| breeder |
V drogovém opojení
Kapitál | 22.1.2004 | rubrika: Svět podnikání | strana: 56 | autor: Quentin Hardy
Kanadský špinavý obchod s opojnou marihuanou je výnosný, rozrůstá se a ... nedá se zastavit.
Na tichém venkově nedaleko od Vancouveru v Britské Kolumbii obhlíží ambiciózní mladý podnikatel místnost zaplavenou oslňujícím světlem a naplněnou krásnými rostlinami - desítkami lodyh vysoce kvalitní marihuany. Jsou téměř připravené ke sklizni a plné niťovitých, jakoby smolou posypaných květů, rezavých a bílých "poupat", které jsou u své široké základny obaleny zelenými a červenými listy. Pokoj je prosycen vůní citronů a mentolu, která ulpívá i na prstech a šatech.
"Vůbec nepochybuji, že ze mne bude milionář," říká podnikatel David (toto jméno, objevující se v celém článku, je použito jako společný pseudonym). Má takovýchto míst několik a za jeden desetitýdenní cyklus vydělá více než 80 000 dolarů. Říká: "I když mi jedno z míst zničí, jsem v pohodě."
Jak se zdá, je značná část Kanady pokryta tisíci podobnými malými, perfektně technicky vybavenými pokojovými "plantážemi" k pěstování konopí. Rychlené pěstování marihuany je v Kanadě velkým byznysem. A pravděpodobně bude stále větším, i navzdory veškerému úsilí příslušníků protidrogových jednotek ve Washingtonu, D. C. Dne 14. října odmítl Nejvyšší soud USA zrušit rozsudek odvolacího soudu, který dovoluje lékařům, aby svým pacientům doporučovali marihuanu na utišení bolesti nebo v případech žaludeční nevolnosti. Devět států USA přijalo zákon povolující užívání marihuany lidem postiženým rakovinou, AIDS a dalšími vážnými nemocemi. V Kanadě jde tolerance marihuany ještě dál, a přestože není legalizovaná, nejsou úřady ochotny dupnout na její pěstitele. Tento ilegální průmysl se v Kanadě stal nejvýnosnějším zemědělským odvětvím - přináší více než pšenice, dobytek nebo dřevo.
Kanadská droga je vlivem hnojení, intenzivního halogenového osvětlení a 20letého šlechtění pětkrát účinnější než byla ta, kterou Amerika kouřila v sedmdesátých letech. Vzhledem k její velkoobchodní ceně - až 6000 dolarů za kilogram - vynáší tento obchod něco mezi 4 miliardami amerických dolarů v celé Kanadě či 7 miliardami jen v provincii Britská Kolumbie - podle toho, věříte-li statistikám té či oné strany.
V USA pokračuje nekonečná válka proti drogám jen s málo měřitelným efektem. V podstatě symbolicky poslalo nedávno americké ministerstvo spravedlnosti do vězení idol ctitelů drogy ze sedmdesátých let - Tommyho Chonga, člena komediální dvojice Cheech & Chong - za prodej vodních dýmek po internetu (viz rámeček na str. 57). Ale v Kanadě je prodej drogy, resp. cannabis (jak nyní mnoho Kanaďanů říká) skoro vítaným doplňkem stagnující ekonomiky Britské Kolumbie.
Turistický průmysl stagnuje, a poté, co USA zvýšilo exportní sazby na měkké dřevo a zakázalo po vypuknutí nemoci šílených krav dovoz kanadského hovězího masa, zmizely tisíce pracovních míst. Oproti tomu obchod s marihuanou vzkvétá, a nejenom proto, že Kanada sdílí s USA jen málo střeženou 8000 km dlouhou hranici. Nakonec většina zisku přejde do pokladen stovek legitimních společností dodávajících pěstitelům a pašerákům vše, co potřebují, včetně elektřiny.
A kdo vlastně ti pěstitelé jsou? Nejedná se o malou skupinku drogových baronů, kteří by mohli být zničeni několika odsuzujícími rozsudky, ale jde o armádu úplně obyčejných lidí. "Znám jich nejméně stovku, ve věku od 20 do 70 let," říká Robert Smith, který se sám do tohoto podnikání nezapojil, ale nepřímo z něj také profituje. Vlastní malý obchod s nábytkem v Grand Forks v Britské Kolumbii, 180 km severně od Spokane ve státě Washington. "Z peněz, které projdou mou pokladnou, jich 15 až 20 % pochází z cannabis - nebýt jich, byli bychom na podpoře."
Největším zahraničním dodavatelem amerických zákazníků zůstává stále Mexiko, kde se v mnoha údolích pěstuje relativně méně účinná droga a odtud je posílána na sever. V roce 2001 bylo na mexických hranicích zabaveno 500 tun drogy, což je 100krát víc než na kanadských hranicích. Ohromným dodavatelem je i Kalifornie. Ale kanadský drogový průmysl je pozoruhodný svým rozptylem. Velké množství malých a těžko odhalitelných pěstíren může být návodem i pro ostatní regiony.
Malí pěstitelé, jako je David, vydělají nejméně 2000 dolarů za kilogram, s čistou marží od 55 do 90 % v závislosti na kvalitě, odpisech a nákladech na práci. Produkují od čtvrt kilogramů do 14 kilogramů každých deset týdnů a prodávají své zboží buď místním uživatelem nebo "akumulátorům", kteří pak drogu pašují přes hranice nebo prodávají do řetězců větších překupníků - brokerů. Akumulátoři a brokeři si většinou přidají k ceně vždy 80 dolarů a totéž udělají velcí pašeráci, kteří zas nakupují od nich. Pašeráci vozící zpět do Kanady peníze pro další dealery si z nich strhávají 2 % provize za jejich "vyprání".
"Když vám někdo dá pytel peněz tak těžký, že ho napoprvé nemůžete ani zvednout, máte pocit těžko uvěřitelného snu. Ale velmi brzo se z něho stane špinavý hadr," říká Jeff, který nedávno zanechal pašování - převážel týdně až tunu rostlin. Jeff začal před několika lety, kdy společně s přáteli vypěstovali pouhých 3,5 kilogramu drogy. Během roku už nakupovali od ostatních malých pěstitelů stovky liber a prodávali někomu, kdo měl napojení na velké americké distributory. Když tento nákupčí skončil, Jeff mu zaplatil 250 000 dolarů za jeho seznam zákazníků. "Zní to jako astronomická suma," říká, "ale tehdy mi to připadalo jako zadarmo."
Jakmile se droga dostane do USA, zůstává většinou na západním pobřeží. V Seattlu se prodává kilogram nejkvalitnější drogy za 8800 dolarů a než dorazí do Los Angeles, vzroste její cena na 13 200 dolarů. Nejkvalitnější cannabis s vysokým obsahem účinných látek se pak prodává v malém, většinou za 600 až 800 dolarů za 30 gramů.
Drogový byznys v Britské Kolumbii v sobě zahrnuje velkoobchodní prodej semen různých odrůd za 95 centů až 1,90 dolaru za kus. Cena mimo jiné závisí na tom, jak dobře se sazenice té které odrůdy umístí na každoročních (a zcela veřejných) "pěstitelských soutěžích" v Amsterdamu a Vancouveru. Rostliny se dají také získat z řízků prodávaných velkoobchodně za 3 až 10 dolarů za kus.
Tento průmysl vytváří pracovní místa. Za ořezávání uschlých květů k dosažení lepšího vzhledu a chuti nejkvalitnějšího produktu se platí zručným dělníkům 15 dolarů za hodinu. Zkušenému dělníkovi trvá asi deset hodin, než nasbírá půl kilogramu pupenů (tzv. buds). Poradci, kteří pomáhají novým pěstitelům dostávají 40 dolarů za hodinu.
Marihuana pomáhá i jiným podnikatelům. Turističtí průvodci ve Vancouveru vychvalují kvalitu "drogy z B. C." a "doupata" blízko kanadských hranic slouží kanadským i americkým zákazníkům. Místní úřady přivírají oči. Majitelé těchto doupat připomínají organizátory táborových koncertních vystoupení někdejší undergroundové rockové skupiny Grateful Dead. Mezi zákazníky jsou muži v čistých golfových košilích, úctyhodné babičky i ženy s dětmi v náručí.
Časopisy nabízejí podrobné rady o pěstování, obchodů se svítidly, které začínající pěstitelé potřebují, jsou po celé zemi desítky a společnosti obchodující s hnojivy cíleně zaměřují svůj marketing na pěstitele konopí. Bezprostředně poté, co federální policie USA uzavřela dílny výrobců dýmek na kouření marihuany, se tyto dílny přesunuly na sever od hranic.
Gary Bergvall prodával v roce 1996 v horách Kootenay v Britské Kolumbii svítidla v malém krámku o rozměrech 5x5 metrů. Nyní zaměstnává 28 lidí a řídí továrnu, která odesílá každý týden osvětlovací systémy a dva traktorové přívěsy plné vzduchových filtrů. Mohou filtry s aktivním dřevěným uhlím pohltit charakteristický pach určitých rostlin? Možná. A svítidla? Bergwal je opatrný. "Jsou použitelná pro jakýkoliv účel," říká.
Marc Emery z Vancouveru začal prodávat semena marihuany poštou v roce 1994 a za krátký čas jich prodával až 100 000 ročně za průměrnou cenu 3,75 dolaru za kus. Dnes tento podnikatel, který řádně platí daně, prodává 350 000 semen ročně, i když má v Kanadě více než 20 konkurentů (a další v Nizozemsku, Španělsku a v Británii). Prodej semen je sice v Kanadě ilegální, ale nikdo nikdy nebyl stíhán.
Webové stránky od Vancouveru po Montreal prodávají drogu kanadským pacientům, jedna z nich vyžaduje pouze doporučení od lékaře potvrzující, že máte jednu z 192 nemocí (včetně písařské křeče a škytavky). Barbara St. Jeanová, finanční poradce, dostala předpis na drogu na léčbu bolestí doprovázejících lupenku. Ona i její manžel Brian Taylor, který býval starostou Grand Forks a později kandidoval za Canadian Marijuana Party, začali organizovat na univerzitě kurzy na téma pěstování cannabis v uzavřených prostorách. St. Jeanová jednou uspořádala přednášku pro 40 plánovacích expertů měst z Britské Kolumbie a vysvětlovala jim, jaké výhody může cannabis přinést jejich místním ekonomikám.
Mnohé z toho, co se nyní děje, lze přičíst vlivu USA a vyznavačům marihuany, kteří do Kanady uprchlí před odvodem do vietnamské války. Mezi nimi byli ovšem i pěstitelé marihuany, kteří s sebou přinesli sinsemilla (španělský výraz znamenající "bez semen"), samicí neopylenou rostlinu, která je mnohem účinnější než její samčí protějšek. V 80. letech odešlo do Britské Kolumbie mnoho dalších lidí prchajících před kalifornskou protidrogovou válkou a tisíciwattové žárovky umožnily celoroční pěstování rostlin o velkém obsahu účinných látek. Místní se naučili, jak konopí pěstovat i v lokálních klimatických podmínkách.
Trh je nyní natolik vyspělý, že se může specializovat. Dealeři oceňují rostliny jako dluhopisy: nejméně kvalitní mají hodnocení BB a prodávají se kolem 1800 dolarů za kilogram. To proto, že mají pachuť po chemikáliích a po jejich spálení zůstane černý popel. Kvalita A bývá z rostlin pěstovaných venku, cena kvůli ne příliš pevně uzavřeným pupenům je 2900 dolarů za kilogram. AAA, druh, který David pěstuje a Jeff pašuje, je charakterizován pevnými hrozny květů, příjemnou vůní eukalyptu a takovým množstvím smoly, která pokryje strany plastikového sáčku. I na pečlivě pěstovaných rostlinách má správnou velikost a tvar a může být zařazeno do třídy AAA jen asi 50 % pupenů. Nejlepší odrůdy dostávají jména - Mango a Blueberry pro odrůdy s ovocnou vůní nebo F-ing Incredible a Romulan (poklona bojovníkům s promáčknutou hlavou z filmu Star Trek) pro nejsilnější odrůdy vyvolávající euforii až bezvědomí. Produkci semen těchto odrůd zajišťují mládenci žijící na západním pobřeží Britské Kolumbie, jako např. Daniel, který se zdokonaluje v pěstování třetím rokem. Pomáhá pěstovat asi 60 odrůd, od nízkých rostlin s tmavě zelenými pupeny s názvem "Mighty Mite", které jsou vhodné do okenních truhlíků ve městech. Na druhém konci škály je 4 metry vysoká obluda, která názorně připomíná svůj původ z brazilské džungle.
Nejnovější Danielův výpěstek je 3 metry vysoká rostlina se vzpřímeným stonkem, která má husté, dobře rozprostřené skupiny květů. "Je to výborná prérijní odrůda," říká Daniel, pocházející ze státu Alberta. "Můžete ji sklízet kombajnem nebo s řezačem slunečnic. Chtěl bych dodávat její semena v 20kilogramových pytlích." Stejně jako mnoho jiných lidí v kanadském obchodu s cannabis, také on očekává, že bude šlechtění marihuany brzo zlegalizováno.
Danielovým problémem není policie, ale zloději. A má proto dobrý důvod: Královská kanadská jízdní policie, která nesouhlasí s benevolentním postojem kanadské vlády, připouští, že v Britské Kolumbii bývá pouze jedna pětina odhalených obchodníků s marihuanou odsouzena a poslána do vězení, a to průměrně na pouhé čtyři měsíce. "Možná, že nám policie tyhle rostliny zabaví," říká Daniel a ukazuje na plný skleník. "Možná mě i odvezou do města, třeba i zatknou. Možná. Ale máme řízky a kopie všech našich rostlin na dalších třech místech."
K osázení záhonu o rozloze 1 čtverečního metru potřebuje začínající pěstitel pouhých 1600 dolarů na koupi semen či klonů 72 rostlin, které za sedm týdnů vyprodukují 1,5 kilogramu pupenů různé kvality. Založení velmi dobře vybavené pěstírny s 20 svítidly stojí 20 000 dolarů. Mnozí pěstitelé se spokojí jen s 10 světly - obávají se, aby jejich vysoké účty za elektřinu nevzbudily podezření.
Odhadem si lze výnos předem spočítat - je to asi 0,5 až 0,75/kg pupenů na jedno světlo. Pokud se používají řízky a reguluje osvětlení rostlin, mohou pokojoví pěstitelé zkrátit přirozený pětiměsíční cyklus růstu na deset týdnů. Stejně jako ti nejlepší výrobci vína, i tito pěstitelé fanaticky obhajují odrůdy, přednosti organického zahrádkaření, hydroponii (pěstování ve roztoku živin) či aeroponii (pěstování v mlze živin). Někteří pěstitelé konopí vhánějí do místnosti kysličník uhličitý. Vypěstovat kvalitu AAA je dost pracné. Rostliny potřebují denně zalévat, postřikovat, prořezávat - z malé plochy se týdně odřeže asi jeden pytel nepoužitelných listů.
David, pěstitel ze západu Britské Kolumbie, sní o tom, že se stane milionářem. K dohledu nad svými dalšími třemi pěstírnami, kde v každé z nich je 20 svítidel, si najal správce - penziovaného důlního úředníka a amerického uprchlíka středního věku. Ti dostávají 25 % z úrody, zbytek si David rozdělí se svým finančníkem, dřívějším pěstitelem a pašerákem v jednom. Majitelé bytů, v nichž jsou jeho pěstírny umístěny, dostávají kromě nájmu navíc 1500 dolarů měsíčně a po skončení cyklu jim platí opravu škod způsobených vodou a úklid. S rodinou žije v tiché, neprůjezdné ulici, v hezkém domku vybaveném rádiem řízenými detektory pohybu. Jeho dům, plný dětí, psů a golfových holí, vypadá blahobytně a nijak nápadně, kromě jistých detailů, jako je např. odřená krabice od krekerů plná květináčů anebo poznámky na ledničce: "Volala Gretchen: Má podmínku!" Vypadá to skoro jako hra, až na to, že se v hlase jeho ženy Anně ozývá skrývaný stres.
"Když někoho chytí, cítíme se dost špatně, ale nemůžeme se přátelit s někým, kdo má opletačky se zákonem," říká, zatímco připravuje pro děti snídani. "Snažíme se je od toho držet tak daleko, jak jen to jde." Skrz ranní mlhu je slyšet hukot helikoptéry a Anně okamžitě znervózní. "Hodně cvičíme jógu a snažíme se předstírat, že to všechno není pravda." Připravené zboží je baleno do čtvrtkilových balíčků. Do běžného příručního kufříku se vejde čtyřicet takovýchto balíčků. Drobní pašeráci čili "králíci" dostávají drogu do USA auty, při běžeckém tréninku, tříhodinových výletech na kajaku nebo i ve vydlabaných kládách s využitím přílivu a odlivu. Jízdní policie, jejíž hlídky mají jen čtyři lodě, nepředstavuje na vodě žádné velké riziko.
V ruksaku na zádech unesete 80 liber (35 kg) a při přechodu přes hory se můžete dokonale vyčerpat, říká Paul de Felice, spoluvlastník kuřárny Holy Smoke v Nelsonu, městě na východě Britské Kolumbie. "Viděl jsem, jak jsou někteří před odchodem tak nervózní až zvracejí - ale nikdy toho nenechají."
Jako v každém podnikání je i zde nutné umět odhadnout rizika. Jeff nejdřív zkusí určitou metodou pašovat 20 kg, když to vyjde, zkusí 40, pak 120 kg. Přemístil květináče do trupů lodí ze skelných vláken a pod falešné podlahy dlouhých přívěsů na převoz koní. "Žádná pohraniční hlídka nemá chuť vyvést všechny ty koně a vyházet hnůj," říká.
Jedna z metod: táhnout náklad pod vodou za rybářskou lodí. Bójka je k lanu s nákladem připnuta zinkovými pásky. Pokud je loď zastavena, posádka zásilku odepne, a ta se potopí i s bójkou. V mořské vodě se zinek během 12-18 hodin rozpustí, bójka vyplave a lanem k ní přivázaným si Jeff vytáhne své zboží z vody ven. Další metodou je rozdělení přepravního tanku na převoz butanu - vybuduje se falešné dno, takto získaný prostor se naplní 200 kg drogy a ukazatel tlaku na nádrži nastaví tak, jako by byl tank plný plynu.
"Případně používáme hodně letadla," říká. "Jsou rychlejší, můžete je lépe kontrolovat a když dostanete zboží za "horkou" zónu asi 40 mil (65 km) od hranic, zaplatí vám víc. "Piloti létají nízko a kopírují horský terén v závětří požárních věží. Jeff pašování už nechal - kvůli celkovému vyčerpaní, strachu z udavačů a zvěstem, že vláda USA nasadila do systému agenta, který je už tak vysoko, že může zničit velkou pašeráckou síť. Když byl ale dotázán, kolik lidí z velkých pašeráckých sítí opravdu odešlo, řekl: "Možná tak 5 %. Měl jsem piloty, kteří už jsou milionáři a stále ještě létají." Jeffův strach z konfidenta může být oprávněný, protože Kanadská jízdní doufá, že během několika let se jí sérií celoplošných zátahů podaří kanadský obchod s cannabis zničit. Ale vymýtit pěstování v malém, které nemá rysy typické organizované kriminální činnosti a připomíná spíš internet - mnoho malých uzlových bodů (v tomto případě pěstitelů) živících jen velmi volně organizovanou hierarchii - bude mnohem těžší.
Kanadská jízdní policie není nadšená z legalizace marihuany pro nemocné pacienty - tvrdí, že vydávání drogy by mělo být odůvodněno dalšími studiemi. Ale ještě více starostí jí dělá vliv drogových gangů na kanadskou ekonomiku. Je to nejen možnost nárůstu násilí (droga bývá vyměňována za americké pistole), ale celkový dopad. "Jsou tu teď miliony dolarů, které ničí legální podnikání," říká Rafik Souccar, ředitel oddělení pro drogy a organizovaný zločin v Kanadské jízdní policii. Drogoví dealeři perou peníze s pomocí neproduktivních firem, které prodávají legální zboží za uměle nízké ceny.
Policii dělají starost také často neodborně instalované elektrické rozvody, rizikové plísně a nadměrné používání chemikálií v pěstírnách - a také tolerantní postoj veřejnosti k užívání drog a s tím spojeným nebezpečím. "Jedním z problémů je i laxní přístup části veřejnosti," říká Charlie Doucette, policista řídící boj proti drogám ve Vancouveru. V Kanadě nikdo nemá chuť říci: "Tohle není správné!"
Někteří policisté si myslí, že tento boj brzo skončí. Rollie Woods, ředitel vancouverského oddělení pro boj se zločinem a narkotiky, si všiml, že pokojoví pěstitelé vyhazují odstraněné listy a zeminu na městské skládky. Nařídil svým podřízeným, aby na těchto skládkách zapisovali SPZ všech aut, které s takovým odpadem přijedou, ale musel tuto akci po několika měsících odvolat. "Těch vozů byly stovky. Není v našich silách je všechny vypátrat." Po této zkušenosti podporuje legalizaci konopí, protože by mu to uvolnilo ruce, aby se mohl ve Vancouveru soustředit na rostoucí problém s crackern.
"Kdyby na nás nenaléhaly USA, tak bychom to prostě jen regulovali," říká Wood, jenž má celkem šest lidí, kteří mají na starosti obchod s marihuanou. A dodává: "Investování dalších milionů na policejní akce mnoho nepomůže. I kdybych měl o stovku lidí navíc, nic by se nezměnilo."
"Kanvas" je odvozen od slova "cannabis". Mnoho nejlepších obrazů je malováno na plátnech z konopných vláken.
Konopí se pro své vlákno pěstovalo už nejméně 8000 př. n. I. a jako droga se marihuana používala už asi 2000 let př. n. I. V Evropě se sází kvůli vláknům, z nichž se vyrábějí provazy, papír a látky, už po staletí. Její vliv na psychiku začal být široce znám až v 19. století, poté co Napoleon napadl Egypt.
Jindřich VlIl. a mnozí guvernéři Nového světa nařizovali pěstování konopí (marihuany) pro vlákno. Mnoho farmářů to ale odmítalo, protože jeho ceny byly nízké a protože při jeho sušení nesnášeli jeho typickou vůni.
THC
Tato látka je nejvíce koncentrována v ochlupení stonku, zejména kolem květů neoplodněné samicí rostliny.
Podle studie z roku 1999 provedené Lékařským institutem, získá návyk na marihuanu 95 % jejich uživatelů. Alkoholu propadne 15 % jeho uživatelů, heroinu 23 % a tabáku 32 %.
Z jedné cigarety marihuany se v plicích usadí čtyři- až pětkrát více dehtu než z cigarety s tabákem. Jinak řečeno, vykouření tří až čtyř "jointů" je totéž jako vykouření celé krabičky cigaret.
V USA byla marihuana zákonem zakázána v roce 1937. Každým rokem je za kouření či obchod s marihuanou zatčeno v USA asi 500 000 lidí.
________________________________________________________________________
Člověče, to není legrace
Kapitál | 22.1.2004 | rubrika: Svět podnikání | strana: 57 | autor: Quentin Hardy
V byznysu s marihuanou se Thomasu Chongu, jedné polovině komediální dvojice Cheech & Chong, dařilo - až do 24. února 2003. Tento den byl herec, který je nejvíce známý z filmů Nice Dreams a Up in Smoke, kde hrál ztracené existence, zatčen během celoplošné akce proti prodejcům dýmek na kouření marihuany, jejich příslušenství a dalšího vybavení kuřáků marihuany.
Tyto předměty jsou společně s malými váhami, drobounkými lžičkami a práškem používaným na ředění kokainu podle federálního zákona z roku 1986, který je však málo prosazován, zakázány. Chong, který je naturalizovaným Kanaďanem, byl jednou z 55 dalších osob zadržených po devítiměsíční tajné policejní akci Pipe Dreams zaměřené na obchodníky s tímto zbožím. 11. září 2003 byl Chong odsouzen k 9 měsícům vězení. Je tak prozatím jedním ze dvou odsouzených ze všech zatčených osob v rámci akce Pipe Dreams.
"Spletli si mou filmovou postavu se mnou," říká Chong. Během soudního procesu poznamenal státní žalobce požadující vysoký trest, že Chong právě natáčí další Cheech & Chong film. "Pouze zobrazuji dění ve společnosti, stejně jako např. Dean Martin zobrazoval notorické pijáky."
"To rozhodně ne," protestuje Mary Beth Buchananová, právní zástupkyně USA pro západní oblast Pensylvánie, která vyšetřovala Pipe Dreams. "Naše rozsudky musí sloužit jako odstrašující příklad," říká. "Thomas Chong řídil ilegální byznys a dával najevo pohrdání právem." Buchananová, která tvrdí, že obchod s drogovými předměty a příslušenstvím je na internetu "multimiliardovým" byznysem, nabídla svým 92 kolegům v celé zemí, aby se akce Pipe Dreams také zúčastnili, ale zapojilo se jich pouze 5.
Chong chce čas ve vězení využít k práci na novém tématu. "Mé kariéře to prospěje," říká. "Ale i tak si myslím, že do vězení měla být poslána má postava, ne já."
________________________________________________________________________
V ulicích je méně heroinu
Českokrumlovské listy | 26.1.2004 | rubrika: Jižní Čechy | strana: 10 | autor: MILAN BRABEC
České Budějovice - Pracovníci Jihočeského streetworku uzavřeli druhý kalendářní rok své činnosti. Během roku 2003 zaznamenali celkem 1780 kontaktů s uživateli drog, při nichž provedli 640 výměn injekčního materiálu, což představuje 6504 výdejů a 6248 příjmů použitých jehel a stříkaček. Kromě Českých Budějovic, kde leží hlavní těžiště jejich činnosti, pracují i v menších městech kraje.
Množství vyměněného materiálu vzrostlo především na podzim (přibližně z 500 kusů za měsíc na 900). "Podařilo se nám získat větší důvěru mezi uživateli drog na bytech," vysvětluje terénní pracovník Tomáš Brejcha. Za úspěch lze považovat i 154 nově nakontaktovaných lidí, kteří mají problémy s drogami. Nicméně Brejcha upozorňuje: "Někteří však už třeba za námi znovu nepřišli."
Z klientů Jihočeského streetworku přibližně polovina užívá pervitin a polovina heroin. Zatímco pervitinová scéna je dlouhodobě stabilizovaná a téměř nic se na ní nemění, v případě heroinu streetworkeři díky práci na ulici přinášejí zajímavá zjištění. "Co se týká heroinu, ten skoro není. Většina jeho uživatelů je na subutexu, což je skvělé - aś už ho seženou legálně, nebo nelegálně. Když už se heroin objeví, tak je ho málo a jeho kvalita je nízká," vysvětlil Brejcha. Subutex je pro narkomany levnější než heroin, i když ho koupí na černém trhu. "Klienti jsou rádi, že mají substituční lék a nemusejí lítat po ulici a shánět peníze," dodal Brejcha. A jelikož klesá poptávka po heroinu, klesá i jeho nabídka.
Terénní pracovník též doplnil, že se podařilo zastavit nárůst počtu uživatelů tvrdých drog, což je celorepublikový trend. Tvrdé drogy berou v podstatě stále titíž lidé jako před několika lety, noví přibývají jen velice zvolna. Naopak v případě marihuany a taneční drogy extáze uživatelů přibývá, a to především experimentátorů.
________________________________________________________________________
Jakákoli závislost bere svobodu
Kladenský deník | 24.1.2004 | rubrika: Střední Čechy | strana: 19 | autor: JANA ELZNICOVÁ
Řekni drogám ne! Tak zněl název komponovaného pořadu za účasti známých tváří MUDr. Jana Doudy, MUDr. Jiřího Vytlačila z Pražského Drop-inu a zpěvačky Anny K.
Rakovník - Tragické konstatování na začátek: v České republice se dnes už prakticky dají sehnat všechny druhy drog. Jejich uživatelé jsou stále mladší. Legálním alkoholem a cigaretami, nelegální marihuanou počínaje, extází, pervitinem, halucinogeny a těkavými látkami konče. "Já sám bych ale do cigaret ani žádného jiného podobného svinstva nikdy nešel. Je mi do odporné," řekl patnáctiletý Karel Byczavski z Krakova.
Smutně vypadají statistická čísla: šedesát procent mladých lidí ve věku mezi osmnácti až dvaceti lety už byli a jsou v kontaktu z konopnými produkty. "Marihuana se bohužel statisticky stala normou dnešní mladé generace," upřesnil Douda. Vytlačil se pak pokusil vyvrátit fámu o tom, že marihuana je neškodným potěšením vyprávěním o dobrém příteli svého bratra, který marjánku kouří dvacet let.
"Bratr tvrdí, že už se s ním vůbec nedá o ničem hovořit. Stále mele to samé. Dokáže se prý během večera v restauraci třikrát zvednou a jít domů opakovaně zkontrolovat zda vypnul plyn," vyprávěl Vytlačil.
U samotných diváků bylo možné vysledovat rozporuplné reakce. "S kouřením trávy jsem se ve svém okolí už setkala. Třeba u nás v klubu v Čisté. Taky už jsem tam proto přestala chodit," uvedla Michala Kunešová. Skupinka čtyř chlapců, kteří pravděpodobně vůbec nepochopili o čem se v klubu hovořilo vykřikovala, že by bylo třeba uzákonit zlegalizování trávy.
"Já osobně kouřím, ale myslím, že by se kouření mělo zakázat," vmísil se do hovoru patnáctiletý Jan Hošďálek z Rakovníka.
________________________________________________________________________
Karas podal podnět k zahájení trestního řízení proti Fragmentu
Zpravodajství ČTK | 26.1.2004 | 14:22 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: HS
PRAHA 26. ledna (ČTK) - Podnět k zahájení trestního řízení proti nakladatelství Fragment podal předminulý týden lidovecký poslanec Jiří Karas. Podnět směřuje proti vydání publikace Gerharda Haderera Život Ježíše, která podle poslance hrubým způsobem uráží Ježíše Krista, symbol křesťanské víry. Vyplývá to z informací, jež ČTK poskytly zdroje blízké ministerstvu spravedlnosti. Karas ani zástupci nakladatelství je podrobně komentovat nechtěli.
"Nevím odkud tato informace pronikla, ale její pravdivost potvrzuji," reagoval Karas na dotaz ČTK. Podrobnosti nechtěl uvést, jen poznamenal, že "tato skandální publikace" neuráží jen křesťany, ale nepřímo i všechny občany. "Hanobí totiž hodnoty, jako je pravda, láska a spravedlnost, které jsou společné všem," uzavřel poslanec.
Podle informací ČTK podal Karas podnět k zahájení trestního řízení ve věci hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. Podnět podal státnímu zastupitelství v Praze 10. Majitele nakladatelství Fragment poslancův krok překvapil a dověděli se o něm až na základě dotazu ČTK. Zatím ho nechtěli podrobně komentovat. Nemyslí si však, že by kniha někoho urážela, jak se domnívá Karas.
"My jsme tu publikaci vydali, protože jsme na ni koupili licenci od zahraničního vydavatele, který ji vydal v Rakousku i v Německu, zejména v Rakousku, a ta kniha tam byla prodaná v mnoha desítkách tisíc kusů," řekl ČTK jeden z majitelů Fragmentu Jan Eisler.
Informace, které upozorňují na knihu, mohli zájemci nalézt například počátkem loňského prosince na internetových stránkách nakladatelství Fragment. Kromě základních údajů o knize, tedy její ceně, rozsahu a fotografii obálky, na nich byl i text: "Ježíši Kriste, to snad není pravda! Na příběh Spasitele je patrně nutno pohlížet zcela novým způsobem! Nejnovější výzkumy totiž odhalily ohromující skutečnost: KADIDLO obsahuje - stejně jako HAŠIŠ - účinnou látku THC."
Jiří Hybš rot
________________________________________________________________________
Kaddáfí naznačil spolupráci libyjské a americké tajné služby
Zpravodajství ČTK | 26.1.2004 | 12:58 | rubrika: Politika - Blízký východ | autor: SVA
TRIPOLIS/ŘÍM 26. ledna (ČTK) - Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí uvítal lepšící se vztahy své země k USA a naznačil, že tajné služby obou států už v minulosti spolupracovaly v boji proti terorismu. Prohlásil to v rozhovoru, který dnes zveřejnil italský list La Repubblica. Právě dnes mají v Tripolisu ukončit dvoudenní návštěvu američtí zákonodárci, kteří doufají, že je před odletem Kaddáfí přijme.
"Existují skupiny, které bojují proti nám všem...je možné, že naše tajné služby spolupracují. Zajímají se především o Libyjce, kteří bojovali v Afghánistánu," řekl Kaddáfí listu.
Letadlo s poslanci Kongresu přistálo v Tripolisu v neděli a byl to první americký vojenský stroj, který dosedl v Libyi od roku 1969.
USA, které v minulosti vyhlásily proti Libyi sankce, začaly své postoje zmírňovat, když Tripolis loni vyřešil spory kolem atentátů na americké a francouzské letadlo v letech 1988 a 1989. V prosinci Tripolis slíbil, že se vzdá vývoje zbraní hromadného ničení.
Kaddáfí nepotvrdil spekulace, které naznačovaly, že by Libye mohla zmírnit také postoj vůči Izraeli. V rozhovoru pro italský deník řekl v narážce na Izrael, že "je třeba zastavit individuální i státní terorismus"... "Ničí-li někdo neobydlené budovy raketami, nemůžete říci, že to není terorismus. Izraelci rozhazují hašiš po egyptském pobřeží, v Sýrii a severní Africe. Jsem si jisti, že hašiš, který se dostává do Libye, pochází z Izraele. Doufám, že světové společenství není v této otázce hluché a slepé, jako je v případě izraelských zbraní hromadného ničení. Izrael má stovky jaderných hlavic a velký chemický a biologický arzenál," prohlásil Kaddáfí.
Izrael má jaderný reaktor, ale vlastnictví jaderných zbraní nepřiznává. Podle odborníků má 200 hlavic.
Republikánský poslanec Curt Weldon, který americkou delegaci v Libyi vede, dnes k návštěvě prohlásil, že "nelze změnit dějiny, ale že je možné dospět k novému začátku".
V neděli Američany přijal libyjský premiér Šukrí Ghaním a ministr zahraničí Abdar Rahmán Muhammad Šalgham.
USA vyhlásily proti Libyi sankce za údajnou podporu terorismu v roce 1986. Pro libyjskou ekonomiku to znamená ztrátu 30 miliard dolarů. Tripolis se nyní snaží přilákat investory a Ghaní dnes prohlásil, že získat zahraniční i domácí investice je jeho prioritou. Vláda zahájila privatizaci více než 350 podniků. "Transformace naší ekonomiky nebude snadná, ale není nemožná," řekl Ghaním.
sva hej
________________________________________________________________________
Americké daňové inspirace
Týden | 26.1.2004 | rubrika: Svět | strana: 48 | autor: Václav Větvička, USA, Foto: AP
Ve Spojených státech zdaňují přestupky
Obchod s drogami je sice nelegální, to ale neznamená, že bude nezdanitelný... Zatímco Bushova vláda federální daně snížila, státní a místní bývají často velmi vypečené.
Ať se nám to líbí nebo ne, daně jsou nezbytnou součástí našeho života. Ne všechny však vycházejí ze zdravého rozumu, některé jsou silně ideologické, omezující a ve Státech bývají občas více než bizarní. V některých amerických okresech existují speciální daně na jídlo objednané z restaurací, na hrací karty, nebo dokonce za vlastnictví nelegálních drog. Jak se jednotlivým americkým státům krátí rozpočty, radní začínají být obzvláště vynalézaví. Nedávno proběhla českým tiskem zpráva o snaze radních města Seattle napařit milovníkům espresa speciální daň (viz TÝDEN č. 36 a 39/03) . Úsilí referendem neprošlo, to ale neznamená, že nejrůznější podivné daně v dnešní Americe neexistují. Stát Michigan vymyslel speciální daň na trestné body, které řidiči obdrží při nějakém dopravním přestupku. Kdo "získá" více než šest trestných bodů, bude dva roky platit stodolarovou daň. Daněny navíc budou samotné pokuty, ke kterým se bude připočítávat čtyřicet dolarů. Stát Oregon připravuje změnit daň z benzinu na daň z u jetých kilometrů. Každé auto by buď bylo neustále sledováno pomocí systému GPS, nebo by bylo vybaveno speciálním tachometrem skenovaným u benzinového čerpadla. Sedmnáct států Unie využívá speciální daň, kterou musejí platit všichni zatčení za obchod s drogami. Poplatky fisku se liší stát od státu a podle typu drogy. Například v Alabamě se zaplatí za gram marihuany tři a půl dolaru, ostatní drogy jsou daněny podle tržní hodnoty marihuany: pokud je cena kokainu desetkrát větší, daň je 35 dolarů za gram. Kansas dokonce vyžaduje, aby každý pouliční drogový dealer zakoupil daňový kolek ve chvíli, kdy někomu prodá pytlíček s drogou. Státy sice přiznávají, že obchod s drogami je nadále nelegální, nicméně danitelný. Státní daně byly ostatně inspirovány federálním daňovým zákonem, který doslova tvrdí, že každý nelegální příjem musí být zdaněn. V podstatě to znamená, že kupříkladu nájemný vrah musí do daňového při znání napsat zisk z úspěšné akce, nicméně může si odečíst třeba náklady na pistoli nebo na benzin, který cestou k oběti projel. Stejně tak si žhář může odečíst náklady za zápalky. Odpočet z daně je ale obchodníkům s drogami odepřen.
Zachraňte svou byrokracii
Severní Karolína daní vedle drog i alkohol kromě již platné daně, kterou každý zaplatí v obchodě, takže každý je povinen si koupit zvláštní kolek a nalepit jej na láhev. Za čtrnáct let si kolek koupili jen šedesát tři poctivci, nicméně více než šedesát tisíc lidí bylo přistiženo a na pokutách se státní kasa obohatila o šedesát osm milionů dolarů. Stát Nové Mexiko přišel se speciální daní na portské a sherry. Některé státy či města zase daní sportovce. Vypočítávají, kolik během jednoho utkání hostující hráči vydělají, a na místě je kasíru jí. První tento nápad dostala Kalifornie, která v roce 1991 donutila basketbalisty Chicaga k zaplacení. Platit se musí za každý den, kdy hráči a jejich trenéři a maséři v městě bydlí. Daň se stala brzy tak populární, že plní kapsy hned dvaceti státům. Jako příklad může posloužit profesionální hráč baseballu Texas Rangers, vnitřní polař Alex Rodriguez (29), jehož desetiletá smlouva, zaručující mu od roku 2001 příjem 252 milionů dolarů, znamenala rekord. Stát Texas z ní nic nemá, protože tam neexistuje daň z příjmu, ale když Rodriguez přijel do Milwaukee ve Wisconsinu, musel zaplatit devět tisíc ještě dříve, než se vůbec převlékl do dresu. Alabama, zvlášť čiperná ve vymýšlení zvláštních daní, přirazila deset centů na každý za koupený balíček karet, který nemá více než 54 listů. Chicago a Washington zase vybírají půlprocentní daň z jídla, které si objednáte a odnesete z restaurace. Aby to nevypadalo příliš podivně, daň je označena jako boj proti nadbytečným odpadkům. Devět procent navíc se musí zaplatit pokaždé, když si někdo koupí limonádu, která byla načepována ze sudu a ne z plechovky. Hned třicet států má v knihách připravenou zvláštní daň na chvíle, kdy ve státních pokladnách chybějí peníze: výše daně se pohybuje od 0,1 do dvou procent. Massachusetts ke všemu přidává 0,05 procenta coby daň pro státní administrativu, což není nic jiného než daň za byrokracii. Takže zatímco federální daně Bushova vláda snížila, na státní a místní úrovni se kapsy Američanů nešetří; logikou zásady "nemusí pršet, stačí, když kape".
________________________________________________________________________
Policie zlikvidovala v Brně dvě pervitinové laboratoře
Zpravodajství ČTK | 26.1.2004 | 17:21 | rubrika: Právo a krimi - Brněnský kraj | autor: VTK
BRNO 26. ledna (ČTK) - Policie zlikvidovala v uplynulých dnech v Brně hned dvě laboratoře na výrobu pervitinu, které si trojice mužů udělala v jednom bytě v centru města. Při zátahu bylo zajištěno větší množství laboratorního skla, léčiv a také 3,5 gramu efedrinu. Všichni tři muži jsou stíháni, řekla dnes ČTK brněnská policejní mluvčí Jana Šípková.
Podle ní byli kriminalisté velmi překvapení, když zjistili, že v každém z pokojů bytu je jedna laboratoř. V prvním vyráběli pervitin dvaačtyřicetiletý muž s třiatřicetiletým komplicem, a to z léku Nurofen. Hned vedle pracoval jiný dvaačtyřicetiletý muž, který k výrobě tvrdé drogy používal přípravek Modafen.
Kriminalisté nyní zjišťují, kolik drog mohlo být v bytě vyrobeno. Policisté mají podezření, že laboratoře v něm vznikly již loni. Jeden ze zadržených dodával pervitin od loňského července více než deseti toxikomanům, doplnila mluvčí.
Mužům hrozí za nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů až pět let vězení.
Loni se kriminalistům podařilo v Brně odhalit 50 pervitinových laboratoří, což je o 20 více než předloni. Pervitin patří v jihomoravské metropoli k nejužívanějším tvrdým drogám a gram této látky se prodává asi za tisíc korun.
Vladimír Klepáč mol
________________________________________________________________________
Soud bude opět projednávat případ distribuce 40 kilogramů drog
Zpravodajství ČTK | 26.1.2004 | 04:12 | rubrika: Právo a krimi - Ústecký kraj | autor: ELI
ÚSTÍ NAD LABEM 26. ledna (ČTK) - Ústecký krajský soud se dnes opět bude zabývat případem prodeje více než 40 kilogramů drog zejména německým zákazníkům. Z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek jsou podezřelí Josef Holdy z Mostu, Pavel Vlček z Ústí nad Labem a Petr Kelemen z Chlumce na Ústecku. Soud začal případ projednávat loni v listopadu.
Nejvíce drog, přes 35 kilogramů pervitinu, podle obžaloby prodal sedmatřicetiletý Josef Holdy. Osmačtyřicetiletý Vlček údajně prodal 1,6 kilogramu drogy. Vlček se pak podílel se sedmatřicetiletým Kelemenem i na distribuci pěti kilogramů heroinu, uvádí spis.
Všichni obžalovaní, kteří jsou ve vazbě, vinu popírají.
eli kar
________________________________________________________________________
Ústecký soud pokračuje v objasňování prodeje 40 kilogramů drog
Zpravodajství ČTK | 26.1.2004 | 15:15 | rubrika: Právo a krimi - Ústecký kraj | autor: ELI
ÚSTÍ NAD LABEM 26. ledna (ČTK) - Výslechem svědků dnes pokračoval ústecký krajský soud v projednávání případu prodeje více než 40 kilogramů drog zejména německým zákazníkům. Podezřelými z těchto obchodů jsou Josef Holdy z Mostu, Pavel Vlček z Ústí nad Labem a Petr Kelemen z Chlumce na Ústecku. Muži svou vinu popírají.
Nejvíce drog, přes 35 kilogramů pervitinu, prodal podle obžaloby sedmatřicetiletý Holdy. Osmačtyřicetiletý Vlček údajně prodal 1,6 kilogramu drogy. Vlček se pak podílel se sedmatřicetiletým Kelemenem i na distribuci pěti kilogramů heroinu, uvádí se v obžalobě.
Soud se začal případem zabývat loni v listopadu, kdy vyslechl obžalované i řadu svědků, včetně utajeného, který v případu vystupuje jako Pavel Novák. Podle jeho tvrzení získal od Kelemena a Vlčka za dva měsíce 350.000 korun jako odměnu za prodej heroinu podle jejich pokynů. Protože podobných pomocníků prý měli obžalovaní více, nevědí, kdo proti nim nyní svědčí.
Před soudem dnes vypovídali svědci z řad policistů. Soud se například zajímal o postup při zjišťování stop po drogách v autě Vlčka. Předvolaný policista vypověděl, že v autě byly nalezeny stopy po pervitinu. Pervitin byl podle něj prokázán i ve stěrech z vah, které policie ve Vlčkově autě také našla.
Ode dneška do čtvrtka má soud na programu hlavně výslechy dalších svědků. Předsedkyně senátu Jana Kurešová dnes uvedla, že soud kvůli doplnění některých důkazů případ znovu odročí, tentokrát na 8. března. "Do konce března bych chtěla tento případ ukončit," poznamenala Kurešová.
Policii se nepodařilo zjistit, odkud obžalovaní měli drogy získávat. V obžalobě se pouze uvádí, že v letech 2000 až 2001 nakupovali gram pervitinu za 20 až 22 tehdejších německých marek a prodávali toto množství svým německým odběratelům za 30 marek. Z prodeje heroinu měli získat podle obžaloby "přesně nezjištěnou částku ve výši nejméně milion korun".
Eliška Cesarová mol
________________________________________________________________________
Feťák se prozradil sám
Večerník Praha | 27.1.2004 | rubrika: Krimi | strana: 6 | autor: (luk)
Smíchov - Zběsilý útěk mužské postavy upozornil v neděli ráno policejní hlídku na cosi nekalého. Policisté zrovna projížděli kolem čtvrté hodiny Radlickou ulicí v Praze 5. „Když se blížili ke křižovatce s Křížovou ulicí, tak si všimli, že před nimi prchá nějaký muž,“ řekla mluvčí pražských policistů Eva Brožová. Policisté nezaváhali a dali se do pronásledování. Za běhu si všimli, že muž cosi odhodil. Když jej zanedlouho dopadli, přišli na to, že se chtěl zbavit drog. U zadrženého objevili efedrin a kokain. Nález putoval na expertizu, muž na služebnu, kde vyslechl obvinění z nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů. Skončil v cele s návrhem na vazbu.
________________________________________________________________________
Nejčastěji potkáte čichače
Deník Směr | 24.1.2004 | rubrika: Teplicko | strana: 13 | autor: (koc)
Bílina - Ke konci loňského roku se Bílinou roznesla zpráva o šikaně dětí u základní školy v Aléské ulici. Situace byla vážná a vyžádala si okamžitou schůzku zástupců města, strážníků městské policie a policistů ČR. Podle ředitele Městské policie Marcela Špičky případ zůstává k dořešení v rukách kriminalistů. Proč? Neboť se za ním asi skrývají drogy. Respektive podezření na jejich nabízení.
"Šlo o bývalé školáky ve věku osmnáct, devatenáct let, kteří se tu srocovali. Vydírali děti a šikanovali je. Zvýšili jsme zde dohled, včetně pedagogů školy," říká M. Špička s tím, že se situace nyní uklidnila. "Přesto víme, že se parta uchýlila jinam. Nejdříve jsme je monitorovali na nádraží ČD a odtud se přemístila zase dál. Momentálně o nich nevíme. Je zima, zřejmě jsou někde v budovách," míní ředitel městské policie. Podle něho jsou to v Bílině nejčastěji vchody panelových domů na sídlišti a sklepy. Jedním ze zdrojů, kde na drogy berou, je právě šikana mladších. Jaké návykové látky v Bílině "vedou"? "Nejvíce je tu čichačů toluenu. Běžně je totiž k dostání v obchodech," podotýká Špička. Říká, že pohled na lidi, kteří dlouhodobě propadli toluenu je přímo žalostný. "Jsou z nich nepěkné trosky.“ |
|
|
|
