Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Stromová dřevina akáciového vzhledu původem z Malé Asie. Dorůstá v nádobách do výšky 2-3m, volně zasazená až 10 m, lze ji však dobře tvarovat řezem, proto je vhodná jako domácí bonsaj.
Listy jsou sytě zelené a připomínají kapradinu. Na noc se listy vždy zavřou.
Kvete od června do září exoticky růžovými květy.
Pěstování - Před vysetím je třeba narušit tvrdou slupku semínka naříznutím nebo přelitím horkou vodou a následným nabobtnáním semen. Semena se vysévají do směsi rašeliné zeminy a perlitu. Misku je třeba postavit na teplé a vzdušné stanoviště. Pro vyklíčení je důležitá konstantní teplota 23-25°C. Rostlina potřebuje neutrální až zásaditou půdu a plné slunce.
Postranní výhony je vhodné odštipovat, aby se vyvinula koruna. Rostlina se přesouvá do prostor k zimování, poklesne-li teplota pod minus pět stupňů Celsia (starší rostliny přežijí i mráz do minus deseti stupňů). Přezimovat může buď na světle při teplotě od dvou do osmi stupňů Celsia, nebo ve tmě.
Popis - Aloe je pohledná, odolná a navíc léčivá pokojová rostlina. Vydrží i týdny bez zálivky, neboť pochází z nehostinné pouště. Dužnaté listy schovávají mnoho vody i cenných látek, proto je lidé odedávna využívají pro léčení a podporu zdraví. Aloe je zkrátka živá lékárna v květináči.
Aloe pravá (Aloe barbadensis, syn Aloe vera) pochází ze severní Afriky a Madagaskaru. Pro své léčivé vlastnosi je ale nyní pěstována v subtropickém pásu celého světa. U nás ji můžeme pěstovat jako dekorativní pokojovou, nebo přenosnou rostlinu.
Pěstování - Aloe se daří v hlinitém substrátu, vylehčeném hrubozrnným pískem.
Vyhovuje jí světlé místo, v zimě osluněné, v létě je lepší jí před přímým, zvláště poledním sluncem chránit.
Můžete ji letnit na zahradě či balkóně.
Zalévejte čas od času vydatně (například ponořením nádoby na 10 minut do odstáté vody – pozor, voda se nesmí dostat do listové růžice). Mezi jednotlivými zálivkami musí substrát téměř vyschnout. Rostlina má v dužnatých listech dostatečné zásoby vody a takovýto režim nejlépe napodobí podmínky její domoviny, pouště.
Díky pouštnímu původu a sukulentní povaze aloe vůbec nevadí suchý vzduch – může stát i nad topením v panelovém domě.
V zimě ji můžete umístit při nižší teplotě a zalévat mírně, pouze jednou za měsíc.
U větších, starších exemplářů stačí na jaře místo přesazování vyměnit svrchní část zeminy.
Na jaře a v létě ji jednou měsíčně přihnojte, nejlépe hnojivem s vysokým obsahem draslíku.
Aloe vytváří dceřiné odnože, které oddělte v době, kdy vytvářejí malé růžice listů a pěstujte samostatně v malých květináčcích.
Využití - Vnější. List rozřízněte a gel přiložte či rozetřete na postižené místo. Účinnější jsou nejméně 3 roky staré rostliny.
Gel kůži dezinfikuje, zvlhčí ji, chrání a přímo podporuje tvorbu nových, zdravých kožních buněk, i prokrvení postiženého místa. Tím hojení nejen velmi urychlí, ale také zabraňuje tvorbě jizev. Pokud si přiložíte na postižené místo ihned, zabráníte tvorbě puchýřů a utišíte bolest.
Pokud vlastní aloe chcete užívat vnitřně, musíte oddělit vnitřní část dužiny od vrstvy, která se nachází těsně pod povrchem listu. Ta obsahuje hořkou latexovou mízu, jejíž účinky jsou silně projímavé a mírně toxické.
Aloe je účinná při trávicích problémech, nepravidelnosti, zácpě. Chrání a pročišťuje trávicí systém a optimalizuje trávení.
Mukopolysacharidy obsažené ve šťávě z aloe brzdí růst kvasinek, množení virů i nežádoucích bakterií, zároveň chrání sliznice trávicího ústrojí. Trávení napomáhá i řada obsažených enzymů.
Aloe je blahodárná při žaludečních vředech. Pokrývá je ochrannou vrstvou, podporuje i činnost buněk tvořících ochranný sliz a napomáhá postupnému hojení vředů. Podporuje imunitní systém.
Komplex účinných látek, především mukopolysacharidy, podporují bílé krvinky k množení, větší aktivitě a vyšší produkci protilátek i protizánětlivé látky prostaglandinu. Důležitý je i obsah esenciálních aminokyselin, vitamínů (A, B1, B2, B6, B12, C, PP, E, kyseliny listové, niacinu, beta karotenu), cholinu a minerálních látek, jako je vápník, draslík, hořčík, sodík, chrom, měď, železo, zinek, mangan.
Popis - Jsou to opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí v oblastech s obdobím sucha. Baobaby se vyskytují na Madagaskaru, v Africe a v severozápadní Austrálii.
Lze rozlišit osm druhů baobabů – ten nejrozšířenější se vyskytuje v subsaharské Africe, jeden z druhů lze nalézt v severozápadní Austrálii a domovem zbývajících šesti je Madagaskar. Ve všech těchto zeměpisných oblastech panují podmínky střídání suchých a vlhkých období, a tak musí být baobab schopen přežít jak v sypkých písčitých, tak v trvale zavodněných půdách. Jedním z projevů této adaptace jsou dlouhé kořeny, které se mohou táhnout do vzdálenosti až 90 metrů od vlastního stromu. Nápadným znakem baobabu je jeho tlustý kmen. Těsně pod povrchem obsahuje fotosyntetickou vrstvu, která mu umožňuje do určité míry využívat energii slunce i v době sucha, kdy nemá listy (což v závislosti na podmínkách může být až devět měsíců v roce). Pod touto vrstvou jsou uložena tuhá vlákna, která dokáží vlastní dřevo ochránit před ohněm. Dřevo má pórovitou strukturu a slouží tak jako zásobárna vody. V závislosti na ročním období mění kmen svou tloušťku – během sucha strom spotřebovává zásoby vody a kmen se smršťuje až o několik desítek centimetrů.
Pěstování - Semínka Baobabu klíčí poměrně rychle, obvykle během jednoho až dvou týdnů. Baobab potřebuje ke klíčení teplé ovzduší, nejlépe klíčí kolem 25 stupňů. Před tím než semínka vysejeme, je dobré je tzv. opilníkovat, tedy pomocí pilníku jim narušit jejich slupku a odstranit tak zbytky zaschlé vrstvy, která by mohla způsobovat plíseň. Semínka je důležité celá zahrabat do substrátu, aby mohla zdárně vyklíčit. Semenáčky rostou po klíčení dost rychle, obvykle 20- 30 cm během velmi krátké doby.
Rostliny se dají velmi dobře tvarovat. Po dosažení výšky, která Vám vyhovuje, zaštípněte vrchol rostliny a dále pravidelně tvarujte podle svých představ
Zajímavosti - V suchých oblastech lze baobab s úspěchem využít jako rezervoár vody, postačí v něm vydlabat patřičnou dutinu, ve kterém se voda hromadí nejen ze srážek, ale i z vlastních zásob stromu; čerstvě vydlabané dřevo slouží jako krmivo pro dobytek,
dřevo baobabu je lehké, pórovité, a tak se v něm díry hloubí snadno.
V Zimbabwe se nachází starý dutý baobab, do kterého se vejde až 40 lidí,
Baobaby jsou využívané také jako obchody, skladiště, autobusové zastávky či příbytky kouzelníků a šamanů.
Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů (pevnost vláken vyráběných z baobabu dala vzniknout bengálskému úsloví: "Tak nehybný jako slon svázaný baobabím provazem.")
Baobab je velmi těžké zabít – lze ho spálit, lze mu sloupat kůru, ale on prostě jen vytvoří novou a pokračuje v růstu. Když umírá, tak zevnitř zetlí a zhroutí se - zbude po něm jen hromada organické hmoty, takže si někteří lidé myslí, že baobaby neumírají, ale prostě mizí.
Popis - Bazalka posvátná je tropická rostlina původem z Indie. Hojně roste na Surinamu, kde je nazývána tulsi a považována za svatou bylinu. Kromě náboženského významu, má také zásadní význam léčivý a používá se v ájurvédské medicíně. Bazalku posvátnou pěstujeme jako jednoletou nebo vytrvalou tzv. přenosnou rostlinu. Vytváří dřevnatějící keříky vysoké 30 cm (v květináči)- 80 cm (v záhoně), květy jsou bílo- fialové.
Pěstování - Výsev semen lze provádět od jara do léta. Bazalku vyséváme do mírně vlhkého substrátu na pokojové rostliny smíchaného s perlitem. Do nádoby dáme vrstvu substrátu, urovnáme a semena nasypeme na povrch. Zakryjeme igelitem a postavíme na světlé místo s teplotou 15-20°C. Substrát udržujeme stále mírně vlhký. Po naklíčení semen odstraníme igelit a po pár dnech již větší rostlinky rozsadíme.
Zeminu vyžaduje lehčí, výživnou, hlinito- písčitou. Pokud ji pěstujeme v květináči, je vhodné na dno použít drenážní vrstvu např. z kamínků, keramzitu apod.
Do zeminy je prospěšné přidat organické, přírodní hnojivo (granulovaný hnůj apod.). Rostlinu vysazujeme na slunečné stanoviště, kde mají listy nejvyšší obsah silic a jsou tak nejchutnější a nejúčinější. Sklízíme hlavně mladé listy, takže je prospěšné výhony zároveň zaštípnout, čímž se podpoří lepšího rozvětvení a kompaktnosti.
Využití - Léčebné účinky bazalky posvátné jsou značně rozsáhlé. Čaj z byliny působí dobře na žaludek, podporuje vylučování žluče, ničí střevní parazity, působí proti žaludečním vředům. Bylina snižuje hladinu krevního cukru, proto ji lze podpůrně využít při léčbě diabetu. Podává se při neuralgiích a neurovegetativních potížích. Tulsí příznivě ovlivňuje imunitní systém a zvyšuje celkovou psychickou odolnost člověka.
Z pohledu moderní medicíny je bazalka posvátná velmi účinná při horečkách. Baktericidní účinky jsou cenné i při léčení zažívacího ústrojí, ať již jde o katary, plynatost či dyzenterii. A v neposlední řadě se bazalka doporučuje jako podpora při léčbě počátečního stádia rakoviny.
Popis - Tato odrůda thajské bazalky byla speciálně vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě našich oblíbených pokrmů. Původ bazalky thajské není jasný. Ale domníváme se, že pochází z oblasti Indie. Bazalka se u nás pěstuje jako jednoletá rostlina a dosahuje výšky 20 - 60 cm. Za určitých okolností, hlavně dostatku tepla se dá i u nás pěstovat jako dvouletka. Semena můžeme vysévat po celý rok, pokud chceme mít z bazalky pokojovou rostlinu. V případě, že jí chceme pěstovat venku, semínka vyséváme ven na jaře.
Pěstování -Bazalka thajská potřebuje ke klíčení teplotu 15 až 20 stupňů, proto jí doporučujeme pěstovat na parapetu okna. Klíčení obvykle trvá 10 až 15 dnů. Také je důležité jí zajistit dostatečně slunné stanoviště.
Využití - Exotická chuť bazalky se štiplavým a peprným nádechem, lehce připomíná chuť Anýzu. Ve východní Asii je Thajská bazalka nepostradatelným pomocníkem v každé kuchyni. Svým aroma se liší na první pohled od bazalek, které známe u nás. I na pohled vypadá jinak. Bazalka thajská má narůžovělé listy a pevnější červený čtyřhranný stonek porostlý malými chloupky.
Její listy se používají do jídla salátů a omáček. V Indii se bazalce thajské přezdívá "Královna koření". Odrůda Thajské bazalky byla vyšlechtěna tak, aby její aroma vydrželo i vyšší teploty při přípravě pokrmů. Asijská kuchyně má kratší dobu vaření než evropská. Nemůžeme Vám proto thajskou bazalku doporučit do jídel, které vyřadují dlouhýu proces vaření. Nejlépe vhodná je bazalka thajská do masových a zeleninových směsí na pánvi wok, do rybích pokrmů a podobně.
Thajská bazalka chutná nejlépe konzumovaná čerstvá. Své aroma při delším skladování ztrácí. Jediným řešením kromě bazalky čerstvé, je bazalka sušená. Před použitím sušené bazalky ji doporučujeme namočit.
Bazalka thajská má blahodárné účinky na naše zdraví. Zlepšuje výměnu látek v našem těle, napomáhá odstranit stres a napětí a posiluje náš imunitní systém.
Popis - Keříčkovitě rostoucí letnička s výrazně aromatickou natí. Odedávna se pěstuje jako kořeninová, léčivá i medonosná rostlina.
Pěstování - S pěstovním je nejlépe začít v březnu, ale pokud si rostlinu chcete pěstovat vevnitř, můžete ji pěstovat i v jinou dobu. Semínka bazalky zasadíme řídce a jen velmi zlehka vložíme do substrátu. Rostlině dopřejeme pravidelnou zálivku. Bazalka potřebuje slunečné místo.
Pro vytvoření kompaktní bohatě olistěné a rozvětvené rostliny je vhodné zaštipovat kvetoucí výhony.
Využití - Čerstvou nať můžeme sklízet po celou vegetační dobu, pro sušení sklízíme nať na počátku kvetení a sušíme při teplotě do 35 °C, pro zachování typické vůně i chuti však doporučujeme čerstvé, jemně nasekané listy bazalky naložit do olivového oleje. V kuchyni se používá do salátů, mletých mas a rybích pokrmů, do aromatických octů. Čaj povzbuzuje trávení a pomáhá u zánětů horních cest dýchacích.
Popis - Čaj je hned po vodě nejrozšířenějším nápojem na světě. Lahodný nálev se získává z listů rostliny čajovníku, původem z daleké Číny. Čajovník je tedy rostlina subtropická, ale není těžké vypěstovat si vlastní sazenice i v našich podmínkách.Známý stálezelený keř dorůstá 2 - 6 metrů výšky. Sestává s hrubých, šedých větví a odlišně velkých stálezelených listů.
Pěstování - Vypěstování vlastního čaje není ani v našich podmínkách nic těžkého. Základem jsou čerstvá semena, protože semena čajovníku rychle ztrácejí klíčivost. Semena jsou kulovitého vzhledu, a je potřeba namočit je na 2–3 dny před výsevem. Potom je vysejte do vzdušného substrátu. Při teplotě okolo 20–25 °C klíčí do 2–4 týdnů. Mladé rostlinky rostou na slunném místě velmi rychle, a už půlroční rostliny můžete začít zaštipovat. Pravidelným zaštipováním dosáhnete košatý vzhled a zároveň získáte surovinu na výrobu vlastního čaje.
Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500m. Kvalitnější čaj dávají rostliny ve vyšších nadmořských výškách. Nejpodstatnější pro růst čajovníku je dostatečná vlhost - to je také příčinnou neůspěchu většiny pokusů o pěstování vlastního čaje v našich podmínkách.
V létě je vhodné pěstovat čajovník venku na zahradě nebo na balkóně. Horké léto a pravidelná dostatečná zálivka mu nejlépe napodobí podmínky jaké má čajovník ve své domovině. I když se kvalitou čaje vypěstovaného na vlastní zahrádce nebo balkóně nevyrovná čaji vypěstovanému v tropech, určitě Vám jeho pěstování přinese spoustu radosti a při dobré péči Vás Vaše rostliny odmění velkými bílými květy. V zimě dejte čajovník co nejblíže k oknu. Protože jde o vždyzelený druh a u nás v zimě mu nebudete moci dopřát dostatek slunečního světla, kolik by vyžadoval, takže Vám asi bude přes zimu chřadnout a opadávat. S příchodem jara se však jeho stav rychle zlepší, a můžete opět začít sbírat svůj vlastní čaj.
Čajovník pěstujeme jako pokojovou rostlinu v hlinito-písčitém pěstebním substrátu s přídavkem rašeliny. Od jara do podzimu je možno rostlinu pěstovat i na balkonech. Čajovník má rád polostinné stanoviště. Lze jej množit také odebráním řízků z matečné rostliny.
Rostlinu pravidelně zaléváme odstátou vodou pokojové teploty. Čajovník nesnáší přemokření (uhnívají mu kořeny) a vápno v půdě.
V době vegetačního období často hnojíme speciálními přípravky bez přídavku vápna. V zimě zese nezapomeneme rostliny pravidelně rosit. Suchý vzduch totiž dokáže nepěkně znetvořit listy. Dbáme také na dostatek světla. I přes všechnu péči obvykle čajovníky u nás v zimě opadávají a churaví.
V našich klimatických podmínkách čajovník kvete zhruba po deseti letech - v květnu a koncem července a srpna. Květy opylují hlavně včely. V bytových podmínkách je opylení vhodné provést vatou nebo štětečkem.
Čínský čajovník přesazujeme jednou za rok, nejlépe v březnu do rašeliny.
Lístky z keřů lze sklízet po třech letech, kdy se stačí rostlina pěkně rozvětvit. Sbíráme vždy 3 nejsvrchnější lístky na jednotlivých výhonech. Z lístků si můžeme uvařit čaj a nebo je nechat usušit, případně provést fermentaci.
Čajovníky lze pěstovat i ve volné přírodě. Obvykle se vysazují tříleté rostliny, které je nutné na zimu dostatečně přikrýt slámou.
Využití - Čaj z listů čajovníku je oblíbený na celém světě. Má povzbuzující účinky. Pro některé lidi je jeho pití obřadem.
Je velmi náchylný přejímat různé vůně a pachy. Toho se výhodně využívá při přípravě čajů ovoněných, ovšem má to i negativní důsledky. Čaj také nesmí nasáknout vlhkostí a neměl by přijít na světlo.
Podporuje trávení a činnost ledvin. Čajový obklad zmírňuje otoky očních víček, záněty očí a očních spojivek. Může být také použit na drobné řezné rány a odřeniny a při poštípáni hmyzem.
Éterický čajový olej se používá k výrobě parfémů.
Nadměrné pití čaje vyvolává podrážděnost, nespavost a bušení srdce. Účinky velkého množství taninu můžeme oslabit mlékem.
Čaj se připravuje z vrcholových částí výhonků a z mladých listů čajovníku, stimuluje mozkovou činnost, proudění krve a činnost srdce, pomáhá tak při duševní i tělesné práci.
Popis - Dobromysl obecná neboli Oregano je nejen výtečnou kořenovou zeleninou, ale pro svůj vzhled i oblíbenou okrasnou trvalkou často pěstovanou na zahrádkách, kde vytváří bohatě kvetoucí solitéry. Vyšší druhy jsou vysoké až 50 cm.
Dobromysl je hodně rozšířená v Evropě a Asii. U nás roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na půdách spíše alkalických. Často se pěstuje v zahradách.
Pěstování - Dobromysl vyséváme na jaře přímo na stanoviště. Ocení lehkou propustnou zeminu a přímé slunce. Nejlépe se jí daří na suchém a vápnitém podkladě, jinak je zcela nenáročná. Velmi snadno se množí dělením již dospělých trsů. Kvete od července do září četnými drobounkými fialovými květy
Využití - V moderní terapii dobromysl nenalezla velké uplatnění a je poměrně opomíjena. Lékaři ji předpisují jen v různých čajových směsích určených k léčbě zažívacích potíží nebo pro zlepšení chuti některých čajů. V novější době byly prokázány dobré výsledky tam, kde je žádoucí zvýšená tvorba žluče. Silice působí také dezinfekčně a spazmolyticky a poměrně často se používá ještě v lidovém léčitelství ve formě mastí proti svědění a rýmě. Protizánětlivý a expektorační účinek drogy se uplatňuje při chorobách horních cest dýchacích. V lékařství se dnes předepisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Podle přírodních lékařů je vhodným specifickým lékem pro uklidnění, neboť prý plně nahradí kozlíkové kapky nebo výtažek z chmele. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím.
Popis - Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Plod je ostnitá tobolka. Durman je tzv. přenosná rostlina. Přes léto – od konce května se pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu.
Pěstování - Rostlinu můžeme až do prvních mrazíků pěstovat i venku. Semínka zasadíme do výživné půdy, a zatlačíme do zeminy jen velice jemně. Rostlina potřebuje slunné stanoviště. Rostlině se dobře daří na teplém a polostinném místě - nejlépe v zimní zahradě.
Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12°C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl.
Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů, jsou nesouměrné a odlišně zbarvené. Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.
Využití - Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě a křečím.
Intoxikace - Durman působí jako silný halucinogen. Listy durmanu žvýkali například autralští domorodci.
Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např, kořen; ke zmírnění rizika výrazně škodlivé otravy byly předněji vdechovány výpary zahřívaného durmanu nad ohněm. Delirogenní vlastnosti pak byly známy již ve Starém i Novém světě jako démonická droga. Alkaloidy obsažené v durmanu po užití podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou pohyblivost, ale rovněž i úzkost, agitovanost až pocity hrůzy, dochází ke zteplání, zarudnutí pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty - příčinou je útlum činnosti potních a slinných žláz. Zornice jsou rozšířené a schopnost zaostřování přechodně narušena. Běžné jsou závratě, zrychlená tepová frekvence, bušení srdce, vrávoravá chůze a celkový subjektivní dojem těžké opilosti. Chování je automatizované, jakoby náměsíčné, dostavuje se vzrušenost až agresivita, zmatenost, dezorientace, úroveň kognitivních poruch a schopnosti komunikace jsou poté kolísavé. Objevuje se nesrozumitelná řeč, neschopnost soustředit se a rozumně uvažovat, rovněž mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace, iluze, vjemy létání, prudkého otáčení a padání, ježdění. Na rozdíl od psychedelik (LSD, Meskalin), která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen.
I když prognóza otrav durmanem bývá poměrně příznivá, nesmíte zapomínat, že je to rostlina smrtelně jedovatá!
Popis - Vytrvalá rostlina dorůstající výšky 25 - 50 cm. Roste divoce v suchých křovinách, podél cest a na rumištích.
Aromatické listy po rozetření voní jako jablka.
Pěstování - Je to rostlina teplomilná, na půdu nenáročná. Má ráda suchá a slunečná stanoviště, chráněná před větrem. Dokonce se mu daří i na kamenitých a špatných půdách.
Semena se vysévají koncem jara na vzdálenost 30cm. Při extrémně vlhkém počasí musíme rostlinu chránit. Na jaře je třeba velké rostliny prořezat. Jablečník se dá pěstovat i v místnosti.
Využití - Jablečník se používá vnitřně jako zmarům, choleretikum, antidiarhoikum, expektorans v nálevu, dále v prášku při plicním zahlenění, chronickém kataru průdušek a kašli. Také při nechutenství, žaludeční slabosti, při onemocnění jater a žlučníku. Jako antiflogistikum zevně v koupeli na špatně se hojící a hnisavé rány.
Chladný nálev se může použít na pálení žáhy, zažívací potíže a proti střevním červům, teplý pomáhá při bolestech v krku, kataru, astmatu, zažívacích potížích. Může se také použít ke zmírnění kuřáckého kašle a zevně k léčení lupénky a ekzému.
Jablečník obecný má dobrý sekretolytický a odkašlávací účinek při chronické bronchitidě, laryngitidě, tracheitidě, bronchiálním astmatu a spastické bronchitidě. Odstraňuje křeče, reguluje srdeční rytmus, dobře účinkuje při žaludečních vředech a gastritidě, zánětech střev, průjmech, srdeční arytmii, onemocnění sleziny a jater, zánětech ledvin a močového měchýře. Účinkuje také žlučopudně a s úspěchem se používá při žlučníkových kamenech a žloutence.
Lidové léčitelství doporučuje jablečník obecný při nechutenství, při nepravidelné menstruaci, hemoroidech, revmatizmu, na pročištění krve, při křečích orgánů dutiny břišní, horečce, zánětech lymfatických uzlin a při hlístech.
Popis - Je asi nejstarší rostlinou na naší planetě. Tento strom se totiž vyznačuje mimořádnou odolností vůči klimatickým změnám. Je údajně poslední žijící fosilií, dorůstá běžně pětatřicetimetrové výšky. Má šedou kůru a typické vějířkovité listy. V naší republice patří mezi vzácné druhy.
Blahodárných účinků výtažku z jeho listů využívá tradiční čínská medicína již pět tisíc let. V posledních letech se preparáty s obsahem účinných látek z listů tohoto stromu objevují i na našem trhu v nejrůznějších formách a Ginkgo biloba se řadí k nejpopulárnějším rostlinným produktům.
Pěstování - Semena se opatrně vyloupnou z jejich obalu a omytá se vloží do pískovitého substrátu a nechají se klíčit v teplotě pod 10C. Na jaře se vyklíčená semena vloží do hlinitopísčité půdy a prvních klíčků by jsme se měli brzy dočkat. Rostlina je velice odolná, a nenechá se obtěžovat od žádných škůdců ani chorobami. Pěstovánín není náročné, nejraději má však propustnou hlínu s mírně kyselým ph a pozici chráněnou před větrem. Je přenosnou rostlinou, i když do jisté míry mrazuvzdornou.
Daří se mu na slunci i v polostínu, v humózní vlhké zemině. Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Je to dlouhověký strom, nejstarší rostoucí v Japonsku má 1200 let. Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese i mrazy přes -20 °C. Dá se jednoduše množit výsevem semene nebo z nevyzrálých řízků (15 cm dlouhých) odebraných v červenci/srpnu a zasazených do pařeniště se spodním vyhřívání, nebo z vyzrálých řízků (15 až 30 cm) odebraných v prosinci které uložíme do pařeniště, kde příští jaro zakoření. Také ho lze množit roubováním na semenáče nebo hřížením větví.
Využití - Široké je jeho farmakologické využití, sbírá se jeho list (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku atd.
Dále jsou nabízeny léky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati.
Popis - Kávovník arabský zakrslý má svou domovinu v tropické Africe. Jedná se o "nízký" druh kávovníku, který roste pouze do 1,5 metru. Vykvétá až po třech letech krásnými sněhově zbarvenými květy. Tyto květy mají vanilkovou vůni.
Pěstování - Semena je nutné nejrpve namočit do teplé vody na 24 hodin, poté jsou připraveny na vysetí. Semínka doporučujeme zasadit buď do tzv. sadbovacích tablet Jiffy, nebo do květináčků naplněných normální zahradní zeminou. Vyséváme je i s rohovitým endokarpem. Samotné vysévání provádíme jemným zatlačením semínek do zeminy 0,5 až 1 cm do hloubky. Zemina by měla být dostatečně propustná a výživná s ph pod 7, tedy kyselá půda. Ideální teplota na klíčení se pohybuje mezi 23 - 28 °C. Rostlina Kávovník se stále častěji stává příjemným společníkem našich domovů. Není jen pouze zdrojem oblíbené tekutiny Kávy, ale je vhodná i na pěstování v bytech. Kávovníku nevadí ani ustřední topení bytů, suchý vzduch, či nedostatečné světlo. Je to tedy velice nenáročná pokojová rostlina.
Popis - Majoránka zahradní je přirozeně vytrvalá rostlina, u nás se často pěstuje jako jednoletá. Je asi 20 - 40 cm vysoká, s přímými listnatými lodyhami a bílými nebo růžovými květy, které tvoří kulaté klásky. Rostlina je aromatická. Kvete od srpna do září.
Pěstování - Majoránka vyžaduje plné slunce, suchou, písčitou, trochu vápnitou půdu. Semeno vyséváme od března a sazeničky vysazujeme ven od poloviny května.
Využití - Majoránka je oblíbeným kořením k masu, luštěninám, do polévek, na pizzu a do pokrmů z brambor. Je také vhodná do uzenin, nahrazuje sůl.
Čaj z majoránky podporuje vylučování žluče a trávících šťáv, uklidňuje nervy.
Popis - Máta je u nás jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek. Pokud si jednou oblíbíte její chuť a vůni, je to nejspíš láska na celý život, nedá se jen tak něčím nahradit. O to lépe, že roste "jako z vody" a na pěstování je nenáročná.
Pěstování - Mátu sázejte pouze jako sazenici. Pěstování ze semen nebývá příliš úspěšné. Sazenici si můžete vypěstovat sami a to z oddenkových nebo stonkových řízků, které umístíte do vody, kde vám snadno zakoření.
Mátu můžete vysadit s příchodem jara – tj. duben a březen, ale také s příchodem podzimu. Sázejte do provlhčené půdy.
Máta je choulostivá na chlad a sucho, proto ji raději sázejte do míst, kde bude chráněna před větrem a ostrým sluncem.
Využití - Její nejběžnější užití ve formě velmi lahodného čaje má dlouhou tradici, nejen díky chuti a vůni, ale i pro velice blahodárné účinky na naše tělo.
Mátový čaj povzbuzuje chuť k jídlu, je velmi vhodným doplňkem při nechutenství a poruchách trávení. Pokud si ho dáme po jídle, například když je nám těžko nebo se dostaví nafouknuté břicho, už za krátkou chvíli pocítíme příjemnou úlevu.
Máta celkově podporuje trávení a má uklidňující účinky na náš metabolismus, pomáhá proti bolestem trávicího traktu a podporuje tvorbu žluči.
Tento čaj je ale také velmi vhodný při nachlazení, chřipce a jiných chorobách dýchacích cest, protože má protizánětlivé a dezinfekční účinky a obsažený mentol usnadňuje dýchání. Proto jsou i inhalace mátového nálevu nebo éterického oleje velmi vhodným doplňkem v boji proti respiračním onemocněním.
Působí jako uklidňující prostředek při psychických výkyvech, stresu, bolestech hlavy a při nespavosti z pocitu napětí. Mátové silice nám dokáží občerstvit hlavu, zlepšit soustředění a zvednout náladu.
Pro své dezinfekční účinky je nálev účinný také při bolesti v krku jako kloktadlo, při zánětech v dutině ústní a zároveň nám příjemně osvěží dech. Je vhodné ho používat také ve formě obkladů na drobnější poranění kůže a kožní výražky pro urychlení hojení.
Popis - Meduňka je jednou z nejoblíbenějších bylinek pro uklidnění. Je mírná ale účinná, svěže voní po citrusech, má příjemnou chuť. Čerstvé lístky zpestří dezerty i slaná jídla.
Pěstování - Meduňce svědčí slunné stanoviště. Potřebuje dostatek vláhy, ale půda musí být zároveň propustná. Snadno se rozmnožuje semeny i řízky. Vegetativní množení řízky zachovává vlastnosti vyšlechtěných kultivarů.
Využití - Droga posilňuje nervovou soustavu, účinkuje sedativně a spazmolyticky. Předepisuje se s dobrými výsledky při srdeční neuróze, migréně, nespavosti, nervovém vypětí a neurastenii. Dobře působí i při srdečních onemocněních – odstraňuje únavu a snižuje bolesti v oblasti srdce. Při vnitřním užívání přípravků z meduňky se zpomaluje dýchání, ztrácejí se rytmické těžkosti a snižuje se krevní tlak. Kromě toho působí spazmolyticky protinadýmavě při funkčních onemocněních střev – uvolňuje plyny ve střevech, zastavuje zvracení, stimuluje trávení a vylučování žlučové šťávy, podporuje chuť do jídla. Používá se též při závratích, na posílení zraku, při mozkové mrtvici, melancholii, bolestivé menstruaci, odřeninách kůže, revmatických otocích, vředech (zevně ve formě obkladů) a na kloktání při zánětu mandlí nebo dásní.
Popis - Gotu kola, pupečník asijský, patří mezi tradiční léčivé byliny asijské medicíny, které posilují tělesné i duševní zdraví a odolnost, odstraňují únavu a jej jim připisován i významný vliv na dlouhověkost. Je zároveň pohlednou plazivou rostlinou, která působí v nádobách svěže a dekorativně.
Gotu kola má tisíciletou pověst omlazujícího přípravku, kterou potvrdily moderní vědecké výzkumy. Je kultovní bylinou mistrů jógy i jiných orientálních umění.
Pěstování - Semena zalijeme horkou vodou (50-60 °C) a necháme je namočená 24 hodin. Poté vyséváme do hlinitopísčitého, propustného substrátu cca 0,5 cm hluboko.
Pupečník není mrazuvzdorný a proto jej u nás pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Jako substrát postačí klasický zahradnický substrát. Přihnojovat můžeme jakýmkoliv kapalným univerzálním hnojivem. Zálivku vyžaduje zejména v letním období bohatou, na zimu ji omezíme v závislosti na teplotě. Ta by neměla klesnout pod 10°C. Nejlepší je pěstovat ji v závěsném květináči nebo truhlíku.
Využití - Léčebné účinky této rostliny slouží i jako prostředek k prodloužení života, posílení imunitního systému, zvýšení inteligence, posílení a uklidnění nervů. Zajímavostí je, že tzv. gotu-kolu konzumovali před meditací jogíni v Himálajích. Je doporučován šálek čaje z pupečníku s medem, který pomáhá vyvážit pravou a levou hemisféru mozku. Sušené listy byly používány jako magické vykuřovadlo před meditací. Pupečník je doporučován ke zvýšení a posílení fyzických i psychických schopností lidského organismu. Účinkuje protizánětlivě, léčí revmatismus, cirhózu jater a astma. Zabraňuje usazování cholesterolu v cévách a zlepšuje krevní oběh, snižuje riziko senility, prokrvuje mozek. Dále přiznivě ovlivňuje oční sítnici a zmírňuje průběh cukrovky 2.typu.
Při zevním používání zvyšuje pružnost kůže, pomáhá k hojení ran a léčbě kožních vředů, zánětu žil, aftů a celulitidy.
Popis - Všechny rosnatky mají na svých ztučnělých listech tenké výčnělky odborně zvané tentakule. Na jejich koncích se vytváří lepkavý sliz, který má podobu rosy. Drobný hmyz se na ně přilepí a začíná být rozkládán trávicími enzymy, které jsou v kapičce také obsaženy.
Pěstování - Pěstování je poměrně jednoduché. Stačí rostlině zajistit dostatek světla (má ráda mnoho přímého slunce) a silnou zálivku (květináček by měl stát trvale v podmisce s vodou). Substrát volíme chudý, kyselý (nejlépe čistou rašelinu nebo rašelinu s perlitem). Teploty vyhovují pokojové nebo letní venkovní. Semínka vyséváme na povrch rašeliny, nikdy je nezasypáváme! Klíčí velice ochotně většinou už jeden měsíc po výsevu. Pro dosažení lepších výsledků můžeme výsevu zajistit vyšší vzdušnou vlhkost. Pro zalévání používejte výhradně měkkou dešťovou vodu bez vápníku, protože substrát by měl mít kyselé pH. Nesmí se hnojit!
U rosnatek se občas stává hlavně ve starším věku, že najednou z ničeho nic uhynou.
Množí se listovými řízky nebo semeny, která by se ovšem velikostí dala přirovnat k prachu.
Popis - Jihoamerická stévie, kterou můžete pěstovat doma, na zahrádce či ve skleníku, je vskutku zázračná. Je neuvěřitelně sladká, přitom nízkokalorická a přímo léčivá. Lístkem můžete osladit moučník i nápoj, nebo jej mlsat jen tak. Je to větvící se trvalka dorůstající v dospělosti až 80 cm, u nás běžně kolem půl metru. Květy jsou drobné, bílé a nenápadné. Hnědá až černá semena v našich podmínkách jenom zřídka dozrávají.
Pěstování - Stévie je vysoce náročná na teplo, optimem je teplota nad 25 °C. U nás ji lze pěstovat v nádobách, můžeme ji letnit nebo vysadit na slunný záhon v záhřevné lokalitě; nejlépe se jí ovšem daří ve skleníku, kde vykazuje intenzivní růst a největší přírůstky. Výsev je vhodné provádět do nádoby s průhledným víkem, nebo po vysetí přetáhnout nádobu igelitovým sáčkem, aby se v nádobě vytvořilo potřebné mikroklima. Je třeba koupit kvalitní zahradnický substrát, nejlépe určený přímo na byliny. Substrát je vhodné před použitím propařit v troubě nebo mikrovlné troubě, aby se zbavil všech zárodků plísní apod. Je potřeba jej zvlhčit odstátou vodou již den před setím, aby se důkladně provlhčil. Semena vyséváme ideálně 3 cm od sebe, není dobré se jich příliš dotýkat, jsou velmi háklivá. Semena jsou světloklíčivá, proto se nikdy nezasypávají zeminou. Osetý substrát musí být stále vlhký, nesmí vyschnout, ale zároveň nesmí být zemina přelitá, aby semena nehnila. Zálivku je třeba provádět opatrně, nejlépe rozprašovačem, aby se na půdě ležící semínka neposunovala. Stévie klíčí i 2-3 týdny. Při klíčení je důležité udržovat stálou teplotu 24-28°C - teplota nikdy nesmí klesnout pod 22°C. Větším rostlinám pak stačí nižší teploty, ale nesmí klesnout pod 10°C.
Využití - Nekalorické sladidlo do čajů i pokrmů
Stévie zvyšuje produkci inzulinu a tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky (diabetes mellitus II.)
Snižuje projevy pálení žáhy
Zlepšuje trávení
Ústní voda k výplachům nebo žvýkání lístků – omezuje zápach z úst, pomáhá v prevenci kazivosti zubů i parodontózy, jelikož má antibakteriální a protivirový účinek
Pár kapek koncentrátu na vatičce k potírání poštípaných míst či hojících se ran, akné či ekzémů má uklidňující a hojivý účinek
Snižuje únavu a únavový syndrom
Snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích
Popis - Šalvěj lékařská je velmi pohledná, dřevnatějící bylina s oválnými listy se stříbrošedým nádechem a výrazným modrým květenstvím, dorůstající až metrové výšky.
Pěstování - Šalvěj vyžaduje teplé a slunné místo v propustné půdě. Nejlépe vápnité. V březnu se sázejí semena nebo se množí trsy a řízky, které dobře koření.
Využití - Šalvěj má příznivé účinky na lidské zdraví. Snižuje vylučování potu a sekreci žláz včetně mléka. Působí antibakteriálně, proto je vhodná na vyplachování úst při zánětech. Dále na nehojící se kožní defekty a hnisající rány. Vhodná při poruchách travicí soustavy, při nechutenství a zánětech sliznic. Blahodárně působí na mozek a zlepšuje tak koncentraci a myšlení.
Popis - Aromatická bylinka, dříve nazývaná „vlašská mateřídouška" , která byla již odedávna užívána jako koření a lék.
Pěstování - Semena vložíme jen na povrch půdy a pouze lehce přitiskneme. Půdu vyžaduje lehkou, písčitohlinitou, mírně vápenitou. Dobře snáší suché podnebí.
Využití - Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cesta a močového měchýře, účinkuje také jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek čímž zvyšuje odolnost organizmu.
Popis - Jiaogulan neboli Gynostema pětilistá je popínavá bylina, která patří mezi tradiční čínské rostliny, které se v Číně pěstují po dlouhá staletí. Tato pozoruhodná bylina díky svým výjimečným léčivým účinkům získala takové názvy, jako je například rostlina nesmrtelnosti, zázračná bylina nebo bylina dlouhověkosti.
Pěstování - Semínka je nutné nejdříve namočit na jeden den do vody, aby jsme podpořily jejich klíčení. Poté jsou semínka připraveny na výsev. Jako vhodný substrát se jeví pěstitelský substrát bohatý na živiny. Semínka zatlačíme jemně do půdy, přibližně půl centimetru hluboko. Aby semínka měla vlhký vzduch, doporučujeme květináč zakrýt igelitovým sáčkem, aby jsme semínkám zaručili dostatečnou vlhkost.
Rostlině vyhovuje polostinné stanoviště, nejlepší je východní strana. Důležitá je opora, po které se bude tato popínavá rostlina pnout. Pěstovat ji můžeme venku (u plotu nebo pergoly, přes léto dorůstá do výšky až 2 metrů) a nebo jako stálezelenou pokojovou rostlinu (nejlépe v závěsném květináči). Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát.
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Gynostema pětilistá se velmi snadno množí. Stačí odštípnou výhonek a zapíchnout ho do pěstebního substrátu, během týdne rostlina zakoření.
Využití - Má neobvyklé léčivé účinky, například prodlužuje lidský věk, což bylo prokázáno v Číně, kdy se při sčítání obyvatelstva přišlo na to, že v částech země, kde lidé pravidelně pijí ženšenový čaj, se dožívají překvapivě vysokého věku. V této oblasti žije nejvíce lidí starších sta let. Dalším objevem bylo, že je v tomto kraji také nejnižší výskyt smrtelného onemocnění rakovinou. Pětilistý ženšen obsahuje gypenosidy, které jsou velmi podobné látkám obsaženým v pravém ženšenu. Na základě vědeckých testů bylo zjištěno mnoho prospěšných vlivů na lidský organismus. Je zařazován mezi tzv. antioxidanty, adaptogeny, antistresory nebo harmonizátory. Koupený sušený Jiaogulan, aby dostáhl své nasládlé lahodné chuti, se zpracovává tak, že se lístky rolují podobně, jake se děje při úpravě zeleného čaje. Bez úpravy je chuť nálevu spíše bylinného charakteru.
Jiaogulan snižuje cholesterol, snižuje hladinu cukru v krvi, ovlivňuje trávení, léčí nespavost, zlepšuje funkci jater a ledvin, reguluje krevní tlak – nízký zvyšuje a vysoký snižuje. Preventivně se používá proti infekční žloutence, rakovině, mrtvici a infarktu, posiluje imunitní systém, zlepšuje fyzickou i psychickou kondici. Nejsou známy žádné negativní vedlejší účinky způsobené pravidelným užíváním.
Popis - Je to keřovitá rostlina, která dosahuje výšky asi 1,4-1,8 metru. Kvete ohnivě oranžovými působivými květy. Přirozeně roste v jižní a jihovýchodní Africe. V Americe se pěstuje jako okrasná a mírně halucinogenní rostlina.
Pěstování - Vyžaduje slunné stanoviště, ale neměla by stát celý den na prudkém slunci. Vyhovuje jí stále vlhká půda, bohatá na živiny. Kvete od září do listopadu. Rostlinu lze přes léto dobře pěstovat na zahradě, ale není mrazuvzdorná, je třeba ji zimovat doma.
Využití - Je kouřena pro své euforické účinky, či jsou z ní louhovány léčivé čaje. Domorodé kmeny daggu používají pro její relaxační a uklidňující účinky a především pro schopnost měnit náladu. Dodnes ji mnohé africké kmeny považují za mocnou a posvátnou rostlinu, která zesiluje účinky jiných léčivých rostlin. Také východní medicína užívá daggu jako euforiant. Za tyto účinky může nedávno objevený alkaloid leonurin. Leonotis leonurus má velmi příjemnou vůni a občas je používán při rituálech jako kadidlo.
Účinky - Mnoho uživatelů popisuje stav po vykouření pryskyřičnatých květů leonotis jako příjemné uvolnění psychiky a navození dobré nálady.
Kouř je jemný, bez negativních chutí či hořkosti. Květy se kouří buď samotné, nebo spolu s jinými rostlinami, například marihuanou namísto tabáku, kdy leonotis stav po marihuaně skvěle doplní svými uklidňujícími účinky.
Popis - Rostliny rodu Brugmansia jsou blízce příbuzné durmanu. Botanici o těchto stromovitých rostlinách soudí, že jsou vyšlechtěnými druhy, které se ve volné přírodě nevyskytovaly. I přes značnou biologickou popletenost se zdá, že jsou již několik tisíciletí vyhledávány pro své halucinogenní vlastnosti. Předchůdci dnešních indiánů, mongoloidní národy, znaly halucinogenní účinky těchto rostlin již v paleolitickém a mezolitickém období.
Tyto rostliny se používají zejména v teplejších oblastech Jižní Ameriky, kde se jim přezdívá toá. Indiáni z oblasti Sibundoy používají tyto rostliny k magicko-náboženským rituálům. Mapučové je používají k nápravě dětské vzpurnosti a umíněnosti (omámeným dětem dělají kázání o tom jak se mají chovat). Čibčové zase dávali semena do nápoje chicha, který pijí manželka a otroci zemřelého náčelníka před pohřbením za živa (tento nápoj totiž způsobuje hlubokou letargii).
Brugmansia je odolný okrasný keř vysoký 1 až 4 metry s nádhernými velkými sladce vonícími květy, který se původně vyskytuje v jihovýchodní Brazílii. V našich podmínkách se pěstuje jako přenosná okrasná rostlina, která kvete od června do října. Květy jsou mimořádně krásné, 25 až 30 cm dlouhé, převislé, tvarem připomínající trumpetku.
Pěstování - Výsev by se měl provádět během února až března do výsevního propustného substrátu při teplotě 20 – 25 stupňů celsia. Před výsevem semena máčíme cca 24 hodin ve vlažné vodě. Klíčení probíhá 1 – 2 měsíce. Jakmile brugmansie začne nasazovat lístky, začínáme ji vydatně zalévat a přihnojovat. Na živiny i vláhu je rostlina náročná a pokud pravidelnou dávku vynecháme, začínají opadávat listy. Tento keř nemá speciální požadavky na zeminu. Bude se mu dařit na plném slunci, nebo v polostínu v půdách, které mají vyšší obsah fosforu a nižší obsah dusíku. Před příchodem mrazů uklidíme do světlé , chladné, ale bezmrazé místnosti. V případě nedostatku místa můžeme rostlinu i hluboce seříznout. Na jaře řezem upravíme tvar, rostlinu přesadíme a začneme vydatně přihnojovat. Po přenesení ven začneme zvykat na přímé sluneční světlo.
Popis - Chvojník, což je vskutku pozoruhodné, je zřejmě jednou z nejdéle člověkem používaných rostlin. Rituálně a možná i medicínsky jej používali už neandrtálci v Shanidaru (dnešní Irák). Zbytky této rostliny (pyl) byly nalezeny v jeskyni v Shanidaru, asi 30 000 let starém pohřebišti. Předpokládá se, že tato rostlina spolu s dalšími bioaktivními rostlinami se dávala zesnulým na poslední cestu. V Číně jsou již více než 5 000 let známy dvě rostliny rodu Ephedra a to Ephedra sinica a E. equisetina, Číňany nazývané "ma-huang".
Pěstování - Semena se vysévají do hlinito-písčitého substrátu, klíčí při teplotě alespoň 20°C. Substrát je třeba udržovat stále lehce vlhký, ale nepřemokřovat, aby semena nezačala hnít. Jakmile semínka začnou klíčit, nesmí se subrstát nechat nikdy vyschnout. Mladé rostlinky již potřebují spíše sušší půdu s jen velmi malou zálivkou. Při teplém počasí je možné mladé rostliny přesunout do zahrady, ale rostlina není mrazuvzdorná, proto je třeba ji zimovat uvnitř. Rostlina vyžaduje teplé a slunečné stanoviště, chudou půdu.
Využití - Po celém světě, ve všech oblastech výskytu chvojníku, se používá v rámci lidového léčitelství jako lék na astma, alergie, jako diuretikum a stimulant.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid efedrin, který se u nás v přírodní formě využívá pouze v homeopatii."
Efedrin je blízký hormonu adrenalinu a také podobně působí, je přímé i nepřímé sympatomimetikum. Přímo působí tak, že se váže na a i b-receptory pro noradrenalin a adrenalin. Nepřímo působí tak, že blokuje enzym monoaminooxidázu, který v nervových synapsích rozkládá noradrenalin a adrenalin. Z tohoto působení plynou i jeho účinky vasokonstrikční (stahuje cévy), dekongesční (stažení cév v nose při hypersekreci mukózních žlázek), bronchodilatační (roztahuje bronchy).
Má i centrální účinky - prochází snadno do mozku a působí v centrálním nervovém systému jako psychostimulans.
Popis - Jako léčivou rostlinu znali kotvičník pozemní již starověcí léčitelé v Číně, Indii a Mezopotámii. Odvar z různých částí rostliny se tradičně používal ke zlepšení činnosti jater a posílení usínajícího zájmu o sexuální život. Za starověkého Řecka byla používána jako tzv. zvyšovač nálady. V Číně se oblast její aplikace, kromě prevence nádorů, rozšířila o terapii nemocí, zasahující játra, ledviny i kardiovaskulární systém.V zahraničí se pro kotvičník vžil název "rostlinná viagra" či "bulharská rostlinná viagra".
Pěstování - Kotvičník lze dobře pěstovat ve volné půdě i v našem klimatu. Kotvičník se vysévá na jaře (březen-květen) do výsevního substrátu. Plůdky se vysévají celé nebo rozpadlé na jednotlivé části, (plůdek se skládá z pěti částí, z nichž každá obsahuje jedno semínko) semena se z plůdků nevysypávají. Substrát je třeba důkladně propařit, aby se zabránilo zplesnivění semen. Semena se před vysetím mohou několik dní máčet ve vodě, to usnadňuje klíčení. Minimální teplota pro klíčení je 20°C. Semena klíčí stejně jako jiné přírodní nešlechtěné druhy v různých intervalech - od 10 dnů až do několika měsíců (někdy se také stane, že semena vzejdou až na podzim nebo až na jaře v příští sezóně), ale vyšší teploty výrazně pomůžou. Semena se vysévají cca. půl cm hluboko. Substrát je třeba udržovat stále vlhký, vyschnutí substrátu během klíčení by mohlo semena znehodnotit. Malé vyklíčené rostlinky je třeba co nejdříve přepíchnout do samostatného květináčku, to je nezbytná podmínka dobrého růstu. Malé sazeničky po vysazení na trvalé stanoviště, rostou rychle a brzy kvetou. Semena v našich podmínkách bez problémů dozrávají, mohou se buď sklízet a zpracovávat např. na odvar, nebo se semena uschovají a použijí se k výsevu v dalších letech a nebo se nechají volně vypadat do půdy, kde z nich příští rok vyrostou nové rostlinky.
Využití - Užívá se především při léčení aterosklerózy, ischemické choroby srdeční a vysokého krevního tlaku. Při léčbě ischemické choroby srdeční se využívá jeho spasmolytických vlastností, protože obsažené saponiny způsobují rozšíření srdečních cév a zlepšují koronární cirkulaci.
Léčivka je používána jako močopudný prostředek, při chorobách ledvin a močových cest. Tento účinek je zapříčiněn jednak jeho spasmolytickým působením, jednak pravděpodobným ovlivněním androgeních receptorů.
Droga patří mezi jeden z nejefektivnějších prostředků zvyšujících potenci, vhodných při mužské neplodnosti a hypertrofii prostaty. U mužů měla droga za následek významný nárůst hladiny testosteronu až o 30 %, zvýšení libida, zlepšení nálady a zvýšení sebedůvěry. U žen došlo k značnému zvýšení hladiny folikostimulačního hormonu (FSH) a estradiolu, nárůstu libida a ke zmírnění negativních klimakterických příznaků.
V současnosti se používá především jako hlavní součást výživových doplňků pro nárůst svalové hmoty. Účinek je založen na stimulaci sekrece tzv. luteinizačního hormonu (LH), který reguluje produkci testosteronu u mužů. Tento efekt je způsoben obsahem steroidních saponinů. U jedinců s nižší produkcí testosteronu údajně dochází k opravdu znatelným změnám v nárůstu svalové hmoty. Naproti tomu u mužů s dostatečnou hladinou testosteronu nemusí dojít vůbec k žádnému pokroku.
Užívání - Terapeuticky se nejčastěji používá nať, která se sklízí v průběhu celé vegetace, v mnohých oblastech se užívají i kořeny (v době květu a na počátku tvorby plodů), ale i květy a plody. Kotvičník se užívá jak čerstvý zelený, tak i sušený.
Užívání čerstvé nati je velmi pohodlné. Utrhne se větvička či dvě s několika lístky strčí se do hrnku a zalije vařící vodou. Do hrnku se může přidat třeba pytlíkový čaj nebo i jiné léčivé rostliny.
Použití sušené hmoty je pracnější, protože tam se musí zalitá dávka drcené nati ještě přecedit. Nať se suší rychle, ve tmě, při teplotě 30-45 °C v průvanu. Občas se promíchá. Silná vrstva nati způsobuje zapaření, dlouhé sušení snižuje účinnost některých látek stejně tak jako sušení na slunku. Špatně sušená nať může být až škodlivá. Usušenou nať uchováváme v suchu a ve tmě a v chladu. Doba trvanlivosti se udává většinou 2 roky.
Denní dávka usušené a umleté nati kotvičníku pro jednoho by měla být asi 1 gram, což odpovídá jedné čajové lžičce. Pije se nejlépe v několika dávkách (ráno-poledne-večer), nebo se popíjí celý den. Pokud spěcháte, stačí si připravit odvar klasicky jako čaj – avšak s dlouhým vyluhováním. Účinky lze individuálně pocítit již po třech dnech.
Pěstování - V našich klimatických podmínkách lze tabák běžně pěstovat venku na záhonech, ve skleníku, ale třeba i na balkóně ve velkém květináči jako pěknou okrasnou kytku. Semena tabáku jsou malá, připomínají zrnka máku. Při zachování své standardní klíčivosti a kvality vydrží asi 2 roky. Rostlinky je nutné podobně jako rajčata předpěstovat. Je vhodné vysévat v lednu až květnu, nejpozdější termín je červen. Rostliny z raných výsevů jsou o trochu větší a především je z nich kvalitnější tabák, než z rostlin z pozdějších výsevů. Rychlost počátečního růstu záleží na pokojové teplotě, výsev provádíme na povrch substrátu. Semena tabáku jsou sice velice drobná, ale pokud jsou kvalitní a dobře opylená, vysévejte je velice řídce! Vzájemné rozestupy mají být alespoň 2 - 3 cm. Následně misku přikryjte igelitem, fólií, sklem nebo jiným průhledným neprodyšným materiálem, aby se vytvořilo vhodné vlhké mikroklima. Nechejte ale nějaký otvor, aby mohl výsev trochu větrat. Před výsadbou na otevřený záhon rostlinám větrejte a zvykejte je na rozdíly teplot ve dne a v noci. Tabák miluje hlavně slunná místa s půdou spíše lehčí, nejlépe hlinito-písčité, bohaté na humus a vyšším obsahem draslíku. Důležité je půdu často kypřit. Kyselost půdy by se měla pohybovat mezi pH 5.5 - 6.5 (max. 7). Rostliny nemají rády přílišné mokro, ale snesou sucha.
Sklizeň - Zralé listy se sklízí těsně před kvetením tabáku v okamžiku, kdy ztrácejí svou zelenou barvu a začínají žloutnout, popř. se na nich objevují světle nahnědlé tečky. Sklízíme za sucha, nejlépe v poledne nebo odpoledne.
Správným postupem je sklízet nejprve nejspodnější listy, které mají nižší kvalitu než listy vrchní.Následně se sklízí střední listy a nakonec listy z horních částí rostlin.
V teplých oblastech jako je Jižní Amerika se sklizené listy svazují a zavěšují do tzv. sušáren. U nás by bohužel takto svázané listy neproschly, proto je zavěšujeme jednotlivě. Osvědčil se postup navlékat listy pomocí jehly za tlustší konce řapíků na režnou nit nebo provázek a pověsit v suché a dobře větrané místnosti (půda, kůlna, v nouzi i uvnitř bytu). Sušení může podle teploty prostředí, počasí a lokality trvat od 30 do 80 dnů, nicméně nic nezkazíte, když tabák necháte viset a schnout i mnohem déle. Tabákový list je usušen v okamžiku, kdy získá "zdravou" hnědou barvu, při jemném stisku se láme a začne příjemně vonět.
Zpracování - Po usušení jsou listy křehké, proto je na pár hodin (např. přes noc) pověsíme do vlhkého prostředí (koupelny, kuchyně, prádelny, sklepa), v nouzi postačí pustit na ně trochu páry z napařovací žehličky nebo nechat je chvíli viset v páře nad hrncem s vařící vodou. Cílem je, aby list zvlhl, dal se rozvinout a lépe se odstraňovala středová žilnatina. Správně vlhký list můžeme mačkat v ruce bez toho, aby se rozdrolil. Listy opět pověsíme k sušení, které je tentokrát krátké, asi 2 - 4 dny, Jakmile je tabák opět suchý, křehký a při stisku praská, je připraven buďto už jen k nařezání nebo fermentaci.
Fermentace - Fermentace tabáku je v podstatě věda. Existují stovky různých postupů a tabákové společnosti, či hlavně výrobci značkových doutníků si ty své vlastní střeží jako oko v hlavě. Pro naši domácí potřebu a s ohledem na podmínky, kterými jsme při fermentaci limitováni se nejvíce v praxi osvědčily následující postupy.
Listy tabáku připravené k fermentaci nejprve zvlhčíme. Tento krok máme za sebou po odříznutí středové žilnatiny listu a nemusíme tabák sušit a znovu vlhčit. Po té listy namačkáme do větších uzavíratelných sklenic až po víčko, uzavřeme, do víčka uděláme 3 - 4 malé dírky a postavíme víčkem na pevnou podložku. Nádobu překryjeme černou fólií a necháme cca týden na slunném nebo teplém místě s teplotou minimálně 30 oC.
Další způsob fermentace spočívá v tom, že naskládané listy ve sklenici uzavřeme, do víčka tentokrát díry neděláme, nepřekrýváme, ale rovnou umístíme do stálého teplého prostředí (kamna, vodní lázeň apod.) s teplotou od 40 do 60 oC po dobu 35 - 40 dnů. Listy je vhodné během fermentace několikrát přeskládat.
Po ukončení fermentace se dávají listy tzv. "odpočinout", tj. položí se jednotlivě na napnutou látku nebo papír a v teplé a dobře větrané místnosti se takto suší. Místnost by měla být neobývaná a proces odpočinku trvá 2-4 dny. Proces fermentace je možno cca 2 - 3x opakovat, tabák se tím více zkvalitňuje a jeho chuť zjemňuje. Během fermentace se dá tabák také ochucovat, stačí mezi listy vložit např. lusk vanilky, trochu medu, mátu nebo kápnout trochu roztoku vody s cukrem.
Příprava listu ke kouření je jednoduchá. Pro výrobu cigaretového tabáku necháme listy mírně navlhnout, zabalíme do ruličky a žiletkou, ostrým nožem nebo řezačkou krájíme na 0,5 - 1 mm široká vlákna. Kdo nemá v ruce požadovaný cit, může použít mlýnek, strojek na nudle nebo krouhač na brambory.
Cigaretový tabák lze z listu připravit i suchou cestou, rozdrcením křehkého listu nebo jeho zpracováním krouhačem jako v předchozí "vlhké" metodě.
Nařezaný tabák pak dosušíme, prosejeme a skladujeme v temnu, pod mírným tlakem a bez přístupu vzduchu.
Popis - Zimokeř popínavý je ovíjivá, opadavá rostlina. Její výška je v našich podmínkách do 8m. V červnu tvoří malé, nazelenalé květy. Plody jsou žluté, s karmínově červeným míškem, zůstávají na rostlině dlouho do zimy a jsou atraktivní. V přírodě se pne po stromech, kde šplhá vysoko do jejich korun a vytváří tam těžko proniknutelné houštiny. Narazí-li na jehličnan, po čase ho přeroste, zastíní a zahubí.
Pěstování - Tento zimokeř není náročný na stanoviště, snese i polostín. Vyžaduje hlinitou nebo hlinitopísčitou půdu, snáší i větší sucho. Rostliny vyžadují pravidelné přihnojování.
Rostlina se hodí na stožáry, bleskovody, treláže, které musí být pevné a vysoké. Je vhodné ji vysazovat ke stěnám domů na opory, protože velmi dobře snáší sucho. Na údržbu je nenáročný. Keře je nutné tvarovat jarním řezem, odstraňují se hlavně staré větve.
Samičí exempláře plodí žluté trojboké tobolky, ve kterých jsou semena v červeném míšku (arillu). Atraktivně zbarvené plody jsou jedovaté.
Popis - Citlivka je atraktivní a velice zajímavá rostlina, která je známa především svojí reakcí na dotyk. Se svojí nevšední vlastností skládat svoje listy při každém dotyku se stala velice oblíbenou. Tato dřevina 30 – 60 cm vysoká má dlanité zpeřené listy, které se skládají při dotyku a také s večerním usínáním. Ráno s prvními slunečními paprsky rostlina opět listy rozloží. S listy se také svěšuje stonek, který je ostnitý. Tuto podívanou však citlivka poskytne pokud není na chladném stanovišti nebo je přelita. Citlivost je také ovlivněna stářím rostliny. S jejím stářím se citlivost na dotyk snižuje. Jakmile citlivka přestane cítit podráždění, rozevře doširoka své listy opět na obdiv. Pokud je o rostlinu řádně postaráno od jara do podzimu se na konci větviček objevují nafialovělé květy připomínající střapce, z kterých se později vytvoří semena.
Pěstování - Teplomilnou citlivku pěstujeme pouze v bytě nebo skleníku na dostatečně osluněném místě, ale ne na přímém úpalu. Nejlépe se jí daří na okenním parapetu.
Jako substrát volíme rašelinu. Je důležité, aby byl substrát stále vlhký, ale ne přemokřený. Přelité nebo naopak suché rostliny se projevují žloutnutím, svěšením a opadáváním lístků. Rostlina dobře reaguje na časté rosení nebo vyšší vzdušnou vlhkost, můžeme ji proto umístit i do koupelny nebo kuchyně.
Množíme semeny, které vyséváme v únoru nebo březnu. Při teplotě okolo 20 ° C klíčí po 14 dnech.
Využití - Oblíbený okrasný druh. Používá se v tradiční asijské medicíně (mírné diuretikum, antidepresivní účinky, snížení menstruačního krvácení), dále k rekultivaci erodovaných půd a jako půdopokryvná rostlina. Pro postupnou ztrátu krásy se v našich podmínkách citlivka pěstuje jako jedno- až dvouletá pokojová rostlina.
Popis - Původním prostředím Šalvěje divotvorné jsou pralesy v mexických horách Sierra Mazateca provincie Oaxaca, kde je po celý rok příjemná teplota a vysoká vlhkost. Pravděpodovně ji vyšlechtili Mazatékové, nebo ještě před nimi Aztékové. V roce 1962 ji pro západní svět objevil etnobotanik Robert Gordon Wasson. Účinná látka salvinorin A byla izolována až v roce 1982 Alfredem Ortegem (Mexiko) a nezávisle také Leanderem J. Valdesem III (USA) v roce 1984.
Pěstování - Výběr kvalitní půdy ovlivní celý život rostliny. Ve špatném substrátu budou růst slabé roslinky, nebo nebudou růst vůbec. Ideální je lehká půda s vyšším podílem humusu. Kořeny by měly mít dostatek vzduchu aby neuhnívaly, ale zároveň nesmí substrát rychle vyschnout a měl by si držet vlhkost.
Přestože většině šalvějí se nejvíce daří v neutrálních nebo lehce zásaditých půdách, Šalvěj divotvorná preferuje mírně kyselou půdu (pH 6.0 - 6.8).
Šalvěj k růstu potřebuje hodně světla. Přímé ostré světlo po celý den není vhodné, ale dopoledne či později odpoledne již nevadí. V zimě je intenzita světla i přes poledne nízká, takže lze mít šalvěj na místě, kde svítí celodenně.
Pokud pěstujete rostlinu ve vyšší vlhkosti (skleník, foliovník), nebude ji přímé světlo tak vysušovat. Proto snese jeho vyšší intenzitu a může růst rychleji. Dlouhodobě přesvícené rostlině řídne pletivo v listech a ty pak žloutnou.
Šalvěj miluje vlhkost a potřebuje ji. Rostliny pěstované ve středoevropském podnebí, často trpí, protože nemají podmínky jako ve své původní lokalite - vlhkém horském pralese.
Pokud máte rostlinu, která není na suchý vzduch zvyklá, musí být umístěna do foliovníku, parníku, skleníku či jiné vlhkost-držící konstrukce. V nouzi postačí sklem přikryté akvárium, nebo dostatečně velký igelitový pytlík přikrývající rostlinu. Ten je ale spíše dočasné řešení, nepropouští dostatek světla a rostlina je stísněná.
Rostlinu ale můžete otužovat a proto když budete trpěliví, můžete si vypěstovat silné a odolné jedince. Stačí, když budete šalvěje na suchý vzduch postupně zvykat. Osvědčenou metodou je dělat do foliovníku malé díry (např. tužkou či nůžkami) a postupně tak vyrovnávat hladiny vlkosti vně i vevnitř. Asi po 2 měsících jsou již rostliny většinou připraveny pro přesun mimo foliovník.
Otužené rostliny na suchém vzduchu rostou pomaleji než ty ve vlhkém prostředí. Snadnější manipulace s nimi vám ale vše vynahradí. Otužilé rostliny většinou není třeba rosit, rozhodně jim to ale prospívá. Když je budete mlžit každý den, nebo alespoň obden, rostliny budou vypadat zdravěji a rychleji porostou.
Přestože rostlinu zvyknete na sušší vzduch, kořenící řízky potřebují vlhko vždy. Teprve až mohou čerpat vláhu z kořenů, lze je přesadit mimo foliáček. Také platí, že menší rostliny se otuží rychleji a lépe než velké.
Mexická provincie Oaxaca leží blízko rovníku a proto je zde vegetační období po celý rok. Na střídání ročních období a změny teplot v průběhu roku není stavěná. Celoročně ji lze tedy pěstovat pouze vevnitř, ve skleníku cca od dubna po říjen.
Ideální teplota pro růst je asi 20°C. Teploty nad 30°C snáší špatně a pokud je jim vystavena, je vhodné ji více rosit, případně přenést do stínu. Na nízké teploty tak citlivá nebývá, ale minimum, pod které bychom se neměli dostat je 6-8°C.
Vegetativní rozmnožování, nebo také klonování či řízkování je nejběžnější a nejjednodušší způsob, jak z jedné rostliny získat několik nových sazeniček. Pro Šalvěj divotvornou je to nativní způsob rozmnožování, navíc poměrně rychlý a efektivní.
Reprodukce semeny je velmi vzácná, protože Šalvěj kvete zřídka a semena tvoří ještě méně často. Spolu s jejich minimální klíčivostí je množení tímto způsobem téměř nemožné.
Při řízkování je z mateční rostliny oddělena jedna nebo několik menších částí, které se nechají zakořenit ve vodě, případně rovnou ve vlhké půdě. Po cca 10 dnech řez zapouští kořeny. Pokud zakořeňoval ve vodě, přesazuje se opatrně do malého květináče.
Účinky - Šalvěj obsahuje halucinogen salvinorin A, který způsobuje optické halucinace, deformaci reality či depersonilaci. Často popisované je také vidění vícerozměrného prostoru, cestování časem a různé spirituální zážitky. Lze tak prožít nevšední zážitek, což ale nemusí být někdy příjemné a někdy může být i nebezpečné.
Účinky v nízkých dávkách jsou zejména zvýšení vizuální představivosti, pocity empatie, záchvaty smíchu a narušení
pohybové koordinace.
Vysoké dávky jsou charakteristické prohloubením optických halucinací (až na hranici ztráty kontaktu s realitou a úplným pohlcením vizemi), cestováním časem, disociací (rozpuštěním) osobnosti, případně spirituálními zážitky.
Zdrojem psychoaktivních účinků Šalvěje divotvorné je bicyklický diterpen salvinorin A. Ten je součástí pryskyřice, která se tvoří pod žláznatými chloupky (trichomy) na listech.
Salvinorin nezpůsobuje závislost, jak fyzickou, tak psychickou. Také jeho toxicita pro tělo je prakticky nulová, resp. smrtelná dávka pro člověka není známa, protože by byla tak velká, že by ji člověk nebyl schopen požít. Při vysoké dávce se mouhou dostavit pouze subjektivně nepříjemné pocity jako strach, pocení a dezorientace. Ty však brzy pominou, což je také výhoda krátké doby účinku šalvěje.
Popis - Šalvěj muškátová je bylina z čeledi Lamiaceae, původem ze Středozemí, střední Asie a Afghanistánu. Je vysoká až 130 cm. Květy jsou velké, jejich barva je růžová, fialová nebo šedavě bílá. Kvete v červnu až červenci.
Pěstování - Výsev semen provádíme na jaře (duben) do běžné půdy, semena lehce zahrnout hlínou. Sazeničky klíčí cca. 14 dní při teplotě kolem 20°C. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a sušší, chudší hlinito-písčitou půdu a je mrazuvzdorná.
Její životní cyklus je dvouletý až vytrvalý.
Využití - Dodnes je pěstována komerčně pro silici,která je využívána v kosmetických přípravcích a parfémech. Přidává se do některých druhů vín k vytvoření muškátového aroma. Dále je používána do nápojů, cukrovinek, pečiva apod. Listy je možné přidávat do pokrmů nebo vonných květinových směsí.
Bývá ceněna jako nervové tonikum, lék proti migréně, nespavosti, nachlazení, nechutenství a podává se také při fyzickému vyčerpání. Působí celkové zklidnění a zrelaxování organismu.
Bývá užívána také k aromatizaci tabáku. Šalvěj muškátová obsahuje celou řadu vonný látek, proto se z ní vyrábí kosmetika a aromaoleje. V likérnictví se nakládá do vína a likérů, nápoje tak získají muškátové aroma. V léčitelství se připravuje ve formě čajového nálevu podobně jako šalvěj lékařská.
Obsahuje obdobné látky jako šalvěj lékařská, dá se použít na vaření čaje při zánětu v krku, rozpouští hleny nebo problémech s dásněmi. Značně snižuje obsah cukru v krvi a pomáhá při léčbě cukrovky. Pomáhá při napětí a křečích, včetně křečí při menstruaci a harmonizuje tělo ženy i v klimakteriu. Působí proti depresím, uvolňuje tělo od strachu a stresu, pomáhá proti blokům. Pomáhá při tvůrčí práci.
Olej ze šalvěje muškátové se používá též do aromalamp, do koupele, při masáži. Má estrogenní účinky. Působí proti infekcím v močovém, pohlavním, zažívacím a dýchacím ústrojí, zmírňuje svalovou ztuhlost, bolesti a únavu, uvolňuje nervozitu, migrénu. Kladně působí na nervy, neklid a posiluje při nervovém vyčerpání.
Požívá se také při čištění prostoru od negativních energií, postačí zapálit kousek listu či květy této šalvěje.
Nemá se kombinovat s alkoholem a je třeba ji užívat opatrně, protože ve větším množství může spůsobit euforii a lehce pozměněné stavy vědomí.
Popis - Sluncovka je žlutě kvetoucí velmi dekorativní letnička 30 - 60 cm vysoká.
Patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky.
Kvete v červnu (některé zahradní formy až v září).
Jako zahradní letnička se pěstuje dlouhé roky. Květy se otevírají kolem 10. hodiny a zavírají kolem 16. hodiny, a to jen za slunečného dne. Je to tedy rostlina vysloveně krásného počasí. Sluncovka se pěstuje v barvě krémové, žluté, oranžové, karmínové nebo bronzové.
Pěstování - Vyséváme od května (nebo v září na další sezonu) do volné půdy. Semena stačí poházet na holou půdu, není třeba překrývat zeminou. Sluncovku vysévejte přímo na venkovní stanoviště, protože špatně snáší přesazování, v dalších letech se za vhodných podmínek množí samovýsevem. Rostlina kvete od června do října a vyžaduje slunné stanoviště a polosuchou dobře propustnou půdu.
Využití - Na severu Mexika byla sluncovka užívána v lidovém léčitelství proti bolesti (zejména zubů). Rostlina snižuje úzkost a psychické napětí, působí proti nespavosti. Účinky jsou podobné účinkům máku setého, ale jsou mnohem mírnější. Kalifornští indiáni měli ve zvyku žvýkat její květ a také se usušené květy, listy i tobolky kouřily."
Druh patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky.
Popis - Prérijní mimosa roste nejčastěji jako křovina na prériích a pastvinách v USA mezi Skaliskými horami a Appalačským pohořím. Rostlina dorůstá až tři metry a její listy jsou velmi podobné listům citlivky (mimosa). Květy jsou krémově bílé. Kvůli podobnosti listů s citlivkami (Mimosa) je někdy tato rostlina nazývána "prérijní citlivkou"
Pěstování - Semena dobře klíčí, před vysetím do navlhčeného substrátu, je vhodné nechat semena přes noc namočená ve vodě. Osetý substrát je třeba udržovat stále vlhký, ale nepřemokřovat. Klíčení také podpoří zakrytí výsevní misky igelitem. Preferuje plné slunce a střední zálivku.
Roste nejčastěji na vlhkých nebo suchých půdách v říčních mělčinách, křovinách, mýtinách, prériích a pastvinách, na otevřeném prostranství nedaleko železnic a silnic a na skalnatých prostorách. Poměrně dobře snáší mráz i období sucha.
Popis - Nejvíce druhů rodu Mitragyna je stromovitých, některé dosahují výšky téměř 30 metrů. Rod byl pojmenován Korthalsem, protože průduchy prvního druhu, který zkoumal, se podobaly tvarem biskupské mitře. Tento rod je charakteristický kulovitým kvetoucím vrcholem, který nese až 120 květů. Když jsou květy ve stádiu poupěte, vyvíjející se kvítky jsou obklopeny a úplně pokryty mnohými překrývajícími se listeny.
Mitragyna speciosa Korth. sama o sobě dosahuje výšky 15 metrů s šířkou přes 4,5 metru. Kmen je vzpřímený a větvený. Květy jsou žluté. Listy jsou stále zelené a mají tmavě lesklou zelenou barvu, oválného až podlouhlého tvaru.
Kratom je tradičně užíván jen v Thajsku, ačkoli zprávy o jeho užívání byly zaznamenány i v Malajsii. V některých částech Thajska se traduje, že rodiče by provdali svou dceru raději za muže, který užíval kratom než za muže, který kouřil marihuanu. Věří, že uživatelé kratomu jsou těžce pracující, zatímco uživatelé marihuany jsou líní. Tuto víru projevují i mnozí uživatelé sami, kteří popisují, že začátek užívání kratomu jim přinesl větší touhu po práci.
Pěstování - Kratom je stále zelený spíše než opadavý a listy se stále vyměňují a odpadávají, ale existuje jakýsi "přibližně sezónní" opad listů v závislosti na podmínkách životního prostředí. Během suchých období roku je opad listů hojnější a nárůst nových listů je bohatší během období dešťů. Když je rostlina pěstována mimo své přirozené tropické stanoviště, listy opadávají s nižší teplotou, asi okolo 4 °C. Rozmnožuje se pomocí velmi čerstvých semen nebo pomocí řízkování. Semena neklíčí příliš dobře, a to z důvodu endogenní houby, která napadá dřevní tkáně.
Rod Mitragyna, část čeledi Rubiaceae, se nachází v tropických a subtropických oblastech Asie a Afriky. Asijské Mitragyny jsou často součástí deštných pralesů, zatímco africké druhy (které jsou někdy stále zařazovány do samostatného rodu, Hallea) se vyskytují v močálech. Konkrétně Mitragyna speciosa pochází z Thajska, většinou roste ve středu a na jihu země, a pouze vzácněji na severu. Kratom dává přednost vlhkým, humózním půdám na chráněných místech. Protože je velmi nenasytný, potřebuje bohaté, úrodné půdy. Je citlivý na sucho a mimo svá přirozená výskytiště je také citlivý na mráz.
Využití - Kratom je stimulant a afrodisiakum. V malých dávkách pomáhá lidem zvládat těžké práce a obtížné životní úseky, ve větších dávkách má analgetické a euforické účinky.
Zatímco hlavní alkaloidy v kratomu jsou strukturně příbuzné s psychedeliky, nevykazují žádnou psychedelickou aktivitu. Dominantním efektem se zdá být efekt podobný opiátům, tento efekt zahrnuje také analgetické účinky a potlačení kašle.
Kratom potlačuje pocity úzkosti a působí proti nespavosti. Zvyšuje fyzickou výkonnost a dodává chuť do práce.
Uživatelé kratomu bývají sedláci, dělníci a farmáři, kteří používají rostliny k překonání zátěže, těžké práce či vyčerpávajících cvičení.
V tradiční medicíně se podává při únavě, chronickém únavovém syndromu, při úzkosti a pro potlačení kašle.
Nové výzkumy se také zaměřují na využití kratomu při léčebě závislosti na opiátech, neboť rostlina potlačuje fyzicky i psychicky bolestivé abstinenční příznaky.
Listy kratomu působí také analgeticky a Lze očekávat, že alkaloidy izolované z této rostliny pomohou k vytvoření nových bezpečných léků proti bolesti.
Popis - Peganum harmala, známá též jako syrská routa je vytrvalá bylina charakteristická pronikavým pachem.
Vyskytuje se v podobě jemného až 1 metr vysokého keříku na kamenitých svazích a podél písčitých cest, turisté mohou tuto zplanělou rostlinku často nacházet v blízkosti významných antických staveb jako pozůstatek z dob, kdy byla pěstována ve velkém.
Původní domovinou této rostliny je oblast Střední Asie a Sýrie.
Pěstování - Harmala se pěstuje ze semen, které mají klíčivost několik let. Připravená semena se vysévají na dobře propustný navlhčený substrát, po výsevu je dobré je mírně zatlačit do půdy. Výsev se umístí na světlé stanoviště, udržuje se stálá vlhkost a teplo. Klíčivost semen je velmi dobrá, ale mladé rostlinky jsou velmi choulostivé, proto se nedoporučuje je v mládí přepichovat. Lepší je sadit semena méně hustě, aby nebylo nutné semenáčky přesazovat. Vzrostlé semenáčky se zalévají velmi opatrně. V žádném případě nesmí dojít k nadměrnému přemokření. Rostlinkám se daří na světlém stanovišti chráněném před přímým poledním sluncem. Čím teplejší stanoviště rostlinám dopřejete, tím více se jim bude dařit.
Připravené sazenice se mohou vysadit v době, kdy již nehrozí přízemní mrazíky a na venkovním stanovišti vegetují až do podzimu, kdy dojde k zaschnutí nadzemní části. Pod zemí zůstanou mrkvovité kořeny, které je třeba z půdy vyjmout a uložit do suchého písku k přezimování. Vhodným zimovištěm je chladná místnost či sklep. Na jaře se kořeny vyjmou z písku a vysadí se zpět na záhon. Kořeny vyraší a bez problémů budou pokračovat v růstu.
Využití - Semena harmaly se používají především v lidovém léčitelství jako univerzální lék. V Uzbekistánu se harmala prodává jako uznávaný všelék, rostlinku najdeme takřka v každé domácnosti. V Egyptě se olej ze semen routy podává jako afrodisiakum s názvem Zitel-Harmel, což je oblíbený místní nápoj a to i přes počáteční nevolnost, kterou užití harmaly provází.. V Uzbekistánu se ve velkém množství prodává na bazarech jako "rostlina proti tisíci nemocem" a suché lodyhy s tobolkami visí prakticky v každé místní domácnosti. Slouží především k vykuřování obytných místností a čajoven, neboť kouř má prokazatelně baktericidní a insekticidní účinky.
Oblíbena je též jako magické vykuřovadlo při rituálech vymítání a očistě obytných prostor. Často je přidávána jako příměs do vykuřovadel pro zesílení jejich účinku. Někteří autoři předpokládají, že harmala byla užívána jako omamný prostředek členy antického Mitrova kultu. V Severní Americe se z harmaly připravuje posvátný nápoj v kombinaci s rostlinou Desmanthus illinoensis. Nápoji se přezdívá "severoamerická ayahuaska". V některých severoafrických státech se dodnes připravuje z harmaly červené barvivo.
Malé dávky této drogy mají stimulační a terapeutický účinek na mozek, v nadbytku však působí tato droga, respektive harmin v ní obsažený, depresivně na centrální nervovou soustavu, vyvolává halucinace, křeče až ochrnutí. Harminu, který působí o něco slaběji než harmalin, se používá při výzkumu duševních nemocí. Objevily se pokusy tímto alkaloidem léčit i negativní důsledky encefalitidy.
V lidovém léčitelství se užívá v gynekologii (mírní menstruační obtíže, usnadňuje porod). Slabé nálevy ze semen též při žaludečních a srdečních onemocněních. Kouř z dýmajících semen se vdechuje při astmatu a jako antiseptikum.
Popis - Tagetes lucida je jednoletá, pronikavě vonící bylina dorůstající výšky 50cm. Hustá, koncová květenství jsou obvykle žlutá nebo žlutooranžová. Tato rostlina původně pochází z Mexika a nejčastěji se vyskytuje v mexických státech Nayarit a Jalisco.
Pěstování - Stejně jako ostatní druhy Tagates je možné také španělský estragon od března snadno vysévat do truhlíku nebo květináče na okenním parapetu. Semínka se jen jemně zahrnou zeminou. Klíčí přibližně jeden až tři týdny. Od poloviny května je možné rostliny dávat ven na slunečné nebo lehce stíněné stanoviště. Rostlina by měla být ve stále vlhké půdě, ale jinak je stějně jako další zástupci tohoto rodu poměrně nenáročná. Období kvetení lze prodloužit pravidelným odstraňováním uvadlých květů.
Využití - Bývá považován za lehké psychedelikum, které přináší při zavřených očích vize. Mexičtí Huicholové používali aksamitník jako obřadní drogu. Silný čaj způsobuje při zavřených očích obrazce podobné vizím popisovaných uživateli peyotlu a lehkou euforii. Někdy bývá pro své opojné účinky indiány kouřen bud samostatně nebo ve směsi s tabákem. Někteří lidé přidávají tarragon do konopí, aby potlačili paranoidní stavy z kouření silné marihuany.
Tradičně se užívá čaj z aksamitníku pro zklidnění žaludku, k celkovému uvolnění a druhého dne jako rychlá pomoc po prohýřené noci.
Mexičtí Huičolové kouří směs tabáku selského a aksamitníku Tagetes lucida a pro "zjasnění vizí" popíjejí nápoj z vykvašené kukuňce, nazývaný "tesquino" nebo "cai". Aksamitník Tagetes lucida se pro své halucinogenní účinky občas kouří i samotný.
Jeho voňavé jedlé květy můžeme používat samostatně, výrazně zvyšují chuť i účinky kakaa, čaje a ostatních, teplých i studených nápojů. Hodí se i do vonných směsí potpourri nebo spolu s ostatními květy do směsí jedlých květů používaných na okrasu jídel, jako přílohy, do jogurtů a podobně. Květy i listy, z chemicky neošetřovaných, doma vypěstovaných rostlin, můžeme používat čerstvé i sušené. Přidáváme je i do omáček, polévek, salátů, používají se na masová i zeleninová jídla. Kuřata ochucená tímto kořením jsou vynikající a chuťově nedostižná. S jiným kořením kuřata takto skvěle prostě neokořeníme.
Nálevy z celé rostliny se pijí při bolestech břicha nebo se přidávají do koupelí při revmatických onemocněních.
Popis - Citronela pochází z tropické jihovýchodní Asie a ve starém Egyptě byla známa již před třemi tisíci lety. Dnes se hojně pěstuje v Africe, Jižní Americe, Austrálii, na Floridě, v Kalifornii, Indonesii a v Malajsii.
List této rostliny se nazývá příznačně citronová tráva, protože má příjemnou lahodně citronovou chuť i vůni.
Pěstování - Rostlina vytváří trsy tenkých listů, dorůstajících až 1 metr. Hodí se pro pěstování v nádobách, protože je velmi dekorativní. Semena se vysévají na povrch kvalitního substrátu, pouze se jemně zasypou nebo zatlačí do hlíny. Semena mají fyziologicky nižší klíčivost. Misku po vysetí zakryjte sklenicí nebo igelitovým sáčkem než rostliny začnou klíčit. Semena klíčí 15 - 30 dní při teplotě 20 - 25°C. Lemongras lze pěstovat v nádobách jako pokojovku nebo přes léto na záhoně na teplejším místě. Rostlinu je nutné přezimovat při pokojové teplotě. Sklízejí se vnější listy, které zpracovávají buď čerstvé, nebo se suší.
Svědčí jí světlé místo a celoročně pokojová teplota. Potřebuje lehký, výživný substrát a dostatek vláhy.
Od jara do podzimu ji můžete mírně přihnojovat přírodními rostlinnými výluhy bohatými na dusík, které jsou nejvhodnější, pokud trávu budete konzumovat.
Sazenice je možné koupit ve specializovaných zahradnictvích. Ve sklenici vody můžeme nechat zakořenit i čerstvou lodyhu odlomenou ze zakoupené rostliny. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme ji do zeminy v kořenáči. Množí se také dělením trsů. Semen tvoří velmi málo.
Využití - Tato tropická tráva, která se v Česku občas prodává ve svazečcích jako pažitka, je typická pro thajskou kuchyni proslulou svými pikantními jídly rozmanitých chutí a vůní.
Při kuchyňském použití zásadně upřednostňujeme citronelu syrovou, protože sušená ztrácí charakteristické aroma.
Používá se také samotná na přípravu velmi osvěžujícího nápoje bez kofeinu nebo na dochucení jiných bylin (maté, zelený čaj).
V Brazilii se užívá při horečce a k uklidnění nervů. V indické medicíně se podává při nechutenství a žaludečních problémech.
Popis - Ayahuasca je v současné době velmi populární šamanská halucinogenní „droga“, která se užívá za účelem osobnostního růstu anebo léčby drogových závislostí či duševních traumat a bolestí.
Ayahuasca je kečuánský název pro amazonskou liánu Banisteriopsis caapi a zároveň pro odvar z ní připravený. Jméno znamená réva duše či liána mrtvých. Ačkoliv se nápoj jmenuje podle liány, má i stovky dalších názvů, např. yagé, caapi, hoasca, daime či prostě čaj.
Ayahuasca je směs dvou velmi silně halucinogenních rostlin. Má velice charakteristické účinky tj. vize, které vyvolává nemají povahu halucinací, ale reality, kterou konzument opravdu zažívá.
Jsou to vize světů paralelních s tím naším. Na světě neexistují snad dva stejné recepty na přípravu Yage. Každý šaman si své tajemství přípravy střeží. Je však známo, ze se vyrábí z betakarbolinových a tryptaminových alkaloidů obsažených v rostlinách Banisteriopsis caapi a Psychotria viridis. Ani jedna složka požitá samotná však není psychoaktivní.
Zajímavosti - Rod Banisteriopsis zahrnuje více než 100 druhů lián rostoucích v tropických oblastech.
Banisteriopsis caapi jako ostatně všechny druhy tohoto rodu je obrovská pralesní liána se složenými listy a drobnými růžovými květy. Po okolních pralesních kmenech šplhá tak dlouho, dokud se její květy nestřetnou s přímým slunečním světlem. Svým počínáním a touhou po slunci může někdy hostitelský strom i zabít. Je známo, že pokud se pěstuje ve sklenících zarůstá celé jeho střechy a pod sebou nechává jen stín.
Inhibitorů MAO (viz níže) je veliké množství a dokonce i samotný harmalin a harmin jsou kromě B. caapi přítomny třeba v syrské routě (peganum harmala). DMT a příbuzné tryptaminy jsou neméně časté a vyskytují se po celém světě v mnoha druzích akácií, mimóz a rákosů.
Využití - Používání této liány sahá hluboko do předkolumbovské doby. Dnes je rozšířena po celé Amazonii. Používání ayahuasci je velmi rozšířeno mezi indiány v tradiční medicíně, při mystických a náboženských obřadech, jako projímadlo, halucinogen, a pro věštění, diagnostiku a telepatii. V Kolumbii se používá při rituálním obřadu tukanoan yuruparí - obřad přechodu chlapce v muže. Chivarové zase věří, že ayahuasca umožňuje duši odpoutat se od těla a volně se pohybovat.
Vedle šamanského využití ayahuascuery, je ayahuasca také hlavní svátostí vlivných brazilských spirituálních skupin Santo Daime a Union de Vegetal. Ayahuasca se používá hlavně při náboženských obřadech mezi indiány v západní části Amazonské nížiny a mezi izolovanými kmeny žijícími na západních svazích kolumbijských a ekvádorských And.
Účinky - Nápoj má velmi silné halucinogenní účinky, trvající asi šest hodin. Po užití se často dostavuje zvracení, což však není vnímáno jako nepříjemný průvodní jev, ale jako prostředek očištění těla i duše. Vize vyvolané yagé přicházejí ve vlnách, kdy se fáze běžného vnímání střídají s intenzivním vizionářským pohroužením až transem. Nechybí ani okamžiky radostného smíchu. Pro původní uživatele byla ayahuasca zdrojem uměleckých motivů pro malování a vyšívání a koneckonců podobně funguje i dnes.
Účinky tohoto na chuť hořko-slaného a odporného nápoje se projevují již pár minut po perorální aplikaci příjemným stavem opojení, často doprovázeným barevnými halucinacemi, zostřením sluchu a následným hlubokým spánkem plným snů. Přichází také zvracení či uvolnění stolice na stranu druhou však vnímá duševní i tělesnou odevzdanost přírodě. Hodně zajímavé je specifické působení yagových vizí na psychiku. Převládajícími barvami halucinací bývají jen modrá, purpurová a šedá, zatím co při současném podání nějaké tryptaminové drogy (např. B. rusbyana) se dostavují halucinace ještě v dalších barvách - zářivě žluté a červené. Někdy se projevuje nauzea, která je silnější u drogy připravené vařením, případné zvracení je způsobeno vyšším obsahem tříslovin. Vystřízlivění bývá obvykle bez jakýchkoliv nepříjemných účinků. Průběh je však u jednotlivých osob velmi rozdílný, takže výjimečně bývá reakce opačná, velmi nepříjemná doprovázena nepříjemným vystřízlivěním. Obecně by se dalo říct, že účinek závisí na několika okolnostech: na způsobu přípravy, okolním prostředí, použitém množství, počtu použitých příměsí, účelu použití a v neposlední řadě na způsobu, jakým šaman celý obřad řídí.
Inhibitor MAO - Biochemické studie ukazují, že látky harmin a harmalin, obsažené v rostlině působí jako inhibitory enzymu monoaminooxidázy (MAO) typu A, která odbourává všechny monoaminergní neurotransmitery (noradrenalin, dopamin, serotonin). Trvání inhibice MAO-A vyvolané těmito beta-karboliny trvá v rozmezí 4-24 hodin s maximem okolo 3 hodin v závislosti na dávce.
Jak již bylo uvedeno, na vlastní intoxikaci se podílejí také obsahové látky rostlin použitých jako příměsy. Psychotria viridis, obsahuje psychedelické tryptaminové analogy (jako DMT). Tyto jsou samostatně po orální aplikaci neaktivní, ale díky navozené inhibici MAO, se mohou projevit i silně psychedelické účinky DMT.
Popis - Calea zacatechichi je hustě rozvětvený keř vysoký asi jeden metr. Má vejčité listy s pilovitými okraji 2-6 cm dlouhé. Husté květenství se skládá obvykle z dvanácti drobných květů žluté barvy, úbory jsou v koncových chocholících. Tento keř roste v oblasti od Mexika až ke Kostarice.
Podle moderních výzkumů, vykazuje tato droga charakteristické zpomalení EEG (mozkové činnosti) a prodloužení reakční doby u subjektů. Tyto příznaky naznačují, že zacatechichi obsahuje látky působící hypnoticky. Výsledky pokusů s diazepamem a zacatechichi potvrzují hypotézu, že extrakty ze zacatechichi (zvláště metanolová frakce) obsahují složky účinkem ekvivalentní subhypnotické dávce diazepamu. Výsledky rovněž ukazují, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování... To vše nasvědčuje tomu, že rostlina Calea zacatechichi navozuje živou hypnagogickou představivost během fáze SWS I.
Využití - Indiáni oaxackého kmene Chontal tuto rostlinu užívají, aby si „vyčistili smysly" a mohli se slovy domluvit se světem duchů, nazývají bylinu thle-pelakano - "list boží". Věří, že vidiny spatřené ve snech po požití Caley formují budoucnost nebo ji pomáhají předpovědět. Indiáni ve snech přijímají věštby nebo je jim bylinou napovězeno, kde nalézt vzdáleného nebo ztraceného člověka nebo co je příčinou nemoci. Po vypití čaje z Caley, které ještě doplňují vykouřením cigarety z listů Caley se u nich dostaví pocit klidu, ospalosti, rozšíření smyslových vjemů a představivosti, lucidní snění a zajímavé, pestré sny. Moderní studie dokázaly, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování
Ze sušených rozdrcených listů tohoto keře připravují Indiáni žijící v oblasti Oaxaca halucinogenní nápoj. Zacatechichi znamená "hořká tráva". Rostlina bývá také označována jako "psí marihuana", "matka listů" nebo "list bohů". Když Indiáni vypijí tento nápoj, často ještě vykouří cigaretu smotanou ze sušených listů rostliny, aby tak zvýšili halucinogenní účinek. Začátek působení drogy poznají podle toho, že se cítí ospalí, zřetelně vnímají svůj tep a bušení srdce. Chuť tohoto nápoje je silně hořká a mnoho lidí ji nemusí snášet. Naopak kouření je poměrně příjemné, ovšem účinek není tak intenzivní.
Užívá se také v místní lidové medicíně ke snižování horečky (antipyretikum), při zvracení (antiemetikum), k podpoře chuti k jídlu (stomachikum) a dalších chorobách. Lze ji využít i jako účinný insekticid.
Popis - Silenka kapská (latinsky Silene capensis), též nazývaná 'africký kořen snů', je rostlina rostoucí v provincii Eastern Cape v Jihoafrické republice.
Pěstování - Rostlina vyžaduje velkou vlhkost, ale je schopna odolávat teplotám od +40 °C do -5 °C. Květy této rostliny se otevírají v noci a zavírají při úsvitu. Jsou velmi voňavé a vůni připomínají něco jako hřebíček, jasmín a banány.
Využití - Silene je pokládána africkým kmenem Xhosa za posvátnou rostlinu, která po požití navozuje živé a lucidní sny. Rostlinka má údajně silný vliv na snovou aktivitu a má přinést věštebný sen. Místní šamani ji používají v iniciačních rituálech.
Mnoho lidí označuje Silene capensis za mocnějšího pomocníka při práci se sny, nežli je Calea zacatechichi. Tato vzácná etnobotanická bylina je šamany Xhosa považována za "ubulavu", jinak řečeno léčivý kořen, který nazývají "undela ziimhlophe", což lze doslovně přeložit jako bílé cesty. Africké kulty, které věří, že zásadní poselství předků jsou jim sdělována ve snech, hledají již stovky let rostlinné pomocníky ve světě snů. Kořen Silene capensis je v Africe považován za jejich "best-know".
Popis - Zornia latifolia je jeden z asi 80 jednoletých i víceletých druhů rodu Zornia. Je to vytrvalá, poléhavá, asi 30cm vysoká bylina s dlouhými postranními stonky. Jejím domovem jsou tropické a subtropické oblasti Ameriky a Afriky. Zornia latifolia stejně jako ostatní druhy tohoto rodu roste v subtropických a tropických oblastech Afriky a Ameriky, nejčastěji na loukách.
Využití - V Jižní Americe se rostlina využívá jako entheogen. Místní domorodé obyvatelstvo ji kouří pro její psychoaktivní účinky namísto marihuany. V Brazílii je velmi rozšířeno kouření semen zornie. Odtud také dostala své portugalské jméno maconha brava, což ve volném překladu znamená falešná marihuana. V Evropě se přidává do směsi s marihuanou. Má mírné sedativní účinky. Zornia se podává také jako lék proti úplavici.
Popis - Tento druh roste na vlhkých stanovištích nebo na březích potoků v podhorských oblastech ve středním Mexiku.
Rostlinka se vyskytuje téměř na celém americkém kontinentu, od jihozápadu USA, až po Argentinu. Kvete pěknými žlutými květy a má úzké podlouhlé tmavě zelené listy.
Tato u nás doposud neznámá rostlina byla velmi ceněna Aztéky při rituálních tancích a slavnostech. Sinicuichi je také nazývána zvukovým halucinogenem, protože způsobuje, že zvuky doléhají zdeformovaně a z velké dálky. Mexičtí šamani užívají tuto rostlinku k věštění a k návratům do minulosti, také věří, že vlastnění této byliny přináší nadpřirozené schopnosti, které z ní přecházejí na člověka. Říká se také, že užití heimie umožňuje vzpomínat na zážitky z prenatálního období. Účinky bývají často popisovány jako euforické, relaxační a celkově příjemně unavující.
Pěstování - Ve specializovaných prodejnách v Americe (USA) jsou k dostání semena sinicuiche, a údajně je snadné tuto rostlinu vychovat a pěstovat. Klíčivost balíčku semen bývá téměř stoprocentní. Tento druh je velmi citlivý na nedostatečnou zálivku. I hodinu či dvě trvající nedostatek vody jí může nebezpečně ublížit. Potřebuje spoustu místa na kořeny a květináč jí velmi rychle může být malý.
Využití - Je využívána pro své psychoaktivní, protizánětlivé, sedativní a zklidňující účinky. Má vazodilatační schopnosti a působí proti žlučníkovým onemocněním, vysoké hladině cukru a vysokému krevnímu tlaku. Účinnou částí rostliny jsou listy. Domorodými kmeny je využívána k šamanským rituálům. Její požití přináší stav hlubokého klidu a pocitu jednoty, schopnost vzpomenout si jasně na minulost, dokonce na prenatální život.
Místní význam tohoto keře jako léčivé rostliny a omamné drogy dokumentuje i název "bylina života", užívaný např. v Brazílii. Tuto rostlinu, kterou Aztékové nazývali "sinicuichi", dosud používají mexičtí šamani jako prostředek k navození věšteckého transu. Domorodci považují sinicuichi za posvátnou a nadanou nadpřirozenými silami. Pomáhá jim vyvolat živé vzpomínky na to, co se kdysi stalo.
Droga navozuje lehkou závrať, mátožnou euforii, ztmavnutí zorného pole, zcvrknutí se okolního světa, změny ve vnímání času i prostoru, zapomínání. Hlavní jsou však sluchové halucinace a s tím spojené vyšinutí ze skutečnosti. Zvuky se zdají přicházet deformované z velké vzdálenosti. Předávkování může vést až k hluchotě.
Popis - Sceletium tortuosum je sukulentní rostlina z čeledi Aizoaceae. Její užívání se z Jižní afriky postupně rozšiřuje do celého světa. Tamnějšími obyvateli hotentoty je již po stovky let užívána jako rozjasňovač nálady, relaxant a empatogen.
Dr. N. Gericke jenž je vedoucí výzkumu kanny v jižní Africe se domnívá že „ scelentium tuortosum je jedna z nejvýznamějších látek mající schopnost měnít mysl a je pravděpodobné, že bude mít hluboký vliv na vývoj lidského vědomí.“ Dnes již některé farmaceutické společnosti přidávají prášek z kanny do tablet a začíná se o ní mluvit jako o přírodní alternativě léků proti depresím bez vedlejších účinků.
Využití - Populární se stává především díky svým povzbuzujícím účinkům, dokáže snižovat stres, napětí a úzkostné stavy, potlačuje hlad a žízeň, zvyšuje empatii a schopnost sociální adaptace. Tyto pozoruhodné účinky Kanny využívají jihoafričtí domorodci pro lov a chůze na dlouhé vzdálenosti v suchých oblastech. Kana má také své tradiční metody přijímání. Domorodci čerstvou Kanu žvýkají, sušenou a rozdrcenou šňupou či kouří společně s tabákem nebo z ní vaří čajové odvary. V západní evropě význam rostliny Sceletium tortuosum neustále vzrůstá pro její schopnost potlačovat úzkost, zmírňovat stres a lehké deprese. Oproti Třezalce tečkované má výraznou výhodu v okamžitém nástupu účinku.
Sceletium tortuosum je užíváno jako modulátor nálady při stavech úzkosti, lehkých depresí, při nadměrném zatížení, stresu a nervovém vyčerpání. Dokáže uvolnit vnitřní psychickou tenzi, zlepšit schopnost soustředění a snižovat agresivitu . Sceletium tortuosum je experimentálně užíváno jako podpůrný supplement sekundární a terciální prevence při odvykaní závislosti na alkoholu. Poznatky bylo zjištěno, že současné užívání Kanny a pití alkoholu vyvolává bolestí hlavy a težké kocoviny, což má odrazovat od pití alkoholu. Pravidelné užívání Kanny také snižuje tzv. "bažení" po alkoholu.
Kanna se stále častěji stává objektem výzkumů, aby se zjistilo, zda je rostlina skutečně bezpečná pro možné užití této suroviny pro výrobu léčiv. Zatím je v některých zemích světa prodávaná rozemletá sušina jako bylinné kapsle nebo potravinový doplněk. Současné poznatky z ukončených výzkumů se shodují, že rostlina není návyková a nemá negativní vliv na lidské zdraví. Jelikož však obsahuje mnoho alkaloidů, mezi nimiž hraje klíčovou roli mesembrin, doporučuje se při jejím užívání opatrnost v požitém množství a dávkování. A to především kvůli tomu, že obsažený mesembrine a jeho deriváty mesembrenone, mesembrenol a tortuosamine působí jako inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, čímž analogicky působí jako léčivé přípravky na lékařský předpis. Proto se Sceletium tortuosum nesmí kombinovat s antidepresivy typu SSRI nebo jinými psychofarmaky s podobným mechanismem účinku. Právě pro tyto vlastnosti je Kana západní civilizací stále více vyhledávána, jelikož je dostupná bez lékařské předpisu a dokáže suplovat účinky léků typu Prozac, Zoloft a jiná farmaka.
Vedlejší účinky při nadměrných dávkách - Mohou se vyskytnout příznaky jako pocity zvýšené únavy, malátnost, časté zívání, hyperaktivita, změny vizuálního vnímání (popisované jako mírně rozmazané vidění), neklid, nervozita, závrať, nevolnost, bolesti hlavy. Sceletium tortuosum by se nemělo kombinovat s jinými psychofarmaky, zvláště pak, pokud jsou typu SSRI.
Kanna je inhibitor zpětného vychytávání seratoninu, proto se nesmí kombinovat s antidepresivy obsahujícími SSRI (seroxat, prozac) a MAO inhibitory (např. Peganum harmala, Banisteriopsis, Passiflora incarnata, Quebracho-blanco).
Popis - Paullinia cupana je původem z povodí Amazonky, zejména z oblasti jižně od této řeky. V menší míře roste i v povodí řek Orinoko a Rio Negro. Pro její sklizeň se většinou využívají tamnější volně rostoucí porosty, ale místy se i pěstuje, v posledních letech dokonce i na plantážích v Brazílii. Díky vysokému obsahu kofeinu patří paulínie k nejsilnějším purinovým drogám. Guarana může obsahovat až 4x více kofeinu než káva, ale to není všechno. Obsahuje také stimulanty jako jsou theobromin a theofilin. Aby byl účinek silnější, tak se guarana konzumuje s pár kapkami citrónové šťávy. Tento kofein obsažený v guaraně je daleko šetrnější k žaludku než káva. Ve zralých semenech paulinie je až 6 % kofeinu. Kofein z guarany se uvolňuje postupně, takže její povzbuzující účinky přetrvávají 6-8 hodin.
Pěstování - Paulonie potřebuje pro svůj růst specifické podmínky. Nejvíc se jí daří v tropickém prostředí s dostatkem vláhy. Guaranu si mohou především vypěstovat majitelé rozlehlých zimních zahrad či tropických skleníků. Rostliny paulinie se pěstují podobně jako vinná réva. Sazenice se sadí ve vzdálenosti asi 2 x 2 metry a pravidelně se seřezávají. Paullinie by se měla pěstovat ze semen. Semena paulinie sázíme do substrátu, který má dostatečný podíl písku či štěrku, aby byl substrát dobře propustný. Do substrátu se semenínka sázejí přibližně 1,5 cm hluboko. Pro lepší vyklíčení je dobré semínka ponořit do teplé vody na několik hodin. Semínka potřebují světlo a pokojovou teplotu. Nejvhodnější je paulinii pěstovat v miniskleníku či minipařeništi. Až semínka vyklíčí, tak začněte výsevní zařízení pomalu odvětrávat a současně zahajte občasné rosení. Vzešlé semenáčky se musí často rosit a také jim musíme dopřát tropické podmínky – vysokou vlhkost a teplo.
Využití - Guarana má známý prokázaný účinek jako stimulant centrálního nervového systému, což se projevuje odstraněním psychické a fyzické únavy, zlepšením mentálních funkcí, zvýšením výkonu organismu, chuti do cvičení a zlepšením atletického výkonu. Současně podporuje proces redukce nadváhy zvýšením rychlosti metabolismu tuků a omezením chuti k jídlu. Paullinia cupana také zlepšuje krevní oběh a brání usazování cholesterolu, likviduje v těle volné radikály a pomáhá při migréně.
Je vhodná při nervových vypětí, při depresích a může se použít při rekonvalescenci po dlouhé nemoci. Dále je vhodná pro studenty, kteří mají před důležitou zkouškou. Guarana zlepšuje paměť a soustředění.
V etnické medicíně se guarana používá k detoxikaci krve a k celkové desinfekci. Dokáže stabilizovat činnost jater, zlepšení krevního oběhu a k posílení srdce. Guaranu můžete znát i z přípravků na hubnutí. Tyto semínka můžete preventivně užívat i při pobytu v exotických zemích, protože skvěle desinfikuje trávící trakt a působí jako prevence na zácpu či průjem způsobený exotickými podmínkami. Nedávno se výtažky z guarany začaly používat při výrobě kosmetickým přípravků určených proti celulitidě. Guarana je na celulitidu velmi účinná, protože rozšiřuje cévy a má lipolytické účinky.
Pozor na vedlejší účinky guarany, nejsou však tak vážné jako nadměrná spotřeba kávy, černého čaje či coly. Nejčastějšími negativy jsou nespavost, vnitřní neklid, zrychlený tlukot srdce a žaludeční potíže. Konzumace guarany se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám. Měli by se jí vyvarovat osoby citlivé na kofein. Nadměrná spotřeba není doporučena osobám s vysokým krevním tlakem, srdečními poruchami, cukrovkou, nádory a s epilepsií.
Popis - Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. Korunní plátky jsou na okrajích „tečkované“ černými žlázkami, které po protržení roní červenočerný olej. Kvete přes léto, od června do září.
Třezalka tečkovaná je velmi významnou bylinkou lidového léčitelství se silným účinkem na náš organismus. Její léčivá působení jsou známá již po mnoho generací a stále jsou předmětem zkoumání, protože účinky obsahovaných látek a jejich kombinací v této rostlině nejsou ještě plně odhaleny.
Když se podíváme na list třezalky proti světlu, uvidíme v jejich sruktuře drobné červené tečky - žlázky obsahující červené barvivo hypericin, zvané také krev Sv. Jana (odtud jeden z lidových názvů třezalky).
Třezalka je bylinka krásná na pohled, její zářivě žluté květy zdobí stráně a louky pozdního léta, jako by volaly po povšimnutí.
Roste v celé Evropě kromě arktického pásma, na východ až k Jeniseji, v severozápadní Číně, Malé Asii, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa. V České republice je hojná od nížin do podhorských oblastí.
Pěstování - Je považována za magickou rostlinku a z našich zahrádek dokáže vykouzlit překrásné místo pro relax.
Třezalka tečkovaná není na samotné pěstění nijak náročnou rostlinou, ale i přesto své zásady správného pěstování má.
Třezalka se vysévá do volné půdy na podzim. Semeno by mělo přes zimu vymrznout v zemi. Pokud se semeno vyseje na jaře - není takové procento úspěšnosti jako na vysetí Třezalky na podzim. Jakmile se rostlina ujme, sama se dále rozmnožuje semeny. Nejlépe třezalce vyhovuje slunné stanoviště nebo polostín a propustná vápenitá půda.
Po odkvětu sestřihněte rostlinu až k zemi. Podpoříte růst nových výhonů, na jejichž koncích rostliny kvetou.
Využití - Třezalka jako metla na nespavost, úzkost, stres a deprese.
Možná jste si všimli, že třezalka tečkovaná je častou součástí směsí bylinkových čajů proti výše jmenovaným nepříjemným stavům naší mysli a těla - sedativní a uklidňující účinky třezalky jsou jistě jedny z jejích nejpřínosnějších účinků na lidský organismus. Čaj z třezalky je doporučován při nespavosti, problémech s usínáním, při pocitech úzkosti, přílišné melancholií, "skleslé mysli", při nadměrném stresu, žaludečních neurózách a dokonce při léčbě lehčí deprese.
V období klimakteria u žen může někdy po poradě s odborníkem nahradit některé léky pro stabilizaci projevů hormonálních výkyvů, nebo léčbu doplnit.
Pro dosažení efektu těchto uklidňujících účinků je potřeba třezalku užívat pravidelně po delší období, účinky se zpravidla projevují po 2-3 týdnech užívání.
Některé látky v třezalce obsažené působí na naše tělo jako diuretikum - močopudně - pomáhají tedy s čištěním těla a zároveň blahodárně působí na ledviny při jejich čištění a zánětlivých onemocněních.
Třezalka je vhodným doplňkem léčby nemocí zažívacího traktu, jako jsou žaludeční vředy a zánětlivá onemocnění střev. Celkově také podporuje činnost žaludku, žlučníku a jater.
Je též považována za přírodní antibiotikum, pomáhá bojovat např. proti původcům chřipky.
Sklízení - Nezdřevnatělou kvetoucí nať sbíráme v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť.
Popis - Ipomoea violacea nebo-li povijnice fialová (někdy se vyskytuje i pod názvem I. rubrocaerulaea) je jednoletá popínavá bylina. Tento proměnlivý druh roste především v oblasti Mexika, často se vyskytuje na Karibských ostrovech a i v tropických oblastech Jižní Ameriky. Velké nálevkovité květy kvetou od července do září. Existují také kultivary s bílými, modrofialovými a červenými květy.
Pěstování - Tato původem tropická liána pochází z Mexika. U nás ji tedy spálí první mráz, pěstuje se jako letnička. Stonek má chlupatý, ovíjivý, až 3 metry dlouhý.
Semena vyséváme v březnu do dobré kompostní zeminy bohaté na živiny, pro výsadbu použijeme klasickou květinovou zeminu také bohatou na výživu. Rostlina má velmi vysoké nároky na vláhu a živiny, přihnojujeme ji tedy dvakrát týdně plným hnojivem. Vyžaduje světlé, slunné, před větrem chráněné stanoviště. Při dlouhotrvajícím dešti a chladném počasí povíjnice chřadne a hyne. Jako opora je vhodná mříž nebo plot.
Využití - Aztékové předkolumbovské doby nazývali semena povijnice "tililitizin" a používali je stejným způsobem jako semena ololiqui. V jihomexické Oaxace jsou podnes uctívána jako jeden z nejdůležitějších halucinogenů. Používají se při věšteckých, magicko-náboženských a léčebných rituálech. Činantékové a masatekové ji nazývají "piule" a Zapotékové "badoh negro".
Ze semen se připravuje nápoj. Rozdrcená semena se nechávají zkvasit se šťávou z agave (Agave) nebo ananasů (Ananas comosus). Po vypití se dostavují sny a vize a takto opojený člověk údajně není schopen lhát.
Často se pěstuje i u nás v zahradách jako okrasná popínavá rostlina.
Popis - Rakytník je keř nebo menší strom vyskytující se hlavně v Číně, Mongolsku, Nepálu, Indii a na Sibiři, nyní rozšířený po celé Evropě. Je trnitý, obvykle 2 metry vysoký, má zeleno-stříbrné listy a oranžové bobule.
Z rakytníku řešetlákového lze oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo.
Je to půvabný a dlouhověký keř, který můžeme díky jeho nenáročnosti snadno pěstovat. Jeho okrasná funkce je však jen příjemným vedlejším efektem - pěstuje se především pro plody tvaru bobulí, přesněji malvičky, které jsou nejen zdravé, ale přímo léčivé. Oranžové plody rakytníku jsou koncentrátem důležitých vitamínů: C, A, D, F, K a skupiny B, rutinu, flavonoidů. Dále obsahují pektin, silici, třísloviny, organické kyseliny, oleje a minerály a mnoha dalších prospěšných látek. Zásadní je také obsah alkaloidu hippopheinu, který se v těle přeměňuje na serotonin, hormon důležitý pro celkovou vitalitu, chránící organismus proti depresi i nádorům.
Pěstování - Potřebuje zásadně výslunné stanoviště. Půdy jsou nejvhodnější lehčí, písčité, propustné a bohaté na vápník. Uspokojivě však roste i na vlhčím a třeba i slaném stanovišti. V našich podmínkách je otužilý (pouze ve zvláště tuhých zimách - více než -50 °C a na vlhčích stanovištích namrzají).
Je to rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysadit samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se doporučuje vysazovat v poměru pět až deset samičích na jednu samčí. Pozná se hlavně na jaře, podle větších zárodků pupenů. Pyl přenáší vítr, nikoliv hmyz, takže opylovač musí být vždy po větru. To hlavně u větších výsadeb (zjistěte si, odkud u vás nejvíc fouká na jaře), pár rostlin u sebe se opylí i bez této designové promyšlenosti. Plody uzrají v září až v říjnu. Pohlaví je zřejmé až na přibližně čtyřletých jedincích.
Má daleko rozvětvený a hluboký kořenový systém. Vytváří kořenové výhonky, proto ho vysazujte jen tam, kde časem jeho rozrůstání nebude na obtíž. Zlatočervené plody dozrávají na konci srpna až v říjnu, podle odrůdy. Je třeba je sklízet včas – v přezrálých se snižuje obsah hodnotných látek.
Využití - Čerstvé plody se používají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, ale také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, při nedostatku vitaminů a minerálů, hlavně na jaře a v zimě. Čaj z plodů se používá při léčení bolesti žaludku.
Díky velkému množství prospěšných látek působí rakytník jako biogenní stimulátor, povzbuzují odolnost proti infekcím i stresu. Příznivě působí i na krevní oběh, působí hojivě na sliznice dýchacího i trávicího ústrojí i na klouby. Jsou i dobrou prevencí civilizačních chorob jako je arterioskleróza.
Má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek (vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna jediná bobulka). Kromě toho je rakytník vítanou zásobárnou vitaminu A a organických kyselin. Rakytník má značné biostimulační účinky, výrazně podporuje imunitní systém, je velmi vhodný při rekonvalescenci. Podporuje tvorbu žluči a trávicích enzymů, stimuluje činnost jater a plic, reguluje krevní oběh. Pomáhá tedy při plicních nemocech, léčí žaludeční vředy a různá kožní onemocnění včetně akné, je schopný tlumit bolest a rakytníkové masti regenerují tkáně při omrzlinách a popáleninách. Rakytník také zabraňuje vypadávání vlasů. Vynikající je pro očistu organismu od toxických zplodin, dále rozpouští hleny, zlepšuje stav kloubů při revmatismu, vykazuje i protinádorové účinky. Velký boom v současné době zažívá v USA - jsou známy první pozitivní výsledky při léčbě rakoviny děložního krčku. Plody rakytníku jsou přirozeným koncentrátem všech nejdůležitějších vitamínů.
Popis - Měsíček lékařský se u nás pěstuje od nepaměti. Dříve bychom jen těžko hledali zahrádku na vsi, kde by nesvítil svými zářivě žlutými a oranžovými květy. Ty ale nejsou jen pastvou pro oko. Látky v nich obsažené dokáží z našeho těla vyhánět různé vetřelce, umí povzbudit a hojit.
Měsíček je okrasná jednoletá rostlina původem z Orientu, hojně používaná ve starém Římě, Egyptě, Persii i mnoha dalších státech Středomoří. Je známa zejména jako antiseptikum a mast k léčení poranění a zánětů kůže. Uplatnění našla také v kuchyni k přípravě jídel i v domácnosti k barvení. Často je užívána i v kosmetice ke zjemnění a zvláčnění pokožky.
Pěstování - Tato letnička vyžaduje slunné a prostorné místo, ale pokvete i ve stínu. Vyhovuje jí většina půd (nejlepší je vápenitá), ale ne příliš promáčená. Výsev je možný na jaře i v létě. Měsíček bývá často pěstován jako předplodina ke všem druhům zeleniny, výborně chrání zejména rajčata proti háďátkům a sviluškám.
Měsíček vyséváme v dubnu rovnou na záhon, po špetkách, spon 30 cm, mírně zasypeme. Přibližně za 10 týdnů se objevuji první květy. S výsevem můžeme v mírnějších oblastech začít už na podzim, květy se pak na jaře může objevit už o měsíc dříve. Rostlinu je dobré zaštípnout, aby se rozvětvila. Půdu okolo rostliny kypříme. Pravidelně odstraňujeme odkvetlé květy. Za sucha zaléváme. Kvete nepřetržitě celé léto.
Během vegetační doby můžeme dosít další semínka, kvetení ještě prodloužíme. Na podzim jde snadno sebrat z rostlin vyzrálá semena. Někdy se měsíček množí samo výsevem.
Využití - Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný našemu metabolismu. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením.
Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a při léčbě akné. Nejen že vraždí škodící mikroorganismy, také podporují tvorbu nových tkání, a tím urychlují celý proces hojení kůže.
Popis - Svěží vůně jejích květů okouzlí každého. Keříky s modrými, vzácněji i růžovými či bílými klásky květů jsou půvabné. Levandule je mrazuvzdorná, můžete ji pěstovat venku i v nádobách, v mnoha druzích a varietách. Provoní a ozdobí zahradu, květy i listy užijete v kuchyni, v koupeli i v prádelníku.
Pěstování - Levandule vytváří dřevnatějící, plně mrazuvzdorné keříky. Podle druhu a kultivaru mohou být jen 20, ale i 60 cm vysoké.
Potřebují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Na živiny jsou nenáročné.
Levandule je ideální rostlina k vytvoření voňavého bylinkového zátiší na zahradě, i k pěstování ve velkých nádobách. Je také medonosná, milují ji včely i motýli.
Pro udržení pěkného vzhledu můžeme keříky na jaře seřezávat, ale pouze nové výhony, nikdy až na staré dřevo, které obráží špatně.
Původní, botanické druhy, jako je právě levandule lékařská se dobře množí semeny i řízky. Vyšlechtěné variety je pak třeba množit pouze řízky, aby si zachovaly své vlastnosti.
Seřezáváme je v době, kdy je přibližně polovina květů v klásku otevřená a sušíme ve svazcích hlavou dolu.
Využití - Květy levandule mají v domácnosti velmi rozmanité použití. Voňavý Nálev z čajové lžičky květů na šálek vody uklidňuje nervy, tiší bolesti hlavy, pomáhá trávení a provoní dech.
Květ levandule je i oblíbenou součástí uklidňujících bylinných směsí (například spolu s třezalkou, meduňkou, a chmelovými šišticemi).
Uklidňující je i koupel, do níž můžeme přidat litr silnějšího nálevu z levandulových květů, nebo sáček s nimi zavěsit do proudu horké vody.
Sáčky se sušenou levandulí vložené do skříně provoní prostor i prádlo a především účinně odpuzují moly.
Svazky sušených květů jsou krásnou dekorací a zároveň osvěžují vzduch.
Čerstvé květy lze také kandovat a zdobit jimi dezerty, přidávat je do marmelád.
Sušené květy patří do směsi provensálských bylin a hodí se například k dušeným pokrmům.
K masitým jídlům a rybám se v jihoevropských kuchyní přidávají i ostře chutnající mladé lístky levandule.
Popis - Kozlík lékařský roste planě v Evropě, Severní Americe i Asii. Daří se mu na vlhčích loukách a lesních mýtinách. Je to pohledná, až metr vysoká bylina s chocholíky bílých či narůžovělých květů.Kozlík lékařský je jednou z nejúčinnějších bylinek pomáhajících při nespavosti a přinášejících uklidnění. Proti nespavosti jej doporučuje i řada lékařů – rozhodně je lepší nejprve vyzkoušet kozlík, který nemá vedlejší účinky, jako léky proti nespavosti, a především na rozdíl od nich nenarušuje důležité fáze spánku, jež jsou pro celkovou regeneraci těla i duše klíčové.
Pěstování - Na zahradě se mu bude dařit na polostinném, ale i slunném místě, pokud mu dopřejete dostatek vláhy.
Oddenek se sklízí nejlépe na jaře či na podzim, suší se při teplotě do 30°C.
Využití - Kozlík lékařský patří mezi byliny, jejich účinnost prověřily staletí praxe i moderní medicína. Pomáhá při problémech s nespavostí, při stresu, úzkosti. Umí vyrovnávat hladiny klíčových látek v mozku, přitom nevyvolává závislost.
Léčivý oddenek působí na neurotransmitery v mozku.
Pro fytoterapeutické účely se používá aromatický oddenek kozlíku. Obsahuje mnoho účinných látek, například silice a kyselinu valerovou, alkaloidy. Komplex účinných látek dovede v mozku zvýšit hladinu GABA kyseliny, která je nezbytná právě pro schopnost usnout a celkově i psychický klid. Kozlík tedy přímo neuspává a nemá žádné omamné účinky. Ale tím, že se tělo i mysl zklidní, nic nebrání unavenému člověku konečně usnout. Spánek je poté také kvalitnější, nedochází k předčasnému buzení apod.
Kozlík lze využít nejen při nespavosti, ale i na uklidnění přes den, mírní pocity úzkosti a stres. Proto může pomoci i při různých onemocněních, které stres evidentně zhoršuje, například problémy s trávicím traktem. Kozlík také přímo uvolňuje hladké svalstvo, čímž na trávicí ústrojí působí i přímo.
Z podrceného sušeného oddenku lze připravit i nálev, nebo ještě účinnější odvar (lžička oddenku se zalije šálkem vroucí vody, či krátce povaří a nechá ještě vyluhovat). Nálev a odvar však mají specifickou vůni, která nemusí každému vyhovovat.
V nálevu, neboli bylinkovém čaji, je kozlík velmi vhodné kombinovat s dalšími bylinkami, které prohloubí jeho účinek. Přes den je přínosná kombinace s uklidňující třezalkou, na večer s meduňkou, mučenkou, chmelem a levandulí.
Samostatně by se kozlík neměl užívat déle než tři týdny. Po týdenní pauze lze v případě potřeby pokračovat.
Úžitkové, léčivé a exotické rostliny
24-11-2012 v 13:31 PM
