Konspirace

Byl to můj první celo-týdenní výlet do Amsterodamu a já věděl, že bude náročný. Dobrou zprávou bylo, že Press karta neopravňuje držitele hlasovat, což mne naštěstí zbavilo jakékoliv možné "odpovědnosti", tudíž nutnosti riskovat vlastní plíce. Po ubytování v Amsterdamu jsme opět ocenili strategickou polohu našeho oblíbeného hostelu Abba - do Melkwegu (klubu, ve kterém se koná noční část Cupu) deset minut pěšky i s dočasným mrzákem v partě. Do Hotelu Arena, ve kterém probíhá denní expozice, to bylo o kus dále, ale naštěstí po několika fiascích, které byly v podstatě (z neznalosti) jízdou na černo, jsme se rychle zorientovali v tramvajové dopravě. Hned po odbavení Press karet a Judge passů jsme všichni společně vtrhli do "arény", na započetí doprovodné "výstavy", abychom zjistili, co se za letošním ročníkem - s podtitulem Konspirace - vlastně skrývá.

Hned první přednáška slavného Jacka Herrera byla o odhalení konspirace. Její náplň - ač relativně prostá - trvala téměř dvě hodiny a na jejich závěru jsme se dozvěděli, že jsme vyslechli pouze půl teorií a druhá část nás čeká ještě jednou v týdnu. Přednáška byla filozofickou rozpravou o psychedelických drogách a dala by se shrnout slovy "houby jsou ve všem...". Abyste rozumněli nepřednášel přímo Jack, který již před několika lety přišel o hlas, nýbrž jeho kolega James Arthur. Byla to propracovaná filozofická přednáška, podložená slidy s historickými výjevy, dokazující že psychoaktivní houby provází lidstvo od nepaměti. Klobouky hub byly symbolicky zobrazeny na všem od egyptských relikvií, aztéckých hliněných tabulek až k americkým mincím z doby před třemi stoletími. Byly také na různých křesťanských vypodobeních, jelikož sami svatí je při svých setkáních užívali. Hlavním tématem přednášky bylo, že drogy (které Jack Herrer označil jako pozitivní - v kontextu vyzněly spíše jako psychedelické) jsou v podstatě informacemi - věděním, které před námi chce naše sociální vedení (ať již církev nebo vládní mašinérie) skrýt. Jsou prostě zakázaným ovocem - věděním, které lidem umožní vidět dál a nebýt ovcemi ve stádu, věděním, které však je přímým rozporem se ovladatelností, jakou vyžaduje státní organizace.

Pěstitelské špičky

Přednášková místnost vůbec byla naším oblíbeným místem, načerpali jsme za týden na výstavě mnoho informací. Spoustu jsme znali a potvrdili si jejich důležitost, ve spoustě jsme si udělali pořádek. Z těch nejzajímavějších byl pěstitelský seminář od Arjana z Greenhouse Seeds, který v podstatě popsal stavbu pěstírny pro šlechtění od začátku až dokonce. Tento informacemi našláplý seminář bude námětem některého z dalších článků (Takže pokud vás zajímá jak izolují v Greenhouse jednotlivé matky k opylení, nebo k čemu jsou kontrolní kytky, máte se na co těšit). K tomu ještě máme Arjana i se slidy na videu, takže bude pravděpodobně časem k dispozici ke stažení. Dalším zkušeným pěstitelem, který se s návštěvníky dělil o své tipy, byl Soma ze Soma Seeds.

Musím říci, že Soma měl opravdu vychytanou expozici - jako u jednoho z mála, bylo u jeho stánku s luxusním Applem G5-kou, katalogy a vzorky v truhličkách, vždy narváno. A chytit ho alespoň na deseti-minutový rozhovor se ukázalo jako velký problém. Sdílnější byl jako obvykle Luc z Paradise Seeds, který dokonce poskytl semena jeho cup entry do Grower soutěže (té jste se mohli zúčastnit na jaře).

Konopná scéna

Volný čas mezi zajímavými přednáškami jsme trávili lovem dobrých záběrů mezi vystavovateli. Kromě profláklých Sensi Seeds, White Label Seeds, THSeeds, Flying Dutchman, jsme měli možnost na výstavě potkat Gypsy Nirvanu ze Seedsdirect, starého známého Barge – konopného paparazziho, kterého jsme poznali u Breedera Steva. Potkali jsme jediné češky na Cupu u stánku Sagarmatha Seeds. Potkali jsme tvůrce britského magazínu Red Eye. Potkali jsme skvělou roštěnku ze stánku Vulcano Vaporizers. Prostě celou velkou mezinárodní konopnou scénu. Cup je prostě ideálním místem pro lidi v nebo kolem konopného (nebo přímo marihuanového) průmyslu. Vytvářet a udržovat kontakty, to je důvod každoročního účinkování seedbank v této show.

Je libo vzorky?

Naopak jen velmi málo času jsme trávili hlavní”povinností” soudců, tedy objížděním coffeeshopů (třeba přímo lodí 420 Tours) utrácejíc za jednotlivé soutěžní modely (speciální cenu mohl získat ten soudce, který objel všechny spřízněné kofíky a nechal si potvrdit příslušná místa v soudcovském průvodci razítkem). Jak probíhala samotná show? Především se celý týden snaží seed-banky zhulit co největší záběr návštěvníků. Vzorky soutěžních kandidátů jsou k mání u všech stánků – v bongu, ve špecích, ve vapíku... jak je libo. Mnohdy tato kampaň probíhá velice legračně – to když třeba Arjanův společník zakončí přednášku vysláním 30-ti centimetrového brka Hawaian Snow do davu. Já jsem však - po zjištění, že se jedná o čisťocha a potom co mi sedmdesátiletý medical user odklepl pět centimetrů popela do klína - preferoval osobáčka (které v plastovém obalu na jointy rozdala Arjanova asistentka), abych si jej mohl v cuku-letu přebalit s tabákem (Hulením čistých jointů se na akci vyznačovali zejména New Yorkští návštěvníci a samozřejmě se stali terčem našeho posměchu, protože vesměs je neuměli ani zabalit).

Odvrácená strana poháru

Prostě boj na všech frontách, bohužel bez pravidel. Již od roku 2000, kdy se na veřejnost dostala aféra s podplacenými výsledky Cupu, se vede diskuse o tom, zda by se forma soutěže neměla změnit. Je jasné, že ze strany High Times a pořadatelů Cupu jde pouze o peníze. Snaží se americkým turistům uspořádat něco, co doma nemají a využívají k tomu obrovský potenciál čtenářů nejnotoričtějšího magazínu High Times. Ovšem na druhé straně holandským aktivistům tato konopná turistika příliš nesedí. Tolerantní nizozemská politika je namířena k tuzemským obyvatelům, ne k přílivu mladých drogových experimentátorů. Sami pěstitelé se cítí ohroženi tlakem evropské unie na potlačení tohoto jevu. A tak se pohybují organizátoři poháru na ostří nože. Prakticky každý rok se Cup slaví, jakoby měl být poslední – a tento ročník to bylo cítit v atmosféře obzvlášť. Část coffee-shopů (např. náš oblíbený De Dampkring) již přestala v Cupu participovat, protože prostě nevěří, že by na Cupu existovala volná soutěž. A i kdyby existovala, myslíte že se dá kvalita marihuany seriózně soudcovat stylem “upoutejte, rozdejte a zhulte co nejvíce lidí během jediného týdne”, jinými slovy investujte peníze do kampaně, dredatých koček a vzorků, ony se vám vrátí v podobě některého z předních ocěnění? A tak High Times Cannabis Cup možná čekají nějaké změny. Již teď je známo vypovězení pořadatelské agentury 420 Tours, která minulý rok Cup organizovala. Co zůstane? Pohodové a edukativní setkání se členy velké konspirace, tak jak Cannabis Cup vymyslel jeho zakladatel Steve Hager... a volba nejlepších? Určitě ve smyslu symbolickém. Prostě zažít tento happening stojí za to... takže uvidíme.

Finále

Vyhlášení šestnáctého ročníku Cannabis Cupu probíhalo v Melkwegu za reggae a funky doprovodu The Cannabis Cup Band a také výborného zpěváka a raggamuffina Rockera-T. Ceny předávala Smoking Mary Jane a na pódiu se vystřídali: v kategorii Nejlepší Indica bronzoví Flying Dutchman, stříbrní Serious Seeds (AK47) a zlatí THSeeds (MK-Ultra). V kategorii Nejlepší Sativa: bronz získali Greenhouse Seeds (Hawaian Snow), stříbro Magus Genetics (Biddy Early). Zlato přebíral za White Label Seeds Co. známý kápo Ben Dronkers. White Label jsou, jak jsem pochopil, převlečený klan Sensi Seeds, respektive jejich odnož, která začala na trhu před dvěma lety. Vulcano Vaporizers jejichž univerzální vapík úřadoval na výstavě na devítku s tří-metrovými pytli, získali nejlepší produkt šestnáctého poháru. Sweetleaf zase obdrželi cenu za nejlepší skleněný bong.

Z našeho hlediska bylo důkazem o snadné manipulovatelnosti soutěže udělení ceny za nejlepší stánek Sensi Seeds, kteří sice měli prominentní místo v hale, avšak jejich expozice nebyla příliš zajímavá (i když možná rozdali dost vzorků...).

Láska a DEA

Mužem a ženou roku se stali Valery a Michael Corral, kteří bojují za svobodu v USA. Jejich komunitu, která ve státech profesionálně pěstovala zdravotní marihuanu pro pacienty trpící nevyléčitelnými chorobami, rozbila DEA. Osud pacientů byl velice smutný – během následujícího roku zemřela polovina z dvou set. Manželé Corralovi vše zdokumentovali (Na fotkách ze zničené konopné farmy mj. zbyla původní branka do zahrady se sloganem “love grows here”) a poté rozpoutali silnou mediální kampaň. Prohlášení při převzetí ocenění mimochodem uzavřeli hlášou “Fuck George Bush!”.

A tak se svobodné mysli (anebo podobně postižené mysli) ze všech koutů světa musí sejít na místě, kde nebude hrozit zásah represivních složek. Kde se budou cítit opravdu beze strachu, když už nepodporováni, tak alespoň tolerováni… Doufejme, že Amsterdam zůstane tím místem – přístavem bludných holanďanů.