| breeder |
Sehnat drogy je asi tak složité jako koupit rohlík
Mladá fronta DNES | 2.3.2004 | rubrika: Z domova | strana: 1 | autor: (hol)
Praha - "Co chceš?" ptá se snědý chlapík u baru, jakmile se ocitnu na dva kroky od něj.
"Hulení?" ptám se.
"Ne tak nahlas! Ty to jdeš nakupovat jako žvejkačky," chlapík se opatrně rozhlédne kolem, "teď je to tady samej policajt. Gram za tři stovky, ale máme to v balíčkách po pěti gramech."
Takhle docela jednoduše se kupuje marihuana nebo hašiš, ale také extáze nebo trip. Při třídenním experimentu se o tom přesvědčila redaktorka MF DNES. Závěr je jednoduchý: sehnat v Praze drogy není žádný problém. Prodávají se na mnoha místech a říci si o ně je asi tak složité jako kupovat rohlíky v samoobsluze.
Ivana Doudu z organizace Drop In, která pomáhá narkomanům, to nepřekvapuje. Podobně to funguje třeba v Brně, Ostravě nebo v Ústí nad Labem, říká.
Když člověk neví, u koho nakoupit, stačí mnohdy jen zajít do baru, o kterém se říká, že je to tam možné, a někoho se zeptat. "Ten plešatej týpek u stěny. A nemusíš mít zbytečnou trému, normálně k němu jdi a řekni: Čau, nemáš jedničku?" dostane se vám rady.
________________________________________________________________________
Gram za tři stovky. Kolik toho chceš?
Mladá fronta DNES | 2.3.2004 | rubrika: Z domova | strana: 4 | autor: LÍDA HOLMEROVÁ
MF DNES zjistila, že koupit si drogy je v mnohých barech snažší, než si vůbec kdo dokáže představit
V Česku je spousta barů, kde se marihuana dá koupit stejně snadno jako jogurty v samoobsluze. Jeden ze stálých zákazníků poskytl MF DNES seznam těch nejvyhlášenějších podniků v Praze.
Praha - Při experimentu, který trval tři dny, zjistila redaktorka MF DNES, že sehnat drogy v pražských barech není pro znalce žádný problém. Ve čtyřech ze sedmi doporučených podniků nakoupila bez nejmenších problémů marihuanu nebo hašiš, v dalším se „tráva“ také prodávala, dealer však nechtěl obchodovat s člověkem, kterého nikdy předtím neviděl.
Podle Ivana Doudy, zakladatele Drop In, organizace na pomoc drogově závislým, se podobné bary najdou v každém větším městě. „Určitě v Brně, Ostravě, v Ústí nad Labem...“ vyjmenovává Douda. „V bohatých barech se prodává kokain, v těch chudších tráva. Do hudebních klubů chodí o víkendech lidi pro extázi a pro LSD,“ říká Douda.
Posledním trendem na české drogové scéně je, že mladá generace bere drogy příležitostně, například jednou do měsíce nebo jednou za čtrnáct dní. Tedy ve frekvenci, s jakou se průměrný rodič v Česku opije. Nový konzument drog nežije na okraji společnosti ani na ulici, platí daně a nakupuje buď od „svého“ dealera nebo v oblíbeném klubu.
Tady je naše zkušenost z Prahy.
Bar Chateau u Týnského dvora marihuana, 10 gramů za 2000 Kč
Drobný, snědý chlapík kolem čtyřiceti, kterému není vidět kvůli kšiltovce do očí. Mluví lámaně česky s přízvukem. Tak vypadá typický dealer, který postává před barem Chateau Rouge nebo vedlejší restaurací La Provence u Týnského dvora v Praze 1. Lze si ho vyhlédnout přímo od šálku espresa v baru: stojí na rohu ulice, co chvíli k němu někdo přijde a vyměňují si malé balíčky z ruky do ruky. Na prodej je všechno: tráva (marihuana), hašiš, extáze i tripy (LSD). Toto místo patří k těm nejvyhlášenějším ve městě. Nakupují tu hlavně turisté, a proto jsou ceny vyšroubované patřičně vysoko.
„Co chceš?“ ptá se, jakmile se ocitnu na dva kroky od něj.
„Hulení?“ ptám se. „Ne tak nahlas! Ty to jdeš nakupovat jako žvejkačky,“ chlapík se opatrně rozhlédne kolem, „teď je to tady samej policajt. Gram za tři stovky, ale máme to v balíčkách po pěti gramech.“
Snažím se smlouvat: „To je moc...“ ale on jen vrtí hlavou. Nakonec mu dávám do ruky dvoutisícovku, strčí mi do dlaně balíček rozdrcené trávy a ztrácí se na konec ulice. „Počkej, co peníze nazpátek?“ křiknu za ním. „Já nemám, tak jí dej něco za ten zbytek,“ přitáhne dealer za rukáv sobě podobného chlapíka, taky snědý, taky kšiltovka. Dostávám druhý balíček. „A teď padej pryč, víš, že je za to kriminál?“ vyprovází mě oba.
Bar Ghetto na Vinohradech skunk (šlechtěný druh marihuany), gram za 250 Kč
Sem stačí jen vkročit a pátravě se rozhlédnout. „Dneska tady nic nekoupíte,“ obrací se na nás okamžitě barman s culíkem dlouhých dredů, který zachytil naše pohledy. „Všichni chlastaj někde na Jižáku. Přijďte zítra.“ Ptáme se, v kolik hodin, máme se vrátit mezi pátou a šestou. Nelhal, následující den stojí kolem šesté nějaká holka u baru a balí jointa. Jdu se jí zeptat, jestli mi něco neprodá. „Já ne, to on,“ ukáže bradou k muži vedle na barové židličce a pod úrovní osvětleného barpultu jeho ruce ve tmě přepočítávají bankovky. Je to asi padesátiletý pán s prošedivělými vlasy, z límce mu vykukuje tetování, čelo stíní kšilt a pod ním má malé brejličky. Chová se přátelsky. „Kolik toho chceš?“ zvedá hlavu dealer. Nakonec mi prodává pytlíček se skunkem za dvě stě padesát korun. Naše ruce si vymění peníze a pytlíček ve tmě pod pultem. Nikdo si ničeho nevšimne.
Bar Luxor v ulici V Jámě skunk, gram za 250 Kč
Je úterý večer, den, kdy se nekonají večírky, a nás zajímá, zda se v Praze dá i přesto nakoupit marihuana. Klub Luxor má společný vchod s erotickým podnikem Escape, na dveřích mříž. Zvoním, zazní bzučák. Procházím rozlehlým klubem, ve vzduchu cítím vykouřené jointy. „Nevíš, kde se tady dá koupit nějaký hulení?“ ptám se barmana.
- „To teda nevím. Tady nikdo neprodává.“ Vzápětí se na mě oboří kluk, který sedí na kraji baru. Ostrý chlápek od pohledu: stříbrné ozdoby na krku, černá mikina s červenými plameny na rukávech, holá hlava a přísný pohled: „Kde jsi to viděla?“ skoro na mě křičí. „Přijdeš na bar a ptáš se barmana na hulení?“ Pak už tišším a klidnějším hlasem dodává: „Nejdřív by sis měla dát něco k pití, porozhlédnout se kolem a pak se máš zeptat třeba mě... Já vím, kdo tady prodává hulení.“ Není těžké to uhodnout: „Ty, viď?“
„No jasně.“ Proces je stále stejný: výměna bankovek za trávu, z ruky do ruky. „A kdyby se tě někdo ptal, nemáš to ode mě,“ dodává kluk. „Nikdy jsi mě tu neviděla, našla jsi to tady na zemi.“ Gram stál dvě stě padesát korun.
Bar Fresh Beat na Zlíchově hašiš, gram za 250 Kč
Fresh Beat je příjemné místo. Sparta hraje zrovna s AC Milán a pár asi dvacetiletých kluků usrkává u baru pivo, oči upřené do obrazovky. Po zkušenosti z Luxoru si objednávám pití a barmana se na nic neptám. Pak vyruším jednoho z kluků u baru prosbou o pomoc s nákupem. Ani kvůli tomu nemusí otáčet hlavou: „Ten plešatej pokérovanej (potetovaný) týpek u stěny. Vidíš ho? A nemusíš mít nějakou zbytečnou trému, normálně k němu přijď a řekni: Čau, nemáš jedničku?“
Udělám to přesně, jak mi řekne, potetovaný pán se ptá: „Hnědou, nebo zelenou jedničku?“ Hnědá znamená hašiš, zelená trávu, oboje za stejnou cenu: dvě stě padesát korun. Vybírám si hašiš, loučím se a děkuju klukovi, který mi tak ochotně pomohl. Celá záležitost trvala přibližně deset minut a byla složitá asi jako nákup rohlíků v samoobsluze.
Bar Shotgun na Žižkově dealer prodával u baru trávu, ale bál se neznámé tváře
Patrně nejdivnější zážitek „z nakupování“. Pokud sem přijdete poprvé a máte zvědavé otázky, osazenstvo vám dá patřičně najevo, že tu nemáte co dělat. V úterý večer ho tvořil mimo jiné tlustý Ukrajinec s ježkem na hlavě, který se u baru hádal se ženou, a chlap, který vypadal jako dealer z filmu Quentina Tarantina. Tlustý, tmavý, černooký typ, oblečený od hlavy až k patě do červené teplákové soupravy s dvojitým bílým proužkem. Vyvalené břicho, přes prsa černou tašku. Právě toho označil další z návštěvníků za jediného člověka, u kterého „jde nakoupit“.
„Nakupovat se tady dají jenom drinky na baru,“ odpovídá však pán v červené teplákovce na moji otázku. Ani ne deset minut poté se postaví k baru asi třicetiletý muž s dredy. Opakuje se stejná historie, jakou znám z předešlých klubů: peníze z ruky do ruky a druhým směrem tráva. Obracím se na barmana: „Proč ten pán prodal hulení jemu a mně ne?“ Ten však jen kroutí hlavou: „Nevím. Nic jsem neviděl...“ Mám za to, že proto, že tam jsem poprvé, možná se moc ptám.
Vtom Ukrajinec s ježkem rozbíjí panáka o zem, snad nechce, aby jeho žena už pila, a ke mě přistupuje chlap v červených teplákách. Bere mě za sluchátka, která mám kolem krku: „A co tady ta holka s tím walkmanem? Kdy nám něco zahraješ?“ Vzhledem k tomu, že ve stejném okamžiku se mi u boty ocitá hlava jednoho ze dvou značně opilých mužů, kteří se perou, je čas odejít.
ZELENOU, NEBO HNĚDOU JEDNIČKU? Jedním z míst, kde lze koupit drogy, je bar Fresh Beat v Praze 5. Přímo uvnitř koupila reportérka od dealera hašiš (v žargonu hnědá jednička). Prodal jí gram za 250 korun, za stejnou cenu nabízel i marihuanu (zelená jednička).
FOTO: MAFA - JIŘÍ ČERNOHORSKÝ
HAŠIŠ. Běžná cena za gram hašiše se v pražských barech pohybuje kolem 250 korun. Z gramu této drogy se dá ubalit asi pět cigaret, takzvaných jointů.
ILUSTRAČNÍ FOTO: MAFA - VÁCLAV PANCER
________________________________________________________________________
Drogy v regionu
Mladá fronta DNES | 2.3.2004 | rubrika: Nymbursko | strana: 4
Město převládající droga průměrný věk uživatele
Brandýs nad Labem pervitin 17 let
Čelákovice heroin 23 let
Lysá nad Labem heroin 19 let
Nymburk pervitin 17 let
Pramen: K-centrum Nymburk
________________________________________________________________________
Mladých narkomanů přibývá
Mladá fronta DNES | 2.3.2004 | rubrika: Nymbursko | strana: 4 | autor: VOJTĚCH BLAŽEK
Statistika: průměrnému narkomanovi na Nymbursku je devatenáct let a píchá si heroin
Nymburk - Je mu devatenáct let a píchá si heroin nebo pervitin. To je podle statistiky průměrný narkoman z Nymburska a části okresu Praha-východ. Vyplývá to z údajů za loňský rok, které zpracovalo nymburské K-centrum. To působí v oblasti protidrogové prevence - to znamená, že například pomáhá uživatelům drog zmírnit riziko, že se nakazí nebezpečnou nemocí.
Podle pracovníků K-centra jsou tvrdé drogy rozšířené ve všech městech na Nymbursku. "Nejhorší je ale situace v Lysé nad Labem a v Čelákovicích, kde přibývají hlavně mladí narkomani. Jako by tady bylo módou, že jakmile je člověku patnáct, začne zkoušet tvrdé drogy," říká vedoucí K-centra Pavel Plaček.
Připouští, že navázat kontakt s nejmladšími uživateli drog bývá pro pracovníky K-centra problém. "Mnohdy si nechtějí připustit, že jsou na drogách závislí. A také se možná bojí nás vyhledat, aby je okolí nepovažovalo za narkomany," vysvětluje. Přesto K-centru loni přibylo 117 nových klientů, celkem jich je v obou okresech odhadem kolem tisícovky.
Nejoblíbenějšími tvrdými drogami jsou v regionu už dlouho heroin a pervitin. V poslední době ale přišli uživatelé drog ještě na jednu látku - tou je lék subutex, určený jako náhrada za drogu při odvykání.
Narkomani si ale lék začali píchat do žil a vše navíc zkomplikovalo pár lékařů, kteří jim subutex předepisovali ve velkém množství. Subutex začaly tímto způsobem zneužívat desítky lidí. "Přitom se smí brát jen omezenou dobu, protože na něj může vzniknout opravdová závislost. Navíc tihle lidé žijí v iluzi, že se vlastně léčí, ale to je nesmysl," upozorňuje Plaček.
O služby K-centra je stále větší zájem. Nejvíc uživatelé drog vítají anonymní výměnu použitých injekčních stříkaček za čisté. Ta se děje hlavně prostřednictvím takzvaného terénního programu, což znamená, že pracovníci K-centra objíždějí města a setkávají se s narkomany přímo na ulici. V roce 2002 takhle vyměnili přibližně 6100 stříkaček, loni to už bylo více než 15 200 kusů.
"Výsledek se projevil. Z devětašedesáti testovaných uživatelů drog na HIV a žloutenku typů B a C nebyl ani jeden pozitivní," říká Plaček.
Za úspěch považují pracovníci K-centra také fakt, že se s nimi přišlo loni poradit více než 130 rodičů.
Terénní pracovníci K-centra v současné době jezdí do Lysé nad Labem, Milovic, Čelákovic a Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi. Peníze na provoz získává K-centrum z příspěvků státu a měst v regionu. Sídlí v ulici Velké Valy v Nymburku a kontakt je možný i po telefonu a internetu.
________________________________________________________________________
Krátce DNES
Mladá fronta DNES | 2.3.2004 | rubrika: Kraj Plzeňský | strana: 1
Rozvadov
Pes objevil drogy
Tři zásilky s drogami objevil celnický pes na hraničním přechodu Rozvadov v autobuse z Rotterdamu do Prahy. V tašce odhalil čtyři gramy hašiše a tři gramy marihuany. Majitel tvrdil, že vše je pro jeho potřebu. Nikdo se nepřihlásil k dalším dvěma sáčkům se stejnými drogami. Neznámý zůstal i cestující, který si odložil čtyři jointy s marihuanou v koši na toaletě.
(pek)
Uherské Hradiště
Mladíci vezli drogy na technoparty
Šest pokusů převézt přes česko-slovenskou hranici menší množství drogy zaznamenali v sobotu celníci z obou sousedních republik. Putovala tudy především taneční extáze a marihuana. Převáželi ji mladí lidé mířící na víkendovou technoparty do Brna. "Zpřísnili jsme kvůli této akci opatření na hranicích, podobný výsledek jsme čekali," sdělila mluvčí Celního ředitelství Olomouc Dagmar Bočková.
(mat)
________________________________________________________________________
Mladíci s drogami přes státní hranici neprošli
Zlínské noviny | 2.3.2004 | rubrika: Zlínský kraj | strana: 3 | autor: (mj)
Uherskohradišťsko * Pět tablet extáze, několik tablet efedrinu a bezmála dvanáct gramů marihuany objevili o víkendu celníci ve Starém Hrozenkově na hraničním přechodu mezi Českou a Slovenskou republikou. Kontraband odhalili u tří mladíků a celou věc předali kriminální policii v Uherském Hradišti.
V prvním případě neprošel celní kontrolou pětadvacetiletý muž ze Slovenska, který u sebe při cestě do České republiky schovával pět tabletek oblíbené taneční drogy extáze. Při přejezdu na Slovensko zase jednadvacetiletý mladík z Bruntálska nepřihlásil k celnímu řízení a tajně ukrýval necelých šest gramů látky, která při zkušebním testu reagovala pozitivně na marihuanu. Bezmála pět gramů stejné látky u sebe zadržoval i třiadvacetiletý cestující z Liberecka, který také mířil na slovenskou stranu.
Teprve devatenáctiletý mladík se zase pokoušel převézt 0,24 gramu marihuany ze Slovenska do Česka a třiadvacetiletý muž ho pak s 0,1 gramu látky rostlinného původu, reagující na test na marihuanu, a několika tabletami efedrinu následoval. "Podle šetření nebyli muži zadržení na celnici dealery drog, neboť veškeré množství omamných látek měli pro svou vlastní potřebu," upřesnila tisková mluvčí uherskohradišťských policistů Jitka Zámečníková.
Se všemi podezřelými policisté zahájili úkony v trestním řízení pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. V případě prokázání viny jim tak může být udělen trest odnětí svobody od jednoho do pěti let.
________________________________________________________________________
Výpověď jednoho z klientů terapeutické komunity
Boleslavský deník | 2.3.2004 | rubrika: Mladoboleslavsko | strana: 18
Narodil jsem se v harmonické a normálně fungující rodině před dvaceti čtyřmi lety. Moje dětství bylo hezké, jedinou negativní vzpomínkou je, že se rodiče občas hádali. Jsem mladší ze dvou sourozenců, takže jsem byl doma hodně opečováván. Zpětně si uvědomuju, že nejspíš přehnaně.
Na základní škole jsem přestoupil na osmileté gymnázium. Zhruba v patnácti letech jsme s partou ze školy začali chodit do hospod. V té době kamarád přines marihuanu. Bylo to pro mě něco novýho, marihuana nebyla tak rozšířená jako dneska, proto sem si připadal, že se tím liším od ostatních.
PRVNÍ ZKUŠENOST O letních prázdninách jsem pak začal jezdit za kamarádem do jednoho klubu. Bylo mi šestnáct a poprvé jsem zkusil pervitin. Bral jsem ho celé prázdniny a po návratu do školy jsem se snažil omezit to na víkendy. Jednou se stalo, že jsem po deseti dnech na perníku, kdy jsem vůbec nespal, zažil hroznej stav. Pak už jsem nechtěl perník ani vidět.
Shodou okolností jsem zanedlouho potkal přítele mojí kamarádky, kterej měl heroin. Od tý doby jsem pro něj k němu jednou až dvakrát týdně jezdil. Asi po čtyřech měsících jsem poznal, že se mnou něco není v pořádku. Byl to absťák. Teď jsem si říkal, že buď si půjdu koupit a bude mi dobře, nebo se na to vykašlu a přestanu brát. Vydržel jsem to asi den, ležet doma v posteli a kroutit se. Pak jsem se sebral a šel si sehnat. Od tý doby jsem bral už bez přestání v podstatě každej den.
MATURITA To bylo asi půl roku před maturitou. Ve škole jsem jen přežíval nebo tam nechodil, když jsem neměl heroin. Doma se pořád víc ztrácely peníze, rodiče začali něco tušit. K maturitě mě v květnu nepustili, dělal jsem přezkoušení z češtiny v srpnu a maturitu v září. Chtěl jsem ji udělat, ale věděl jsem, že drogy jsou přednější než škola. Zjistil jsem, že když si dám perník, učení mi jde, a po roce jsem se k němu zase vrátil. K tomu jsem celý prázdniny bral i heroin. Něco jsem se naučil, reparát udělal a k maturitě šel zfetovanej po čtyřech dnech na perníku - vyzáblej, šedivej. Zpětně se divím, že si profesoři ničeho nevšimli. Maturitu jsem udělal, ani nevím jak.
Po maturitě rodiče chtěli, abych si sehnal práci. Chvíli jsem pracoval u známého načerno. V práci se ztrácely peníze, měl jsem problémy a odešel jsem. Od tý doby jsem zaměstnanej nebyl a doma jsem lhal. Dlouho mi rodiče věřili, že práci opravdu sháním. Někdy na jaře doma už bylo vyřčený nahlas, že kradu peníze, zlato a že u mě našli drogy. Hlavně máma na mě začala tlačit, táta se spíš stavěl mimo, začali různě před sebou něco skrývat a všechny vztahy se začaly hroutit. V té době jsem si poprvé dal nitrožilně. Pak už to nebylo jinak. Ségře jsem ukrad kolo, prodal ho a zmizel z baráku. Od prázdnin do Štědrýho dne jsem nebyl doma, žil jsem na ulici a krad. Doma už mě sháněli policajti. Měl jsem nastoupit do výkonu trestu. Pak jsem potkal babičku, ta se rozbrečela, říkala, že máma je úplně utrápená. Zrovna jsem nebyl zfetovanej, bylo mi špatně a víc to na mě doléhalo.
LÉČEBNY Na Štědrý den jsem se tedy vrátil domů. Rodiče rozhodli, že se musím jít léčit. Asi tři neděle jsem byl v léčebně, oblbnul jsem mámu i personál a za tu dobu si dvakrát jel koupit drogy. Z další léčebny jsem po čtyřech dnech utekl a odjel do Prahy, kde už jsem zůstal. Tam jsem kradl a prodával drogy. Už mě zajímalo jen to, jak si obstarat drogy. Po půl roce jsem volal domů, že se chci léčit. Máma na to přistoupila a šel jsem znovu do léčebny. Po týdnu jsem zase utekl a vrátil se domů. Myslel jsem, že to vydržím, ale hned ten den jsem znovu fetoval. Pak se střídalo žití na ulici a vracení se domů. Když jsem doma potvrdil, že se jdu léčit, tak mě naši vzali domů. Celkem jsem byl asi v sedmi léčebnách, ale všude jsem vydržel maximálně týden. Už jsem nevěděl kudy kam, uvažoval jsem i o metadonu. Dvakrát jsem se chtěl předávkovat. Viděl jsem, že mi nepomáhají léčebny a ani sám to nezvládnu. Doma bylo všechno na nic, byla ze mě troska a neměl jsem žádnou perspektivu. Při jednom nástupu do léčebny jsem přišel o den pozděj, takže mě nepřijali a měl jsem přijet znovu za týden. Musel jsem se vrátit domů a jelikož už mi začalo bejt špatně, potřeboval jsem peníze na drogy. Nechtěl jsem jít znovu krást, tak jsem požádal mámu. Potkal jsem člověka, od kterého jsem dostal prášky, snědl jsem dvacet diazepamů a jel do Prahy, tam si koupil herák, dal jsem si a víc si nepamatuju. Probudil jsem se na policejní stanici špinavej, poslintanej.
VĚZENÍ Dneska si říkám, že bylo štěstí, že mě zavřeli, jinak bych to asi nezvládnul, dobrovolně bych se asi léčit nešel. Prvních pár měsíců to bylo peklo. Abstinoval jsem natvrdo bez jakékoliv substituce. Po prvním týdnu jsem dostal epileptický záchvat, rozbil si hlavu a jediný, co udělali, bylo, že mě napíchli látkou, co se dává psychopatům v klecích, aby se zklidnili. Dvacet čtyři hodin jsem o sobě nevěděl, počůral jsem se, pozvracenej jsem byl, omlácenej. Paradoxně mi pomohl jeden dealer, kterýho jsem znal zvenčí. Jelikož už měl ve vězení nějaké postavení, zastal se mě a vynadal jim, že nevědí, co je závislost a absťák. Nevzpomíná se mi na tohle dobře, dva měsíce jsme vůbec nespal, nejed, zvracel. První čtyři měsíce bych si nějakou drogu dal, kdyby byla možnost. Po půl roce jsem se tam dostal k heroinu, ale nevzal jsem si. Pak těch možností bylo víc, drogy ve vězení jsou. Už jsem měl ale strach, nechtěl jsem se vrátit zpátky. Když jsem vyabstinoval, došlo mi, kde jsem, kam jsem to dopracoval a že s tím potřebuju něco dělat. Měl už jsem kontakty na Heliannu, věděl jsem o komunitě a chtěl to zkusit. Bral jsem to jako poslední šanci. V terapeutické komunitě jsem už čtrnáct měsíců.
________________________________________________________________________
Radní drogový test nepodpoří
Nymburský deník | 2.3.2004 | rubrika: Nymbursko | strana: 18 | autor: MARKÉTA ČERNÁ
Finančně podpořit testy na užívání drog u dětí ze základních škol Svazek obcí Pečecko odmítl. Nebrání se však jiným způsobům, například odborným přednáškám.
Pečecko - Plaňanská škola se na Svazek obcí Pečecko obrátila s prosbou, zda by finančně podpořila drogový test. Starostové však po téměř hodinové diskusi o této možnosti ani nedali hlasovat.
"Hovořili jsme i s řediteli jiných škol a snažili se najít nějaké řešení. Neexistuje však jasný návod, jak se této problematiky a drog zbavit," sdělil ředitel plaňanské školy Martin Šmahel. "Zhlédl jsem v televizi zajímavý šot, kde v jiném regionu nabídli rodičům zdarma si ve středisku K-centra vyzvednout test, aby rodič měl vůbec šanci zjistit, zda jejich dítě s návykovými látkami neexperimentuje," dodal Šmahel.
Že drogy jsou velmi rozšířeným problémem, potvrdila i terénní pracovnice kolínského K-centra Marie Vlčková. "Začali jsme spolupracovat také s Pečkami, kde od března bude v prostorách zdravotního střediska pravidelně každé úterý od 16.00 do 18.00 hodin přítomen pracovník našeho centra, kde si rodiče mohou tento test vyzvednout," uvedla Vlčková.
Jedná se o testy na THC, opiáty a anfetaminy, které se pohybují mezi čtyřiceti a padesáti korunami. Rodič může přijít do K-centra v Kolíně a v Pečkách a tento test zakoupit. Jedná se o anonymní službu.
Proti financování drogových testů se však rázně ohradil cerhenický starosta Marek Semerád. "Neumím si představit, že bychom z našeho rozpočtu financovali testy na drogy. To by znamenalo zvýšení různých poplatků," sdělil Semerád. "Odezva lidí by byla jistě negativní. Co se týče Cerhenic, tak žádné případy drogově závislých nemáme," dodal.
Na to zareagoval učitel plaňanské školy Martin Charvát. "Je třeba si uvědomit, že drogy jsou zcela běžnou věcí u dětí od sedmé třídy. Nebyl bych si tak jist, že v Cerhenicích není žádné dítě, které s drogami neexperimentuje," řekl Charvát.
Že se drogová problematika týká téměř každého, se shodla většina starostů. Finanční podporu však školám poskytnout nechtějí. Někteří ale projevili zájem o přednášku pracovníka K-centra pro žáky. "Tak trochu rozumím názoru, proč platit za něco, co jsme si nezpůsobili sami. Když však nepodáme rodičům pomocnou ruku, bude se to stále zhoršovat. Nepožadoval jsem finanční podporu na dlouhou dobu, ale pouze na několik měsíců, než se možnost tohoto testování dostane více na veřejnost," dodal Martin Šmahel.
________________________________________________________________________
Změna protidrogové politiky státu
BBC - česká redakce | 1.3.2004 | 06:00 | pořad: Dobré ráno s BBC
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předseda českých lidovců Miroslav Kalousek v pátek oznámil, že jeho strana chce zásadně změnit protidrogovou politiku státu. Jak? Je prý třeba přitvrdit. Kalousek doslova prohlásil: "Ukázalo se, že přílišný liberalismus neslaví úspěchy. Navíc podle něj liberální postoj napomáhá financovat teroristy, kteří jsou placeni právě z drogových peněz." Konec citátu. KDU-ČSL proto navrhuje zavést tvrdší tresty pro dealery, nedělit už drogy na měkké a tvrdé a v ideálním případě zavést samostatný nový protidrogový zákon. V následující ranní poznámce se lidoveckým záměrům věnuje Adam Drda.
Adam DRDA, redaktor
--------------------
Jistý český disident a psycholog za komunismu napsal: "Když dáte policajtovi možnost přemýšlet, dojde vždycky k jedinému závěru: Zavřít!" Jako by to s českými lidovci začínalo být trochu podobné. Ať už přijdou s jakýmkoli aktuálním politickým záměrem, pravidelně se opakuje stejné vyústění, respektive stejný návrh: zakázat, zpřísnit, více trestat! S ohledem na voliče bývá takový postoj nejvděčnější. Koneckonců Miloš Zeman s ním dovedl sociální demokracii až do Strakovy akademie. Když Zeman vyrazil do boje proti tunelářům, měl nepochybně pravdu v tom, že poměry v českém státě v době Klausových vlád místy připomínaly Divoký západ. Děly se věci, které volaly po policejním zásahu, po rekonstrukci právního prostředí, po zásadním změnách v bankovnictví a tak dále. Zároveň ale Zeman situaci pěkně zdramatizoval, začal mluvit o spálené zemi a posílil lidové přesvědčení, že zavření darebáků automaticky přinese blahobyt. Jak to dopadlo už se ví - první, do čeho se musela pozemanovská vláda pustit byla reforma veřejných financí. Lidovci si taky vybírají témata, která mají věcný základ. A jako příklad může posloužit nedávný návrh na zákaz potratů. Ano, potrat je špatná věc a normální člověk bude usilovat o to, aby počet takzvaných uměle přerušených těhotenství - jak se potrat označuje, aby vypadal přijatelněji - klesl na nulu. Argumenty, které používají obránci potratů, navíc působí často tak zběsile, že se jeden musí štípat do ruky, jestli se mu to nezdá. To když se třeba zárodek lidské bytosti cynicky přirovnává ke shluku buněk, s nímž lze nakládat dle libosti. Jiná otázka ale je, jestli se problém dá úspěšně řešit jednoduchým zákazem, nebo jestli to naopak přinese víc potíží a jestli je smysluplnější snažit se o totéž osvětou, šířením antikoncepce a zlepšením pomoci ženám v krizi. Asi se to osvědčuje: za posledních deset let klesl v Česku počet potratů na polovinu. Podobné je to s dalším lidoveckým návrhem třikrát a dost. Opět vypadá vděčně, protože spousty těžkých zločinů se dopouštějí recidivisté. Zároveň je to absolutistický požadavek, který nebere v potaz individuální lidský osud, a navíc je velká otázka, jestli by v praxi skutečně k něčemu vedl. Zlepšit práci soudů a policie je složitější, je to nesrovnatelně větší práce, ale v důsledku to má taky mnohem větší význam. Snaha zpřísnit státní protidrogovou politiku je ze stejného ranku. Soudný člověk drogy neschvaluje, rád by něco podnikl proti dealerům, rád by zajistil, aby jeho dítě s drogou vůbec nikdy nepřišlo do styku. Jenomže stávající zákony boj proti dealerům umožňují, a pokud je někde problém, pak na straně policistů. Lidovci tvrdí, že liberální postoj se neosvědčil. Jenže v Česku nijak výrazný liberalismus v této oblasti nepanuje. Česká právní praxe se výrazně neliší od většiny západních zemí. KDU-ČSL požaduje, aby každý, kdo bude mít u sebe drogu nad přesně vymezený limit, byl tvrdě potrestán a aby se drogy přestaly dělit na měkké a tvrdé. Tedy by znovu měly přijít na řadu formulace jako množství větší než malé. A opět by se nakonec razantněji nezasahovalo proti dealerům, ale proti pubescentům, kteří si někde opatří trochu marihuany. Pro policii je to pohodlné, ale problém s financováním světového terorismu, o němž mluví lidovecké špičky, se tím asi neodstraní. Podle vládních statistik navíc počet lidí závislých na drogách klesá. Vicepremiér Petr Mareš prohlašuje, že se ze zhruba patnácti tisíc snížil o dvacet procent. Nepřibývá mladých narkomanů a drogově závislí stárnou, tedy jde o lidi, kteří spadli do maléru už dříve. Podle všeho není moc nepravděpodobné, že by lidovci v praxi se svými záměry uspěli. A je také dost možné, že jim o to ani nejde, že jsou to spíš návrhy, sloužící tomu, aby lidovečtí voliči zachovali své straně přízeň.
________________________________________________________________________
Protidrogová prevence je pro Braného velkou neznámou
Táborské listy | 2.3.2004 | rubrika: Táborsko | strana: 16 | autor: JANA ČERNOCHOVÁ
Tábor - Lidovci jsou nespokojení s protidrogovou politikou v České republice. Jaký názor mají jihočeští poslanci? Neutrácejí se státní peníze zbytečně? Mají stát stranou města a obce, nebo se do boje s drogami aktivně zapojit?
Podle názoru poslance Jaroslava Zvěřiny (ODS) protidrogová politika funguje dobře.
"KDUČSL jde cestou do pekla, mám tím na mysli její snahu zakázat potraty, nepodpořit registrované partnerství homosexuálů a nyní trestat nejen dealery, ale i ty, kteří berou drogy. U trestů by se měla rozlišovat míra nebezpečnosti."
V zemi mu chybí více účelových zařízení pro léčbu drogově závislých. "To je úkol především pro zdravotní pojišťovny a ministerstvo zdravotnictví, aby lépe zajistilo dostupnost této péče. A na protidrogové prevenci by se měla podílet nejen města, ale také regiony." Senátor Pavel Eybert (ODS) by považoval za nešťastné, kdyby se kriminalizovali uživatelé drog. "To jsou spíše nemocní lidé." Rozhodující v protidrogové prevenci je nabízení alternativních programů mládeži. "Myslím si, že neziskové organizace v této oblasti už udělaly spoustu práce. Není ale uspokojivé financování formou grantů. Ještě v březnu obvykle nikdo neví, jestli od státu získá na protidrogovou činnost nějaké peníze. Totéž ale platí například i pro programy, které pomáhají handicapovaným lidem," upozornil Eybert. Považuje za chybu, že se na řadu podobných prospěšných programů nedostávají peníze.
Finanční pomoc obcí by rozhodně neodmítal. "Mělo by se ale rozlišovat, kde je to nejvíce potřeba."
Poslanec Petr Braný (KSČM) označil protidrogovou politiku za velkou neznámou.
"Její účinnost spočívá v tom, že brzdí nárůst drogově závislých. Ze všeho nejlepší je prevence. Proto mě mrzí, že se neplní usnesení vlády. Měly být vyčleněny navíc peníze pro pedagogy, kteří se touto problematikou souhrnně nazývanou sociálně patologické jevy zabývají ve školách. Teď se to různě flikuje a spoléhá se jen na dobrou vůli učitelů."
Pokud by se podařilo drogově závislé účinnou léčbou vrátit do společnosti, nejde podle Braného o vyhozené peníze a jejich investování má smysl. "Zároveň tím ochráníme společnost."
Úkol měst a obcí vidí v tom, že budou důsledně investovat do podpory sportu a dalších aktivit, které jsou nejlepší protidrogovou prevencí.
"Dle mého názoru vynakládáme spíše více peněz na péči o ty, kteří drogové problémy mají, než na prevenci," je přesvědčen poslanec Eduard Zeman (ČSSD), "a to je špatné."
Do oblasti prevence je třeba investovat více peněz a rozhodně se to do budoucna, jak Zeman zdůraznil, neobejde bez finančního podílu měst a obcí a samozřejmě i krajů. Poslanec Miroslav Kalousek (KDUČSL): "V současné době patříme v rámci Evropy mezi země s velmi vysokým procentem drogově závislých. Společnost začíná mít pocit, že konzumace drog je něčím normálním. A ti, kteří za drogovou politiku odpovídají, chtějí problém řešit tak, že budou legalizovat marihuanu.
To je alarmující situace. Musíme se soustředit na optimální prevenci s heslem Nikdy nebrat.
Terciální prevence, to znamená soustředění se na ty, kteří berou a udržovat je co nejdéle při životě jako spotřebitele pro dealery, není podle nás cesta pro Českou republiku. Činnosti prospěšné drogovým mafiím nechceme napomáhat."
Peníze státu na protidrogovou prevenci jsou vynakládány velmi neefektivně, což Kalouskovi potvrzuje i revize kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu. "Reforma veřejné správy přenesla velkou část protidrogové politiky na kraje. Jsem přesvědčen, že tam je dostatek odborníků, kteří vědí, kde jsou priority. Proto chceme, aby o financování protidrogových aktivit nerozhodovaly skupiny, které mají na centrální úrovni kamarády ve výběrových komisích, ale aby o nich rozhodovala krajská zastupitelstva se svou plnou kompetencí na ně přenesenou zákonem.
________________________________________________________________________
Afghánistán a KLDR podle USA vedou jako dodavatelé drog
Zpravodajství ČTK | 1.3.2004 | 23:33 | rubrika: Právo a krimi - USA, Kanada a OSN | autor: SVA
WASHINGTON 1. března (ČTK) - Mezinárodní kampaň Spojených států proti šíření drog byla loni v mnoha zemích úspěšná. Špatná situace je stále v Afghánistánu a Severní Koreji, odkud proudí nadále velké množství drog. Ve zprávě, již dnes vydalo americké ministerstvo zahraničí, se uvádí, že se loni Afghánistán stal opět největším dodavatelem opia, morfia a heroinu na světový trh.
Podle tajemníka pro boj proti drogám Roberta Charlese se nyní v Afghánistánu pěstuje mák, tedy výchozí zdroj opia, na 61.000 hektarech půdy, což je dvojnásobek ve srovnání s předchozím rokem. Washington z toho neviní vládu prezidenta Hamída Karzáího, jejíž odhodlání bojovat proti drogám je prý pevné. Finančníci a pašeráci údajně zneužívají chudoby místního obyvatelstva zdecimovaného válkou.
V Severní Koreji je podle zprávy do obchodů z drogami zapojena zřejmě i vláda. Dokument viní z obchodování s narkotiky také haitskou vládu a Charles řekl, že si není jist, že se v této karibské zemi po odstoupení prezidenta Jeana Bertranda Aristida poměry změní.
Situace se podle USA lepší v latinskoamerických zemích. V Kolumbii, Peru a Bolivii prý ubývá dodavatelů koky.
sva |
|
|
| greedy23 |
HAHAHAHAHHHAHHAHA....to je jenom drobna reakce k druhymu clanku:)
A ten šestej? to je moc...typek si veze na brko a hrozi mu 1-5 let v krimu...kde to kurrrrrrrrva zijeme??????????? |
|
|
| warior |
| pane bože to jsou kreténi ti lidovci a Kalousek je extra vůl!!! |
|
|
| Vencino |
| Teda kdyby tam nebyla řeč vo hulení, taxi myslim, že si ten týpek de snad kupovat hérák :) |
|
|
|
Pan Kalousek je debil, kterej apeluje na tu část obyvatelstva, co má nejradši řešení zakázat, zavřít, ukončit. Tudy ale cesta nevede, zvlášť ne u ganjy.
JE ZAKÁZÁNO ZAKAZOVAT |
|
|
| warior |
| Ramon_Dexter:ano,ano přesně tak, naprosto souhlasím.Lidovci maj představy, jaké měla křesťanská církev před 300 lety...ať se jdou zahrabat... |
|
|
|
