Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Po studiu několika stovek stran vědeckých pojednání, diskusních fór a blogů, domácích receptur a pokusů jsem dal dohromady opravdu dostupný, jednoduchý a čistý způsob výroby univerzálních léčivých kapek. Protože jde o způsob, který - dovoluji si tvrdit - nebyl ještě nikde ve světě popsán, výslednému produktu jsem dal název Pegasovy kapky.
Pegas (Pegasus, z řeckého Πήγασος = silný) byl krásný, silný okřídlený kůň, nemanželský syn všemocného boha moří Poseidona a příšery Medúzy. Kdo Medúzu zahlédl, ten zkameněl.
Pegasovy kapky (PG kapky) jsou kanabidoidy a éterické oleje rozpuštěné v propylenglykolu (PG). V malém množství uzdravují, dodávají sílu, někdy i křídla. Kdo si Pegasových kapek ale dopřeje přespříliš, dočasně zkamení.
Pegasovy kapky se dají podle potřeby ředit vodou i alkoholem, lze je aplikovat přes žaludek, pod jazyk, na kůži a také vdechovat ve formě aerosolu.
Suroviny: palice a drobné lístečky, lékařský benzin nebo lékařský benzinalkohol, propylenglykol (z lékárny), destilovaná voda, Fullerova hlinka.
Postup:
Palice a drobné lístečky se rozmělní na co nejmenší objem. Drtit je v mlýnku na kafe, (jak někteří někdy doporučují) je zbytečné. Lepší je zmrazit je a pak rozmělnit /rozdrtit.
Pokud se Pegasovy kapky připravují k vnitřní aplikaci (např. pod jazyk) rostlinný materiál se nejdřív dekarboxyluje; pokud se připravuje roztok k aplikaci na kůži, dekarboxylovat není třeba.
Rozmělněný (popřípadě dekarboxylovaný) materiál se naloží do lékařského benzinu nebo benzinalkoholu asi tak na 3 dny a 2 x denně se pořádně protřepe. Lékařský benzín je směs nepolárních rozpouštědel (pentan + hexan + heptan), které dobře rozpouští jak voskové obaly trichomů, tak i kanabidoidy uvnitř trichomů.
Do hrnce se připraví destilovaná voda (objemově asi stejné množství jako toho benzinu, ve kterém se macerovaly rostlinky) a několik mililitrů propylenglykolu. Nejlépe je začít s poměrem 1 mililitr propylenglykolu na 1 až 2 gramy suchých rostlinek.
Propylenglykol je čirá tekutina, dobře rozpouští kanabidoidy, je ředitelný s vodou, a nepoškozuje zdraví - metabolizuje se na kyselinu pyrohroznovou, která je normální součástí metabolismu cukrů, a ta se pak mění na energii. Teplota varu a odpařování propylenglykolu je až 188.2°C.
Rostlinný materiál se od benzinového roztoku po 3 dnech macerování oddělí přes plátno a dobře vymačká, a roztok se přidá do hrnce s propylenglykolem a destilovanou vodou.
Hrnec se zahřívá na elektrické plotně při otevřeném okně, a za neustálého míchání se benzin odpaří (při teplotách kolem 70 až 80°C, v závislosti na jeho konkrétním složení). Jak při zahřívání ubývá benzinu, ve vodě se začnou srážet vosky a chlorofyl (foto 1). Kanabidoidy zase „projdou“ do propylenglykolu.
Jakmile se veškerý benzin odpaří, voda s propylenglykolem a sraženinami se přefiltruje za studena přes filtr na kafe. Pokud je roztok pro filtrování příliš hustý, jednoduše se naředí vodou. Zaschlé nečistoty, které zbudou ve filtru jsou na fotu 2.
Po přefiltrování zbude žlutobílonazelenalý roztok (foto 3) . Tento roztok se opět naleje do čistého hrnce, uvede do varu, a do vařícího roztoku se přidá asi půl kávové lžičky Fullerovy hlinky.
Fullerova hlinka (attapulgit, palygorskit, smectit) je absorbent, používá se například na čištění sojového oleje od zeleného chlorofylu v potravinářství, a v medicíně proti průjmu (např. přípravek Smecta). V malém množství se dá koupit například v některých prodejnách s potřebami pro výtvarníky. (Viz např. http://www.kremer-pigmente.de/shopi...G&product=58903)
Fullerova hlinka ve vařícím roztoku za stálého míchání během několika sekund absorbuje téměř všechen zbylý zelený chlorofyl. Roztok se pak opět přefiltruje a po přefiltrování se získá světlý žlutobílonanarůžovělý roztok vody a propylenglykolu s rozpuštěnými kanabidoidy.
Ztráty kanabinoidů čištěním Fullerovou hlinkou jsou zanedbatelné. Čištění použité Fullerovy hlinky s cílem získat z ní nějaké ty zbytkové kanabidoidy nemá ekonomický smysl. Zaschlé nečistoty ve Fullerově hlince, které zbudou ve filtru jsou na fotu 4.
Voda se pak nechá odpařit a výsledkem jsou Pegasovy kapky. Tak jak ubývá voda, barva roztoku se mění ze světle žluté na medovou, až na světle purpurovou (foto 5). Čerstvé Pegasovy kapky mají krásnou citrusovou vůni, která ale časem vyprchá. Skladují se ve tmavé skleněné lahvičce v lednici.
Použití
Pegasovy kapky je sterilní roztok bez nečistot (díky filtrování, čištění Fullerovou hlinkou a vaření). Ukázaly se jako vynikající prostředek proti kožním zánětům, protože se díky propylenglykolu bezvadně vstřebají do vrchních vrstev pokožky. Lze je tak dobře kombinovat i s jinými léčivy proti virům, plísním, infekcím atd.
Také se rychle vstřebají při aplikaci pod jazyk a rychle tak uleví např. pacientům s roztroušenou sklerózou.
Zatím proběhlo několik pokusů s vdechováním Pegasových kapek pomocí tlakového aplikátoru pro astmatiky. O tom až někdy příště.
Díky, už jsem viděl a četl různé návody na výrobu, tenhle se mi ale líbí nejvíc. Už léta užívám lihovou tinkturu s vynikajícími účinky antiseptickými a protizánětlivými, můj zatím první pokus s výrobou výtažku podle videa Ricka S. přinesl výsledek s poněkud neuspokojivým vzhledem i chutí. Na pohled je tmavší než ten tvůj a chutí se blíží směsi vyjetého oleje s močkou z fajfky (alespoň předpodládám, že tak nějak by to chutnalo), zato sílu to má ukrutnou. Stačí jen trochu přehnat velikost kapky a hned má člověk půl dne života fuč....
Hned jdu shánět potřebné suroviny.....
Naštěstí jsem už při výrobě podle tohoto návodu pochopil, v čem byla chyba Nepatří tam ty vosky!
Jen nevím, jak se stavět k tomu chlorofylu... vždyť se doporučuje konzumovat zelené části rostlin. Milovníci zelených salátů by byli namydlení, kdyby se chlorofylu vyhýbali. Takže tentokrát bude bez čištění hlinkou a uvidíme. Nikde se mi ji totiž nepodařilo honem sehnat
Tak tak, vosky do léčiv nepatří.
To vyčištení hlinkou je tam spíš pro perfekcionisty. Jsem rád, že jsem objevil, že to vůbec jde a tak jsem to prostě musel popsat.
Jinak to čištení od chlorofylu má smysl při přípravě roztoku pro inhalaci (chlorofyl v plicích asi nemusíme) a částečně při aplikaci pod jazyk (má to lepší chuť).
Při výrobě popsaným způsobem v roztoku zůstal zcela zanedbatelný kal na dně, patrně ten neodstraněný chlorofyl... ale u některých produktů je to doklad přírodního původu, ne?
V extraktech z různých léčivých rostlin (Arnika, Heřmánek, atd.) mírný kal obvykle je. Protože se většinou aplikují rovnou na kůži, nijak nevadí. Když se k aplikaci použije např. sprejový dávkovač tak ten kal rád ucpává rozprašovací mechanismus.
V druhém kole výroby kapek jsem již použil čištění pomocí lékárenského produktu Smecta, a kal zmizel.
Použil jsem ale oproti původnímu receptu uvedenému na začátku, poloviční dávku destilky i PG a výsledkem je výrazně silnější výtažek, původní koncentrace se mi zdála poněkud slabá, možná vhodná pro sprejové použití.
Poslední výtažek používám na polštářkové náplasti na znamínko, s kterým mne kožařka posílala na chirurgii, myslím, že až ho uvidí po 3x 3 dnech s náplastí, bude zírat!
Dexdo, jsem moc rád, že tu metodu dále rozvíjíš. Tak jak roste zkušenost, člověk si troufne pracovat i s menšími množstvími a s vyššími koncentracemi. Smecta obsahuje i monohydrát glukosy, sodnou sůl sacharinu, vanilkové a pomerančové aroma, což by mělo dát PG kapkám lepší chuť (při aplikaci pod jazyk).
Praktickým aplikátorem Pegasových kapek je tmavá skleněná 15 ml lahvička s mechanickým rozprašovačem od použitého spreje proti bolestem v krku Neo-angin.
Tmavé sklo lahvičky chrání Pegasovy kapky před degradací světlem, lahvička se dá dobře uzavřít typizovaným šroubovacím víčkem a dlouhodoběji uchovávat v lednici.
Mechanický rozprašovač od Neo-anginu má dva nástavce: ten krátký je vhodný pro aplikaci Pegasových kapek na kůži, s tím nástavcem s prodlouženou trubičkou se pacient zase dobře strefí pod jazyk i ve tmě, když má záchvat křečí a bolestí v noci. Pozor na to, že některá balení Neo-anginu (obvykle to 30 ml) ten prodloužený nástavec nemají.
15 ml lahvička od Neo-anginu má průměr 26,1 milimetru a dá se na ní nasadit průduškový inhalační nástavec od inhalačního spreje Bioparox. Výrobce Bioparoxu uvádí, že jejich inhalační nástavec produkuje jemnou mlžinu s 90% částeček o velikosti méně než jeden mikron, které se tak dostanou až do plicních sklípků.
Jak Neo-angin spray tak i Bioparox jsou v lékárnách volně prodejné.
Použití inhalačních nástavců je potřeba natrénovat. První úskalí je najít ten správný úhel, aby veškerá vytlačená mlžina nezkončila v ústech na měkkém patře nebo na jazyku, ale aby se pacient strefil co nejpřesněji do plic. Část mlžiny samozřejmě ulpí v ústech a do krevního oběhu se vstřebá se přes ústní membrány, část pacient se slinami spolkne.
Druhé úskalí je koordinace stlačení inhalačního aplikátoru prstem a nádechu (co možná nejhlubšího). Po nádechu je potřeba zadržet dech a vydechovat pak co nejpomaleji. Při styku s měkkým patrem Pegasovy kapky kvůli obsahu THC mírně pálí.
Dalším úskalím je rychlost vdechu. Příliš rychlé vdechnutí příliš koncentrované mlžiny (zejména ze sprejů natlakovaných hnacími plyny) může způsobit krátkodobou bronchokonstrikci, tj. člověk se několik sekund vůbec nemůže nadechnout nebo vydechnout.
Pegasovy kapky k inhalaci je možné individuálně podle preferencí pacienta naředit alkoholem. Nenaředěné Pegasovy kapky vytvoří v inhalačním nástavci mlžinu s vyšším průměrem částeček. Tyto se tak nedostanou až hluboko do plicních sklípků, ale na druhé straně se při výdechu tak lehce nevydechnou. Mlžina z kapek s vyšším podílem alkoholu má nižší průměr částeček. Tyto se dostanou hlouběji do plic, ale při výdechu se pak snadněji vydechnou ven (a vyjdou vniveč), protože jsou malé a lehké.
Inhalace mlžiny s vyšším obsahem propylenglykolu a s nižším nebo žádným obsahem alkoholu má znatelně dlouhodobější účinky – až 12 až 18 hodin a hodí se spíše pro těžce nemocné pacienty. Nástup účinků při inhalaci alkoholové mlžiny je rychlejší a krátkodobější.
Inhalování Pegasových kapek plicím nijak neuškodí. Fullerova hlinka je ve fázi jejich přípravy dobře vyčistí od vosku a jiného balastu. Neškodnost propylenglykolu nebo alkoholu, který je obsažen ve většině oficiálních léků pro plicní aplikaci byla miliónkrát otestována.
Pro zájemce o hlubší studium jsou níže odkazy na odbornou literaturu.
Tashkin et al.: Bronchial effects of aerosolized delta 9-tetrahydrocannabinol in healthy and asthmatic subjects www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/319717
Hezky udělaný video, popis výroby srozumitelný, ale výsledkem jsou kapky s voskem a spol. S těmi už ale spokojenej být nemůžu, co jsem vyzkoušel popis uvedený zde
Navíc, nějak mne nefascinuje dávkování injekční stříkačkou, odhadovat velikost husté kapky je dost těžké, zvláště začátky léčby malými dávkami je skoro nemožné správně zvládnout. Na druhou stranu, získá se přitom ten správný respekt k léčivu , šokující reakci na přehnané množství (odhad velikosti ukápnuté kapky) jsem zažil na vlastní kůži..... :P
Proto volím raději propylenglykolovou variantu, která je jistější a příjemnější.
Ale vše, co přináší nové informace je dobré! Jen houšť a větší Kapky! (Pegasovy)
DEVIATIVO - já mám k tomu jen že nevím co chlapci používají za rostlinky, ale udělat ze 64 gr stříkačku léčiva a že jich na konci drží víc, tomu se moc divím. Asi jsou kouzelníci.
nevim,video jsem netocil,pouze postnul link. v kazdem pripade je to pro zacatek ta nejjednodussi metoda jak je udelat,proste rozpustit palice v lekarskem benzinu a smes opatrne odparit.
Pegasovy kapky
25-02-2010 v 14:23 PM
(alespoň předpodládám, že tak nějak by to chutnalo), zato sílu to má ukrutnou. Stačí jen trochu přehnat velikost kapky a hned má člověk půl dne života fuč....
