Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Prérijní mimosa roste nejčastěji jako křovina na prériích a pastvinách v USA mezi Skaliskými horami a Appalačským pohořím. Rostlina dorůstá až tři metry a její listy jsou velmi podobné listům citlivky (mimosa). Květy jsou krémově bílé. Kvůli podobnosti listů s citlivkami (Mimosa) je někdy tato rostlina nazývána "prérijní citlivkou"
Pěstování - Semena dobře klíčí, před vysetím do navlhčeného substrátu, je vhodné nechat semena přes noc namočená ve vodě. Osetý substrát je třeba udržovat stále vlhký, ale nepřemokřovat. Klíčení také podpoří zakrytí výsevní misky igelitem. Preferuje plné slunce a střední zálivku.
Roste nejčastěji na vlhkých nebo suchých půdách v říčních mělčinách, křovinách, mýtinách, prériích a pastvinách, na otevřeném prostranství nedaleko železnic a silnic a na skalnatých prostorách. Poměrně dobře snáší mráz i období sucha.
Popis - Nejvíce druhů rodu Mitragyna je stromovitých, některé dosahují výšky téměř 30 metrů. Rod byl pojmenován Korthalsem, protože průduchy prvního druhu, který zkoumal, se podobaly tvarem biskupské mitře. Tento rod je charakteristický kulovitým kvetoucím vrcholem, který nese až 120 květů. Když jsou květy ve stádiu poupěte, vyvíjející se kvítky jsou obklopeny a úplně pokryty mnohými překrývajícími se listeny.
Mitragyna speciosa Korth. sama o sobě dosahuje výšky 15 metrů s šířkou přes 4,5 metru. Kmen je vzpřímený a větvený. Květy jsou žluté. Listy jsou stále zelené a mají tmavě lesklou zelenou barvu, oválného až podlouhlého tvaru.
Kratom je tradičně užíván jen v Thajsku, ačkoli zprávy o jeho užívání byly zaznamenány i v Malajsii. V některých částech Thajska se traduje, že rodiče by provdali svou dceru raději za muže, který užíval kratom než za muže, který kouřil marihuanu. Věří, že uživatelé kratomu jsou těžce pracující, zatímco uživatelé marihuany jsou líní. Tuto víru projevují i mnozí uživatelé sami, kteří popisují, že začátek užívání kratomu jim přinesl větší touhu po práci.
Pěstování - Kratom je stále zelený spíše než opadavý a listy se stále vyměňují a odpadávají, ale existuje jakýsi "přibližně sezónní" opad listů v závislosti na podmínkách životního prostředí. Během suchých období roku je opad listů hojnější a nárůst nových listů je bohatší během období dešťů. Když je rostlina pěstována mimo své přirozené tropické stanoviště, listy opadávají s nižší teplotou, asi okolo 4 °C. Rozmnožuje se pomocí velmi čerstvých semen nebo pomocí řízkování. Semena neklíčí příliš dobře, a to z důvodu endogenní houby, která napadá dřevní tkáně.
Rod Mitragyna, část čeledi Rubiaceae, se nachází v tropických a subtropických oblastech Asie a Afriky. Asijské Mitragyny jsou často součástí deštných pralesů, zatímco africké druhy (které jsou někdy stále zařazovány do samostatného rodu, Hallea) se vyskytují v močálech. Konkrétně Mitragyna speciosa pochází z Thajska, většinou roste ve středu a na jihu země, a pouze vzácněji na severu. Kratom dává přednost vlhkým, humózním půdám na chráněných místech. Protože je velmi nenasytný, potřebuje bohaté, úrodné půdy. Je citlivý na sucho a mimo svá přirozená výskytiště je také citlivý na mráz.
Využití - Kratom je stimulant a afrodisiakum. V malých dávkách pomáhá lidem zvládat těžké práce a obtížné životní úseky, ve větších dávkách má analgetické a euforické účinky.
Zatímco hlavní alkaloidy v kratomu jsou strukturně příbuzné s psychedeliky, nevykazují žádnou psychedelickou aktivitu. Dominantním efektem se zdá být efekt podobný opiátům, tento efekt zahrnuje také analgetické účinky a potlačení kašle.
Kratom potlačuje pocity úzkosti a působí proti nespavosti. Zvyšuje fyzickou výkonnost a dodává chuť do práce.
Uživatelé kratomu bývají sedláci, dělníci a farmáři, kteří používají rostliny k překonání zátěže, těžké práce či vyčerpávajících cvičení.
V tradiční medicíně se podává při únavě, chronickém únavovém syndromu, při úzkosti a pro potlačení kašle.
Nové výzkumy se také zaměřují na využití kratomu při léčebě závislosti na opiátech, neboť rostlina potlačuje fyzicky i psychicky bolestivé abstinenční příznaky.
Listy kratomu působí také analgeticky a Lze očekávat, že alkaloidy izolované z této rostliny pomohou k vytvoření nových bezpečných léků proti bolesti.
Popis - Peganum harmala, známá též jako syrská routa je vytrvalá bylina charakteristická pronikavým pachem.
Vyskytuje se v podobě jemného až 1 metr vysokého keříku na kamenitých svazích a podél písčitých cest, turisté mohou tuto zplanělou rostlinku často nacházet v blízkosti významných antických staveb jako pozůstatek z dob, kdy byla pěstována ve velkém.
Původní domovinou této rostliny je oblast Střední Asie a Sýrie.
Pěstování - Harmala se pěstuje ze semen, které mají klíčivost několik let. Připravená semena se vysévají na dobře propustný navlhčený substrát, po výsevu je dobré je mírně zatlačit do půdy. Výsev se umístí na světlé stanoviště, udržuje se stálá vlhkost a teplo. Klíčivost semen je velmi dobrá, ale mladé rostlinky jsou velmi choulostivé, proto se nedoporučuje je v mládí přepichovat. Lepší je sadit semena méně hustě, aby nebylo nutné semenáčky přesazovat. Vzrostlé semenáčky se zalévají velmi opatrně. V žádném případě nesmí dojít k nadměrnému přemokření. Rostlinkám se daří na světlém stanovišti chráněném před přímým poledním sluncem. Čím teplejší stanoviště rostlinám dopřejete, tím více se jim bude dařit.
Připravené sazenice se mohou vysadit v době, kdy již nehrozí přízemní mrazíky a na venkovním stanovišti vegetují až do podzimu, kdy dojde k zaschnutí nadzemní části. Pod zemí zůstanou mrkvovité kořeny, které je třeba z půdy vyjmout a uložit do suchého písku k přezimování. Vhodným zimovištěm je chladná místnost či sklep. Na jaře se kořeny vyjmou z písku a vysadí se zpět na záhon. Kořeny vyraší a bez problémů budou pokračovat v růstu.
Využití - Semena harmaly se používají především v lidovém léčitelství jako univerzální lék. V Uzbekistánu se harmala prodává jako uznávaný všelék, rostlinku najdeme takřka v každé domácnosti. V Egyptě se olej ze semen routy podává jako afrodisiakum s názvem Zitel-Harmel, což je oblíbený místní nápoj a to i přes počáteční nevolnost, kterou užití harmaly provází.. V Uzbekistánu se ve velkém množství prodává na bazarech jako "rostlina proti tisíci nemocem" a suché lodyhy s tobolkami visí prakticky v každé místní domácnosti. Slouží především k vykuřování obytných místností a čajoven, neboť kouř má prokazatelně baktericidní a insekticidní účinky.
Oblíbena je též jako magické vykuřovadlo při rituálech vymítání a očistě obytných prostor. Často je přidávána jako příměs do vykuřovadel pro zesílení jejich účinku. Někteří autoři předpokládají, že harmala byla užívána jako omamný prostředek členy antického Mitrova kultu. V Severní Americe se z harmaly připravuje posvátný nápoj v kombinaci s rostlinou Desmanthus illinoensis. Nápoji se přezdívá "severoamerická ayahuaska". V některých severoafrických státech se dodnes připravuje z harmaly červené barvivo.
Malé dávky této drogy mají stimulační a terapeutický účinek na mozek, v nadbytku však působí tato droga, respektive harmin v ní obsažený, depresivně na centrální nervovou soustavu, vyvolává halucinace, křeče až ochrnutí. Harminu, který působí o něco slaběji než harmalin, se používá při výzkumu duševních nemocí. Objevily se pokusy tímto alkaloidem léčit i negativní důsledky encefalitidy.
V lidovém léčitelství se užívá v gynekologii (mírní menstruační obtíže, usnadňuje porod). Slabé nálevy ze semen též při žaludečních a srdečních onemocněních. Kouř z dýmajících semen se vdechuje při astmatu a jako antiseptikum.
Popis - Tagetes lucida je jednoletá, pronikavě vonící bylina dorůstající výšky 50cm. Hustá, koncová květenství jsou obvykle žlutá nebo žlutooranžová. Tato rostlina původně pochází z Mexika a nejčastěji se vyskytuje v mexických státech Nayarit a Jalisco.
Pěstování - Stejně jako ostatní druhy Tagates je možné také španělský estragon od března snadno vysévat do truhlíku nebo květináče na okenním parapetu. Semínka se jen jemně zahrnou zeminou. Klíčí přibližně jeden až tři týdny. Od poloviny května je možné rostliny dávat ven na slunečné nebo lehce stíněné stanoviště. Rostlina by měla být ve stále vlhké půdě, ale jinak je stějně jako další zástupci tohoto rodu poměrně nenáročná. Období kvetení lze prodloužit pravidelným odstraňováním uvadlých květů.
Využití - Bývá považován za lehké psychedelikum, které přináší při zavřených očích vize. Mexičtí Huicholové používali aksamitník jako obřadní drogu. Silný čaj způsobuje při zavřených očích obrazce podobné vizím popisovaných uživateli peyotlu a lehkou euforii. Někdy bývá pro své opojné účinky indiány kouřen bud samostatně nebo ve směsi s tabákem. Někteří lidé přidávají tarragon do konopí, aby potlačili paranoidní stavy z kouření silné marihuany.
Tradičně se užívá čaj z aksamitníku pro zklidnění žaludku, k celkovému uvolnění a druhého dne jako rychlá pomoc po prohýřené noci.
Mexičtí Huičolové kouří směs tabáku selského a aksamitníku Tagetes lucida a pro "zjasnění vizí" popíjejí nápoj z vykvašené kukuňce, nazývaný "tesquino" nebo "cai". Aksamitník Tagetes lucida se pro své halucinogenní účinky občas kouří i samotný.
Jeho voňavé jedlé květy můžeme používat samostatně, výrazně zvyšují chuť i účinky kakaa, čaje a ostatních, teplých i studených nápojů. Hodí se i do vonných směsí potpourri nebo spolu s ostatními květy do směsí jedlých květů používaných na okrasu jídel, jako přílohy, do jogurtů a podobně. Květy i listy, z chemicky neošetřovaných, doma vypěstovaných rostlin, můžeme používat čerstvé i sušené. Přidáváme je i do omáček, polévek, salátů, používají se na masová i zeleninová jídla. Kuřata ochucená tímto kořením jsou vynikající a chuťově nedostižná. S jiným kořením kuřata takto skvěle prostě neokořeníme.
Nálevy z celé rostliny se pijí při bolestech břicha nebo se přidávají do koupelí při revmatických onemocněních.
Popis - Citronela pochází z tropické jihovýchodní Asie a ve starém Egyptě byla známa již před třemi tisíci lety. Dnes se hojně pěstuje v Africe, Jižní Americe, Austrálii, na Floridě, v Kalifornii, Indonesii a v Malajsii.
List této rostliny se nazývá příznačně citronová tráva, protože má příjemnou lahodně citronovou chuť i vůni.
Pěstování - Rostlina vytváří trsy tenkých listů, dorůstajících až 1 metr. Hodí se pro pěstování v nádobách, protože je velmi dekorativní. Semena se vysévají na povrch kvalitního substrátu, pouze se jemně zasypou nebo zatlačí do hlíny. Semena mají fyziologicky nižší klíčivost. Misku po vysetí zakryjte sklenicí nebo igelitovým sáčkem než rostliny začnou klíčit. Semena klíčí 15 - 30 dní při teplotě 20 - 25°C. Lemongras lze pěstovat v nádobách jako pokojovku nebo přes léto na záhoně na teplejším místě. Rostlinu je nutné přezimovat při pokojové teplotě. Sklízejí se vnější listy, které zpracovávají buď čerstvé, nebo se suší.
Svědčí jí světlé místo a celoročně pokojová teplota. Potřebuje lehký, výživný substrát a dostatek vláhy.
Od jara do podzimu ji můžete mírně přihnojovat přírodními rostlinnými výluhy bohatými na dusík, které jsou nejvhodnější, pokud trávu budete konzumovat.
Sazenice je možné koupit ve specializovaných zahradnictvích. Ve sklenici vody můžeme nechat zakořenit i čerstvou lodyhu odlomenou ze zakoupené rostliny. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme ji do zeminy v kořenáči. Množí se také dělením trsů. Semen tvoří velmi málo.
Využití - Tato tropická tráva, která se v Česku občas prodává ve svazečcích jako pažitka, je typická pro thajskou kuchyni proslulou svými pikantními jídly rozmanitých chutí a vůní.
Při kuchyňském použití zásadně upřednostňujeme citronelu syrovou, protože sušená ztrácí charakteristické aroma.
Používá se také samotná na přípravu velmi osvěžujícího nápoje bez kofeinu nebo na dochucení jiných bylin (maté, zelený čaj).
V Brazilii se užívá při horečce a k uklidnění nervů. V indické medicíně se podává při nechutenství a žaludečních problémech.
Popis - Ayahuasca je v současné době velmi populární šamanská halucinogenní „droga“, která se užívá za účelem osobnostního růstu anebo léčby drogových závislostí či duševních traumat a bolestí.
Ayahuasca je kečuánský název pro amazonskou liánu Banisteriopsis caapi a zároveň pro odvar z ní připravený. Jméno znamená réva duše či liána mrtvých. Ačkoliv se nápoj jmenuje podle liány, má i stovky dalších názvů, např. yagé, caapi, hoasca, daime či prostě čaj.
Ayahuasca je směs dvou velmi silně halucinogenních rostlin. Má velice charakteristické účinky tj. vize, které vyvolává nemají povahu halucinací, ale reality, kterou konzument opravdu zažívá.
Jsou to vize světů paralelních s tím naším. Na světě neexistují snad dva stejné recepty na přípravu Yage. Každý šaman si své tajemství přípravy střeží. Je však známo, ze se vyrábí z betakarbolinových a tryptaminových alkaloidů obsažených v rostlinách Banisteriopsis caapi a Psychotria viridis. Ani jedna složka požitá samotná však není psychoaktivní.
Zajímavosti - Rod Banisteriopsis zahrnuje více než 100 druhů lián rostoucích v tropických oblastech.
Banisteriopsis caapi jako ostatně všechny druhy tohoto rodu je obrovská pralesní liána se složenými listy a drobnými růžovými květy. Po okolních pralesních kmenech šplhá tak dlouho, dokud se její květy nestřetnou s přímým slunečním světlem. Svým počínáním a touhou po slunci může někdy hostitelský strom i zabít. Je známo, že pokud se pěstuje ve sklenících zarůstá celé jeho střechy a pod sebou nechává jen stín.
Inhibitorů MAO (viz níže) je veliké množství a dokonce i samotný harmalin a harmin jsou kromě B. caapi přítomny třeba v syrské routě (peganum harmala). DMT a příbuzné tryptaminy jsou neméně časté a vyskytují se po celém světě v mnoha druzích akácií, mimóz a rákosů.
Využití - Používání této liány sahá hluboko do předkolumbovské doby. Dnes je rozšířena po celé Amazonii. Používání ayahuasci je velmi rozšířeno mezi indiány v tradiční medicíně, při mystických a náboženských obřadech, jako projímadlo, halucinogen, a pro věštění, diagnostiku a telepatii. V Kolumbii se používá při rituálním obřadu tukanoan yuruparí - obřad přechodu chlapce v muže. Chivarové zase věří, že ayahuasca umožňuje duši odpoutat se od těla a volně se pohybovat.
Vedle šamanského využití ayahuascuery, je ayahuasca také hlavní svátostí vlivných brazilských spirituálních skupin Santo Daime a Union de Vegetal. Ayahuasca se používá hlavně při náboženských obřadech mezi indiány v západní části Amazonské nížiny a mezi izolovanými kmeny žijícími na západních svazích kolumbijských a ekvádorských And.
Účinky - Nápoj má velmi silné halucinogenní účinky, trvající asi šest hodin. Po užití se často dostavuje zvracení, což však není vnímáno jako nepříjemný průvodní jev, ale jako prostředek očištění těla i duše. Vize vyvolané yagé přicházejí ve vlnách, kdy se fáze běžného vnímání střídají s intenzivním vizionářským pohroužením až transem. Nechybí ani okamžiky radostného smíchu. Pro původní uživatele byla ayahuasca zdrojem uměleckých motivů pro malování a vyšívání a koneckonců podobně funguje i dnes.
Účinky tohoto na chuť hořko-slaného a odporného nápoje se projevují již pár minut po perorální aplikaci příjemným stavem opojení, často doprovázeným barevnými halucinacemi, zostřením sluchu a následným hlubokým spánkem plným snů. Přichází také zvracení či uvolnění stolice na stranu druhou však vnímá duševní i tělesnou odevzdanost přírodě. Hodně zajímavé je specifické působení yagových vizí na psychiku. Převládajícími barvami halucinací bývají jen modrá, purpurová a šedá, zatím co při současném podání nějaké tryptaminové drogy (např. B. rusbyana) se dostavují halucinace ještě v dalších barvách - zářivě žluté a červené. Někdy se projevuje nauzea, která je silnější u drogy připravené vařením, případné zvracení je způsobeno vyšším obsahem tříslovin. Vystřízlivění bývá obvykle bez jakýchkoliv nepříjemných účinků. Průběh je však u jednotlivých osob velmi rozdílný, takže výjimečně bývá reakce opačná, velmi nepříjemná doprovázena nepříjemným vystřízlivěním. Obecně by se dalo říct, že účinek závisí na několika okolnostech: na způsobu přípravy, okolním prostředí, použitém množství, počtu použitých příměsí, účelu použití a v neposlední řadě na způsobu, jakým šaman celý obřad řídí.
Inhibitor MAO - Biochemické studie ukazují, že látky harmin a harmalin, obsažené v rostlině působí jako inhibitory enzymu monoaminooxidázy (MAO) typu A, která odbourává všechny monoaminergní neurotransmitery (noradrenalin, dopamin, serotonin). Trvání inhibice MAO-A vyvolané těmito beta-karboliny trvá v rozmezí 4-24 hodin s maximem okolo 3 hodin v závislosti na dávce.
Jak již bylo uvedeno, na vlastní intoxikaci se podílejí také obsahové látky rostlin použitých jako příměsy. Psychotria viridis, obsahuje psychedelické tryptaminové analogy (jako DMT). Tyto jsou samostatně po orální aplikaci neaktivní, ale díky navozené inhibici MAO, se mohou projevit i silně psychedelické účinky DMT.
Popis - Calea zacatechichi je hustě rozvětvený keř vysoký asi jeden metr. Má vejčité listy s pilovitými okraji 2-6 cm dlouhé. Husté květenství se skládá obvykle z dvanácti drobných květů žluté barvy, úbory jsou v koncových chocholících. Tento keř roste v oblasti od Mexika až ke Kostarice.
Podle moderních výzkumů, vykazuje tato droga charakteristické zpomalení EEG (mozkové činnosti) a prodloužení reakční doby u subjektů. Tyto příznaky naznačují, že zacatechichi obsahuje látky působící hypnoticky. Výsledky pokusů s diazepamem a zacatechichi potvrzují hypotézu, že extrakty ze zacatechichi (zvláště metanolová frakce) obsahují složky účinkem ekvivalentní subhypnotické dávce diazepamu. Výsledky rovněž ukazují, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování... To vše nasvědčuje tomu, že rostlina Calea zacatechichi navozuje živou hypnagogickou představivost během fáze SWS I.
Využití - Indiáni oaxackého kmene Chontal tuto rostlinu užívají, aby si „vyčistili smysly" a mohli se slovy domluvit se světem duchů, nazývají bylinu thle-pelakano - "list boží". Věří, že vidiny spatřené ve snech po požití Caley formují budoucnost nebo ji pomáhají předpovědět. Indiáni ve snech přijímají věštby nebo je jim bylinou napovězeno, kde nalézt vzdáleného nebo ztraceného člověka nebo co je příčinou nemoci. Po vypití čaje z Caley, které ještě doplňují vykouřením cigarety z listů Caley se u nich dostaví pocit klidu, ospalosti, rozšíření smyslových vjemů a představivosti, lucidní snění a zajímavé, pestré sny. Moderní studie dokázaly, že aplikace zacatechichi zvyšuje jak počet snů, tak i schopnost jejich zapamatování
Ze sušených rozdrcených listů tohoto keře připravují Indiáni žijící v oblasti Oaxaca halucinogenní nápoj. Zacatechichi znamená "hořká tráva". Rostlina bývá také označována jako "psí marihuana", "matka listů" nebo "list bohů". Když Indiáni vypijí tento nápoj, často ještě vykouří cigaretu smotanou ze sušených listů rostliny, aby tak zvýšili halucinogenní účinek. Začátek působení drogy poznají podle toho, že se cítí ospalí, zřetelně vnímají svůj tep a bušení srdce. Chuť tohoto nápoje je silně hořká a mnoho lidí ji nemusí snášet. Naopak kouření je poměrně příjemné, ovšem účinek není tak intenzivní.
Užívá se také v místní lidové medicíně ke snižování horečky (antipyretikum), při zvracení (antiemetikum), k podpoře chuti k jídlu (stomachikum) a dalších chorobách. Lze ji využít i jako účinný insekticid.
Popis - Silenka kapská (latinsky Silene capensis), též nazývaná 'africký kořen snů', je rostlina rostoucí v provincii Eastern Cape v Jihoafrické republice.
Pěstování - Rostlina vyžaduje velkou vlhkost, ale je schopna odolávat teplotám od +40 °C do -5 °C. Květy této rostliny se otevírají v noci a zavírají při úsvitu. Jsou velmi voňavé a vůni připomínají něco jako hřebíček, jasmín a banány.
Využití - Silene je pokládána africkým kmenem Xhosa za posvátnou rostlinu, která po požití navozuje živé a lucidní sny. Rostlinka má údajně silný vliv na snovou aktivitu a má přinést věštebný sen. Místní šamani ji používají v iniciačních rituálech.
Mnoho lidí označuje Silene capensis za mocnějšího pomocníka při práci se sny, nežli je Calea zacatechichi. Tato vzácná etnobotanická bylina je šamany Xhosa považována za "ubulavu", jinak řečeno léčivý kořen, který nazývají "undela ziimhlophe", což lze doslovně přeložit jako bílé cesty. Africké kulty, které věří, že zásadní poselství předků jsou jim sdělována ve snech, hledají již stovky let rostlinné pomocníky ve světě snů. Kořen Silene capensis je v Africe považován za jejich "best-know".
Popis - Zornia latifolia je jeden z asi 80 jednoletých i víceletých druhů rodu Zornia. Je to vytrvalá, poléhavá, asi 30cm vysoká bylina s dlouhými postranními stonky. Jejím domovem jsou tropické a subtropické oblasti Ameriky a Afriky. Zornia latifolia stejně jako ostatní druhy tohoto rodu roste v subtropických a tropických oblastech Afriky a Ameriky, nejčastěji na loukách.
Využití - V Jižní Americe se rostlina využívá jako entheogen. Místní domorodé obyvatelstvo ji kouří pro její psychoaktivní účinky namísto marihuany. V Brazílii je velmi rozšířeno kouření semen zornie. Odtud také dostala své portugalské jméno maconha brava, což ve volném překladu znamená falešná marihuana. V Evropě se přidává do směsi s marihuanou. Má mírné sedativní účinky. Zornia se podává také jako lék proti úplavici.
Popis - Tento druh roste na vlhkých stanovištích nebo na březích potoků v podhorských oblastech ve středním Mexiku.
Rostlinka se vyskytuje téměř na celém americkém kontinentu, od jihozápadu USA, až po Argentinu. Kvete pěknými žlutými květy a má úzké podlouhlé tmavě zelené listy.
Tato u nás doposud neznámá rostlina byla velmi ceněna Aztéky při rituálních tancích a slavnostech. Sinicuichi je také nazývána zvukovým halucinogenem, protože způsobuje, že zvuky doléhají zdeformovaně a z velké dálky. Mexičtí šamani užívají tuto rostlinku k věštění a k návratům do minulosti, také věří, že vlastnění této byliny přináší nadpřirozené schopnosti, které z ní přecházejí na člověka. Říká se také, že užití heimie umožňuje vzpomínat na zážitky z prenatálního období. Účinky bývají často popisovány jako euforické, relaxační a celkově příjemně unavující.
Pěstování - Ve specializovaných prodejnách v Americe (USA) jsou k dostání semena sinicuiche, a údajně je snadné tuto rostlinu vychovat a pěstovat. Klíčivost balíčku semen bývá téměř stoprocentní. Tento druh je velmi citlivý na nedostatečnou zálivku. I hodinu či dvě trvající nedostatek vody jí může nebezpečně ublížit. Potřebuje spoustu místa na kořeny a květináč jí velmi rychle může být malý.
Využití - Je využívána pro své psychoaktivní, protizánětlivé, sedativní a zklidňující účinky. Má vazodilatační schopnosti a působí proti žlučníkovým onemocněním, vysoké hladině cukru a vysokému krevnímu tlaku. Účinnou částí rostliny jsou listy. Domorodými kmeny je využívána k šamanským rituálům. Její požití přináší stav hlubokého klidu a pocitu jednoty, schopnost vzpomenout si jasně na minulost, dokonce na prenatální život.
Místní význam tohoto keře jako léčivé rostliny a omamné drogy dokumentuje i název "bylina života", užívaný např. v Brazílii. Tuto rostlinu, kterou Aztékové nazývali "sinicuichi", dosud používají mexičtí šamani jako prostředek k navození věšteckého transu. Domorodci považují sinicuichi za posvátnou a nadanou nadpřirozenými silami. Pomáhá jim vyvolat živé vzpomínky na to, co se kdysi stalo.
Droga navozuje lehkou závrať, mátožnou euforii, ztmavnutí zorného pole, zcvrknutí se okolního světa, změny ve vnímání času i prostoru, zapomínání. Hlavní jsou však sluchové halucinace a s tím spojené vyšinutí ze skutečnosti. Zvuky se zdají přicházet deformované z velké vzdálenosti. Předávkování může vést až k hluchotě.
Popis - Sceletium tortuosum je sukulentní rostlina z čeledi Aizoaceae. Její užívání se z Jižní afriky postupně rozšiřuje do celého světa. Tamnějšími obyvateli hotentoty je již po stovky let užívána jako rozjasňovač nálady, relaxant a empatogen.
Dr. N. Gericke jenž je vedoucí výzkumu kanny v jižní Africe se domnívá že „ scelentium tuortosum je jedna z nejvýznamějších látek mající schopnost měnít mysl a je pravděpodobné, že bude mít hluboký vliv na vývoj lidského vědomí.“ Dnes již některé farmaceutické společnosti přidávají prášek z kanny do tablet a začíná se o ní mluvit jako o přírodní alternativě léků proti depresím bez vedlejších účinků.
Využití - Populární se stává především díky svým povzbuzujícím účinkům, dokáže snižovat stres, napětí a úzkostné stavy, potlačuje hlad a žízeň, zvyšuje empatii a schopnost sociální adaptace. Tyto pozoruhodné účinky Kanny využívají jihoafričtí domorodci pro lov a chůze na dlouhé vzdálenosti v suchých oblastech. Kana má také své tradiční metody přijímání. Domorodci čerstvou Kanu žvýkají, sušenou a rozdrcenou šňupou či kouří společně s tabákem nebo z ní vaří čajové odvary. V západní evropě význam rostliny Sceletium tortuosum neustále vzrůstá pro její schopnost potlačovat úzkost, zmírňovat stres a lehké deprese. Oproti Třezalce tečkované má výraznou výhodu v okamžitém nástupu účinku.
Sceletium tortuosum je užíváno jako modulátor nálady při stavech úzkosti, lehkých depresí, při nadměrném zatížení, stresu a nervovém vyčerpání. Dokáže uvolnit vnitřní psychickou tenzi, zlepšit schopnost soustředění a snižovat agresivitu . Sceletium tortuosum je experimentálně užíváno jako podpůrný supplement sekundární a terciální prevence při odvykaní závislosti na alkoholu. Poznatky bylo zjištěno, že současné užívání Kanny a pití alkoholu vyvolává bolestí hlavy a težké kocoviny, což má odrazovat od pití alkoholu. Pravidelné užívání Kanny také snižuje tzv. "bažení" po alkoholu.
Kanna se stále častěji stává objektem výzkumů, aby se zjistilo, zda je rostlina skutečně bezpečná pro možné užití této suroviny pro výrobu léčiv. Zatím je v některých zemích světa prodávaná rozemletá sušina jako bylinné kapsle nebo potravinový doplněk. Současné poznatky z ukončených výzkumů se shodují, že rostlina není návyková a nemá negativní vliv na lidské zdraví. Jelikož však obsahuje mnoho alkaloidů, mezi nimiž hraje klíčovou roli mesembrin, doporučuje se při jejím užívání opatrnost v požitém množství a dávkování. A to především kvůli tomu, že obsažený mesembrine a jeho deriváty mesembrenone, mesembrenol a tortuosamine působí jako inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, čímž analogicky působí jako léčivé přípravky na lékařský předpis. Proto se Sceletium tortuosum nesmí kombinovat s antidepresivy typu SSRI nebo jinými psychofarmaky s podobným mechanismem účinku. Právě pro tyto vlastnosti je Kana západní civilizací stále více vyhledávána, jelikož je dostupná bez lékařské předpisu a dokáže suplovat účinky léků typu Prozac, Zoloft a jiná farmaka.
Vedlejší účinky při nadměrných dávkách - Mohou se vyskytnout příznaky jako pocity zvýšené únavy, malátnost, časté zívání, hyperaktivita, změny vizuálního vnímání (popisované jako mírně rozmazané vidění), neklid, nervozita, závrať, nevolnost, bolesti hlavy. Sceletium tortuosum by se nemělo kombinovat s jinými psychofarmaky, zvláště pak, pokud jsou typu SSRI.
Kanna je inhibitor zpětného vychytávání seratoninu, proto se nesmí kombinovat s antidepresivy obsahujícími SSRI (seroxat, prozac) a MAO inhibitory (např. Peganum harmala, Banisteriopsis, Passiflora incarnata, Quebracho-blanco).
Popis - Paullinia cupana je původem z povodí Amazonky, zejména z oblasti jižně od této řeky. V menší míře roste i v povodí řek Orinoko a Rio Negro. Pro její sklizeň se většinou využívají tamnější volně rostoucí porosty, ale místy se i pěstuje, v posledních letech dokonce i na plantážích v Brazílii. Díky vysokému obsahu kofeinu patří paulínie k nejsilnějším purinovým drogám. Guarana může obsahovat až 4x více kofeinu než káva, ale to není všechno. Obsahuje také stimulanty jako jsou theobromin a theofilin. Aby byl účinek silnější, tak se guarana konzumuje s pár kapkami citrónové šťávy. Tento kofein obsažený v guaraně je daleko šetrnější k žaludku než káva. Ve zralých semenech paulinie je až 6 % kofeinu. Kofein z guarany se uvolňuje postupně, takže její povzbuzující účinky přetrvávají 6-8 hodin.
Pěstování - Paulonie potřebuje pro svůj růst specifické podmínky. Nejvíc se jí daří v tropickém prostředí s dostatkem vláhy. Guaranu si mohou především vypěstovat majitelé rozlehlých zimních zahrad či tropických skleníků. Rostliny paulinie se pěstují podobně jako vinná réva. Sazenice se sadí ve vzdálenosti asi 2 x 2 metry a pravidelně se seřezávají. Paullinie by se měla pěstovat ze semen. Semena paulinie sázíme do substrátu, který má dostatečný podíl písku či štěrku, aby byl substrát dobře propustný. Do substrátu se semenínka sázejí přibližně 1,5 cm hluboko. Pro lepší vyklíčení je dobré semínka ponořit do teplé vody na několik hodin. Semínka potřebují světlo a pokojovou teplotu. Nejvhodnější je paulinii pěstovat v miniskleníku či minipařeništi. Až semínka vyklíčí, tak začněte výsevní zařízení pomalu odvětrávat a současně zahajte občasné rosení. Vzešlé semenáčky se musí často rosit a také jim musíme dopřát tropické podmínky – vysokou vlhkost a teplo.
Využití - Guarana má známý prokázaný účinek jako stimulant centrálního nervového systému, což se projevuje odstraněním psychické a fyzické únavy, zlepšením mentálních funkcí, zvýšením výkonu organismu, chuti do cvičení a zlepšením atletického výkonu. Současně podporuje proces redukce nadváhy zvýšením rychlosti metabolismu tuků a omezením chuti k jídlu. Paullinia cupana také zlepšuje krevní oběh a brání usazování cholesterolu, likviduje v těle volné radikály a pomáhá při migréně.
Je vhodná při nervových vypětí, při depresích a může se použít při rekonvalescenci po dlouhé nemoci. Dále je vhodná pro studenty, kteří mají před důležitou zkouškou. Guarana zlepšuje paměť a soustředění.
V etnické medicíně se guarana používá k detoxikaci krve a k celkové desinfekci. Dokáže stabilizovat činnost jater, zlepšení krevního oběhu a k posílení srdce. Guaranu můžete znát i z přípravků na hubnutí. Tyto semínka můžete preventivně užívat i při pobytu v exotických zemích, protože skvěle desinfikuje trávící trakt a působí jako prevence na zácpu či průjem způsobený exotickými podmínkami. Nedávno se výtažky z guarany začaly používat při výrobě kosmetickým přípravků určených proti celulitidě. Guarana je na celulitidu velmi účinná, protože rozšiřuje cévy a má lipolytické účinky.
Pozor na vedlejší účinky guarany, nejsou však tak vážné jako nadměrná spotřeba kávy, černého čaje či coly. Nejčastějšími negativy jsou nespavost, vnitřní neklid, zrychlený tlukot srdce a žaludeční potíže. Konzumace guarany se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám. Měli by se jí vyvarovat osoby citlivé na kofein. Nadměrná spotřeba není doporučena osobám s vysokým krevním tlakem, srdečními poruchami, cukrovkou, nádory a s epilepsií.
Popis - Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. Korunní plátky jsou na okrajích „tečkované“ černými žlázkami, které po protržení roní červenočerný olej. Kvete přes léto, od června do září.
Třezalka tečkovaná je velmi významnou bylinkou lidového léčitelství se silným účinkem na náš organismus. Její léčivá působení jsou známá již po mnoho generací a stále jsou předmětem zkoumání, protože účinky obsahovaných látek a jejich kombinací v této rostlině nejsou ještě plně odhaleny.
Když se podíváme na list třezalky proti světlu, uvidíme v jejich sruktuře drobné červené tečky - žlázky obsahující červené barvivo hypericin, zvané také krev Sv. Jana (odtud jeden z lidových názvů třezalky).
Třezalka je bylinka krásná na pohled, její zářivě žluté květy zdobí stráně a louky pozdního léta, jako by volaly po povšimnutí.
Roste v celé Evropě kromě arktického pásma, na východ až k Jeniseji, v severozápadní Číně, Malé Asii, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa. V České republice je hojná od nížin do podhorských oblastí.
Pěstování - Je považována za magickou rostlinku a z našich zahrádek dokáže vykouzlit překrásné místo pro relax.
Třezalka tečkovaná není na samotné pěstění nijak náročnou rostlinou, ale i přesto své zásady správného pěstování má.
Třezalka se vysévá do volné půdy na podzim. Semeno by mělo přes zimu vymrznout v zemi. Pokud se semeno vyseje na jaře - není takové procento úspěšnosti jako na vysetí Třezalky na podzim. Jakmile se rostlina ujme, sama se dále rozmnožuje semeny. Nejlépe třezalce vyhovuje slunné stanoviště nebo polostín a propustná vápenitá půda.
Po odkvětu sestřihněte rostlinu až k zemi. Podpoříte růst nových výhonů, na jejichž koncích rostliny kvetou.
Využití - Třezalka jako metla na nespavost, úzkost, stres a deprese.
Možná jste si všimli, že třezalka tečkovaná je častou součástí směsí bylinkových čajů proti výše jmenovaným nepříjemným stavům naší mysli a těla - sedativní a uklidňující účinky třezalky jsou jistě jedny z jejích nejpřínosnějších účinků na lidský organismus. Čaj z třezalky je doporučován při nespavosti, problémech s usínáním, při pocitech úzkosti, přílišné melancholií, "skleslé mysli", při nadměrném stresu, žaludečních neurózách a dokonce při léčbě lehčí deprese.
V období klimakteria u žen může někdy po poradě s odborníkem nahradit některé léky pro stabilizaci projevů hormonálních výkyvů, nebo léčbu doplnit.
Pro dosažení efektu těchto uklidňujících účinků je potřeba třezalku užívat pravidelně po delší období, účinky se zpravidla projevují po 2-3 týdnech užívání.
Některé látky v třezalce obsažené působí na naše tělo jako diuretikum - močopudně - pomáhají tedy s čištěním těla a zároveň blahodárně působí na ledviny při jejich čištění a zánětlivých onemocněních.
Třezalka je vhodným doplňkem léčby nemocí zažívacího traktu, jako jsou žaludeční vředy a zánětlivá onemocnění střev. Celkově také podporuje činnost žaludku, žlučníku a jater.
Je též považována za přírodní antibiotikum, pomáhá bojovat např. proti původcům chřipky.
Sklízení - Nezdřevnatělou kvetoucí nať sbíráme v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť.
Popis - Ipomoea violacea nebo-li povijnice fialová (někdy se vyskytuje i pod názvem I. rubrocaerulaea) je jednoletá popínavá bylina. Tento proměnlivý druh roste především v oblasti Mexika, často se vyskytuje na Karibských ostrovech a i v tropických oblastech Jižní Ameriky. Velké nálevkovité květy kvetou od července do září. Existují také kultivary s bílými, modrofialovými a červenými květy.
Pěstování - Tato původem tropická liána pochází z Mexika. U nás ji tedy spálí první mráz, pěstuje se jako letnička. Stonek má chlupatý, ovíjivý, až 3 metry dlouhý.
Semena vyséváme v březnu do dobré kompostní zeminy bohaté na živiny, pro výsadbu použijeme klasickou květinovou zeminu také bohatou na výživu. Rostlina má velmi vysoké nároky na vláhu a živiny, přihnojujeme ji tedy dvakrát týdně plným hnojivem. Vyžaduje světlé, slunné, před větrem chráněné stanoviště. Při dlouhotrvajícím dešti a chladném počasí povíjnice chřadne a hyne. Jako opora je vhodná mříž nebo plot.
Využití - Aztékové předkolumbovské doby nazývali semena povijnice "tililitizin" a používali je stejným způsobem jako semena ololiqui. V jihomexické Oaxace jsou podnes uctívána jako jeden z nejdůležitějších halucinogenů. Používají se při věšteckých, magicko-náboženských a léčebných rituálech. Činantékové a masatekové ji nazývají "piule" a Zapotékové "badoh negro".
Ze semen se připravuje nápoj. Rozdrcená semena se nechávají zkvasit se šťávou z agave (Agave) nebo ananasů (Ananas comosus). Po vypití se dostavují sny a vize a takto opojený člověk údajně není schopen lhát.
Často se pěstuje i u nás v zahradách jako okrasná popínavá rostlina.
Popis - Rakytník je keř nebo menší strom vyskytující se hlavně v Číně, Mongolsku, Nepálu, Indii a na Sibiři, nyní rozšířený po celé Evropě. Je trnitý, obvykle 2 metry vysoký, má zeleno-stříbrné listy a oranžové bobule.
Z rakytníku řešetlákového lze oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo.
Je to půvabný a dlouhověký keř, který můžeme díky jeho nenáročnosti snadno pěstovat. Jeho okrasná funkce je však jen příjemným vedlejším efektem - pěstuje se především pro plody tvaru bobulí, přesněji malvičky, které jsou nejen zdravé, ale přímo léčivé. Oranžové plody rakytníku jsou koncentrátem důležitých vitamínů: C, A, D, F, K a skupiny B, rutinu, flavonoidů. Dále obsahují pektin, silici, třísloviny, organické kyseliny, oleje a minerály a mnoha dalších prospěšných látek. Zásadní je také obsah alkaloidu hippopheinu, který se v těle přeměňuje na serotonin, hormon důležitý pro celkovou vitalitu, chránící organismus proti depresi i nádorům.
Pěstování - Potřebuje zásadně výslunné stanoviště. Půdy jsou nejvhodnější lehčí, písčité, propustné a bohaté na vápník. Uspokojivě však roste i na vlhčím a třeba i slaném stanovišti. V našich podmínkách je otužilý (pouze ve zvláště tuhých zimách - více než -50 °C a na vlhčích stanovištích namrzají).
Je to rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysadit samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se doporučuje vysazovat v poměru pět až deset samičích na jednu samčí. Pozná se hlavně na jaře, podle větších zárodků pupenů. Pyl přenáší vítr, nikoliv hmyz, takže opylovač musí být vždy po větru. To hlavně u větších výsadeb (zjistěte si, odkud u vás nejvíc fouká na jaře), pár rostlin u sebe se opylí i bez této designové promyšlenosti. Plody uzrají v září až v říjnu. Pohlaví je zřejmé až na přibližně čtyřletých jedincích.
Má daleko rozvětvený a hluboký kořenový systém. Vytváří kořenové výhonky, proto ho vysazujte jen tam, kde časem jeho rozrůstání nebude na obtíž. Zlatočervené plody dozrávají na konci srpna až v říjnu, podle odrůdy. Je třeba je sklízet včas – v přezrálých se snižuje obsah hodnotných látek.
Využití - Čerstvé plody se používají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, ale také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, při nedostatku vitaminů a minerálů, hlavně na jaře a v zimě. Čaj z plodů se používá při léčení bolesti žaludku.
Díky velkému množství prospěšných látek působí rakytník jako biogenní stimulátor, povzbuzují odolnost proti infekcím i stresu. Příznivě působí i na krevní oběh, působí hojivě na sliznice dýchacího i trávicího ústrojí i na klouby. Jsou i dobrou prevencí civilizačních chorob jako je arterioskleróza.
Má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek (vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna jediná bobulka). Kromě toho je rakytník vítanou zásobárnou vitaminu A a organických kyselin. Rakytník má značné biostimulační účinky, výrazně podporuje imunitní systém, je velmi vhodný při rekonvalescenci. Podporuje tvorbu žluči a trávicích enzymů, stimuluje činnost jater a plic, reguluje krevní oběh. Pomáhá tedy při plicních nemocech, léčí žaludeční vředy a různá kožní onemocnění včetně akné, je schopný tlumit bolest a rakytníkové masti regenerují tkáně při omrzlinách a popáleninách. Rakytník také zabraňuje vypadávání vlasů. Vynikající je pro očistu organismu od toxických zplodin, dále rozpouští hleny, zlepšuje stav kloubů při revmatismu, vykazuje i protinádorové účinky. Velký boom v současné době zažívá v USA - jsou známy první pozitivní výsledky při léčbě rakoviny děložního krčku. Plody rakytníku jsou přirozeným koncentrátem všech nejdůležitějších vitamínů.
Popis - Měsíček lékařský se u nás pěstuje od nepaměti. Dříve bychom jen těžko hledali zahrádku na vsi, kde by nesvítil svými zářivě žlutými a oranžovými květy. Ty ale nejsou jen pastvou pro oko. Látky v nich obsažené dokáží z našeho těla vyhánět různé vetřelce, umí povzbudit a hojit.
Měsíček je okrasná jednoletá rostlina původem z Orientu, hojně používaná ve starém Římě, Egyptě, Persii i mnoha dalších státech Středomoří. Je známa zejména jako antiseptikum a mast k léčení poranění a zánětů kůže. Uplatnění našla také v kuchyni k přípravě jídel i v domácnosti k barvení. Často je užívána i v kosmetice ke zjemnění a zvláčnění pokožky.
Pěstování - Tato letnička vyžaduje slunné a prostorné místo, ale pokvete i ve stínu. Vyhovuje jí většina půd (nejlepší je vápenitá), ale ne příliš promáčená. Výsev je možný na jaře i v létě. Měsíček bývá často pěstován jako předplodina ke všem druhům zeleniny, výborně chrání zejména rajčata proti háďátkům a sviluškám.
Měsíček vyséváme v dubnu rovnou na záhon, po špetkách, spon 30 cm, mírně zasypeme. Přibližně za 10 týdnů se objevuji první květy. S výsevem můžeme v mírnějších oblastech začít už na podzim, květy se pak na jaře může objevit už o měsíc dříve. Rostlinu je dobré zaštípnout, aby se rozvětvila. Půdu okolo rostliny kypříme. Pravidelně odstraňujeme odkvetlé květy. Za sucha zaléváme. Kvete nepřetržitě celé léto.
Během vegetační doby můžeme dosít další semínka, kvetení ještě prodloužíme. Na podzim jde snadno sebrat z rostlin vyzrálá semena. Někdy se měsíček množí samo výsevem.
Využití - Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný našemu metabolismu. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením.
Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a při léčbě akné. Nejen že vraždí škodící mikroorganismy, také podporují tvorbu nových tkání, a tím urychlují celý proces hojení kůže.
22-05-2013 v 01:28 AM
