Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Toto je otázka co mě trápí už od puberty a bohužel mě s přibývajícím věkem neopustila . Tak mě napadlo, když tady někdy čtu ty filosofické debaty, co si o tom "Proč jsme tady na světě?" myslí návštěvníci Groweru.
Protože nechci nijak nasměrovávat toto téma, přidám to, k čemu jsem zatím došel já, k lepšímu až později. Jen bych mohl říct, že se mi můj názor s věkem, dokonce bych řekl, že radikálně, změnil. Hlavně v posledních 5 letech (letos mi bude 46).
Jestli nejakej ten buh nekdy existoval, tak nas vytvoril jenom proto, ze nemel co delat a nudil se. A tipuju ze ho pak lidi zacali nudit taky a sel pozorovat neco zajimavjejsiho. -> jsme tady jenom proto ye si to nakej silenec vymyslel
Proč jsme tady na světě? no to je výborný téma, o kterým se dá dlouho diskutovat.
Jsme tu třeba proto, že neše maminky a tatínkové jse měli moc rádi a splodili nás....- to je asi ten nejbezprostřednější důvod.....všichni jsmě vlastně něčí děti(nemyslím boha) , at už ztracené nebo jinak...
......Jenže tenhle důvod Vám asi po dobrým jointu nestačí :o) a najednou se člověk začíná dívat na svět v různých rovinách. Začnete přemýšlet třeba o tom, že všechny věci kolem Vás mají nějaký smysl, např. popelník na stole- vím proč tu je a jakou má funkci nebo i ta popelnice venku za oknem se může zdát užitečnější než My sami. Komu sloužíme my? Najednou nám nestačí samotná příčina naší existence, ale její funkce......hmm třeba jsme opravdu páni tvorstva a správci tohohle všeho,jak se říká....No, ale dolů na zem, k tomu malému prťavému jedinci mému Já. Jednou jsem zahulil a napadla mě jedna myšlenka, dodnes si ji pamatuju:
Život je život. Jeho smyslem je přítomný okamžik. My jsme jen uvědomělý důsledek toho smyslu.
A tím pro teď končím,
Mějte se nehledejte!a jen poznávejte! Ahoj :-)
Ted jsem na to prisel...jsme postavicky u nejake silene hry...a co kdyz vyjdouuu baterky a to zarizeni vypne?
(jako pocitac a nejaka hra cilivizace 2)
Pak doufam v to ze si nas sejvlo (to bozstvo).
A to je duvod proc nas boli hllava)
Skoda ze tady neni v obrazcivh to jsem jak paprika.
Chtěl jsem se zeptat kdo z vás se díval na britský seriál (oni mají některé seriály fakt super například "Ano pane premiere" nebo jak se to jmenuje) co šel nedávno v bedně a jmenoval se Lidské tělo. Jeden ten díl byl zaměřen na funkci mozku. Co mě zaujalo bylo, že oni přirovnali fungování mozku ne k počítači, který má nějaký program (a podle něho jede) ale k termitišti.
Ve zkratce tak jak jsem to pochopil: jeden termit nic neznamená stejně jako jeden neuron ale stotisíc nebo nevím kolik termitů už vytvoří fungující termitiště stejně jako miliony neuronů mohou vytvořit myšlenku.
A to už je zajímává hra. Co Time? Taky mě to napadlo. Ale čí je to hra a proč?
P.S: Buď si jistej, že naše baterky se dřív nebo později vybijou.
Myslím, že na světě jsme proto, abychom umřeli. Protože smrt je začátek. Začátek něčeho nového - lepšího ? Určitě ! Život je jenom předehra, takové oťukání, protože to co následuje, do toho nelze vstoupit rovnou, je potřeba z něčeho vyjít.
Co následuje pak nevím, jinak bych to sem napsal, že
Podle mne nemůže vědomí zaniknout. Prostě je a nějak někam se převede. Třeba se staneme čistou energií a budeme plout vesmírem nekonečně a pořád, nezatížení starostmi ani bolestmi, jen s pocitem euforické radosti a bezpečí.
Nebo se dostaneme do pararelního světa, kde budeme zase žít a zase jinak, třeba máme každý z nás už za sebou několik pararelních světů a proplouváme do dalších a dalších ...
Smrt je asi krásná. Netoužím po ní, chci tu být co nejdéle, ale nebojím se jí ( trochu ano). Ale určitě je smrt velmi okouzlující a nádherná, prostě začátek něčeho nového.
Tyhle úvahy mě trochu naruší, když umře třeba dítě. Potom začínám o tom všem trochu pochybovat. Nejsem vysloveně nevěřící, ale ani materialista, věřím v nějakou celistvost celého vesmíru a každé buňky zároveň. A tak snad má svůj smysl i taková hrozná věc, jako když umře někdo mladý.
Hodně jsem o tom už přemýšlel a jediné na co jsem zatím přišel, je že asi není správné, abychom to za svého života pochopili.
Každý musíme snést názor druhého. Demokracie znamená diskusi. T.G.M.
Jednou zhuleny sme nato prisly...
Vesmir je totiz obri skrin nakejch typu ktery si nas tak pestujou a nakonec nas ZHULEJ... vite jak to skoncilo s dinosaurama... Slunce je totis obri sodikovka ktera sviti na zem a jiny planety (kytky), a kazda planeta je jinej model! no a cim vic budeme hulit tim vetsi bude mit nas model (Zeme) THC!!! a kdys se podivate nakym uplne vobrovskym mikroskopem do kytky tak tam taky uvidite nejaky civilizace jako treba lidi jak tam tak zijou a hulej...
A co ztoho vypliva? Ze smyslem zivota je vlastne hulit aby sme meli ten nejlepsi model...
Máme hmotu a antihmotu. Koncentrované do absolutně miniaturního nikoli prostoru, protože ten prostor je tam, kde jsou A pak se jim to nějak přestalo líbit a udělaly bum – bác. Když se potkala hmota s antihmotou, udělalo to zase bum – bác a bylo světlo A taky bylo po těch dvou Ale že hmoty bylo o drobeček víc, než tý antihmoty, něco málo jí zůstalo. V každém stadiu své existence měla každá částice této hmoty určité vlastnosti a byla v určitém vztahu k ostatním částicím. A ten vztah byl mezi některými částicemi vzájemně přitažlivý, mezi jinými odpudivý. A tak se to tu rozprsklo a tam zas smrsklo a tam, kde se to smrsklo se to formovalo ve větší a větší útvary, až vzniklo i Sluníčko a planeta Země. Ta Země se skládá zase z částic hmoty, které spolu interagují a interagují a kdykoli je nějaký stav energeticky výhodnější, než ostatní stavy, hmota v tomto stavu setrvává. Ale jelikož částic jsou mraky, stabilizace v jednom bodě vyvolá zase změnu výhodnosti stavu sousedního místa, nitro Země vře, Sluníčko praží a hmota se hemží. Příležitostně uhemží něco, co má výhodné vlastnosti pro přežití v okolí a toto něco přežívá. Je to dá se říct dokonalejší struktura, než to, z čeho to vzniklo. A z těchto dokonalejších struktur, které samy o sobě jsou schopné přetrvat se mohou při jejich kontaktu vytvořit struktury ještě dokonalejší s ještě větší šancí na přetrvání v prostředí. Při určitém stupni organizace má struktura takové vlastnosti, že zvyšuje dokonalost svého okolí a přetváří ho na podobné struktury, z nichž se skládá sama, což je výhodné, protože jejich využitím se stává ještě stabilnější. Nastane-li někdy stav, kdy struktura vytvoří stejnou strukturu, jako je ona sama, dá se již hovořit o reprodukci a dosud neživou strukturu můžeme snad již považovat za živou (hranice neexistuje – je živý Pes? Blecha? Bakterie v bleše? Virus v té bakterii? Viroid? Prion? ). Kdykoli na základě interakcí s okolním prostředím dojde ke změně živé struktury, důsledkem je buď destrukce její funkčnosti, nebo naopak vylepšení a zvýšení trvanlivosti a odolnosti vůči destruujícím vlivům. Většina změn živou strukturu – říkejme jí od teď už „organismus“ - zničí, několik málo změn však zvyšuje dokonalost organismu, ten přetrvává a přetrvává tím i schopnost jeho reprodukce, díky DNA principu dědičnosti i potomci budou stejně zdokonalení. Tak přežívá v daném prostředí z tisíců organismů přednostně ten 1 nejdokonalejší a ten se množí zase do tisíců kusů. „bottle neck effect). Roste složitost organismů, mají nové funkce, vzniká širší variabilita, nastává pohlavní rozmnožování (2 jedinci dají info k sobě) atd, až tu máme savce a jsme na světě. Náš mozek je sestaven tak, že se snažíme na světě přežít. Vznikly samozřejmě i mozky bez této funkce, ale jejich majitel se tudíž přežít nesnažil, a skapal dříve, než mohl zplodit potomky se stejně nevybaveným mozkem. Proto se všichni snažíme přežívat, aniž však k tomu máme nějaký pozorovatelný důvod. A že někdo vidí nějaký smysl života, to je jen jeho vlastní úvaha, mimo realitu. Organismus se postupně opotřebuje, až ztratí schopnost setrvat v prostředí ve stavu označitelném za živý a umírá. Jeho částice v pohodě dál interagují, jako by se nechumelilo, jen ta organisovanost holt už není taková. Částice hmoty nezajímá nic jiného, než fysikální zákony, které říkají ke komu se připudit a od koho se odpudit. Částici nezajímá jak organisovaného celku je součástí.
To, že my tady jsme, je proto, že platí fysikální vztahy mezi částicemi a že ty částice se tehdy, když to poprvé udělalo bum bác, rozletěly právě tak, jak se rozletěly. Náhoda ani cílený vnější zásah neexistují.
Co ale bylo před tou velkou ranou a kde se ty částice se svými vlastnostmi vzaly?!?
Ona hmota a antihmota snad prej vzniká z ničeho – např. na rozhranní černé díry prostě jen tak z ničeho nic vznikne pár částice hmotné a částice antihmotné, jeden z páru je vcucnut a druhý září z díry ven Ale to jsem asi blbě pochopil
to Era:
Hezky jsi to popsal, na základě nejnovějších vědeckých poznatků a dobře se to četlo...K+.
To mě přivádí na myšlenku, že smysl našeho života je v tom, že vyplňujeme určitou evoluční fázi na této planetě a až přijde čas a člověk už ztratí schopnost dále se vyvíjet bez toho, aby degeneroval, přenechá zde místo dalšímu vývojovému stupni. Může to být samozřejmě už daleko dřív a myslím, že i bude, pokud se nedostane z těch současných sraček. Po nás tu může vládnout třeba hmyz. Už dneska je na něm vidět, že předpoklady k tomu má. Je odolný vůči okolním změnám, dokáže se přizpůsobit daleko rychleji okolním vlivům než třeba savci nebo plazi. A taky bych řekl, že příroda dvakrát stejné chyby nedělá (což odpovídá i tvé teorii ).
Co se týče vzniku vesmíru, to bude asi ještě dlouho pěkně zamotaná hádanka. Je dost možný, že se naším poznatkům budou naši potomci smát a budou zde zase úplně jiné teorie. Ale zase jen teorie, protože těch dvacet třicet miliard let je tak dlouhá doba, že ani prabáby našich pradědů ji nemůžou pamatovat . Proto se můžem jen dohadovat. I když si vážím práce našich vědců a líbí se mi, že jsou takový šťourové .
to Avitas:
Tvoje teorie je taky zajímavá (K+ později, už jsem ti dneska jednu dal). Taky mě napadlo, že pokud nějaká duše existuje, tak že asi cestuje. A nemusí jen po paralelních vesmírech, vždyť ten náš je velký dost . Napadlo mě to v souvislosti s tím, že lidi se množí jak mravenci, takže kdyby umíraly a zase se rodily, tak by vlastně neměly z čeho. Na druhou stranu čím víc je lidí tím více mizí ostatní živočišné druhy, ale asi těžko někdo spočítá je li to opravdu na 100% vyvážené .
P.S. Úplně jsem zapomněl pochválit Dunihlava, jeho příspěvek je taky na karmu jako stvořenej (taky už tam včera přistála ). Zvlášť ta poslední myšlenka se mi zamlouvala.
Mno, ja sam jsem si vzdycky kladl stejnou otazku. Premyslel, badal, vymyslel, uvazoval... vysledkem byly vsechny mozny teorie, za vetsinou z nich si stale stojim - predevsim nemenim svoje nazory na silu duchovniho zivota a veci s nim spojene (reinkarnace apod.). NICMENE jsem pres tu vsechnu spoustu vedomosti a jistot i nejistot jsem posledni dobou dospel k jistymu pevnymu stanovisku. Neni to zadna prekvapiva teorie, ktera by mi vsechno vyjasnila a zodpovedela treba tak zasadni otazku, jaka tu byla polozena. Je to spis takova poucka, ktera rika, abych nehledal pro me doposud nedosazitelny cile a nezasvetil tak zivot objevovani neceho, co mi nakonec treba rekne, ze jsem se mel chovat PRIROZENE, tedy cely zivot podle svyho uvazeni, moralky atd...
Podobne hloupy mi prijde, kdyz se nekdo chova tak, jak mu trebas nakazuje Svata kniha. Urcite je to pro spolecnost prinosem - verici jsou lepsimi lidmi a snazi se neporusovat trebas moralni pravidla a necini hrichy. Na druhou stranu ale, kdyz se podivam, jaky to ma smysl pro dusevni vyvoj takovyho cloveka, tak tu nevidim zadny velky prinos - takovy clovek se chova podle prikazani, neporusuje psane zakony. Ale proc? Protoze mu to vira nakazuje! Otazka ale zni: Choval by se tak, i kdyby nebyl verici a nemel trebas obavy z toho, ze ho za hrich stihne trest bozi? Mozna ze jo a mozna ze ne. Kazdopadne ja se snazim chovat tak, abych nikomu a nicemu neublizoval, nic nenicil a nezanechaval po sobe zadny negativno PRESTO, ze zadnou viru nemam. Presto, ze neverim, ze kdyz nekomu plivnu do obliceje nebo ho zranim, ze si to nejaka vyssi moc vybere pri "poslednim zuctovani"...
...Prispevek, berte jako vsechny moje ostatni jako ciste subjektivni nazor (i kdyby to bylo kdovi, jaky moudro ) a proto se prosim nerozcilujte ani vy, kdoz se treba z duvodu viry citite ukrivdeni...
já osobně si myslím, že sme tady celkem na ho*no, protože vzhledem k celýmu vesmíru sme úplně minimální tvorečkové, kteří nic nemůžou dokázat a nemůžou tak ovlivnit běh vesmíru. Proto se náš svět začíná smršťovat pouze na tuhle malou planetku a naši sluneční soustavu. Člověk jako jedinec i tak nemá v podstatě šanci nijak ovlivnit běh naší planetky (až na geniální a šílený extrémy) a tak se snaží jenom přežít, což v podstatě znamená nahrabat si pro sebe co nejvíc prachů. Takže svět začíná být čím dál víc o penězích než o něčem jiným. Dneska už ani to zdraví není bez peněz :-(( Všichni chcou jenom prachy a snaží se eliminovat jedince, kteří na ně serou a prachy nechcou a chcou si jenom v poklidu vypěstovat pár kytiček a pěkně se zhulit... takhle bych to asi tak zhruba viděl...
To Avitas: To se mi nechce věřit, že bych byl na světě proto, abych byl pak připravenej přejít někam jinam. To je ztráta energie a času.
Nakonec sám si odporuješ, když tvoje úvahy naruší, když zemře dítě. Proč by ti je to mělo narušit, vždyť (podle tvé úvahy) bylo ready postoupit dál. Tak proč plakat?
Možná, že není správné, abychom to pochopili ale je správné, abychom se o to aspoň nepokoušeli?
to Era: Doporučuju ti najít si na netu článek z časopisu Vesmír, který se jmenuje: Jsme buďto živí nebo mrtví - tam nějaký biolog vysvětluje, že hranice mezi životem a smrtí existuje.
Co je to ta dokonalost? Mám na mysli jestli je to dokonalost k čemu.
Pokud je náš mozek sestaven tak, abychom jen přežili, tak to je slabota. A následuje základní otázka proč máme přežít?
Píšeš:
To, že my tady jsme, je proto, že platí fysikální vztahy mezi částicemi a že ty částice se tehdy, když to poprvé udělalo bum bác, rozletěly právě tak, jak se rozletěly.
A já se ptám. Je to tak nebo naopak? Jako že se ty částice rozletěly tak proto, abychom následně tady byli my.
to Al-Ban: to je ale jen posunutí problému. Proč tady pak bude ten "dokonalejší" hmyz?
Jen hlupáci by se mohli smát našim poznatkům. Vždyť z nich budou muset vyjít, aby se dostali v poznání dál.
Díky za upozornění na Dunihlavovu myšlenku. Úplně jsem ji přehlédl.
...na světě jsme, aby jsme vnímali...skvělá ja povídka Denik Mechanického boha od Lema...o počitaci, co zabýrá celý vnitřek planety a myslí si, že je bůh...a jak se zkoumá, tak vytváří vesmíry a myslící bytosti, ale nikdy mezi lidi nepřijde, protože neví co by jim měl říct...on sám neví, kdo je a proč je....
...mě nejvíc zaráží, že vubec něco je(je to zázrak, že můžem vnímat, že jsme), kde se to vzalo...jestli to stvořila nějaká síla, tak kde se vzala??...jediny co mě napadlo, je vzít to jako dva stavy ANO-vesmír je...NE-vesmír není...pak se dá trošičku chapat, že něco je.............hm to je ale blábol
27-04-2002 v 16:19 PM
Ojojoj :)))))))))
-> 
Proboha!!
