Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Popis - Gotu kola, pupečník asijský, patří mezi tradiční léčivé byliny asijské medicíny, které posilují tělesné i duševní zdraví a odolnost, odstraňují únavu a jej jim připisován i významný vliv na dlouhověkost. Je zároveň pohlednou plazivou rostlinou, která působí v nádobách svěže a dekorativně.
Gotu kola má tisíciletou pověst omlazujícího přípravku, kterou potvrdily moderní vědecké výzkumy. Je kultovní bylinou mistrů jógy i jiných orientálních umění.
Pěstování - Semena zalijeme horkou vodou (50-60 °C) a necháme je namočená 24 hodin. Poté vyséváme do hlinitopísčitého, propustného substrátu cca 0,5 cm hluboko.
Pupečník není mrazuvzdorný a proto jej u nás pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Jako substrát postačí klasický zahradnický substrát. Přihnojovat můžeme jakýmkoliv kapalným univerzálním hnojivem. Zálivku vyžaduje zejména v letním období bohatou, na zimu ji omezíme v závislosti na teplotě. Ta by neměla klesnout pod 10°C. Nejlepší je pěstovat ji v závěsném květináči nebo truhlíku.
Využití - Léčebné účinky této rostliny slouží i jako prostředek k prodloužení života, posílení imunitního systému, zvýšení inteligence, posílení a uklidnění nervů. Zajímavostí je, že tzv. gotu-kolu konzumovali před meditací jogíni v Himálajích. Je doporučován šálek čaje z pupečníku s medem, který pomáhá vyvážit pravou a levou hemisféru mozku. Sušené listy byly používány jako magické vykuřovadlo před meditací. Pupečník je doporučován ke zvýšení a posílení fyzických i psychických schopností lidského organismu. Účinkuje protizánětlivě, léčí revmatismus, cirhózu jater a astma. Zabraňuje usazování cholesterolu v cévách a zlepšuje krevní oběh, snižuje riziko senility, prokrvuje mozek. Dále přiznivě ovlivňuje oční sítnici a zmírňuje průběh cukrovky 2.typu.
Při zevním používání zvyšuje pružnost kůže, pomáhá k hojení ran a léčbě kožních vředů, zánětu žil, aftů a celulitidy.
Popis - Všechny rosnatky mají na svých ztučnělých listech tenké výčnělky odborně zvané tentakule. Na jejich koncích se vytváří lepkavý sliz, který má podobu rosy. Drobný hmyz se na ně přilepí a začíná být rozkládán trávicími enzymy, které jsou v kapičce také obsaženy.
Pěstování - Pěstování je poměrně jednoduché. Stačí rostlině zajistit dostatek světla (má ráda mnoho přímého slunce) a silnou zálivku (květináček by měl stát trvale v podmisce s vodou). Substrát volíme chudý, kyselý (nejlépe čistou rašelinu nebo rašelinu s perlitem). Teploty vyhovují pokojové nebo letní venkovní. Semínka vyséváme na povrch rašeliny, nikdy je nezasypáváme! Klíčí velice ochotně většinou už jeden měsíc po výsevu. Pro dosažení lepších výsledků můžeme výsevu zajistit vyšší vzdušnou vlhkost. Pro zalévání používejte výhradně měkkou dešťovou vodu bez vápníku, protože substrát by měl mít kyselé pH. Nesmí se hnojit!
U rosnatek se občas stává hlavně ve starším věku, že najednou z ničeho nic uhynou.
Množí se listovými řízky nebo semeny, která by se ovšem velikostí dala přirovnat k prachu.
Popis - Jihoamerická stévie, kterou můžete pěstovat doma, na zahrádce či ve skleníku, je vskutku zázračná. Je neuvěřitelně sladká, přitom nízkokalorická a přímo léčivá. Lístkem můžete osladit moučník i nápoj, nebo jej mlsat jen tak. Je to větvící se trvalka dorůstající v dospělosti až 80 cm, u nás běžně kolem půl metru. Květy jsou drobné, bílé a nenápadné. Hnědá až černá semena v našich podmínkách jenom zřídka dozrávají.
Pěstování - Stévie je vysoce náročná na teplo, optimem je teplota nad 25 °C. U nás ji lze pěstovat v nádobách, můžeme ji letnit nebo vysadit na slunný záhon v záhřevné lokalitě; nejlépe se jí ovšem daří ve skleníku, kde vykazuje intenzivní růst a největší přírůstky. Výsev je vhodné provádět do nádoby s průhledným víkem, nebo po vysetí přetáhnout nádobu igelitovým sáčkem, aby se v nádobě vytvořilo potřebné mikroklima. Je třeba koupit kvalitní zahradnický substrát, nejlépe určený přímo na byliny. Substrát je vhodné před použitím propařit v troubě nebo mikrovlné troubě, aby se zbavil všech zárodků plísní apod. Je potřeba jej zvlhčit odstátou vodou již den před setím, aby se důkladně provlhčil. Semena vyséváme ideálně 3 cm od sebe, není dobré se jich příliš dotýkat, jsou velmi háklivá. Semena jsou světloklíčivá, proto se nikdy nezasypávají zeminou. Osetý substrát musí být stále vlhký, nesmí vyschnout, ale zároveň nesmí být zemina přelitá, aby semena nehnila. Zálivku je třeba provádět opatrně, nejlépe rozprašovačem, aby se na půdě ležící semínka neposunovala. Stévie klíčí i 2-3 týdny. Při klíčení je důležité udržovat stálou teplotu 24-28°C - teplota nikdy nesmí klesnout pod 22°C. Větším rostlinám pak stačí nižší teploty, ale nesmí klesnout pod 10°C.
Využití - Nekalorické sladidlo do čajů i pokrmů
Stévie zvyšuje produkci inzulinu a tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky (diabetes mellitus II.)
Snižuje projevy pálení žáhy
Zlepšuje trávení
Ústní voda k výplachům nebo žvýkání lístků – omezuje zápach z úst, pomáhá v prevenci kazivosti zubů i parodontózy, jelikož má antibakteriální a protivirový účinek
Pár kapek koncentrátu na vatičce k potírání poštípaných míst či hojících se ran, akné či ekzémů má uklidňující a hojivý účinek
Snižuje únavu a únavový syndrom
Snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích
Popis - Šalvěj lékařská je velmi pohledná, dřevnatějící bylina s oválnými listy se stříbrošedým nádechem a výrazným modrým květenstvím, dorůstající až metrové výšky.
Pěstování - Šalvěj vyžaduje teplé a slunné místo v propustné půdě. Nejlépe vápnité. V březnu se sázejí semena nebo se množí trsy a řízky, které dobře koření.
Využití - Šalvěj má příznivé účinky na lidské zdraví. Snižuje vylučování potu a sekreci žláz včetně mléka. Působí antibakteriálně, proto je vhodná na vyplachování úst při zánětech. Dále na nehojící se kožní defekty a hnisající rány. Vhodná při poruchách travicí soustavy, při nechutenství a zánětech sliznic. Blahodárně působí na mozek a zlepšuje tak koncentraci a myšlení.
Popis - Aromatická bylinka, dříve nazývaná „vlašská mateřídouška" , která byla již odedávna užívána jako koření a lék.
Pěstování - Semena vložíme jen na povrch půdy a pouze lehce přitiskneme. Půdu vyžaduje lehkou, písčitohlinitou, mírně vápenitou. Dobře snáší suché podnebí.
Využití - Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cesta a močového měchýře, účinkuje také jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek čímž zvyšuje odolnost organizmu.
Popis - Jiaogulan neboli Gynostema pětilistá je popínavá bylina, která patří mezi tradiční čínské rostliny, které se v Číně pěstují po dlouhá staletí. Tato pozoruhodná bylina díky svým výjimečným léčivým účinkům získala takové názvy, jako je například rostlina nesmrtelnosti, zázračná bylina nebo bylina dlouhověkosti.
Pěstování - Semínka je nutné nejdříve namočit na jeden den do vody, aby jsme podpořily jejich klíčení. Poté jsou semínka připraveny na výsev. Jako vhodný substrát se jeví pěstitelský substrát bohatý na živiny. Semínka zatlačíme jemně do půdy, přibližně půl centimetru hluboko. Aby semínka měla vlhký vzduch, doporučujeme květináč zakrýt igelitovým sáčkem, aby jsme semínkám zaručili dostatečnou vlhkost.
Rostlině vyhovuje polostinné stanoviště, nejlepší je východní strana. Důležitá je opora, po které se bude tato popínavá rostlina pnout. Pěstovat ji můžeme venku (u plotu nebo pergoly, přes léto dorůstá do výšky až 2 metrů) a nebo jako stálezelenou pokojovou rostlinu (nejlépe v závěsném květináči). Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát.
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Gynostema pětilistá se velmi snadno množí. Stačí odštípnou výhonek a zapíchnout ho do pěstebního substrátu, během týdne rostlina zakoření.
Využití - Má neobvyklé léčivé účinky, například prodlužuje lidský věk, což bylo prokázáno v Číně, kdy se při sčítání obyvatelstva přišlo na to, že v částech země, kde lidé pravidelně pijí ženšenový čaj, se dožívají překvapivě vysokého věku. V této oblasti žije nejvíce lidí starších sta let. Dalším objevem bylo, že je v tomto kraji také nejnižší výskyt smrtelného onemocnění rakovinou. Pětilistý ženšen obsahuje gypenosidy, které jsou velmi podobné látkám obsaženým v pravém ženšenu. Na základě vědeckých testů bylo zjištěno mnoho prospěšných vlivů na lidský organismus. Je zařazován mezi tzv. antioxidanty, adaptogeny, antistresory nebo harmonizátory. Koupený sušený Jiaogulan, aby dostáhl své nasládlé lahodné chuti, se zpracovává tak, že se lístky rolují podobně, jake se děje při úpravě zeleného čaje. Bez úpravy je chuť nálevu spíše bylinného charakteru.
Jiaogulan snižuje cholesterol, snižuje hladinu cukru v krvi, ovlivňuje trávení, léčí nespavost, zlepšuje funkci jater a ledvin, reguluje krevní tlak – nízký zvyšuje a vysoký snižuje. Preventivně se používá proti infekční žloutence, rakovině, mrtvici a infarktu, posiluje imunitní systém, zlepšuje fyzickou i psychickou kondici. Nejsou známy žádné negativní vedlejší účinky způsobené pravidelným užíváním.
Popis - Je to keřovitá rostlina, která dosahuje výšky asi 1,4-1,8 metru. Kvete ohnivě oranžovými působivými květy. Přirozeně roste v jižní a jihovýchodní Africe. V Americe se pěstuje jako okrasná a mírně halucinogenní rostlina.
Pěstování - Vyžaduje slunné stanoviště, ale neměla by stát celý den na prudkém slunci. Vyhovuje jí stále vlhká půda, bohatá na živiny. Kvete od září do listopadu. Rostlinu lze přes léto dobře pěstovat na zahradě, ale není mrazuvzdorná, je třeba ji zimovat doma.
Využití - Je kouřena pro své euforické účinky, či jsou z ní louhovány léčivé čaje. Domorodé kmeny daggu používají pro její relaxační a uklidňující účinky a především pro schopnost měnit náladu. Dodnes ji mnohé africké kmeny považují za mocnou a posvátnou rostlinu, která zesiluje účinky jiných léčivých rostlin. Také východní medicína užívá daggu jako euforiant. Za tyto účinky může nedávno objevený alkaloid leonurin. Leonotis leonurus má velmi příjemnou vůni a občas je používán při rituálech jako kadidlo.
Účinky - Mnoho uživatelů popisuje stav po vykouření pryskyřičnatých květů leonotis jako příjemné uvolnění psychiky a navození dobré nálady.
Kouř je jemný, bez negativních chutí či hořkosti. Květy se kouří buď samotné, nebo spolu s jinými rostlinami, například marihuanou namísto tabáku, kdy leonotis stav po marihuaně skvěle doplní svými uklidňujícími účinky.
Popis - Rostliny rodu Brugmansia jsou blízce příbuzné durmanu. Botanici o těchto stromovitých rostlinách soudí, že jsou vyšlechtěnými druhy, které se ve volné přírodě nevyskytovaly. I přes značnou biologickou popletenost se zdá, že jsou již několik tisíciletí vyhledávány pro své halucinogenní vlastnosti. Předchůdci dnešních indiánů, mongoloidní národy, znaly halucinogenní účinky těchto rostlin již v paleolitickém a mezolitickém období.
Tyto rostliny se používají zejména v teplejších oblastech Jižní Ameriky, kde se jim přezdívá toá. Indiáni z oblasti Sibundoy používají tyto rostliny k magicko-náboženským rituálům. Mapučové je používají k nápravě dětské vzpurnosti a umíněnosti (omámeným dětem dělají kázání o tom jak se mají chovat). Čibčové zase dávali semena do nápoje chicha, který pijí manželka a otroci zemřelého náčelníka před pohřbením za živa (tento nápoj totiž způsobuje hlubokou letargii).
Brugmansia je odolný okrasný keř vysoký 1 až 4 metry s nádhernými velkými sladce vonícími květy, který se původně vyskytuje v jihovýchodní Brazílii. V našich podmínkách se pěstuje jako přenosná okrasná rostlina, která kvete od června do října. Květy jsou mimořádně krásné, 25 až 30 cm dlouhé, převislé, tvarem připomínající trumpetku.
Pěstování - Výsev by se měl provádět během února až března do výsevního propustného substrátu při teplotě 20 – 25 stupňů celsia. Před výsevem semena máčíme cca 24 hodin ve vlažné vodě. Klíčení probíhá 1 – 2 měsíce. Jakmile brugmansie začne nasazovat lístky, začínáme ji vydatně zalévat a přihnojovat. Na živiny i vláhu je rostlina náročná a pokud pravidelnou dávku vynecháme, začínají opadávat listy. Tento keř nemá speciální požadavky na zeminu. Bude se mu dařit na plném slunci, nebo v polostínu v půdách, které mají vyšší obsah fosforu a nižší obsah dusíku. Před příchodem mrazů uklidíme do světlé , chladné, ale bezmrazé místnosti. V případě nedostatku místa můžeme rostlinu i hluboce seříznout. Na jaře řezem upravíme tvar, rostlinu přesadíme a začneme vydatně přihnojovat. Po přenesení ven začneme zvykat na přímé sluneční světlo.
Popis - Chvojník, což je vskutku pozoruhodné, je zřejmě jednou z nejdéle člověkem používaných rostlin. Rituálně a možná i medicínsky jej používali už neandrtálci v Shanidaru (dnešní Irák). Zbytky této rostliny (pyl) byly nalezeny v jeskyni v Shanidaru, asi 30 000 let starém pohřebišti. Předpokládá se, že tato rostlina spolu s dalšími bioaktivními rostlinami se dávala zesnulým na poslední cestu. V Číně jsou již více než 5 000 let známy dvě rostliny rodu Ephedra a to Ephedra sinica a E. equisetina, Číňany nazývané "ma-huang".
Pěstování - Semena se vysévají do hlinito-písčitého substrátu, klíčí při teplotě alespoň 20°C. Substrát je třeba udržovat stále lehce vlhký, ale nepřemokřovat, aby semena nezačala hnít. Jakmile semínka začnou klíčit, nesmí se subrstát nechat nikdy vyschnout. Mladé rostlinky již potřebují spíše sušší půdu s jen velmi malou zálivkou. Při teplém počasí je možné mladé rostliny přesunout do zahrady, ale rostlina není mrazuvzdorná, proto je třeba ji zimovat uvnitř. Rostlina vyžaduje teplé a slunečné stanoviště, chudou půdu.
Využití - Po celém světě, ve všech oblastech výskytu chvojníku, se používá v rámci lidového léčitelství jako lék na astma, alergie, jako diuretikum a stimulant.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid efedrin, který se u nás v přírodní formě využívá pouze v homeopatii."
Efedrin je blízký hormonu adrenalinu a také podobně působí, je přímé i nepřímé sympatomimetikum. Přímo působí tak, že se váže na a i b-receptory pro noradrenalin a adrenalin. Nepřímo působí tak, že blokuje enzym monoaminooxidázu, který v nervových synapsích rozkládá noradrenalin a adrenalin. Z tohoto působení plynou i jeho účinky vasokonstrikční (stahuje cévy), dekongesční (stažení cév v nose při hypersekreci mukózních žlázek), bronchodilatační (roztahuje bronchy).
Má i centrální účinky - prochází snadno do mozku a působí v centrálním nervovém systému jako psychostimulans.
Popis - Jako léčivou rostlinu znali kotvičník pozemní již starověcí léčitelé v Číně, Indii a Mezopotámii. Odvar z různých částí rostliny se tradičně používal ke zlepšení činnosti jater a posílení usínajícího zájmu o sexuální život. Za starověkého Řecka byla používána jako tzv. zvyšovač nálady. V Číně se oblast její aplikace, kromě prevence nádorů, rozšířila o terapii nemocí, zasahující játra, ledviny i kardiovaskulární systém.V zahraničí se pro kotvičník vžil název "rostlinná viagra" či "bulharská rostlinná viagra".
Pěstování - Kotvičník lze dobře pěstovat ve volné půdě i v našem klimatu. Kotvičník se vysévá na jaře (březen-květen) do výsevního substrátu. Plůdky se vysévají celé nebo rozpadlé na jednotlivé části, (plůdek se skládá z pěti částí, z nichž každá obsahuje jedno semínko) semena se z plůdků nevysypávají. Substrát je třeba důkladně propařit, aby se zabránilo zplesnivění semen. Semena se před vysetím mohou několik dní máčet ve vodě, to usnadňuje klíčení. Minimální teplota pro klíčení je 20°C. Semena klíčí stejně jako jiné přírodní nešlechtěné druhy v různých intervalech - od 10 dnů až do několika měsíců (někdy se také stane, že semena vzejdou až na podzim nebo až na jaře v příští sezóně), ale vyšší teploty výrazně pomůžou. Semena se vysévají cca. půl cm hluboko. Substrát je třeba udržovat stále vlhký, vyschnutí substrátu během klíčení by mohlo semena znehodnotit. Malé vyklíčené rostlinky je třeba co nejdříve přepíchnout do samostatného květináčku, to je nezbytná podmínka dobrého růstu. Malé sazeničky po vysazení na trvalé stanoviště, rostou rychle a brzy kvetou. Semena v našich podmínkách bez problémů dozrávají, mohou se buď sklízet a zpracovávat např. na odvar, nebo se semena uschovají a použijí se k výsevu v dalších letech a nebo se nechají volně vypadat do půdy, kde z nich příští rok vyrostou nové rostlinky.
Využití - Užívá se především při léčení aterosklerózy, ischemické choroby srdeční a vysokého krevního tlaku. Při léčbě ischemické choroby srdeční se využívá jeho spasmolytických vlastností, protože obsažené saponiny způsobují rozšíření srdečních cév a zlepšují koronární cirkulaci.
Léčivka je používána jako močopudný prostředek, při chorobách ledvin a močových cest. Tento účinek je zapříčiněn jednak jeho spasmolytickým působením, jednak pravděpodobným ovlivněním androgeních receptorů.
Droga patří mezi jeden z nejefektivnějších prostředků zvyšujících potenci, vhodných při mužské neplodnosti a hypertrofii prostaty. U mužů měla droga za následek významný nárůst hladiny testosteronu až o 30 %, zvýšení libida, zlepšení nálady a zvýšení sebedůvěry. U žen došlo k značnému zvýšení hladiny folikostimulačního hormonu (FSH) a estradiolu, nárůstu libida a ke zmírnění negativních klimakterických příznaků.
V současnosti se používá především jako hlavní součást výživových doplňků pro nárůst svalové hmoty. Účinek je založen na stimulaci sekrece tzv. luteinizačního hormonu (LH), který reguluje produkci testosteronu u mužů. Tento efekt je způsoben obsahem steroidních saponinů. U jedinců s nižší produkcí testosteronu údajně dochází k opravdu znatelným změnám v nárůstu svalové hmoty. Naproti tomu u mužů s dostatečnou hladinou testosteronu nemusí dojít vůbec k žádnému pokroku.
Užívání - Terapeuticky se nejčastěji používá nať, která se sklízí v průběhu celé vegetace, v mnohých oblastech se užívají i kořeny (v době květu a na počátku tvorby plodů), ale i květy a plody. Kotvičník se užívá jak čerstvý zelený, tak i sušený.
Užívání čerstvé nati je velmi pohodlné. Utrhne se větvička či dvě s několika lístky strčí se do hrnku a zalije vařící vodou. Do hrnku se může přidat třeba pytlíkový čaj nebo i jiné léčivé rostliny.
Použití sušené hmoty je pracnější, protože tam se musí zalitá dávka drcené nati ještě přecedit. Nať se suší rychle, ve tmě, při teplotě 30-45 °C v průvanu. Občas se promíchá. Silná vrstva nati způsobuje zapaření, dlouhé sušení snižuje účinnost některých látek stejně tak jako sušení na slunku. Špatně sušená nať může být až škodlivá. Usušenou nať uchováváme v suchu a ve tmě a v chladu. Doba trvanlivosti se udává většinou 2 roky.
Denní dávka usušené a umleté nati kotvičníku pro jednoho by měla být asi 1 gram, což odpovídá jedné čajové lžičce. Pije se nejlépe v několika dávkách (ráno-poledne-večer), nebo se popíjí celý den. Pokud spěcháte, stačí si připravit odvar klasicky jako čaj – avšak s dlouhým vyluhováním. Účinky lze individuálně pocítit již po třech dnech.
Pěstování - V našich klimatických podmínkách lze tabák běžně pěstovat venku na záhonech, ve skleníku, ale třeba i na balkóně ve velkém květináči jako pěknou okrasnou kytku. Semena tabáku jsou malá, připomínají zrnka máku. Při zachování své standardní klíčivosti a kvality vydrží asi 2 roky. Rostlinky je nutné podobně jako rajčata předpěstovat. Je vhodné vysévat v lednu až květnu, nejpozdější termín je červen. Rostliny z raných výsevů jsou o trochu větší a především je z nich kvalitnější tabák, než z rostlin z pozdějších výsevů. Rychlost počátečního růstu záleží na pokojové teplotě, výsev provádíme na povrch substrátu. Semena tabáku jsou sice velice drobná, ale pokud jsou kvalitní a dobře opylená, vysévejte je velice řídce! Vzájemné rozestupy mají být alespoň 2 - 3 cm. Následně misku přikryjte igelitem, fólií, sklem nebo jiným průhledným neprodyšným materiálem, aby se vytvořilo vhodné vlhké mikroklima. Nechejte ale nějaký otvor, aby mohl výsev trochu větrat. Před výsadbou na otevřený záhon rostlinám větrejte a zvykejte je na rozdíly teplot ve dne a v noci. Tabák miluje hlavně slunná místa s půdou spíše lehčí, nejlépe hlinito-písčité, bohaté na humus a vyšším obsahem draslíku. Důležité je půdu často kypřit. Kyselost půdy by se měla pohybovat mezi pH 5.5 - 6.5 (max. 7). Rostliny nemají rády přílišné mokro, ale snesou sucha.
Sklizeň - Zralé listy se sklízí těsně před kvetením tabáku v okamžiku, kdy ztrácejí svou zelenou barvu a začínají žloutnout, popř. se na nich objevují světle nahnědlé tečky. Sklízíme za sucha, nejlépe v poledne nebo odpoledne.
Správným postupem je sklízet nejprve nejspodnější listy, které mají nižší kvalitu než listy vrchní.Následně se sklízí střední listy a nakonec listy z horních částí rostlin.
V teplých oblastech jako je Jižní Amerika se sklizené listy svazují a zavěšují do tzv. sušáren. U nás by bohužel takto svázané listy neproschly, proto je zavěšujeme jednotlivě. Osvědčil se postup navlékat listy pomocí jehly za tlustší konce řapíků na režnou nit nebo provázek a pověsit v suché a dobře větrané místnosti (půda, kůlna, v nouzi i uvnitř bytu). Sušení může podle teploty prostředí, počasí a lokality trvat od 30 do 80 dnů, nicméně nic nezkazíte, když tabák necháte viset a schnout i mnohem déle. Tabákový list je usušen v okamžiku, kdy získá "zdravou" hnědou barvu, při jemném stisku se láme a začne příjemně vonět.
Zpracování - Po usušení jsou listy křehké, proto je na pár hodin (např. přes noc) pověsíme do vlhkého prostředí (koupelny, kuchyně, prádelny, sklepa), v nouzi postačí pustit na ně trochu páry z napařovací žehličky nebo nechat je chvíli viset v páře nad hrncem s vařící vodou. Cílem je, aby list zvlhl, dal se rozvinout a lépe se odstraňovala středová žilnatina. Správně vlhký list můžeme mačkat v ruce bez toho, aby se rozdrolil. Listy opět pověsíme k sušení, které je tentokrát krátké, asi 2 - 4 dny, Jakmile je tabák opět suchý, křehký a při stisku praská, je připraven buďto už jen k nařezání nebo fermentaci.
Fermentace - Fermentace tabáku je v podstatě věda. Existují stovky různých postupů a tabákové společnosti, či hlavně výrobci značkových doutníků si ty své vlastní střeží jako oko v hlavě. Pro naši domácí potřebu a s ohledem na podmínky, kterými jsme při fermentaci limitováni se nejvíce v praxi osvědčily následující postupy.
Listy tabáku připravené k fermentaci nejprve zvlhčíme. Tento krok máme za sebou po odříznutí středové žilnatiny listu a nemusíme tabák sušit a znovu vlhčit. Po té listy namačkáme do větších uzavíratelných sklenic až po víčko, uzavřeme, do víčka uděláme 3 - 4 malé dírky a postavíme víčkem na pevnou podložku. Nádobu překryjeme černou fólií a necháme cca týden na slunném nebo teplém místě s teplotou minimálně 30 oC.
Další způsob fermentace spočívá v tom, že naskládané listy ve sklenici uzavřeme, do víčka tentokrát díry neděláme, nepřekrýváme, ale rovnou umístíme do stálého teplého prostředí (kamna, vodní lázeň apod.) s teplotou od 40 do 60 oC po dobu 35 - 40 dnů. Listy je vhodné během fermentace několikrát přeskládat.
Po ukončení fermentace se dávají listy tzv. "odpočinout", tj. položí se jednotlivě na napnutou látku nebo papír a v teplé a dobře větrané místnosti se takto suší. Místnost by měla být neobývaná a proces odpočinku trvá 2-4 dny. Proces fermentace je možno cca 2 - 3x opakovat, tabák se tím více zkvalitňuje a jeho chuť zjemňuje. Během fermentace se dá tabák také ochucovat, stačí mezi listy vložit např. lusk vanilky, trochu medu, mátu nebo kápnout trochu roztoku vody s cukrem.
Příprava listu ke kouření je jednoduchá. Pro výrobu cigaretového tabáku necháme listy mírně navlhnout, zabalíme do ruličky a žiletkou, ostrým nožem nebo řezačkou krájíme na 0,5 - 1 mm široká vlákna. Kdo nemá v ruce požadovaný cit, může použít mlýnek, strojek na nudle nebo krouhač na brambory.
Cigaretový tabák lze z listu připravit i suchou cestou, rozdrcením křehkého listu nebo jeho zpracováním krouhačem jako v předchozí "vlhké" metodě.
Nařezaný tabák pak dosušíme, prosejeme a skladujeme v temnu, pod mírným tlakem a bez přístupu vzduchu.
Popis - Zimokeř popínavý je ovíjivá, opadavá rostlina. Její výška je v našich podmínkách do 8m. V červnu tvoří malé, nazelenalé květy. Plody jsou žluté, s karmínově červeným míškem, zůstávají na rostlině dlouho do zimy a jsou atraktivní. V přírodě se pne po stromech, kde šplhá vysoko do jejich korun a vytváří tam těžko proniknutelné houštiny. Narazí-li na jehličnan, po čase ho přeroste, zastíní a zahubí.
Pěstování - Tento zimokeř není náročný na stanoviště, snese i polostín. Vyžaduje hlinitou nebo hlinitopísčitou půdu, snáší i větší sucho. Rostliny vyžadují pravidelné přihnojování.
Rostlina se hodí na stožáry, bleskovody, treláže, které musí být pevné a vysoké. Je vhodné ji vysazovat ke stěnám domů na opory, protože velmi dobře snáší sucho. Na údržbu je nenáročný. Keře je nutné tvarovat jarním řezem, odstraňují se hlavně staré větve.
Samičí exempláře plodí žluté trojboké tobolky, ve kterých jsou semena v červeném míšku (arillu). Atraktivně zbarvené plody jsou jedovaté.
Popis - Citlivka je atraktivní a velice zajímavá rostlina, která je známa především svojí reakcí na dotyk. Se svojí nevšední vlastností skládat svoje listy při každém dotyku se stala velice oblíbenou. Tato dřevina 30 – 60 cm vysoká má dlanité zpeřené listy, které se skládají při dotyku a také s večerním usínáním. Ráno s prvními slunečními paprsky rostlina opět listy rozloží. S listy se také svěšuje stonek, který je ostnitý. Tuto podívanou však citlivka poskytne pokud není na chladném stanovišti nebo je přelita. Citlivost je také ovlivněna stářím rostliny. S jejím stářím se citlivost na dotyk snižuje. Jakmile citlivka přestane cítit podráždění, rozevře doširoka své listy opět na obdiv. Pokud je o rostlinu řádně postaráno od jara do podzimu se na konci větviček objevují nafialovělé květy připomínající střapce, z kterých se později vytvoří semena.
Pěstování - Teplomilnou citlivku pěstujeme pouze v bytě nebo skleníku na dostatečně osluněném místě, ale ne na přímém úpalu. Nejlépe se jí daří na okenním parapetu.
Jako substrát volíme rašelinu. Je důležité, aby byl substrát stále vlhký, ale ne přemokřený. Přelité nebo naopak suché rostliny se projevují žloutnutím, svěšením a opadáváním lístků. Rostlina dobře reaguje na časté rosení nebo vyšší vzdušnou vlhkost, můžeme ji proto umístit i do koupelny nebo kuchyně.
Množíme semeny, které vyséváme v únoru nebo březnu. Při teplotě okolo 20 ° C klíčí po 14 dnech.
Využití - Oblíbený okrasný druh. Používá se v tradiční asijské medicíně (mírné diuretikum, antidepresivní účinky, snížení menstruačního krvácení), dále k rekultivaci erodovaných půd a jako půdopokryvná rostlina. Pro postupnou ztrátu krásy se v našich podmínkách citlivka pěstuje jako jedno- až dvouletá pokojová rostlina.
Popis - Původním prostředím Šalvěje divotvorné jsou pralesy v mexických horách Sierra Mazateca provincie Oaxaca, kde je po celý rok příjemná teplota a vysoká vlhkost. Pravděpodovně ji vyšlechtili Mazatékové, nebo ještě před nimi Aztékové. V roce 1962 ji pro západní svět objevil etnobotanik Robert Gordon Wasson. Účinná látka salvinorin A byla izolována až v roce 1982 Alfredem Ortegem (Mexiko) a nezávisle také Leanderem J. Valdesem III (USA) v roce 1984.
Pěstování - Výběr kvalitní půdy ovlivní celý život rostliny. Ve špatném substrátu budou růst slabé roslinky, nebo nebudou růst vůbec. Ideální je lehká půda s vyšším podílem humusu. Kořeny by měly mít dostatek vzduchu aby neuhnívaly, ale zároveň nesmí substrát rychle vyschnout a měl by si držet vlhkost.
Přestože většině šalvějí se nejvíce daří v neutrálních nebo lehce zásaditých půdách, Šalvěj divotvorná preferuje mírně kyselou půdu (pH 6.0 - 6.8).
Šalvěj k růstu potřebuje hodně světla. Přímé ostré světlo po celý den není vhodné, ale dopoledne či později odpoledne již nevadí. V zimě je intenzita světla i přes poledne nízká, takže lze mít šalvěj na místě, kde svítí celodenně.
Pokud pěstujete rostlinu ve vyšší vlhkosti (skleník, foliovník), nebude ji přímé světlo tak vysušovat. Proto snese jeho vyšší intenzitu a může růst rychleji. Dlouhodobě přesvícené rostlině řídne pletivo v listech a ty pak žloutnou.
Šalvěj miluje vlhkost a potřebuje ji. Rostliny pěstované ve středoevropském podnebí, často trpí, protože nemají podmínky jako ve své původní lokalite - vlhkém horském pralese.
Pokud máte rostlinu, která není na suchý vzduch zvyklá, musí být umístěna do foliovníku, parníku, skleníku či jiné vlhkost-držící konstrukce. V nouzi postačí sklem přikryté akvárium, nebo dostatečně velký igelitový pytlík přikrývající rostlinu. Ten je ale spíše dočasné řešení, nepropouští dostatek světla a rostlina je stísněná.
Rostlinu ale můžete otužovat a proto když budete trpěliví, můžete si vypěstovat silné a odolné jedince. Stačí, když budete šalvěje na suchý vzduch postupně zvykat. Osvědčenou metodou je dělat do foliovníku malé díry (např. tužkou či nůžkami) a postupně tak vyrovnávat hladiny vlkosti vně i vevnitř. Asi po 2 měsících jsou již rostliny většinou připraveny pro přesun mimo foliovník.
Otužené rostliny na suchém vzduchu rostou pomaleji než ty ve vlhkém prostředí. Snadnější manipulace s nimi vám ale vše vynahradí. Otužilé rostliny většinou není třeba rosit, rozhodně jim to ale prospívá. Když je budete mlžit každý den, nebo alespoň obden, rostliny budou vypadat zdravěji a rychleji porostou.
Přestože rostlinu zvyknete na sušší vzduch, kořenící řízky potřebují vlhko vždy. Teprve až mohou čerpat vláhu z kořenů, lze je přesadit mimo foliáček. Také platí, že menší rostliny se otuží rychleji a lépe než velké.
Mexická provincie Oaxaca leží blízko rovníku a proto je zde vegetační období po celý rok. Na střídání ročních období a změny teplot v průběhu roku není stavěná. Celoročně ji lze tedy pěstovat pouze vevnitř, ve skleníku cca od dubna po říjen.
Ideální teplota pro růst je asi 20°C. Teploty nad 30°C snáší špatně a pokud je jim vystavena, je vhodné ji více rosit, případně přenést do stínu. Na nízké teploty tak citlivá nebývá, ale minimum, pod které bychom se neměli dostat je 6-8°C.
Vegetativní rozmnožování, nebo také klonování či řízkování je nejběžnější a nejjednodušší způsob, jak z jedné rostliny získat několik nových sazeniček. Pro Šalvěj divotvornou je to nativní způsob rozmnožování, navíc poměrně rychlý a efektivní.
Reprodukce semeny je velmi vzácná, protože Šalvěj kvete zřídka a semena tvoří ještě méně často. Spolu s jejich minimální klíčivostí je množení tímto způsobem téměř nemožné.
Při řízkování je z mateční rostliny oddělena jedna nebo několik menších částí, které se nechají zakořenit ve vodě, případně rovnou ve vlhké půdě. Po cca 10 dnech řez zapouští kořeny. Pokud zakořeňoval ve vodě, přesazuje se opatrně do malého květináče.
Účinky - Šalvěj obsahuje halucinogen salvinorin A, který způsobuje optické halucinace, deformaci reality či depersonilaci. Často popisované je také vidění vícerozměrného prostoru, cestování časem a různé spirituální zážitky. Lze tak prožít nevšední zážitek, což ale nemusí být někdy příjemné a někdy může být i nebezpečné.
Účinky v nízkých dávkách jsou zejména zvýšení vizuální představivosti, pocity empatie, záchvaty smíchu a narušení
pohybové koordinace.
Vysoké dávky jsou charakteristické prohloubením optických halucinací (až na hranici ztráty kontaktu s realitou a úplným pohlcením vizemi), cestováním časem, disociací (rozpuštěním) osobnosti, případně spirituálními zážitky.
Zdrojem psychoaktivních účinků Šalvěje divotvorné je bicyklický diterpen salvinorin A. Ten je součástí pryskyřice, která se tvoří pod žláznatými chloupky (trichomy) na listech.
Salvinorin nezpůsobuje závislost, jak fyzickou, tak psychickou. Také jeho toxicita pro tělo je prakticky nulová, resp. smrtelná dávka pro člověka není známa, protože by byla tak velká, že by ji člověk nebyl schopen požít. Při vysoké dávce se mouhou dostavit pouze subjektivně nepříjemné pocity jako strach, pocení a dezorientace. Ty však brzy pominou, což je také výhoda krátké doby účinku šalvěje.
Popis - Šalvěj muškátová je bylina z čeledi Lamiaceae, původem ze Středozemí, střední Asie a Afghanistánu. Je vysoká až 130 cm. Květy jsou velké, jejich barva je růžová, fialová nebo šedavě bílá. Kvete v červnu až červenci.
Pěstování - Výsev semen provádíme na jaře (duben) do běžné půdy, semena lehce zahrnout hlínou. Sazeničky klíčí cca. 14 dní při teplotě kolem 20°C. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a sušší, chudší hlinito-písčitou půdu a je mrazuvzdorná.
Její životní cyklus je dvouletý až vytrvalý.
Využití - Dodnes je pěstována komerčně pro silici,která je využívána v kosmetických přípravcích a parfémech. Přidává se do některých druhů vín k vytvoření muškátového aroma. Dále je používána do nápojů, cukrovinek, pečiva apod. Listy je možné přidávat do pokrmů nebo vonných květinových směsí.
Bývá ceněna jako nervové tonikum, lék proti migréně, nespavosti, nachlazení, nechutenství a podává se také při fyzickému vyčerpání. Působí celkové zklidnění a zrelaxování organismu.
Bývá užívána také k aromatizaci tabáku. Šalvěj muškátová obsahuje celou řadu vonný látek, proto se z ní vyrábí kosmetika a aromaoleje. V likérnictví se nakládá do vína a likérů, nápoje tak získají muškátové aroma. V léčitelství se připravuje ve formě čajového nálevu podobně jako šalvěj lékařská.
Obsahuje obdobné látky jako šalvěj lékařská, dá se použít na vaření čaje při zánětu v krku, rozpouští hleny nebo problémech s dásněmi. Značně snižuje obsah cukru v krvi a pomáhá při léčbě cukrovky. Pomáhá při napětí a křečích, včetně křečí při menstruaci a harmonizuje tělo ženy i v klimakteriu. Působí proti depresím, uvolňuje tělo od strachu a stresu, pomáhá proti blokům. Pomáhá při tvůrčí práci.
Olej ze šalvěje muškátové se používá též do aromalamp, do koupele, při masáži. Má estrogenní účinky. Působí proti infekcím v močovém, pohlavním, zažívacím a dýchacím ústrojí, zmírňuje svalovou ztuhlost, bolesti a únavu, uvolňuje nervozitu, migrénu. Kladně působí na nervy, neklid a posiluje při nervovém vyčerpání.
Požívá se také při čištění prostoru od negativních energií, postačí zapálit kousek listu či květy této šalvěje.
Nemá se kombinovat s alkoholem a je třeba ji užívat opatrně, protože ve větším množství může spůsobit euforii a lehce pozměněné stavy vědomí.
Popis - Sluncovka je žlutě kvetoucí velmi dekorativní letnička 30 - 60 cm vysoká.
Patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky.
Kvete v červnu (některé zahradní formy až v září).
Jako zahradní letnička se pěstuje dlouhé roky. Květy se otevírají kolem 10. hodiny a zavírají kolem 16. hodiny, a to jen za slunečného dne. Je to tedy rostlina vysloveně krásného počasí. Sluncovka se pěstuje v barvě krémové, žluté, oranžové, karmínové nebo bronzové.
Pěstování - Vyséváme od května (nebo v září na další sezonu) do volné půdy. Semena stačí poházet na holou půdu, není třeba překrývat zeminou. Sluncovku vysévejte přímo na venkovní stanoviště, protože špatně snáší přesazování, v dalších letech se za vhodných podmínek množí samovýsevem. Rostlina kvete od června do října a vyžaduje slunné stanoviště a polosuchou dobře propustnou půdu.
Využití - Na severu Mexika byla sluncovka užívána v lidovém léčitelství proti bolesti (zejména zubů). Rostlina snižuje úzkost a psychické napětí, působí proti nespavosti. Účinky jsou podobné účinkům máku setého, ale jsou mnohem mírnější. Kalifornští indiáni měli ve zvyku žvýkat její květ a také se usušené květy, listy i tobolky kouřily."
Druh patří k dávným indiánským léčivým bylinám, neboť alkaloidy mají lehké narkotické a afrodiziakální účinky.
28-11-2012 v 07:30 AM
