce

buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu