| breeder |
Dzurinda míní, že jsou lepší rozkoše než kouření marihuany
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 14:29 | rubrika: Mix zajímavostí - Evropa, ES, NATO | autor: JPL
BANSKÁ BYSTRICA 30. ledna (zpravodaj ČTK) - Více sportovat než se zabývat drogami doporučil dnes slovenský premiér Mikuláš Dzurinda studentovi gymnázia v Banské Bystrici, který byl zvědavý, zda se někdy na Slovensku bude moci legálně kouřit marihuana.
"Na tričku máte nápis 'athlet'. Držte se toho hesla," řekl předseda vlády mladému muži v rámci diskuse na různá témata, které se účastnilo asi 300 studentů. "Myslím si, že zeměkoule nabízí mnohem více rozkoše," dodal, za což sklidil potlesk.
Dzurinda, který většinou odpovídal na nepopulární otázky týkající se budoucího placení studia a internátů, studentům alespoň přislíbil větší rozšíření počítačů a internetu do všech typů škol.
"Billa Gatese zřejmě všichni znáte. Mluvil jsem s nim před několika dny," chlubil se premiér. Dohoda, kterou s ním podepsal, prý přiblíží slovenské školství k evropskému standardu. "To znamená, že jestli dnes připadá na jeden počítač sto studentů, už v brzké době to bude jen třicet," dodal.
Jozef Poliak dr |
|
|
| breeder |
Deníky Bohemia: Policisté zatkli v Liberci tři dealery drog
Zpravodajství ČTK | 31.1.2004 | 11:50 | rubrika: Právo a krimi - Liberecký kraj | autor: IVC
LIBEREC 31. ledna (ČTK) - Tři hlavní organizátory obchodů s extází dopadli v Liberci detektivové Národní protidrogové centrály. Při zatýkání před libereckým nákupním centrem u nich policisté našli 9000 tablet extáze, jejichž cenu odborníci odhadli na 1,35 milionu korun, a také téměř půl milionu korun v různých měnách. Informují o tom dnešní Deníky Bohemia v Libereckém kraji.
Přestože samotné zatčení trvalo podle deníku jen několik minut, sledování drogových obchodníků bylo dlouhodobé. Policisté centrály pracovali na odhalení klíčových osob téměř půl roku. V Liberci, kde byli pachatelé zadrženi, se podle detektivů protidrogové centrály skrývali nejčastěji.
Trojice zatčených je ve věku od pětadvaceti do sedmatřiceti let. Jeden z nich byl navíc podle deníku v souvislosti s drogami vyšetřován už v roce 1998, kdy byl členem takzvané kosovsko- albánské skupiny, která obchodovala s heroinem. Byl obviněn, zatím ale nebyl pravomocně odsouzen, uvádí deník.
"Jsme rádi, že akce dopadla úspěšně. Dopadení organizátorů je pro nás důležité," řekl deníku jeden z členů centrály. Pachatelé byli podle něj obviněni z organizování dovozu a distribuce extáze. Za to jim hrozí až deset let vězení. Na muže, který už byl pro podobnou činnost v minulosti vyšetřován, uvalil soud vyšetřovací vazbu.
"Myslím, že všichni tři si zaslouží tresty nejvyšší. Už proto, že se jednalo o organizátory a navíc trestná činnost jednoho z nich byla opakovaná," řekl deníku ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous.
ivc mal |
|
|
| breeder |
Muž, zadržený v Liberci, má na svědomí převoz 50 kg heroinu
Zpravodajství ČTK | 1.2.2004 | 19:05 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: JHR
PRAHA 1. února (ČTK) - Jeden z trojice mužů, u kterých v minulých dnech v Liberci detektivové Národní protidrogové centrály (NPC) našli 9000 tablet extáze, má na svědomí převoz 50 kilogramů heroinu z České republiky do Velké Británie v roce 1995. ČTK to řekl pracovník NPC, který si nepřál být jmenován.
Nyní devětatřicetiletému muži z Liberce bylo v souvislosti s pašováním heroinu před lety sděleno obvinění, pravomocně odsouzen však dosud nebyl. Drogy do Londýna převážel český řidič autobusu Tomáš Honz, který si za to nyní ve Velké Británii odpykává 26 let vězení. "Honz byl obyčejný kurýr, pašování drog organizovala skupina pachatelů přímo z České republiky, zadržený muž se přitom pohyboval v jejích vyšších kruzích," upřesnil zaměstnanec NPC. Zadržený muž podle něj figuruje v dalších drogových kauzách, nyní je jako jediný ze zadržené liberecké skupiny ve vazbě.
Heroin se podle Národní protidrogové centrály pašuje z Asie do západní Evropy většinou takzvanou balkánskou cestou, Česká republika je pouze tranzitní zemí. "Pašeráci u nás pouze mají své tranzitní sklady," upozorňuje anonymní pracovník centrály.
Fakt, že se detektivům tentokrát podařilo zajistit právě extázi, podle něj potvrzuje trend, kdy syntetické drogy postupně vytlačují ostatní návykové látky, včetně heroinu. "Heroin je pro pašeráky nebezpečný, musí se vyrobit na vzdáleném místě, pak se teprve se všemi riziky přepravuje do cílové země," vysvětluje důvody expert z NPC. Syntetická droga se však podle něj může vyrobit prakticky kdekoli, vstupní kapitál je mnohem nižší. Dnes navíc vznikají úplně nové drogy s nižší koncentrací působící látky, ale s vyššími účinky, dodává.
Jakub Hornek mal |
|
|
| breeder |
Belgičtí policisté budou mít oficiálně zakázanou marihuanu
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 08:50 | rubrika: Mix zajímavostí - Evropa, ES, NATO | autor: MSK
BRUSEL 30. ledna (zpravodaj ČTK) - Ani doušek piva, ba ani šluka marihuany si nebude moci ve službě dopřát belgický policista. Ne že by se něco takového dosud doporučovalo, ale podobné a další zákazy a příkazy dostane zanedlouho 42.000 policistů "černé na bílém", jakmile král Albert podepíše nový kodex chování strážců zákona.
Kodex se sice připravuje v tak náramném utajení, že ho dosud neviděla ani hlava státu, ale přesto se návrh v konečné verzi dostal do rukou listu La Derniere Heure. A ten neváhal odtajnit třeba poznatek, že strážci zákona budou mít zakázanou přílišnou horlivost. Už to je podle listu "hotová revoluce".
Zkrátka, 3513 komisařů, 8006 vrchních inspektorů, 23.949 řadových inspektorů a zbytek personálu se má na co těšit. Kodex jim zavelí opustit vyjeté koleje rutiny a nejprve se v řádně ostříhané hlavě systematicky zamyslet, než přikročí k činům, a pak nebudou moci utéci od vlastní odpovědnosti - alespoň podle kodexu.
Občanům budou muset policisté v uniformě, samozřejmě pečlivě vyčištěné dle pokynu o upraveném zevnějšku, na požádání sdělit své jméno a jednotku. Ale výslovně budou mít zakázáno plést se jim do soukromého života, respektive musejí omezit otravování občanů na nezbytnou míru. O respektování důstojnosti každého perlustrovaného ani nemluvě.
Pro soukromé účely nebudou moci využívat služebních aut či jiných prostředků. V případě politické kandidatury budou muset opustit šiky kolegů. Vypukne-li v policii stávka, stávkující budou povinni brát ohled na kolegy, kteří přesto pracují. Alespoň že je povoleno přijímat dárečky, avšak jen symbolické.
Prostě chování policistů se má vyznačovat "taktem a zdvořilostí" a kodex jim velí zdržet se "veškerého nepřátelství, agresivity, ponižování či provokací".
msk dr |
|
|
| breeder |
Liberálně přímo do otroctví
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Názory | strana: 7 | autor: JIŘÍ VACEK
Na článek „Milost thajským vězňům“ (MFD 28. 1.) autorů z Liberálního institutu nelze nereagovat. V ČR jsme si zvykli v drogové problematice již skoro na všechno, co je nazýváno liberalizací drog, popřípadě dekriminalizací či legalizací.
Máme místopředsedu vlády, který navrhoval netrestat 250 marihuanových cigaret, testujeme v rámci programů schválených vládou ilegální narkotika na diskotékách, neustále někdo navrhuje zavést „šlehárny“ (místnosti pro aplikaci ilegální drogy), provádíme všechny druhy statistik (aby si každý mohl vybrat eventuální úspěšnost) a v rámci tzv. vyváženosti řídí stát protidrogovou problematiku kaskádou komisí, rad a výborů.
Polemika
Ale pánové z Liberálního institutu předčili vše. Při pokusu o kritiku Václava Klause, že okamžitě neudělí zločincům přivezeným z thajského vězení milost, ukázali zároveň, že se máme jako společnost na co těšit. Když opomenu opravdu žertovná přirovnání „četl jsi Garyho Beckera nebo Miltona Friedmana“, musíš dát přece milost, protože oba dva pánové kritizují státní zákazy obchodování s drogami. Za daleko nebezpečnější považuji myšlenku, jak normální je obchodovat s narkotiky a že pánové Emil Novotný a Radek Hanykovics jsou jen lidé, kteří si chtěli přivydělat, a co je na tom vlastně špatného. A pro pravověrné (odlišovat od levověrných) liberály není obchod s drogami žádný zločin. Tak jednoduché to je.
Teroristé nebo jejich přívrženci, financovaní z výnosů prodeje ilegálních narkotik, jsou vlastně jenom jinak nazývaní liberálové, kteří v tomto dobrovolném obchodě (cituji autory) jen vyhovují poptávce naší devastované společnosti. A nakonec, vždyť je tu ještě obchod se zbraněmi a strategickými látkami. Také pravděpodobně žádný problém, protože i ten je činěn dobrovolně a prospívá oběma stranám. Že jsem nikdy podobné názory nepochopil, a to ani po přečtení Friedmanova On Liberty and Drugs (O svobodě a drogách), je jistě dáno tím, že jsem přesvědčen, že svět, ve kterém žiji, potřebuje pravidla, zákony a mantinely, protože ctím lidský život jako takový a řada lidí by bez pravidel neuměla společně žít.
Je něco jiného dívat se z oken Liberálního institutu, filozofovat o všem možném, papat kaviár a vyprávět si o globálním řešení problematiky drog než mít doma drogově závislého a zničeného člověka, který ještě může být kvalitním nosičem žloutenky, popřípadě HIV. Je i populární mluvit a psát o svobodě jedince a nepřipouštět si, že svoboda končí tam, kde omezuje druhé. Drogy dovedly statisíce lidí k smrti a k otroctví závislosti a na konci těchto cest nikdy nestáli ani liberálové, ani jim různě příbuzné formy intelektuálů. Liberál (pravověrný), který ve svých úvahách vědomě posílá tisíce lidí do drogového otroctví a žádá pro obchodníky se smrtí milosti, není nakonec ničím jiným než dobrým pomocníkem organizovaného zločinu a mezinárodního terorismu, stejně jako cynikem k životu druhých.
Ale nejlepší by bylo začít u sebe. Pánům doporučuji pravidelně brát drogy, možná si s nimi ku prospěchu obou stran zaobchodovat, protože pak už je nebudou určitě zajímat žádné milosti. Když budou mít štěstí a jejich utrpení nebude trvat dlouho, zemřou jako pravověrní liberálové s knihou Miltona Friedmana v ruce. Pokud ji předem nenechali v antikvariátu nebo zastavárně a pokud budou ještě vědět, kdo teoretici liberalismu byli. Připomínat, že pánové opomněli smlouvy s Thajským královstvím, ve kterých se píše o délce trestu, jenž musí být vykonán, je snad při rétorice autorů skoro zbytečné. Vždyť už jsme podepsali tolik mezinárodních dohod týkajících se problematiky drog a na řadu z nich také ohled nebereme. Zde asi platí jiná slova, také liberála - K. Havlíčka Borovského: „Za podpis ruka nebolí, já podepíšu cokoliv.“ Bylo by dobré v zájmu ČR a jejího postavení dohody plnit. |
|
|
| breeder |
EXPRES
Blesk | 31.1.2004 | rubrika: Čechy/Morava | strana: 5
* Usušil si malér
STRAKONICE (kli) - Konopí, které vypěstoval na poli za městem, sklidil a usušil mladík (23) ze Strakonic. Vyrobit z něj marihuanu však už nestačil. Rostliny mu zabavili policisté a zahájili jeho trestní stíhání. |
|
|
| breeder |
EXPRES
Blesk | 31.1.2004 | rubrika: Čechy/Morava | strana: 6
* Hrůza v bytě
JABLONEC NAD NISOU (sž) - Opuštěný byt neplatiče nájmu otevřel správce městských domů v Jablonci nad Nisou. Spolu s policisty objevil fekálie v umyvadle, zbytky marihuany a prasklý vodovod. |
|
|
| breeder |
Nástrahy ve světě mladých. Drogy. Písecko je bere také. A stále víc
Listy Písecka | 30.1.2004 | rubrika: Písecko | strana: 19 | autor: JARKA HÁLKOVÁ
Písek - "Nechápu, jak si někdo může vědomě ničit zdraví fetem. Nikdy mě nenapadlo navozovat si povznesenou náladu třeba marihuanou. Vždyś jsou to jen šidítka pro tělo," filozofuje rozumně sedmnáctiletá Tereza. Je studentkou jedné písecké střední školy. Stejně jako její vrstevník Honza. "Trávu si občas dám. Když jdeme s kamarády pařit. Z hecu si kluci občas taky dají extázi, ta se nechá na diskotékách v pohodě splašit. Já to nezkoušel. Do drog jít nehodlám," přibližuje svět mladých. Jaký vlastně je? Svět mladých je krásný a nebezpečný. Lehce se v něm dá sklouznout po šikmé ploše. Statistiky vykazují alarmující čísla. A to i na Písecku.
"Během loňského roku jsme zaznamenali 116 uživatelů drog. Jednalo se hlavně o experimentárory, tedy o mladé lidi, kteří se s drogou dostali do kontaktu poprvé. Naštěstí chtěli svůj problém řešit, takže se obrátili na kontaktní centrum," říká konzultantka sociálně psychologického centra Arkáda, jehož součástí kontaktní centrum je, Miroslava Pravdová. Za číslo 116 by dala velký vykřičník. Proč? Uživatelů drog ve srovnání s rokem 2002 rapidně přibylo. Tehdy Kcentrum evidovalo "pouze" 53 lidí. Samotný Písek ví o 69 uživatelích. Protivín o jedenácti, Milevsko o pětadvaceti. Čísla však jsou každopádně vyšší. Spousta uživatelů zůstává v anonymitě a v Kcentru pomoc nehledali.
Z loňského celkového počtu uživatelů drog bylo 25 žen a 91 mužů. Nejohroženější věkovou skupinou je mládež od 16 do 20 let. "Podle našich zkušeností a postřehů se většinou jedná o mladé lidi, kteří nemají dobré zázemí v rodině. Rodiče nepovažují za autority, vzhlížejí ke kamarádům v partě. Také jsme vysledovali, že drogám snáze podléhají žáci učilišś," uvádí Miroslava Pravdová.
Zná recept, jak děti uchránit před drogami? "Neexistuje," odpoví z patra. "Prevence sice dokáže hodně toto nebezpečí eliminovat, ale pořád to gró zůstává na rodičích. Na jejich stylu výchovy, na důvěře mezi nimi a dětmi," apeluje na rodiče konzultantka.
"Se svým synem o drogách mluvíme. Je mu devět let. Snad se nám podaří ho uchránit. Jako matka se pochopitelně budoucnosti bojím. Mohu syna vychovat sebelíp, přesto může sklouznout," má z dospívání syna už teď strach třicetiletá Petra. Je vůbec v silách mladého člověka nástrahám světa odolat?
Foto: Od zdánlivě nevinné marihuany je už jen krátká cesta k tvrdým drogám.
Ilustrační foto Pavel Hubka |
|
|
| breeder |
Příběh dokonalé rozkoše aneb Nebezpečná vůně "perníku"
Listy Písecka | 30.1.2004 | rubrika: Písecko | strana: 19 | autor: JARKA HÁLKOVÁ
Písek - Míša do Arkády přišla před dvěma lety. Proč? Užívala nitrožilně pervitin, kouřila marihuanu a občas zkusila extázi nebo lysohlávky. Vyměňovat jehly a stříkačky chodila sama a pravidelně až třikrát týdně. Vztahy mezi ní a matkou nebyly zrovna nejlepší. Matka často kritizovala její kamarády a často ji kontrolovala.
"Pervitin jsem poprvé vyzkoušela v prváku střední školy," přiznává Míša. Její prospěch byl výborný, a tak nikoho nenapadlo, že tahle pilná studentka experimentuje s drogou. Seznámila se s partou a volný čas trávila posedáváním na lavičkách v parku a místních hospůdkách.
Konzultantce centra se podařilo získat Míšinu důvěru. Dívka hodně mluvila o tom, proč vlastně drogy bere. Pocit, když si aplikuje drogu do těla, přirovnávala k dokonalé rozkoši. Také se domnívala, že se jí bude lépe učit, protože nebude ospalá a unavená. To sice fungovalo, časem však zjišśovala, že si naučenou látku vůbec nepamatuje. Její prospěch se zhoršoval.
Pro Míšu bylo zásadní to, že díky pervitinu začala hubnout. Snižování váhy bylo dostatečným motivem, aby v užívání drogy pokračovala. Sebemenší riziko si nepřipouštěla. Byla nad věcí a tvrdila že "to" má pod kontrolou.
Míša užívala pervitin intenzivně pět měsíců. Najednou jí obvyklá dávka přestávala stačit. Přidala ještě jednu. Málem zkolabovala. Byla převezena na anesteziologickoresuscitační oddělení do nemocnice.
Pro Míšinu matku to byl šok. Doma určila jasná pravidla hry. Zlepšení prospěchu, žádné zameškané hodiny, přerušení kontaktů s partou, pravidelné docházení na drogové testy . . . Jediný kolaps a Míša by musela opustit domov a starat se o sebe bez matčiny pomoci.
Po propuštění z nemocnice uběhl měsíc. Míša začala znovu docházet do centra. Neměnila si jehly, ale potřebovala podporu a pomoc. Ve vzpomínkách se vracela k okamžikům, kdy s drogami začala. Vzpomínala na svou touhu být členem party, která se liší od ostatních. S důvěrou svěřovala i své současné pocity. Musela překonávat chuś na drogu, která ji tak dvakrát do měsíce přepadávala. Nakonec vyprávěla i o svých plánech do budoucna. Teď Míša studuje mimo Písek. Do Kcentra, kde jí tolik pomohli, občas zavítá, aby svou důvěrnici informovala, jak se jí vede. |
|
|
| breeder |
Chtějí se lidé stále stejně bavit jako před léty?
Listy Strakonicka | 30.1.2004 | rubrika: Strakonicko | strana: 18 | autor: Slávka Petráková
PTÁME SE FRANTIŠKA MAREŠE
Do hudby vstoupila technika a počítače. Neexistují ani zákazy, příkazy nebo cenzury. Ale existuje chuś se jít pobavit tak jako před léty? Téměř dvacítku let pouštíte lidem hudbu, co se od té doby změnilo?
Dříve bývala návštěvnost větší, byly zaplněné takové sály, které jsou dnes zavřené, například na Podsrpu, v Dražejově. Když jsem začínal, byli jsme čtyři v kraji a vyznávali se Beatles. Teď převládá techno. Věková kategorie se také snížila. Před léty začínali chodit k zábavám starší, tak osmnáctiletí. Jedny a ty samé tváře jsem viděl pět až šest let, teď chodívají mladší a hodně brzo skončí. Jak se změnilo jejich chování, je na zábavách stejná atmosféra?
Občas nějaká rvačka byla, na vesnici to bylo normální. Po několika pivech se do sebe pustili kluci ze sousedních vesnic. Jen jednou, co pamatuji, vytáhli nůž. Teď agresivita a násilí stoupá. Vyskytují se drogy?
Podle mě to není zcela tak, jak to uvádějí média. Mladí dnes nemají tolik peněz. Nepozoruji, že by tančili zfetovaní, s extází, neboli jak se říká s taneční drogou, jsem se nesetkal. Stalo se, že přišel kluk a nabízel mi marihuanu, ale můj nezájem ho odradil. Záleží hodně také na prostředí, na výchově v rodině. Jakou hudbu posluchači vyžadují?
Výběr je velký, na každou produkci si vezu s sebou dva tisíce melodií. Celkem jich mám na různých nosičích desetitisíce. Musím být připravený na všechno. I na to, že se s moderními skladbami bude střídat styl country a polky a valčíky. Na čem se diskžokej jinak ještě podílí?
Tak třeba s paní Kolářovou a svazem invalidů jsme tu například pořádali festival postižených muzikantů, který byl jediný v celé Evropě. Přijel sem jako host Hutka, Neckář, David. Strakonice jsou, myslím, hudbou dost známé, teď tu oslaví třicetiny Katapult. Stalo se vám někdy něco nepředvídaného?
Občas ano. Třeba to, že sotva jsem si vybalil přístroje, tak po chvíli zábava skončila. To jsem hrál na jedné svatbě nedaleko Strakonic a mezi rozjařenými tanečníky došlo k nějakému strkání. Následovala facka a otec nevěsty zastavil hudbu a vše ukončil. Jaká je současnost? Chtějí se tedy lidé bavit?
Řekl bych, že v posledním období je útlum. Klasické zábavy na vesnicích už nejsou, lidé mají spoustu starostí, za zábavu už nevydávají tolik peněz. I vstupné šlo za ta léta, tak jako všechno, dost nahoru. Mladých je čím dál tím méně. Kdysi se hrávalo čtyři hodiny, od sedmi do jedenácti a hned po začátku byl zaplněný sál. Teď, když se na plakát uvede, že začátek je v osm, lidi přijdou o hodinu déle. Nevím, čím to je.
Strakonického diskžokeje se ptala Slávka Petráková. |
|
|
| breeder |
Z ČERNÉ KRONIKY
Plzeňský deník | 30.1.2004 | rubrika: Plzeňsko | strana: 10 | autor: (sk)
Alkohol v nich probudil agresivitu
Plzeň - Snesitelnou míru alkoholu neodhadl ve středu pozdě večer pětadvacetiletý Plzeňák. Ve skvrňanském bytě si troufl na třiatřicetiletou ženu a navíc rozbil skleněnou výplň dveří. Napadená Plzeňanka proto zavolala policisty, kteří podnapilého muže odvezli na záchytku k vystřízlivění. Alkohol jako společníka na noční zábavu si také vybral devatenáctiletý mladík z Plzně. Rozjařený chlapík zavolal včera dvě hodiny po půlnoci na linku 158. Po příjezdu policejní hlídky byl agresivní a strážcům zákona sprostě nadával. Proto také skončil na záchytce.
Vydělával na prodeji drog
Plzeň - Šest a půl tisíc si v loňském roce vydělal šestatřicetiletý muž za prodej marihuany v jednom nočním klubu v centru Plzně. Postupně prodal 10 gramů konopí za dva a půl tisíce korun sedmnáctileté dívce, stejnou drogu v tomtéž množství a za shodnou cenu přenechal osmnáctileté slečně a od jedenadvacetiletého mladíka inkasoval jeden a půl tisíce korun za necelých pět gramů konopí. Včera si šestatřicetiletý dealer drog z Plzně za své obchody převzal usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. |
|
|
| breeder |
Rodiče mají strach o své děti
Ústecký deník | 30.1.2004 | rubrika: Ústecký deník | strana: 2 | autor: MARTIN CHLOUBA
Děčín - Několikanásobně se zvýšil počet rodičů, kteří žádají o pomoc pracovníky krizové intervenční linky děčínského K-Centra.
"Za posledních čtrnáct dní u nás hledalo pomoc osm rodičů, kteří měli podezření a obavy o své dítě. Jindy to jsou dva až tři za měsíc," uvedla vedoucí K-centra Lucie Plíhalová. Podezření rodičů se potvrdilo a všech osm mladých lidí ve věku patnáct až šestnáct let drogy užívá. "Dva z nich k nám na terapie chodí, u ostatních jsme v kontaktu s matkami, kterým radíme, jak postupovat," doplnila Plíhalová.
Nejčastější nelegální drogou, kterou děti a mládež na Děčínsku užívají, je marihuana. Má negativní účinky především dýchací ústrojí a také mozkovou činnost. "Při pravidelném používání mohou vzniknout u člověka psychické poruchy," varovala Plíhalová. Jedná se například o krátkodobé zapomínání, schizofrenii, deprese nebo epilepsii. Podle statistik přitom vyzkoušelo marihuanu kolem sedmdesáti procent mladých lidí v Česku.
Děčínské K-centrum zavedlo nově také terénní mobilní telefon, který je k dispozici každý všední den. "Pro narkomany funguje jako krizová telefonní linka. Také sem mohou volat lidé, kteří naleznou ve městě odhozené stříkačky," uvedl vedoucí terénních programů K-centra Pavel Hrbáč.
Právě s bezplatnou výměnou použítých stříkaček někteří lidé nesouhlasí. Pracovníci K-centra však upozorňují, že se tak předejde mnohem většímu nebezpečí. "Je levnější vynaložit finanční prostředky na prevenci, než potom řešit důsledky," uvedla vedoucí Kcentra Lucie Plíhalová. Dodala, že nakažený narkoman je pro společnost velká zátěž a také hrozí nebezpečí šíření naklažlivých nemocí.
Kuřáků marihuany přibývá
* marihuana je nejčastější nelegální drogou, kterou děti a mládež na Děčínsku užívají
* podle odborníků může kouření marihuany negativně ovlivňovat dýchací ústrojí a mozkovou činnost |
|
|
| breeder |
očekáváme
Zlínské noviny | 2.2.2004 | rubrika: Titulní strana | strana: 1
* Katolický svátek Uvedení Páně do chrámu Hromnice.
* Zahájení jarních prázdnin pro žáky základních, středních a speciálních škol ve Zlínském kraji. Potrvají do 8. února.
* Začíná hlavní líčení se šesticí Čechů, kteří se budou zodpovídat z organizování obchodu s drogami. Obžaloba pěti mužům a jedné ženě klade za vinu, že v Evropě organizovali obchod s marihuanou, kokainem a hašišem. Za to jim hrozí 10 až 15 let vězení.
* Začíná ME v krasobruslení. |
|
|
| breeder |
Omamné a psychotropní látky zajištěné vloni na Přerovsku
Nové přerovsko | 30.1.2004 | rubrika: Statistika kriminality 2003) | strana: 5 | autor: PETRA UVÍROVÁ
* marihuana 3 785,00 g
* hašiš 12,20 g
* opium 1,16 g
* metamfetamin 16,20 g
* lysohlávky 6,15 g
(Jedná se o toxikologicky využitelné části po odstranění nevýznamných částí rostlin) Zdroj: Policie ČR |
|
|
| breeder |
Výrobci drog s sebou často převážejí mobilní varny
Nové přerovsko | 30.1.2004 | rubrika: Statistika kriminality 2003) | strana: 5 | autor: PETRA UVÍROVÁ
(Přerov) Policisté na Přerovsku vloni prověřovali na čtyři desítky osob v souvislosti s výrobou a distribucí drog, přičemž proti 29 pachatelům bylo již zahájeno trestní stíhání. Podle přerovské policejní mluvčí Michaely Sedláčkové patřila v uplynulém roce objasněnost trestných činů v oblasti drog k jedné z nejvyšších. Ze 23 případů se jich totiž podařilo uzavřít trestním stíháním 17. Policisté odhalili také šest laboratoří na výrobu omamných a psychotropních látek.
"V lednu loňského roku byla v Přerově při silniční kontrole objevena varna - a to přímo v osobním vozidle. Čtyři mladí muži z Přerovska a Olomoucka se chystali na výrobu metamfetaminu a bylo zjištěno, že minimálně v jednom případě již varnu použili," popsala jeden zpřípadů mluvčí. Podle jejích slov jsou mobilní varny mezi výrobci a distributory drog poměrně rozšířené. "Pachatelé si vozí laboratoř s sebou, aby si byli schopni drogu kdykoliv a kdekoliv vyrobit," vysvětlila. Z jednoho varu se přitom dá zhotovit až 10 gramů pervitinu, přičemž 1 gram se prodává zhruba za 1 tisíc korun.
Ke druhému většímu odhalení výrobců drog došlo v srpnu loňského roku také v Přerově. Při policejní akci byli zadrženi dva muži a jedna žena ve věku od 20 do 30 let zokresů Přerov a Olomouc. Policie při domovní prohlídce v bytě ženy zajistila kompletní varnu a větší množství různých druhů drog - pervitin, marihuanu, hašiš, opium a lysohlávky. V tomto případě už ale pachatelé nevyráběli drogy jen pro svou vlastní potřebu. "Jeden z mužů se zabýval i distribucí drog a v současnosti je za to vazebně stíhán," upřesnila.
Podle policistů ze Služby kriminální policie v Přerově, kteří se drogovou problematikou zabývají, se některé případy šetří i jako přestupky - těch bylo vloni spácháno celkem 26. Za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů hrozí trest odnětí svobody od 1 do 5 let. |
|
|
| breeder |
KOKAIN
Blesk magazín | 30.1.2004 | rubrika: Zajímavost | strana: 6 | autor: LENKA DOSTÁLOVÁ
Bílá smrt!
Říká se mu »sníh« nebo »bílá smrt«. Někdy také luxusní droga slavných. Nejčastěji ale prostě »koks«. Kokain! Droga, kterou vyzkoušel snad každý, kdo měl něco společného se showbyznysem. "Když letím přes Alpy, připomene mi to všechen kokain, který jsem vyšňupal," přiznal se například britský zpěvák Elton John. A nelhal! Jeho spotřeba této drogy byla neskutečná. »Lajnu« si prý dával každých deset minut a přestávky dělal jen proto, aby ji zapil vodkou s martini. U nás je nejčerstvější kokainovou aférou ta, ve které figuruje zpěvák Petr Muk. Už za pár dnů jde kvůli tomu k soudu! Jaká je vůbec historie kokainu? Kdy se dostal k nám a kdo slavný v něm jel? A jak moc se musí kokainista plácnout přes kapsu?
Kokain se získává z listů rostliny koky, která roste v Jižní Americe. Žvýkali ji už indiáni, ale až vojáci přivezli koku koncem 19. století na severní polokouli. Majitelé plantáží ji pak ve formě sirupu nabízeli dělníkům, aby zvýšili jejich výkonnost. Později se stal kokain drogou pařížské i londýnské bohémy, experimentoval s ním i proslulý vídeňský psychoanalytik Sigmund Freud. Aby ne! Kromě jiných účinků totiž zvyšuje sexuální prožitek. Netrvalo dlouho a objevil ho Hollywood... Ani po válce zájem o kokain nepolevil. Bral ho kdekdo. Herci Elizabeth Taylorová, James Dean, Dennis Hopper, Charlie Sheen, Kiefer Sutherland, Drew Barrymoreová a další mají s kokainem své zkušenosti. Režisér Francis Ford Coppola dokonce přiznal, že při natáčení slavného filmu Apokalypsa byla většina filmového štábu na drogách. O rockových muzikantech je zbytečné se zmiňovat, s drogami koketovali téměř všichni od Rolling Stones po Robbieho W illiamse...
* Zlatá první republika
Adina Mandlová: "Zdřevěněla mi po něm huba, že jsem nebyla schopna promluvit, pak se mi zatočila hlava a nestačila jsem utíkat do koupelny."
Paříž byla v meziválečném období hlavním vzorem pro kulturu i životní tedy divu, že sem brzy pronikl i kokain. Užívala ho hlavně pražská smetánka a herci. Říká se, že za první republiky bylo v Praze až deset tisíc kokainistů. Mezi nimi byl i herec Hugo Haas . "Haas se narkomanií nikdy netajil. Každý o tom věděl, a když občas dostával záchvat beznaděje a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain," vzpomíná ve své knize Dneska se tomu směju herečka Adina Mandlová . Hugo Haas došel prý ve své závislosti na kokainu tak daleko, že bez něj nemohl žít ani tvořit. Drogu sháněl po barech a obvykle za ni utratil všechny peníze. "Někdy jsem ho třeba tři dny neviděla. A protože utratil všechny peníze za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli na domácnost a já musela sáhnout do vlastní kapsy," uvádí Mandlová, která byla v tu dobu Haasovou přítelkyní. I ona si s kokainem zaexperimentovala společně s dalšími dvěma filmovými hvězdami té doby - Lídou Baarovou a Ljubou Hermanovou . Patřilo to koneckonců k »dobrému« mravu mezi smetánkou. "Jednou, když jsme byly samy mezi námi děvčaty, někdo přinesl balíček s kokainem. Lída i Ljuba si to zprubly už předtím a mělo to na ně ten správný účinek. Na mě to naštěstí působilo úplně opačně," dodává Mandlová. Kokainový ráj skončil po druhé světové válce, kdy se dostali k moci komunisté. Hranice se uzavřely a ke »koksu« se dostali jen opravdoví fajnšmekři, kteří měli přístup na Západ. Díky tomu lze říct, že poválečné generace herců a zpěváků kokainu v podstatě unikly. Ne, že by se za socialismu s drogami neexperimentovalo, ale většina narkomanů spíše vyhledávala drogy z domácích zdrojů - nejrůznější prášky, pervitin. soudu!
* Kdo jede v koksu dnes
Richard Müller: "Kokain beru pro energii a relaxaci."
Revoluce otevřela hranice. A šup... Nejrůznější drogy jsou zpátky, včetně kokainu. Ten však, na rozdíl od ostatních, zůstává stále záležitostí bohatší vrstvy. V současné době se cena kokainu pohybuje v rozmezí dvou až tří tisíc korun za gram (například pervitin stojí třetinu). Spotřeba je individuální, ale lze říct, že gram této drogy vystačí běžnému konzumentovi na celý večer. Sehnat kokain není tak prosté jako u většiny ostatních drog. Neprodává se na ulici, spíše po klubech a lepších restauracích, dealera je nutné znát nebo mít doporučení... Přiznat se k užívání drog stejně otevřeně, jako to udělal slovenský zpěvák Richard Müller , není jed- ých i slo venských umělců připustila, že má zkušenost s tzv. lehkými drogami (marihuana, hašiš), ale tématu kokain se všichni vyhýbají. O některých se sice píše, že kokain berou, nikdo však tuto skutečnost oficiálně nepotvrdil. Zpěvačce Daře Rolins a její kamarádce Simoně Kraino vé se svého času říkalo »sně hové královny«. O manželovi Simony , moderátorovi Bořku Slezáčkovi dokon ce v tisku proběhly zprávy, že kokain nejen užívá, ale i prodává. Na seznamu těch, kteří údajně měli nebo občas mají s koksem co do činění, jsou také zpěvák Daniel Bárta a herec Vladimír Marek . Poslední kokainová aféra zasáhla zpěváka a stříbrného Slavíka Petra Muka (38). Jeden ze zadržených dealerů drog o něm totiž prohlásil, že mu v roce 2000 několikrát poskytl kokain. Petr všechno rezolutně popírá. "Žádné omamné látky jsem nikdy v živ otě nebral a ani je neku pov al," tvrdí Muk. Samostatnou kapitolou by pak mohlo být užívání kokainu modelkami. Tato droga má totiž mimo jiné vliv na metabolismus, usnadňuje hubnutí. Právě proto se o většině modelek říká, že kokain užívají. Z našich slavných topmodelek byla v podezření především Eva Herzigová . Svět obletěly fotografie, na nichž byla Eva vyhublá a se strhanými rysy. Eva však vše popřela: "Viděla jsem až moc zblízka, jak drogy dokážou zničit lidi. To mě odradilo natolik, že jsem je nikdy nezkusila."
* Kokain není vrah ?
Dr. Ivan Douda, Drop-In: "Kdo bere drogy, nemusí být nutně gauner."
Všechno má svá pro a proti. Stejně tak i kokain. Vždyť na konci 19. století se užíval jako účinná látka pro lokální znecitlivění při operacích. Ale ani užívání kokainu jako drogy nelze brát pouze jako jev negativní. "V současné době se i u nás objevil nový kulturní fenomén. Existuje tu skupina lidí, kteří intenzívně pracují, mají rozběhlou kariéru a jsou úspěšní. Drogy berou jen nárazově jako prostředek k uvolnění a relaxaci. Naše společnost na to zatím není připravena, ale bude se s tím muset vyrovnat. A asi se shodneme, že v kriminalizaci ta cesta není," říká Douda. Podle něj je právě kokain droga, kterou lze úspěšně brát rekreačně celou řadu let, aniž by mělo její užívání nějaké zásadní vlivy na zdraví. "Záleží to samozřejmě na individuálním zdravotním stavu každého, ale obecně lze říct, že na kokain se neumírá častěji než na alkohol," dodává Douda.
* Nejslavnější česká narkomanka
Pergnerová: "Brala jsem až osm gramů heroinu denně!"
Nejproslulejší feťačkou ze showbyznysu je moderátorka Tereza Pergnerová (28). Vyzkoušela takřka všechny dostupné drogy, včetně kokainu, ale skončila na pervitinu a heroinu. Ten brala i v době, kdy byla těhotná. "Když jsem přijela do porodnice, tak mi můj doktor telefonoval, jestli už beru opravdu jen dva gramy. Řekla jsem: Jo. Poslední dávku jsem si dala v jednu hodinu. A on mě nechal do půl devátý ráno trpět." Chuť na drogy nezahnal ani komplikovaný porod. První myšlenka po probuzení z narkózy vedla k další dávce... V posledních dnech se moderátorka nechala slyšet, že už rok abstinuje a pod lékařským dozorem užívá pouze přírodní náhražku heroinu - subutex. Malý Samuel zatím vyrůstá u své babičky Jany Pergnerové.
* Slavné kokainové hlášky
- Robert Downey junior, herec
Co řekl: "To otec mi dal prvního jointa. Bylo mi osm let. Kvůli němu se teď smažím v pekle."
Jak moc v tom jel: Hollywoodského krasavce opravdu závislost na drogách dovedla na okraj propasti. V 80. letech byl tahounem kokainových dýchánků a bez dávky prý téměř nefungoval. Kvůli kokainu přišel o rodinu a práci. I ze seriálu Ally McBealová ho záhy vyhodili.
- Dennis Hopper, herec
Co řekl: "Zatkli mě, když jsem sjetej běžel úplně nahej mexickou džunglí."
Jak moc v tom jel: Jestli někdo opravdu ví, co jsou to drogy, je to herec Dennis Hopper. V 80. letech prý dokázal za den zkonzumovat 28 piv, 2 litry rumu a 3 gramy kokainu.
- Nick Nolte, herec
Co řekl: "Natáčení si vůbec nepamatuju. Byl jsem úplně mimo. Chytli mě, jak křižuju mercedesem na dálnici ze strany na stranu."
Jak moc v tom jel: Herec Nick Nolte šňupal kokain mnoho let. Několikrát byl dokonce zatčen. Nyní má za sebou odvykací kúru na soukromé klinice Silver Hill v Connecticutu.
- Yasmine Bleethová, herečka
Co řekla: "Kokain byl mým nerozluč ným společníkem. Pak jsem ale začala vypadat jako mimozemšťan. Všichni se mě štítili. Teď jsem čistá."
Jak moc v tom jela: Herečka, která uchvacovala svými svůdnými křivkami v seriálu Pobřežní hlídka, na kokain málem umřela. Z krásky se stala vyzáblina s propadlýma očima a zašedlou pletí. Několikrát se snažila ze své závislosti vyléčit, z kliniky v Malibu utekla jen v košili, ale po autonehodě v roce 2001 se do léčby pustila opravdu vážně. |
|
|
| breeder |
Ve městě nechytali pouze výtržníky, ale také fretku a toulavého hada
Vysočina - noviny Havlíčkobrodska | 31.1.2004 | rubrika: Zprávy z Havlíčkobrodska | strana: 5 | autor: Marta Hermannová
Havlíčkův Brod * Strážníci městské policie řešili v uplynulém roce mnoho přestupků, mezi nimiž nechyběly ani kuriozní případy. Podle informací městské policie například 16. dubna loňského roku přistihli strážníci tři mladíky v parku U Trojice, kteří po sobě a kolemjdoucích házeli kameny. Navíc u sebe měli lahev piva a další čtyři prázdné se povalovaly na zemi. Při kontrole bylo zjištěno, že mladíkům je teprve 13 let a pivo jim prodala obsluha čerpací stanice u Aleje, jejíž obsluha se k tomu také přiznala.
Den nato zpozorovala hlídka muže, který jel na motocyklu od altánu k rybníku Hastrman. Hlídka muže zastavila, a protože u sebe neměl žádný doklad totožnosti, přivolala ještě hlídku Policie České republiky (PČR). Z muže byl cítit alkohol a před hlídkou se ještě alkoholu z lahve napil. Šetření převzala PČR, která následující den oznámila, že motocykl byl kradený.
Na linku 156 bylo 4. června oznámeno, že Romové z domu číslo 1415 se pravděpodobně chtějí připojit na kabel elektrického proudu firmy Sinka. Při kontrole hlídka zjistila připojení ke kabelu a na místě přistihla dva muže, kteří se k činu doznali. Velké překvapení vzbudil had, kterého 4. července našli v jedné z bytovek. Hlídka hada na místě odchytla a umístila do Zverimexu. Druhý den se telefonicky ohlásil majitel hada. Protože však byla prodejna již uzavřena, byl mu had předán až v pondělí. Na služebnu se 4. srpna ohlásil muž a sdělil, že jeho syna na sídlišti Výšina pokousala fretka. Hlídce se na místě podařilo zvířátko odchytit a převézt je k veterináři. Majitel ztrátu fretky na služebně nahlásil a na místě mu byla udělena bloková pokuta za volné pobíhání zvířete.
Na linku 156 bylo 13. srpna oznámeno, že na přehradě Žabinec se před zraky opalujících žen ukájel muž. Hlídka na místě muže zajistila a přestupek předala ke komisi k dalšímu řešení. Při setkání čertů a Mikulášů 5. prosince hlídka přistihla na Havlíčkově náměstí mladíka, jenž v okolí morového sloupu házel petardy. U chlapce kromě petard strážníci nalezli plechovou krabičku, která obsahovala sáček s nějakou neznámou látkou, pravděpodobně s marihuanou. Jelikož v době přestupku mladík nedosáhl věku 15 let, nemohl být přestupek řešen a chlapec byl předán rodičům. Sáček s látkou byl předán policii k dalšímu šetření. |
|
|
| breeder |
Počet držitelů zbraní stále roste
Znojemské noviny | 30.1.2004 | rubrika: Zpravodajství | strana: 2 | autor: (ac)
Znojmo * Celkový počet držitelů zbrojních průkazů ve znojemském regionu v loňském roce mírně vzrostl. Zbraň legálně užívá 3624 držitelů. Zvýšil se i počet držených zbraní. Do konce roku 2003 je evidováno na 7474 aktuálně držených zbraní. "V loňském roce byla skupina pro zbraně a střelivo zatížena počtem odevzdaných zbraní v rámci amnestie, která byla vyhlášena na držení nelegálních zbraní. V rámci akce bylo přijato 35 žádostí na 44 zbraní," řekl Petr Sikora, ředitel Okresního ředitelství PČR ve Znojmě. Drogovou problematiku řešili kriminalisté ve 28 případech, z toho patnáctkát šlo o výrobu a distribuci marihuany, třikrát byla zjištěna varna pervitinu. |
|
|
| breeder |
Policie chytila dealery při předávání extáze
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Kraj Liberecký | strana: 1 | autor: (frk)
Liberec - Dva gangy obchodníků s drogami chytili policisté u liberecké Hypernovy přímo při výměně devíti až deseti tisíc tablet extáze s logem tasmánského čerta a pusy. Zásilku, která měla původně skončit na Slovensku, kriminalisté zajistili. Navíc u dealerů našli přímo na místě čtyři sta tisíc korun. Další extázi a asi půl milionu korun pak kriminalisté objevili během domovních prohlídek.
Zajištěnou extázi by dealeři na ulicích prodali zhruba za jeden a půl milionu korun. "To je však velmi nízký odhad. Počítal jsem s tím, že jednu tabletu prodají za šedesát až sedmdesát korun. Na ulici si však jednu takovou dávku lidé kupují za dvě stě padesát korun," zdůraznil kriminalista z Národní protidrogové centrály České republiky, která gangy v Liberci pozatýkala. V klubech a na diskotékách by tak dealeři za tablety inkasovali zhruba dva a půl milionu.
Pokračování na str. D2
Pokračování ze str. D1
Dlouhodobé vyšetřování případu vyvrcholilo zhruba před dvěma týdny v úterý ve tři hodiny odpoledne, kdy slovenský i liberecký gang policisté zatkli při výměně zboží na horním parkovišti u Hypernovy v Liberci. "Samotný zásah, který provedl útvar rychlého nasazení, trval jen dvacet možná třicet vteřin. Obávali jsme se, že pachatelé budou ozbrojení. To se nepotvrdilo," upřesnil kriminalista.
Rychlé akce si nevšimli ani zaměstnanci hypermarketu. "Nevím o žádném zatýkání. Ani jsme nezaznamenali žádné obchody s drogami, jež by v blízkosti prodejny probíhaly," zmínil zástupce ředitele Hypernovy Michal Svoboda. Zajištěná extáze měla podle plánu dealerů skončit ve slovenských diskotékéch, klubech a na ulicích. "O obchodu jsme předem věděli. Proto jsme zakročili," vysvětlil policista. Dávka tablet je podle prvních výsledků chemických expertýz obsahem drogy poměrně kvalitní. "Odkud přesně droga pochází zjistíme až podrobným rozborem. V průběhu dalšího vyšetřování proto budeme spolupracovat s kolegy ze zahraničí," dodal policista. Kriminalisté navíc chtějí zjistit, kolik extáze dealeři na severu Čech prodali. "To si zatím netroufám odhadnout. Již dříve jsme však zachytili u liberecké skupiny extázi," dodal vyšetřovatel případu a současně zdůraznil, že ještě čekají na přesné rozbory tablet. "V minulosti jsme totiž objevili extáze s dalšími příměsemi chemikálií. Ty oddalovaly účinek drogy. Narkoman si proto vzal další a další extázi a předávkoval se. Už se dokonce objevily i případy, kdy takto předávkovaný člověk zemřel."
Všichni zatčení dealeři jsou Češi ve věku od dvaceti pěti do třiceti osmi let. Hlavním organizátorem prodeje drog přitom zřejmě byl osmatřicetiletý muž. Ten byl již dříve podezřelý z obchodování s narkotiky. "Tehdy měl být napojený na gang kosovských Albánců, jenž distribuoval heroin. Nyní jej proto vyšetřujeme ve vazbě," upřesnil vyšetřovatel Národní protidrogové centrály. Pachatelům hrozí až deset let vězení. |
|
|
| breeder |
Nebezpečná žloutenka typu C se šíří na Třebíčsku
Mladá fronta DNES | 31.1.2004 | rubrika: Z celé země | strana: 5 | autor: MICHAELA ŠÍMOVÁ
Jižní Morava
Třebíč - Nebezpečná virová žloutenka typu C se šíří mezi narkomany na Třebíčsku. Před životu nebezpečnou hepatitidou varuje třebíčské kontaktní centrum drogových závislostí, jež zaznamenalo alarmující nárůst nakažených.
"V minulosti se vyskytoval v regionu maximálně jeden případ do roka. V posledních měsících jsou to dvě až tři nakažení," upozornil Jaroslav Žák, vedoucí třebíčského K-centra. Žloutenka typu C se přenáší krví či pohlavním stykem. Až v devadesáti procentech přechází do chronické podoby, hrozí selhání jater i smrt. Neexistuje proti ní očkování. Není jasné, kolik je nemocných narkomanů na Třebíčsku ve skutečnosti. "Evidujeme kolem devadesáti klientů, chodících na testy opakovaně jednou za čtvrt roku. Podle našeho odhadu je v okrese dalších zhruba 150 problematických uživatelů," míní Žák. Jako prevenci nabízí K-centrum výměnu injekčních jehel a kondomy. |
|
|
| breeder |
Gruzie: Zástupce velitele protidrogového úřadu sám užíval drogy
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 20:17 | rubrika: Právo a krimi - Země bývalého SSSR | autor: KJ
TBILISI 30. ledna (ČTK) - Pod vlivem drog vedl dnes poradu v Tbilisi zástupce velitele gruzínského protidrogového úřadu Arčil Metreveli. Informovala o tom agentura ITAR-TASS s odvoláním na gruzínské ministerstvo vnitra, podle něhož byl provinilec zatčen.
Kontrolní orgány ministerstva uvedly, že Metreveliho zadržení bylo součástí rozsáhlé protidrogové akci, která se týká policie a jiných složek ministerstva vnitra.
ITAR-TASS napsal, že požívání drog příslušníky gruzínské policie je podle místního tisku poměrně rozšířené, a proto se kontrolní orgány rozhodly, že situaci prověří.
Podle agentury byly od poloviny prosince, kdy akce začala, kontrolovány tisíce pracovníků různých složek. U 138 osob bylo užívání narkotik prokázáno. Zhruba tři desítky lidí prý označily pracovníky kontrolních orgánů ministerstva za narkomany a byly okamžitě propuštěny ze zaměstnání.
kj mik |
|
|
| breeder |
Výročí, která připadají na sobotu 31. ledna
Zpravodajství ČTK | 30.1.2004 | 15:00 | rubrika: Mix zajímavostí - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: SAD
PRAHA 30. ledna (ČTK) - Sobota 31. ledna je 31. dnem roku 2004, do konce roku zbývá 335 dní.
K jedenácti trestům doživotí a k zaplacení pokuty téměř 500 milionů dolarů za pašování mnoha tun kokainu do Spojených států, praní špinavých peněz, spiknutí a úplatkářství byl 31. ledna 1997 odsouzen 52letý mexický drogový magnát Juan García Abrego. Šéf kartelu z Mexického zálivu, jehož hlavní operační zónou byl stát Tamaulipas na severovýchodě země, byl na začátku 90. let považován za nejmocnějšího z mexických drogových bossů; obrat jeho "obchodu" činil ročně odhadem dvacet miliard dolarů. Juan García tehdy dodával přibližně třetinu veškerého kokainu pro americký trh, za což se mu dostalo spravedlivé odměny - v lednu 1996 byl zatčen v severomexickém městě Monterrey a vzápětí vydán do Spojených států. Narkobarona, který měl občanství Mexika i USA, americká federální policie rok předtím zařadila na seznam deseti nejhledanějších osob v celosvětovém měřítku a vypsala za jeho dopadení odměnu dva miliony dolarů. |
|
|
| breeder |
Byli ve vězení, ale doma to zatají
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: MARTIN KRSEK
Téma
SEVERNÍ ČECHY DNES
Ministerstvo zamítlo "eurověznici" , která měla být v kraji. Odsouzenci zůstanou v cizině
Nejdelší trest v zahraničním vězení si ze Severočechů odpykává Tomáš Honz, který dostal v Británii v roce 1995 za pašování drog 26 let. Další odsouzení z Ústeckého kraje "sedí" třeba v Dánsku, ve Švédsku a nejpočetnější skupina je v německých věznicích.
Ústecký kraj - Idea první věznice společné pro Čechy odsouzené v Sasku a Němce v Česku, jíž před třemi roky slavnostně představili ministři spravedlnosti obou států v Ústí, zůstane jen na papíře. Včera to oznámilo generální ředitelství Vězeňské služby České republiky. Desítky Severočechů dopadených v Sasku při převaděčství a krádežích si tak dál budou odpykávat svůj trest za hranicemi.
"Eurověznice" jim měla ulehčit jejich tresty. Jejich hlavním problémem je jazyková bariéra. Práce s odsouzeným cizincem tak vyžaduje v obou státech tlumočníka, a to zvyšuje náklady. Při jakémkoliv problému musí přijít tlumočník.
"Sice nikdo nemůže očekávat, že s odsouzeným chodí překladatel celý den, musí se prostě jazyk alespoň částečně naučit. Ale například v případě psychických problémů vězně je asistence tlumočníka u psychologa nezbytná. V česko-saské věznici by takové problémy odpadly," vysvětloval kdysi výhody projektu exministr spravedlnosti Jaromír Bureš. Jeho saský protějšek Manfred Kolbe zdůraznil, že také pro zvýšení účinku trestu by bylo důležité, aby převýchova probíhala v mateřském jazyce, neboť se odsouzený po propuštění vrací do vlasti.
V Německu "sedí" 160 Čechů
Šanci na odpykání trestu v eurověznici, která měla stát v Ústeckém kraji, tak mohlo dostat 160 Čechů odsouzených v Německu a necelá stovka Němců odsouzených v Čechách. "Uskutečnilo se několik schůzek mezi českou, saskou a polskou vězeňskou službou, ale rozhodlo se, že společný projekt nebude," informovala Jana Jodlová z generálního ředitelství Vězeňské služby. Podle evidence ministerstva zahraničí si nyní odpykává trest v cizině 670 Čechů, z toho nejvíce v USA (250), v Německu (160), v Itálii (63), na Slovensku (43) a v Rakousku (40). Většinou jsou odsouzeni za ilegální práci. Lidé ze severu Čech jsou v Německu trestáni nejčastěji za převaděčství a obchod s drogami.
Tresty doma nepřiznají
Ministerští úředníci ale k číslu jedním dechem dodávají, že není ani náhodou konečné. Podle odhadů totiž údaj zahrnuje jen asi 10 až 20 procent Čechů uvězněných v zahraničí. Bez souhlasu vězně totiž české zastupitelstvo informaci o jeho uvěznění neobdrží.
"Když nepotřebují žádnou pomoc od konzulátu, je pro ně výhodnější si to v tichosti odsedět a doma pak třeba prohlásit, že byli na dvouleté jazykové stáži v zahraničí. Prohřešek se jim tak neobjeví v českém rejstříku trestů," vysvětlil Vladimír Voráček z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti. Odsouzení mohou také zažádat o vydání k výkonu trestu do vlasti. Největší šance mají ti, kteří jsou v zemích, s nimiž má Česko dohody o vzájemném předávání trestaných osob. Jsou to všechny evropské státy včetně Ruska a postsovětských zemí, Kanada, USA, Thajsko. Brzy by mohl přibýt Vietnam, Maroko a Hongkong. Ovšem žádosti se posuzují individuálně a ani podobná dohoda předem nezaručuje její kladné vyřízení. Například Řecko vězně vydává minimálně. |
|
|
| breeder |
Pobyt v Řecku páru z Ústí ani náhodou nepřipomíná dovolenou
Mladá fronta DNES | 2.2.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: MARTIN KRSEK
Téma
SEVERNÍ ČECHY DNES
Ústí nad Labem, Atény - Rozhodně si neprohlížejí starověké památky, ani se nesluní v proslulých řeckých letoviscích. Dva Ústečané tu jsou uvězněni už druhým rokem za pašování drog. To, že by je Řecko vydalo na zbytek mnohaletého trestu do Česka, podobně jako Thajsko nejznámější pašeráky Hanykovicse a Novotného, je vysoce nepravděpodobné. Řecko, které je vysněným cílem pro dovolené mnoha Čechů, je zároveň zemí s nejtvrdšími tresty pro pašeráky drog v Evropě.
Poté co roce 2001 objevili řečtí policisté v automobilu Milana Lesniaka a Bronislavy Paclové z Ústí 32 kilogramů heroinu, poslal je zdejší soud za mříže na doživotí. Po odvolání jim tresty snížil na 20 a 18 let. Lesniak se s trestem smířil a požádal o předání do Česka, Paclová trvá na své nevině a požádala Nejvyšší řecký soud o znovuprojednání případu. "Řecká strana velmi zřídka vydává odsouzené do zemí jejich původu. Paní Paclová se nachází ve věznici v Athénách a pan Lesniak na severu ve městě Larisa, asi 350 kilometrů od Athén," uvedla česká konzulka v Řecku Markéta Šuraňová.
K dovolené má jejich pobyt ve slunném Řecku velmi daleko. Na moře z okna nedohlédnou. Celu musí sdílet s jedním nebo dvěma vězni. Mohou mít rádio a televizi, ale musí si je pořídit za své peníze. Rozptýlení poskytuje snad jen pracovní zařazení, které věznice nabízí. Proto, aby se mohli domluvit s vězeňským personálem, je nezbytná alespoň základní znalost řečtiny. "Například v zařízení, kde se nachází paní Paclová, výuku řečtiny pro cizince pořádají," říká konzulka.
Kontakt s češtinou zprostředkovávají uvězněným především noviny a knihy zasílané rodinami. Navzájem se navštívit nesmí. Občas za českými vězni přijedou i zástupci konzulátu. "Předáváme jim nějaké české tiskoviny. Snažíme se s nimi být v kontaktu pravidelně, byť v případě pana Lesniaka to velmi omezuje vzdálenost věznice od Athén," doplnila Markéta Šuraňová. Oba odsouzení mají doma děti. |
|
|
| breeder |
V Albánii a v Kosovu zadrženo značné množství heroinu
Zpravodajství ČTK | 31.1.2004 | 11:33 | rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO | autor: MIK
TIRANA 31. ledna (ČTK) - Více než 55 kilogramů heroinu zadrželi v pátek albánští policisté a příslušníci mezinárodních sil v Kosovu (UNMIK) při koordinované operaci na albánsko- kosovském pomezí. Podle agentury AFP o tom dnes v Tiraně informoval mluvčí albánské policie.
Upřesnil, že třicet kilogramů drogy bylo zajištěno hned v pátek ráno v kosovské obci Morina vzdálené pět kilometrů od hranice. Narkotikum bylo ukryto ve dvojité podlaze taxíku, který měl albánské poznávací značky a směřoval z Kosova do Albánie.
Podle téhož zdroje bylo dalších 25 kilogramů heroinu, rozdělených do malých balíčků, objeveno při zátahu v baru jisté cestovní agentury v albánském městě Kukës, které leží 15 kilometrů od hranice.
Mluvčí dodal, že při akci proti síti pašeráků drog, působící mezi Albánií a Kosovem, policie zadržela šest osob. Omamné prostředky při tomto ilegálním obchodu směřovaly do Itálie a do dalších evropských zemí.
AFP poznamenává, že podle policie různých evropských zemí takzvanou balkánskou cestu, po níž putují drogy z Asie do Evropy, ovládají turecké a "albánsko-jugoslávské" zločinecké skupiny.
mik |
|
|
| breeder |
Dánové posílají do vězení za sebe placené náhradníky
Právo | 2.2.2004 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 11 | autor: (DPA, vpl)
Dánské ministerstvo spravedlivosti musí změnit úřední postupy při nástupu do vězení poté, co vyšlo najevo, že mnozí odsouzení zase posílají za mříže náhradníky.
Dosud totiž stačí, aby se odsouzený prokázal průkazem zdravotního pojištění bez fotografie. Majetní zločinci proto využívají služeb hned několika zprostředkovatelských agentur, které jim za denní poplatek ve výši 500 až tisíc dánských korun (asi 2640 až 4455 korun) dohazují na odsezení zejména trestů v délce 30 až 60 dní náhradníky.
Jak dále napsal kodaňský bulvární deník Ekstra Bladet, v dánské metropoli žije mnoho drobných kriminálníků, kteří si z toho udělali živnost. Celý podfuk vyšel najevo, když jeden drogový dealer odsouzený na dva a půl roku vězení využil vykoupené svobody na páchání dalších trestných činů.
Třetinu zákazníků těchto „náhradníků“ tvoří manažeři, advokáti, daňoví a investiční poradci a další příslušníci „lepší společnosti“, kteří si většinou měli odsedět tresty za dopravní přestupky po vlivem alkoholu.
„Můj standard je deset tisíc dánských korun (přibližně 44 500 korun) měsíčně. Sám jsem zprvu nevěřil, jak to jde snadno“, řekl listu Ekstra Bladet muž, který se představil jako Frank.
Se svou živností musel bohužel skončit, protože se stal ve věznicích příliš známým. |
|
|
| breeder |
Ticho nad hromadnými hroby v Afgánistánu
Haló noviny | 2.2.2004 | rubrika: Společnost, ekonomika, politika | strana: 8 | autor: Jamie DORAN, Le Monde Diplomatique
Ani několik let po zásahu v Afghánistánu nejsou Spojené státy schopny obnovit pořádek v této zemi. Vojenští náčelníci vedou bratrovražedné boje a rozdělují si jako válečnou kořist stát, jemuž chybí samotná podstata. Pokračování bojů jen vyostřuje nepřátelské cítění obyvatelstva vůči Spojených státům tím spíše, že mudžahedíni s tichou či otevřenou spoluúčastí USA spáchali četné válečné zločiny. Kosti už zcela zbělaly, jako by zde ležely celá staletí. Tyto lidské zbytky nejsou příliš staré. Je to vše, co zbylo z několika tisíců mladých mužů, kteří doufali v ochranu Ženevské konvence, avšak nakonec se buď udusili v hrozných podmínkách, nebo byli hromadně popraveni. Zblízka je snadné rozeznat stopy po zubech toulavých psů, kteří se zde v noci pohybují. Čelisti, žebra, holenní kosti, rozdrcené lebky dlouho ležely rozházené na vrcholu této umělé duny, která má alespoň 50 metrů na délku. Kousky šatstva se podobaly listům pergamenu. Afghánistán, místo zvané Dasht-e Leili. Až 3000 mužů zde nalezlo svůj klid. Někteří se udusili už během cesty připomínající peklo. Ostatní, kteří ji přežili, byli postříleni vleže mezi mrtvolami svých druhů v zajetí, zatímco křičeli a prosili své katy o milost.
Věř a víra tvá...
Když přijeli do této prokleté země, věřili, že budou bojovat proti nevěřícím nepřátelům svého Boha. Byli to náboženští zaslepenci, odhodlaní položit svůj život za obranu víry. Kdo z nich mohl tušit, když opouštěli Pákistán, Čečensko, Uzbekistán či jiné arabské země, aby se společně vydali na tuto pouť, že takhle skončí. V dubnu roku 2001 jsem stál na břehu Amudarji, řeky, která tvoří hranici mezi Uzbekistánem a jeho jižním sousedem. Natáčel jsem reportáž o nové drogové stezce ve Střední Asii. Sotva 200 metrů odsud lenošili pohraničníci ve stínu betonových trosek přístavu Heiratonu, jenž byl kdysi významným místem pro přesun tisíců tun sovětských zbraní a desítek tisíc sovětských vojáků. Na východě překračuje řeku most, velmi nevhodně pojmenovaný Most přátelství. Ten byl ale přehrazen ohromnými kusy skály. O několik měsíců později, na konci listopadu roku 2001, mě za rozbřesku potajmu převedli přes tento most. Tehdy jsem teprve zjistil, že je zde úzký průchod mezi kusy skály. Mí uzbečtí »ochránci« mě dovedli na místo, kde mě přivítali vojáci Severní aliance. Ti dobyli nejenom Heiraton, ale také důležité město Mazáre Šaríf, ležící 50 minut jízdy autem po cestě, která lemuje břeh řeky. Bitva o Mazáre byla nejdůležitějším střetnutím poslední afghánské války. Klíčovou roli v ní sehrál generál Abdul Rašíd Dóstum - vynikající vojenský stratég, nejobávanější válečník v Afghánistánu a současný náměstek ministra obrany.
Neuvěřitelné zprávy
Kalai Janghi, významná pevnost v okolí Mazáre, ze které si - stejně jako předtím tálibové - generál Dóstum udělal svůj hlavní stan, bude středobodem budoucích událostí. Ale zrovna když se hovoří o určité dohodě, zasáhne tajemník (ministr) obrany Spojených států Donald Rumsfeld, který, jak se zdá, se obával, že vyjednáváním ukončené obléhání by umožnilo bojovníkům ze zahraničí volně opustit Afghánistán. »Bylo by velmi politováníhodné, kdy by cizinci v Afghánistánu, ti z al-Kajdá, Čečenci a ostatní, kteří kolaborovali s Tálibánem, byli propuštěni a mohli odejít do jiné země, kde by pokračovali ve stejných teroristických činech.« Velitelé Severní aliance si nemohou dovolit být hluší k takovýmto vyjádřením svého hlavního spojence a poskytovatele financí. A mimo to s ním spíše souhlasili. Pomsta (intiqaam) je takříkajíc ná rodní kratochvílí. Nad městem jako by se začínala vznášet žízeň po krvi.
Masakr
Přibližně 470 tálibů ze zahraničí (z nichž mnozí jsou podezíráni z příslušnosti k al-Kajdá) bylo převezeno do Kalai Janghi, kde jsou zavřeni do tunelů pod jednou z ohromných hradeb. Dne 25. listopadu 2001 přišli na místo dva agenti CIA, aby zahájili jednotlivá vyšetřování. Při jejich průběhu vypukla vzpoura. Tálibové zaskočili stráže, zmocnili se jejich zbraní a zahájili palbu. Za několik minut byl zabit Johnny »Mike« Spann a asi třicet vojáků Severní aliance. Následovala zuřivá bitva, která ještě nabrala na šíři, když se tálibové zmocnili pevnostní zbrojnice. Ta byla umístěna přímo v místě, kde byli tálibové vězněni. Zvláštní americké oddíly požadovaly letecké údery, zatímco britská komanda (SAS) zahájila protiútok. Po třech dnech bojů nezbyl v citadele ani jeden živý tálib, což je zarážející, neboť během jakékoli bitvy lze očekávat, že bude nalezeno alespoň několik přeživších, třeba i vážně zraněných. Novináři ze Západu, jichž byly při obléhání Kundúzu přítomny stovky, se vydali do Kalai Janghi. Ze svých provizorních stanovišť v okolí hradeb předávali neuvěřitelné zprávy. Pozornost mezinárodního tisku tak byla soustředěna na Kalai Janghi, obzvláště poté, co byl v tunelech objeven americký tálib John Walker Lindh a s ním 85 dalších přeživších. Ikdyž se to může zdát neuvěřitelné, v tu chvíli se už nikdo nezajímal o osud těch bojovníků, kteří složili zbraně v Kundúzu. Právě konec tisíců těchto mladých mužů ale nakonec podnítil výzvy k zahájení nezávislého a mezinárodního vyšetřování.
Budiž navždy prokleti!
To, co se s nimi stalo, navždy poskvrní obraz Severní aliance, OSN, vlády Spojených států a jejich vojsk. V úplně jiné pevnosti, kterou zprávy novinářů ze Západu nikdy nezmíníly, začalo vraždění, při němž zahynulo až 3000 zajatců. Vraťme se ke svědectví Amira Jhaniho, který se zúčastnil vyjednávání o složení zbraní: »Spočítal jsem je jednoho po druhém. Bylo jich osm tisíc. Teď jich zbývá jen 3015. A v tomto čísle jsou zahrnuti i Paštúnové z Kundúzu, kteří na počátku ani nebyli zajatci. Kam se poděl zbytek?« Alespoň čás tečnou odpověď nalezneme pod asi padesáti metry písku uprostřed pouště v Dasht-e Leili. Počty máme jednoduché. Při nástupu chybí 5000 mužů. Některým se možná podařilo uprchnout. Jiní si svou svobodu vykoupili a další byli bezpochyby prodáni tajným službám svých zemí, v jejichž rukách je čeká horší osud než smrt. Ale podle klíčových svědectví, která se nám podařilo shromáždit, většina z nich byla - zkrátka a dobře - pohřbena do písku. Příběh začíná v pevnosti Kalai Zeini na cestě, která vede z Mazáre do Sheberghanu. Tato - i na afgánské poměry - obrovská pevnost sloužila jako přestupní tábor pro tisíce mužů, kteří padli do zajetí v Kundúzu. Úředně šlo jen o to převézt je do vězení v Sheberghanu, kde měli být vězněni, dokud nebudou vyslechnuti americkými odborníky. Ti, kteří by neprošli s úspěchem vyšetřováním, měli být posláni na Guantánamo na Kubě. V Kalai Zeini je přinutili sednout si jeden vedle druhého na zem v rozlehlém ohraničeném prostoru. Brzy přijel konvoj kamionů. Každý z nich měl za sebou ocelové kontejnery. Zajatcům bylo nařízeno postavit se do zástupů a všichni do jednoho se měli namačkat do kontejnerů. Jeden z důstojníků Severní aliance, který si přál, abychom neprozradili jeho totožnost, vyprávěl, co následovalo: »My měli zodpo vědnost za přesun zajatců. V Zeini jsme dostali na starost dvacet pět kontejnerů s místem určení Sheberghan. Do každého z nich jsme umístili asi dvě stě zajatců.« Natlačeni jako sardinky v kovových krabicích, do kterých navíc nepronikal vzduch ani světlo, při teplotě kolem 30 stupňů Celsia, prosili tálibové o milost. Odpověď na sebe nenechala čekat. Jak potvrdil jiný afghánský voják, který se přiznal, že sám zabil několik zajatců: »Střílel jsem na kontejnery, abych do nich prorazil větrací otvory. Zemřelo při tom pár lidí.« Upřímnost tohoto muže skrývá nesmírnou krutost. Mnoho z děr po kulkách, které jsme našli, se nacházelo dole či uprostřed stěn kontejnerů. Ne tedy nahoře, kde vskutku mohly vytvořit větrací otvory a dát zajatcům naději na přežití. Jeden řidič TAXI se zastavil na prozatímní čerpací stanici, které rostou jak houby po dešti na hlavních silničních tazích. »Ten den, kdy odváželi zajatce z Kalai Zeini do Shebeghanu, jsem tu zastavil, abych načerpal palivo. Ve vzduchu byl podivný pach. Zeptal jsem se pumpaře: `Odkud to jde?´ On na to: `Podívej se za sebe.´ Uviděl jsem tři kamiony s kontejnery. Všude z nich tekla krev. Vlasy mi stály hrůzou na hlavě. Byla to hrůza.« Nazítří před jeho domem v Sheberghanu jej upoutal stejně hrozivý pohled. »Viděl jsem projíždět dal ší tři kamiony s kontejnery. Také z nich se valila krev.« Některé z uzavřených kontejnerů nebyly prostříleny kulkami, které znamenaly vysvobození smrtí. Zajatci v nich umírali celých pět dní. Nakonec se udusili, zemřeli žízní nebo hladem. Když byly kontejnery konečně otevřeny, ze zajatců zbyla jen změť moči, krve, výkalů a hnijícího masa. To, co vás jako první napadne, když vstoupíte do pevnosti v Sheberghanu: Skutečně si někdo myslel, že toto zařízení, určené nanejvýš pro 500 vězňů, jich mohlo přijmout patnáctkrát více? Byla to skutečně náhoda, že většina z těch, kteří sem měli být převezeni, vůbec nedorazila? Kontejnery s nákladem masa z lidských jatek se seřadily před věznicí. Jeden z vojáků z doprovodu byl přítomen tomu, když velící důstojníci ve věznici obdrželi rozkaz okamžitě zničit jakékoli stopy po této akci. »Většina z kontejnerů byla proděravěna kulkami. V každém z nich bylo sto padesát až sto šedesát mrtvých. Někteří zajatci ještě dýchali, ale většina byla mrtvých. Američané ze Sheberghanu nám řekli, že je máme odvézt za město dřív, než budou nafilmováni satelitem. .. « Toto obvinění Američanů ze spoluviny představuje rozhodující rozměr jakéhokoli vyšetřování. Mezi národní právo v této věci, stejně jako národní či vojenská práva jinde, spočívá do značné míry na rekonstrukci velící hierarchie, prostřednictvím které byl spáchán zločin. Jinak řečeno, jde o to zjistit, kdo řídil operaci v Sheberghanu. Našli jsme dva řidiče kamionů, každý pocházel z jiné oblasti, kteří nás v rozpětí několika dnů zavedli na stejné místo v poušti. Zjevně je trápila role, kterou sehráli v této události. O cestě z Kalai Zeini do Dasht-e Leili přes Sheberghan vyprávěli děsivé věci. První řidič: »Vezli jsme asi dvacet pět kontejnerů. Podmínky v nich byly velmi špatné, protože vězňové nemohli dýchat. Proto vojáci stříleli do kontejnerů. Hodně ze zajatců zemřelo. V Sheberghanu vynesli ty, kteří ještě jevili známky života, ale byli tam i talibové, kteří ztratili vědomí kvůli zranění či proto, že byli příliš zesláblí. Ti byli odvezeni na místo, kterému se říká Dasht-e Leili. Tam je dorazili. Třikrát jsem se vrátil a pokaždé jsem přivezl sto padesát zajatců. Křičeli a plakali, když je stříleli. Bylo nás deset až patnáct řidičů, kteří jsme jeli tuto cestu.«
Prý nic neviděli
Po odhalení, které učinil týdeník Newsweek , americká vláda uznala, že v Dasht-e Leili došlo ke krveprolití a že američtí vojáci byli přítomni v pevnosti Sheberghan, ale prý nic neviděli... To je zjevně málo pravděpodobné. Výzva afgánské vládě, aby zahájila vyšetřování, se nezdá vážně míněná. Úřady v Kábulu, odkázané na kmenové válečnické předáky, nemají finanční prostředky a ani pravomoci k jeho uskutečnění.
Krvavá americká jatka
Jistý afgánský voják nám tvrdil, že viděl americké vojáky, jak zabíjí táliba, aby nahnali strach ostatním, a ti promluvili. »Když jsem byl vojákem v Shebergha nu, viděl jsem, jak nějaký americký voják rozdrtil krk jednomu zajatci. Jindy je polívali kyselinou či čímsi jiným. Američané dělali, co se jim zlíbilo. Neměli jsme sebemenší pravomoc jim v tom zabránit. Vše se odehrávalo pod řízením amerického velení.« Jeden z generálů Severní aliance, rovněž v té době sloužící v Sheberghanu, dosvědčuje: »Byl jsem tam také. Viděl jsem, jak je bodají do noh, řežou jim jazyky a stříhají vousy. Někdy jsme měli pocit, že to dělají pro zábavu. Odvedli zajatce dovnitř, pak ho mlátili a zase vyvedli ven. Někdy se ale zajatec nevrátil.« Vraždění v My Lai v roce 1968 a vojenský soud nad poručíkem Wiliamem Caleyem se mohou zdát být dalekou minulostí. Svět se nepochybně od té doby změnil. Přesto zůstávají základní právní zásady totožnými. A nevinní se nemusí bát pravdy.
(Přeložil Jiří Mecerod, mezititulky redakce)
Jamie Doran pracoval v BBC, je autorem a producentem
mnoha dokumentárních filmů |
|
|
|
