Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Tak tenhle thread vzniknul především proto, abych se s vámi mohl podělit o komické, někdy až neuvěřitelné zážitky, které přináší growing na stromech. Předestírám, že s pěstováním jako takovým nemám valné zkušenosti, proto pro většinu místních kultivátorů bude mé vyprávění zřejmě trochu jinej vesmír.. ale snad pobaví Události se budu snažit v rámci možností svého času a paměti řadit chronologicky, vývoj (nebo zánik) rostlinek budu dokumentovat přiloženými fotografiemi..
Na počátku nebylo nic. Jen chuť hulit a žádnej matroš. Chuť pěstovat a žádné podmínky. Praha a okolí - to znamená spoustu lidí. Všude. A jako ještě poměrně čerstvý přistěhovalec neznáte žádný vychytaný místečko na výsadbu. Strávil jsem několik dní prozkoumáváním okrajových lokalit, ale místa, který jsem našel, připadaly v úvahu jen v krajní nouzi.
A pak jsem narazil na grower.cz
A zjistil, že se dá pěstovat i v koruně stromů.. Wow! To by vyřešilo mojí zapeklitou situaci. Tak jsem pročetl vše potřebné o této problematice a mezitím nechal naklíčit semínka u mého kámíka - pokrevního bratra.. Budeme mu říkat Dlouhý vlas. Díky jemu a jeho přítelkyni Nšo-či - Tmavé oko jsem mohl vypěstovat cca 20 sazeniček u nich za oknem.. Pod jejich péčí rostlinky vesele rostly, za nějaký čas jsem je přesadil do větších květináčků a zatím se věnoval hledání vhodných stromů k výsadbě. Ajaj!! Zjistil jsem, že je to v Praze a jejím okolí s lesy fakt shit.. Samý listnáče, řídký, malý a co hlavně - protkaný neuvěřitelně hustou sítí cestiček, kudy každodenně prochází davy rekreujících se obyvatel, pejskařů apod.. Rozhodl jsem se zapojit do svého snažení úřady a strávil den obvoláváním nejrůznějších inženýrů, pracovníků městských částí Prahy, se stále stejným dotazem:
"Ve kterých lokalitách na území hl. města Prahy jsou nejvíce zastoupeny jehličnaté stromy (nejlépe smrk)..?"
Zkoušel jsem nejrůznější kontakty, ministerstvo živ. prostředí apod.. Nakonec jsem skončil na jakémsi úřadu pro hospodářskou správu lesů, či jak se to jmenovalo. Tam mě odkázali na člověka (Ing.), který měl mít teoreticky tyto záležitosti v popisu práce. Toho jsem ale nezastihl, takže jsem ho byl nucen kontaktovat emailem.. Jako student, kterej potřebuje nějaký informace pro svojí práci do školy Kupodivu zareagoval rychle a po několika mailech mi poslal opravdu vyčerpávající data, ze kterých bohužel stejně nebylo možné vyčíst, ve kterých lokalitách jsou jehličnaté stromy zastoupeny nejvíce.. Požádal jsem ho tedy o přibližnou mapku, kterou mi nakonec zaslal.. Hledal jsem dál..
Nakonec jsem po několika dnech, obsypanej klíšťatama, našel několik stromů u kraje lesa, sousedícího s jakýmsi oploceným soukromým pozemkem. Místo, kde se lidé nepohybovali - sice byla nedaleko poměrně hodně frekventovaná lesní stezka, ale v bezprostřední blízkosti nikdo nikde.. Tak jsem začal shánět kýble, větších rozměrů, vhodné pro umístění na stromy. A jelikož jsem za ně nechtěl platit, obvolával jsem pro změnu malířské firmy, jestli se náhodou nechtějí nějakých kýblů zbavit.
Po mnoha pokusech jsem narazil na chlapíka, se kterým jsem si domluvil schůzku a přijel si pro kýble. Když otevřel dodávku, vyvalil jsem oči.. Uvnitř se tyčila úctyhodná kopice OBROVSKEJCH kýblů.. 40litrů. Bohužel vyšlo najevo, že mi je nehodlá dát zadarmo, takže jsem mu musel nějaký papírky stejně dát.. Nakoupil jsem několik pytlů zeminy, naložil je do firemního autíčka, který jsem si bez vědomí nadřízených půjčil a spolu s kýblama se vypravil do bytu Dlouhého vlasu a Nšo-či. Tam jsem kýble v rámci možností umyl od zbytků barvy, naložil sazenice a vyrazil s autíčkem směrem k lokalitě výsadby.. Pěšky bych to tam rozhodně nedostal.. Podle mapy jsem zamířil k lesu z druhé strany a zajel na cestu, vedoucí k onomu soukromému pozemku. Po několika metrech se předemnou objevila barikáda. Barikáda vysoká asi půl metru, tvořená z nejrůznějšího smetí ze stavby apod. Tohle by milá Felicie nezvládla Po chvilce váhání jsem se rozhodl inkriminované místo objet po travnatém náspu, zařadil jednotku a Felda se vydala bojovat s terénem
Kousek za barikádou jsem zaparkoval, jelikož jsem našel v oplocení onoho soukromého pozemku díru dostatečně velkou, abych zkrz ní mohl prolézt i s kýblama a pytlama s hlínou.. Začal jsem vykládat a urychleně věci skládat za plot. Nedaleko jezdila auta, dost rušnej provoz, občas projelo kolem auto s modrým majáčkem.. Fujtajbl.. V autě kytky, kdyby mě tam někdo chytnul, poblíž ten bordel ze stavby, ve kterým byly mimochodem zamíchaný i téměř nachlup stejný kýble, jako jsem měl v autě.. Těžko bych asi vysvětloval, že ty kýble mám v autě náhodou, že jsem tam ten bordel neudělal.. No a za chvilku se skutečně objevila nějaká postava, která mířila ke mému autíčku.. Rychle jsem proskočil dírou v plotě ven na cestu a vylezl z roští, jakože jsem se tam byl vychcat.. Zjistil jsem, že to je nějakej mladší kluk. Celkem nevšímavě prošel kolem a pokračoval dál po cestě.. Rychle jsem se vrátil za plot a začal, obtěžkanej pytlama a v rukou kýbl, přesouvat ty věci přes celej pozemek na kraj lesa.. Vystíhovanej, jestli tam někoho potkám.. Rychlé kradmé pohledy kolem, přikrčenej, zpocenej v tom hrozným horku - snadná oběť krvežíznivejch komárů... Kýble a pytle jsem zamaskoval pod menšíma listnatýma stromkama několika větvemi z keřů, květináčky jsem schoval v kopřivách a rychle jsem svištěl zpátky k autu... Musel jsem zpátky do práce, celej můj výlet jsem totiž absolvoval v pracovní době
Teprve za několik dní jsem se dostal ke svejm holkám, abych se pokusil je dostat ne strom.. Někdy k večeru jsem se nervózně připlížil k mému úkrytu a zkontroloval kytky, pytle a kýble.. Nic hroznýho se jim nestalo. Popadnul jsem několik obřích kýblů, naskládaných do sebe, nacpal do nich květináčky s už docela vzrostlejma sazenicema a vydal se pomalu dírou v plotě na straně lesa směrem k "mým" stromům.. Nervózně jsem se kolem sebe neustále rozhlížel, protože jsem si při svých dřívějších obhlídkách nemohl nevšimnout nejrůznějších pečlivě poskládaných kopiček nařezaného březového a jiného dříví, svědčících o tom, že se v dané lokalitě pohybuje zřejmě nějaký človíček z chalupy, která se nacházela nedaleko na zmíněném soukromém pozemku.. Možná, že se dokonce stará i o tuhle část lesa, říkal jsem si. Vyplašil jsem srnku, ale jinak docela pohoda. Najednou jsem zahlídnul zkrz stromy mužskou postavu, jak se rychlými kroky blíží od toho pozemku směrem ke mně.. Byla dost blízko, cca 40m ode mně.. Moc jsem si jí neprohlížel, na místě se otočil a rychlým krokem vyrazil do toho nejhustšího lesa zpátky, co možná nejdál od toho člověka.. Přece jenom bych mu asi těžko vysvětloval, co tam dělám s těma kýblema, naplněnejma sazenicema gandži.. Jenom jsem doufal, že si mě třeba mezi těma stromama nevšimnul..
Šel jsem docela rychle, neohlížel jsem se. Když jsem sestoupil asi do půlky docela velkýho srázu, zastavil jsem se. Nic jsem za sebou neslyšel. Koukám nahoru, jestli se ten chlapík neobjeví. Pokud by se objevil, byl jsem rozhodnutej zmizet dolů. Měl jsem před nim docela náskok.. Ale chlapík - budeme mu říkat Strážce lesa - se neobjevil.. Ufff.. Kýble jsem postavil na zem a sundal jsem ze zad baťoh s věcma. Jak si tak protahuju záda, vidím nahoře Strážce lesa. Stojí a kouká na mně.. Zase tak 50m ode mně. Najednou slyším vedle sebe takovej zvuk, jakoby rachocení. Podívám se tím směrem a vidím, jak se moje kýble napěchovaný květináčkama se sazenicema kácí dolů ze srázu!!! Pokouším se ještě rychle kýble zachytit, ale 3/4 květináčků už se stihlo vysypat a teď se prudce kutálí dolů ze srázu..!!! Z květináčků vyletuje hlína, tenký stonky sazenic se lámou, kytičky mizí někde hluboko dole v kopřivách.. některé se zastavují o kmeny stromů... SHIT!!! Jsem tak nasranej, že toho chlapíka neřeším.. je mi to nějak jedno.. Zoufale sbírám sbytky sazeniček, většinou bez hlíny a květináčků.. některý ani v tý džungli nenajdu.. Chlapík tam nahoře pořád stojí, kouká, co tam dělám.. Sbírám a nevšímám si ho.. Po chvíli už tam není..
Přemejšlím, co teď. Zkoumám, jak jsou na tom sazenice - většina je zlámanejch. Beznaděj. Říkám si, že Strážce lesa se třeba bál jít dolů za mnou do toho lesa.. možná že pro někoho šel.. nebo třeba taky šel zavolat floydy.. Vyrážím se svým vybavením dolů ze srázu. Ocitám se u objektu, schovaném v lese, naštěstí uvnitř nikdo není.. Kytičky s kýblama schovávám o kus dál v hustě zarostlé části lesa a přemejšlím. Nejdřív kytičky přivážu k malinkejm vzpěrá m - klacíkům zapíchlejm do květináčků. Něterý sazenice se rozhodnu píchnout do země. V určitejch místech jsou ty listnáče docela řídký, takže dolů proniká docela dost světla mezi jejich korunama.. Vysekávám v kopřivách místa, kam ty chudinky zasazuju, opět je přivazuju ke klacíkům.. Snad to zvládnou.. Zkoumám, jestli něco nezaslechnu. Zeshora, zhruba ze směru, kde jsem narazil na Strážce, jako bych slyšel tlumené rány.. Asi tam seká to svoje dříví, říkám si. Po chvíli se rozhodnu obejít ten sráz z druhý strany až k místu, odkud jsem k těm stromům přišel, když jsem je objevil...
Vyrážím tím směrem, po nějaký době se dostávám na stezku, šplhám nahoru do srázu, až jsem u místa, kde jsem stál naposled, když jsem ty stromy objevil.. Vydám se směrem k místu, kde jsem Strážce potkal po takový uzoučký stezce. Žádný zvuky neslyším, je už docela pozdě, takže si říkám, že už by snad mohl bejt doma.. Ne. Objevuje se kousek přede mnou. Míří si to přímo ke mně.. No co, doufám, že jsem ve veřejný části lesa, kytky s sebou nemám, tak co..? Než k němu dostanu, pozorně si prohlížím koruny stromů, jestli ještě neobjevím nějakej vhodnej strom Když se míjíme, pozdravím ho, Strážce si mně podezřívavě prohlíží, ale to už pokračuju dál po cestičce.. Po chvíli cesta v podstatě končí a dál je už oplocená část toho pozemku. Dost nerad se vracím po cestičce.. Strážce nikde. Stmívá se.. Spěchám zpátky dolů a stěhuju kýble se zbytkem sazenic nahoru, kde všechno narychlo ukryju v hodně hustým křoví. Je tma. Budu to muset nechat na jindy... Sednu si k jednomu příjemnýmu stromu, opřu se o něj zády a smotnu osobáčka.. Stmívání v lese je nádherný..
Myslím, že by bylo vhodné osvětlit ještě jednu - dost podstatnou - záležitost. Z důvodů častého výskytu Strážce lesa jsem byl nucen své návštěvy omezit do poměrně uzkého časového horizontu - cca od 20:00 do 21:30. V tuto dobu je dost pravděpodobné, že už bude sedět u televize nedaleko ve své chaloupce.. Což mi dost zkomplikovalo situaci.. ale o tom až dále.. S sebou jsem si přinesl nejrůznější pomůcky jako nůž, klubko provázku, flašky s vodou, hadičky... Musel jsem se stavit na inkriminovaném místě za plotem soukromého pozemku, kde jsem měl schované pytle s hlínou.. Popadnul jsem dva, každý si hodil na rameno a vydal se lesem dolů z onoho srázu k již zmíněnému objektu. Dole se vynořuju, když najednou ztuhnu. Z komína objektu, ve kterém minule nikdo nebyl se kouří..!!! Rychle mizím v protějších kopřivách a s čím dál těžšíma pytlema zeminy se prodírám zarostlou džunglí do protějšího svahu.. Občas mi podjede noha na nějaké slizké větvi apod.. Nikdo mě nespozoroval.. Obcházím celý okruh jako minule.. Poslední úsek je pro moje ramena a ruce velkým utrpením.. Pytle mi dávají fakt zabrat Obezřetně se rozhlížím.. V okolí nikdo nikde.. Nořím se do křoví, kde by měly být ukryty kytičky i kýble.. Jsou tam. Ale jenom některé.. Zjišťuju, že ty nebohé, polámané a napůl chcíplé sazeničky se pravděpodobně staly vítanou pochoutkou pro místní srnky.. Z některých malých květináčků smutně kouká jenom kus holého stonku..
Pomalu se začíná stmívat..
Rychle se pouštím do práce.. Je třeba do kýblů vyvrtat po obvodu díry na odtok přebytečné vody v případě deštů.. stromoví groweři jistě znají Popadnu první z několika do sebe poskládaných kýblů a ledabyle za něj zatáhnu. Nic. Zkusím silněji. Nic. Začnu s ním vztekle kroutit, tahat, trhat.. Nic. Kýble jsou do sebe neskutečně zapasovaný.. Těmito pokusy strávím hezkou chvilku, než se mi podaří kýble od sebe oddělit.. Vytahuju nůž a chystám se na ty díry.. Je to takovej malej kapesní nožík, ale měl by stačit, říkám si..
Stmívá se čím dál víc...
Jelikož už mám s vrtáním podobnejch děr svoje zkušenosti, netlačím příliž na nůž, aby ten (zasraně) tvrdej plast neprasknul.. Po chvíli usilovného vrtání koukám na výsledek svýho snažení. Mikroskopická jamka. Skoro jsem jí nenašel. SHIT!!! Takhle se nikam nedostanu. Zrychluju tempo, abych to měl co nejdřív hotový. Do každýho kýblu chci udělat nejmíň čtyři díry.. Náhle se při mém zuřivém vrtání nůž láme a navzdory mému pokusu ho pustit se mi jeho ostří zakusuje do bříška palce.. SHIT!!! Zahazuju ho, palec do pusy a nadávám.. Nožík nemá pojistku a při takovéhle manipulaci na tvrdém, kulatém, pružném a kluzkém plastu bylo něco takového otázkou času. O čemž se následně několikrát přesvědčuju při svých dalších pokusech vyvrtat něco levou rukou.. Naštěstí už jsem obezřetnej a nožík už mě nedostane..
Poslední dírku na jediným kýblu (!) dodělávám potmě... levou rukou...
Uklízím své vybavení zpět a přeživší rostlinky v květináčcích přenáším na jiné místo do hustých kopřiv. Doufám, že tam mají alespoň nějakou šanci na přežití.. No nic, tak příště už snad...
Po několika dnech se konečně opět dostávám do lesa.. Docela pozdě. Ale dneska už nic vrtat nebudu, říkám si.. Akorát tam vytáhnu ten kýbl, zeminu a sazenice. To bude v pohodě.. Na transport kýblu mám takovej plán. Do kýblu nacpu pytle s hlínou, případně i něco dalšího, pokud se to tam vejde. Využiju pracně vyvrtanejch děr (ten kýbl je od malířský barvy a tudíž nemá držadlo jako ten klasickej) a pevně ho uvážu na provázek. Nahoru polezu s klubkem který bude už odmotaný na zemi a až budu na místě, kýbl tam vytáhnu.
Než se přesunu se svým vybavením ke stromu, zjistím, že se stmívá čím dál víc.. Rychle do kýble nacpu dva 20l pytle s hlínou, je to fakt mega zavazadlo. Pytle z nich napůl koukají, moc tam nedrží.. napěchuju tam ještě sazeničky v květináčcích - ty igelitový pytle květináčky pěkně přimáčknou ke stěně, takž tam budou celkem stabilně.. Konečně začínám lízt nahoru. Je to jeden z těch mála stromů, který vůbec připadaly v úvahu. Přesto je fakt hustej. Do tří čtvrtin má buď pahejly ulámanejch větví, nebo i větve celý, ale suchý... Chytám se a stoupám si jen na části těsně u kmenu, stoupnout si dál by byla sebevražda Teprve nahoře, v poslední třetině stromu jsou už větve živé a tudíž o něco pevnější.. O něco.
Stmívá se čím dál víc..
Když se dostanu nahoru, jsem plnej adrenalinu. Zkoumám korunu zblízka, zjišťuju, že ten velkej kýbl tam uchytím hodně obtížně. Žádná ideální větev tam není. Navíc je z koruny přímej výhled na tu chalupu Strážce lesa.. Tím pádem při třoše štěstí mě může zahlídnout i on.. No nic, musím to rychle vytáhnout, ať jsem odtud pryč.. Zapřu se pevně nohama o větve, zvolím jakž takž polohu, ve který bych mohl ten kýbl vytáhnout a zaberu. Drrrrnnnnnn....... Provázek, kterej vypadal docela pevně se napnul k prasknutí a zadrnčel jako struna kytary.. Bezvýsledně se ten kýbl pokusím aspoň nadzdvihnout. Povážlivě se zahoupe a provázek taky nevypadá, že by dlouho vydržel. A to nemluvím o mejch rukách. Docela tenkej provázek se mi zařezává do rukou dost na to, aby to bolelo, ale ne dost na to, abych ten neskutečně těžkej kýbl byl schopnej udržet. To samozřejmě provázek začne prokluzovat.. SHIT!!! Chvíli přemejšlím, co teď, ale nezbejvá mi nic jinýho, než zase slízt dolů. No jo, ale vono už není takový světlo! Zjišťuju, že na větve pod sebou v podstatě nevidím. SHIT!!! A to jsou ještě ty celý, živý a jakž takž pevný větve.. Co teprve, až (jestli vůbec) se dostanu k těm dvaceticentimetrovejm suchejm pahejlům..! Křečovitě se držím větví, o kterejch vím a mžourám pod sebe do toho šera.. Je tam, nebo ne..? Pomalinku se spouštím a nohou tápu v prázdnotě podemnou.. Tímhle stylem slézám.. Dole jsem fakt šťastnej, že stojím na zemi. O takovej jump z dvaceti metrů ani nestojím
Uběhlo dalších pár dní.. Už začínám bejt lehce nervózní.. Přece je tam už musím dostat..!!! Ubíhá mi čas..! Mezitím jsem trošku změnil plán..
Za prvý: nahoru nebudu rvát 40l kýbl a dva 20l pytle. To je fakt moc Zkusím ten kýbl nahoře trošku seříznout a dám tam jenom jeden pytel. To bude pak mnohem lehčí..
Za druhý: kýbl nahoru nepotáhnu na provázku, ale udělám si z něj s pomocí provázku jakejsi "baťoh", kterej si dám za záda a polezu tam s nim. Budu mít volný ruce a přitom ten transport bude praktičtější. Systém vázání bude využívat ty dírky, co jsem tam tak pracně vyvrtal
Na místo opět dorážím chvíli před západem.. Spěchám k úkrytu, vytahuju kýbl a s obavama otvírám svůj starej známej nožík.. Říkám si, že když mi dělalo problém vyvrtak několik dírek, jak mi asi půjde seříznutí kýble.. Ale kupodivu docela v poho.. chvíli to sice trvá, ale nakonec bez nějakejch větších problémů (a úrazů ) kýbl seříznu a začnu pracovat na systému vázání..
Čas ubíhá a pomalu se stmívá..
Když to konečně dodělám, nacpu do kýble pytel s hlínou, dvě sazeničky a hodím si to na záda.. No.. jakž takž.. i když se mi ty provázky dost zařezávaj do ramenou.. ale to snad vydržím.. Spěchám nahoru. Je čím dál míň světla a já mám v živý paměti svoje žážitky z minulýho sestupu.. Nahoru se s kýblem leze mnohem hůř.. Provázky mi přiškrcujou krevní oběh, ruce nemůžu natáhnout tak vysoko, jako normálně apod.. No ale jinak vcelku v pohodě.. Akorát je problém se s tím celkem objemným kýblem protáhnout těma větvema.. furt mi někde něco překáží..
Během cesty nahoru zjišťuju, že se mi kýbl začíná naklánět na jednu stranu.. Pytel, co z něj kouká, ho převažuje a hrozí, že se mi moje sazeničky vysypou pěkně dolů.. NE!!! Už ne!!! Já už nechci..! Tam, kde to aspoň trošku jde, se zastavím a jednou rukou si snažím ten podivnej "baťoh" na zádech srovnat.. Pak lezu dál..
Když se protáhnu těma hořejšíma větvema až k vrcholku, nastává další hustá operace. Sundat kýbl, když stojím více méně na jedný noze a jednou rukou se držím větve.. No a pak to tam nějak upevnit.. Hodlám ten kýbl přivázat provázkem a opět tradičně využít těch děr na odtok vody. No - a když se mi ten kýbl podaří sundat, zjišťuju, že ty sazeničky, který se mezitím docela vzpamatovaly ze zranění při pádu ze srázu, jsou naprosto zmasakrovaný od větví, zkrz který jsem se prodíral.. SHIT!!! Zmocňuje se mě jakási rezignace, ale čím dál větší šero mě nutí, abych to tu urychlil.. Pouštím se tedy do upěvňování kýble, pytel opatrně opřu o jednu z větví. Visí na ní jen tak tak.. Pak do kýble vysypu hlínu, rychle zasazuju sazenice a zalejvám je vodou z flašky, co se taky vešla do kýble. Kytičky opět přivazuju k malejm opěrám a modlím se, aby vydržely.. chudinky
Dolů opět slézám za šera.. naštěstí už ten strom začínám trošku poznávat.. kde má který větve a tak.. Zavlažovací systém jsem jaksi nestihnul udělat..
Děsil jsem se, jak se nahoře těm kytičkám asi vede.. Jestli vůbec přežily. Jestli ta hlína je aspoň trošku mokrá.. No, trvalo pár dní, než jsem se tam dostal. Opět docela pozdě.. Vybavil jsem se flaškama s vodou, hadičkama připojenejma na jejich víčka. No, jenom tam pověsim flašky, píchnu hadičky a bude to, říkám si.. To stíhám.. Lezu nahoru. Už je docela šero.. rychle.. rychle..
Nahoře mě čeká smutný pohled.. Přežila jenom jedna a to ještě hodně špatná.. SHIT!!! Nadávám si, jak ty chudinky masakruju.. Rychle vytahuju vybavení a začínám sestavovat složitý systém hadiček a flašek.. No.. ve skutečnosti to tam docela ledabyle přivážu, hadičky zapíchnu do země.. Zjišťuju, že z nich docela dost teče voda.. Snažím se je nějak ucpat, aby to z nich jenom kapalo, no.. chvilku si tam s tím pohraju.. Jsem celej mokrej, jak ta voda protekla až k těm dírám v kýblu..
No a aby toho nebylo málo - je tma. Ne šero. TMA..
To už je fakt psycho.
Ten sestup předčil všechna moje očekávání.. Naštěstí trošku svítí měsíc.. Takže nějaký šance na přežití mám.. Snad.. To snad není možný, říkám si.. Já tu snad chcípnu..!!! SHIT!!! Jak se tak spouštím dolů, najednou mi v baťohu na zádech...
... začíná ZVONIT MOBIL!!!
V tichém, tmavém lese to zní jako chemický poplach.. pouštím se jednou rukou a snažím se nějak sundat baťoh a vylovit ten vřeštící přístroj.. Nakonec to zvednu. Volá jedna slečna. Ze který jsem momentálně dost hotovej.. Snažím se celý rozhovor poměrně rezolutně ukončit, na což slečna reaguje celkem rozpačitě.. No nic..
Pak pokračuju v cestě smrti.. Uff.. Dole div nelíbám jehličnatou vrstvu na zemi.. Přísahám, že už sem vždycky dorazím včas..!!! Už nikdy víc..!!!
S tímto odhodláním, pln vděčnosti za novou šanci žít odcházím domů...
...huj, to je story jako z Rychlosipaku ale dobry. Akorat myslim, kdyby jsi si to lip zorganizoval, mohl jsi mit za dve tri navstevy kytky na stromech.... kazdopadne at se dari, pritop jeste s fotkama, docela me to zajima....
K+
Nemylte se... ten příběh vyprávím s určitým časovým zpožděním, tudíž to už v tuto chvíli vypadá jinak... ale k dnešnímu stavu se myslím brzy dostaneme...
No a s tou organizací... ono je to snadný říct... ale v praxi člověk spoustu problemů nečeká... ale se zkušenostma roste úspěšnost..
hmmm... velmi zajimavý příběh!!!
dal jsem si ke kámošovi na balkón Kyti, které vznikly tak že jsem ze srandy vysypal zbylé naklíčené semínka in i out (některé už nahnilé) do velkého květináče přímo před baráken (denně tam chodí tak nejmíň 100lidí a jdu si tak za 14 dní domů a co nevidím??????trs tak 30-50 kytek (ani teď nevím kolik jich vlastne je) nechal jsem je tam dalších 14 dní a jednou tak sedím v autě s kámošem přímo před barákem a pokuřujem hašalle a najednou přišel nějaký Típek a začal si Kyti prohlížet!!!Takže musela následovat supr přemisťovací akce přes celé město (týpek to odmítl vést v autě...)...všechny jsem dal do 30l kýble do poloviny naplněného hlínou (obyč pro pokojové rostliny) a zanesli sme ho ve 2h ráno přes celé město ke kámošovi na balkón!!!Už jsou tam měsíc a když jsem je včera viděl tak jsem NEPOCHOPIL!!!chtělo by to FOTOzzz!!!Je to takový různě zbarvený a zvlaštně vypadající TRS!!!
Chtěl bych ale tenhle kýbl dostat nějak na STROM protože je musím odnést z balkónu pryč a STROM se mi zdá jako SUPR nápad!!!Akorát nevím jak tan ty metrové kytky s tím kýblem dostat!!!???
Jinak tě lituju chlope!!!Taková smůla při sazení (kutálející se kytky, potrava pro zvěř, zlámané od větví a ještě TI zbytek vcípne) je velkou smůlou!!!Snad se TI to vrátí JINAČ!!!esto!!!a jsem zvědavý jak TI to dopadlo!!!
Po další pauze jsem se vypravil do "svého" stromového království spolu s Dlouhým Vlasem a Nšoči. Byli zvědaví, jak to tam vypadá a zřejmě chtěli na vlastní oči vidět exota, co se drápe nahoru na strom.. Potřeboval jsem nahoru dostat další kýbl, ale na stejnej strom to nešlo - už tam nebylo místo. Musel jsem zvolit jinej strom.. Vypravili jsme se tam vcelku včas, takže jsem si říkal, že by se to dalo stihnout.. Díky přítomnosti mých přátel jako by mi všechno šlo líp a rychleji.. Dokonce i díry na odtok vody, kterejch jsem se po předchozích zkušenostech bál, nakonec nebyly velkej problém.. Místo toho vražednýho nožíku jsem totiž použil svoje nůžky, s úzkejma čepelema.. To byl luxus!!! Na rozdíl od tupýho nože, se kterým jsem každou dírku dělal tak čtvrt hodiny, jsem s nůžkama dírku zvládnul do tří minut.. A bez zranění! I vázání mýho "baťohu" se povedlo mnohem líp.. Nejdříve jsem se vypravil na strom s kýblem a pytlem hlíny. Celkem v pohodě jsem na strom vylezl.. Pokud byl na předchozím stromě v koruně přímej vizuální kontakt na chaloupku Strážce lesa, tady jsem byl obrazně řečeno vedle jeho obydlí.. No nic, kýbl jsem jakž takž upevnil, naplnil hlínou a lezu dolů. Čekaly tam na mně ještě moje holky.. Malý sazeničky Rozhodl jsem se je nahoru přepravit jiným způsobem než minule. Aby přežily strastiplnou cestu zkrz větvoví a nezlámaly se, umístil jsem je do pet-lahve s uřízlým vrškem, na kterou jsem nasadil její identickou sestru, takže obě části tvořily jakýsi ochranný tubus. Takto jsem je v baťohu nahoru dostal celkem bez problémů. Ovšem zapomněl jsem si dole nůžky.. Pomocí jich jsem chtěl tubus rozstřihnout a kytičky citlivě přesadit. Ehm.. Musel jsem je z tý lahve vysypat.. Psycho.. Brutálně jsem je vytahal z flašek, nacpal do hlíny a modlil se, aby to přežily.. Do kýble jsem ještě zapíchnul flašku s vodou, oblepenou izolepou, aby se ve vodě netvořily řasy. Do víčka jsem vyvrtal díru, do který jsem napěchoval kus houbičky na nádobí. Říkal jsem si, že zabrání velkému úniku vody, ale tu vlhkost tam snad dodá.. Na minulým stromě se hadičky moc neosvědčily.. flašky tam tak blbě vysely, když bych je chtěl naplnit, musel bych je složitě sundavat a navíc ty hadičky spotřebovaly spoustu vody, než se vůbec dostala do kýble. Tudíž jsem operativně zvolil praktičtější metodu flaška-hlína.
Když jsem slezl dolů, pořád se mi nechtělo věřit, že mi osud tentokrát do cesty nepostavil nějakej hustej problém.. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem ten kýbl nahoru dostal tak snadno.. Ale nebyl všem dnům konec..
Uběhlo pár dnů.. Vypravil jsem se na zálivku. Lezu, lezu.. na ten první strom. Koukám smutně na kytičku.. Chudinka, je v podstatě pořád stejná. Malinká, neroste.. Je tam přece jenom míň světla, větve docela stíní. No, jenže mě se tam moc nechce provádět nějaký divoký průřezy.. Ten kýbl už vejš dát nejde.. Tam už nikde není vhodný místo.. Jsou tam moc tenký větve.. ach jo.. Nebo, že by..? Ukaž..! No.. možná, že by to šlo.. V hlavě mi šrotujou úvahy, jak to udělat, jestli to vůbec jde apod.. Zkusím lehce nadzvihnout přidělanej kýbl. Neskutečně těžkej. Jako prase. To tam nemůžu dostat. Jednou rukou to nemůžu zdvihnout, to je vyloučený a oběma sice možná jo, ale to sletím dolů.. Stojím více méně jenom na jedný noze, druhá se jen tak opírá o docela tenkou šikmou větev, na tu se postavit nemůžu.
Rychle se rozhoduju, že ten kýbl zkusím dostat nahoru. Stejně by to jinak nerostlo, říkám si. Odstřihávám provázky, kterejma je upoutanej. Tak - teď už není cesty zpět.. Stoupám si oběma nohama na tu samou větev, což je při její tloušťce docela riskantní a na hranici rovnováhy zkouším zdvihnout ten vobrovskej kýbl, naplněnej zeminou.. Uááá... No.. jde to.. těžce, ale jde.. Těžkopádně ho s vypětím sil rvu nahoru, na místo, kde snad půjde připevnit.
Dostávám ho zhruba tam, kam jsem chtěl. Dost vyfluslej. Rychle ho připevňuju provázkama, měním systém hadiček za flašku s houbičkou ve víčku.. Konečně hotovo.. Rychle dolů.. V duchu se chválím za takovej vzpěračskej výkon, mám radost, že se mi to vůbec povedlo.. Nahoře skoro žádný větve nestíněj, tak teď už to snad poroste..
Příště nahoru musím dostat dvě už trošku větší sazenice, co jsem píchnul do země v těch kopřivách nedaleko.. akorát musím vymyslet, jak je tam dostat, už to přece jenom nejsou miminka...
Tahle napinavy cteni jsem na Groweru jeste necetl...
Myslim, ze cely growersky narod (nebo alespon ti co to ctou), ti nesmirne fandi a drzi palce tobe a tvym kytickam. Tolik obetavosti, pile a zaroven optimismu. TO PROSTE MUSI DOBRE DOPADNOUT!
PS. Jestli psani nedelas profi nebo nestudujes tak o tom rozhodne pouvazuj.
Události se budu snažit v rámci možností svého času a paměti řadit chronologicky, vývoj (nebo zánik) rostlinek budu dokumentovat přiloženými fotografiemi.. 
16-07-2004 v 17:37 PM
Kupodivu zareagoval rychle a po několika mailech mi poslal opravdu vyčerpávající data, ze kterých bohužel stejně nebylo možné vyčíst, ve kterých lokalitách jsou jehličnaté stromy zastoupeny nejvíce.. Požádal jsem ho tedy o přibližnou mapku, kterou mi nakonec zaslal.. Hledal jsem dál.. 
Snažím se celý rozhovor poměrně rezolutně ukončit, na což slečna reaguje celkem rozpačitě.. 
)...všechny jsem dal do 30l kýble do poloviny naplněného hlínou (obyč pro pokojové rostliny) a zanesli sme ho ve 2h ráno přes celé město ke kámošovi na balkón!!!Už jsou tam měsíc a když jsem je včera viděl tak jsem NEPOCHOPIL!!!chtělo by to FOTOzzz!!!Je to takový různě zbarvený a zvlaštně vypadající TRS!!!
