| breeder |
Představení nového diagnostického přístroje
Prima TV | 1.12.2003 | 18:50 | pořad: Minuty regionu
Terezie KAŠPAROVSKÁ, moderátorka
--------------------
Nové diagnostické přístroje, které by měly odhalit závislost na drogách, představili odborníci na konferenci v Kongresovém centru. V Praze stále roste počet lidí, kteří užívají pervitin a marihuanu. V případě pervitinu stoupl počet uživatelů za poslední rok o celých sedmdesát procent. Během posledních deseti let se také změnila věkové hranice uživatelů drog. Zatímco dříve je užívali mladí lidé ve věku od 18 do 24 let, nyní je nejrizikovější skupina lidí od 25 do 39 let.
________________________________________________________________________
Policisté obvinili pár, který dával školákovi marihuanu
Zpravodajství ČTK | 1.12.2003 | 13:09 | rubrika: Právo a krimi - Olomoucký kraj | autor: ORV
JESENÍK 1. prosince (ČTK) - Pětadvacetiletou ženu a o devět let staršího muže ze Žulové na Jesenicku podezřívají policisté, že v říjnu a listopadu několikrát dali nezletilému chlapci marihuanu. Hoch si s nimi drogu minimálně jednou zapálil, řekla dnes ČTK mluvčí jesenické policie Natálie Orlová.
"Dále mu nejméně třikrát předali přesně nezjištěné množství sušeného konopí, které si chlapec odnesl domů. Ve dvou případech jej spálil a v jednom konopí vyměnil za walkmana se svým spolužákem," uvedla mluvčí.
Policisté mladý pár obvinili z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a šíření toxikomanie. Oběma hrozí až deset let vězení.
Vladimír Onderka snm
________________________________________________________________________
Soud potrestal perníkáře
Blesk | 2.12.2003 | rubrika: Morava/Slezsko | strana: 4 | autor: Marie Machková
Drogu pro odběratele z celé republiky vyráběl milenecký pár
VSETÍN - Vinni! Tak znělo rozhodnutí senátu Okresního soudu ve Vsetíně, před kterým včera stanulo sedm lidí obžalovaných z výroby a distribuce pervitinu. Podle obžaloby vyprodukovali nejméně jeden a půl kilogramu drogy za 1,5 miliónu korun.
Hlavou skupiny byl Radek Jambor (27) se svojí družkou Martinou Horkou (31). Společně vařili pervitin. Své zboží dodávali desítkám lidí od Slovenska až po Prahu. David Živocký (27) byl jejich největším distributorem. Od mileneckého páru odebíral pervitin dva roky. Zprvu si bral měsíčně množství v hodnotě tří tisíc korun, poslední půlrok však odkupoval bílý prášek za 10 až 15 tisíc korun a dále ho rozprodával. Mezi jeho odběratele patřil například i extraligový hokejista Michal Šafařík (26). "0,7 gramu jsem nakupoval asi za tisíc korun. Z peněz, které mi dali odběratelé, jsem si třetinu odečetl pro sebe jako provizi," vypověděl Živocký.
"Vedla ho ziskuchtivost a také závislost," komentoval jednání obžalovaného soudce. Dalším, kdo se podílel na výrobě a distribuci pervitinu, byl Petr Baroš (24). Ten také na Vsetínsku šířil marihuanu. "Obžalovaní vyrobili daleko více drogy, než bylo zažalováno. Ale nejsou důkazy," prohlásil soudce a za prokázané stanovil množství o polovinu nižší, tedy 750 gramů. Jambora poslal na tři roky za mříže, Horkou na 2,5 roku a Živockého na dvě léta. Zároveň všem nařídil léčbu ze závislosti. Baroš vyvázl s podmíněným trestem, stejně jako další tři muži, kteří byli souzeni za to, že poskytli prostory k výrobě pervitinu. Baroš bude v podmínce pět let, ostatní dva roky.
________________________________________________________________________
Je Benešovsko drogový ráj?
Benešovský deník | 1.12.2003 | rubrika: Benešovsko | strana: 17 | autor: ZDENĚK KELLNER
Podle zprávy o protidrogové politice, kterou nechal vypracovat krajský úřad, jsou ve středních Čechách největší problémy s drogami v Mladé Boleslavi, Kladně a - Benešově.
Benešov - Je skutečně Benešovsko prolezlé drogami víc než okolní okresy?
"Nemyslím si," je přesvědčena protidrogová koordinátorka benešovského K centra Hana Slámová. Přesto nepopírá, že sedmdesát, možná osmdesát procent mládeže do dvaceti let z Benešovska nejméně jednou s drogou experimentovalo. Nejčastěji s marihuanou nebo taneční drogou extází.
"Ve škole jsme loni dělali anonymní anketu o užívání návykových látek včetně tabáku a alkoholu. Z dotazníku vyplynulo, že údaje K centra souhlasí," sdělil ředitel benešovské Integrované střední školy technické Jiří Kotouč.
Podle Slámové však například extázi neužívá jen mladší generace, ale i starší, převážně úspěšní podnikatelé. Ti se snaží o unik z každodenního stresu. Hana Slámová ale ví i o užívání drog mezi žáky osmých a devátých tříd, i když drogy nejčastěji užívají učni a středoškoláci.
"Ve škole jsme nikoho, kdo by byl pod vlivem drog, nepřistihli," říká ředitel benešovského gymnázia Zdeněk Zahradníček, ale připouští, že si nikdo z pedagogů nedělá iluze o tom, že by studenty na diskotékách drogy míjely.
Z jakých údajů zpráva středočeského krajského úřadu vychází a proč v ní je Benešovsko horší než jiné oblasti?
"Zpráva je zhodnocením roku 2002 a podklady k ní jsme získali nejen z K center, ale také z krajské hygienické stanice a z policejních statistik," uvedla protidrogová koordinátorka středočeského úřadu Pavla Doležalová. Jiný názor ale má Hana Slámová, která s experimentátory i uživateli drog denně pracuje. Závěry zprávy připisuje pečlivé práci benešovského K centra. To za čtyři roky činnosti získalo širokou síť kontaktů. "Máme důvěru klientů. Věří nám, protože vědí, že jejich osobní údaje nikde neevidujeme, že informace nepředáváme rodičům, učitelům ani policii. Právě proto to není o tom, že bychom tu měli víc pervitinistů nebo heroinistů než například v Kolíně. Tam K centrum teprve začíná."
Je tedy zpráva krajského úřadu ovlivněna tím, že někde drogoví experimentátoři i uživatelé do K center přicházejí, zatímco jinam ne?
"Výsledky zprávy jsou naprosto objektivní," odmítá takový názor Doležalová. "Všechny okresy měly stanoveny shodné výchozí podmínky," dodala.
________________________________________________________________________
Možná ani nevíte, kde máte své dítě
Vysočina - listy Pelhřimovska | 1.12.2003 | rubrika: Zprávy z Pelhřimovska | strana: 5 | autor: Marie Steinhauserová
zamyšlení
Tak nám televize odvysílala reportáž z Pelhřimova, při které běhal mráz po zádech. Vypadá to, že do města se už návštěvníci moc nepohrnou. Jako by na ně za každým rohem číhal vycvičený pistolník. Škoda, že autor reportáže (mimochodem místní občan) nenatočil to hezké, co se ve městě udělalo. Nebylo ani řečeno, že policisté okamžitě dopadli násilníka, který rozbil výkladní skříň klenotnictví. Možná příště.
Jedno je jisté. Přestupků ve formě vandalství přibývá a ze středu města se aktivita darebáků přesouvá i na jeho okraje. Když pomineme známé firmy, které tu a tam usednou do chládku, pak nám zbývají návštěvníci místních hospod, barů a diskoték. A jsme u kořínku věci. Vymlátil by normální, byť i pubertou rozháraný člověk, okna u budovy? Zapálil by domovní zvonky, ulámal stromy, naházel lavičky do kašny? S poloprázdnou lahví v ruce a cigaretou marihuany se z něho ovšem stává Bivoj. Nakoukněte v neděli ráno do odpadkových košů na prostranství před pivovarem a užasnete. Koše jsou plné injekčních stříkaček. A nevyhodili je tam lékaři. Že se to vašich dětí netýká? Víte, kam chodí po večerech? Zkuste se dojít podívat o víkendu v jedenáct večer k zadnímu vchodu průmyslovky. Nedávno jsem tam napočítala pět ležících. Přinesli je z vedlejší diskotéky. . .
________________________________________________________________________
Christiania blues
Mladý svět | 2.12.2003 | rubrika: Alternativa | strana: 40 | autor: Text a foto: Vojtěch Lindaur
Říkejte si tomu ghetto nebo hippiesácký ráj. Hašiš tu koupíte na ulici.
Do půl těla vysvlečený mladík s dready do půl zad a s tváří nevyspalého vlka třímá podomácku vyrobený transparent: "Lidi potřebujou dejchat!" Kroužek dánsky bledých blondýnek vyzývá: "NE nivelizaci a usměrňování, ANO volnosti a rozmanitosti!" Letošní poslední srpnovou sobotu odpoledne bylo na kodaňském hlavním nádraží dost rušno. Vlasatí a okorálkovaní chlapci, muži, starci, děvčata, ženy, ale i babičky v batikovaných trikách bez podprsenek bránili své území. Christianii, mrňavý stát v dánském státě, svobodnou zemi, kde je na ulici dovoleno prodávat měkké drogy, vzali totiž útokem úředníci a policajti.
Nebylo to poprvé a snad ani naposledy. Před branami christianského ráje se buldozery šikovaly už nesčetněkrát, ale nové dánské vládě zřejmě voní hašiš zvlášť odporně. Patnáct policejních akcí za poslední půlrok – to není náhoda. Pravicový kabinet by rád viděl vyrůstat na území svrchovaného hippiesáckého státu moderní kanceláře a byty. Ovšem na otázku, kam s jeho současnými obyvateli, z nichž většina žije pod hranicí životního minima, nemá odpověď. Obrysy budoucnosti Christianie jsou rozostřené tak, jako ještě nikdy nebyly. Dánské Národní muzeum už pro jistotu odkoupilo do svých sbírek jeden z hašišových stánků... Proto se na kodaňském hlavním nádraží srotil dav "jiných lidí" a naskákal do protestního "vlaku ke svobodě". Heslo dne: "Padne-li Christianie, bude to, jako kdyby zbourali sochu Svobody!" Vlak jede a koleje duní: haš-š-š-š... "Nuž do boje, vy chrabří!" zvolal bych, kdybych si byl tak jistý jako před třiceti lety.
Lišící se lidi
Slovo Christiania jsem poprvé zaznamenal právě před třemi desítkami let – na stránkách Mladého světa. Autor reportáže o "státě volnosti, bratrství a lásky" zhusta využíval proklamovaného revolučního levičáctví a příchylnosti tehdejších hippiesáckých radikálů k marxismu a maoismu. Snad proto, aby mu článek prošel. Jenže "lišící se lidi" se svým vzhledem naneštěstí vůbec nepodobali svazákům a až příliš připomínali tuzemské vlasaté a vousaté týpky, proti nimž Československá televize zrovna vyhlásila halali pod heslem "Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás". Jen těžko jsem si tenkrát uměl představit přitažlivější způsob života než ten, jaký proklamovali obyvatelé Christianie, exulanti z proslulé sanfranciské čtvrti Ashbury/Height. Byl tolik odlišný od právě se rodící tuhé svazácké disciplíny. Tehdy mě taky – v souvislosti se zdejší ústavní výhrůžkou o povinnosti pracovat – dost zajímal citát z Matoušova evangelia, kde se mluví o ptactvu nebeském, které nikdo nesytí a přece je nebeský Otec živí. A tak jsem se na dlouhou dobu alespoň na dálku stal obyvatelem Christianie v komunistickém exilu. Jinak to ostatně ani nešlo.
Budování státu
V roce 1969 se v Americe udály dvě zdánlivě velmi protichůdné věci. Zatímco čtvrt milionu příslušníků květinového národa na woodstockém festivalu radostně sdílelo společné heslo "Miluj – neválči", vlasatý magor Charlie Manson se svými zabijáky obracel rituálními vraždami americké veřejné mínění směrem k tradičnímu konzervativismu. Odrůstajícím dětem generace flower-power nezbylo než se během příštích let znormalizovat, anebo se vydat na svatou pouť do nejrůznějších koutů světa. Ti, kteří byli nakaženi zenbuddhismem, směřovali do Indie, další do Kodaně, dánské metropole, už tehdy proslulé coby evropské centrum hippies. Dva roky nato se v kodaňské výstavní síni Charlottenborg při vernisáži avantgardní výtvarně-divadelní exhibice Dej a ber si sešel bezpočet neortodoxních umělců a jejich příznivců. Snad právě tam při diskusích osvícených mnoha povzbuzovadly zazněl poprvé návrh "najít místo uvnitř lásky" a "oddělit zrno od plev". Mládím zářící obrazoborci, poživači jedů, radikální marxisté, nezaměstnaní feťáci a lidi bez střechy nad hlavou si vyhlédli prostor bývalých kasáren ve čtvrti Christianshavn, deset minut volnou chůzí od centra Kodaně. Pak už stačilo jen prolomit plot a zhruba padesát opuštěných vojenských budov bylo dobyto příznačně bez použití násilí. Do kasárenských baráků se začaly stěhovat celé rodiny hippies. Prostor stihly osídlit, aniž by to nepřítel, tedy policie, zpozoroval, a pak už bylo na razantní zásah pozdě. Vznikla jakási místní samospráva nazývaná Kontaktní christianská skupina, která měla za úkol vyjednávat s vládou. Dánský parlament totiž v roce 1973 jaksi zapomněl vyhlásit veřejnou soutěž o získání opuštěného vojenského prostoru, a když obyvatelé Christianie dánský stát zažalovali, vláda se stáhla. Svolila, že budou-li hippies platit elektřinu a vodné, začne je tolerovat jako "sociální experiment".
Garnison svobody v. ministerstvo vnitra
Z Christianie se postupem času stalo organizované společenství. Území bylo rozděleno do deseti menších, dalo by se říct samosprávných celků a děti květin začaly pracovat. Kromě výrobců obvyklých hippiesáckých cetek pro zvědavé turisty tady působili recyklátoři a ekologové, kteří sbírali a třídili odpadky. Ti šikovnější dokázali vyrábět jakási primitivní kamna ze starých barelů a o něco později už řemeslně zdatné máničky vystavěli komunální lázně, jesle, školky, obchůdky a dílny. Všichni dohromady si říkali Rainbow Warriors, Duhoví bojovníci, a dokonce se podle barev duhy organizovali: červení měli na starosti styk s lidmi zvenčí, zelení jídlo a výživu, modří vzdělávání a výchovu... Šéf christianské komunity navíc usedl v kodaňském městském zastupitelstvu, kde tvrdě potíral všechny myšlenky na vyčištění místa buldozery a uzavření oblasti. Kasárna se plnila dalšími obyvateli, v hippie-ghettu rostly nové domy a kolonie nenápadně expandovala až k jezeru. V dubnu 1976 se státní orgány znovu rozhodly s nepřítelem skoncovat a srovnat prostor se zemí. O dva roky později ministerstvo vnitra obvinilo Christianské z nedovoleného obsazování cizích objektů, leč vláda si nevěděla rady s tím, kam by tisíce hippiesáckých obyvatel umístila, a zkoušela hledat jiné východisko. Parlament ho našel až v roce 1989. Přijal zákon, který velmi přesně popisoval stávající stav: legalizoval kolonii jako obytné území a osvobodil "stát" od spousty zákonných povinností. Obyvatelé Christianie dodnes nemusí hradit nájemné, pouze platí do společné kasy uživatelské poplatky a přitom vlastníkem i správcem oblasti zůstalo ministerstvo vnitra. Květinový dav měl tehdy, v devětaosmdesátém, důvod k radosti. Pozval všechny obyvatele Kodaně, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak se žije ve šťastném ghettu, a k nebi vítězně zvedal roztažené dlaně, tolik připomínající listy ganji...
Jde o hovno, tedy o hašiš
Valné shromáždění obyvatel kdysi rozhodlo o volném prodeji měkkých drog, ačkoli všude jinde v Dánsku je to zakázáno. Christianské výtažky THC byly vždycky tím nejostřejším břevnem v očích dánských zákonodárců. Náplně do kónicky balených cigaret, THC-cukrovinky nebo různé modely jointů, které lze sehnat na hlavní třídě příznačně pojmenované Pusher Street (pusher – drogový dealer), mnohokrát posloužily jako policejní bič. Přitom se poněkud zapomíná na to, že dealerství a konzumace tvrdých drog jsou v Christianii přísně zakázány. Ještěže před třinácti lety začaly v Kodani vycházet noviny Nitten, které uvádějí drogové zkazky na pravou míru a soustřeďují se spíš na ekologické a charitativní aktivity, na iniciativní akce christianských obyvatel, mezi které jistě patří oprava víc než stoletého vodovodního řadu nebo "zelený plán" na rozvoj celé Kodaně. Začátkem devadesátých let se v hippiesáckém státě cosi změnilo. Světem táhla alternativní kultura a otřela se i o Christianii: kromě tradičního experimentálního divadla a víceméně spontánních happeningů přicházely tisíce návštěvníků na undergroundové koncerty, v místních klubech se začaly rodit mladé hiphopové kapely, objevili se první DJové a vyznavači techno hudby. Na Mírové louce se pravidelně konala "mistrovství" ve fotbale. O víkendech stále častěji a ve stále větším počtu přijížděli hosté ze "sousedního státu", aby alespoň na chvíli nasáli uvolněnou atmosféru a jistěže také nasládle vonící hašišový dým. Bylo jich až nebezpečně moc, a dánská vláda zasáhla. Mohutné tažení proti prodeji hašiše v Christianii začalo v roce 1992 a trvalo osmnáct měsíců. Na nevelkém území patrolovalo ve dne v noci několik desítek policistů, kteří za celou dobu vlastně nedokázali nic jiného než vyvolat pár trapných incidentů včetně neslavného brutálního zásahu na nevinném předvánočním trhu. Do věci se vložili právníci Amnesty International a sílil i tlak veřejnosti, která Christianským už zase nadržovala. Sami obyvatelé uspořádali mohutnou protestní akci "Pěstujte semínko", zaměřenou proti tvrdým drogám. Když ještě o Vánocích nabídli večeři dvěma tisícům zvědavých i hladových a "svobodný stát" poctil návštěvou dokonce dánský ministr spravedlnosti, bylo v podstatě rozhodnuto. Policejní akce skončila a v Christianii zase nastal klid.
Navždy? Na skok!
Poklidné letní sobotní poledne roku 2000. V Kodani chcíp pes, otevřenou hospodu abys pohledal. Bez mapy jen tuším, kde by se mohl stát Christianie rozprostírat. Na cestu se mi ptát nechce, hrdost obyvatele- -exulanta by mi to nedovolila. Šel jsem tedy nazdařbůh asi deset minut směrem na jih, až mě dohonil bosý chlapík s dready. Dorazil jsem s ním až k oprýskaným zahradním vrátkům a přepadl jsem tak svou Christianii z boku. Na hlavní bráně tvořené dvěma modrými totemy je sice nápis "Právě opouštíte Evropskou unii", ale je to patrné i bez upozornění. Svobodný stát Christiania mi z této strany ze všeho nejvíc připomínal dávno zrušené JZD, kde se ovšem zemědělci vyžívali v pěstování konopí a symboly toho plevelu si ozdobili své polorozpadlé baráčky. Dávno opuštěné ubikace nejspíš kdysi hostily soudruhy z Jamajky. V rasta barvách – rudé, žluté a zelené – jsou vyvedeny zdi i okenní rámy. Hromady štěrku a nasekaného dříví, torza jízdních kol a jakýchsi strojů lemují cestičku tam, kde přece jen tuším nějaké obyvatele. Domečky už se zdají být úhlednější, okna jsou vyzdobena lidovou tvořivostí. Mají vypovídat o tom, kdo tam žije. Hle, zde Open House, přespí tu, kdo chce, je-li místo. Než své milé spoluobčany stačím pohladit očima, nabourám zrakem do výhružné cedule s dvakrát přeškrtnutým foťákem. No to určitě! Naštěstí se od christianských originálů zas tolik neliším, hlavně dík nucenému hygienickému výpadku na festivalu v Roskilde, a tak si mě nikdo moc nevšímá. Hašišová vůně je cítit už z dálky, a když se blížím k Pusher Street, nabírá na síle. Nenápadně přehlížím vystavené zboží. Nanicovaté tovární tretky se střídají s rukodělným tovarem zdejších řemeslníků, obzvlášť některé dýmky si dělají čáku na umělecké dílo. Jdu za vůní až ke stánku, o jehož sortimentu nelze pochybovat. Pečlivě zkoumám vystavené kousky, hnědá všech odstínů dominuje. Chlápek mého věku opatrně ostrým nožem ukrajuje, jak si kdo poručí. Dáte si Good Super Marocan, nebo jenom marocký Normal Standard? "Ten ne," ošívá se jakýsi teenager. "Bolela mě po něm strašně hlava a ani jsem se nezhulil." Chudák. Je tedy libo červený libanonský, Turecké sklo či snad Černý Nepál? Anebo marihuanu? Dánský model má velmi dobrou pověst. A pozor! K mání je i skunk v několika variantách, z nichž ta nejpoetičtější má název Bob Marley's Best. A tady... Ale to je nádhera! Houbičky amazonské, ostrovní a havajské. Ceny jsou zhruba kolem dvaceti dánských korun za joint a padesát korun za pár gramů hašiše. A večer v Roskilde hrají Neil Young, Bob Dylan a The Cure... Je to příliš lákavé. V hospodě se štítem Woodstock je narváno, v tom horku přijde dobře vychlazený Tuborg k chuti každému. Poskakují a povalují se tu vlasaté děti jak vymalované, jejich rodiče a snad i prarodiče s hřívami už značně prořídlými vedou řeči, co se u piva vedou... Sedl jsem si ven a chvíli porušoval zákaz focení. Zapálil jsem si normální cigáro, ještě jednou se rozhlédl dokola, a pak jsem najednou věděl, že tu už nechci být, že sem nepatřím. Loudal jsem se zpátky do Evropské unie a padl na mě smolně černý smutek. Že už mi to uteklo, že jsem tu nemohl být v době, kdy bych tu být chtěl. Tak trochu Christiania blues.
________________________________________________________________________
IOM: Romští migranti ze Slovenska se často stávají dealery drog
Zpravodajství ČTK | 1.12.2003 | 16:46 | rubrika: Sociální problémy - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: VJK
PRAHA 1. prosince (ČTK) - Část slovenských Romů se po přestěhování do České republiky stává drogovými dealery. Vyplývá to z terénního šetření Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), které sloužilo jako podklad pro analýzu ministerstva vnitra o migraci a usazování slovenských Romů na českém území. Materiál schválila před nedávnem vláda. Terénní výzkum provedla IOM v Karlovarském, Plzeňském a Ústeckém kraji a došla k závěru, že trh s tvrdými drogami ovládají v této oblasti výhradně Vietnamci.
Ti prodávají pervitin či heroin buď v hernách, které vlastní, nebo využívají k distribuci drog členy místní romské populace. Romové působí podle IOM jako dealeři pouze ve službách Vietnamců. Pervitin si nejčastěji kupují lidé do 30 let, často jde přitom o Romy. O heroin mají největší zájem bílí středoškoláci a starší narkomani, kteří původně užívali pervitin, stojí v materiálu, který má ČTK k dispozici.
"Omezené možnosti legálního výdělku a nalezení vhodného ubytování vede k zachycování migrantů v prostorově a sociálně odloučených lokalitách s převažujícím romským osídlením a s omezeným dohledem místních samospráv," upozorňuje analýza ministerstva vnitra. Materiál upozorňuje, že obyvatelé takzvaných ghett provozují ve značné míře lichvu. "V lokalitách výzkumu kriminogenních jevů si Romové půjčují na lichvářský úrok od Vietnamců. Navíc větší část dávek utratí ve vietnamských hernách," konstatuje materiál.
Text rovněž upozorňuje na to, že určitá skupina romských žen se stává předmětem obchodování s lidmi. Oficiální statistiky vypovídající o obchodu se ženami v Česku lze vytvořit jen těžko, neboť se odehrává v ilegalitě. Údaje české pobočky organizace La Strada však potvrzují, že "romské ženy ze Slovenska jsou obchodovány do České republiky".
Uzavřenost a izolovanost ghett představuje podle koordinátora pražské pobočky IOM Romana Krištofa značné nebezpečí. "Považuji to za závažný problém, který může jen gradovat. Obce s tím ale nemohou nic dělat, i když by měly. Vláda totiž převedla na samosprávu odpovědnost, ale nedala jí dostatek peněz ani kompetencí. To by se mělo změnit," řekl ČTK Krištof. Dodal, že IOM provedla sice výzkum pouze ve třech krajích, s problémem ghett, kde žijí například také bývalí vězni, se ale podle něj potýká celé území bývalých Sudet, od Karlovarska po Ostravsko.
Analýzu o příčinách a důsledcích migrace slovenských Romů do České republiky schválila vláda ve druhé polovině listopadu. Kabinet chce v budoucnu zabránit přílivu Romů ze Slovenska. Ministr vnitra Stanislav Gross má proto do konce února navrhnout, jaké konkrétní kroky je nejvhodnější zvolit. Vicepremiér Petr Mareš má zase získávat informace od obcí, jež mají s romskou komunitou největší zkušenosti. Podle odhadů ministerstva vnitra žije nyní v České republice asi 14.000 slovenských Romů.
Veronika Jacobsová mal
________________________________________________________________________
Z celého kraje DNES
Mladá fronta DNES | 2.12.2003 | rubrika: Střední Morava | strana: 1
Přerov
Muž vařil pervitin z běžně dostupných léků
Tvrdou drogu pervitin vařil podle policistů třiatřicetiletý muž z Přerovska. Mluvčí severomoravské policie Soňa Bradáčová řekla, že suroviny na výrobu narkotika získával z volně dostupného léku, který běžně kupoval v lékárnách. Pervitin pak vařil ve volné přírodě. Kolik drogy postupně vyrobil, policisté přesně neví. Podle nich ji sám užíval a část dával svým známým. Přístroj, v němž pervitin vařil, později vydal kriminalistům. Policejní rada už muže obvinil z nedovolené výroby a držení drog a podal návrh, aby byl umístěn do vazby.
(šot)
________________________________________________________________________
Dealeři ve vazbě
Blesk | 2.12.2003 | rubrika: Čechy/Morava | strana: 10 | autor: (uá)
LITOMĚŘICE Na 80 000 korun si přišla čtveřice mužů (42-47) z Litoměřicka, která vyráběla a prodávala drogy. Při domovních prohlídkách u nich policisté našli tři chemické laboratoře sloužící k výrobě pervitinu. Při zátahu navíc u jednoho z nich objevili i nelegálně drženou zbraň. Všichni skončili ve vazbě. "Jsou obviněni z výroby a distribuce omamných a psychotropních látek, za což jim hrozí až desetileté vězení," přiblížila jejich vyhlídky policejní mluvčí Alena Romová.
________________________________________________________________________
Mladík v kradeném BMW rozdával drogy
Liberecký den | 29.11.2003 | rubrika: Liberecký region | strana: 21 | autor: ZDENA HUMENSKÁ
Turnov - Náhoda přeje připraveným. Přesvědčila se o tom policejní hlídka, která při běžné silniční kontrole zastavila v neděli 23. listopadu v noci na výjezdové komunikaci z Turnova automobil BMW.
Po předložení dokladů zjistila, že nesouhlasí s údaji na poznávací značce vozidla. Posádka kradeného vozu se vzápětí ocitla na policejní služebně. Tam vyplula na povrch skutečnost, že jeden z jejích členů má na svědomí i jinou, závažnější trestnou činnost. Nedovoleně vyráběl a držel omamné a psychotropní látky. Ty měl v několika případech zdarma distribuovat. Droga u něj byla dokonce nalezena. Muž ihned putoval do policejní cely.
"V neděli krátce před půlnocí kontrolovali policisté v Turnově mezi ulicí Granátovou a Valdštejnskou posádku vozu BMW. Ukázalo se, že vůz byl před časem odcizen ve Frýdlantě a že byl označen registrační značkou, která k němu nepatřila. I když se 30letý muž z Prahy této loupeže sám zřejmě neúčastnil, bylo dalším šetřením zjištěno, že nejméně ve třech případech nabízel dávku pervitinu," potvrdila semilská policejní mluvčí Soňa Šídová.
Jak doplnil jiný policejní zdroj, muž byl už před dvěma měsíci kvůli podobnému činu vyšetřován, ale zjištěná fakta tehdy nestačila na uvalení vazby. Stalo se tak až nyní.
________________________________________________________________________
LIDÉ MAJI STRACH UŽÍVAT OPIÁTY
Zdravotnické noviny | 28.11.2003 | rubrika: Z domova | strana: 8 | autor: (pet)
Víc než tři čtvrtiny Čechů má obavy z užívání opioidních analgetik. Největší odpor vůči nim vykazují mladí lidé od 18 do 24 let. Vyplývá to z výzkumu agentury TNS Factum. Polovina obyvatel ČR má strach z vedlejších účinků opiátů a z možného vzniku závislosti. Celých 35 procent respondentů se domnívá, že předepsání opiátů znamená závěrečnou fázi nemoci, jejíž průběh je už nezvratný. Přesto nebo právě proto je 80 procent obyvatel ochotných na opiáty připlácet, v polovině případů ovšem nejvýše 300 korun měsíčně. Průzkum také ukázal, že s bolestí, která u nich samých nebo u jejich blízkých přetrvávala déle než tři měsíce, má zkušenost víc než 40 procent populace. Nejčastěji šlo o bolest páteře, hlavy a revmatické bolesti. |
|
|
|
