| breeder |
Na marjánce si dal záležet
Právo | 10.2.2004 | rubrika: Ústecký kraj | strana: 11 | autor: (rup)
Ústečtí kriminalisté dopadli 24letého muže, kterého obvinili z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Velice kvalitní marihuanu s vysokým obsahem účinné látky THC pěstoval hydroponní metodou, při které rostlině vytvořil ty nejlepší podmínky od světla, tepla až po hnojení," sdělila Právu mluvčí ústeckého okresního policejního ředitelství Veronika Beranová.
Při domovní prohlídce byl ve sklepních prostorách staršího rodinného domu nalezen skleník s 71 vzrostlými rostlinami marihuany.
________________________________________________________________________
Stát platí i lobbisty
Hospodářské noviny | 10.2.2004 | rubrika: dopisy | strana: 9 | autor: Jiří Komorous, ředitel Národní protidrogové centrály
K článku Tomáše Zábranského o drogách (HN 28. ledna) zaslala Národní protidrogová centrála stanovisko, z nějž vyjímáme:
Národní protidrogová centrála (NPC) zůstane poslem špatných zpráv do té doby, dokud bude v Česku působit liberalizační lobby. Smutné je, že do ní patří i lidé placení státem. Evropská studie jasně říká, že se zvyšuje počet mladých lidí, kteří užívají marihuanu a taneční drogy, zejména extázi. NPC se ztotožňuje s touto studií a je lží, že napadá výsledky analýz, pokud jsou objektivní. Ne všechny ale takové jsou.
Proč mladí lidé nevnímají rizika marihuany a extáze? Je to i důsledek tendenční medializace drogového problému. Přestože například NPC ve spolupráci s Ústavem soudního lékařství vyjádřila zásadní nesouhlas s testováním extáze na tanečních párty, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky tento postup schvaluje jako preventivní aktivitu. Návrh Ministerstva spravedlnosti sice rozděluje drogy do skupin, ale pouze podle zdravotní nebezpečnosti. Vůbec nerespektuje rizika sociální. Pokud návrh vstoupí v platnost, ještě více se zvýší tolerance mladých lidí k marihuaně a extázi. NPC se snaží jasně a tvrdě prosazovat právo v České republice a chránit občany před zlem, jako jsou drogy. Represe musí jít ruku v ruce zejména s kvalitní primární prevencí.
Problematika zneužívání drog je politikum, jehož prostřednictvím lze dosáhnout na státní finanční prostředky, manipulovat s veřejným míněním a sledovat politické zájmy. Jak katastrofální důsledky pro společnost to může mít, ukáže čas.
________________________________________________________________________
Slovenský premiér marihuanu neschvaluje
Českobudějovické listy | 7.2.2004 | rubrika: Víkend/Panoráma | strana: 72 | autor: (čtk)
Banská Bystrica * Více sportovat než se zabývat drogami doporučil minulý týden slovenský premiér Mikuláš Dzurinda studentovi gymnázia v Banské Bystrici, který byl zvědavý, zda se někdy na Slovensku bude moci legálně kouřit marihuana.
"Na tričku máte nápis 'athlet'. Držte se toho hesla," řekl předseda vlády mladému muži v rámci diskuse na různá témata, které se účastnilo asi tři sta studentů. "Myslím si, že zeměkoule nabízí mnohem více rozkoše," prohlásil, za což sklidil potlesk. Dzurinda, který většinou odpovídal na nepopulární otázky týkající se budoucího placení studia a internátů, studentům alespoň přislíbil větší rozšíření počítačů a internetu do všech typů škol.
"Billa Gatese zřejmě všichni znáte. Mluvil jsem s ním před několika dny," chlubil se premiér. Dohoda, kterou s ním podepsal, prý přiblíží slovenské školství k evropskému standardu. "To znamená, že jestli dnes připadá na jeden počítač sto studentů, už v brzké době to bude jen třicet," dodal.
________________________________________________________________________
Hanobí kniha Život Ježíše křesťanské náboženství?
Literární noviny | 9.2.2004 | rubrika: Spor | strana: 16
V posledním týdnu se dostal opět na přetřes spor o knihu - tentokráte o obrázkovou publikaci Gerharda Haderera Život Ježíše, kterou vydalo nakladatelství Fragment. V knize je velmi netradičním a humorným způsobem líčen příběh Ježíše, který od mládí holduje vdechování kadidla, za nímž se ve skutečnosti skrývá rostlina známá jako konopí. Kniha si hned po vydání vysloužila řadu výtek především ze strany věřících křesťanů, kteří v ní vidí dehonestaci své víry. Poslanec Jiří Karas dokonce na vydavatele podal trestní oznámení pro trestný čin podle paragrafu 198 trestního zákona 140/61 Sb. - ve znění zákona 412/2002 Sb., to jest "hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení". Jiní naopak brání právo knihy na vydání jako nezadatelné právo na svobodu projevu či právo na svobodu vyznání, a to i v případě ateistů, pro něž je jejich přesvědčení vlastně vírou svého druhu. Pro další je jen umným reklamním trikem nakladatelství, které spoléhá na skutečnost, že i negativní reklama je reklamou, a snaží se vydělat na ožehavém tématu. Odpověď na otázku, zda kniha opravdu hanobí křesťanství a zda nemůže být nějakým způsobem nebezpečná, se ve svých přípěvcích pokoušejí dát publicista a věřící křesťan Alexandr Budka a spolumajitel nakladatelství Fragment ing. Jan Eisler.
Dříve než se začnu zabývat knihou samotnou, předešlu několik slov o pochybnostech stran mé povolanosti a smyslu takového vyjádření. Nezáviděníhodnou roli vyjádřit se jako křesťan ke knize Život Ježíše přede mnou odmítl jistý známý představitel jednoho ze současných křesťanských proudů. Argumentoval, že něčím takovým nemá smysl se ani zabývat, a poskytovat tak nakladateli zdarma reklamní prostor. To trochu zavání mentalitou ghetta spravedlivých, kterým nestojí za to pomýleným svévolníkům vně něco vysvětlovat. Publikum Literárních novin se jistě slepě nehoní za každou senzací a je doufám uvyklé pečlivě promýšlet i věci zdánlivě jasné. Přesto je to jistě vážná námitka, o jejíž platnosti jsme se mohli přesvědčit v aféře okolo vydání Mein Kampfu. Tou se bohužel nepoučil poslanec Karas a nechal se vyprovokovat k žalobě za hanobení křesťanství. Naplnil tak mediální stereotyp nerudného bigotního katolíka bez nadhledu, snícího o znovuobnovení mocenského postavení církve. Stačí, aby někdo z Ježíše udělal gymnastu na kruzích nebo nahatého Frantu, a o zábavu je postaráno. Mezi tyto dva póly bych se rád vměstnal. Shodou okolností mám osobní zkušenost s oběma proudy křesťanství, reprezentovanými výše zmíněnými pány, pokusím se tedy o jejich názorovou syntézu kdesi zprostředka, z pozice nehodného a mnohými úkroky stranou poučeného, přece jen však katolíka. Kniha ve mně spíše než hněv či znechucení vyvolala smutek. S panem poslancem se dá souhlasit v tom, že naše kultura - on ji nazývá vyspělá - je vybudována na křesťanských hodnotách a s nimi je tato publikace v příkrém rozporu. Spíše než o zlovolném útoku na pilíř svobody však kniha svědčí o nepochopení podstaty křesťanství a kultury z něj vzešlé. Ať se to tvůrci líbí, nebo ne, je i jeho kulturou, a chce-li se s ní vyrovnat a třebas ji i odmítnout, měl by jí nejdřív rozumět. Jiná věc je, do jaké míry vinit autora za to, že v církevní praxi ony úžasné hodnoty evangelijní zvěsti prostě nerozeznal. Vzhledem k tomu, že originál knihy vyšel ve Vídni, dá se předpokládat jeho bohatá zkušenost s tradičním křesťanstvím. Té jsme byli my jako příslušníci nejateističtějšího národa na světě ušetřeni. To má své stinné i světlé stránky - po zkušenosti z východního Slovenska a Ukrajiny musím přiznat, že narodit se místo v Praze třeba v Bardejově nebo Chustu, je ze mě militantní ateista. V knize jsou Ježíšovi následovníci líčeni jako banda prospěchářských pokrytců, kteří se ani nesnaží pochopit a poznat svého Pána, zato si z něj udělali výnosnou živnost. Může nás pohoršovat jednostrannost a zkarikovanost tohoto líčení, těžko však popírat, že tato nectnost církev provází nejméně od ediktu milánského až podnes. Ostatně její světci a reformátoři si to velmi dobře uvědomovali a proti mnoha jejich popisům zhýralého kléru je tato kniha úplný vzor politické korektnosti. Ježíš působí v kontrastu se svými učedníky jako vyložený sympaťák a lze jen doufat, že se o něj nepoučený čtenář pod tímto dojmem začne trochu víc zajímat. Pak si už jistě sám opraví omyly servírované knihou. Z teologického hlediska se jí dá vytýkat opravdu mnohé. Není mi moc sympatické, když je můj Spasitel líčen jako nevědomé, životem se bezcílně poflakující individuum, které za svou jedinečnost vděčí jen kvalitnímu hulení (marihuaně) a zázraky se mu nachomýtají pouhou souhrou okolností. Nikde ani náznak jeho vykupitelského činu nebo duchovní a morální autority. Přímo ukázkově zde platí, že z mnohých biografií se dozvíme mnohem více o autorovi než o popisované osobnosti. Trochu nadějnější je závěr knihy, parafrázující starý námět duchovní literatury - nebe je úplně jiné, než si představujeme, a mnozí se podiví, koho tam vlastně najdou... Rozhodně ale nechci hájit bezbřehý liberalismus nebo vydávat křesťanskou víru k zostouzení. Přiznávám, že jistému druhu znechucení nejen touto knihou docela rozumím. Také už mám někdy dost neustálých výčitek za pálení čarodějnic a nakradené poklady Vatikánu. Rád dopřeju trochu očistného výsměchu někomu, koho tloukl katecheta rákoskou. Neměl by ale surově plivat na předmět víry venkovské stařence spěchající nocí na roráty. V tomto kontextu i ve mně kniha Život Ježíše přece jen vzbuzuje rozpaky. Vydání v nezávislém komiksovém nakladatelství bych nic nenamítal, ale vydavatelství Fragment a výpravná podoba knihy ve mně budí obavy. Náklad není uveden, a tak jen doufám, že se s Ježíšovým životem nebudu ještě roky setkávat v Levných knihách po celé republice. Vzhledem k umělecké a myšlenkové kvalitě knihy se snaha vydělat na skandálu zdá zjevná. Když to vyšlo Zítkovi... Nejméně šťastná je ale možná zaměnitelnost za dětskou knížku, jíž v žádném případě není. Vhodným příjemcem je spíš teenager, který ocení ono drogové poselství. Pro méně důvtipné je na závěr výslovně uvedeno, že kadidlo, kterým se Ježíš sjížděl, obsahuje stejnou účinnou látku jako hašiš, tedy THC. Nabízí se tedy i trestní stíhání za propagaci drog, cílová skupina se rozrůstá, to by v tom byl čert (pardon), aby to nevyšlo! Jestliže před lety by ještě bylo možno takový počin pro svou odvahu obdivovat, dnes zbývá už jen pocit trapnosti. Osvícenství, moderna a po nich definitivně postmoderna už nás poslední křesťany, co ještě nestačili odpadnout (jak říká můj otec zpovědník), dávno srazila z trůnu majitelů pravdy a do poražených by se kopat nemělo. Topornost a nevynalézavost ještě vynikne ve srovnání s plakátem, který skupina Pode-Bal vytvořila v devadesátých letech. Kristus při poslední večeři je na něm doplněn nápisem "To, že měl Ježíš rád víno, ještě neznamená, že nenáviděl konopí". Výstižné tak, že ani dogmatická teologie nemá co namítnout. Naproti tomu Hadererova kniha připomíná jen rozvařené fousaté vtipy o hulícím Ježíšovi. I ten Hendrix a Joplinka v nebi tu už byli tolikrát... Jako aktivní zastánce dekriminalizace konopí mám z takového zneužití radost pramalou a na rozdíl od bratrů Karase a Drápala trpím hned dvakrát. Říká se, že každá doba si musí vytvořit svého Ježíše. Bude zajímavé sledovat podle výše prodaného nákladu, jak přesně se Hadererovi podařilo vystihnout toho dnešního. Jen bych si přál, aby se alespoň některým z čtenářů jeho knihy podařilo setkat i s druhou, Božskou přirozeností Ježíše Krista. Gerhard Haderer by si pak mohl připočíst to, čemu se říká felix culpa - šťastná vina, kterou Hospodin ve své moudrosti použije k dobrému. Ty neuctivosti a pohoršení některých maličkých mu jistě odpustí.
ALEXANDR BUDKA
Nakladatelství Fragment působí na českém knižním trhu již dvanáct let. Za tu dobu jsme vydali více než 900 titulů, dětskými leporely pro nejmenší počínaje a odbornými publikacemi pro vysokoškoláky konče. Za celou dobu jsme však nikdy nebyli obviněni z vydání jakéhokoli titulu, který by svým obsahem vadil a urážel byť jediného čtenáře, natož aby hanobil, ponižoval jakoukoli historickou postavu, zdůrazňuji jakoukoli! Poslanec Jiří Karas označil knihu Život Ježíše rakouského autora Gerharda Haderera za "skandální publikaci, která neuráží jen křesťany, ale nepřímo i všechny občany, hanobí hodnoty, jako je pravda, láska a spravedlnost, které jsou společné všem", a ať už z vlastního přesvědčení, či na popud někoho jiného, podal podnět k trestnímu stíhání ve věci hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. Jsem přesvědčen, že tvrdit o díle, které je zjevnou parodií a karikaturou, a tudíž je humoristické, že hanobí národ nebo etnickou skupinu nebo rasu či přesvědčení, je velmi odvážné a troufalé! Může to udělat jen někdo, kdo nemá smysl pro humor nebo není schopen přijmout satiru! Necítím se být povolán k tomu, abych prováděl literární rozbor, co touto knihou chtěl "básník říci", ale zásadně odmítám, že by jeho úmyslem, úmyslem rakouského vydavatele, vydavatelů v dalších zemích, jako jsou Německo, Francie, Portugalsko, Maďarsko, Korea (ve všech těchto zemích byla kniha Život Ježíše vydána), i nakladatelství Fragment bylo vysmívat se takovým hodnotám, jako jsou pravda, láska a spravedlnost, vysmívat se tak velké skupině lidí, jako jsou věřící křesťané, nebo dokonce křesťanství samotnému! Kniha, jak už bylo řečeno, pouze s humorem a nadsázkou mluví o historické osobnosti Ježíše Krista, jehož existenci ani vlastnosti nepopírá, pouze paroduje několik epizod Nového zákona a lze ji použitou formou parodie přirovnat ke známému dílu Stvoření světa autora Jeana Effela, ve kterém je Bůh stvořitel vykreslen jako podivný, roztržitý stařík. Toto dílo je v podobě kresleného filmu, který v české verzi namluvil Jan Werich, vysíláno již několik desítek let a troufám si říct, že je diváky dodnes přijímáno velmi kladně, s úsměvem na tváři. Je totiž úsměvné, nikoli zesměšňující. Stejně tak jako kniha Život Ježíše od Gerharda Haderera. Poslanec Karas dále tvrdí, že kniha je určena dětem. Skutečně nechápu, co ho k tomuto tvrzení vede?! V publikaci samotné o tom není jediná zmínka a nakladatelství Fragment ji označuje jako knihu humoristickou, určenou dospělým čtenářům! Ačkoli se profilujeme spíše jako dětské nakladatelství, vydáváme již několik let humoristické knížky pro dospělé, které si někdy až drsným způsobem dělají legraci například ze soužití muže a ženy, z otázek sexu apod. Také by se jistě našlo mnoho důvodů prohlásit, že například jeden díl velké edice zesměšňuje a ponižuje tak velkou skupinu, jako jsou muži, druhý díl naopak ženy, třetí díl starší lidi, kteří již nestačí v sexu, čtvrtý díl kuřáky atd. Ptám se, proč se to nestalo? A proč se to stalo v případě knihy o Ježíši Kristu? Proč jsou všechny ostatní knížky přijímány se smyslem pro humor, tak typickou vlastností většiny příslušníků "Švejkova národa", kteří si v nevážné chvíli dokážou dělat srandu i z vážných věcí, a proč v případě humoru na téma týkající se osoby spojené s vírou a náboženstvím tato vlastnost u některých přestává fungovat? Kniha Život Ježíše je sice zpracována komiksovou formou, ale není určena dětem, a mimo jiné i proto je nemůže, jak tvrdí poslanec Karas, učit pohrdat druhými, vysmívat se jim a ponižovat je! Konstrukce paralely poslance Karase mezi knihou Život Ježíše a totalitními diktaturami 20. století (neboli nacismem a stalinismem) si sama zaslouží zvážení podat trestní oznámení. Avšak ani já osobně, ani nakladatelství Fragment, a jistě ani autor Gerhard Haderer to neuděláme, už jen proto, že poslanec Karas je pro takový případ zaštítěn poslaneckou imunitou, a byla by to tudíž jen ztráta času! Autor Haderer ve své knize nevyzývá ani k vyvraždění Židů, ani vymýcení farářů, zničení kostelů, není v ní sebemenší náznak rasismu a nemá nic společného ani s Hitlerem, ani se Stalinem. Tento příměr proto zásadně odmítám! Stejně tak odmítám výrok autora článku pana Budky o snaze vydělat na skandálu s vědomím nízké umělecké a myšlenkové kvality knihy. To, že kniha není učebnicí, encyklopedií či jinou odbornou publikací zabývající se životem Ježíše Krista, ještě neznamená, že je nekvalitní a zavrženíhodná! A že by nakladatel kalkuloval s vysokým výdělkem jen díky skandálu! Nezbývá mi tedy než zopakovat, že kniha je humoristická, a proto na ni nakladatelství Fragment zakoupilo na největším knižním veletrhu na světě v německém Frankfurtu licenci od rakouského vydavatele, který ji doporučil jako velmi úspěšnou! A protože přirozenou snahou každého vydavatele je vydávat úspěšné tituly, stalo se tak i v tomto případě! Myšlenka, že by kniha Život Ježíše propagovala užívání drog, jak pan Budka ve svém článku naznačuje, snad ani nestojí za to, abych se jí zabýval. Věta uvedená v závěru knihy o tom, že kadidlo obsahuje látku THC, stejně účinnou jako hašiš, jistě nikoho nenabádá k užívání kadidla jako drogy! Na závěr mi nezbývá než vyjádřit politování nad tím, že téměř patnáct let po nastolení demokratického systému, zaručujícího základní svobody a práva, je možné takto se pokusit popřít jednu ze svobod, svobodu projevu. Chci věřit, že v České republice platí stejné principy jako ve výše uvedených zemích EU, v nichž byla kniha Gerharda Haderera Život Ježíše vydána, a to včetně svobody projevu!
JAN EISLER
________________________________________________________________________
Špatné léky na duši
Literární noviny | 9.2.2004 | rubrika: Občanské noviny | strana: 16 | autor: ALIDA HORVÁTHOVÁ
Doby, kdy měli psychiatři ze zákona povinnost udat svého drogově závislého klienta represivním orgánům, naštěstí dávno minuly. Mohlo by se tedy zdát, že se blýská na časy. Nenechme se ale ukolébat. Stále jsou slyšet hlasy, které volají po kriminalizaci samotných uživatelů, marihuanu a heroin strkají do jednoho pytle a na školách se objevují podivné praktiky ředitelů, kteří jaksi opomněli skutečnost z praxe (nejen naší, ale i jiných zemích), že represe nic neřeší.
Mnoho lidí už bylo s drogami konfrontováno - ať jako přátelé, rodiče nebo příbuzní uživatelů. Drtivá většina rodičů se často a mylně domnívá, že se jich drogová problematika netýká, a že díky jejich skvělé výchově se dítko drog ani nedotkne. Zdaleka ale není pravda, že se většina mladých uživatelů rekrutuje z rodin neúplných nebo nefunkčních. Příběhy mladistvých uživatelů jsou si často velmi podobné. Touha někam, nebo lépe řečeno kamkoliv patřit je v období dospívání velmi silná a to, že se mohou lehce ocitnout na tobogánu závislosti, si nikdo z nich neuvědomuje. Jak tedy uchránit děti před drogami? Některé školy se pustily do vskutku "odvážného" počinu - raději než k systematickému preventivnímu programu se uchýlily k opatřením mírně řečeno nevhodným. Ředitelé nakoupili testovací sady a do škol vtrhla policie a speciálně cvičení psi. Namátkové testování moči studentů a žáků, policejní či celní psi pobíhající po budově školy a očichávající školní tašky se - doufejme - nestanou běžným školním obrázkem. Tam, kde by měly být vztahy založeny mimo jiné i na důvěře, by represivní opatření rozhodně neměla mít místo. Kladu si otázku, zda pro vedení těchto škol není jednodušší jednou týdně otestovat několik "podezřelých" než věnovat práci a čas informování studentů a vzdělávání učitelů. Zarážející je i fakt, že se tyto akce odehrávají s tichým souhlasem rodičů, ačkoliv by právě oni měli tlačit na vedení školy, aby místo opatření tohoto typu zajistilo odpovídající primární prevenci. Ať mi milí rodičové prominou, tento přístup zavání zříkáním se odpovědnosti. Pochopitelně je mnohem jednodušší přesunout její část na bedra jiných a už je jedno, do jaké míry citlivě či necitlivě se dotyčný o problém postará. Souhlasím, že drogy do školy nepatří, ale rozhodně se nemohu ztotožnit se způsobem, jaký si zmíněné školy vybraly k jejich potírání. Nehledě na skutečnost, že THC (látka obsažená v marihuaně) se drží v těle několik týdnů a představa, že příležitostný kuřák marihuany bude už do konce školní docházky (a možná ještě dál) nemilosrdně zařazen do škatulky "feťák", mě upřímně děsí. Lze sice zaslechnout hlasy, že ani primární prevence nikterak neovlivní u mládeže užívání drog, a že i ti, kteří byli o drogách náležitě informováni, se na nich stávají závislí. Řada výzkumů však prokázala, že kvalitně prováděná systematická prevence, která respektuje zásady efektivní primární prevence, je účinná. Jasné je i to, že se daleko snadněji spočítají lidé, které ani preventivní programy od užívání neodradily, než ti, kteří se právě díky jim drogám vyhnuli. Přesnější než primární prevence by byl možná název "výchova v oblasti užívání návykových látek", protože se skutečně jedná o výchovu. Již od malička říkáme svým dětem, že se musí zdravit a nesmí krást, a díky tomu si děti vytvářejí hodnotový systém a postoj. Když tyto základní principy chování dítěti nevysvětlíme už v raném věku, nemůžeme přece počítat s tím, že začne zdravit samo od sebe, případně si nebude chtít přisvojit věc, která mu nepatří, když k tomu nebylo vedeno. Přirozeně nestačí dítěti jen přikázat "pozdrav!" nebo "nekraď!", ale je nutné vysvětlit mu proč, a stejně tak přistupovat i k výchově týkající se drogové problematiky. Nikde ale není psáno, že se z dítěte, kterému byly pečlivě vštěpovány zásady slušného chování již odmalička, později nemůže stát zloděj. A zde vidím velkou podobnost právě s užíváním drog nebo experimentováním s nimi. Jakpak by se asi zamlouvalo rodičům, kdyby ve škole najednou začali učitelé svým studentům namátkově prohlížet kapsy s tím, že provádějí "primární prevenci" proti krádežím? Těžko by si řekli, že postup školy je v naprostém pořádku, a že tento počin později uchrání jejich potomky od kriminálu. Jistěže se represi nedá zcela vyhnout, ale pouze tam, kde prevence selhala. Používat však podobné prostředky místo prevence považuji za nepřípustné. Veřejnost je bohužel často mylně informována, do médií se většinou dostávají jen odstrašující případy, které mají čtenáře pouze "přitáhnout", nikoliv objektivně informovat. Proto se nelze divit, že se také drtivá většina lidí domnívá, že závislost je nevyléčitelná a pokusy o léčbu narkomana jsou pouhým plýtváním prostředků. Kdyby se toto tvrzení zakládalo na pravdě, byl by nárůst závislých obrovský a klesal by jen v důsledku úmrtí, kterých ale není mnoho. Podle PhDr. Těmínové z o. s. SANANIM se počet závislých stabilizoval a dá se i říct, že dokonce mírně klesá. Je tudíž evidentní, že velká část klientů se ze své závislosti vyléčí. Předčasný optimismus by pochopitelně nebyl na místě - léčba samotná je běh na dlouhou trať. V mnoha případech se dá hovořit o úspěchu až po několika opakovaných pobytech v různých stupních léčebných zařízení a léčebný proces se mnohdy počítá na roky, avšak počet vyléčených nebo dlouhodobě abstinujících, kteří jsou na cestě k vyléčení, se pohybuje kolem devadesáti procent. Je to velmi dlouhý a namáhavý proces jak pro samotného závislého, tak i pro jeho rodinu, ale všechno vynaložené úsilí má smysl. A o tom především by měli být rodiče i společnost informováni. I přes pokrok ve vnímání závislých, který naše společnost bezesporu zaznamenala, jsou stále patrné hlasy, které tvrdí, že za svou závislost si každý může sám, a tudíž nemá nárok na sebemenší pomoc. Nesmíme zapomenout na fakt, že nikdo nezačíná brát drogy proto, aby se stal závislým, droga je ze začátku pro většinu lidí lékem na duši. V neposlední řadě bychom si také měli uvědomit, že mnoho uživatelů začíná experimentovat v adolescenci, tedy v době, kdy jejich rozpoznávací schopnosti ještě nejsou zcela stabilizované (na to pamatuje i náš právní řád v případě kriminality nižšími sazbami). Kdyby se měl skutečně hledat viník, byla by jich zřejmě celá řada - rodina, školní kolektiv, společnost... Pravda je, že drogy a kriminalita jdou ruku v ruce. Vzhledem k tomu, že rezistence organismu zejména u opioidů stoupá, zvyšuje se pochopitelně i cena za denní dávku, která byla ještě před několika měsíci pár set korun a dnes se přehoupla do několika tisíc. Krádeže, prostituce a dealerství jsou často jedinou možností rychlého výdělku. Distribuce drog je bezesporu závažným trestným činem a zastávat se dealerů drog by nebylo na místě. Jsem ale přesvědčena, že není dealer jako dealer. Ten, který prodává drogy pouze za účelem svého obohacení na úkor života a zdraví jiných lidí, zasluhuje pochopitelně tvrdý trest. Ale pokud takto činí člověk závislý na drogách, mělo by být na uvážení soudu, v jaké sazbě bude tento čin posuzovat. Bylo by daleko efektivnější, kdyby závislý pachatel místo trestu nastoupil léčbu. Bohužel se zatím v našich vězeňských zařízeních (na rozdíl od Evropy) nevyskytují kvalitní léčebné programy ani terapeutické komunity. Veškerá represe bez prevence a odpovídající léčby je podobně jako drogy jen špatný lék.
________________________________________________________________________
Kriminalita v Praze 10 loni klesla
Zpravodajství ČTK | 9.2.2004 | 15:42 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: HAN
PRAHA 9. února (ČTK) - Kriminalita v Praze 10 loni ve srovnání s předchozím rokem klesla o 7,8 procenta. Hospodářská kriminalita se snížila dokonce skoro o polovinu. Vyplývá to z pravidelné zprávy o bezpečnostní situaci, kterou poskytuje policie radnici, informoval dnes ČTK mluvčí Prahy 10 Jan Charvát.
Na páchání trestné činnosti se nejvíce podílejí recidivisté a narkomani, uvedl ke zprávě Karel Adamec, který je pověřen řízením Obvodního ředitelství Praha IV, jež nově zahrnuje i Prahu 10.
Velkým problémem jsou nadále krádeže a vykrádání automobilů. Loni jich policie zaznamenala téměř 5300. "Tento druh kriminality tvoří přes polovinu celkového počtu trestných činů a spolu s přepadáním občanů je pro nás nejvážnějším problémem," řekl starosta Prahy 10 Milan Richter.
Nárůst o 44 případů zaznamenali kriminalisté u násilné trestné činnosti, bylo jich kolem 300. Počet vražd poklesl z osmi na pět. V roce 2003 se snížila kriminalita mládeže na 109 trestných činů z předloňských 216. Hmotné škody dosáhly u obecné kriminality 621 milionů korun a u hospodářské 137 milionů korun.
Starosta ocenil práci policie, která se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí i vybavení. Podle něj se radnice Prahy 10 snaží policii v rámci možností pomáhat - minulý rok jí například poskytla počítače.
han kar
________________________________________________________________________
Drogy a mobily za mřížemi jsou celosvětový problém
Právo | 10.2.2004 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: Ivana Cihlářová
GENERÁLNÍ ŘEDITELKA VĚZEŇSKÉ SLUŽBY KAMILA MECLOVÁ:
* Utajovaný svědek nedávno před kladenským okresním soudem popsal vinařickou věznici jako ráj, kde bylo možné bez problémů sehnat drogy i mobilní telefony. Jak je to možné? Znamená to, že podobně to vypadá i v ostatních českých věznicích?
Rozhodně to není obecný jev. Máme pětatřicet věznic a jen jedna z nich byla takto postižena. V tomto rozsahu se skutečně jednalo o výjimku a je to dáno mnoha okolnostmi a souvislostmi.
Ten případ, který soud nyní projednává, pro nás skončil před rokem, kdy byla završena nejrozsáhlejší součinnostní operace policie a vězeňské služby, trvající třináct měsíců. Jejím cílem bylo odhalit a eliminovat rozsáhlou síť organizátorů, výrobců a obchodníků s drogami, kteří mimo jiné část produkce dodávali i do vinařické věznice. Pro mne osobně bylo velmi smutným překvapením, že mezi klíčovými osobami v rozsáhlé zločinecké síti byla i lékařka a zdravotní sestra, tedy lidé, kteří měli jak velkou odpovědnost, tak i důvěru.
* Když ale selhaly ony, nemůže se stejný případ kdykoli zopakovat jinde?
Nedělám si iluze, že snahy o pašování drog do věznic byly zastaveny. Ale noví pachatelé už musí kalkulovat s rizikem, které je po tomto úspěchu nepoměrně vyšší. Chci ale zdůraznit, že drogy a mobily za mřížemi jsou celosvětovým problémem.
Žádnou věznici nelze technikou a organizací práce hermeticky uzavřít. Mění se situace ve společnosti a věznice jí jen nastavují odstrašující zrcadlo. Cílený zájem státu tedy musí zahrnout celé ohrožené spektrum, které sahá pomalu už na mateřské školy a končí věznicemi.
* Důsledkem rozsáhlé novely trestního řádu, která platí od ledna 2002, mělo být ivýrazné snížení počtu vězňů. Zpočátku to tak opravdu bylo, od ledna loňského roku ale počet lidí za mřížemi opět stoupá. Znamená to, že ten původní odhad byl mylný?
Pokud jde o lidi ve vazbě, jejich počet skutečně poklesl. Kdysi jsme jich měli také sedm tisíc, dnes je to kolem tří a půl tisíce. Vtomhle byla uvedená novela velmi progresivní a je dobře, pokud ti lidé dodržují pravidla stanovená soudem, že jsou vyšetřováni na svobodě. Ten odhad se ale nepotvrdil u počtu odsouzených. Soudy ukládají vyšší tresty, nemáme tak rychlou obměnu vězňů jako dříve a především ve dvou nejtěžších typech věznic jejich počty rostou. Ke konci minulého roku jsme tak měli téměř čtrnáct tisíc odsouzených, tedy o tisíc víc než koncem roku 2002.
* A to ještě máte štěstí v tom smyslu, že podle informací ministerstva spravedlnosti se momentálně dalších více než čtyři tisíce odsouzených nástupu do vězení vyhýbá. Co by to pro vás znamenalo, kdyby se většinu z nich podařilo dostat za mříže? Bylo by nutné stavět nové věznice?
V takovém případě bychom byli zpátky na úrovni roku 2000, kdy bylo v Česku celkem jednadvacet tisíc vězňů, a už nebudeme mít na jednoho vězně čtyři metry čtvereční, ale opět jen dva a půl metru na osobu. To by znamenalo zátěžovou situaci pro vězně i pro personál, a jak je známo, právě rok 2000 začal nepokoji ve věznicích a protesty vězňů proti podmínkám v nich. Pokud by se měla Česká republika připravit na to, že v budoucnu budeme mít kolem jednadvaceti či dvaadvaceti tisíc vězňů, a ne jen patnáct tisíc, jak zněly odhady, pak by se opravdu musely ze státního rozpočtu uvolnit stamilióny, ne-li miliardy na výstavbu nových věznic. Podle mého názoru je si tedy třeba říci, zda budeme poskytovat větší finanční prostředky probační a mediační službě, která by s pachateli méně závažné trestné činnosti pracovala na svobodě, nebo jestli každého zavřeme do vězení.
* A nehrozí tedy, že budete znovu zasahovat proti připravované vzpouře a útěku vězňů, jako tomu bylo koncem roku 2001 v akci Alcatraz? Máte dnes situaci ve věznicích pod kontrolou?
Mohu zodpovědně říci, že ano. Poučili jsme se. Intenzivně spolupracujeme s policií a jsme mnohem obezřetnější při zachycování poznatků a informací, které by se týkaly nějakého hromadného nedovoleného jednání vězňů. Snažíme se také, aby vězni, o kterých víme, že byli v nějakém spolčení, nebyli na jednom místě.
* Loni v listopadu vstoupila konečně ina Ukrajině v platnost mezinárodní úmluva, podle které je možné ukrajinské vězně pobývající v našich věznicích vydat i bez jejich souhlasu do domovské země. Oni tvoří největší skupinu odsouzených cizinců v našich věznicích. Kolik se vám jich podle vašeho odhadu podaří poslat domů?
Ukrajinské straně jsme již podali celkem pětadevadesát návrhů na předání jejich občanů k výkonu trestu domů, což je pětina všech odsouzených vězňů z Ukrajiny, které v českých věznicích celkem máme. Jsou to ti, kteří mají soudem kromě trestu vězení uložen i trest vyhoštění, tedy lidé odsouzení za závažnou trestnou činnost. Kdyby se nám do konce letošního roku alespoň polovinu těchto vězňů podařilo odeskortovat do domovské země, tak by to byl velký úspěch a dobrý signál, že mezinárodní úmluva funguje.
* Proč usilujete o to, aby o zařazení odsouzených do typu věznice nerozhodoval soud jako dosud, ale vězeňská služba?
Vycházíme ze zkušeností některých zahraničních vězeňských služeb, kde to funguje už dlouhá léta, například v Nizozemsku, Anglii či Kanadě. Soudce tam určí jen délku trestu, ale rizika a nebezpečnost pachatele posoudí vězeňská služba a podle toho si ho zařadí. Nám se ale velmi často stává, že do věznice s dozorem, tedy do druhého nejmírnějšího typu věznice, soud zařadí i vězně, kteří jsou velmi nebezpeční. My jsme pak postaveni do velmi obtížné situace, protože musíme respektovat zákon, který umožňuje vězni v tomto typu věznice určitý režim, určitou svobodu pohybu uvnitř věznice. Řešíme to tak, že uvnitř přísnějších typů věznic s vnější ostrahou budujeme malá oddělení pro tyto vězně, ale to je drahé. Naším cílem proto je, aby rozdělení vězňů do typů věznic dělali naši pracovníci. Myslím si, že jsme k tomu dostatečně kompetentní, že máme dostatek odborníků, psychologů a že by jejich diagnostika byla kvalitní.
* Podle nedávno schválené novely zákona o výkonu vazby budou moci mít ženy-matky u sebe během vazby svoje malé děti. Už víte, kam takové ženy s kojenci či batolaty umístíte? Co třeba věznice ve Světlé nad Sázavu, kde již máte několik odsouzených matek s dětmi?
O jejich umístění ve světelské věznici neuvažujeme. Rozhodli jsme, že obviněné těhotné ženy a ženy, které by během vazby porodily a nadále by dítě chtěly mít u sebe, budou umístěny ve vazební věznici na pražské Pankráci. Měly by zde pobývat na speciálním oddělení vězeňské nemocnice, kde budou pro ně i pro děti zajištěny veškeré podmínky. Z našich statistik ale vyplývá, že takových případů je velmi málo, tak jeden dva do roka. Můj názor pak je, že za této situace by měla být žena co nejdříve propuštěna z vazby na svobodu a že ve vězení by měla zůstat co nejkratší dobu.
________________________________________________________________________
Dealer pervitinu skončil za mřížemi policejní cely
Berounský deník | 7.2.2004 | rubrika: Berounsko | strana: 16 | autor: (tar)
Beroun - Výnosné obchody osmačtyřicetiletého dealera drog z Berounska skončily ve čtvrtek bleskovou akcí středočeské zásahové jednotky a berounských kriminalistů.
"Společně s mužem byla zadržena čtyřiadvacetiletá žena, když cestovali v bílém osobním vozidle. V minulosti několikrát soudně trestaný muž byl v době zásahu pod vlivem drog," uvedla mluvčí berounského policejního ředitelství Soňa Pfeiferová.
Policisté muži bezpečně prokázali, že minimálně od roku 2003 prodával pervitin v okrese Beroun, Praha - západ i v hlavním městě. Nejméně pětkrát prodal drogu mladistvému člověku.
"Žena byla propuštěna, muž skončil v policejní cele, kde čeká na rozhodnutí soudu o uvalení vazby," doplnila policistka Soňa Pfeiferová.
________________________________________________________________________
V domácí laboratoři si vyráběli drogy
Deník Chomutovska | 7.2.2004 | rubrika: Chomutovsko | strana: 16 | autor: (vot)
Jirkov - Obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychtropních látek a jedů v současné době čelí sedmatřicetiletý muž a jeho o deset let mladší komplic. Od října loňského roku až do letošního února totiž vyráběli pervitin. "Na domácí laboratoř přeměnili byt v panelovém domě v jirkovské Mládežnické ulici. Během domovní prohlídky se podařilo zabavit předměty sloužící k výrobě drog. Vše bude podrobeno odborné expertize," řekla včera ppor. Marie Pivková, tisková mluvčí Okresního ředitelství Policie České republiky v Chomutově.
________________________________________________________________________
Příbuznému do vězení poslala babička drogu v propisce
Deník Mostecka | 7.2.2004 | rubrika: Mostecko | strana: 15 | autor: (pro)
Most - Zpříjemnit pobyt za mřížemi svému příbuznému se zřejmě rozhodla dvaašedesátiletá žena z Mostecka. Muži do vězení poslala balík, který mimo jiných věcí obsahoval i drogu ukrytou v propisce. Policisté látku zajistili a zaslali na expertizu. "Odborníci zjistili, že se jedná o tlumící prostředek, který patří mezi zakázané látky," sdělila mluvčí mostecké policie Ludmila Světláková. Pachatelka si svým jednáním vykoledovala obvinění ze tří trestných činů. Policisté ženu stíhají za trestný čin výroby a držení psychotropních látek, maření účelu a výkonu trestu a maření výkonu úředního rozhodnutí.
________________________________________________________________________
Kriminalisté zabavili pervitinové laboratoře
Ústecký deník | 7.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 5 | autor: TOMÁŠ PRCHAL
Ústí nad Labem - Třináct laboratoří na výrobu pervitinu loni zajistili kriminalisté okresního policejního ředitelství. Předloni odhalili deset laboratoří.
Na přelomu roku policisté uzavřeli případ organizované skupiny, která se specializovala na výrobu pervitinu."Část lidí kradla razítka, jiní získávali a vypisovali recepty, nosili léky k vařiči a zpětně je dodávali do distribuční sítě. Na tom, aby bylo možné řetězec rozbít a zajistit tři laboratoře včetně peněz, razítka, receptů a léků, jsme pracovali přibližně rok," řekl kriminalista.
Trestně jsou stíháni čtyři lidé, z toho tři vazebně. Loni policisté objasnili 47 trestných činů souvisejících s drogami a obviněno bylo 34 lidí.
Většina laboratoří je ukryta v bytech či v zahradních chatkách. "Obecně lze říci, že množství zajištěných drog každoročně stoupá," řekl jeden z týmu kriminalistů.
Část dobře vybavených laboratoří je schopna vyrábět i několik stovek gramů, naopak jiným vařičům stačí rozpůlená žárovka s kapacitou do několika gramů pervitinu. "Místa výroby se často mění a stěhují podle potřeby kvůli opatrnosti. Součásti laboratoří ukrývají třeba i v lesích a přinášejí je jen na konkrétní výrobu," řekl kriminalista.
Stále více podnětů, které se týkají drogové kriminality, přichází od lidí. "A to i přesto, že řada z nich má strach a přivírá nad výrobou drog a pohybem narkomanů v domě oči," řekla policejní mluvčí Veronika Beranová. Loni zemřeli ve městě kvůli předávkování heroinem čtyři lidé.
________________________________________________________________________
Afghánský prezident žádá o pomoc v boji proti produkci drog
Zpravodajství ČTK | 9.2.2004 | 11:42 | rubrika: Právo a krimi - Asie, Austrálie | autor: RV
KÁBUL 9. února (ČTK) - Výroba drog představuje spolu s terorismem nejvážnější překážku pro obnovu Afghánistánu. Prohlásil to dnes na závěr mezinárodní konference o drogách v Kábulu afghánský prezident Hamíd Karzáí. Zároveň vyzval mezinárodní společenství, aby Afghánistánu finančně a technicky pomohlo v boji proti nezákonné produkci opia, ze kterého se vyrábí mimo jiné heroin.
"Snažili jsme se, jak nejlépe jsme dovedli, abychom vymýtili opium a zastavili obchod s drogami, ale bez úspěchu. Mák stále v Afghánistánu roste. Doufáme, že další země nám v tomto boji pomohou," řekl Karzáí.
Afghánská vláda přijala loni plán, podle kterého by se měla během pěti let snížit produkce máku o nejméně 70 procent pomocí efektivního zabraňování praní špinavých peněz pocházejících z prodeje drog a pomocí mezinárodní spolupráce v boji proti obchodu s drogami. Výši potřebné pomoci ze zahraničí odhaduje afghánské vedení na 300 milionů dolarů.
Podle údajů OSN je produkce opia v Afghánistánu v posledních dvou letech na neustálém vzestupu. Loni ho tato středoasijská země vyprodukovala na 3600 tun, což vyneslo asi 2,3 miliardy dolarů na nezákonných výdělcích, tedy zhruba polovinu afghánského hrubého domácího produktu. Podíl Afghánistánu na světové produkci opia je 77 procent.
Karzáí připustil, že pokušení k produkci máku je pro afghánské zemědělce příliš silné, v nehostinných horských podmínkách je také zpravidla jediným dostupným zdrojem obživy.
Šéf protinarkotického úřadu při afghánské bezpečnostní radě Mirvais Jasíní již v prosinci prohlásil, že boj proti výrobě drog může být opravdu úspěšný, až když se najde pro rolníky lepší alternativa.
Proti produkci opia účinně v Afghánistánu bojoval předchozí režim islámského hnutí Taliban, který prosazování archaického pojetí islámské společnosti zakazující mimo jiné užívání drog považovalo za svou prioritu.
Spojené státy a Velká Británie podle agentury AFP dlouho drogovou problematiku v Afghánistánu přehlížely a po tvrdém pátrání po teroristech si stanovily za neméně důležitý cíl zastavení produkce drog.
Protidrogové konference se mělo zúčastnit na 200 odborníků. Kvůli nečekané víkendové sněhové nadílce v Kábulu, která si vynutila uzavření mezinárodního letiště a která vyvolala dopravní chaos, se akce ale řada očekávaných hostů nezúčastnila.
rv hej
|
|
|
| Taker |
Prodávat se prostě nevyplácí.
Ale určitě bych chtěl vypíchnout a hlavně pochválit ten červeně otisklej článek od pani Alidy Horváthový Špatné léky na duši z Literárních novin. Příde mi opravdu kvalitní a rozhodně doporučuju si ho přečíst. A pani Horváthový posílám K+ na dálku za dobrý čtení. (pokud náhodou patří mezi G-členy tak ať se ozve a já pošlu káčko normálně :D) |
|
|
|
