Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Dale Cooper: Tak tos měl vidět veverky v londýnským greenwichským parku. V pohodě si to běhaly pár centimetrů od nás, dvou rozvalených vyhulenců, hrály si se šiškama a zvědavě si nás prohlížely. Pravda - moc upovídaný (ani telepaticky) nebyly
zase dalsi prazdninove zazitky : byla jsem na prehrade a videla letajiciho ptakopyska a vubec nechapu co tam delal ůů;pak jsme byli se tridou na vylete...no totalni mazec hulili jsme min 3x denne a u kempu jsme si nasli mistecko asi pul kilasku od kempu tam takove 3 rozvetvene krasne stromy a mezi nima lavicka..idealni..tak tam to bylo siilene...jedna kamoskja sedela vedle me a pak se na me otocila a mluvila na me ale misto jejiho obliceje konska hlava a zarektala a vycenila zuby ale vlasy ¨mela normalni!!!ja sem se ji tak lekla dostala sem silenou stihu z ni.no pak jsme tam taky kazdy vecer pozorovali zkukani ty stromy, krasa.no a jeste neco vcera jsem sla po meste a dala skanourka a asi 3x jsem slysela na ruznych mistech ze na me negdo vola jmenem a za mnou byli lidi ktere sem v zivote nevidela. konec
tak muj brutalni zazitek tak polo negativini polo pozitivni byl hned ze zacatku a bylo to vicemene diky memu sobectvi jak jinak.
to sem dojizdel ze skoly vlakem tak 25km no a zrovna sem cekal na holku, kterou sem balil uz tak pul roku.Rek sem si proc si nezahulit poprve sam a taky ze jo tehda to byla slusna slukna nejaky obyc. travy ale stacilo na dost hustou depku.Kdyz to na me prislo zrovna sem koukal jak prijizdi vlak .najednou se mi zacly podlamovat kolena a ja se musel o neco oprit o zed v naprosto neprirozenym miste a nebyl schopen jedinyho pohybu.Lidi kolem me chodili cumeli na me jak na trosku ja mel depku jak prase ze to na me poznaj no humus.Byl to totalni zmatek v palici , proste panika , jakykoliv zvuk mi asocioval negativni hlasy a podobne Nejako se mi podarilo dostat do cekarny tam jsem padl do sedacky a sedel jak pribytej asi 2 hodiny kdy jsem slysel ruzne hlasy a premyslel jestli jsem se zblaznil nebo to taky nekdy prejde v te chvili to teda sranda rozhodne nebyla.Zvlast to asociovani ruznych zvuku do hlasu otacel jsem se jak debil taky paranoia atd.No nakonec prisla ma mila, ale moc sem si nepomohl pac vzdycky kdyz se me na neco zeptala tak jsem pul hodiny ( v tu chvili se mi to aspon zdalo ) premyslel nad tim co vlastne chtela a potom dalsi pul hodiny daval dohromady odpoved no a nakonec jsem si rek ze uz stejne nema cenu odpovidat tak jsem na ni jedno blbe cumel .Samo, ze si toho vsimla Ale byly to zajimave stavy potom to ze me zaclo vyprchavat jak jinak takze nakonec vse dopadlo dobre a nema cenu uz o tom psat Tohle bylo moje prvni a posledni depkovske zhuleni .Od te doby hulim 3 roky uz a je to v pohode vetsinou bez depky.
Pro ty, kteří ho neviděli (ostatně, je to docela průměrnej americkej sci-fi film):
Kdesi v USA (jinde totiž lítající talíře nepřistávaj) přistálo UFO. No a pak se začly dít divný věci. Lidi, co se tam chodili koukat zblbli a agentka, která to vyšetřovala, zjisitila, že se jí nekoukaj na kozy. Posléze vyšlo najevo, že maj ty napadený lidi na zádech takovou potvoru, která se přes míchu napojila na nervovej systém. Ta potvora pak člověka bezvadně ovládala a předávala informace (tj. zážitky, vědomosti, zkušenosti apod.) "centrálnímu mozku" těch emzáků... Docela rychle se to šířilo, než udatní agenti (v té době už silně paranoidní - nemohli tušit, zda jejich kolega taky nemá slizouna na zádech) nakazili všechny encefalitidou a emzáci pochcípali.
No to jen tak na úvod. Teď k historce:
Šel jsem v Olomouci z turnaje ve fotbálku (hulili jsme až moc a AK-47, takže jsme vypadli hned záhy). Čekala mne asi 20ti minutová cesta do Dogy. Hned první člověk, kterej mě potkal se na mne divně koukal. Začla paranoia... Asi v půlce cesty jsem začal zdrhat. Největší šok byl, když jsem potkal před nádražím vojenskou hlídku (v tu chvíli mi nedošlo, že Sigma s někym hrála), tak jsem začal zdrhat ještě víc. Skončilo to docela špatně, vlítl jsem před (!!!) policejní auto, který jsem samozřejmě neviděl a dostal sprcunk, jak sviňa. Samozřejmě sem byl vyklepanej, že se budou vyptávat, co se děje - páč kdo běží, je podezřelej - takže jsem koktal úplný nesmysly. Naštěstí to dopadlo dobře. Ani nevim, jak sem se dostal do tý Dogy. Jediný, co vim, že jsem si tam ještě 2 - 3 jointíky dal a pak temno. Výmaz...
Tak dneska sem si an 1 zátah přečet všech 24 stran zážitků. Já jich taky má pár ale ten co se mě stal.... No posuďte sami:
1, Začalo to tím, že mě ve skleníku vyrašil samec. Co jinýho s ním, než ho zmlíkovat, nebo na kompost. Zmlíkovat!, rozhod sem se. Dal sem kámošům kytičku a oni mě připravili mlíko (v té době sem nevěděl jak se to dělá). Pak jednoho dne mě brnk, že prej to má uvařený a je brutus. neváhal sem a zajel k němu do bytu. Bylo tam pár neznámejch lidí, kteří si pochutnávali na mým samcovi. No prostě OK. Dal sem si tak dvě decky. A řek jim, že mě to určitě celý sjely a mě nachali jen 2 decky. Pan kuchař vytáhl ještě další asi tak 2 decky. Já to skopl. A čekal a čekal. Moc dlouho sem čekat nemusel a cítil to krásný uvolnění : fšak to znáte. Už sem tak trochu i nevnímal a v tom mi kámoš řek, že su prej hroznej bos, když sem skalil 4 deci. Oni prej měli jen 2 a byli na kaši. Z vypětím všech sil sem se zamyslel a vymysel sem to, že když oni po 2deci nemůžou chodit co pak já. Výsledkem mýho usilovnýho myšlení bylo jít co nejdřív domů (tušil sem, že bych už nedošel a přijí domů ve dvanáct a dělat hůůůůůůů na celý mini město se mi nechtělo). Tak sem "odešel"(ono se tomu už chůze ani říct nedalo). Ha výtah. No to nebude snad problém. Vejdu do výthu a zmáčku čudl. Nekonečná klaustrofobní cesta dolů. Výtah zastavil. Kurva co to nejdou otevřít dveře. Začal sem hystericky bušit ne dveře výtahu ale nic. Nic. byl sem s nervama v prdeli. Zmáčkl sem jinej čudl. Výtah se naštěstí rozjel a já kusil otevřít dveře. No hurá. Vyjdu ven z paneláku. No jo kurva.. Kde to su. Tady sem nikdy nebyl. (v reálu byl). Nikdo kolem a tak sem chodil pár minut po sídlišti, když sem konečně uviděl záchytný bod. Ano HOSPODA. Hurá
Dobrý a teď popíšu nudnou cestu domů a pak už konečně ten průser
Belhal sem se domů a tom kolem mě profrčelo fáro a z něj vystoupil zástupce ředitele. Já byl na kaši a šel sem zhrbenej(ani nevím proč mě to napadlo, ale prostě sem šel v pravým úhlu.) On na mě civí, já civím na něho(klasika). Rači sem se nesanažil pohybovat, protože kdyby viděl můj motinoh, v té době by mě asi vyloučil ze školy. Po několika minutách stání a civění sem se dostal na křižovatku, která se mi VYPLA (jo znáte ten oraz po vypnutí staré televize. Takový jak se celej obraz stáhne do takový tý čáry a pak zmizí.Přesně to se mi stalo, vypla se mi křižovatka) No nic ještě sem potkal asi všechny sousedy co můžu mít ( samozřejmě, že sem nevynechal usilovné civění do blba, teda na sousedy ). Došel sem dom a rodičům sem se rači ani neukazoval. Lehl sem do postele a začal haluzovat. Do této chvíle pohoda a klasika. To co se začalo teď odehrávat to.....
No prostě sem si lehl a zaslechl sem hádku našich rodičů. Vypadala jako obyčejná tuctová hádka. A najednou slyším jak začínají lítat hrnky a hlasy mých rodičů přibírají na síle. A v tom to slyším "Áaaaaaaaa". Vypadalo to, že otec asi zlomit matce ruku a ta řvala asi tak 5 minut. Pak zase se začali hádat a vypňovali hádku sténáním mé matky. A zase nádobí asi po něm flákla hrnec. On jí zas něco udělat a ten řev se rozléhal po celým těle. Byl sem propocenej jak prase. Tep 200. Bylo to příšerný nevěděl sem co mám dělat ten řev byl ukrutnej. Pak to vypadalo, že to přestalo a v tom sem zas uslyšel, že nejspíš drží fotr mamčinu ruku nad sporákem a ona hrozně řve a sténá. No prostě běs. Už sem šílel. jediným řešením bylo tam vlítnou a něco udělat a zastavit tuhle nekonečnou hádku s mým zasraným otcem. Možným řešením bylo, že taky vezmu vzduchovku, co byla ve sklepě, a nabiju ji průstřelnýma diabolkama(ty sou 2*-3* účinější než obyčejný). Chtěl sem ale nejdřív obhlídnout situaci, než tam vlítnu s nabitou vzduchovkou a začnu vyhrožovat otci, ať nemlátí mamču ( poněvadž sem byl v pi.., tak bych stejnak trefil akorát velký howno). Sešel sem dolů z pokoje a vidím, že matka se koupe. To mi ňák nesedí. "Jdu" do kuchyně a otec se zrovna ládoval zmrzlinou. No prostě spokojená rodinka. Uklidněn se vracím do postele. (ještě, že sem tam nevlít s nabitou vzduchovkou). A zase ukrutnej řev a sténání, hádka, která mi lezla i do těch nejmenších částí buněk těla. Usnul sem. Ráno sem se probudil a slyšel to samý asi hoďku na to se vše uklidnilo. Jakštakš sem vstal z postele a dobelhal sem se do koupelny. Kouknu se na sebe. Mokrý hadry, rudý oči, mastný vlasy. Jedním slovem úplně v pi.. . Ještě celej ten den sem byl tak trochu mimo.
Já vím, to co sem prožil se nedá slovy popsat. Jen se zkuste vžít do situace ve které váš táta láme ruku mámě a ještě ji drží nad plynovým hořákem. A ten její řev...
No to byste neslyšeli co sem nakecal o trávě, že ji sklidím už teď...dám na kompost...
Hádejte na co sem měl za 14 dni od události chuť no ano na mlíko.
Teď je to už nějakej čas od té události a s nechutí na to vzpomínám.
Děkuji, že jste mě poslouchali a mějte se fajn a moc to nepřehánějte...
Tak to je teda brutal. Přečíst všechny příběhy na jeden zátah a ještě přijít s takovym hororovym tripem, to se jen tak nevidí . Úplně mi běhal mráz po zádech, brrr. Káčko jsem ti už dneska dal, ale tohle si musim poznamenat .
acid.hack: K+ jako cena útěchy. Ale je to hustý - na to se dá použít snad jenom Al-Banův smajlík: S mlíkem radši opatrně, osobně jsem s ním problémy neměl, taky ho potom, co jsem si dal jednou asi tři deci (samci ) a měl jsem dojem, že levituju (jinak pohoda, žádnej horor), piju dost opatrně.
Ale abych taky připojil svůj skutečně nejhorší zážitek s konopím:
Bylo to loni asi v polovině června. Vyrazili jsme se známými na malou akcičku, na níž hrál jeden systém. Na techno jezdívám poměrně zřídka, tak třikrát do roka, ale tady jsem nesměl chybět. Byla to spíš "domácí" záležitost, většinou známí od nás (včetně systému). Vzhledem k tomu, že se jednalo o akci speciální, domácí, tak jsem se před odjezdem náležitě vybavil. Dorazili jsme před začátkem, postavili stan, najel agregát a začala legrace. Prostě pohůdka.
Po chvilce jsem vytáhl na světlo večerní svou starou dobrou dýmečku. Nacpali jsme ji, vykouřili v několika lidech a za chvíli už jsme si zvesela houkali. Jenže... Poměrně brzy se ozvalo: "Dobrý, ale ještě musíte ochutnat tohle." Další dýmečka... Netrvalo to dlouho a šla třetí... Ufff! Sice už dávno nejsem příznivcem těhle ultrazmašťovacích záležitostí, navíc na technu mám tendenci hulit daleko míň, než u jiných druhů hudby, ale situace se tak nějak vyvrbila a dlouhou chvíli to byla pohoda.
Následujících asi pět hodin (kdy už naštěstí nikdo hulit nechtěl) jsem se měl fajn. Bavil jsem se s lidma (a kupodivu to i docela šlo ), vrtěl jsem se na place, koukal na fireshow, baštil tousty, dal si asi dvě pivka. Jediný, co mě trochu vadilo, byl dost ostrej stroboskop, jinak všechno eremü...
Asi ve dvě hoďky v noci se dost radikálně změnil set, a to mě dostalo. Rozjela se hluboká basová linka a do toho pomalejší, ale o to údernější beat. Ještě pořád jsem byl úplně haló, takže brzy mě tahle kombinace stroboskopu, basu a beatu, který se, jak jsem zjistil, v podstatě shodoval s mojí srdeční frekvencí (brrr, nejspíš už to někdy většina z vás zažila, ale je to fakt hnusný) začala lézt na mozek. A to jsem ještě nezmiňoval takovou pěknou vychytávku, kterou tam kluci měli: na zemi seděl takovej mechanickej asi půlmetrovej techno-brouk , místo očiček sem a tam se otáčející reflektory. Moc se mně sice předtím líbil, ale v týhle chvíli to jenom přihřálo polívčičku. Vzpomněl jsem si na všemožný cyberpunkový a sci-fi vize a říkám si: "Hergot, vždyť mi už v tom normálně žijeme." Na jednu stranu mě to docela ohromilo, na druhou stranu jsem si vzpomněl i na ty temnější stránky těhle proroctví (androidi, biotechnologie, chipy v palici... ). Další a další otázky vyvstávaly, kupily se mi v hlavě a za chvilku jsem v ní měl pěknej bordel. Všechno se mi začalo motat a hodně jsem to nevydejchával. Brrr, hustý - takováhle schíza se dost špatně popisuje, ale jak je vidět z příspěvků v tomhle threadu, tak si to nejspíš většina z vás dokáže představit.
(Omlouvám se za ukecanost, ale už se to chýlí ke konci.) Kupodivu jsem i v týhle situaci neztratil duchapřítomnost a začal jsem "ómovat" - "Je to dobrý, jsem na kaši, nepanikařit, jdu domů vyspím se z toho." Zabralo to, trošku se ulevilo. Ještě jsem se normálně rozloučil s kámošema, což mi v tý chvíli připadlo bezmála jako hrdinskej čin, ale pomohlo to, protože jsem aspoň spadnul zpátky mezi lidi. Když jsem odcházel, tak tam zrovna ještě pro zpestření přijeli cajti , ale všechno už bylo OK. Poté už jsem jenom absolvoval desetikilometrovou cestu pěšky domů. Měsíček, hvězdičky, chaloupky, štěkající psi - prostě krásně jsem se odreagoval.
Ráno už to bylo dobrý, jenom mně ještě trochu hučela hlava, ale to je po takových porcích konopí normální. Pravdou je, že ani na konopí, ani na systémy jsem sice nezanevřel, avšak prvního špeka jsem měl asi po čtrnácti dnech a na technu jsem byl až v listopadu (ten samej systém - a bylo to skvělý ).
Takže to je moje historka, v mém huličském životě dost ojedinělá a výjimečná jak svojí intenzitou, tak ne zrovna ideálním průběhem. Připojuji se tedy k ostatním - stále platí ono známé "Všeho s Mírou!"
Nikdy nezapomenu na jednu cestu autem.
Byli jsme u rybnika, uz byla tma, zahulili jsme, sedeli a vychutnavali to ticho a pohodicku...
No a pak ze pomalu pojedeme domu... ale jakmile jsem sed za volant a rozjel se, zacaly ty nejhustsi halusky... Pres cestu mi prebihaly tygri, lvi a dalsi podobna havet:-)) Stromy okolo horely, ja se s autem chvili vznasel nad silnici a chvili se ponoroval pod zem... Pak z horiciho krovi pred nami vystoupila nejaka stara babka a vrhla se mi pod kola... Zarval jsem, zaslap brzdu a strhnul volant na stranu, abych se ji vyhnul...
No a pak jsme milou skodovenku pul hodiny dobyvali z prikopu...
Abych nezapomněl - v tu osudnou chvíli se pochopitelně dostavilo "promítání", takže jsem se nachvilku ocitl ve víru města ve stylu a la Blade Runner. Zajímavý, ale zároveň jsem z toho byl pěknej mimoň...
Jinak, jak se zpětně koukám, některý zážitky v tomhle threadu jsou vynikající. "Nejbrutálnější" zážitek jsem si sice vysvětlil jako ten nejdrsnější v tom horším slova smyslu, ale je tu dost pohodovejch haluzí, úletů a podobně. Těch mám taky spoustu...
Třeba jednou, když jsme šli s kámošem po Můstku, a najednou povídám: "Hele, to je divný, slyším nádražní rozhlas?" Vyvalil na mě oči a pak jsme se tomu rozřehtali - přece jenom nejbližší nádraží je odtamtuď asi kilometr a slyšet není pochopitelně ani "ň". Přesto jsem zřetelně slyšel: "Na třetí koleji ukončete nástup do rychlíku číslo xxx Cassovia ve směru xxx, pravidelný odjezd v xxx. Vlak je připraven k odjezdu..." (Z toho bych usuzoval, že to bylo z Hlavního, protože Cassovia z Masaryčky nejezdí... ).
Greater: Jsem moc rád, že sem to napsal. Moc se mi ulevilo. protože v čera jak sem to psal mě z toho ještě naskakovala husí kůže a bylo mě divně na duši. Musel sem to prostě někomu říct. Tvůž zážitek z techna a to zamyšlení s těma terminátorama a umělý inteligenci. To je fakt k good.
Pak mám ještě jeden dost ostrej zážitek, kterej byl naprostou haluzí, i když se reálně udál. V téhle souvislosti by mě docela zajímalo, jestli to tenkrát viděl někdo z groweru taky.
Bylo to začátkem srpna před dvěma léty (2000). Šli jsme s kámošem do města (Praha) a na závěr jsme skončili v Akropoli. Bylo tam poměrně narváno, jako ostatně vždycky, ale ještě se pro nás našlo místečko u stolu, kde seděli nějací Amíci. To, co jsme brzy uviděli, je poměrně neuvěřitelné, ale viděla to celá Akropole a obsluha mi všechno po několika dnech sama (za střízliva) potvrdila. Ale abych se vrátil k onomu večeru. Dali jsme se s Amíky do řeči a zjistili jsme, že jsou někde z Ohia a zrovna cestují po Evropě. Asi týden předtím byli na dva týdny v Amsterdamu, týden nato směřovali na čtrnáct dní do Budapešti. Klasika. Byli to pohodáři, brzy jsem ubalil špíčka a dali jsme si do trumpety - spíš jen tak do klidu, než nějaké konopné přebory...
Chvilku jsme ještě v dobré pohodě klábosili a pak se stalo něco. Jeden z nich povídá: "Něco vám ukážu." My že jo a začali jsme pečlivě sledovat jeho počínání. Nejdřív si od někoho vyžádal pětikorunu (vrátil ji ). Položil si ji na konce prstů ruky položené dlaní nahoru. Ta mince mu sama od sebe (!) začala klouzat nahoru k zápěstí... Říkáme si: Hmm, dobrý, zajímavej trik. Jenže on tu pětikorunu vzal, vyhodil do vzduchu a ta potvora mu zůstala viset (!!! ) ve vzduchu mezi rukou vespodu a tou, kterou měl teď nahoře. Znovu - jedna ruka dlaní vzhůru kousek nad stolem, druhá půl metru nad ní, a mezi nimi levitující, rotující pětikoruna. Ufff! Tak to už bylo silnější kafe, ale tím to nekončilo. Někdy v téhle chvíli jsme si taky uvědomili, že má na ruce spousty masivních kovových prstenů, s kterými si hraje (???).
Potom vrátil bůra a řekl si o papírovou padesátku. Chvilku ji skládal, takže mu nakonec vytvořila špičku. Bankovku si postavil tou špičkou na bříško ukazováčku. Samozřejmě, že tam kolmo stála . Chvilku si s ní hrál a potom svěsil ruce volně podle těla, a milá padesátikoruna zůstala ve vzduchu asi třicet centimetrů nad jeho klínem Lidi tleskali a valili bulvy.
Potom začal z jiného soudku. Nechal si z baru přinést slánku, odšrouboval víčko a sůl si nasypal do svinuté dlaně. Udělal nějaký čáry máry, otevřel ruce a sůl byla beze stopy pryč. Pak zamával rukama ještě jednou a z druhé (!) ruky se mu začala sypat sůl...
Tohle už korunoval jenom takovou legráckou, kdy měl na kousku účtenky napsáno rukopisem nějaké jméno. Ten obdélníček rozcupoval na kousky, jeden růžek vyndal stranou, a zbylou drť si nacpal do stočené dlaně. Udělal lup! - papírky zmizely, lup! - v druhé dlani se objevil původní obdelníček s původním rukopisem. Vtipné bylo to, že mu chyběl ten odstraněný růžek a na papírku byly vidět přehyby v místech, kde byl roztrhán.
To, že se mu červeně rozsvěcel prst, nebudu rozvádět, ale jeho organismus z té voperované žárovičky určitě nemá radost Seděli jsme tam asi tři hodiny a Dave (tak se jmenoval) to opakoval pořád dokola, takže už jsme si na to později víceméně zvykli. Zdržoval se tu asi na dva týdny, tak by mě docela zajímalo, jestli tuhle osůbku nezahlédnul někdo z groweru, bylo by to klidně možné.
Haluz to nebyla, ale vysvětlit si to pochopitelně nedokážu. Mám dvě teorie: 1) Iluze - je to nejpravděpodobnější a už jsem viděl leccos, i když ne ze vzdálenosti půl metru... 2) Nadání dosud nepoznanými silami - typu ohýbání lžic apod.; to by však příliš nevysvětlovalo některé triky, co předváděl.
Omlouvám se za rozvláčnost, ale ten člověk byl fakt hustej
No ya kazdopadne netrumphnu Matrixowskyho amika predvadejiciho maximalni halouzky, yen chci prispet svou troskou do mlyna a podelit se se svym bruntalnim zazitkem.
Zhruba pred mesicem jsem jel se svym nejlepsim kamoshem na Vranov trochu si uzit volna a taky cerstwje sklizene kyticky . Jeli jsme mym autem v piatok dopoledne a tesili se na free-time, kterey nas dle naseho ocekavani ocekaval .
Vzhledem k tomu, ze kamosh by se jako zavoznik zivit nemohl, zabloudili jsme dosti drsnym zpusobem a skoncili v kempu, kterej nebyl na mape a kterej nigdo v okoli Vranova nezna . Ubytovali jsme se a ihned vyrazili prohlednout si okoli a taky zjistit stuff vjeci v dymce....:
Jen co jsme vlezli do lesa, odpalili jsme kotlik a cekali, co bude dal. A bylo.. V domeni, ze se nachazime v hloubi lesa jsme se pod silou THC kolujiciho v nasem krevnim obehu zacali silene smat a asi ze vzdalenosti jednoho metru na sebe rvali, ze je super ze nas tam nikdo nezna a ze nikdo nevi, ze jsme sem vlastne prijeli jen zahulit. (Tou dobou jsme se nachazeli cca 10 metru od zacatku lesa a asi 15 metru od obydlenej chatek z lidma, kteri fsichni sedeli pred chajdama = Haluz No1)
Asi po ctvrdhodine, kdy jsme uznali za vhodne pokracovat smerem k vode, jsme si kazdy nasbirali sisky a sli. A sli. A sli. Jenze ja po chvili zjistil, ze se nebavim s kamosem ale s jednou obzvlast krasne vyvinutou siskou, kterou jsem se rozhodl navzdy opatrovat....
Abych to zkratil, jedna haluz stihala druhou, sance na navrat do normalniho sveta jako by pro nas neexistovala. Vubec jsme nedokazali kontrolovat hlasitost naseho projevu, v lese jsme si stihli rozbit drzky, pul hodiny se tomu smat, ja ztratil svou sisku, pul hodiny se mnou nebyla rec, jelikoz jsem zjistil, ze jsem nezodpovednej, vratili jsme se do kempu, pozadali, jestli bychom mohli dostat zpatky penize, ze pojedeme pryc, odjeli jsme pryc, vratili jsme se, protoze tam kamos nechal penezenku, divali se na nas jak na kriply, odjeli jsme, vratili jsme se, protoze tam kamos nechal zbytek huleni, divali se na nas jak korunovany kriply, odjeli jsme....
A kyticka pusobila dal...
Ztratili jsme se v okoli Vranova, vubec jsme nebyli schopni zjistit kde jsme, nakonec jsme zaparkovali na poli u lesa, po deseti minutach jsem dostal zkrat, nacouval do krovi, kde jsme zustali do rana.
Vzbudili jsme se v osm rano, motor bezel, hralo radio a my se hodinu smali tomu, co jsme to za idioty ))).
...a pak ze nerostou ...
Tak se s Vámi musím podělit o jeden zážitek...nejde sice o něco brutálního ale je to celkem prdel
Bydlím v okrajové části města,takže jsem při cestě do centra odkázanej buď na svoje nohy,autobus nebo na káry kamarádů.Měl jsem dohodnutou schůzku s lidma který znám už delší dobu,prostě kámoši kterejm říkám "píčo" a berou to ok Pěšky se mi vůbec nechtělo,tak jsem si vychytal autobus.Jel asi kolme púl osmý večer,nebo nějak tak.Doma jsem našel v mojí super tajný krabičce na stole půlku nedokouřenýho brčka,jaký to ale stěští...jeeee...beru ho do kapsi a jdu s cígem v ruce na zastávku.Je to cestou z domu tak 5minut chůze.Zastávka se nachází v půlce kopce,bydlíme vlastně na hořea autobus jede na zastávku ze spoda-nahoru a vždycky se vynoří ze zatáčky která je v půlce kopce hned před stejšnem.
Zastávky jsou v kopci dvě,jelikož k nám jezdějí autobusy dva.Jeden jedním směrem a druhý druhým směremJen na jedný zastávce je místo k sezení -lavička.Navíc je zakrytá a tu dobu zrovna pršelo,tak že mi přišla více vhodnější než ta druhá-nezakrytá.Bohužel tahle je na druhý straně,tak že se pak člověk musí zvednout,pokud čeká na ten druhej,přeběhnout silnici a čekat až přijede bus na tu druhou,jinak by to nestihnul.
........Tak že já jsem dorazil na tu zakrytou lavičku,na tu naproti,jinak je i kousek níže,a seděl tam asi o 10 minut dřív před příjezdem autobusu.Příju sedím čumím,a najednou mě napadne že mám v kapse ten kus špeka.Jeee tak ho odpálím a vyhulím.Fajn,jsem zkouřenej a sedí se mi skvěle.Sedím a sedím.V tom vyjede ze zatáčky auto,malý městský.A jeden 30km/h.Ono se v našem kopsi má jet 30,ale nikdo to nedodržuje,jelikož je to takovej rychlej kopecA já čumím že jede tak pomalu.No nic sedím dál.Po chvíli vyjede tranzit a zase jede 30km/h.Si říkám ty krávo jsou divný.Sedím dál ....a najednou vyjee autobus a zse 30km/h.Ty krávooo...já sedím a čumím...proč jedou tak pomalu......Jsou divný....a já taky....autobus čeká na zastáve a já čumím že jel tak pomalu,autobus ujíždí a já si uvědomuju že jsem s ním měl jet Tak se zvedám a zdrhám za nim,on zastavuje a já nastupuju čumim jak debil a ptám se ho proč jel tak pomalu,on na mě čumí jak na magora a říká "šetřím benzín" a já ho vůbec nestihnul a uvědomil jsem si že jsem zhulenej magor a radši si jdu sednout......pak jsem ještě vystoupil o zastávku dál než jsem měl,jelikož jsem zapomněl že mám vystoupit.....
No jo hulení je fajn....tak že hlavně tu prdel
měj te se hezky a užívejte,protože užívat si jde pořád a všude
04-07-2002 v 09:58 AM
uáá
Asi v půlce cesty jsem začal zdrhat. Největší šok byl, když jsem potkal před nádražím vojenskou hlídku (v tu chvíli mi nedošlo, že Sigma s někym hrála), tak jsem začal zdrhat ještě víc. Skončilo to docela špatně, vlítl jsem před (!!!) policejní auto, který jsem samozřejmě neviděl a dostal sprcunk, jak sviňa. Samozřejmě sem byl vyklepanej, že se budou vyptávat, co se děje - páč kdo běží, je podezřelej - takže jsem koktal úplný nesmysly. Naštěstí to dopadlo dobře. Ani nevim, jak sem se dostal do tý Dogy. Jediný, co vim, že jsem si tam ještě 2 - 3 jointíky dal a pak temno. Výmaz...
.
Doga
. Chvilku si s ní hrál a potom svěsil ruce volně podle těla, a milá padesátikoruna zůstala ve vzduchu asi třicet centimetrů nad jeho klínem 
= Haluz No1)
