breeder
Grower Team
Registrován: Feb 2001
Příspěvků: 1611 
|
 monitoring médií k 30.07.2004 |
Příspěvek č. 1 |
Brusel vytáhl do boje s marihuanou
Právo | 30.7.2004 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 9 | autor: Iveta Kramešová
Každý pátý Evropan už vyzkoušel tuto měkkou drogu
Brusel chce rázně zakročit proti užívání marihuany. Unijní ministři zahraničí se na své schůzce počátkem tohoto týdne shodli, že musí zahájit účinné tažení proti této měkké droze, která patří mezi nejrozšířenější v Evropě. Její spotřeba totiž podle průzkumů neustále roste. K rozhodnutí došlo paradoxně za předsednictví Nizozemska, jediné země EU, kde je povoleno marihuanu pěstovat a užívat ji pro lékařské účely.
Čísla, která statistiky uvádějí, jsou podle Bruselu alarmující: marihuanu prý vyzkoušel už každý pátý Evropan. Ministři chtějí s tímto trendem skoncovat, a proto v pondělí přijali rezoluci vyzývající členské státy ke zpřísnění kontrol a k prohloubení všeobecné osvěty.
Podle závěrů rezoluce, které citoval portál Euractiv, by měl být vytvořen společný vyšetřovací tým Europolu a odpovědných orgánů členských států, který by odhaloval nelegální obchod a distribuci marihuany.
Jednotlivé vlády by zároveň měly věnovat boji proti marihuaně mimořádnou pozornost, stejně tak by se na něj měla zaměřit i společná zahraniční politika EU. Na rodiče, učitele, média, policisty i vězeňskou službu pak bude čekat mohutná informační kampaň a školení. Provozovatele internetových stránek propagujících marihuanu a obsahujících návod na její pěstování postihnou podle návrhu přísné sankce.
Pro a proti
Zastánci legalizace marihuany tvrdí, že tato měkká droga zdraví neškodí, ba naopak má léčivé účinky. Rizika spojená s jejím užíváním však ještě nebyla dostatečně prozkoumána. Unie proto také apeluje na zrychlení vědeckých výzkumů. Naopak odpůrci drogy argumentují tím, že "dnešní" marihuana je na hory vzdálená své předchůdkyni z dob hippies. Je prý mnohem silnější, a tudíž zdraví nebezpečná, protože neblaze působí především na psychiku, čímž může vyvolat deprese.
Mění se i způsoby jejího pěstování a distribuce. Evropu rovněž zaplavují nové odrůdy marihuany, nejvíce se dováží z Maroka.
Marihuana spolu s hašišem patří mezi nejužívanější drogy na světě. Průměrný věk uživatelů drog se pohybuje okolo 25 let. V posledních letech se ale věková hranice jejich spotřebitelů výrazně snižuje a s drogami často experimentují i děti a mladiství.
________________________________________________________________________
Otázky kolem odposlouchávání telefonů
Mladá fronta DNES | 30.7.2004 | rubrika: Publicistika | strana: 6
Je řada otázek, o kterých se v souvislosti s odposloucháváním mobilních telefonů často mluví. Přinášíme odpovědi na ně.
* Pozná se, že je člověk odposloucháván?
Podle expertů je to nemožné. Poznat, že je člověk odposloucháván, prostě nejde. Různé ozvěny v mobilu či duté zvuky, které někteří lidé považují za příznaky odposlechů, mají logické vysvětlení. Mezi mikrofonem a reproduktorem vzniká zpětná vazba, která vytváří ozvěnu.
Mobilní telefony mají sice omezovače echa a také v síti GSM jsou rušiče ozvěn, ty však nejsou dokonalé, a proto ji někdy rušiče nejsou schopny rozpoznat a odstranit.
* Může člověk požádat policii o odposlech vlastního telefonu?
Ano. Většinou se tak děje v případech, kdy je někomu vyhrožováno smrtí. Stejně tak mohou požádat policii o odposlech rodiče svého dítěte, kterému je méně než 18 let. Někdy se totiž stává, že se dítě stýká s drogovými dealery a podobně.
* Existují mobily, které se nedají "napíchnout"?
Jedinou stoprocentně bezpečnou cestou pro utajení obsahu hovoru je podle expertů takzvaný krypto-GSM-telefon se zabudovaným interním šifrovacím mechanismem nezávislým na architektuře a nastavení mobilní sítě, v níž stanice pracuje. Někteří výrobci mobilních telefonů proto nabízejí nové modely s vysokým stupněm ochrany, s digitálním kódováním, možností ověření pravosti uživatele během šifrované korespondence a s kontrolou přístupu. Nevýhodou uvedeného principu je to, že i přijímací strana musí být vybavena zařízením pro příjem digitálně zašifrovaného signálu.
* Kolik stojí neodposlouchávatelný mobil?
Vývoj a výroba mobilních kryptotelefonů vyžaduje kromě nejmodernějších technologií a investičních prostředků i spolupráci řady specializovaných firem.
Například firma Sagem svůj model MW3026S vyvinula se švýcarskou společností Crypto AG.
Cena jednoho takového přístroje se pohybuje od 100 do 150 tisíc korun.
________________________________________________________________________
Soudy povolují každý rok tisíce odposlechů
Mladá fronta DNES | 30.7.2004 | rubrika: Publicistika | strana: 6 | autor: (km)
Praha - Počet odposlechů, které schválí soud, neustále roste. Zatímco v roce 1999 bylo schváleno dva tisíce odposlechů mobilních telefonů a tisíc odposlechů pevných stanic, další rok už to bylo o polovinu více a v roce 2003 jich bylo dokonce už téměř třikrát více, tedy kolem devíti tisíc.
"Nárůst počtu odposlechů odpovídá nárůstu celkového počtu uživatelů telekomunikačních služeb," uvedla mluvčí policie Blanka Kosinová.
Podle policie jde i o to, že se nezřídka objevují případy, kdy jediný odposlouchávaný člověk používá několik telefonů. "Tatáž osoba během dne změní telefonní číslo deset až dvanáctkrát, aby znesnadnila policejní operaci. Děje se to třeba výměnou SIM karty v mobilu," vysvětlil šéf protidrogové brigády policie Jiří Komorous.
O odposlechy lze požádat jen v závažných kauzách, kdy jde o škodu nad pět milionů korun, kdy je sazba trestného činu nad osm let vězení nebo jde-li o osoby hledané Interpolem.
Odposlech telefonu se povoluje maximálně na půl roku, s účinností vymezenou přesně na den.
________________________________________________________________________
Odhalili další varnu pervitinu
Právo | 30.7.2004 | rubrika: Jižní Morava | strana: 11 | autor: (ČTK)
Brněnští kriminalisté z týmu Toxi odhalili varnu pervitinu v bytě v centru města. Pervitin z léku nurofen vyráběla 38letá žena, která již byla za výrobu drog podmínečně odsouzena. V bytě na drogu čekali dva zákazníci. Řekla to mluvčí brněnské policie Jana Šípková. V pondělí kriminalisté provedli domovní prohlídku ve vytipovaném bytě, v němž byli čtyři lidé. Kromě podezřelé tam byl 28letý muž, který při výrobě pomáhal, a dva zákazníci v obdobném věku, kteří čekali na vyrobenou látku. Policisté oba výrobce přistihli krátce před dokončením produktu, a to ve chvíli, kdy se na varném skle vysušovalo několik gramů omamné látky. Nalezli i řadu chemikálií a dalších věcí, které se k výrobě drog používají.
________________________________________________________________________
Zbraně, agenti, drogy a vězení
Haló noviny | 30.7.2004 | rubrika: Víkend - Stíny současnosti | strana: 2 | autor: Jaroslav KOJZAR, FOTO - archiv
Mohlo by jít o vyňatá slova z téměř každodenního večerního thrillerového či hororového programu televize, ale tenhle titulek se týká přímo osudu a nedávných prožitků inženýra Josefa Ondroucha, který - stíhán pro údajné spolupachatelství při nezákonném obchodování s vojenským materiálem - nám poskytl následující rozhovor.
* Jak jste se dostal ke zbraním?
Přes dva své americké dlouholeté kamarády, kteří jezdili pravidelně do Prahy. Československo si moc oblíbili, a to nejen hezká děvčata nebo vynikající české pivo. Obchodem se zbraněmi a střelivem se léta profesně zabývají. Obrátili se na mne, abych jim navázal v Česku kontakty. Zavezl jsem je nejprve k našemu největšímu výrobci střeliva, do Vlašimi. Ale v Sellieru & Bellotu nevyhovovaly ceny. Nabídky byly cenově příliš vysoké. Vrcholný manažer navíc žádal 2 % do své kapsy. Však se mu také říkalo Mistr Dvě procenta. Tím to pro Američana, ještě nenavyklého na takovéto způsoby, prozatím skončilo. Zajímavější se stala návštěva v Uherském Brodě. Tehdejší obchodní náměstek a pak generální ředitel byl korektně vstřícný a kromě zbraní České zbrojovky doporučil nakupovat u začínajícího výrobce kvalitní, laciné a nové české náboje. Střelivo KOPP - TPZ skutečně existovalo. Obchod se nadějně rozběhl dodávkami několika kontejnerů do USA. Ale od začátku se objevovaly těžkosti. Zboží nebylo české, jak zněl certifikát o jeho původu, ale ruské, na jižní Moravě jen přebalované. Když se mně a hlavně mému Američanovi podařilo uvést tuhle firmu na trh USA, což si vyžádalo značné úsilí a nemálo prostředků, když jsme napravili některé nedostatky, našel si jihomoravský podnikatel jiného, většího, a jak se domníval, lukrativnějšího amerického partnera. Jak už to bylo v »báječných devadesátých letech budování kapitalismu v Čechách« mnohdy zvykem, nechal si pan Kopp 30 000 předplacených dolarů mého amerického kamaráda a vůbec se neměl k tomu je vrátit.
* Proč jste dluh nevymáhali?
Obchodní soud v Brně se dva roky od podání žaloby na zaplacení dlužné částky případem vůbec nezabýval, a tak to vypadalo, že se můj kamarád z USA se svými penězi už neshledá. Ale Kopp mezitím s »nadějnějším« Američanem přes 300 000 dolarů prodělal, a tak zatoužil opět po původním skromnějším, neproradném Američanovi. Zaplatit dluh ale nechtěl. Nabízel jisté, dobře připravené obchody, kterými se pohledávka zákazníkovi splatí a obě strany ještě slušně vydělají.
* Přijali jste jeho nabídku?
Se značnou dávkou nedůvěry jsme si ověřovali před čtyřmi lety nově ohlášenou, jak tvrdil - skutečnou výrobu Koppovy vlastní munice. Už tehdy šlo o uvedení do provozu výrobní linky dovezené z kirgizského Bišketu na produkci malorážní munice, jež se - přivezena bez licence - stala jedním z důvodů současného stíhání. Celá věc skončila opět fiaskem. V jaké byl pan Kopp situaci, dokresluje fakt, že na cestu do Libérie, kam jsem byl v té době najat jako tlumočník a komerční poradce k formulaci dokumentů, jsem musel panu Koppovi půjčit 100 000 Kč. Peníze jsem pak s potížemi dostával zpět, ale za práci jsem neobdržel ani korunu.
* Přesto jste ale ke Koppovi opět přišel.
Uznávám, že to byla moje chyba, poněvadž jsem k tomu neměl moc důvodů. V té době jsem dovezl na Slovensko 20 000 tun obilí a dělal úspěšně zahraniční marketink pro několik dalších českých a slovenských firem.
* Jak se mohlo stát, že jste si po takovýchto zkušenostech opět s Koppem začal a dotáhl jste to až do cely předběžného zadržení?
Pan Kopp se nám totiž v loňském roce představil v úplně jiném vydání. Na veletrhu bezpečnostní a branné techniky v Brně vystavoval jako manažer a reprezentant špičkových společností, majících všechny požadované licence - včetně té opravňující k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem - a pozoruhodně silný vlastní kapitál. Po konzultaci s mým Američanem a s majitelem a jednatelem české společnosti se základním kapitálem 75 milionů Kč, kde byl Kopp ředitelem divize zbraní a střeliva, jsme se rozhodli ještě jednou to zkusit. Od Američana jsem zajistil perfektní, vládní institucí USA objednanou, financovanou a garantovanou dodávku munice do Iráku. Byla to v podstatě poukázka na peníze a nedalo se na tom nic pokazit! Všichni jsme měli na zcela legálním obchodě slušně vydělat. Ale plnění ze strany dodavatele, což zajišťoval pan Kopp, to bylo opět tradiční řetězení stále větších a větších průšvihů a podrazů, jež skončilo zatčením a zahájením trestního stíhání, a to bohužel i mým.
* Můžete k tomu říci něco bližšího?
Porušení zákona jsem se nedopustil a jsem přesvědčen, že to prokážu. Věřím, že na základě skutečnosti ke stejnému názoru dojde i policie a soud. Ale jistě pochopíte, že by bylo chybou, kdybych o všem hovořil obšírněji ještě před uzavřením vyšetřování a rozhodnutím soudu.
* A jak je to s vaší údajnou spoluprací s tajnými službami, co máte společného s drogami, pěstováním marihuany, zásobováním českého podsvětí zbraněmi a co je na tom, že jste silným mužem v pozadí?
Kdyby se to netýkalo mé osoby, tak bych se s chutí zasmál. Ale takto je to spíš k pláči nad úrovní publicistů, kteří s takovou snůškou polopravd a nesmyslů přišli. Když jsem se ozval, tak Právo/Novinky necítilo potřebu vůbec nějak reagovat. Prostě mi neodpověděli.
* Ale hlavním zdrojem informací byl Radiožurnál, který vás odhalil jako spolupracovníka českých tajných služeb.
S českými tajnými službami nespolupracuji. Absolutní nesmysl je, že se dodávka do Iráku mohla dostat do rukou teroristů anebo že u mne hrozí nebezpečí útěku do zahraničí. Panu Hrbáčkovi se nepodařilo, jak uvedl v příspěvku a nadále tvrdil do telefonu pak i mně, spojit se se mnou. Nenašel, ale spíše nechtěl na to věnovat potřebných deset minut, aby si mne vyhledal v telefonním seznamu malého města, kde se svým invalidním synem bydlím a kde mne mnoho lidí dobře zná. Musel by pak totiž alespoň vyslechnout můj názor a konfrontovat ho se svými, jak tvrdí, několika nezávislými informačními zdroji.
* Připustil tuto možnost Radiožurnál?
S mým názorem nepočítali. Když jsem se sám ozval, mé stanovisko odmítli a žádali, abych jim poskytl exkluzivní informace, jež ale sděluji redaktorovi významného sdělovacího prostředku, který se touhle věcí zabývá už nějakou dobu. Jeho publicistika má úroveň, hovoří k lidem a nevnucuje senzace za každou cenu. Nemyslím si to ale o panu Hrbáčkovi z Radiožurnálu, který odmítl a vůbec nechtěl zveřejnit mé mínění, trvaje na svém stanovisku, údajně podepřeném nezávislými zdroji, které se nedají, skryty v anonymitě, vyvrátit. Neodpustím si jistou dedukci. Řekl bych, že jeden z »nezávislých« zdrojů pana Hrbáčka je Kopp, který se zdržuje už druhý měsíc v Libérii. Podle otázek, jež mu pan Hrbáček kladl, bylo zřejmé, že ho nezajímaly příliš aktivity pana Koppa. Hlavní dotaz směřoval k potvrzení mé činnosti jako tajného agenta. Myslím, že mu mohly k tak triviální záležitosti stačit jeho další nezávislé zdroje. Třeba ten pramen, který mu sdělil těžce dostupné, utajené číslo na pana Koppa do Libérie. Pokud máme tak dobře utajenými informacemi vybaveného bratra, jako pan redaktor, tak je to hračka. To je přece jiná, než se obtěžovat listováním v telefonním seznamu českého maloměsta.
* Vaši spolupráci s českými tajnými službami nelze, jak řekl mluvčí BIS, »ani potvrdit, ani vyvrátit«, což se dá vykládat i jako nepřímé potvrzení. Můžete k tomu říct něco vy?
Moje odpověď zní: nespolupracuji. Tím bych to považoval za skončené, kdyby pan Hrbáček, využívaje zdroje z Libérie i další nevyvratitelné prameny, neopepřil vše mojí činností agenta STB. Tak k tomu bych přece jen pár slov podotkl: Nejdříve ale zcela hypoteticky (protože jde o věc, jež se nedá ani potvrdit, ani vyvrátit) ke spolupráci s českými tajnými službami: Jistý český obchodník, zabývající se obchodem s obilím, vyjel před několika lety do jedné země jednat o velké dodávce této komodity. Při této návštěvě mu byla nabídnuto jiné, speciální zboží a bylo mu umožněno zhlédnout jeho výrobu. Šlo pak o nabídku komponentů, jež podnik bez omezení vyvážel a prodával jisté belgické společnosti. Poněvadž šlo o výrobní podnik neobvyklého druhu a už druhý případ, kdy se při jednání naskytla příležitost zajímavých exkurzí, setkání a rozhovorů, obchodník se rozhodl kontaktovat jednu ze služeb své země a informace jí poskytnout. Vše bylo v pohodě až do okamžiku, kdy se zjistilo, že jméno informátora se shoduje se jménem údajného klíčového svědka v aféře agentské činnosti jednoho z čelných českých politiků. Kontakt byl okamžitě přerušen a nikdy už nebyl obnoven. I když dotyčný obchodník nevylučuje, že se mohl setkávat s lidmi specializujícími se na sběr informací i poté, nešlo pak v žádném případě o vědomé kontakty. O možnosti takovéto hypotézy informátoři pana Hrbáčka zřejmě vědí. Podle dodatečného dotazu, který mi pan Hrbáček při telefonickém rozhovoru položil, chápu, že dříve zřejmě nebyl zájem, aby se ozval člověk, který toho moc ví o činnosti Jana Kavana jako údajného agenta. Teď se ale naskytla možnost takovéhoto svědectví využít, anebo v případě, že by neodpovídalo představám určitých kruhů, takovéto svědectví znemožnit anebo jeho hodnotu předem zlehčit. Nyní už nehypoteticky: Ano, jsem veden v seznamech STB. Výmluvné v této souvislosti je, že se na mé jméno a dotyčný svazek STB odvolává už víc než deset let mnoho autorů, snažících se dokázat činnost Jana Kavana pro STB, aniž se kdokoliv jakkoliv obtěžoval dotázat se přímo mě.
* Proč myslíte, že se ve vašem případě tak děje?
Zaprvé proto, že absurdní zákon povýšil zápisky z agenturních svazků STB na zcela průkazný materiál, jehož hodnotu může sotva zpochybnit i soud, a nevzal v úvahu x důvodů, proč tyto zápisky nemusí nic dokazovat a spíše mohou být a často jsou velmi zavádějící. Vždyť mnohé svazky, kde něco důležitého bylo, sama STB zničila a další se staly předmětem manipulace i různě pochybného využívání. I o mně byl veden zřejmě velmi objemný svazek. Nikdy jsem se o něj zvlášť nezajímal. Nechci si připomínat dobu a lidi, kteří udávali i mne a způsobili dost utrpení hlavně mým nejbližším. Vím ale, že se o můj svazek, který STB neskartovala, zajímali jiní. Předpokládám, že byl zkoumán, využíván a pravděpodobně účelově upravován. Ač jsem se o to nestaral, vím, že nebyl skartován koncem 80. let ani úplně začátkem minulého desetiletí. Ještě začátkem 90. let mi to potvrdil jeden z politiků - člověk, který měl ke svazku přístup a měl pocit, že jsem na něj donášel řekl mi, že svazek existuje, a omluvil se mi, že takové podezření proti mně zastával.
* Jak to tedy souvisí s Janem Kavanem?
Nejsem si úplně jist, ale pokud byl můj svazek skartován (určitě to nebylo kvůli mně) později, pak by to mohlo být proto, co tam ke Kavanovi v souvislosti s mým jménem mohlo být a co se nedalo lehce vymazat nebo účelově upravit. Já jsem totiž údajně Kavana označil - mimo jiné - za československého agenta. Ale to bylo úplně jinde - v článku jednoho týdeníku začátkem roku 1970. S tímto mým údajným svědectvím přišel původně jeden anglický novinář. Ale ta moje stať nebyla nikdy citována. Jméno Kavana tam totiž není a článek sám nic nedokazuje. A tak používání argumentů s odvoláním na mé jméno je dnes naprosto absurdní. Přesto se vše znovu objevilo v souvislosti s mým jménem a Janem Kavanem v nedávno vydané knize o Kavanovi, kde jsem se také poprvé překvapivě dozvěděl, že můj svazek byl skartován. Takové dokazování bez důkazů spublicistikou podle mne má pramálo společného a považuji je spíše za účelovou manipulaci.
* Můžete to nějak prokázat?
Není to jednoduché, ale pokusím se. I když to ode mne zřejmě lidé píšící o Kavanovi a odvolávající se na mé jméno zřejmě vůbec nechtějí slyšet. Je to podle mne proto, že Kavan pro STB nepracoval. Jsem o tom přesvědčen. Poznal jsem ho jako představitele studentů, s jasným protiokupačním a protinormalizačním postojem. Byl výrazným stoupencem Kriegela, Pavla a Pelnáře, se kterými se znal a se kterými mohl spolupracovat. Prvé dva by ale první dělnickorolnická vláda, pokud by se ujala moci, určitě tvrdě odsoudila jako první a Kavan by se jistě svezl s nimi. I Pelnář, který se stal ministrem vnitra po Pavlovi, byl normalizací jako nepřijatelný rychle odstraněn. A Kavan? Kdyby neemigroval urychleně do Británie, pravděpodobně by dopadl podobně jako jiný tehdejší velmi známý představitel studentů, který tragicky zahynul, když ho přejelo začátkem sedmdesátých let auto. Syna jednoho z odsouzených v procesech padesátých let, britského (po matce), ale i českého (po tátovi) občana - Jana Kavana - potřebovala normalizace dostat za hranice. Kavan v kriminále sedmdesátých let, to nebylo možné. Připomínalo by to procesy padesátých let. Když se podařilo Kavana vyhnat do emigrace, byla jeho činnost i pak normalizačnímu režimu krajně nepříjemná. A právě o tom mohlo v mém svazku něco průkazného být. Třeba o jeho činnosti podporující domácí disidenty z Oxfordu, kde se Kavan na univerzitě většinou v Británii dlouhodobě zdržoval a kde jsem nějaký čas krátce studoval i já.
* Co byste tedy ke Kavanovi uvedl, pokud by se autoři odvolávající se na vás dotázali?
Byl to můj politický oponent, ale vždy jsem si ho vážil. Na rozdíl od některých lidí, kteří byli placeni jako domácí disidenti ze západního Německa a stali se dodnes, mírně řečeno, vstřícní v omlouvání se za údajné zločiny, jež jsme my Češi spáchali na sudetských Němcích, si pana Kavana cením velmi vysoko. Tím spíše, že se nezpronevěřil svému smýšlení a jako sociální demokrat hájí názory a stanoviska na levici takové, jaké zastával už v šedesátých letech, kdy to bylo neobvyklé a riskantní. Těmto názorům se nezpronevěřil ani pod tlakem normalizačního režimu, jenž ho přinutil k emigraci. Nerozumím tomu, jak mohla tahle země dopustit tak trapnou jeho devalvaci, dokonce i jako diplomata světového formátu, kterým bezpochyby je. Už vůbec nepochopím, proč jeho renomé a vysokou kvalifikaci nevyužívá strana, jejímž je členem. Říkám to, poněvadž jde o mé přesvědčení, opírající se o znalost té doby i Jana Kavana a hlavně proto, že mé jméno jako údajný doklad jeho spolupráce s normalizačním režimem se v souvislosti s Kavanem objevuje velmi často, a to zcela chybně a naprosto nesprávně.
* Mohl byste říci ještě něco bližšího k vašemu nezákonnému obchodování s vojenským materiálem?
Jsem přesvědčen, že se prokáže, že jsem zákon neporušoval. Jistě, mohu k tomu moc zajímavého říci. Ale přinejmenším ze dvou důvodů to ještě nejde: bylo by to neseriózní vůči lidem, kteří podle mne celou kauzu se vší péčí profesionálně šetří. O celé věci je také zevrubně informován televizní publicista, který se případem seriózně zabývá už několik měsíců. Předpokládám, že jeho pořad bude díky faktům, jež shromáždil - ojediněle objevný. Také proto jsem jemu jako prvnímu přislíbil o všem, co vím, říci. Budete-li mít pak zájem, poskytnu další zajímavé a nové informace ihned, jak to bude možné, i vám.
________________________________________________________________________
Vězni nemají na drogy nárok
Deník Směr | 30.7.2004 | rubrika: Teplicko | strana: 17 | autor: KAREL OTCOVSKÝ
V teplické vazební věznici čeká v současné době na výrok soudu jedenaosmdesát osob obviněných ze spáchání trestného činu.
Teplice - Teplická věznice zabezpečuje vazbu osobám, které ještě nebyly odsouzeny. a je tudíž u nich uplatněna presumpce neviny. To z hlediska právního znamená, že je na ně pohlíženo jako na nevinné osoby.
Z výše uvedeného současného počtu obviněných, je nyní ve vazební cele umístěno sedm žen, dva mladiství a čtrnáct cizích státních příslušníků, kteří pocházejí z Vietnamu, Běloruska, Bulharska, Číny, Moldávie, Polska a Slovenska. Ve věznici se momentálně nachází také třicet odsouzených osob, z toho devatenáct jich pracuje v režii věznice. Na to, aby klapalo vše jak má, dohlíží odpovídající počet pracovníků vězeňské služby.
Celková kapacita věznice je 107 míst. Na jednoho "klienta" připadají více než 4 metry čtvereční prostoru. "V tomto směru bohatě splňujeme podmínky zákona," říká zástupce ředitele teplické vazební věznice František Zedek.
Zabezpečení věznice, která je typem nové moderní vazby, je na vysoké úrovni. Hlavně proto zde nejsou u vězňů nacházeny drogy. "Osobní prohlídky vězňů, návštěv, ale i našich zaměstnanců, jsou velmi přísné. Stejně důsledné jsou kontroly dopisů či balíků," připomíná Zedek. Pokud by se někomu přece jen podařilo drogu do věznice propašovat, byla by zřejmě dříve nebo později odhalena speciálně vycvičeným psem. "Dochází sem v pravidelných intervalech. Zatím nikdy nic nenašel."
Fakt, že v teplické věznici namají problémy s fetováním za mřížemi ale neznamená, že jsou všichni obvinění čistí. Téměř polovina z nich přišla nějakým způsobem do styku s drogami. "Těmto lidem nabízíme léčbu v rámci protidrogového programu," praví zástupce ředitele.
Na svobodě na drogách závislí lidé se po prvních dnech pobytu v cele mohou lehce dostat do "absťáku". "Stává se to. V případě, že je na tom dotyčný velmi zle, tak mu zajistíme lékařskou pomoc," říká Zedek.
Podobně jako v případě drog, tak v teplické věznici nebyl zatím nalezen jediný "černý" mobilní telefon. "Opět to bude přísnou kontrolou. Nicméně, nikdy nelze zcela vyloučit, že se ke vězňům mobil nějakým způsobem nedostane, stejně jako drogy," připouští Zedek, že každý systém může selhat.
Teplické "vazebce" se nadále nedostává peněz na realizaci investiční akce, která počítá s nástavbou v prostoru mezi věznicí a přilehlou budovou soudu. "Teplická věznice je poměrně nedávno renovovaná, a tudíž moderně řešená stavba. V jiných českých věznicích řeší daleko větší problémy zejména bezpečnostního charakteru. Je tudíž celkem logické, že finanční prostředky plynou do těchto zařízení," konstatuje Zedek.
V souvislosti s novým zákonem, který vešel v účinnost 1. července, nabízí nyní věznice obviněným programy zacházení. "Jedná se o zásadní změny ve vztahu k zacházení s obviněnými," připouští Zedek.
________________________________________________________________________
Dealer zásoboval ženu pervitinem
Olomoucký den | 30.7.2004 | rubrika: Olomoucko | strana: 4 | autor: (io)
Olomouc * Kvůli prodeji nejméně dvaceti dávek pervitinu má problémy se zákonem pětadvactiletý muž z Olomouce. Drogu měl v uplynulých měsících poskytovat po půl gramech třiadvacetileté ženě zOlomoucka. Policisté ho obvinili znedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Hrozí mu až pět let vězení.
________________________________________________________________________
Youriho kapuce a párty v Teheránu
Pátek Lidových novin | 30.7.2004 | rubrika: Tento pátek | strana: 3 | autor: Vladimír Ševela
Brněnský hip hoper přezdívaný Youri (čti Jouri) si v rozhovoru pro magazín Pátek postěžoval na těžký život osmnáctiletého nezávislého muže v dnešní nepřátelské době.
Tak například média: Místo aby lidi vzdělávala, vyvolávají v nich zasuté pudy. "Když jdu kolem trafiky a vidím v Cosmogirl titulek Letní laškování, říkám si: Co od těch holek mám čekat? Sbalí kluka na večer a za dva dny ho ani nepozdraví! To se mi taky parkrát stalo a nechci to opakovat." Ještě horší než rozdováděné slečny jsou ale vykonavatelé zvůle represivního aparátu. "Kráčím večer po ulici s igelitkou, mám volný gatě, velký tričko, čepici nebo nedej bože kapucu a zastaví mě policajt!" Mimo jiné i proto si Youri pořídil tenisový obleček a bílý svetr. V srdci však zůstává stále hip hoperem.
Youri ale ví, že všude je chleba o dvou kůrkách. Protože mluví francouzsky, jezdívá rapovat do Francie. Říká: "To, co jsem zažil tady, není nic proti tomu, co jsem viděl tam. Francouzští policajti s podobnými týpky už vůbec nejednají v rukavičkách."
V Íránu Youri nebyl, ale zemi ajatolláhů navštívila redaktorka německého týdeníku Der Spiegel. V nedávno uveřejněné reportáži o životě íránské "nezávislé" mládeže vylíčila příběh dívky jménem Assal. Devatenáctiletá slečna pořádala s přáteli v jednom z teheránských bytů taneční párty. Do chvíle, než dovnitř vtrhli vousatí příslušníci náboženské mravnostní milice.
Assal, která pod tradičním dlouhým úborem nosí přiléhavé džíny a sexy tričko, byla odvlečena na policii, která ji obvinila z "nemravných vztahů". V překladu: bavila se s muži, kteří nebyli z její rodiny. Soudce ji odsoudil k bičování. Když ve sklepě soudní budovy prosila kvůli nesnesitelné bolesti o slitování, soudce rozkázal, aby ani jedné ze 74 ran nebyla ušetřena. Iránští konzervativci, kteří se po krátkodobých reformách dostali opět k moci, věří, že podobnými metodami vrátí mládež k tradičním hodnotám a vymýtí alkohol, drogy a AIDS. O tom, jak "zkažená" je česká mládež, se dočtete na straně 10.
Přeji Vám příjemný Pátek
________________________________________________________________________
Jsme opravdu zkažená generace?
Pátek Lidových novin | 30.7.2004 | rubrika: Téma | strana: 11 | autor: Vladimír, ŠEVELA
Sociologické výzkumy říkají, že mladí Češi stále více pijí, berou drogy, zahálejí a nezajímají se o veřejný život, ale jen o peníze. "Pohodář", "technař" či "mladý profesionál" ale ukazují, že jejich život zdaleka není tak černobílý
"Chtěl bych dát dohromady zpěváky z Brna, Polska i Francie a natočit jako protiváhu americkýmu evropskej hip hop," říká osmnáctiletý vyznavač tohoto hudebního a životního stylu z Brna Jiří Marek zvaný Youri. "V jedné písni se zpívá: Poznamenej dobu.Tak proč to nezkusit?" Během rozhovorů s tímto gymnazistou i několika dalšími "dětmi kapitalismu" jsme zjistili, že sociologické průzkumy, které o současné mladé generaci hovoří jako o pasivní, materialistické a bez názoru, nelze zdaleka vztáhnout na všechny.
Říká se jim "mladá generace", je jim mezi patnácti a třiceti a už brzy nahradí "u kormidla" starší ročníky. Ty nad nimi, alespoň v zastoupení některých sociologů, ale často lámou hůl.
Například docent Petr Sak ve své letos vydané knize Mládež na křižovatce, kde shrnul sociologické průzkumy prováděné společně s dcerou Karolínou Sakovou, varuje, že mladým lidem jde dnes především o osobní prospěch a nezajímají se o věci veřejné. Typický mladý Čech podle Saka "svou energii nechce mrhat na aktivity, které nejsou spojené s jednoznačnými efekty pro jedince".
Mezilidské vztahy prý ztrácejí u mladé generace na významu, protože teenageři a dvacátníci dávají přednost "kyberprostoru" nebo sledování televize. To je podle Sakových průzkumů nejoblíbenější "volnočasovou" aktivitou mladých, kteří mimo jiné proto procházejí procesem "despiritualizace". Sak televizní pořady představující násilí a sex označuje za "moderní mediální podobu černé mše" satanistů. Únik hledají lidé kolem dvaceti stále častěji také v alkoholu a drogách.
Mládeží se zabývají nejen sociologové a pedagogové ze státních škol a institucí (Sak přednáší na pražské policejní akademii), ale i průzkumníci z marketingových společností. Rozsáhlý průzkum mezi mladými Čechy (v rámci celoevropského projektu) provedla i agentura Millward Brown, věnující se výzkumu trhu .
Podle ní jsou mladí Češi (podobně jako jejich vrstevníci v dalších evrop ských zemích) spíš než občany konzumenty, kteří žijí "v pohodlné bublině konzumu a značek", "víc komunikují a jednají, než přemýšlejí a prociťují" a jejich hlavním cílem je zbohatnout. Na rozdíl od sociologů, kteří zdvihají varovný prst, však zadavatelé marketingových průzkumů jásají: mládež, která si chce hlavně užít a ideály považuje za přežitek, bude vzorně nakupovat u výrobců značek, jimž jsou podobné průzkumy určeny. Millward Brown například cituje dívku, která říká, že díky oblečení Nike ji mají vrstevníci raději. Výzkum této agentury si ale všímá i nadějnějších rysů mladých Čechů: jsou vnímavější a tolerantnější k jiným názorům a stíhají během dne mnohem víc aktivit než jejich rodiče. "Pozitivní třeba je, že peníze, které vydělají, nešetří jen pro sebe. V mikrosvětě svých kámošů je často investují do společných aktivit," říká Kateřina Kučerová, která řídila českou část výzkumu. Autoři knihy Mládež na křižovatce zase připouštějí, že "uvnitř celkového trendu typického pro mladou generaci existují skupiny mládeže filozoficky či světonázorově orientované, které (...) se snaží dát svému životu smysl nad rámec konzumu, kariéry a hédonismu." Socioložka Karolína Saková přiznává, že tahle menšina bude pro další vývoj společnosti důležitější než většina konzumentů. "Udají směr, kam se společnost posune." Magazín
Pátek vedl rozhovory s pěti velmi rozdílnými mladými lidmi ve věku od osmnácti do devětadvaceti let, kteří jsou aktivní, mají originální názory, zajímají se o věci kolem sebe, a proto se vzpírají většinovým trendům ze sociologických a marketingových výzkumů. Pro zjednodušení jsme částečně použili typologie mladých lidí, která se objevila ve studii agentury Millward Brown - vznikla podle toho, jak mladí jednotlivé skupiny lišící se životním stylem nazývají. (Agentura vyjmenovala dokonce 21 kategorií: např. kravaťáci, sportovci-fitkaři, aktivisté, vyvonění luxusáci, technaři, barbíny, pohodáři, makrobiotici atd.) "Jsme generace sobců? Nevím, možná je to tak půl na půl. Ale já neznám lidi, kteří by se nějak hodně flákali," říká Petra Stejskalová (25), která v Ústí nad Labem studuje obor sociální politika a pracuje zadarmo v organizaci Člověk v tísni a v Dobrovolnickém centru (stará se o volný čas romských dětí ve známém ghettu v ústecké Matiční ulici i dětí ze sociálně slabých rodin v jiných ústeckých čtvrtích). Dívka, která tráví část prázdnin u kamarádky na farmě ve Sloupu v Čechách, patří k tisícům mladých Čechů pomáhajícím v neziskovém sektoru.
"Můžu ale srovnávat s Německem, kde jsou podle mě studenti daleko víc materialističtí. Mladí lidi, s nimiž jsem pracovala v jedněch lázních, se tři čtyři hodiny denně dívali na televizi a nevěděli, co jinak dělat. Tohle jsem v okruhu svých známých nezažila. Jestli to přijde sem, máme se na co těšit," říká Petra Stejskalová, která pochází ze severomoravského městečka Zlaté Hory a ráda by pracovala v Člověku v tísni jako profesionální terénní pracovnice. Ačkoli je aktivní, za "aktivistku" se nepovažuje. "To, co dělám, dělám pro radost a dobrý pocit. Proti ničemu nebojuju," zdůrazňuje dívka, jež nemá problémy s tím přijmout brigádu u nadnárodní společnosti (pracovala u Pizza Hut) nebo mezinárodní koncern požádat o grant (získala peníze na víkendový pobyt pro "své" děti od Nokie).
"To jsou jen průzkumy. Realita je tak mnohotvárná, že se nedá jednoduše postihnout," reaguje na kritiku jeho generace ze strany sociologů pražský student Fakulty humanitních studií Mikoláš Petrželka (25). Mladík s netradičním účesem rozhodně nezapadá do škatulky "pasivní konzument". Patří mezi "technaře" - příznivce a organizátory tzv. free scény, která spojuje mladé lidi se zájmem o nezávislou hudbu a alternativní způsob života.
Mikoláš Petrželka stejně jako tisíce dalších mladých příslušníků undergroundového stylu, který vznikl v 90. letech jako reakce na komerční scénu, je vyznavačem principu zvaného Do It Yourself (DIY) - Udělej si sám. Po hudební stránce jde o to být protipólem nejen oficiální hudební produkce (hudebníci nezávislé technoscény nabízejí svou tvorbu návštěvníkům technoparties přímo bez prostřednictví agentur a vydavatelství), v širším smyslu je to reakce na tržní ekonomiku. Technaři si navzájem dobrovolně pomáhají a spolupracují bez nároku na odměnu - výdělek z párty obvykle pokryje pouze náklady, případné přebytky jsou investovány na údržbu aut, hudebních aparatur atd. "Cílem párty není jen nespoutaná zábava, je to tak trochu rituál setkávání komunity lidí s podobnými názory. Vzniká tam cosi jako dočasně autonomní zóna, kde si pravidla spontánně určují sami účastníci a panuje tu všeobecná tolerance k věcem ve společnosti příliš neakceptovaným, třeba k užívání drog," říká Mikoláš Petrželka.
Jeho ideálem zrovna nejsou konzumní orgie, které průzkumy přisuzují mladé generaci. "Snažím se teď sehnat práci v nějaké neziskovce, nejraději v oblasti životního prostředí. Nejde mi o vydělávání peněz, ale o pocit, že moje práce má nějaký smysl. Jsem asi celkem idealista," usmívá se mladík, který v současnosti pracuje na částečný úvazek jako grafik.
Podle zjištění sociologů i marketingových agentur se mladí Češi prakticky nezajímají o věci veřejné a o politiku. Na snahu pokusit se stav společnosti ovlivnit prý rezignovali a vyznávají heslo Užij dne čili Po nás potopa.
Také čtyři mladíci a jedna slečna, s nimiž jsme mluvili, víceméně odepsali politiky, kteří jsou dnes u moci. Vývoj společnosti jim však lhostejný není. "Když čtu, jak roste zadlužení země, jsem v šoku. Lidi, kteří jsou teď ve vládě, to nemusí zajímat, ale mě jo. Vždyť tady chci žít ještě aspoň šedesát let," pohoršuje se osmnáctiletý brněnský hip hoper Jiří "Youri" Marek. Politické zprávy prý tento student francouzského gymnázia občas sleduje na některém z internetových serverů i přesto, že "médiím se nedá moc věřit". První volby, kterých se mohl zúčastnit jako volič - červnové do Evropského parlamentu - propásl, když sledoval s kamarády film na videu. "Vstal jsem, že jdu volit, ale zjistil jsem, že volební místnosti jsou už zavřené," vybavuje si. Koho by volil? Mladík jmenuje několik stran, o kterých uvažoval, mezi nimi je třeba ODS a překvapivě i KSČM. "Myslím si, že jsou jiní než ti před rokem 1989 a na některé věci mají dobré názory."
O čtyři roky starší pracovník pražské reklamní agentury Jakub Švestka je přesvědčený antikomunista. "Ovlivnila mě babička, když mi vyprávěla, jak její rodině komunisti zabavili majetek."
Mladý muž, který chodí běžně v obleku a kravatě, jako jediný ze zpovídaných sleduje politickou scénu soustavně a dokonce uvažuje o vstupu do "pravicové strany". Vadí mu, když jeho vrstevníci říkají, že nevolí i kvůli nedostatku informacích o kandidátech. "Dnes, v době internetu, je přece sehnat si informace jednoduché. Informace chodí jinudy
Přítelkyně mi vyprávěla, že drtivá většina jejích spolužaček volit nechodí. To nechápu. Ty lidi nezajímá třeba to, co se bude dít s jejich daněmi?" kroutí hlavou. Obdivuje vlády v zemích jako Irsko nebo Finsko, které investovaly do vzdělání a technologií, a je přesvědčen, že by podobná strategie výrazně pomohla i České republice.
"Technař" Mikoláš Petrželka byl u voleb naposledy před šesti lety, dnes zastává názor, že zabývat se politkou nemá příliš smysl. "Lepší než problémy řešit politicky je snažit se ovlivnit především svoje bezprostřední okolí a rozvíjet svou komunitu. Tam má člověk větší šanci něco ovlivnit."
Dokladem frustrace mladých ze současných politiků je i Petra Stejskalová. "Občas si pustím zprávy a ty mě rozčílí. Politika mě nezajímá." Spolumajitel pražského grafického studia Petr Skácel (29) sice na rozdíl od ní volit chodí (pravici, jednou ale "zkusil" Zelené), noviny a televizi ovšem nesleduje. "Tam se člověk stejně nic podstatného nedozví," myslí si. "Důležité informace dneska chodí jinudy."
Že mladí lidé k dění kolem sebe nejsou lhostejní, a pokud chtějí, mohou je i ovlivnit, dosvědčuje i historka vydavatele časopisu Živel a dalších titulů Tomáše Zilvara (27). "Tuhle mi přišlo na mobil: ,Běž na stránky KDU-ČSL.'" Na webu lidovců se totiž rozpoutala diskuse na téma drogové politiky. Během krátké doby se tam objevila záplava hlasů od mladých lidí klikajících ze svých mobilů a počítačů, kteří podpořili liberální názor, a překvapený správce webu konzervativní strany debatu raději stáhnul. "Starší generace nás kritizuje, že jsme líní a ani nejdeme volit. Mladí se ale o věci zajímají. Jenom to dělají jinak."
Hip hoper - Jiří Marek (18)
Před brněnský obchod s potřebami pro "writery" (malíře graffiti) přišel stylově kolébavou chůzí a části vět od sebe odsekával jako pravý raper. Jen široké plandající kalhoty a tričko XXL nechal doma. I v kšiltovce vypadal spíš jako mladíček z dobré rodiny vracející se z tenisu než nějaký rebel. "Hip hop miluju možná víc než dřív, ale oblečení není zas tak důležité. Jako v době, kdy mi bylo patnáct," vysvětluje student přezdívaný Youri, který si cení toho, že hip hop "sbližuje lidi bez ohled na národnost, rasu a náboženství". Přispívá do pražského hiphopového časopisu Bbarák články o francouzské podobě tohoto hudebního směru. Ten původně vznikl mezi rozhněvanými mladými obyvateli černošských ghett v Americe. Youri, který bydlí u rodičů na brněnském sídlišti, se domluví plynně francouzsky a po rozhovoru s námi také nasedl na vlak a odfrčel na velkou hiphopovou párty do Paříže. Jeho cílem je najít dobře placenou práci, v níž "by nemusel moc dělat, aby mohl dělat něco jiného" - třeba napsat knihu o hip hopu. "To je moje droga. Když poslouchám hudbu, nemusím jíst ani pít."
Mladý profesionál - Jakub Švestka (22)
Na míru ušitý oblek, drahé restaurace, místo manažera u pražské reklamní agentury iMagic. Ale také práce do pozdního večera (při zaměstnání ještě stíhá studium vysoké školy) a už tři roky bez dovolené. "Posiluju a hraju squash, jinak by to byla cesta do hrobu," říká mladý Pražan Jakub Švestka, jehož životní styl a také mluva připomíná spíš pokročilého třicátníka. "Nechci někde v supermarketu štosovat chipsy, to vám nedá nic do života. Chci rozvinout manažerské schopnosti a jednou založit vlastní společnost," prohlašuje mladík, který má na rozdíl od většiny svých vrstevníků jasnou představu o budoucnosti. Se svojí stejně starou přítelkyní, porodní asistentkou, se budou brzy brát - čekají na podzim miminko.
Bankovní konto prý ovšem není jedinou věcí, která ho vzrušuje. Zajímá se prý třeba i o dějiny umění. "Snažím se vnímat hezké věci. Na ulici se třeba na deset minut zastavím a prohlížím si nějakou zajímavou historickou stavbu." Připouští, že je "pravým opakem anarchisty", ale rád prý diskutuje s jinými o rozdílných názorech. "Cením si toho, že díky těmhle aktivistům se třeba vedl úspěšný boj proti chemickým koncernům, které poškozovaly zdraví lidí." Jeho heslem je: Buď uctivý k těm, které míjíš cestou vzhůru, protože je potkáš, až půjdeš dolů.
Pohodář - Petr Skácel (29)
"Mým životním cílem bylo vydělat hodně peněz, abych se mohl přestěhovat na daleký ostrov a užívat si života. Už se mi nějaké vydělat podařilo, tak to začínám realizovat," říká havířovský rodák a spolumajitel pražského grafického studia DD Men Petr Skácel. Když nepracuje (a to prý se mu prý podaří docela často), prohání se na burácející japonské "devítistovce", občas usedne i do svého BMW, potápí se na Seychelech či v Jihoafrické republice nebo brázdí moře na jachtě "pouze" v Chorvatsku. Před čtyřmi lety po ročním pobytu v Austrálii skončil Vysokou školu ekonomickou v Praze a už během studií se jako jeden z prvních v Praze začal profesionálně zabývat webdesignem.To mu přineslo dostatek prostředků na "pohodový" život. Materiální statky už prý příliš hromadit nehodlá ("Všiml jsem si, že věci člověka omezují"), vilu za Prahou nestaví (bydlí v domě v Praze 1, kde si pronajal kancelář), rodinu zatím se svou americkou přítelkyní neplánuje. "Člověk by se měl vystříhat rutiny. Třeba už brzy se seberu a usadím se na druhém konci světa. Myslím, že nebudu mít problém se někde uchytit," říká muž, který přijímá klienty své firmy v šortkách a po práci v kanceláři rád pokuřuje marihuanu. Jeho nejčastější odpovědí je "V pohodě".
Dobrovolnice - Petra Stejskalová (25)
Za neplacenou práci s dětmi ze sociálně slabých rodin dostala letos v Ústí nad Labem cenu pro nejlepší dobrovolníky zvanou Křesadlo. Proč to dělá? "Prostě mi chyběl kontakt s lidmi. Přišla jsem studovat do neznámého města, do hospody nechodím, byla to příležitost někam vypadnout z koleje. Jen ležet v knížkách nemůžete," říká rodačka z Jeseníků Petra Stejskalová. "Romčata si nechávám jako hobby, nechci to rozebírat a psát o nich práce do školy. " Říká, že když před dvěma lety s malými Romy v Matiční ulici začala pracovat, byl to její první kontakt s tímto etnikem. "Nejdřív jsem z toho byla vyjevená, nevěděla jsem, za jaký konec to chytit. Byli tak neklidní a hluční! Když dnes někdo Romy šmahem odsuzuje, bráním je," říká dívka, která na začátek prázdnin pracovala na dětském táboře jako pomocná kuchařka. "Manuální činnost je nejlepší relaxace," prohlašuje mladá žena, která vlastní rodinu prý plánuje až po třicítce.
Technař- Mikoláš Petrželka(25)
Jeho snem je svobodné cestování v obytné dodávce a pořádání parties na nových místech a s novými lidmi. Několikrát do roka se mu poštěstí na podobnou akci vyrazit. "Ale naše svoboda končí tam, kde začíná někoho jiného. Nechceme nikoho obtěžovat a samozřejmě po sobě vždy uklidíme," zdůrazňuje student Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Mikoláš Petrželka, který letos spoluorganizoval druhý ročník "pouličního karnevalu" s průvodem z pražského strahovského stadionu na Letenskou pláň. V srpnu se chystá s partou travellerů na "technival" do Bulharska. "Největší problém, který teď řeším? Rozpor mezi tím, co chci a co musím dělat. Peníze pro mě nehrají žádnou roli, ale potřebuju je na zaplacení nájmu." Někdejší člen hnutí punk si vydělává počítačovou grafikou, aby zaplatil bydlení v pražských Dejvicích, které sdílí se svou přítelkyní a čtyřmi dalšími příslušníky "nezávislé" mládeže.Vadí mu netolerance většinové společnosti vůči technařům, ale také rozpory mezi některými skupinami v rámci samotné technoscény. "Zvlášť ti mladší se k tomu někdy stavějí už jen jako konzumenti," stěžuje si na adresu náctiletých.
________________________________________________________________________
Vakcína proti návyku na kokain
Blesk pro ženy | 26.7.2004 | rubrika: zdraví | strana: 22 | autor: Text: lis, foto: PROFIMEDIA.CZ/CORBIS, archiv ČTK, archiv Bl
Výzkumníci vyvinuli vakcínu, díky které lze ztratit závislost na droze. Vakcína ovšem nepotlačuje touhu vzít si drogu, ale blokuje stav euforie, kterou narkomani pociťují. Tři studie provedené ve Spojených státech prokázaly, že polovina toxikomanů ztratila po odvykací kúře závislost na droze. Návyk na kokain je sice potlačen, ale stále hrozí riziko, že se u narkomana vyvine závislost na jiné droze.
________________________________________________________________________
Výročí, která připadají na pátek 30. července
Zpravodajství ČTK | 29.7.2004 | 15:00 | rubrika: Mix zajímavostí - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: SAD
Od 30. července 2001 mohou Kanaďané trpící nevyléčitelnými nebo chronickými chorobami, jako je například artritida, rakovina, AIDS a roztroušená skleróza, legálně kouřit marihuanu. Mohou si ji také bez obav z postihu sami pěstovat nebo tím pověřit jinou osobu či vládu. Kanada se ten den totiž stala prvním státem na světě, ve kterém bylo legalizováno užívání marihuany pro zdravotnické účely. Podle zákona mohou držet drogu osoby smrtelně nemocné, velmi vážně nemocné a také ti pacienti, kterým alespoň dva lékaři vydají potvrzení, že obvyklá léčba nebyla účinná.
 |
člověk si musí postavit skříň, aby mu slunce vycházelo a zacházelo každý den, kdy on chce
buď sám sebou bohem › postav si skříň a pořiď si lampu
|
30-07-2004 v 10:04 AM
