Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Svěží vůně jejích květů okouzlí každého. Keříky s modrými, vzácněji i růžovými či bílými klásky květů jsou půvabné. Levandule je mrazuvzdorná, můžete ji pěstovat venku i v nádobách, v mnoha druzích a varietách. Provoní a ozdobí zahradu, květy i listy užijete v kuchyni, v koupeli i v prádelníku.
Pěstování - Levandule vytváří dřevnatějící, plně mrazuvzdorné keříky. Podle druhu a kultivaru mohou být jen 20, ale i 60 cm vysoké.
Potřebují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Na živiny jsou nenáročné.
Levandule je ideální rostlina k vytvoření voňavého bylinkového zátiší na zahradě, i k pěstování ve velkých nádobách. Je také medonosná, milují ji včely i motýli.
Pro udržení pěkného vzhledu můžeme keříky na jaře seřezávat, ale pouze nové výhony, nikdy až na staré dřevo, které obráží špatně.
Původní, botanické druhy, jako je právě levandule lékařská se dobře množí semeny i řízky. Vyšlechtěné variety je pak třeba množit pouze řízky, aby si zachovaly své vlastnosti.
Seřezáváme je v době, kdy je přibližně polovina květů v klásku otevřená a sušíme ve svazcích hlavou dolu.
Využití - Květy levandule mají v domácnosti velmi rozmanité použití. Voňavý Nálev z čajové lžičky květů na šálek vody uklidňuje nervy, tiší bolesti hlavy, pomáhá trávení a provoní dech.
Květ levandule je i oblíbenou součástí uklidňujících bylinných směsí (například spolu s třezalkou, meduňkou, a chmelovými šišticemi).
Uklidňující je i koupel, do níž můžeme přidat litr silnějšího nálevu z levandulových květů, nebo sáček s nimi zavěsit do proudu horké vody.
Sáčky se sušenou levandulí vložené do skříně provoní prostor i prádlo a především účinně odpuzují moly.
Svazky sušených květů jsou krásnou dekorací a zároveň osvěžují vzduch.
Čerstvé květy lze také kandovat a zdobit jimi dezerty, přidávat je do marmelád.
Sušené květy patří do směsi provensálských bylin a hodí se například k dušeným pokrmům.
K masitým jídlům a rybám se v jihoevropských kuchyní přidávají i ostře chutnající mladé lístky levandule.
Popis - Kozlík lékařský roste planě v Evropě, Severní Americe i Asii. Daří se mu na vlhčích loukách a lesních mýtinách. Je to pohledná, až metr vysoká bylina s chocholíky bílých či narůžovělých květů.Kozlík lékařský je jednou z nejúčinnějších bylinek pomáhajících při nespavosti a přinášejících uklidnění. Proti nespavosti jej doporučuje i řada lékařů – rozhodně je lepší nejprve vyzkoušet kozlík, který nemá vedlejší účinky, jako léky proti nespavosti, a především na rozdíl od nich nenarušuje důležité fáze spánku, jež jsou pro celkovou regeneraci těla i duše klíčové.
Pěstování - Na zahradě se mu bude dařit na polostinném, ale i slunném místě, pokud mu dopřejete dostatek vláhy.
Oddenek se sklízí nejlépe na jaře či na podzim, suší se při teplotě do 30°C.
Využití - Kozlík lékařský patří mezi byliny, jejich účinnost prověřily staletí praxe i moderní medicína. Pomáhá při problémech s nespavostí, při stresu, úzkosti. Umí vyrovnávat hladiny klíčových látek v mozku, přitom nevyvolává závislost.
Léčivý oddenek působí na neurotransmitery v mozku.
Pro fytoterapeutické účely se používá aromatický oddenek kozlíku. Obsahuje mnoho účinných látek, například silice a kyselinu valerovou, alkaloidy. Komplex účinných látek dovede v mozku zvýšit hladinu GABA kyseliny, která je nezbytná právě pro schopnost usnout a celkově i psychický klid. Kozlík tedy přímo neuspává a nemá žádné omamné účinky. Ale tím, že se tělo i mysl zklidní, nic nebrání unavenému člověku konečně usnout. Spánek je poté také kvalitnější, nedochází k předčasnému buzení apod.
Kozlík lze využít nejen při nespavosti, ale i na uklidnění přes den, mírní pocity úzkosti a stres. Proto může pomoci i při různých onemocněních, které stres evidentně zhoršuje, například problémy s trávicím traktem. Kozlík také přímo uvolňuje hladké svalstvo, čímž na trávicí ústrojí působí i přímo.
Z podrceného sušeného oddenku lze připravit i nálev, nebo ještě účinnější odvar (lžička oddenku se zalije šálkem vroucí vody, či krátce povaří a nechá ještě vyluhovat). Nálev a odvar však mají specifickou vůni, která nemusí každému vyhovovat.
V nálevu, neboli bylinkovém čaji, je kozlík velmi vhodné kombinovat s dalšími bylinkami, které prohloubí jeho účinek. Přes den je přínosná kombinace s uklidňující třezalkou, na večer s meduňkou, mučenkou, chmelem a levandulí.
Samostatně by se kozlík neměl užívat déle než tři týdny. Po týdenní pauze lze v případě potřeby pokračovat.
Popis - Třapatka nachová je krásná květina. Ne nadarmo se jedna z mnoha jejích odrůd nazývá Magnus, vznešená. Zrovna tak je ale užitečná. Jako léčivá rostlina podporující imunitu si právem získává stále větší věhlas. Pěstujte ji proto pro krásu i užitek.
Pěstuje se jako okrasná rostlina, ovšem zároveň zpracované rostliny a výtažky z nich jsou už řadu let jedněmi z nejprodávanějších bylinných preparátů v USA i v Evropě.
Pěstování - Čím čerstvější je droga, tím vyšší má účinek. Proto třapatka vypěstovaná na vlastní zahrádce účinkuje nejlépe. Semínka pro předpěstování sazeniček se vysévají v březnu, za dva měsíce jsou rostlinky připravené k výsadbě na záhon. Sazeničky vysazujeme na slunné místo, do výživné, lehčí půdy.
Využití - Původní obyvatelé Severní Ameriky echinaceu využívali při bolestech zubů, bolesti v krku, kašli, tradovalo se i její použití jako antiséra při hadím uštknutí. Poslední roky a desetiletí se i u nás třapatka dostává na vrchol popularity.
Co je však u produktů z třapatky ceněno nejvíce, je nespecifické posílení lidské imunity. Podporuje množení a pohyblivost bílých krvinek, které nás brání před všemi infekcemi, a také schopnost těchto imunitních buněk rychleji škodlivé látky rozlišovat. Navíc, při užívání s mírou nejsou známy vedlejší nežádoucí účinky.
Nejvíce látek obsahuje kořen, užívány jsou ovšem listy i květy. Listy a květy můžete sbírat již druhým rokem. Sklizeň kořenů se doporučuje na podzim z minimálně tříletých rostlin.
Jak vyrobit domácí tinkturu?
• 100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijeme 500 ml 60% lihu.
• Za každodenního protřepání necháme 7 dní vylouhovat.
• Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně.
• Pro přípravu extraktu můžeme použít i květy nebo čerstvou nať, zde se na 500 ml lihu doporučuje 120 g drogy.
Popis - Vyskytuje se téměř v celé Evropě, západní Asii a severní Indii. Jako plevel byl zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. U nás je heřmánek asi vůbec nejznámější léčivou rostlinou. Roste divoce na polních cestách, v obilných polích i na smetištích a úhorech.
Jako rostlina s dobrými sedativními a uklidňujícími účinky na zažívací soustavu je heřmánek velmi vhodný i pro kojence a malé děti k utišování bolestí při kolikách a prořezávání zubů. Je účinný při nespavosti a cenný je též při léčbě kožních onemocnění a podráždění pokožky.
Pěstování - Nejlépe se mu daří na teplejších místech chráněných před větrem, ale dokáže se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám. Heřmánek nemá příliš v lásce přeschlou, přemočenou, písčitou, kamenitou či překyselenou půdu, naopak dařit se mu bude v lehčích vápenitých půdách, kde bude mít dostatek humusu. Vysévat můžete buď na podzim, nebo na jaře.
Květy je nejlepší sušit co nejrychleji v rovnoměrných vrstvách na sítu či papíře, při teplotě do 40 °C. Při sušení s kvítky moc nemanipulujte, mohly by se rozdrobit. Usušené květy skladujte na chladném a suchém místě. Dobře usušenou bylinku poznáte podle toho, že není moc rozdrobená, má původní barvu a krásně voní.
Využití - Z heřmánku se dá připravit odvar, mast, obklad či různé tinktury. Je ceněný obzvlášť pro svůj vysoký obsah modré silice. Heřmánek můžete při křečích, průjmech, kolikách či špatně hojících se ranách podávat i svým zvířecím miláčkům. Nálevem můžete také pomoct rostlinkám, mladé semenáčky postříkejte vychladlým odvarem z heřmánku, zvýšíte tím jejich kondici. Je to osvědčená prevence proti tzv. padání semenáčků.
Účinky:
- pomáhá při stresu
- má hojivé účinky
- zvyšuje pocení
- uvolňuje křeče
- má protizánětlivé a desinfekční účinky
- proti nadýmání, kolikám a žaludečním potížím
- je účinný na kašel, nachlazení i záněty
- natažené svaly promasírujte heřmánkovým olejem
- pomáhá při menstruačních bolestech či problémech
- léčí a mírní svědění při kožních vyrážkách, hemoroidech a spáleninách
- zabraňuje tvorbě jizev
- léčí zánět spojivek či tzv. ječné zrno
- na bolest zubů je dobré proplachování vlažným heřmánkovým čajem
Popis - Mulungu je středně vysoký, dobře rozvětvený strom, který vyrůstá do výšky 10 až 14 metrů. Je z čeledi bobovitých. Na větvích se hojně vyskytují červeno-oranžové květy, které přitahují pozornost již z dálky. Plodem je lusk, semena jsou velká a červeno-černé barvy.
Využití - Kůra stromu se používá v tradiční medicíně. Účinky na organismus jsou sedativní, mulungu uklidňuje nervový systém a používá se i jako antioxidant.
Odvar z jeho kůry se používá při depresích, stresu, hysterii, panických poruchách, nespavosti a jiných poruchách spánku, ale také při nemocech jater. Mulungu také snižuje krevní tlak a normalizuje srdeční arytmie. V předkolumbovských civilizacích byl odvar z kůry tohoto stromu používán pro překonání strachu z boje a válečných útrap.
Popis - Kustovnice čínská je keř z čeledi lilkovitých původem z jihovýchodní Asie, kde roste od subtropů až po mírné pásmo. V Himálajích se vyskytuje i v nadmořských výškách přes 2500 m. Keře jsou převisející, opadavé a mohou dorůst až do výše dvou metrů. Pokud se rozhodnete kustovnici pěstovat, budete mít na zahradě keř, který bude nejenom zdrojem zdravých plodů a listů pro vás a vaše okolí, ale i ozdobou zahrady.
Chutné plody kustovnice čínské jsou proslulé vynikajícími léčivými a preventivními účinky na zdraví. Prodávají se především sušené. Pohledné keře lze však snadno pěstovat i na zahradě.
Plodem kustovnice čínské je drobná bobule, která obsahuje mnoho vitaminů, minerálních látek, vzácných aminokyselin, polysacharidů a dalších látek prospěšných pro člověka. Plody by měli užívat sportovci, starší lidé i lidé oslabení nemocí. Jsou však vhodné pro každého, kdo chce pečovat o své zdraví s pomocí darů přírody.
Pěstování - Kustovnice je velmi nenáročná průkopnická rostlina, kterou lze bez problémů pěstovat skoro všude. Lze ji používat i do živých plotů. Dobře roste v písčitých, chudých půdách. Má ráda dostatek vápna v půdě. Netrpí škůdci ani chorobami. Také znečištěné ovzduší jí nevadí.
Využití - Bobule po požití působí povzbudivě a posilují organismus. Snižují krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Blahodárně působí i na zrak – zlepšují vidění v šeru a pomáhají i při zánětu spojivek. Povzbuzují k činnosti játra i střeva. Podporují tvorbu krvinek. Posilují imunitní systém.
Plody můžeme konzumovat čerstvé, ale lze je konzervovat sušením, můžeme je kandovat či naložit do medu nebo alkoholu. Plody užíváme samotné, nebo je přidáváme do pokrmů připravovaných podle čínských receptů, alkoholovou tinkturu užíváme po lžičkách. Zjara lze mladé výhonky i listy přidávat do salátů nebo je upravit jako špenát.
Popis - Jako jedna z mála léčivek je s radostí sbírán i dětmi, které se na jaře rády honí za zářivě žlutými kvítky. Objevují se na stráních ještě dříve, nežli vyraší listy rostliny. Svými léčivými účinky je podběl právem proslulý. Uleví především při zánětech dýchacích cest, má však i řadu dalších schopností.
Využití - Podběl je svým rodovým latinským jménem přímo spojen s kašlem. Při kašli a onemocnění dýchacích cest je opravdu velmi účinný, pomáhá především při uvolňování hlenů. Sliznice hojí a zároveň očišťuje, což je přínosné při infekčním zánětu průdušek i bronchiálním astmatu. Zevně jej lze používat na ekzémy a vředy, záněty žil a špatně se hojící rány. Listy se tradičně přikládají na poškozené klouby a výrony.
Sklízení - Podběl roste v Evropě a Asii a dává přednost těžkým, jílovitým půdám. Najdete jej na pasekách, v lomech, přímo miluje různá rumiště. Pozor však na to, že podběl je nevybíravý a rád roste i v bezprostřední blízkosti silnic a dalších znečištěných míst, kde jej rozhodně nesbírejte.
Květní úbory je nutno sbírat za slunného počasí, čerstvě rozvité, aby se později nerozpadaly, a co nejrychleji, avšak ve stínu, usušit. Při umělém sušení teplota nesmí přesáhnout 40 °C. Listy se sbírají až později – v květnu až červnu, kdy se plně vyvinou. Na rozdíl od květů je lze sušit i na slunci - dostatečná rychlost je důležitá, aby na nich nevznikly tmavé skvrny.
Popis - Bezové keře jsou často považovány za plevel. Rostou bujně téměř kdekoli, jsou odolné a houževnaté. Je však škoda je všechny mýtit. Dávají léčivé květy i plody a pomáhají udržet na zahradě přírodní rovnováhu. Černý bez je jednou z nejoblíbenějších bylin našeho lidového léčitelství. Jeho keře se u nás dají nalézt snad všude, roste na stráních a okrajích lesa, u polí a luk, v parcích, u cest apod. Kvete na přelomu května a června a jeho plody dozrávají v září a říjnu, což je na dálku poznat podle množství ptáků, kteří s oblibou pořádají hromadné nálety na keře obtěžkané temně fialovými plody.
Využití - Černý bez má v lidovém léčitelství zasloužený respekt při léčbě nemocí z nachlazení a respiračních onemocnění, jako jsou chřipka, angína, bronchitida, kašel, rýma, zánět dutin a pod. Stimuluje pocení, čímž dokáže snižovat teplotu a pomáhá nám zbavit se usazeného sekretu v dýchacích cestách, zlepšuje vykašlávání a usnadňuje dýchání. Pro tento účel ho můžeme používat ve formě čaje, buď samotný, nebo v kombinaci např. s lipovým květem, podbělem, diviznou, hluchavkou, kopřivou, jitrocelem a pod.
Květ černého bezu má i čistící účinek na naše tělo. Pomáhá nás zbavovat usazených toxinů, především kyseliny močové, léčí tedy neduhy jako je revma a dna, popřípadě je výbornou prevencí těchto nemocí.
Sklízení - Pro sušení sbíráme celá, plně rozkvetlá květenství, a to ulamováním nebo odstřiháváním z větví. Sušíme je buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti. Pro pozdější uskladnění pak odstraníme případné zhnědlé květy, ponecháme si pouze drogu, která si zachovala světlou nažloutlou barvu. Skladujeme je v tmavé uzavíratelné nádobě v suchu.
Historie - Název je odvozen z keltského slova "borrah" – tj. odvaha. Brutnák tedy dříve symbolizoval odvahu. Jako léčivá rostlina nabyl brutnák určitého významu teprve ve vrcholném středověku. Do té doby byl pěstován jako zelenina. Ještě nedávno se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako posilující prostředek na srdce, jenž také činil člověka veselým.
Osvědčený byl u bojovníků. Přidával se do vína, čaje a kadidla, aby účastník obřadu posoudil svou vlastní zmužilost. Na Lughnasa se lidé posilovali nápoji z brutnáku. Pohané jím světili oštěpy i jiné zbraně. Hlavně ty, které se používaly při rituálních soubojích. Pomocí brutnáku v kadidle se invokovali bohové válečníci, jejich vlastnosti. Brutnákový čaj byl pit pro fyzické i psychické povzbuzení, také při obtížných situacích. Pomáhal vyvolat psychické uvědomění při vizích a hledání cest, hlavně při přípravě na náročné šamanské praktiky. Rovněž jej využívali při iniciacích pro dodání odvahy, pozvednutí intenzity duševních prožitků. Čaj naplnil srdce lidí radostí, k tomuto účelu byl využíván při oslavách.
Pěstování - Brutnák se dá pěstovat na zahrádce, v truhlíku nebo i v květináči. Semena se do volné půdy mělce vysévají začátkem dubna. Vzcházejí již za týden. V místnosti nebo v pařeništích jej lze zasít již mnohem dříve.
Na polohu i zeminu je brutnák nenáročný a obvykle nevyžaduje žádnou speciální péči. S oblibou jej však napadají mšice.
Využití - Brutnák působí močopudně, mírně projímavě, má protizánětlivé účinky, má vliv na zlepšení dýchání. Čerstvě vylisovaná šťáva z brutnáku se užívá při jarních kůrách, kdy má pomáhat ke zrychlení výměny látkové a při neurastenii. Má také hojivé účinky.
Brutnákem se koření okurkový, rajčatový i bramborový salát. Lze ho přidat i do ragú ze zeleniny a masa, do studených omáček (majonéz), tvarohových pomazánek, k rybám a grilovanému masu.
Popis - Mandragora lékařská je krásná rostlina vyskytující se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody, tvarem podobné malému jablku. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. Od pradávna se mu přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic.
Historie - Jedná stará pověst říká, že když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Snad není jiné rostliny, která by byla tolik opředena záhadnými příběhy a pověrami. Její jméno je pro nás navždy spojeno s časem čarodějnic, dávných kořenářek, mágů a alchymistů, mandragora je symbolem kouzel, magie a psychedelie. Byla jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a snad i některých šamanů. Kořen se přidával do různých mastí a nápojů s halucinogenními účinky, kde se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Takové nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či čarování a zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. I zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny.
Mandragora měla svou roli i v rituálech vymítání, a jako příměs do kteréhokoli kadidla vždy zvýšila jeho účinnost. Kouř z mandragory uvolňoval vnitřní tvořivost člověka a vyvolával vize.
V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných sloužila jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Čarodějnice ho také používaly na vymítaní ďábla a zlých duchů a ochranu před nimi.
Popis - Borůvka Kanadská, chocholičnatá, zahradní, hroznovitá, nebo také americká. Jsou různé názvy, které označují jeden a ten samý druh borůvek.
Tento druh borůvek má na rozdíl od různých náhražek jako zimolezy a muchovníky znamenitou chuť a aroma
Pěstování - Pro dobré výsledky při pěstování těchto borůvek je třeba dodržet dva základní faktory kyselou půdu a dostatek vody. Z našich zkušeností vyplývá, že nejideálnější způsob pěstování je následující.
Pokud chceme pěstovat borůvky ve volné půdě, jsme nuceni připravit jámu 0,5 x 0,5 x 0,5 m, kterou vyložíme fólií do které uděláme několik
malých dírek a naplníme čistou rašelinou. Pokud máme k dispozici kvalitní kompost nebo rozleželý hnůj, můžeme jej přidat na dno jámy. Po výsadbě
do takto připravené země nemusíme první dva roky hnojit a poté přihnojujeme hnojivy na kyselomilné rostliny, nebo speciálními hnojivy na borůvky.Pokud tedy dodržíme dostatečnou kyselost půdy, to znamená PH okolo 4,5 a dostatek vody, odmění se nám rostliny každoročně bohatou úrodou vynikajících plodů. Rostliny nevyžadují pravidelný řez, ale cca po čtyřech letech odstraníme staré proschlé větve.
Tyto borůvky se dají s velkým úspěchem pěstovat i v nádobách na balkoně či na terase. Musíme pamatovat na to, že čím větší nádoba, tím větší
úroda. Pro pětileté rostliny doporučujeme nádobu o objemu alespoň 45 l, naplněnou již zmíněnou směsí rašeliny a písku. Tyto borůvky jsou velmi
odolné vůči mrazu a dají se pěstovat i v oblastech do 800 m nad mořem.
Nejlepší místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více budou mít kanadské borůvky vody, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou se orientovat za sluncem; úroda je malá.
Využití - Plody borůvek právem zařazujeme mezi nejzdravější ovoce. Obsahují vitamíny, minerální látky a barviva, které mají mimořádné příznivý vliv na lidský organismus zvyšují obranyschopnost, výborně působí proti průjmům. Částečně pomáhají při léčbě cukrovky, dny a revmatismu. Lidové léčitelství doporučuje každému sníst ročně alespoň 1,5 kg čerstvých borůvek pro vyčištění organismu.
Popis - Cesmína paraguayská je typickým stále zeleným stromem respektive keřem. Dorůstá maximálně do výšky 15 až 20 metrů, ale nejčastěji se její vzrůst pohybuje mezi 6 až 8 metry. Kůra stromu je světlá až bílá a hladká.
Pěstování - Ideálním stanovištěm jsou břehy řek a výborně se ji daří na stíněných stanovištích, kde je chráněná před přímým sluncem nebo silným větrem.
Půda pro cesmíny by měla být bohatá na živiny i obsah humusu, může být hlinitá i písčitá, v každém případě dobře propustná, mírně vlhká. Nesnáší trvalé zamokření. PH půdy je nejlepší mírně kyselá až neutrální.
Rostlina se vyskytuje v nadmořské výšce 500 až maximálně 1000 metrů. Potřebuje stálou teplotu mezi 16 až 28 °C a vydatnou vlhkost, jinak řečeno vydatné deště. Tyto hodně specifické podmínky z ní dělají výrazný ekotyp, který se špatně přizpůsobuje jiným podmínkám. Najdeme ji proto jen v určitých oblastech Severní Argentiny, Severní Paraguaje a Jižní Brazílie.
Samotné pěstování se skládá ze správného zpracování semínek a jejich naklíčení. Zajímavostí je, že semínka musí projít trávicím traktem ptáků, které je připraví ke klíčení, jinak nevzejdou. Malé sazenice se pak umísťují v nádobách do speciálních fóliovníků. Když sazenice dorostou do potřebné výšky a získají potřebnou obranyschopnost jsou vysazovány přímo na rozlehlé plantáže. Pak ještě trvá přibližně 2 roky než je možné poprvé provádět sklizeň. Sklízí se celé mladé větvičky, které se následně vhodně zpracovávají.
Využití - Užívanou částí jsou listy, ze kterých se připravuje čaj maté. Ten vyniká povzbuzujícími účinky na bázi kofeinu. Napomáhá látkové výměně, povzbuzuje nervovou soustavu a svalstvo. Má uklidňující účinky, proto je vhodný při duševním neklidu. Zlepšuje činnost ledvin a napomáhá obraně organismu. Mimo jiné tlumí pocit hladu, proto je vhodný při redukční dietě.
Popis - Schizandra čínská neboli klanopraška čínská pochází z Číny, Japonska a jižního Sachalinu. V tradiční čínské medicíně jsou její plody pro výjimečně koncentrovaný obsah zdraví prospěšných látek používány již tisíce let.
Pěstování - Pokud vaše zahrada neleží v teplé oblasti, vysaďte schizandru na výhřevné místo u jižně orientované zdi.
Jako popínavá rostlina potřebuje oporu (drátěnky či pergoly) a dostatek prostoru.
Sazenice vysazujte do řad tak, aby mezi sebou měly odstup nejméně jeden metr.
Rostliny vyžadují spíše lehčí a propustnou půdu s dostatkem živin.
Do hlubokých jam přidejte proleželý kompost.
Schizandra miluje slunce, ale kořenový systém je vhodné přistínit, aby se kořeny nepřehřívaly.
V suchých teplých dnech je pravidelně zalévejte.
Pravidelné hnojení je důležité i proto, že koření mělce a nemohou tedy živiny čerpat z hlubokých zásob.
Na jaře můžete ořezat letorosty na dva výhony, podobně jako u révy vinné.
Dospělé rostliny přežijí i mráz, mladé a často i starší sazenice je však nutno před mrazy chránit (například zakrytím slámou).
Využití - Bobule schizandry obsahují ovocné cukry, vitamin C (21 mg%) a značné množství éterických olejů a minerálů. I to by pro prospěch zdraví stačilo, navíc je však schizandra známá svým tonizujícím efektem, díky obsahu specifické látky, schizandrinu. Kromě harmonizace a povzbuzení celého organismu schizandrin příznivě působí při onemocnění ledvin, zlepšuje ostrost vidění a ozdravuje játra. Uvolňuje duševní napětí a zmírňuje depresivní stavy. Je vhodná při únavě, přepracovanosti a psychickém a fyzickém vypětí. Pomáhá i diabetikům a revmatikům. Bobule mají osvěžující chuť a voní po pryskyřici.
Popis - Withanie snodárná se také často nazývá indický ženšen. Roste v suchých oblastech Indie a Afriky. Keř dosahuje vzrůstu až 1,5 metru, má malé listy a zelenožluté květy. Využívají se kořeny, které jsou malé, 3-10 mm dlouhé, a mají velmi hořkou chuť.
Klinické studie prokázaly, že ašvaganda v účincích převyšuje sibiřský ženšen. Pro jemný účinek ji lze použít místo ženšenu, který někdy působí příliš stimulačně a má určité nežádoucí účinky. Sladká a následně hořká a trpká chuť umožňuje proniknutí hluboko do tkání, které posílí a pročistí. Díky svým tonickým účinkům napomáhá odolnosti proti stresu, vyživuje celý organismus a dodává energii. Vhodné je její podávání ve starším věku a po nemoci.
Pěstování - Semena se vysévají konce března, klíčí snadno při pokojové teplotě,po květnových mrazících se vysazuje na venkovní slunečné stanoviště. Postačí běžná zemina i zálivka , dorůstá až v 1m vysoký keř. V našich venkovních klimatických podmínkách nepřezimuje, proto je víceleté pěstování možné jen ve větších květináčích a pokojových podmínkách.
Využití - Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka.Indický ženšen bývá často také inzerován jako zelená viagra bez receptu.
Je ceněna pro vysoký obsah účinných látek, které jsou velmi podobné ženšenu. Je doporučována při léčbě rakoviny, depresí, nespavosti, snižuje cholesterol,obsah cukru v krvi a slouží jako afrodisiakum (tzv.rostlinná viagra).Má výrazné imunostimulační účinky (antioxidant),snižuje vysoký krevní tlak, pozitivně působí na činnost mozku. je výborným protizánětlivým, antivirovým a baktericidním prostředkem. Podle tisíciletých ayurvédských zkušeností pravidelné užívání withanie omlazuje, upevňuje zdraví a sexuální sílu člověka.
Popis - Jedná se o populární indickou ayurvédskou bylinu Bacopa monniera, známou pod názvem brahmi. Brahmi je též jednou z nejvíce používaných bylin v japonské medicíně. V obou případech je primárně brahmi používáno jako nervové tonikum především k léčbě nespavosti a nervového napětí. Druhotně má též močopudné (diuretické) účinky.
Pěstování - Rostlina vyžaduje větší zálivku tzn.2 x 3 týdně, za stanoviště pro tuto rostlinu zvolte polostín. Od konce května do poloviny září můžeme rostliny letnit v zahrádce, ale opět polostín. V zimním období ji pěstujeme při pokojové teplotě opět v polostínu. Mějme na paměti, že se jedná o bahenní rostlinu, která má domovinu v Indii.
Využití - Brahmi se doporučuje všem, kdo potřebují zlepšit koncentraci, schopnost učení a znovuvybavování naučené látky - studentům, duševně pracujícím, lidem starším 40 let... Tonizace nervového systému, zmírňování stresu a navození klidného spánku může být přínosem pro lidi s poruchami koncentrace, postižené mrtvicí a psychicky vyčerpané.
Brahmi revitalizuje nervy a mozkové buňky, podporuje průtok krve mozkem, zlepšuje krátkodobou a dlouhodobou paměť, zvyšuje inteligenci, působí proti senilitě a stárnutí, posiluje imunitní systém, urychluje hojení ran a pročišťuje krev, což má pozitivní vliv např. u kožních nemocí jako ekzém a lupénka. Má také schopnost snižovat krevní tlak, působit močopudně a v pokusech na krysách byly prokázány protirakovinné účinky.
Popis - Břečťan se k léčebným účinkům používal již v dávné minulosti. Pro své zázračné léčebné účinky byl břečťan považován za magickou rostlinu, a proto je spojen s celou řadou obřadů a dodnes se mu dává jistá symbolika nesmrtelnosti, přátelství, věrnosti a ženskosti.
Pěstování - Rostlina může být používána pro svislou dekoraci, je dobře popínavá. Jestli břečťan popínavý má oporu, tak se krásně vine do výšky za pomoci přísavek, které jsou umístěny na opačné straně stonku. Kvete velmi zřídka, většinou ve stáří 10 až 12 let. Po květu se objevují velmi jedovaté bobule. Zalévá se přiměřeně. Když rostlinu postřikujeme, tak nejen lépe roste, ale také se dobře přizpůsobí suchému vzduchu. Dobře se rozmnožuje vrchními řízky během celého roku. Mladé rostliny se přesazují každý rok, později jednou za 2 až 3 roky.
Využití - Břečťan byl velmi ceněnou léčivou rostlinou již v antice. Používal se jak proti průjmu, tak při bolestech uší nebo hlavy. Své místo měl také při onemocněních ledvin.
Břečťan je známý svým působením proti bakteriálním, virovým i houbovým onemocněním. Účinek břečťanu se v plné míře projeví, jestliže ho použijeme jako podpůrný prostředek při zánětu dýchacích cest, k podpoře vykašlávání. V terapeutických dávkách rovněž posiluje činnost srdce, působí proti střevním parazitům a účinkuje proti revmatismu.
Břečťan patří mezi jedovaté rostliny. Kromě toho, že čerstvý může vyvolat podráždění kůže, po větších dávkách působí na organismus toxicky.
25-03-2014 v 23:20 PM
