| breeder |
Kurýr: Drogy se ze Švýcarska pašovaly ve dvojitém dnu automobilu
Zpravodajství ČTK | 6.2.2004 | 14:24 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: JHR
PRAHA 6. února (ČTK) - Drogy, na jejichž pašování z různých evropských zemí se údajně podílela šestice Čechů, byly převáženy ve speciálně upraveném automobilu s dvojitým dnem. Uvedl to německý kurýr, který spolupracoval se skupinou Čechů obžalovaných z pašování drog. Do vozu značky Nissan bylo podle něj možné naskládat například sedm až deset kilogramů marihuany.
Čtením jeho výpovědi ze Stuttgartu dnes pokračovalo hlavní líčení v kauze rozsáhlého pašování marihuany, kokainu a hašiše mezi Nizozemskem, Švýcarskem, Německem a Českou republikou. Podle státního zástupce se obžalovaní dopouštěli nelegálních obchodů v letech 2001 a 2002. Jsou mezi nimi bývalý emigrant ze Švýcarka, lékař a žena, která údajně trestnému činu napomáhala. Drogy někteří z nich podle obžaloby v Česku dál distribuovali svým známým, ke kterým údajně patřil i zpěvák Petr Muk. Zpěvák to ale popřel. Čtyři ze zadržených jsou ve vazbě.
Výslech bývalého lodního technika Kurta Lehleho ve Stuttgartu umožnila dohoda o právní pomoci mezi Českem a Německem. Kurýra a několik dalších jeho krajanů zatkla německá policie předloni na podzim. Zásah policisté koordinovali se svými českými kolegy, jejichž akce mezitím zlikvidovala údajné české vedení gangu.
Lehle vyšetřovatelům potvrdil, že zná Jiřího Pilného, podle obžaloby jednu ze spojek ve Švýcarsku. "Říkalo se mu Urlauber, scházeli jsme se v selském dvoře v údolí Emmenthal nebo v garážovém komplexu v Bernu," řekl bývalý kurýr vyšetřovatelům. Situace podle něj většinou vypadala tak, že do Švýcarska přijel s prázdným vozem, naložil marihuanu a odvezl ji k další distribuci do Německa. Pilnému dal za drogu minimálně v jednom případě 20.000 eur (asi 600.000 korun).
Na množství zboží, které mělo být přes hranice pašováno, se skupina domlouvala telefonicky pomocí krycích názvů, místo výrazů marihuana nebo hašiš používali slova kolo, lyže. "Když mi někdo zavolal, abych přivezl do Mnichova dvě kola, věděl jsem, o co jde," vzpomínal při výslechu Lehle.
Svědek kriminalistům řekl i o údajné plantáži marihuany poblíž Bernu. Droga, která z ní pocházela, měla podle něj různou kvalitu, označovanou zkratkami ss, s, ar. Prodávali ji za 2000 až 3000 eur (60.000 až 90.000 korun) za jeden kilogram.
Obžalovaní dnes ke čtení výpovědí německých svědků většinou neměli námitky. Pouze upozorňovali, že kurýr Lehle sám hojně užíval drogy, a jeho svědectví tak nelze brát vážně.
Obhájce obžalovaného Michaela Wicherka dnes podal soudu žádost o propuštění svého klienta z vazby. Senát žádosti nevyhověl. Konstatoval, že důvody vazby trvají i u dalších tří zadržených.
Pěti obžalovaným hrozí až 15 let vězení, žena by za napomáhání trestnému činu mohla jít do vězení až na tři roky.
Jakub Hornek kš kar
________________________________________________________________________
Ústečtí kriminalisté obvinili čtyři lidi z výroby pervitinu
Zpravodajství ČTK | 6.2.2004 | 15:28 | rubrika: Právo a krimi - Ústecký kraj | autor: FIR
ÚSTÍ NAD LABEM 6. února (ČTK) - Ústečtí kriminalisté obvinili tři muže a ženu z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Obvinění falšovali recepty, na které si vyzvedávali lék solutan, ve třech domácích laboratořích z něj vyráběli pervitin," řekla dnes ČTK mluvčí ústecké policie Veronika Beranová.
Tři muži ve středním věku jsou již ve vazbě. Žena je stíhána na svobodě. Organizovaná skupinka měla podle policie práci dobře propracovanou. Recepty na solutan opatřovali kradenými razítky a lék předávali vařiči pervitinu. Ten pak mířil k distributorům, uvedla Beranová.
Při domovních prohlídkách policie objevila tři domácí laboratoře na výrobu pervitinu a také určité množství této látky. Skupince hrozí trest odnětí svobody do výše deseti let.
Nedávno odhalila ústecká policie také pěstování marihuany. Čtyřiadvacetiletému muži dnes sdělili policisté obvinění ze stejného činu jako skupině čtyř osob. Při prohlídce staršího rodinného domu policie objevila skleník se 71 vzrostlými rostlinami marihuany, kterou policisté usušili a poslali na chemický rozbor.
V roce 2003 ústečtí kriminalisté odhalili 47 případů nedovolené výroby a držení omamných látek. Policisté v loňském roce obvinili v této souvislosti 34 lidí.
Radka Fialová mol
________________________________________________________________________
Gang výrobců pervitinu skončil v rukách policie
Mladá fronta DNES | 7.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 1 | autor: JAKUB POKORNÝ
Pachatelé chodili do lékáren s falešnými recepty pro suroviny
Ústí nad Labem - Za výjimečný úspěch považují ústečtí policisté zátah na skupinu výrobců a prodejců pervitinu. Podařilo se jim zadržet tři muže a ženu z Ústí nad Labem. Nyní je obvinili z nedovolené výroby a držení psychotropních a omamných látek.
"Případ je výjimečný tím, že jsme rozkryli celý řetězec od lidí, kteří opatřovali suroviny, až po prodejce. To se stane málokdy. Většinou se dostaneme jenom k tomu, kdo drogu vaří," vysvětlil včera jeden z kriminalistů, kteří na případu pracovali.
Všichni výrobci drog kromě obviněné ženy již skončili ve vazbě. Policii se zatím podařilo prokázat, že vyráběli drogy a rozšiřovali je mezi zájemce nejméně celý rok. Falšovali recepty a dokonce na ně používali kradená razítka. Do lékáren chodili především pro Solutan, který obsahuje efedrin, ze nějž se pak pokoutně pervitin vyrábí. Kolik dokázali pachatelé pervitinu vyrobit a prodat, policie přesně neví. Zajistila však tři přenosné domácí laboratoře na výrobu pervitinu, což je obvykle pár lahví s chemikáliemi, takže se dají snadno schovat nebo odnést i v batohu. Kuriozní je, že výrobci někdy vařili pervitin dokonce i v žárovkách, protože její skleněná část dokáže nahradit baňku.
"Skupině za výrobu drogy a její prodej hrozí až deset let vězení," sdělila k případu ústecká policejní mluvčí Veronika Beranová. Jeden z pachatelů už byl za šíření drog dříve odsouzen.
Shodou okolností včera obvinila ústecká policie ještě dalšího výrobce drog, pětadvacetiletého mladíka. Oproti zadržené skupině podnikal v malém - pěstoval ve skleníku rodinného domku v Ústí sedmdesát jedna rostlin marihuany. Na marihuanu se kromě těch, kteří chtějí několik rostlin jen pro sebe, stále více zaměřují i "velkopěstitelé", protože jde o rostlinu, které se za umělého osvětlení daří i ve sklepích a na podobných skrytých místech a prodej pak může vynést miliony korun.
Loni policie objasnila 47 trestných činů souvisejících s drogami, skoro o polovinu více než předloni.
________________________________________________________________________
Jak ven z drog? Přijmout pomoc
Mladá fronta DNES | 9.2.2004 | rubrika: Jižní Čechy | strana: 3 | autor: ALENA BINTEROVÁ
Lidé, kteří chtějí dostat svou závislost pod kontrolu, mají stále víc šancí, kam se obrátit
Téma
JIŽNÍ ČECHY DNES
Sám se z toho člověk nedostane, ověřili si lidé, kteří poznali drogovou závislost. Shodují se ještě v jednom kdo se chce z drog opravdu vyléčit, má dost možností, kam se obrátit.
Jižní Čechy - Jednat, jako bych se nebál. Říkat, co cítím, a cítit, co říkám. I taková jsou pravidla rozhovorů v terapeutické komunitě Podcestný mlýn u Dačic. Dvanáct lidí se tu nyní zbavuje závislosti na drogách.
"Mají to těžké, vracejí se ze strašné hloubky," říká terapeutka Dana Hellerová o způsobu života, z něhož se narkoman snaží dostat. O dnech, jejichž hlavním smyslem je sehnat peníze na dávku a pak nechat mysl ulétnout, aby se za pár hodin s tvrdým přistáním vrátila.
"Nejtěžší je si přiznat, že potřebuju pomoc," vzpomíná dvacetiletý Martin, který se v Podcestném mlýně snaží obejít bez pervitinu, drogy, která do tuzemských léčeben přivádí nejvíc lidí. "Jsem tu dobrovolně, takže se můžu kdykoli sebrat a odejít. Tím těžší je tu vydržet až do konce," vysvětluje osmadvacetiletý Saša, který fetoval devět let.
Dlouhodobé léčení
Program v léčebně u Dačic, kterou vytvořilo Sdružení Podané ruce Brno, trvá devět měsíců a je určený pro muže a ženy starší osmnácti let. V kraji jsou ještě dvě další místa, kde spolu žijí lidé, aby se zbavili drog: Němčice u Volyně a Karlov na Písecku. Obě spadají pod pražské občanské sdružení SANANIM.
Na dlouhodobou léčbu se specializuje terapeutická komunita v Němčicích u Volyně. Nyní je tam patnáct mužů a žen, převažují lidé z Prahy a severních Čech. Maximální kapacita je dvacet klientů, jsou přijímáni pouze prostřednictvím Kontaktního centra SANANIM v Praze. Terapeut Miroslav Zachariáš říká, že se při léčení osvědčují například i arteterapie a sport. "Příští neděli se chystáme na Šumavský půlmaraton na Zadově. Sport je dobrou motivací," vysvětluje důvod, proč tři klienti z Němčic a dva z terapeutické komunity Karlov změří síly při závodě na běžkách.
Karlov přijímá mladé lidi od patnácti do pětadvaceti let a maminky s dětmi, pobyt zde trvá šest až osm měsíců. Teď se tam léčí dvanáct mladistvých a sedm žen s osmi dětmi, protože jedna z matek má dvojčata. "Za poslední rok a půl jsme přijali i tři těhotné klientky, které pak porodily v Písku, vrátily se k nám zpět a léčbu dokončily. Všechny mají zdravé holčičky," líčí vedoucí Petr Vácha úspěch, který může motivovat další ženy. "Je důležité, že se podařilo zachytit jejich problém včas a že tu mohly dobře odstartovat nový život," poznamenává Vácha. Loni komunitou prošlo 16 maminek a 41 mladistvých, jejichž průměrný věk byl 21 let.
První pomoc
Léčení v terapeutických komunitách je cestou pro lidi, kteří se své závislosti chtějí dobrovolně zbavit, protože už s ní mají delší zkušenost a sami pochopili, jak je nebezpečná. První pomoc pro ty, kteří s drogami začínají a ještě neznají jejich úskalí, lze najít i jinde. Síť je dost propracovaná a jsou do ní zapojeni lékaři, hygienici, neziskové organizace, krajské i městské úřady a další. V jednom se všichni shodují, a to dokonce i s narkomany - když je člověk na boj s drogou sám, není tak silný, aby dokázal přestat. Lákadla jsou příliš velká: zvyk, chuť, prázdnota, parta...
"Každý, kdo se rozhodne s drogou přestat, musí počítat s takzvaným relapsem, kdy bude bojovat s novou chutí na drogu. Nikdy není jisté, že odolá," vysvětluje krajský drogový koordinátor Štefan Schwarc, proč je podle něho lepší, když první léčba netrvá déle než půl roku. V jižních Čechách ji nabízejí léčebny ve Lnářích a v Červeném Dvoře. "Pro nás by byla katastrofa, kdyby se Červený Dvůr zavřel," naráží Schwarc na plány změnit areál v golfové hřiště.
Pevné body
Na pomoc v krizi a prevenci se zaměřují kontaktní centra a terénní programy. K-centra jsou jakýsi pevný bod pro toxikomany, kteří chtějí mít svůj problém aspoň trochu pod kontrolou. Lidé v terénu ale nepracují jen pro narkomany - může se na ně obrátit například každý, kdo někde najde pohozené injekční stříkačky, tak jako se to nedávno stalo u českobudějovické sportovní haly. K-centra jsou v Budějovicích, Táboře, Strakonicích, Písku, Prachaticích a v Třeboni. Kupříkladu českobudějovické má nyní 176 klientů, táborské 153, třeboňské 37, ale slouží i Jindřichovu Hradci.
Českokrumlovské k-centrum loni skončilo a nahradil je takzvaný terénní program pro Krumlov a Kaplici. To je další forma, jak být s drogově závislými v kontaktu, a především vyhledávat nové. Občanské sdružení Prevent má v tomto smyslu ještě projekt Jihočeský streetwork, který míří do oblastí, kam předchozí služby nedosáhnou dostatečně: Netolice, Protivín, Týn nad Vltavou, Bechyně, Soběslav, Veselí nad Lužnicí. Bez první pomoci tohoto druhu zatím zůstávají Trhové Sviny.
Loni stály služby spjaté s protidrogovou politikou v jižních Čechách kolem 26 milionů korun. Zhruba třetinu uhradily dotace Jihočeského kraje, který vytvořil i mapu drogové scény v kraji. Z 90 procent vedou marihuana a pervitin, což je původní český produkt. "V oblasti tvrdých drog se situace stabilizovala, nenarůstá počet lidí, kteří začínají s heroinem a pervitinem. Přibývá ale uživatelů tanečních drog, především extáze," shrnuje Štefan Schwarc.
Potíž je i v tom, že se snižuje věk lidí, kteří drogu zkusí poprvé. Taneční party jsou nebezpečné hlavně tím, že zdůrazňují anonymitu. Proto je důležitá aktivita sdružení Prevent, jehož členové na tyto akce jezdí a mimo jiné kontrolují kvalitu extáze tam prodávané.
________________________________________________________________________
Ředitel záchranné služby: Opilé děti často končí na oddělení ARO
Mladá fronta DNES | 7.2.2004 | rubrika: Střední Čechy | strana: 3 | autor: (jas)
Téma DNES
Benešov - Neuplyne měsíc, aby na benešovské záchrance neskončilo dítě s otravou krve alkoholem. O prázdninách pak sanitka k podobným případům vyjíždí každý víkend.
"Běžný věk dětí, které přivážíme s otravou alkoholem, je patnáct nebo šestnáct let," upozornil na smutnou statistiku ředitel záchranné služby Roman Mrva, který sám mladé opilé pacienty nedávno ošetřoval. Bylo to během jeho silvestrovské služby, kdy sanitka přivezla hned tři přiotrávené děti.
Počet výjezdů záchranné služby k opilým dětem se v posledních letech nezměnil. Stále častější je ale kombinace alkoholu a drog. Děti míchají alkoholické nápoje s různými léky, marihuanou, pervitinem.
"Tragický případ jsme tu v poslední době neměli, ale běžné jsou těžké otravy, kdy děti několik dní proleží na oddělení ARO," podotkl ředitel záchranky.
Místo v Benešově, kde by se mladí nejčastěji opíjeli, podle šéfa benešovské záchranky Mrvy neexistuje. Často se stává, že lékaři své pacienty sbírají přímo na ulici. Během dvou měsíců prázdnin však sanitka nejčastěji vyjíždí do rekreačního střediska Nová Živohošť na břehu Vltavy.
________________________________________________________________________
DOMOVA I CIZINY
Právo | 7.2.2004 | rubrika: Sport | strana: 22 | autor: (kft)
Fotbal
Obránce Politti z Udine neprošel po čtvrtfinále Italského poháru s Interem Milán dopingovým testem. Šestnáctiletý hráč měl v těle stopy po užití marihuany.
________________________________________________________________________
MINIRECENZE
Lidové noviny | 9.2.2004 | rubrika: Kultura | strana: 8
Texaský masakr motorovou pilou
FILM
Již čtvrtý pokus na téma skutečných událostí z první poloviny 70. let režíroval debutující Marcus Nispel. Skupina studentů se vrací z Mexika, odkud pašují "větší než menší" množství marihuany. Na cestě v texaském zapadákově však potkají psychicky narušenou dívku, která se vzápětí v jejich autě zastřelí. Pětice nešťastníků netuší, že tím jejich trable teprve začínají... První "masakr" z roku 1974 posunul hranice žánru a třetí byl jeho parodií. Nispelův film sice nepřekvapí, ale obsahuje několik poutavých momentů. V solidním hororu, který je první produkcí firmy režiséra Michaela Baye, zaujme atraktivní Jessika Bielová v roli Erin. pan
HODNOCENÍ LN: ***
________________________________________________________________________
Marjánka rostla ve skleníku
Blesk | 9.2.2004 | rubrika: Čechy | strana: 4 | autor: (krk)
ÚSTÍ NAD LABEM - Marihuanu pěstoval v utajeném skleníku muž (24) v Ústí nad Labem. Jeho výpěstky byly velmi kvalitní.
Ve sklepě rodinného domku měl zařízení, kde rostlinky pěstoval tzv. hydroponní metodou. Topil jim, svítil a zásoboval je potřebnými živinami. Jen náklady na elektřinu se pohybovaly kolem 3000 korun měsíčně. Přesto se mu to při prodeji drogy vyplatilo. "Kriminalisté na něj přišli. Při domovní prohlídce bylo ve skleníku nalezeno 71 vzrostlých rostlin marihuany. Rostliny byly usušeny a zaslány na expertizu," řekla mluvčí ústecké policie Veronika Beranová. Muž je stíhán pro nedovolenou výrobu a držení drog.
________________________________________________________________________
Anděl s marihuanou
Týden | 9.2.2004 | rubrika: Lidé | strana: 89
USA
Nejen rozčepýření divocí rockeři se občas neshodnou se zákonem pro svou příchylnost k omamným látkám. Totéž se stalo Artu Garfunkelovi , majiteli zřejmě nejlahodnějšího tenoru v populární hudbě, o němž bývalo zvykem psát jako o andělském. Zpěvák byl koncem ledna zadržen ve státě New York a obviněn z držení marihuany. Policie původně zastavila šoféra umělcovy limuzíny pro rychlou jízdu, zasahujícího policistu ale omámil "silný odér" z interiéru vozu, což zřejmě vedlo k tomu, že zpěváka ani nepoznal. V jeho kapse pak nalezl drogu v malém, dále neupřesněném množství, jehož držení se stíhá pokutou sto dolarů (asi 2600 korun). Garfunkel v současnosti prožívá renesanci pěveckého dua s písničkářem, zpěvákem a kytaristou Paulem Simonem.
________________________________________________________________________
Kadidlo jako droga THC?
Českobudějovické listy | 6.2.2004 | rubrika: Téma | strana: 3 | autor: Dana Machurková, Libuše Frantová a Marta Prokešová
Věřící popudila závěrečná věta knihy, která prý Ježíše vykresluje jako feťáka. Kadidlo obsahuje, stejně jako hašiš, účinnou látku tetrahydrocannabinol (THC), tvrdí kniha. „Jestli je to pravda, to nevím. Vyrábí se z pryskyřice kadidlových stromů, ale chemické složení neznám,“ krčí rameny mluvčí České biskupské konference Daniel Herman. Zato Filip Jenč, který se zabývá omamnými látkami a bylinkami, pochybuje. „Myslím že ne, tohle jsem v životě neslyšel. Byl bych zastánce, že to tam není,“ říká. Na svou obhajobu uvádí, že kdyby to skutečně byla pravda, tak by se tato zpráva už dávno rozšířila mezi narkomany a kadidlo by se začalo v hojné míře využívat.
________________________________________________________________________
Na Strakonicku roste zájem o marihuanu
Listy Strakonicka | 6.2.2004 | rubrika: Strakonicko | strana: 18 | autor: MARTINA JURAJDOVÁ
Strakonicko - Drogy. Poptávka se na Strakonicku zvyšuje po marihuaně a extázi. "Stále vysoký počet narkomanů závislých na heroinu neklesá, ale naštěstí ani nestoupá," konstatoval včera vedoucí krizového centra Michal Němec.
Pracovníci centra jsou v kontaktu s narkomany, z nichž je 105 závislých na opiátech (hlavně heroinu) a 53 na pervitinu. Poměr mezi heroinem a pervitinem je tedy 2:1.
Zvyšující poptávku po marihuaně potvrzují i policisté. "Na prvním místě je to v poslední době marihuana a pervitin," řekla policejní mluvčí Jaromíra Nováková. Poslední prokázaný případ držení a výroby marihuany pochází z posledního týdne.
Krizové centrum vyhledává narkomany
Práce K centra s narkomany spočívá rovněž ve snaze zabránit šíření přenosných nemocí. "Dozvědět se o narkomanech v regionu ale nebývá snadné a vyhledat je také ne," vysvětluje kontaktní pracovnice a terapeutka Lenka Kostínková.
Terénním pracovníkům se postupně daří čím dál více narkomanů vyhledávat. Počet jehel, které se mezi ně snaží dodat, je díky tomu větší. V roce 2002 narkomanům poskytli 5 500 čistých jehel a v roce 2003 jich bylo již 15 862. "Zdravotní testy na přenosné nemoci, kterým se někteří klienti podrobili, byly negativní. To je úspěch, který nás těší," dodal Němec.
Klientů, kteří drogu užívají nitrožilně, měli ve strakonickém centru vloni celkem 110. Na hepatitidu C testovali 37 lidí, některé i dvakrát, HIV testu se podrobilo 16 narkomanů. "Od nového roku jsme však jeden případ narkomana nakaženého hepatitidou C při testu zachytili," doplnil Němec.
Krizové a kontaktní centrum se z 90% zaměřuje na drogy a další činnost pomáhá v ostatních životních krizích. Loni to bylo 29 rodičů, kteří místní centrum navštívili poprvé, ostatní tam docházejí již z minulosti. Celkově do centra přišlo 272 lidí.
Krizových intervencí bylo 117. "To jsou návštěvy v případě akutních závažných problémů, kdy nás osloví člověk, který například uvažuje o spáchání sebevraždy, nebo o někom takovém ví. Je to i v případě vypjatých situací v rodině, kdy někdo zvažuje trestní oznámení za napadení a v různých jiných krizových situacích," uzavřel Němec.
Policie s centrem nespolupracuje
Je však potřeba zdůraznit, že kontaktní centrum s policií nespolupracuje. Není to možné, protože smysl práce státní organizace Policie a občanského sdružení Prevent, které centrum provozuje, je naprosto odlišný.
Připomínáme, že vládou zpracovaná nová strategie protidrogové politiky by měla platit na pět let od roku 2005.
________________________________________________________________________
Syn policisty se zpovídá ze zabití důchodkyně
Plzeňský deník | 6.2.2004 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: OD NAŠICH ZPRAVODAJŮ(mks, kre, čtk)
Vymluví se syn vysoce postaveného chebského policisty z viny na tragédii? Loni v létě rozdrtil vnoučatům před jejich očima babičku o skálu. Včera začal soud, který má posoudit, zda řídil pod vlivem drog.
Sokolov/Cheb - Syn náměstka chebského policejního ředitele Josef Brož se začal včera zpovídat soudu z tragické nehody, která loni v létě otřásla celým regionem. 22letý Brož tehdy vysokou rychlostí vjel pod Chebským hradem na chodník, kde zachytil 67letou ženu, která byla na vycházce s manželem a vnoučaty. Na kapotě ji vezl asi deset metrů a pak ji přimáčkl na skálu. Žena na místě zemřela. Jen díky duchapřítomnosti manžela oběti, který strhl obě vnoučata, nebyla tragédie ještě větší. Podle závěrů odborníků byl řidič v době nehody pod vlivem drog.
Kvůli možné podjatosti chebského soudu vzhledem k osobě otce obviněného se případem zabývá sokolovský okresní soud. Brož včera odmítl před soudem vypovídat. V přípravném řízení ale tvrdil, že před nehodou žádné drogy neužil. Nehodu podle své verze způsobil kvůli malé řidičské zkušenosti. "Řidičák jsem měl teprve dva měsíce," řekl. Při nehodě se údajně snažil brzdit. Znalci i svědci ale tuto verzi odmítli. "Najel do ní dvakrát. Nabral ji na kapotu a po nárazu do skály ji znovu autem přitlačil," řekla svědkyně Andrea Remešová. Podle znalců nebyly na místě nehody nalezeny stopy po brzdění. Auto naopak zrychlovalo.
"V krvi mu byla zjištěna přítomnost látky THC po požití marihuany nebo hašiše," uvedla znalkyně Věra Petrová s tím, že drogu musel požít bezprostředně před nehodou, a ne o dva dny dříve, což právě Brož tvrdí. Ve své výpovědi rovněž uvedl, že nepovažuje marihuanu za drogu, ale za léčivou bylinu, která mu pomáhá dostat se ze závislosti na heroinu.
Znalec z oboru psychiatrie Vladimír Zindr včera navrhl, aby se obžalovaný ústavně léčil. Na základě jeho posudku obhajoba vznesla požadavek na předvolání lékaře, který už Brožovu drogovou závislost několik měsíců léčí. Soudce Bohuslav Navrátil proto hlavní líčení odročil na duben. Brožovi, který už přišel o řidičský průkaz, hrozí za ublížení na zdraví a ohrožování pod vlivem návykové látky pět a až šest let vězení.
________________________________________________________________________
Slovenský premiér marihuanu neschvaluje
Olomoucký den | 7.2.2004 | rubrika: Víkend/Panoráma | strana: 72 | autor: (čtk)
Banská Bystrica * Více sportovat než se zabývat drogami doporučil minulý týden slovenský premiér Mikuláš Dzurinda studentovi gymnázia v Banské Bystrici, který byl zvědavý, zda se někdy na Slovensku bude moci legálně kouřit marihuana.
"Na tričku máte nápis 'athlet'. Držte se toho hesla," řekl předseda vlády mladému muži v rámci diskuse na různá témata, které se účastnilo asi tři sta studentů. "Myslím si, že zeměkoule nabízí mnohem více rozkoše," prohlásil, za což sklidil potlesk. Dzurinda, který většinou odpovídal na nepopulární otázky týkající se budoucího placení studia a internátů, studentům alespoň přislíbil větší rozšíření počítačů a internetu do všech typů škol.
"Billa Gatese zřejmě všichni znáte. Mluvil jsem s ním před několika dny," chlubil se premiér. Dohoda, kterou s ním podepsal, prý přiblíží slovenské školství k evropskému standardu. "To znamená, že jestli dnes připadá na jeden počítač sto studentů, už v brzké době to bude jen třicet," dodal.
________________________________________________________________________
Do naší republiky dorazila nová droga
Prima TV | 6.2.2004 | 19:00 | pořad: Zpravodajský deník
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Do naší republiky dorazila nová droga. Policisté varují, že nový typ extáze je velmi nebezpečný. Začíná působit až po delší době a toxikomanům tak hrozí předávkování.
Pavel ŠUBA, redaktor
--------------------
Extáze je takzvaná taneční droga a objevuje se hlavně na různých technoparty a diskotékách. Tanečníkům dodává energii a působí euforicky.
uživatel extáze
--------------------
Jsem rozhodně víc společenskej, dokážu se líp bavit, necejtim únavu.
Ivan DOUDA, psycholog, Drop In
--------------------
Ta pravá extáze začíná působit tak po třiceti až čtyřiceti minutách a trvá to pět, šest hodin, ten nejrazantnější účinek.
Pavel ŠUBA, redaktor
--------------------
Nová, nebezpečná extáze obsahuje přísady a působit začíná ještě o několik desítek minut později.
detektiv Národní protidrogové centrály
--------------------
Narkoman si myslí, že ta látka nebo ta droga nezačala působit, takže může docházet k předávkování tím, že si vezme dvě až tři tablety.
uživatel extáze
--------------------
Nemám žádný obavy, protože myslim, že jako nejsem začátečník a že tady v tý věci jsem docela rozumnej.
Pavel ŠUBA, redaktor
--------------------
Nebezpečná je i klasická extáze. Její hrozba nespočívá v předávkování, ale v tom, že toxikomanovi hrozí dehydratace. V souvislosti s touto drogovou novinkou zatím v České republice nebyl zaznamenán ani jeden případ úmrtí. První už ale podle policie hlásí Francie a Německo.
________________________________________________________________________
Vaření je prokletí, říká dívka, která se léčí
Mladá fronta DNES | 9.2.2004 | rubrika: Jižní Čechy | strana: 3 | autor: ALENA BINTEROVÁ
Výroba pervitinu roztočila kolotoč, který Martina nezvládla
Příběh
Kostelní Vydří - Ve vzduchu je cítit jaro a slunce láká ven z domu. Martina skládá na dvoře dřevo. "Je dost důvodů, proč odsud odejít. Úzkosti, chutě nebo třeba jen sluníčko," podívá se na oblohu. Ví, že tu musí ještě dlouho zůstat. Musí rovná se chce. Sedmadvacetiletá dívka z Moravy se v Podcestném mlýně u Dačic léčí ze závislosti na pervitinu. Stihla toho v životě dost, a aby se bilance vyrovnala, měly by ji teď čekat už jen samé lepší zážitky. Cestu k nim si vybrala dobrovolně a před šesti týdny přišla sem, mezi jedenáct lidí se stejnými problémy. "Nejtěžší je přiznat před všemi, co cítím. Třeba i s chutí utéct se jim člověk musí svěřit," říká.
V terapeutické komunitě převažují kluci, tím obtížnější je pro Martinu odkrývat své city. Vůbec nejhorší je pro ni mluvit o svých dvou dětech, o něž kvůli drogám přišla. Pětiletou dcerku vychovává babička. Martina ji naposledy viděla o předminulých Vánocích, ty loňské už strávila v léčebně. Přišla sem i proto, aby se s dcerou mohla ještě někdy setkat.
Je to ovšem běh na dlouhou trať s přesným řádem a přísnými pravidly: budíček v půl sedmé, večerka v půl jedenácté. Práce, společné debaty o potížích s drogami, večerní zápisy do deníku. Každý den dokola - aby vymazali z hlavy jiný kolotoč, který donedávna roztáčela chuť na drogu.
Martina tvrdí, že její problémy začaly tím, že v patnácti letech nezvládla rozvod rodičů a přimkla se k partě lidí, kteří brali LSD. Po zemědělské škole se v osmnácti letech ocitla v Brně. Tam začala její pervitinová éra umocněná tím, že se naučila "perník" vařit. "Měla jsem dobrého učitele," pousměje se a s nadsázkou chválí svoji kuchyni: "My byli fakt dobří."
Nejdřív se svíčkou a baňkou pro sebe, pak stále ve větším - pro takzvané toxibyty. Vaření se stalo prokletím. Přišly problémy s policií, začala se bát. "Bylo jenom otázkou času, kdy nás chytnou," vysvětluje. Za výrobu a distribuci drog se dvakrát dostala do vazby, pak chvíli žila na ulici. "Dokud vaříš, máš všude dveře otevřené, ale když s tím skončíš, vykopnou tě," vysvětluje. Ve vazbě získala kontakt na sdružení Podané ruce a neváhala ani chvíli. "Už bylo načase přiznat si, že svůj život nezvládám. Každý by to měl udělat, dokud ho droga úplně nezničí. Když se rozhodne, je dost možností, kde najít pomoc. Bojovat ale musí sám," shrnuje.
První týden léčení se jí v noci zdálo o pervitinu. Poprvé v životě. Pak to přešlo, zkušení ale říkají, že po půl roce se vrací chuť na drogu, kterou mohou provázet sny o jehle injekční stříkačky. Teď se to Martina snaží vymazat z hlavy. "Je tady tolik práce, že není čas myslet na něco jiného," vysvětluje. Ráda se stará o zvířata, byla u toho, když se narodila jehňata. "Překvapilo mě, na co všechno jsem si v té chvíli ze školy vzpomněla," říká potěšeně. Největší radost má, když se tu může projet na koni Korzárovi. Vyjdou z vrat a Martina si na chvíli užívá pocitu svobody.
________________________________________________________________________
Pašování drog vyneslo 11 let
Plzeňský deník | 6.2.2004 | rubrika: Plzeňsko | strana: 9 | autor: ČTK MARIE FIALOVÁ
Plzeň - Plzeňský krajský soud poslal na 11 let do vězení Albánce Fadila Aljiju za pašování heroinu do Německa. Je to o pět let vyšší trest, než mu vyměřil před rokem. Jeho krajana Mustafu Mustafa odsoudil ke čtyřem rokům vězení, zatímco poprvé ho osvobodil. Důvodem byla nová svědecká výpověB dalšího spoluobžalovaného Albánce.
Rozsudek není pravomocný, protože se Aljiju odvolal. Mustafa a státní zástupkyně si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.
Tři Albánci a jeden Čech se podle soudu podíleli v roce 2000 na převozu osmi kilogramů heroinu do Německa. Cizinci všechno popírali, Čech se částečně přiznal. Jeden z Albánců, Dželal Muriči, však své krajany usvědčil poté, co byl pravomocně odsouzen k deseti letům vězení. "Muriči před krajským soudem nevypovídal. Promluvil až před vrchním soudem. Jeho výpově, považujeme za věrohodnou, protože se k ní rozhodl až v době, kdy byl již odsouzen a nemohl nic ztratit. Jeho slova navíc doplňují i telefonní odposlechy," uvedl předseda senátu Milan Štejr.
Soud nakonec dospěl k závěru, že celý převoz drogy organizoval právě Aljiju. Obchod sledoval a řídil prostřednictvím mobilu a určoval i příjemce drogy. Mustafa podle verdiktu převážel heroin jen jedenkrát. Soud tedy přihlédl k jeho předcházející bezúhonnosti a uložil mu nižší trest.
________________________________________________________________________
Dealerský veterán skončil
Večerník Praha | 9.2.2004 | rubrika: Krimi | strana: 6 | autor: (tom)
24 hodin v Praze
Nové Město - Sedm let distribuoval drogy mezi narkomany sedmatřicetiletý recidivista. V těchto dnech ho muži zákona konečně zadrželi. Podařilo se jim prokázat také to, že pervitin prodával i mladistvým. Policejní komisař zahájil proti podezřelému trestní stíhání kvůli nedovolené výrobě a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Zároveň jej poslal za mříže s návrhem na uvalení vazby.
________________________________________________________________________
V Kábulu začalo mezinárodní jednání o drogách v Afghánistánu
Zpravodajství ČTK | 8.2.2004 | 10:09 | rubrika: Právo a krimi - Asie, Austrálie | autor: SVA
KÁBUL 8. února (ČTK) - V Kábulu dnes byla zahájena mezinárodní konference o drogách v Afghánistánu. Organizátorem akce, která je první svého druhu v zemi, je Británie a přítomno je na 200 odborníků. První den se jedná za zavřenými dveřmi a v pondělí má na konferenci vystoupit afghánský prezident Hamíd Karzáí. V severovýchodní afghánské provincie Badachšán již několik dní pokračují boje mezi místními veliteli, kteří se nemohou dohodnout na vybírání daní z prodeje opia.
Dosud v bojích zahynulo 20 lidí, 40 je zraněno a stovky civilistů před boji prchlo z domovů.
Z provinčního střediska Fajzábádu bylo na bojiště vysláno 100 příslušníků bezpečnostních sil jako posily.
Afghánská vláda doufá, že z konference vzejde konkrétní příslib finanční pomoci pro boj proti drogám. Podle agentury AFP by to mělo být 300 milionů dolarů.
Současnému afghánskému vedení se ani dva roky po pádu fundamentalistického Talibanu nedaří omezit produkci opia. Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, jehož ředitele Antonio Maria Costa je na konferenci přítomen, zjistil, že loni se dokonce produkce opia v Afghánistánu o šest procent zvýšila. Loni bylo z této asijské země vyvezeno 3600 tun opia. Z Afghánistánu pochází 77 procent opia, které je na světovém trhu.
Mezinárodní měnový fond ve zprávě o Afghánistánu v prosinci uvedl, že příjmy z obchodu s opiem tvoří až polovinu výnosů afghánského hospodářství.
Pomoc Afghánistánu v boji proti drogám zaštiťuje Británie. Příslušníci britských speciálních sil cvičí elitní afghánské komando, které má ničit laboratoře na výrobu heroinu. Poprvé tato jednotka zasáhla začátkem ledna právě v Badachšánu.
sva ank
________________________________________________________________________
Produkce opia dosáhla loni rekordních čísel
Lidové noviny | 9.2.2004 | rubrika: Zahraničí | strana: 6 | autor: čtk, reuters, afp
KRÁTCE ZE SVĚTA
AFGHÁNISTÁN
KÁBUL - V roce 2003 dosáhla produkce opia v Afghánistánu rekordních hodnot. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) činila hodnota vyvezených zhruba 3600 tun opia částky 2,3 miliardy dolarů. V příštím roce by podle odhadu expertů mělo dojít k dalšímu nárůstu. Tyto informace zazněly na včerejší mezinárodní konferenci o drogách v Afghánistánu. Vláda Hamída Karzáího doufá, že z konference vzejde konkrétní příslib finanční pomoci pro boj proti drogám.
________________________________________________________________________
Opium místo komunismu
Týden | 9.2.2004 | rubrika: Reportáž | strana: 44 | autor: David Steiner, Dušanbe
Magistrála pašeráků drog, země, v níž vládne postkomunista s autoritářskými sklony. Drobný středoasijský Tádžikistán se mohl v dobách Sovětského svazu chlubit alespoň nejvyšší horou na území impéria. Kdysi proslulý Pik Kommunizma ale zmizel s pádem SSSR z učebnic i map. Zbyla jen nejchudší postsovětská republika.
Šum proudu řeky Pjandž na klikaté afghánsko-tádžické hranici často přehlušuje střelba. Noc za nocí vyrážejí pašeráci do tmy, aby se pokusili přepravit na druhou stranu kilogramy heroinu a opia. Čekají na ně tisíce ruských pohraničníků sloužících v Tádžikistánu. Občas vybuchují granáty a rakety. Mrtví a ranění zůstávají na obou stranách. Tádžické úřady minulý měsíc oznámily, že ruští vojáci zadrželi loni na hranici spolu s místní policií rekordních 5,6 tuny heroinu. Navzdory rostoucí zahraniční pomoci a občasným akcím proti zkorumpovaným úředníkům zatím chudý stát boj s rozjetým narkobyznysem prohrává. Zabavená narkotika představují jen zlomek, podle optimistických odhadů snad desetinu drog pašovaných do země z Afghanistánu, odkud pochází zhruba sedmdesát až osmdesát procent veškeré světové produkce opia, suroviny pro výrobu heroinu. Většina drog putuje do Ruska a dál na západ právě přes Tádžikistán a další středoasijské republiky. Také kvůli obchodu s drogami přerušila Moskva v minulosti na více než rok přímé vlakové spojení s tádžickou metropolí Dušanbe. Afghánská narkotika se ale do země valila dál. Po silnicích a vzduchem. Smrtící kontraband se dokonce někdy z lidských a oslích hřbetů stěhoval do útrob těhotných žen. "Drogy přepravuje stále více žen v raných stadiích těhotenství. Za pět set dolarů jsou ochotné převážet heroin v břišní dutině," varovala už předloni protinarkotická jednotka v ruském Jekatěrinburgu. Většina obyčejných Tádžiků však z miliard za pašovaná narkotika nic nemá. Jejich průměrný měsíční plat se pohybuje kolem deseti amerických dolarů. Tádžikistán měl nejnižší HDP na hlavu v celém SSSR. Tehdy se mohl alespoň radovat z centrálních moskevských dotací, které tvořily přes čtyřicet procent příjmů republikového rozpočtu. Po rozpadu Sovětského svazu se proud peněz zastavil. Ekonomický rozvrat země dovršila vleklá občanská válka, která sice byla formálně ukončena v roce 1997, ale lidé umírali ještě řadu dalších let (viz rámeček Klanová válka). "Za sojuzu bývalo lépe. Stát se staral," shodují se v zimním blátivém Dušanbe vládní zaměstnanci v lépe či hůře padnoucích oblecích. Ani poválečná transformace dosud neměla na tádžickou společnost zásadnější dopad. Podle zahraničních organizací žije až osmdesát procent obyvatelstva pod hranicí chudoby a každé třetí dítě je podvyživené.
Voda a vodka
Prosinec, Dušanbe. Je lehce nad nulou, v ulicích se však stále obědvá venku. Jí se u plasto vých židlí a stolků, podávají se masové špízy, boršč s kroupami a okurkou či luštěniny s vejcem. A samozřejmě místní nadýchané kulaté chlebové placky, kterých si Tádžikové umějí vážit. "Drobky jsou také chléb," říká staré tádžické přísloví. Turistické příručky varují návštěvníky před pitím vody z kohoutků a infekčními nemocemi jako tyfus a cholera. Muži u sousedního stolu si však z rizika přenosných nemocí hlavu nedělají. Jeden rukama naláme chléb a oba jej společně jedí. S objednanou minerálkou nejsou spokojeni. Žádný problém, servírka po jednom z hostů vodu z reklamované sklenice ochutná, dá mu zapravdu a přinese jinou. Tentokrát už s bublinkami. Výměna proběhne v klidu, všichni se tváří spokojeně. K pokrmům pijí strávníci vedle vody čaj, pivo si tam za půlhodinu k jídlu nedá nikdo. Jiné je to s pitím alkoholu o několik hodin později v nedalekém obchodě s potravinami, drogistickým zbožím, několika kousky oblečení a hudebními kazetami. U jediného malého stolku přimáčknutého ke zdi se kolem šesté hodiny rychle vystřídají dvě pánské party. Vodka se tu pije z velkých "stakanů", zakusují se rozpůlené párečky nebo jakési "plněné housky". Hosté popíjejí potichu, baví se a smějí tlumeně. Rámus nedělají ani ti, kteří se motají. Do prodejny mezitím přicházejí ženy v místních dlouhých "županech" a v pantoflích, ruský voják si dá u prodejního pultu sklenici vodky a mladý chlapec se dvakrát otočí s nákladem chlebových placek na kole. Ohřát se zaskočí i několik policistů, kteří postávají po několika metrech u okrajů hlavní třídy. Jen jim věnuje prodavač úsměv a usadí je do "protekční" místnůstky s televizí. U prodejny zastavuje bílý džíp s nápisem OSN. Vy skáče z něj sedm veselých černovlasých chlapíků a všichni kromě mladého frajírka, zřejmě šéfa, ve špičatých botách popíjejí vodku.
Moskviče i koně
Tádžická metropole byla vytvořena uměle za Stalinovy éry, stejně jako celá národnostně a historicky nesourodá republika. Nyní žije v Dušanbe zhruba tři čtvrtě milionu lidí, v roce 1920, tedy devět let před vytvořením samostatného Tádžikistánu, jich bylo jen několik tisícovek. Metropole postrádá historické budovy, zato se může "pyšnit" řadou objektů ve stylu socialistického realismu, architekturu často oživují islámské prvky. Hlavní ulice brázdí malé, zcela napěchované mikrobusy, takzvané mašrůtky. V části města jezdí vedle autobusů i trolejbusy. Mezi osobními vozy dominují zasloužilé lady a moskviče. Dál od centra cválají jezdci na koních, lze narazit na krávu či osly. Domy v Dušanbe jsou nízké, často dvou- až třípatrové. Azbukou psané nápisy nad obchody střídá občas latinka. Na nápisech o sobě dává vědět i Kodak či DHL. V centru jsou ale častější nápisy lákající k výměně valut. Desítky lidí, mnohdy žen v šátcích, kolem nich zametají listí do černých kupek promíchaných se sněhem. Muži postávají na ulicích. Úřady udávají pouze šestiprocentní nezaměstnanost, podle jiných odhadů nemá práci až šedesát procent mladých lidí. Přesto zůstává Tádžikistán zemí s vysokým přírůstkem obyvatelstva, a to nejen vzhledem k postsovětskému prostoru. Průměrný věk je zde 19 let, tedy více než dvojnásobně nižší ve srovnání s Českou republikou. Tádžické ženy rodí v průměru čtyři děti. N apříklad řidiči z Dušanbe Razokovi jich dala manželka šest. Samé dívky. "Nejdřív se narodila dcera, pak další a další. Po šesté jsem si řekl dost," usmívá se drobný tichý čtyřicátník. S pětidolarovým měsíčním platem, stejným jako mají třeba učitelky v mateřských školách, se má co ohánět. Ještě o jedno dítě víc než Razok má učitel z malé vesničky na břehu horské řeky Varzob, k níž v létě před čtyřicetistupňovými vedry prchá mnoho obyvatel Dušanbe. Více potomků má sám všemocný prezident Ismail Rachmonov, jehož citáty podél popraskané silnice zpestřují cestu za oddychem a oblíbenými pikniky u zmíněné řeky, stékající z vysokých hor.
Svatba u památníku
Památník nezávislosti v centru Dušanbe, několikametrová socha legendárního panovníka Ismaila Sómóního (849-907) se lvy pod obrovským obloukem se zlatou korunou. Vládne zima, ale k monumentu směřují novomanželé. "Je to prostě tradice," vysvětluje pouť mladých párů k památníku jeden z černovlasých chlapíků nabízejících příchozím, že je vyfotografují s "otcem vlasti". Kamera fotoreportéra TÝDNE u nich vzbuzuje upřímný zájem a pohled přes její dlouhý objektiv takřka dětskou radost. Zahraniční turisté zde nejsou samozřejmostí. Mladý pár se zatím pomalu blíží k památníku v divokém rytmu bubínku a klarinetu. Ženich v tmavém obleku, nevěsta v "evropských" bílých šatech. Její doprovod v tradičních barevných tádžických šátcích občas poskakuje do rytmu. Až k soše hrdiny (podle zlých jazyků se poněkud podobá současnému prezidentovi) však všudypřítomný policista v beranici a s píšťalkou všechny svatebčany nepustí. Vystoupat po schodech a vyfotografovat se smějí jen vyvolení. Z nedaleké křižovatky se semafory přichází pískot další policejní píšťalky. Prodavač v botách zalepených izolepou nabízí z papírové krabice pestrou směs drobností.
Silnice jen někdy
Tádžikistán je velký jako bývalé Československo, přesto chce-li se člověk dostat z Dušanbe na sever, nezbývá mu často nic jiného než cestovat přes sousední Uzbekistán. Průmyslovější a bohatší sever je s centrální oblastí spojen jedinou nepříliš širokou silnicí, která bývá řadu měsíců v roce neprůjezdná. "Tam teď žádná technika neprojede. Je tam sníh, sníh," mává místní policista směrem k druhému největšímu městu země. "Cesta na Chodžent je neprůjezdná od půlky listopadu a uvolní se někdy květnu." Název severní metropole Chodžentu, bývalého Leninabadu, prošel procesem derusifikace a dekomunizace místních názvů po rozpadu SSSR. Tehdy zmizela i jména dalších velkých měst, jako třeba Kolchozabadu (dnes Tugalan) či Komsolabadu (Derbend). Pro československé občany byl známější název nejvyšší hory Pamíru Pik Kommunizma (7495 metrů), dnes pojmenované po Sómóním. Přejmenování Leninabadu a dalších míst ale radikální rozchod s komunistickou minulostí neznamená. V centru Dušanbe ji připomíná třeba velká socha Lenina v tradičním "park u kultury a oddechu", nakročená ve znamení světlých zítřků směrem k pracujícím. Navíc kádry bývalého režimu jsou stále u moci a závan doby kultů osobností lze pocítit i v prezidentském paláci. V obchůdku pro prověřené tam vedle pohledů ze zlatých sovětských časů nabízí úslužný prodavač i mnoho reprezentativních knih o prezidentu Rachmonovovi. V čele státu je již od roku 1992, v roce 1997 přežil se zraněním nohy pokus o atentát. Dva lidé tehdy zahynuli, dalších padesát bylo zraněno. Exploze a přestřelky komplikovaly obyvatelům Tádžikistánu život i v dalších letech. Ještě v roce 2001 zabil výbuch v obchodním domě v Dušanbe dva lidi, zastřeleni byli mimo jiné ministr kultury, náměstek ministra vnitra či prezidentův zahraničněpolitický poradce. Bezpečnostní situace se sice od té doby zlepšila, některé západní vlády ale stále varu jí své občany před vycházením po setmění či procházkami bez doprovodu. Násilná kriminalita je v zemi rozdělené mezi různé rodové klany stále problémem.
Za zlaťáky do Ruska
Neradostná situace, v níž se země nachází, žene každoročně statisíce Tádžiků za prací do ciziny, nejčastěji do Ruska. Některé údaje hovoří až o milionu mužů vydělávajících v cizině. Část z nich se každoročně vrací, někteří přijíždějí k rodinám jen jednou za několik let. Z některých vesnic na severu zmizí na jaře téměř všichni muži. Sezonně odjíždí za prací i mnoho státních zaměstnanců z měst, třeba ze středních škol nebo nemocnic. Stálá zaměstnání dočasně mění za nekvalifikovanou práci, ovšem s několikanásobně většími výdělky. Zaměstnání v cizině je pro některé rodiny takřka otázkou života a smrti. Cestující za prací musejí často projít martyriem, při cestě vlakem z Dušanbe do Ruska bývají vystaveni ponižujícím kontrolám při přejezdech hranic. Není jich málo, během tří dnů čtyřikrát do Uzbekistánu a třikrát do Turkmenistánu. To vše podstupují v přecpaných kupé, uráženi a okrádáni, bez záruky, že se dostanou do Ruska. Cestující platí "průvodci", který vyjednává s hraničními hlídkami, někdy dávají peníze vyděračům a zprostředkovatelům práce. Při cestě zpět jim hrozí okradení. Chudobu Tádžikistánu prohlubují opaku jící se přírodní katastrofy a epidemie, na jejichž potření nemá země dost pitné vody a léků. Tyfus zasáhl na konci občanské války v roce 1997 asi šedesát tisíc lidí a vyžádal si desítky obětí. Loni na podzim postihla epidemie tyfu i Dušanbe. Po katastrofálním suchu v roce 2000 ohrožoval zemi hlad. Od té doby se situace trochu zlepšila. Západ se snaží Tádžikistánu pomoci kvůli rostoucímu zájmu mocností o celý region v souvislosti s bojem proti terorismu a drogám. Není to ale tak dávno, kdy si ředitelka mezinárodní federace Červeného kříže Charlotta Relanderová povzdechla: "Tádžikistán je svým způsobem zapomenutá země a je složité najít pro ni dárce."
Klanová válka
Tádžikistán rozvrátila po rozpadu SSSR několikaletá ničivá občanská válka. Stály za ní nejen politické a náboženské rozpory, ale hlavně tradiční klanové a regionální vazby a zájmy v uměle vytvořené zemi. Válka, která si vyžádala asi padesát tisíc životů, vypukla v roce 1992 mezi prokomunistickou klikou reprezentovanou dosavadním prezidentem Rachmonovem a islámskou opozicí. Rachmonov se udržel za podpory více než dvaceti tisíc ruských vojáků. Během konfliktu ztratila vláda kontrolu nad řadou území ovládaných četnými klany. Na mnoha místech zůstaly fakticky u moci i po příměří v roce 1997. Loni si Rachmonov pojistil pozici referendem o ústavních změnách, které mu mají umožnit být opět zvolen. Referendum i volby v roce 1999 zpochybnila Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
|
|
|
| Taker |
AD Kadidlo jako droga THC?
Tak tohle kdyby se fakt potvrdilo by myslim docela slušně zahejbalo drogovou scénou. Jen si to zkuste představit: každej na zahradě aspoň pět takových kadidlových stromů jak píšou a pěkně voškrabávat pryskyřici a už by to jelo :D
Ale pochybuju o tom - zase ňákej žvást... |
|
|
|
