| breeder |
Trest za vypěstování konopí
ČT 1 | 24.2.2004 | 19:15 | pořad: Události
Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
Dvaadvacetiletý Josef Gerich z Vizovic, kterého Krajský soud v Brně poslal na osm let do vězení za to, že vypěstoval jednu rostlinu konopí a tu vykouřil se skupinou školáků, zůstane na svobodě. Vrchní soud v Olomouci rozsudek označil za nepřiměřeně přísný a uložil mu pětiletou podmínku, spolu s ní ale i zákaz konzumace drog a alkoholu a ochrannou ústavní léčbu.
________________________________________________________________________
Josef Gerych zůstane na svobodě
ČRo 1 - Radiožurnál | 24.2.2004 | 12:00 | pořad: Ozvěny dne
Eva ZILIZIOVÁ, moderátorka
--------------------
Dvaadvacetiletý Josef Gerych z Vizovic, kterého odsoudil Krajský soud v Brně k osmi letům vězení za to, že vypěstoval jednu rostlinu konopí a drogu vykouřil s partou školáků, zůstane na svobodě. Vrchní soud označil rozhodnutí brněnských kolegů za nepřiměřeně přísné a uložil mladíkovi podmínku. Gerych předloni o prázdninách nabízel skupině čtrnácti nezletilých a mladistvých marihuanu, kterou vypěstoval v lese u Vizovic. Vyrobil i konopné mléko, po jehož požití skončil jeden z členů party v nemocnici.
________________________________________________________________________
Pěstitel a kuřák marihuany nepůjde do vězení, dostal podmínku
Zpravodajství ČTK | 24.2.2004 | 12:59 | rubrika: Právo a krimi - Olomoucký kraj | autor: ORV
(zpráva doplněna o background v 8. odstavci)
OLOMOUC 24. února (ČTK) - Dvaadvacetiletý Josef Gerych z Vizovic na Zlínsku, kterého odsoudil Krajský soud v Brně k osmi letům vězení za to, že vypěstoval jednu rostlinu konopí a drogu vykouřil s partou školáků, zůstane na svobodě. Vrchní soud dnes označil rozhodnutí brněnských kolegů za nepřiměřeně přísné a uložil mladíkovi podmíněný trest.
Gerych předloni o prázdninách nabízel skupině 14 nezletilých a mladistvých marihuanu, kterou vypěstoval v lese u Vizovic. Mnozí z nich dosud neměli s drogami zkušenosti, a proto je marihuanu učil kouřit. Nejmladší poškozené bylo 12 let. Mladík dále vyrobil konopné mléko, po jehož požití skončil jeden z členů party v nemocnici.
Senát vrchního soudu přes tyto skutečnosti rozhodnutí brněnského soudu odmítl a potrestal mladíka pětiletou podmínkou s dohledem, zákazem konzumace alkoholu a omamných látek a ochrannou ústavní léčbou.
"Tresty v sazbě osm až 12 let mají směřovat k dealerům a drogovým mafiím. Gerych z trestné činnosti neměl zisk," prohlásil v odůvodnění rozsudku předseda senátu soudu Stanislav Urbanec. K motivu mladíka uvedl, že se kvůli svému zdravotnímu handicapu nedokázal začlenit mezi vrstevníky, a proto si hledal přátele mezi školáky. Jejich přízeň se pak snažil získat marihuanou, řekl Urbanec.
Obžalovaný od začátku vyšetřování svoji vinu nepopíral. Odmítl pouze výrobu konopného mléka a to, že by věděl o nezletilosti účastníků "marihuanových dýchánků". Nad svým činem několikrát vyjádřil lítost a prohlásil, že se z počínající psychické závislosti na marihuaně již dobrovolně léčí.
Proti rozhodnutí brněnského soudu se odvolali kromě Gerycha i žalobci. Státní zástupce Ivan Elišer ale pro mladíka nepožadoval vyšší trest, nýbrž jeho snížení. S dnešním výrokem soudu byl proto státní zástupce spokojený. "Rozsudek hodnotím za zcela zákonný. ... trest, který uložil obžalovanému krajský soud, byl naprosto nepřiměřený všem okolnostem případu," řekl ČTK Elišer.
Gerych po skončení soudu pro ČTK uvedl, že je velmi šťastný. "Holt, budu se muset teď snažit," řekl.
Vrchní soud v Olomouci se nezabýval případem podávání marihuany nezletilým a mladistvím poprvé. V roce 2000 odsoudil tehdy devatenáctiletého mladíka Stanislava Pobudu z Frýdku-Místku ke čtyřem letům vězení za to, že třem kamarádům, z nichž jednomu ještě nebylo 15 let, prodal 18 marihuanových cigaret. Mladíka ale nedlouho po rozhodnutí soudu omilostnil prezident Václav Havel.
Vladimír Onderka snm
________________________________________________________________________
Místo osmi let natvrdo tři s podmínkou
Blesk | 25.2.2004 | rubrika: Morava/Slezsko | strana: 4 | autor: Pavel Ryšlink
Soud řekl: »Zatím nad vámi nelámeme hůl a dáme vám šanci!«
OLOMOUC - Poslední šanci vyhnout se peklu kriminálu dal včera Vrchní soud v Olomouci Josefu Gerychovi (22) z Vizovic. Původních osm let za pár jointů marihuany z jediné rostlinky konopí změnil na tři roky s pětiletým podmínečným odkladem.
"Znalci nad vámi nezlomili hůl a ani odvolací soud ji nad vámi neláme. Dáváme vám šanci, abyste změnil svůj život," řekl Gerychovi předseda senátu vrchního soudu v odůvodnění nového rozsudku.
Krajský soud vyměřil mladému muži osmiletý trest proto, že marihuanu při kouření nabídl i kamarádům, kterým ještě nebylo ani patnáct let. Proti rozsudku se tehdy odvolal nejen Gerych, ale i státní žalobce, který rozsudek také považoval za extrémně přísný. "U paragrafu, který byl původně použit, měl zákonodárce na mysli, že bude postihovat dealery drog a narkomafie," konstatovali následně ve shodě žalobce i vrchní soud. V průběhu pětileté podmínky se ovšem Gerych nebude smět ani podívat nejen na marihuanu či jiné zakázané látky, ale ani na legální alkohol. Navíc se bude muset podrobit ústavní léčbě, neboť má tendenci zneužívat zmíněný alkohol a je psychicky závislý na marihuaně. "Jsem šťasten, že to tak dopadlo. Teď se budu muset snažit, abych si to nepokazil," uvedl po skončení jednání Gerych.
________________________________________________________________________
Pozor na cyklisty, nadávají!
Českobudějovické listy | 25.2.2004 | rubrika: Publicistika | strana: 22 | autor: EUGENIE LÍNKOVÁ
Nizozemský Amsterodam je město dvou tváří. Je ctnostné i plné neřesti.
Kanály. Muzea. Památky. To všechno je Amsterodam. Jedno z nejhezčích a nejromantičtějších měst Evropy. Po Londýně, Paříži a Římě čtvrté turisticky nejoblíbenější město v Evropě.
Turisté do Amsterodamu přijíždějí kvůli grachtům, tedy vodním kanálům, Rembrandttovi či Vincentu van Goghovi. Mnozí zde pátrají po historii divokých 60. let a duchu hippies, kdy bylo všechno dovoleno.
Je libo jointa?
Ostatně mnohé je dovoleno i teď, a tak se do tohoto severně položeného města jezdí i trochu rozehřát tělo milostnými zážitky či pokuřováním marihuany v kavárnách Starého Města. V místních coffeshopech vám místo nápojů naváží marihuanu nebo hašiš. Cena jednoho gramu se pohybuje od 11 do 12 Euro, což je asi 350 korun. Našinec je šokován, tuzemec nikoliv, protože od roku 1995 v Nizozemsku platí nový zákon o drogách. V coffeshopu se každému zákazníkovi smí v jednom obchodním styku vydat pět gramů hašiše či marihuany. Kupování drog na ulici je vyloučeno.Těm, co si cigaretu neumí ubalit, pak rovnou podají hotového jointa, v těch lepších podnicích i třeba v 16 druzích. Takových zařízení se v Amsterdamu nachází kolem tří stovek; pod náporem turistů praskají ve švech. Policie jen kontroluje, zdali se zde nedistribuují tvrdé drogy, především heroin, či jestli se drogám nedělá reklama. Podle výzkumu Erasmovy univerzity v Rotterdamu považuje 28 % obyvatel konzumaci měkkých drog "za špatnou" a 61% je pro úplný zákaz jejich požívání a prodeje.
"Je lepší, když si dá takový marihuanový turista cigaretu, koláček s drogou a někde pak v tichosti bloumá. Daleko horší jsou alkoholici, ti ničí a dělají nepořádek. Já nový zákon o drogách vítám," říká průvodkyně Marjanne de Groot .
Čekání na poslední soud
Do centra se dá dostat z letiště nebo z okraje města, kde je dobré zaparkovat, jednoduše, vláčkem, který jezdí v dvouhodinových intervalech. Jízda trvá dvacet minut a přijde vás na 3,90 Euro. Za taxíka zaplatíte 40-50 Euro.
Od Hlavního nádraží lze město rozdělit na dvě půlky. V pravé části jsou soustředěna muzea a kulturní památky. Atmosféra v té levé se pak nese převážně v duchu nespoutané zábavy. Obě strany rozhodně stojí za vidění! Na centrální náměstí Dam vás dovede hlavní třída Damrak. Musíte ale dávat dobrý pozor na cyklisty. Sviští na svých vyhrazených stezkách, které pěší turista může lehce přehlédnout. Když se ale cyklistovi nebezpečně motá do cesty, nutně vyslechne pár nadávek, které v holandštině zní obzvlášť peprně.
Náměstí Dam je odnepaměti místem všeho dění, kulturního i politického.V roce 1535 tu 1535 nahých novokřtěnců očekávalo poslední soud a na konci 60. let zde květinové děti v marihuanovém opojení vyhlížely Nový Jeruzalém. Symboly moci si na Damu stavěli amsterdamští regenti - královský palác a burzu. Oranžští, ačkoli nikdy v hlavním městě nesídlili a rezidenci měli v Haagu, na trůn symbolicky nastupovali ve zdejším Novém kostele. Konají se zde i slavné květinové průvody.
Trvají tři hodiny a vystřídá se v nich několik desítek alegorických vozů vyzdobených množstvím květů a plných křepčících tanečnic.
Domov puritánských vdov
Jen o pár kroků dál je prostředí zcela odlišné, ctnostné a přísně bigotní. Za vraty jednoho z domů se prostírá komplex jednačtyřiceti štítových domů Begijnhof založený ve 14. století. Původně šlo o středověký domov pro katoličky, které pečovaly o chudé a nemocné - směly však mít byt i soukromý majetek. V současnosti domy obývá 105 nezadaných postarších dam. Pečuje o ně pastor, který kromě toho vede církevní reklamní agenturu. Ženy musí žít podle pravidel domu: Nesmí se veselit ani stýkat s muži. Vzájemně se hlídají a poruší-li některá "domovní řád" je vystěhována. Jedinou jejich zábavou je péče o zahradu, úklid chodníčků a návštěva zdejší kaple.
" Jedna z vdov byla příliš veselá. Ráda si přihnula a otevřeným oknem se v podvečer linuly břeskné zvuky moderní muziky," dává k dobru průvodkyně. "Jiná zase nechávala dveře svého domu odemčené a večer podle stínu postavy sousední obyvatelky identifikovaly v návštěvníkovi muže. Obě vdovy byly z Begijnhofu vypuzeny. Porušovaly řád a levné bydlení musely opustit," dodává Marjanne. Doprovodila nás ještě k místu, kde kotví lodě a upozornila na další zajímavost. Domy, které kanály lemují, jsou lehce nakloněny do ulice. To prý, aby se snáze na háku ukotveného ve vikýři stěhovalo do oken - po křivolakých a hlavně úzkých schodech objemnější břemena přenášet nelze.
Záclony se nenosí
V Amsterdamu je více než 160 grachtů. Původně mělo město pouze obyčejný kanál s hrází, věžemi a náspy. Jak se začalo rozrůstat, vznikaly soustředné prstence vodních kanálů, které sloužily k odvodňování nových stavebních pozemků a pro vnitroměstskou přepravu zboží. Do roku 1872 proudila voda v kanálech přirozeně - působením přílivu a odlivu moře. S přehrazením města na východě bylo nutné vybudovat čerpací stanici, která zabezpečuje proudění vody a zabraňuje jejímu zahnívání. Voda ve všech grachtech (4 miliony m3) se úplně vymění za týden.
Regulace vody vyžaduje přesnost. Pokud jí do grachtů proudí příliš, jsou zaplaveny suterény domů. Naopak, je-li vody málo, obnažují se staré kmeny v jejich podlaží, dostává se k nim vzduch a mohou hnít. Konstantní stav vody si žádá i kabelové a potrubní vedení 2400 hausbótů, které na hladině kotví.
Při toulkách Starým Městem, od nádraží nalevo, je k vidění na 7000 domů a špýcharů pod památkovou ochranou. Pocházejí převážně ze 17. století a jsou pro ně charakteristické pestře zdobené štíty. Světlo do úzkých patrových bytů dříve dopadalo skrze olovem zasklené světlíky v přízemí, které sloužilo převážně jako dílna. Jak se v těchto nudlovitých stavení bydlí, se můžete přesvědčit po setmění. Obydlí Holanďanů se totiž rázem promění ve výkladní skříně - záclony a závěsy se "nenosí". Volně se dá nahlédnout i do domů "lásky", které se vinou u nábřeží.
Sex za čtyřicet euro
Ve městě jsou desítky červeně osvětlených výloh, za nimiž postávají spoře oděné dívky nejrůznějších národností - platinovými blondýnami ze severu počínaje a Asiatkami s jemnými rysy ve tváři konče. Zvědavých turistů, kteří se na dívky přišli "jen podívat", zde potkáte mnoho. Zvědavci, většinou posilněni drinkem se odvažují zaklepat na výlohu a optat se "za kolik"? Když dívka s chladným hlasem, stejně, jako když vám prodavačka v zelenině oznamuje, kolik stojí kilo brambor, sdělí taxu za poskytované služby, většinou zvědavce přejde humor a rychle odcházejí. Odvážnější nebo zkušenější "obchodníci" pak mizí za výlohou a dívka zatahuje závěs. Zásadně nesmlouvá a svých čtyřicet euro prostě požaduje. Jinak jen přibouchne dveře.
Výlet do Amsterdamu můžeme zakončit návštěvou tradičního květinového trhu. Nachází se u Staré mincovní věže na Singlu. Kromě spousty druhů řezaných květin zde obchodníci nabízí též nesčetné množství cibulí i exotické hrnkové rostliny, které si pak můžete opečovávat doma. Zatímco na trhu se dá sto tulipánů koupit za deset euro, na letišti za tutéž cenu jich je patnáct. Opačně se ale liší ceny za suvenýry typu keramických hrnků či typických prkének s vlascem na krájení sýra. Zatímco na trhu je dřevěné prkénko s porcelánovou deskou za dvacet, na letišti stojí 11 euro. V Holandsku se musí počítat a porovnávat, místní lidé jsou zruční obchodníci. Ne nadarmo se říká, že prvním Holanďanem byl Skot, který tam přeplaval.
________________________________________________________________________
Zemětřesení v Maroku zabilo nejméně 300 lidí
Právo | 25.2.2004 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 8 | autor: (ČTK), (DPA, BBC, nek)
Mezi mrtvými prý nejsou žádní Češi
RABAT - Nejméně tři sta lidí zahynulo a stovky dalších utrpěly zranění při zemětřesení, které včera časně ráno postihlo severní pobřeží Maroka. Bilance tragédie podle místních úřadů zatím není konečná.
Velvyslanectví ČR v Maroku nemělo informace, že by mezi mrtvými či zraněnými mohl být nějaký český občan. "Podle dosavadních zpráv tam nejsou žádní Češi. Nacházejí se tam však stále nové oběti, tak to ještě budeme ověřovat," řekl ČTK konzul Josef Vrbenský. České cestovní kanceláře podle něj do postižené oblasti nejezdí. "Spíš by mohlo být nebezpečí, že by se tam mohli pohybovat nějací turisté, kteří jezdí na vlastní pěst, ale zatím žádné takové informace nemáme," dodal Vrbenský.
Otřesy o síle až 6,5 stupně Richterovy škály trvaly asi dvacet vteřin a postihly nejvíce oblast kolem města al-Husajma na středomořském pobřeží. Epicentrum záchvěvů leželo pod mořským dnem, asi 300 km severovýchodně od marocké metropole Rabatu.
Živel téměř srovnal se zemí obec Ajt Kamara a vážně poškodil většinu budov ve vesnicích Im-Zúrín a Bení-Hadífa. Zdejší domy byly postaveny z nepálených cihel a otřesům neodolaly.
Lidé, vytržení otřesy ze spánku, vybíhali v panice ze svých obydlí na ulici. Král Mohammed VI. zmobilizoval armádu, policii i veškeré záchranářské kapacity země. Okolní nemocnice se rychle plnily zraněnými. "Většinou mají zlomeniny kostí. Jejich domy jsou zničeny, byly to velmi silné otřesy," řekl jeden z lékařů francouzské televizi LCI.
Rodiny již začaly pohřbívat mrtvé
"Je to obrovská tragédie," prohlásil bývalý ministr pro lidská práva Muhammad Zianí, který z al-Husajmy pochází. "Většinu obyvatel, kteří v této oblasti žijí, tvoří ženy, děti a starci. Muži odjeli za prací do Nizozemska či Německa," dodal.
Některé rodiny už začaly pohřbívat své mrtvé. Podle marocké agentury MAP bylo zemětřesení cítit i v turisty vyhledávaném městě Fez, španělské enklávě na marockém pobřeží Melilla, ale i na druhé straně Gibraltarské úžiny - v jižním Španělsku. V těchto oblastech však žádná zranění ani škody nebyly hlášeny.
Zasažená oblast kolem al-Husajma patří k nejchudším v Maroku. Velká část zdejších zemědělců se živí pěstováním a prodejem marihuany a hašiše. Centrální vláda region celá desetiletí zanedbávala poté, co zdejší obyvatelé v 50. letech povstali proti tehdejšímu králi Hasanovi II., otci nynějšího marockého panovníka.
Severní Afrika je častým dějištěm zemětřesení. Včerejší otřesy přišly jen devět měsíců po ničivém zemětřesení v sousedním Alžírsku, které si vyžádalo více než dva tisíce lidských životů.
Maroko zažilo nejhorší zemětřesení v roce 1960, kdy bylo téměř zničeno město Agadir na atlantském pobřeží a zahynulo 12 tisíc lidí.
Experti považují za hlavní příčinu častých seizmických aktivit v oblasti Magribu geologické sbližování evropského a afrického kontinentu, a to zhruba dva centimetry za rok.
Otřesy vyděsily Skopji
Zemětřesení o síle až pěti stupňů Richterovy škály zasáhlo včera dopoledne také makedonskou metropoli Skopje. Otřesy způsobily paniku mezi obyvateli, kteří z domů vybíhali do ulic. Zdravotnické úřady ve Skopji nezaznamenaly žádná zranění, mnozí lidé však volali pohotovost, protože byli rozrušeni.
Podle agentury AP si obyvatelé předměstí Skopje stěžovali na praskliny ve zdech svých domů. Velká část města zůstala bez elektřiny.
________________________________________________________________________
Tvrdé drogy prý věznice nezná
Pardubické noviny | 24.2.2004 | rubrika: Pardubicko | strana: 7 | autor: JAN ŠAFÁŘ
Přeorientování pardubické věznice na ryze mužskou s sebou ponese nemalé problémy. Již nyní se s některými personál věznice potýká.
Pardubice Místní věznice, která byla donedávna vyhrazena jen ženám, se postupně mění na zařízení pro muže. Podle vedení věznice se však s novou "klientelou" objevuje i řada nových problémů.
Personál pardubické věznice se často setkává se snahou vězňů opatřit si drogy, alkohol či mobilní telefon. Právě mobil nyní prožívá asi největší boom. "Mobilní telefony jsou v současné době zřejmě největším nešvarem, se kterým se v naší věznici potýkáme. Vynalézavost různých skrýší nemá mezi některými odsouzenými obdoby," řekl nám tiskový mluvčí věznice Jan Šimeček, čímž rovněž zdůraznil fakt, že ženy řešily jiné problémy a jiným způsobem. Údajně více intrikovaly. "Muži zase neustále vymýšlí, jak obelstít kontroly. Mobily ukrývají úplně všude. Do dutých noh postelí či do zářivek," doplnil Šimeček. Když potom kontrola takový mobil objeví, nikdo se k němu pochopitelně nechce znát. Sankce jsou totiž poměrně veliké.
S muži je to horší
Zatímco v ryze ženské věznici téměř neexistoval problém s alkoholem či drogami, muži si toto "zakázané ovoce" nechtěli nechat ujít. "Když k nám v minulosti začali odsouzení muži přecházet, určité problémy zde byly. TeÔ však mohu se vší rozhodností říci, že tvrdou drogu by v naší věznici nikdo nenašel," konstatoval Šimeček, ale nicméně připustil, že některé měkčí drogy, zejména marihuana, by se objevit mohla.
"Je to jako s těmi mobily. Ve věznici totiž pracují i soukromé firmy a denně našimi branami projíždějí jejich auta či auta se zásobování. Přestože jsou prováděny důsledné kontroly, není možné uhlídat vše," s politováním konstatoval mluvčí věznice.
Pozice pracovníků pardubické věznice je o to složitější, že sem jsou posílání také starší a nemocní muži. Často prý mají předepsané trvalé užívání léků a na personálu je, aby uhlídal, zda odsouzený své prášky skutečně užívá, nebo s nimi obchoduje.
Psi proti drogám
Neocenitelným pomocníkem pracovníků místní věznice by měli v budoucnu být i speciálně vycvičení psi. Věznice si je však může pořídit až po odchodu zbývajících žen, neboś v ženské věznici je používání psů zakázáno. "Myslíme si, že během tohoto roku by naše věznice již měla být čistě mužskou," doplnil Jan Šimeček. Nyní již záleží jen na tom, jak budou pokračovat rekonstrukční práce na věznici ve Světlé nad Sázavou, kam má být část žen z Pardubic přemístěna. Dokud bylo osazenstvo pardubické věznice pouze ženské, problémy s drogami zde údajně nebyly. Vězeňské zařízení se však mění na mužské, a tak problémy v tomto směru přibývají.
________________________________________________________________________
Otestujte si dítě
Ring | 24.2.2004 | rubrika: Reportáž | strana: 50 | autor: EVA GELATKOVÁ, Foto: IVAN KAHÚN
Během pěti minut máte jasno
Trápí vás pochybnosti, zda váš potomek nezkouší zakázané ovoce? Díky ojedinělému projektu, který právě rozjeli sociální pracovníci z Chrudimi, se za okamžik dozvíte, zda si nezahrává s marihuanou či jinými drogami.
Zjistit pravdu je velice snadné, dosud ovšem o této možnosti věděl jen málokdo. Vše přitom funguje na podobné bázi jako velice rozšířené těhotenské testy. Stačí vložit detekční proužek do moči vašeho dítěte a do pěti minut víte, na čem jste. S nápadem, rozdávat zdarma a anonymně rodičům testy na drogy, přišli jako doposud jediní u nás kurátoři sociálního odboru chrudimské radnice. "Přivedla nás k tomu praxe v terénu. Výjimkou už bohužel nejsou ani žáci šestých tříd, kteří začínají koketovat s marihuanou. Řada rodičů si u dítěte všimne změny v chování, ale nedokáží posoudit, zda v tom hrají roli drogy," říká jedna ze sociálních pracovnic Sylva Pelíšková.
Jdou na dračku
Projekt odstartovali počátkem ledna, hned během několika prvních dní si detekční proužky vyzvedlo 12 lidí a další stále chodí. "Tak velký zájem nás překvapil. Testů ovšem máme dost pro všechny. Zdarma je můžeme rozdávat díky tomu, že je prostřednictvím místní lékárny dostáváme sponzorským darem přímo od výrobce," dodává její kolega Miloš Sládek. Cena testovací soupravy se pohybuje kolem šedesáti korun, což je částka, kterou zejména jedinci ze sociálně slabších rodin nejsou ochotni obětovat. Důležitá je pro mnoho lidí také anonymita. "Nemusí se bát, že z nich budeme páčit jméno a další informace. Když ale budou chtít, rádi si s nimi o jejich starostech popovídáme," říká Miloš Sládek. Předáním testů ovšem práce kurátorů teprve začíná. V okamžiku, kdy rodiče zjistí, že je výsledek pozitivní, poradí jim, jak dál postupovat, případně je nasměrují do některé z protidrogových poraden ve městě.
Kazí rodinné vztahy?
Zdaleka ne všichni ovšem chrudimskou iniciativu přijali s nadšením. Sociální pracovníci se například setkali s názorem, že jejich projekt nabourává práva dětí a ničí důvěru mezi rodiči a potomky. "S tím nemůžu souhlasit. Myslím si, že rodič má nárok na informaci. Jde o to, podchytit mládež, která začíná experimentovat s drogami, dřív, než se u nich rozvine závislost," hájí nápad Sylva Pelíšková. Možnost, že se dospělí mohou během chvilky dozvědět, zda si jejich ratolest nezahrává s ohněm, samozřejmě nejvíc vadí těm, o které jde. Několik mladíků už dokonce osobně zavítalo na radnici. "Zjišťovali, zda testy skutečně rozdáváme. Pár si jich vzali, zřejmě proto, aby vyzkoušeli, jestli opravdu fungují," potvrzuje naši informaci kurátorka.
Malí feťáci se zlobí
Na ulici jsme oslovili skupinku zevlujících chlapců. Čtrnáctiletý Pepa bez uzardění přiznává, že "trávu hulí" už přes rok. "Dám si hlavně o víkendu, když jdu někam zapařit. To, že si matka může na radnici zadarmo vyzvednout test, je fakt blbý," neskrývá rozčarování. Zpráva o tom, že pravidelného kuřáka marihuany odhalí detekční proužek i po 80 dnech od posledního šluku, Pepu a jeho kamarády vysloveně rozhodí. Test ovšem rozpozná i uživatele pervitinu, heroinu, extáze a dalších omamných látek. Před jednou z chrudimských škol jsme se dali do řeči s partičkou šesťáků. Zdá se, že tito hoši měli zatím štěstí. S častým jevem, kdy dětem přímo ve škole nabízejí drogy starší spolužáci, se prý dosud nesetkali, a tak jim projekt zdejších kurátorů vůbec nevadí.
________________________________________________________________________
Drogy, deal a mladistvé prostitutky
Plzeňský deník | 25.2.2004 | rubrika: Publicistika | strana: 30 | autor: RADOVAN HOLUB
Letošní berlínský festival ukázal, že soutěžní program je příliš závislý na ekonomických kritériích. Za film, který na festival přivede jednu živou filmovou hvězdu, se musí platit velká cena: cena kompromisu. Nekompromisní filmy běží jinde, v jiných, většinou mimosoutěžních sekcích. Je to jako na horách: kdo je chce skutečně vidět, musí jít po úzkých, málo frekventovaných stezkách.
To, co bylo u nás letos napsáno o průměrnosti soutěžního programu v Berlíně, o filmech, které do soutěže prominentního festivalu jednoduše nepatří (americký film Konečný sestřih s Robinem Williamsem), to je všechno pravda. Nicméně pořád jsou ještě stezky, které vedou k velmi zajímavým filmům. Mezinárodní fórum mladého filmu a jeho kulturně antiglobalizační filmy. Je to jedna z výrazných programových sekcí s filmy začínajících režisérů a tématy, která jinde k vidění prostě nejsou. Běžel tu například kontroverzní film náruživé francouzské režisérky Catherine Breillat Anatomie pekla, jehož obscenita jde na samou hranici fyzické únosnosti. Obscenita včetně dlouho snímaného zasunování násady od motyky do ženského pohlavního ústrojí je však vznešeně zdůvodněna: má jít o studii lidské opuštěnosti a kritiku současné pornokracie. Šéf Fóra Christoph Terhechte je přesvědčen, že pro inovativní filmy je pořád ještě velké publikum: "Stále existuje hodně diváků, které hollywoodské filmy strašlivě nudí a kteří chtějí zažít něco jiného. Nám jde o to ukazovat mnohost uměleckých postupů. Úspěšný film nemusí vypadat tak jako nejnovější film s Eminemem nebo Hughem Grantem. Existuje více filmových jazyků. A proto s potěšením ukazujeme jak digitální film z Jižní Afriky, tak kasovní trhák z Thajska nebo Hongkongu."
Ze života dealera
Dealer, patrně jeden z neoblíbenějších filmů fóra. Třicetiletý maďarský režisér Benedek Fliegauf je žákem maďarského Švankmajera - Bély Tarra - a ve filmu líčí jeden den bezejmenného překupníka kokainu, jak jede na kole od zákazníka k zákazníkovi. Dealer prodává drogu mj. ženě, kterou má rád, protože s ní má (patrně) dítě. Žena je schoulená a prosí o dávku. Když ji dostane, začne dealerovi nadávat. "Kolik lidí jsi zničil?" křičí. Dealer bere dceru ke známým. "Myslíš, že jsi můj táta?" ptá se dívka. "Nevím," odpovídá dealer. "Až máma bude v nemocnici, tak budeme prodávat spolu, jo?" těší se dítě. Jeden zákazník dealera na konci dne zmlátí, protože už nemá kokain. Pak si dealer pod plakáty s krásnými zdravými lidmi ve fitness centru sám stříkne, lehne si do rakve horského slunce a kamera se pomalu vzdaluje, až zůstane jen štěrbina světla vycházející z rakve. Je to tedy poslední den dealera? Tady se názory liší. Jedni říkají, že úvodní sekvence, v níž zafačovaný dealer leží v nemocnici, je důkazem, že přežil. Jiní tvrdí opak.
Surfování životem
B-Happy. Chilský film v režii významného režiséra Gonzala Justiniana. Univerzální story současného filmu o prostituci náctiletých. Patnáctiletá Kathy žije s mámou a bratrem, táta je ve vězení. Bezvýchodná situace chudých lidí, kteří vědí, že si nebudou moct nikdy nic dopřát. Tak aspoň sní, nebo se prodávají. A na druhé straně leží - topograficky i obsahově - čínský film Zamilovaná Baober o bohatém manažerovi jménem Liu. Žije s rodinou v přepychovém bytě v mrakodrapu, má doma koupelnu s písečnou pláží a záchod z mramoru z Malediv. Ale má toho všeho dost. Chce utéct ze světa reklam a peněz a najít lásku. Zamiluje se do mladé, romantické Baober a odstěhuje se s ní do opuštěné továrny. Není tam nic, jen počítač, jeřáb a visutá vana, v níž se Baober koupe. V závěru filmu spadnou milenci z mrakodrapu do staniolu a všude kolem se rozsvítí barevné pavučiny a vlají kolem nich a rozletí se bílé holubice a Baober narostou křídla a vyletí oknem ven. Nový čínský surrealismus není žádný umělecký program ani nový umělecký styl. Jeho podstatou je techno a punk estetika, mísící se v podivuhodném víru. Režisérka Li Shaohong patří k mladé generaci režisérů, kteří chtějí pojmenovat rychlý život moderní Číny, aniž by ho jakkoli zevšeobecnili. To, co vnímáme, jsou jen motivy, jen izolovaná konkrétna. Není souvislostí. Není paměť, není dominantní dojem z ničeho. Je jen byznys a surfování životem.
Ani fikce, ani pravda
Současný film se stále víc podobá dokumentu. Dokumentaristický přístup a převaha skutečných událostí se snaží obrodit film, který podobně jako ostatní kultura ztratil svou vypovídací razanci. Velké fikce selhávají, nemají schopnost už vyjádřit naprosto nic a jsou odsouzeny zůstat prázdným stylistickým cvičením (Theo Angeleopoulos s filmem Plačící země, který běžel v soutěži). Mimo soutěžní sekce Panorama ukázala několik filmů z rodu "mockumentary" - jsme dokumentární, ale ne moc a děláme si srandu. Jsme jako skuteční, ale celé je to jen hra. Hranice mezi skutečností a výmyslem mizí, nikdo nebojuje ani za pravdu, ani za lež, protože obě kategorie se od sebe stejně nedají rozpoznat. "Je třeba nechat padnout historický rozdíl mezi pravdivým a nepravdivým, mezi realitou a fikcí, mezi vědou a uměním," napsal William Flusser v Moci obrazu. Ve filmu tento proces probíhá možná už deset let. Film The Yes Men vypráví o dvou amerických webových hochštaplerech, kteří na www.gatt.org parodují Světovou obchodní organizaci WTO. Nabádají čtenáře, aby si byli vědomi úskalí globalizace. Snaží se akreditovat na kongresech WTO a přednést tam svou vizi. Jsou to klauni, kteří v podstatě říkají pravdu, ale nikdo ji jako pravdu nebere: Smysl globalizace je jen ten, aby se "Spojené státy staly ještě bohatší". Politika globalizace je ničivá pro rozvojové země. Další přednášky obou hochů pojednávají o recyklaci odpadu do hamburgerů a o zavedení čipů pracovníkům firem za účelem jejich stoprocentní kontroly.
Bezdomovci, svědomí Hollywoodu
V režii britské režisérky Madeleine Farleyové vznikl film Trollywood o losangeleských bezdomovcích, kteří kradou v supermarketech vozíky. Ve vozících vozí jak své věci, tak odpadky do sběrných surovin. "Je to jejich domov. Měli bychom vozíky dávat, aby je ne- kradli. Bohužel v situaci, kdy jsme museli zavřít naše největší útočiště pro bezdomovce, je to nereálné," říká losangeleský šerif. Mezi nejhezčí momenty filmu patří scéna, v níž bezdomovci tlačí vozíky mezi limuzínami hollywoodské smetánky před hotelem Ritz, vedeni svým černým aktivistou. Ten tvrdí, že bezdomovci jsou svědomím Hollywoodu. Někteří bezdomovci vydělají na sběru deset nebo dvacet dolarů denně, výjimečně až stovku. Peníze jim však nejsou k ničemu, protože jsou to většinou duševně nemocní lidé a peníze propijí, prodrogují nebo jim je někdo ukradne. O selhání fikce v dnešním rychlém světě můžeme vymýšlet teorie. Mohou za ni diváci, kteří si v kině čtou mobily? Nebo snad média? Doba? Filmaři sami? Kultovní kanadský režisér John Greyson, který začal jako novinář a autor krátkých dokumentů, se po třiadvaceti letech práce dopracoval k historickému plátnu. Díky spojení s jihoamerickým televizním producentem Jackem Lewisem vznikl scénář a později film s názvem Próteus, čerpající z událostí v jižní Africe 1725. Bílý pastevec Claas Blank z Holandska je kvůli kradení dobytka odsouzen do trestné kolonie na Robben Island, ostrov později proslulý vězněním Nelsona Mandely. Blank se dostane na dobré místo v botanické zahradě, kde se homosexuální botanik Niven snaží vypěstovat novou odrůdu tulipánů. Celý film je homosexuálním románkem mezi Blankem a jedním černošským vězněm, akcelerovaný Nivenovým žárlením. Románek je zakončen dvěma tresty smrti shozením z lodě. Film za půl milionu dolarů byl natáčen osmnáct dní na hide-finition video na základě téměř dvou tisíc jihoafrických soudních přelíčení týkajících se pohlavních zvráceností, zejména sodomie. Ze sodomie však nezbylo prakticky nic, film se spíš než co jiného snaží ukázat krásu mužského pohlavního aktu. Ve filmu jezdí moderní auta, vězni kradou na poli do plastikových pytlů a jsou tu další novodobé reálie. Výborný film natočený podle historických událostí se jim zároveň vzpírá. Je něco mezi dokumentem a fikcí, mezi historií a historickým výmyslem. Jeden z mála filmů, který bychom teoreticky mohli zařadit mezi "fikce", hraje opět na to, o čem jsou i ostatní filmy: boří hranici mezi výmyslem a skutečností a buduje nový filmový svět na šero-svitu pravdy a lži.
Film Dealer maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa líčí jeden den bezejmenného překupníka kokainu.
Berlinale 2004 přineslo komerční, ale i hodnotné snímky.
________________________________________________________________________
Pomocníkem v boji proti stresu mohou být "chytré drogy"
Zpravodajství ČTK | 24.2.2004 | 14:18 | rubrika: Zdravotnictví - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: HKM
PRAHA 24. února (ČTK) - Stres a pracovní přepětí patří k největším negativům současné civilizace. Mnoho přepracovaných lidí s nimi bojuje pomocí sklenky s alkoholem, sahají po měkkých drogách, nechají si předepisovat léky na spaní a proti depresi. V západních zemích jsou již nějakou dobu moderním prostředkem proti stresu takzvané "chytré drogy" (smart drugs), které na rozdíl od jiných drog nejsou návykové. Jejich použití je zatím v Čechách spíše novinkou, řekl dnes ČTK expert na výživu Petr Fořt.
"Chytré drogy jsou látky, které podporují činnost mozku, a které současně brání negativnímu dopadu civilizace, to jest hlavně stresu," uvedl lékař. Na rozdíl od legálních i zakázaných návykových látek neovlivňují vnímání, ale podporují mozkovou aktivitu, zlepšují paměť a soustředění.
Podle znalce drogové problematiky Jiřího Presla se tyto látky běžně používají například po těžkých úrazech hlavy nebo po otřesech mozku, kdy mají znovu obnovit jeho funkci. Proto nesouhlasí s českým překladem "chytré drogy," který je prý zavádějící. Ve skutečnosti se se spíše jedná o "chytré léky".
Zvláště ve Spojených státech se tyto valnou většinou přírodní látky staly populárními i v komerční sféře, kdy je užívají stresovaní manažeři, umělci i politici. Nyní začínají pronikat i na český trh.
"Jsou určeny relativně zdravým lidem, kteří chtějí podpořit regeneraci organismu a pracovní výkonnost," upřesnil Fořt. Oproti jiným "povzbuzovačům", například energetickým nápojům mají tu vlastnost, že jejich působení není náhlé a následované rychlým útlumem. Chytré drogy působí dlouhodobě, citlivě a takovým "jemným způsobem," dodal lékař.
Otázkou samozřejmě zůstává, zda je užívání chytrých drog přirozené. "Někdo to možná bude považovat za nepřirozené, ale on celý dnešní život je nepřirozený," podotkl Fořt. Podle Presla by sice bylo lepší nahradit tyto látky zdravou stravou, dostatkem spánku a relaxací pomocí sportu, uznává však, že v dnešní době není snadné nalézt na tyto aktivity čas. "Když ten člověk po tom touží a má pocit, že mu to pomůže, není na tom nic škodlivého," dodal, ale zároveň upozornil, že je vždy lepší konzultovat užívání chytrých drog s lékařem.
________________________________________________________________________
zeptali jsme se
Metro | 25.2.2004 | rubrika: Z domova | strana: 2 | autor: Ivan Kuptík
RNDr. Petra Fořta, Experta na výživu
* Zabýváte se vývojem potravinových doplňků, které obsahují chytré drogy, (smart drugs), co je to vlastně za prostředky?
Současný životní styl plodí stres a ten vede k poškození zdraví. Tomu se lidé snaží vyhnout útěkem k návykovým drogám nebo k psychofarmakům, která se
užívají při léčbě psychických poruch a nemocí. Jenže i většina léků mění psychiku člověka a ten se na nich stává závislým stejně jako na nelegálních drogách. Chytré drogy jsou tedy legální alternativou těmto prostředkům. Říká se jim také mozkové nutrienty, tedy výživné látky pro mozek.
* Odkud takové látky pocházejí?
Jde většinou o přírodní nebo přírodně identické látky. Jednou z prvních je už 50 let známá DMAE, což je dosud nejúčinnější mozkový stimulant. Mezi další patří například guarana, přírodní kofein apod.
* To ale připomíná energetické nápoje...
Ale i dobrý energetický nápoj pomůže tak na dvě hodiny. Po odeznění účinků následuje hluboký útlum. Smart drugs jsou schopné člověka udržet v dobré kondici kolem osmi hodin a útlum je neprovází.
* Není nebezpečné chytré drogy dlouhodobě užívat?
Naopak, je to prospěšné. Přispívají totiž i ke zlepšení průběhu rekonvalescence a podporují či zesilují
účinky některých standardně používaných léků a mohou významně pomoci při řešení specifických zdravotních problémů, někdy i bez podávání standardních léků. Jedná se např. o Parkinsonovu a Alzheimerovu chorobu, roztroušenou mozkomíšní sklerózu, deprese nebo únavový syndrom.
* Podílel jste se na vzniku jednoho prostředku, který je dostupný i v českých lékárnách, kolik je takových produktů vůbec?
Asi tři. Jeden, který jsme vyvinuli v České republice, a dva, dovážené z USA. Ten náš jsme zkoušeli na sportovcích, kteří potřebují k dobrému fyzickému výkonu i psychickou pohodu. A to se osvědčilo. |
|
|
|
