| breeder |
Kouření marihuany mladíkům neprošlo
Region - Týdeník okresu Nový Jičín | 7.10.2003 | rubrika: Události | strana: 5 | autor: (plk)
NOVÝ JIČÍN - Zřejmě ne ten pravý zážitek měli v pátek 26. září odpoledne z kouření marihuany čtyři kluci v Novém Jičíně-Loučce.
Telefonát zachytili strážníci o půl čtvrté. "Volal anonym s tím, že v Loučce u pneuservisu je skupinka čtyř mladíků, kteří kouří marihuanu," uvedla mluvčí MP Nový Jičín Ilona Majorošová. Na udané místo vyrazila hlídka. Jakmile ji kluci spatřili, začali rychlým krokem odcházet. Strážci zákona ale byli rychlejší a kuřáky dostihli. "Strážníci je vyzvali, aby vysvětlili a zdůvodnili přítomnost v dané lokalitě," dodala mluvčí s tím, že celá čtveřice shodně uvedla, že až na jednoho kouřili marihuanu. "Tu jim měl dát jeden z přítomných chlapců," připojila Majorošová, podle níž si případ převzali policisté z obvodního oddělení.
________________________________________________________________________
ZE ZÁPISNÍKU MĚSTSKÉ POLICIE
Tachovský deník | 9.10.2003 | rubrika: Lokální | strana: 8
Majitel zahrádky si pěstoval marihuanu
Tachov - Několik rostlin indického konopí si ve skleníku na své zahrádce nedaleko zahradní kolonie Margarita v tachovské Rokli pěstoval muž z Tachova. Úrodu za něj ale sklidili policisté z Obvodního oddělení PČR v Tachově, kteří byli na pěstitele konopí upozorněni několika žáky ze Základní školy v Hornické ulici.
________________________________________________________________________
Hlavní líčení s pěticí mladíků u krajského soudu
ČT 1 | 9.10.2003 | 17:50 | pořad: Večerníky - JM
Nora JANEČKOVÁ, moderátorka
--------------------
U krajského soudu dnes začalo hlavní líčení s pěticí mladíků, kterým žaloba klade za vinu, že mezi svými vrstevníky šířili marihuanu a sváděli je k čichání toluenu. Některým ještě nebylo ani patnáct let. Obžalovaní jsou proto stíháni také za ohrožování mravní výchovy mládeže.
________________________________________________________________________
Informace policie v Královéhradeckém kraji
Zpravodajství ČTK | 9.10.2003 | 15:00 | rubrika: Právo a krimi - Královéhradecký kraj | autor: SJA
HRADEC KRÁLOVÉ 9. října (ČTK) - Devětadvacetiletého muže z Královéhradecka obvinili policisté z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Policisté ho viní z toho, že na zahradě domu, ve kterém bydlí, vypěstoval asi dvě desítky rostlin konopí setého. Hrozí mu za to až pět let vězení.
Pervitin, marihuanu a extázi nabízel od ledna roku 2001 do konce září 2003 osmnáctiletý mladík z Kostelce nad Orlicí na Rychnovsku, kterého policisté obvinili z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Protože v několika případech drogy nabízel i osobám mladším osmnácti let, může se trestní sazba vyšplhat až na 10 let.
________________________________________________________________________
Informace středočeské policie
Zpravodajství ČTK | 9.10.2003 | 14:36 | rubrika: Právo a krimi - Středočeský kraj | autor: SBP
MLADÁ BOLESLAV/PRAHA 9. října (ČTK) - Z nedovolené výroby a držení omamných látek obvinili v těchto dnech nymburští policisté dvaadvacetiletého mladíka, který pěstoval v domku a na zahradě v Kostelní Lhotě pět rostlin marihuany. Vyráběl z nich takzvané jointy, které sám kouřil a také dával nejméně osmi osobám v obci. Je podezřelý, že v několika případech předával dalším lidem také nezjištěné množství pervitinu a LSD.
________________________________________________________________________
Kontrola v hospodách: znovu opilí mladiství
Mladá fronta DNES | 10.10.2003 | rubrika: Východní Morava | strana: 1 | autor: (mat)
Uherské Hradiště - Patnáctiletý hoch s více než dvěma a půl promile alkoholu v krvi.
S hodnotou, která už se může negativně podepsat na jeho zdraví.
I to je jeden z výsledků nečekané policejní kontroly v desítkách barů a restaurací na Uherskohradišťsku.
Akce potvrdila: alkohol je pro mladé lidi nejdostupnější droga. „Přitom je jako vstupní droga mnohem víc nebezpečnější než marihuana,“ tvrdí šéf protidrogového kontaktního centra Haus ve Zlíně Jiří Klement. „Vůbec se ale proti němu nebojuje.“
Policisté, zvlášť ve Zlíně a v Uherském Hradišti, sice míří na kontroly do pohostinství stále častěji. Jenže pro mladé to zatím není žádné varování, dokazují to výsledky poslední dvoudenní akce na Uherskohradišťsku.
„Nejsou radostné, pod vlivem alkoholu byly dokonce i dvě čtrnáctileté dívky,“ uvedla příklad uherskohradišťská policejní mluvčí Jitka Zámečníková.
Policie během dvou dnů zkontrolovala osmnáct restaurací, barů, diskoték a vináren v okrese Uherské Hradiště. Pod vlivem alkoholu v nich pobývalo dvacet mladistvých. Pití jim většinou podávali kamarádi, v několika případech ale přímo barman. „Uložili jsme proto blokové pokuty ve výši čtyři tisíce devět set korun,“ uvedla mluvčí Zámečníková.
________________________________________________________________________
Vychovatelka našla u učňů marihuanu
Mladá fronta DNES | 10.10.2003 | rubrika: Střední Morava | strana: 2 | autor: (rš)
Lipová-lázně - Oblíbenou lehkou drogu mládeže - marihuanu - objevila vychovatelka na Středním odborném učilišti v Lipové-lázních na Jesenicku. Policie při důkladné prohlídce zajistila u dvou učňů ve věku šestnáct a sedmnáct let 37 gramů sušené marihuany. Mladíci drogu rozprodávali dalším učňům. Mladí dealeři jsou podezřelí z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Policisté prošetřují, zda se na distribuci drogy nepodíleli také další učni.
________________________________________________________________________
Boj s drogou je nekonečný příběh
Mladá fronta DNES | 10.10.2003 | rubrika: Mladoboleslavsko | strana: 3 | autor: (jfi)
Mukařov - Vznik terapeutické komunity v malé obci Mukařov na severu mladoboleslavského regionu před sedmi lety provázely rozhořčené protesty místních obyvatel.
Dnes je zavedeným a uznávaným zařízením, které působí jako přestupní stanice mezi drogovou závislostí a běžným životem. Provozuje ho, podobně jako mladoboleslavské kontaktní centrum pro drogově závislé, občanské sdružení Helianna Mladá Boleslav.
Do mukařovské terapeutické komunity za dobu její existence přišlo postupně sedm desítek lidí s úmyslem zbavit se závislosti.
Celou mnohaměsíční proceduru vydrželo jenom čtyřicet a z nich třicet prokazatelně abstinuje. Odborníci to považují za vynikající výsledek. Na omezení distribuce drog ani počtu lidí po nich toužících to bohužel vliv nemá.
Protože klienti mukařovské komunity mají za sebou velmi podobné životní peripetie, vytvářejí s pomocí terapeutů partu lidí s velmi otevřenými vztahy. Jsou zvyklí mluvit na rovinu sami o sobě i o druhých. Velice dobře znají navzájem i své nejniternější pocity. Dobrovolně se podřizují nekompromisním pravidlům a zásadám komunity.
Mají zakázané drogy a vzájemnou lásku. Přesto jsou mnohem svobodnějšími bytostmi než v područí drogy. O odchodu nebo setrvání si totiž rozhodují sami.
Při nedávných oslavách sedmiletého výročí se do Mukařova přijeli podívat také ti, kteří zdejším zařízením zdárně prošli, přijeli rodiče klientů současných i bývalých a mezi hosty byli pražský primátor Pavel Bém a trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný s manželkou.
V kulturním programu moderovaném Gabrielou Filipi z pražského Činoherního klubu vystupovala dámská countra kapela Ladies, ale především současní klienti. Zazpívali ve sboru a zahráli divadelní představení, které si sami napsali a zrežírovali. Než postavili kulisy, pozvala moderátorka Filipi k mikrofonu jednu z bývalých klientek.
Slečna Svatava na sebe veřejně prozradila, jak se od marihuany propracovala k závislosti na heroinu a že mukařovskou terapeutickou komunitou prošla na dva pokusy. Poprvé vydržela jenom osm, podruhé osmnáct měsíců. V současnosti využívá chráněné bydlení, které v Mladé Boleslavi pro podobné případy provozuje Helianna.
„Je velmi snadné opět drogám podlehnout,“ upozornila Svatava na skutečnost, že sehnat v Mladé Boleslavi jakoukoliv návykovou látku není žádný velký problém a že boj s pokušením je nekonečný. Pro každého, nejen pro abstinujícího člověka.
________________________________________________________________________
Íránci pálili hašiš a heroin
Mladá fronta DNES | 10.10.2003 | rubrika: Zajímavosti - Lidé - Události - Kronika | strana: 6 | autor: FOTO: AP
TUNY DROG V OHNIVÉM HŘIBU. Čtyřicet tun hašiše, heroinu a dalších drog slavnostně vzplálo v úterý u Teheránu, hlavního města Íránu. Policie drogy zabavila za jeden rok.
________________________________________________________________________
Drogovým dealerům hrozí dlouholeté vězení
Právo | 10.10.2003 | rubrika: Východní Čechy - Královéhradecký kraj, Pardubický kraj | strana: 12 | autor: (vf)
HRADEC KRÁLOVÉ/KOSTELEC NAD ORL. - Z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů byl obviněn devětadvacetiletý muž z Královéhradecka. V letošním roce vypěstoval na zahradě u svého domu více než dvě desítky rostlin konopí setého. Hrozí mu až pětileté vězení. Obvinění ze stejného trestného činu čelí osmnáctiletý mladík z Kostelce nad Orlicí. Od ledna 2001 do konce září 2003 předal, prodal nebo nabízel několika dalším osobám pervitin, marihuanu a extázi. Mladík může ve věznici pobýt až deset let.
________________________________________________________________________
Parta měla učit fetovat školáky
Právo | 10.10.2003 | rubrika: Jižní Morava | strana: 14 | autor: (kg)
BRNO - Závislost na kouření marihuany a čichání toluenu se stala osudným pětici mladíků z Hodonína ve věku od 21 do 24 let, kteří ve čtvrtek usedli na lavici obžalovaných u Krajského soudu v Brně. Obžaloba jim klade za vinu, že mimo užívání drog také učili kouřit marihuanu a čichat toluen i školáky a mladistvé, kterým drogy nabízeli. Obžalovaní, kteří se znají z Hodonína, trestnou činnost buď popírali nebo se nechtěli k obžalobě raději vyjadřovat. Jediný, kdo podrobně vypovídal a byl ochotný vše vysvětlit, byl 24letý Roman Fiala, který podniká a uvedl, že do obžaloby s dalšími spadl zcela náhodou. Sám prý nikdy nefetoval a nikomu žádné omamné látky nesháněl. Jeho spoluobžalovaní 24letý Jan Levák, 23letý Tomáš Kurzer a 21letý Josef Daniel už příliš hovorní nebyli a vesměs využili práva nevypovídat. Jen něco málo vypověděl poslední z pětice na lavici obžalovaných 23letý Lukáš Andrašík. Ten připustil, že marihuanu vyzkoušel, ale odmítl, že by ji někomu nabízel. Soud bude pokračovat výslechy svědků a znalců, aby rozhodl, zda jsou obžalovaní vinní nebo ne. Líčení bude trvat zřejmě delší dobu, protože řada svědků ani v první den líčení k soudu nepřišla.
________________________________________________________________________
Děti fetovaly pod okny policie
Blesk | 10.10.2003 | rubrika: Morava | strana: 4 | autor: Ondřej Požár
Pěti mladíkům hrozí za svérázné dýchánky až dvanáct let
BRNO - Až dvanáct let vězení hrozí pěti mladíkům z Hodonína, kteří před Krajským soudem v Brně čelí obžalobě z nedovolené výroby a držení omamných látek. Žalobkyně je viní, že od léta roku 1998 do dubna 1999 rozdávali tehdy nezletilým školákům a mladistvým marihuanu, kterou s nimi vzápětí kouřili. Také je učili čichat toluen.
Feťácké dýchánky, na které přišlo i dvacet dětí, se podle obžaloby odehrávaly v hodonínském městském parku nebo v budově zvané Kravín. Ta stojí naproti policejní stanici, ovšem strážci zákona dlouho netušili, co se pod jejich okny vůbec děje.
Nejvíc skutků má podle žalobkyně na svědomí nezaměstnaný Jan Levák (24), který marihuanu rozdal ve třinácti případech. Také další obžalovaní, nezaměstnaní Lukáš Andrašík (23), Josef Daniel (21), podnikatel Roman Fiala (24) a Tomáš Kurzer opakovaně dávali drogy dětem, i když věděli, že jim ještě není patnáct let.
Jeden z mladistvých feťáků Dušan Sedláček včera popřel, že by mu někdo z obžalovaných dal marihuanu nebo mu umožnil čichat toluen. "Nikdo mi drogy nedal, fet jsem si obstarával sám," dušoval se svědek. Dříve však policistům přiznal, že mu tři z pěti obviněných dávali marihuanu.
Jiný svědek, Kurzerův bratr, naopak přiznal, že drogy opatřil většinou někdo z obžalovaných. "K čichání toluenu mě tenkrát nikdo nenutil, dělal jsem to dobrovolně. Po dvou měsících jsem s tím skončil. Dověděl jsem se totiž, že fetování toluenu je nebezpečné. Teď už žádné drogy neberu," tvrdil mladík v uniformě vojáka základní služby. Soudce jednání kvůli výslechu dalších svědků odročil.
________________________________________________________________________
Skončil u cvokaře
Blesk | 10.10.2003 | rubrika: Poslední strana | strana: 16 | autor: (INT, han)
Colin Farrell »brzdí« divokou jízdu s alkoholem a drogami
LOS ANGELES - Hollywoodský drsňák Colin Farrell (27) přiznal, že skončil »na gauči u cvokaře«. Přivedl jej tam divoký životní styl. "Byl to jeden nekončící mejdan prošpikovaný koktejly z alkoholu a drog. Propadal jsem depresím," říká herec.
Na úplné dno si sáhl v roce 1993, když přišel o místo v chlapecké skupině Boyzone. "Byl jsem celý rok nepřetržitě na extázi. Dělal jsem i reklamu v obchoďáku na vánoční spodní prádlo. Běhal jsem tam v červených tangách. Udělal jsem to, protože mi dali 10 liber navíc," vypráví hvězda irského původu.
Drogové dýchánky jej srazily na kolena a Colin se topil v depresích. Potřeboval psychiatra. "Řekl mi, ať sepíšu seznam všeho, co užívám. Když zjistil, že za týden je to dvacet tabletek extáze, čtyři gramy kokainu, šest pilulek speedu, 14 gramů hašiše, tři láhve Jacka Danielse, 12 lahví červeného vína, šedesát pint piva a 280 cigaret, lakonicky prohlásil: »Pak se nediv, že máš deprese«," říká Colin. Lékař mu doporučil radikální změnu životního stylu. "Vím, že se musím odrazit ode dna. Jednak kvůli mé kariéře a taky jsem se stal nedávno tátou," slibuje Farrell, který natáčí s Oliverem Stonem v Maroku film Alexander. Proto nemohl být přítomen ani u narození svého syna Jamese, kterého má s přítelkyní Kim Bordenave. Tak jí alespoň denně volá a nechává si mailem posílat fotky, které vylepuje po pokoji.
________________________________________________________________________
Britská klinika začíná léčit návyk na SMS
Zpravodajství ČTK | 9.10.2003 | 15:04 | rubrika: Mix zajímavostí - Evropa, ES, NATO | autor: JIM
LONDÝN 9. října (zpravodaj ČTK) - Priory Hospital v londýnském Roehamptonu se proslavila léčením drogových a alkoholických návyků celebrit. Nyní přidala na seznam léčených poruch také chorobný návyk na posílání textových zpráv SMS.
Podle některých odborníků se někteří lidé stávají závislými na "esemeskách" ve snaze vyhnout se problémům ve vztazích s jinými lidmi. Podle vedoucího příslušného oddělení v Priory Hospital doktora Marka Collinse nové poruchy ukazují, jak se mění typické návykové jednání.
V daleko větší míře podle něj trpí nyní lidé návyky na komunikační techniku. Někteří jeho pacienti tráví nad "esemeskami" prý až sedm hodin denně.
"Hlavní problém je, že se vyhýbají realitě a žijí ve virtuálním světě," řekl. "Máme tu problém, že lidé ohrnují nosy nad alkoholiky a narkomany, a pak jdou na pět hodin na internetový 'chat'."
Jiří Majstr dr
________________________________________________________________________
Doktor Smrt je jejich Bůh
Květy | 9.10.2003 | rubrika: Aktuálně | strana: 6 | autor: DAGMAR MORENOVÁ
Mladý Francouz už nechtěl trpět a zemřel s pomocí své matky. Je pomoc při umírání zločin?
Prosebné oči plné bolesti. Vyzáblé ruce svíraly v křeči přikrývku a ústa posetá boláky sotva slyšitelně zaševelila. "Pomoz mi umřít, prosím, prosím!" Mladá lékařka se rozplakala. Byla teprve půl roku po promoci a poprvé tak bezprostředně blízko smrti. Umírající žena byla navíc její babička.
"Ještě celé měsíce se trápila, než umřela," vzpomíná po více než 25 letech lékařka Dana, moje bývalá spolužačka z gymnázia, která mi v souvislosti s debatou o eutanazii přiznala, že dnes by prosbu své umírající babičky vyslyšela. Ze strachu z nepříznivé reakce lékařské obce si však nepřála, abych uvedla její celé jméno. Milosrdná smrt, při níž pacientovi podává smrtící dávku lékař, je stále příliš ožehavé téma. A hájit právo na život (jestli dobrovolný a důstojný, to může být tématem k další diskusi) je určitě vnímáno příznivěji než bojovat za právo na důstojnou smrt.
Ukončit pokrytectví?
V době, kdy ve Francii vyšla kniha Vincenta Humberta Žádám vás o právo zemřít, byl mladý muž již po smrti. Bývalý hasič, ochrnutý, slepý a hluchý po těžké dopravní nehodě, napsal knihu pomocí palce, kterým se dotýkal ruky novináře. Utrpení, trvající 3 roky, pomohla Vincentovi ukončit jeho matka Marie. Ještě než dala do kapačky smrtící dávku sedativ, vedla za synovo právo zemřít vášnivou kampaň. Také Vincent myslel na matku, když v dopise prezidentu Chirakovi, který napsal opět s pomocí novináře, žádal o zrušení trestu za zabití z milosti. Zatímco v Nizozemsku, Belgii a Švýcarsku je takzvaná asistovaná smrt povolena, ve Francii legální není. Podobně jako ve většině ostatních evropských zemích tu hrozí za usmrcení z milosti trest jako za vraždu, ve výši až do 15 let. Pravda ovšem je, že soudy případy usmrcení z milosrdenství již zohledňují; například ve Švédsku si mladík, který pomohl zemřít své nevyléčitelně nemocné matce, odsedí pouhý rok.
Chtěl být členem týmu Exit
O legalizaci eutanazie se v naší republice diskutuje už několik let, vášniví zastánci mají stejně vášnivé odpůrce a obě strany předkládají pádné argumenty. Nechme teď stranou politiky, jejichž pro a proti nemusejí být vždy čisté. Nemocného člověka, který volal po legalizaci eutanazie, jsem poznala osobně. Prosil mě, abych alespoň jako novinářka upozornila na zoufalou situaci lidí, kteří chtějí zemřít, ale zákon jim to neumožňuje. "Bojím se slepoty. A však ze všeho nejvíc toho, jak ležím někde v hospicu, bezmocný, ve vlastních výkalech," svěřil se mi před třemi lety ing. Bohumil Malý. "Viděl jsem takhle umírat lidi v nemocnicích, i svou ženu po mozkové mrtvici. Chodil jsem ji krmit, hodiny jsem u ní proseděl a mnohdy žádal sestru, aby jí vy měnila pleny a ošetřila proleženiny." Pan Malý nechtěl, aby něco podobného zažila jeho rodina s ním. Jeho slova můžou znít věřícím lidem jako rouhání, ale Bohumil Malý už v Boha nevěřil, pro něj byl Bohem doktor Kevorkian známý jako doktor Smrt. "Za týrání zvířat jsou tresty, ale týrání lidí je povoleno. Lidem má být umožněno důstojně zemřít! Rizika lze přece omezit na minimum," tvrdil tehdy 83letý muž, který na tom ve srovnání s jinými pacienty ještě nebyl tak zoufale. Dobelhal se na nákup, něco si uvařil. Ani na děti a vnoučata si nestěžoval, naopak. Ale ztratil chuť a vůli žít. Ještě několikrát jsme si telefonovali, ale pan Malý už nevěřil, že by naši zákonodárci dobrovolnou smrt odsouhlasili. Toužil odjet do Švýcarska a stát se členem týmu Exit, nejstarší švýcarské skupiny zabývající se eutanazií. Letos 30. září už telefon v bytě pana Malého vyzváněl marně. Od sousedky jsem se dozvěděla, že zhruba před rokem zemřel. "Je dobře, že zákon o eutanazii neprošel," netajil se svým postojem další z bývalých sousedů zemřelého muže. "Už takhle jsou na tom důchodci špatně, brzy nebudou mít na nájem ani na lékařskou péči. Kdyby tu byl zákon umožňující smrt, docházelo by k podvodům jak přijít k bytům a majetku, k hromadným popravám!" Ani podle některých lékařů není klima pro zákon o eutanazii v našich podmínkách příznivé. "Korupce je příliš velká," obává se psychiatr a internista MUDr. Miroslav Dědina. Mnozí z jeho kolegů se zase dovolávají moderních prostředků tlumících bolest, uvádějí příklady lidí, kteří se po letech beznaděje probrali z kómatu, případy uzdravení, s nimiž už nikdo nepočítal. Naskýtá se tedy otázka: nebyla by dobrovolná smrt předčasné řešení?
Když se ztratí touha žít
"Lidé, kteří eutanazii odsuzují, neprožili lidské utrpení na vlastní kůži, nesetkali se s ním v bezprostřední blízkosti. Já jsem pro legalizaci eutanazie. Každý člověk má podle mě právo na důstojný odchod ze života, na svobodné rozhodnutí," soudí naopak psycholog doktor Jiří Novák. "Má-li umírající člověk prognózu dva měsíce života, proč mu to neulehčit a neušetřit ho trápení, proč prodlužovat agonii?" Současně však připouští rizika. Zástupy potenciálních sebevrahů, hypochondrů a nebezpečí chybných diagnóz. Vypráví mi příběh lékaře, který byl přesvědčen, že umírá na rakovinu žaludku. Bolesti byly tak nesnesitelné, že si nalil na polštář velkou dávku éteru a zemřel. Při pitvě se ale zjistilo, že neumíral na rakovinu, nýbrž že měl žaludeční vředy. "Veškeré udržování životních funkcí je ovšem zbytečné, pokud těžce nemocný trpící člověk ztratí vůli k životu," tvrdí Jiří Novák. Touha žít se ve výjimečných případech může sice vrátit, a s ní i zlepšení zdravotního stavu, to však psycholog považuje spíš za zázrak. "Něco takového jsem za léta praxe zažil pouze jednou. Starší pán umíral na rakovinu. Beznadějný případ, prognóza čtyři měsíce života. Rozhodl se, že si splní životní sen a koupil si malou chatu. Bylo jaro, příroda se probouzela. A muži se najednou umírat nechtělo. Je to už několik let a chlapík žije dodnes." Pokud by se Jiří Novák ocitl v situaci, kdy by mu hrozila pomalá a bolestivá smrt, zvolil by eutanazii. Jako psycholog, nikoliv lékař, by však on sám umírajícímu nemohl poskytnout jinou pomoc než duchovní. "Ale byl bych s ním až do konce a držel ho alespoň za ruku."
Byla by to pomoc, soudí většina
O možnosti dobrovolné smrti za asistence lékaře diskutují i právníci. "Domnívám se, že by tato možnost měla být nevyléčitelně nemocnému člověku dána, pokud o ni žádá," soudí JUDr. Dagmar Raupachová. "Člověk by měl mít právo v takových situacích rozhodovat sám o sobě. Toto právo by mu nemělo být odepřeno ani v takovém případě, kdy už není schopen si vzít život sám. Jako právník bych však trvala na přísných podmínkách, jež by musely být naprosto striktně stanoveny zákonem, aby ke zneužití nemohlo v žádném případě dojít. Absolutní odmítání eutanazie bez diskuse pokládám osobně za určitý alibismus a zavírání očí před problémem, který ve společnosti existuje, ať už chceme, nebo ne.". Podle údajů Institutu pro výzkum veřejného mínění považuje eutanazii za pomoc trpícím a nevyléčitelně nemocným lidem 77 procent dotázaných. To, že naše společnost možná ještě opravdu není na legalizaci dobrovolné smrti zralá, však dokazuje další údaj z uvedeného výzkumu: možnost zneužití lékaři, příbuznými či jinými lidmi připouštějí dvě třetiny dotázaných. Ani to by však nemělo otázku práva na smrt smést do kolonky Nepodstatné.
Vzali právo do svých rukou
O lidech, kteří byli nevyléčitelně nemocní a zvolili dobrovolný odchod ze života, se veřejně příliš nemluví. Právo na smrt je otázka křehká, a tak je ode mě možná poněkud cynické použít ono známé Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde! v souvislosti s eutanazií. Neboť známý psychiatr byl průkopník iv tomto směru. Sužován rakovinou zemřel dobrovolně, rukou svého osobního lékaře na předávkování drogou. Dobrovolnou smrt statečně zvolil i známý český literát a politolog Pavel Tigrid, když po zralé úvaze přestal brát lékařem předepsané léky. Dobrovolně, vlastní rukou odešla ze světa i těžce nemocná matka bývalého francouzského socialistického premiéra Lionela Jospina, Mireille Jospinová. Právo na důstojnou smrt vzala do svých rukou také manželka bývalého německého kancléře Hannelore Kohlová. Byli to většinou věřící lidé, nikdo z nich však neskončil v hrobě sebevrahů za hřbitovní zdí, jak kdysi velela církev. Všem byl vypraven důstojný pohřeb. Ten si tyto osobnosti nesporně zasloužily.
Foto - Bývalý kancléř Helmut Kohl truchlí nad rakví manželky Hannelore (68), která si vzala život kvůli svému vážnému zdravotnímu stavu
Foto - Britka Diana Prettyová (42) bojovala za právo na smrt u Evropského soudu
Foto - Bohumil Malý (83) z Prahy se legalizace eutanazie nedočkal
Foto - Francouz Vincent Humbert (27) prohlašuje, že volí cestu dobrovolné smrti. Zemře s pomocí své matky
Foto - Pastor Robert Kimberk z Bostonu je vášnivý odpůrce eutanazie. Na shromáždění v Bostonu ukazuje snímek dívky, která prý mohla žít
Snímky ČTK (4), PROFIMEDIA/AFP/CORBIS (2) a TOMÁŠ PÁNEK (1)
________________________________________________________________________
Revoluce podle íránských rockerů
Literární noviny | 6.10.2003 | rubrika: Civilizace | strana: 5 | autor: Překlad -fil-
Kytarista Nouriq Misikian svými bleskurychlými prsty hrábl do strun své zelenomodré elektrické kytary Fender. Reproduktory jeho "undergroundové" heavymetalové skupiny se rozeřvaly, jako by se svou kapelou stál tváří v tvář plnému stadionu, na kterém se tísní desetitisíce rockových fanoušků.
Unášen pulsujícím rytmem basové kytary svého spoluhráče Babaka Riahipoura, začal Misikian se svou kytarou předvádět artistické kousky. Okamžik, kdy malé hudební studio na střeše zaplnily ohlušující a okouzlující zvuky, které na kytaře vyluzoval svými zuby, by jistě naplnil pýchou i Jimmiho Hendrixe.
Na Východě stejně jako na Západě se jazyk rock'n'rollu stával jazykem protestu a překračování hranic. Ale tady, v Íránské islámské republice, vytvářejí rockoví hudebníci vlastní, paralelní realitu, která se snad již nemůže více lišit od pravidelných pátečních modliteb a propagandistických výzev k revoluční oběti a vytrvalému boji proti Západu.
Dokáží si vůbec představit svůj život bez hudby? "V žádném případě," říká Misikian, veterán této hudební scény, který hraje na svou kytaru již přes dvacet let. "Umřeli bychom bez ní," konstatuje jeho kolega Riahipour suše.
Mnoho mladých lidí v Íránu je nyní zklamáno politikou a zabrzděnými reformami, které sliboval prezident Mohammed Chátámí. Přes dvojí vítězství ve volbách nepřichází společenská svoboda ani vláda zákona. A tak zatímco se rostoucí počet mladých obrací k drogám - v situaci, kdy je dávka heroinu levnější než krabička cigaret - a mysticismu, íránské hudební skupiny, i drsnější kapely, jako je tato, začínají pociťovat, že se některá omezení přece jen uvolňují.
Nová hudební skupina, kterou bychom mohli nazvat třeba "Shanti", tedy "mír", teď doufá, že by se jí mohlo poprvé podařit vystoupit na veřejnosti. Koncert má proběhnout v konferenčním sále místní nemocnice. A to je velký pokrok. Jiná oblíbená hudební skupina, kterou baskytarista Riahipour rozjížděl před čtyřmi lety, nikdy nedostala povolení k veřejnému vystoupení.
"Nikdy jsme nemohli hrát před lidmi, nedali nám povolení," říká Riahipour, který však mezitím hrál s řadou dalších íránských skupin na "soukromých koncertech" a různých oslavách. "No, vlastně jeden koncert jsme přeci jen měli. Hráli jsme v kostele ruské ortodoxní církve. Potřebovali vydělat nějaké peníze, tak vymysleli takovýhle fundraising. To víte, Rusové," připouští nakonec Riahipour.
Třást hlavou vsedě
Ale mělo to svá omezení, dodává basák, členové skupiny museli při koncertu sedět. I teď bude chování na koncertě předepsáno. Muzikanti sice budou již moci stát, ale publikum bude muset zůstat ukázněně usazené. Na pózy Elvise Presleyho nebo jakékoliv jiné provokace, které jsou běžnou součástí hudebního provozu v jiných zemích, mohou členové skupiny rovnou zapomenout.
"Třepou hlavou vsedě," říká Riahipour o svém publiku. "Už nás zná dost lidí. Heavy metal je totiž teď v Íránu dost populární. V Teheránu se organizuje čím dál víc koncertů."
Mezi těmi velkými koncerty jsou například vystoupení skupiny Assar, oblíbené kapely, vedené zpěvákem a hráčem na klávesové nástroje Sayedem Alireza Assarem, ve které vystupuje i pěvecký sbor a smyčcová sekce. Skupina hraje skladby s perskými lidovými a náboženskými motivy.
Každého ze tří alb skupiny Assar se prodalo přes milion kusů. Začátkem října má Assar hrát na šňůře 20 koncertů, které by mělo podle očekávání navštívit 40 000 posluchačů. Pro bývalého obdivovatele Beethovena a klavíristu, který kdysi snil o studiu klasické hudby na prestižních akademiích, byl příklon k íránské popové scéně před pár lety velkou změnou.
"Všichni mi tvrdili, že svými písněmi překračuji daná pravidla, ale já miluji svůj lid a všechno v mé zemi - v Íránu," říká Assar, jehož zdobí černý vous a vlasy sepnuté do koňského ohonu. "Jako Íránec, jako Peršan se prostě snažím říkat pravdu."
Část jeho písní vznikla z textů pocházejících z náboženských příběhů o Imámovi Alim, uctívaném zakladateli šíitské větve islámu. Tento příklon k náboženské autoritě pomohl Assarovi vyhnout se potížím s úřady, především pak se skupinami Hizbolláhu, které se stylizují do role obránců přísných náboženských společenských pravidel, jež zahrnují zahalování žen i chování na veřejnosti.
Tyto milice jsou známy tím, že klidně přeruší koncert v polovině, a to i v případě, že byl oficiálně povolen. Stačí jim podezření, že je nějak příliš provokativní nebo neislámský.
"Lidé z Hizbolláhu chodili na mé koncerty, ale jen poslouchali, protože se jim líbil můj výběr textů," říká Assar, zatímco se připravuje na nadcházející koncert. "Hudba není nějaký druh války, který my (hudebníci) vedeme s (Ministerstvem pro islámská pravidla) Hizbolláhem."
Hudebník tvrdí, že Írán má prostě "islámská pravidla" a vystupující "musí chápat svůj lid. Možná, že (Íránci) mají rádi heavy metal - já osobně ho miluju - ale není to naše kultura. Když jej hrajete, musíte vědět, kdo vás poslouchá..., a tento druh hudby má své nezamýšlené důsledky."
Výsledkem současné situace v Íránu je, že tu existuje směsice hudebních stylů, které jsou do různé míry legální či zakázané. "Lidé hledají nějakou novou realitu," řekl mi amatérský hudebník, který vzal poprvé do ruky kytaru v šedesátých letech na střední škole. "Nemohl jsem tu najít nikoho, kdo by se mnou chtěl hrát, ale teď to stoupá jako horečka."
Epidemie se skutečně šíří. Minulý rok vznikly internetové stránky nazvané "Tehran Avenue" a vyvolaly mezi undergroundovými skupinami tvrdou soutěživost. Pro místní skupiny se stránka stala velkou událostí. V poslední době se na ní objevil odkaz na publikaci "Jak zorganizovat koncert. Příručka pro přežití", která varuje před možnými riziky.
Hudba může zpětně ovlivnit i politický život v zemi. Minulý rok v červnu bylo například v době pouličních protivládních demonstrací povoleno několik koncertů jedné z oblíbených rockových skupin. Íránští hudební fandové říkají, že to bylo proto, že se státní struktury pokusily tímto způsobem odvést mládež z ulic a zabránit tam připomínce výročí studentských demonstrací z roku 1999.
Mistr a umělkyně
Avšak tyto politické triky v praxi příliš mnoho neznamenají pro naši hudební skupinu, která hraje ve zkušebně oblepené protihlukovou pěnou, kde se po podlaze kroutí změť kabelů. Na stěně visí obraz Johanna Sebastiana Bacha, který je oblíbencem kytaristy Misikiana a od něhož si také rocker vypůjčil některé motivy do svých vlastních skladeb. Nedaleko od obrazu skladatele visí potištěný kus papíru, na němž je velkými písmeny napsáno "BŮH".
I okno, které se otevírá o přestávkách, aby se dovnitř dostalo alespoň trochu čerstvého vzduchu, je obaleno protihlukovou pěnou, i když Misikian tvrdí, že sousedé, jimiž jsou zde na východě Teheránu arménští křesťané, si na hudebníky nestěžují.
Hudba si v Íránu od islámské revoluce v osmdesátých letech musela projít dlouhou cestou. Živá představení a vůbec veškerá hudba vyjma unylých lidových skladeb byla zakázána. Zpěv byl zapovězen docela. Ještě před nedávnem byli návštěvníci země prohledáváni, zda nevezou zakázaná CD. Teď je ale možné si cokoliv stánout z internetu.
Překvapivou úlohu při zeslabování omezení sehrál i zakladatel islámské revoluce z roku 1979 ajatolláh Ruholláh Chomejní. Na rozdíl od většiny tradicionalisticky zaměřených ajatolláhů, kteří považovali za přijatelnou pouze hudbu používanou při tradičních modlitbách, Chomejní prohlásil, že ne všechna nenáboženská hudba je špatná, čímž do určité míry pootevřel dveře tradiční a klasické hudbě, kterou ale teď již doplňují i další hudební styly.
Rocková hudba si ale musí svůj boj proti nařízením ještě vybojovat. Jak říká baskytarista Riahipour, který hraje na basu i v Assarově souboru - změna vnímání a předsudků vůči tomuto druhu hudby je součástí jejích práce.
Sám se před lety účastnil šestiměsíčního turné po USA spolu s Googoosh, nejznámější íránskou zpěvačkou. Googoosh je jakousi perskou obdobou Elvise Presleyho a její repertoár se zaměřuje především na předrevoluční milostné písně a melancholické balady. Chomejní ji kdysi označil za ateistku a zpěvačka nyní žije v exilu. Společný koncert měl velký úspěch, ale pro mnoho Íránců v Americe byl překvapením.
"Někteří z nich nemohli uvěřit, že jsme z Íránu," říká Riahipour. "Mysleli si, že všichni Íránci musí být fousatí (militantní) a musí držet kalašnikovy."
Autor je dopisovatelem The Christian Science Monitor.
________________________________________________________________________
Zloději vydávající se za policisty okradli holandského řidiče
Zpravodajství ČTK | 9.10.2003 | 11:13 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: HKM
PRAHA 9. října (ČTK) - Trojice neznámých mužů vydávajících se za policisty okradla v úterý řidiče holandského zájezdového autobusu na hotelovém parkovišti v Praze 1 - Těšnově. Pachatelé vzali třiačtyřicetiletému cizinci asi 600 EUR (18.000 korun), sdělila dnes ČTK Eva Miklíková z tiskového oddělení pražské policie.
Muži se řidiči představili jako policisté a oznámili mu, že je podezřelý z nákupu drog. Prohledali autobus a poté požádali cizince o jeho peněženku. V nestřežené chvíli mu z ní vzali hotovost a zmizeli, uvedla Miklíková.
Dva z pachatelů byli asi ve věku 30 let, štíhlí, vysocí okolo 170 centimetrů. Na sobě měli černé kombinézy s nápisem Policie na prsou. Třetí, zhruba o deset let starší a deset centimetrů menší, byl oblečen do modrých riflí a hnědého kabátu. Měl knírek a prokazoval se kovovým odznakem. Všichni tři hovořili anglicky.
Případy, kdy se pachatelé trestného činu vydávají za muže zákona, nejsou ojedinělé. Letos v dubnu například dva ozbrojení lupiči převlečení za policisty přepadli u Šternberka na Olomoucku nákladní automobil České pošty. O měsíc později muži, rovněž se vydávající za policisty, přepadli na odpočívadle u čerpací stanice u Chotíkova na Plzeňsku avii vezoucí cigarety.
hkm mal
________________________________________________________________________
Nulová tolerance? Děkuji, ne
Lidové noviny | 10.10.2003 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: David Smoljak
ÚHEL POHLEDU
"Začne platit nulová tolerance!" slíbil Čechům ministr Stanislav Gross v reakci na výsledky akce Kryštof, která přinesla za pět dnů 40 milionů vybraných pokut a 26 mrtvých během víkendu, kterým skončila. "Nulová tolerance" není ovšem žádný nahodilý eufemismus. Jde o známý projekt ještě slavnějšího newyorského starosty Giulianiho. Zavedením tohoto receptu nesmiřitelného boje proti všem formám přestupků proti zákonu se Giulianimu podařilo snížit kriminalitu v New Yorku za osm let skoro o polovinu. Než však začneme jásat nad tím, že se i u nás blýská na časy, asi bychom se měli lépe podívat, kam ty blesky vůbec míní dopadat. Giuliani začal své tažení proti zločinnosti tím, že doslova rozprášil vedení zkorumpované newyorské policie a nahradil ho novými lidmi. Něco takového u nás nehrozí ani omylem.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Když se podíváme, kdo z vysokých činitelů musel v posledních letech od policie odejít, najdeme tam především lidi, kteří svým aktivním přístupem brali různým zločineckým organizacím onen pověstný "klid na práci". Místo nich přišli staří mazáci z předlistopadových časů. Dnes téměř nemine den, aby někde nevyhřezl nějaký vřídek spojený se zneužíváním moci nebo korupce v policejních složkách. Většinou vše končí do ztracena, nanejvýš dojde k dočasnému postavení takového provinilce "mimo službu". A tak zatím "nejviditelnějším" příkladem postihu významných mužů zákona zůstává uvěznění dřívějšího velitele zátahu v restauraci U Holubů. Pro ilustraci si stačí jen připomenout, že po úspěšné akci proti ruským mafiánům byl tento důstojník zatčen a pod smyšleným obviněním dlouhé měsíce držen ve vazbě, aby nakonec po propuštění byl nucen od policie odejít. Pokud mají exemplární postihy nějaký výchovný efekt, pak vzkaz vyslaný v tomto případě byl více než jasný: Ruce pryč od organizovaného zločinu! Pěkný vklad do budoucna... I kdyby však policie začala od zítřka nekompromisně šlapat na paty všem zloduchům od Aše až po Jablunkov, nemělo by její počínání valný smysl bez rychlého a efektivního výkonu justice. A tady je situace ještě horší. Zločiny komunismu naše dnešní soudní moc zásadně netrestá. S hospodářskou kriminalitou si většinou neví rady. Nejtěžší kauzy pořád dokolečka odročuje, jasné případy vrací "k došetření" i banální kauzy si hýčká léta... Vůči komu tedy bude vlastně nekompromisní? Vůči špatně parkujícím řidičům? Projekt "nulové tolerance" je sporný už sám o sobě, natož v našich postkomunistických poměrech. Hezky se poslouchá doma u krbu, až nám ale policie nasadí želízka za chůzi po trávníku a posadí nás do cely předběžného zadržení kvůli přeběhnutí ulice mimo vyznačený přechod, určitě už nám tak skvělý připadat nebude. Zvlášť když uvidíme, že na kapesní zloděje, dealery drog či vykradače bytů a aut je stejně krátký jako kdykoli předtím. Či umožní snad policistům při zásahu proti pouliční kriminalitě víc, než co mohou dělat nyní? To stěží, zcela jistě ale otevře prostor pro šikanu normálních občanů!
Džin puštěný z lahve
Policii netolerantní ke všemu, co státní moc označovala za "narušení pořádku", jsme tu měli už před rokem 1989. A fakt, že dnes můžete na ulici potkat policistu, aniž by se vám hned při pohledu na něj nesevřel žaludek, patří k největším přednostem dnešní doby. Nechtějme mít znovu policii nepřátelskou, stojící spolu s vládní mocí na opačné straně kurtu než většina společnosti. Chtějme naopak muže zákona, kteří dokážou rozlišit nebezpečné chování agresivního psychopata od nahodilého přešlapu normálního smrtelníka. Zřídit represivní sílu s nulovou tolerancí není tak těžké. Stačí jen posadit pár fanatiků do čela a dát jim volnou ruku. Mnohem těžší je pak takového z řetězu utrženého džina zahnat zpátky do lahve...
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
________________________________________________________________________
Dealer drog asi zapomněl, že už má sedět ve vězení
Deník Mostecka | 9.10.2003 | strana: 16 | autor: (pro
Most - Na dealera drog, který už měl dávno sedět za mřížemi, narazili při běžné kontrole policisté. Jedenatřicetiletý celostátně hledaný muž z Mostu byl okamžitě eskortován do věznice. Muž měl podle zjištění kriminalistů během letošního roku v několika desítkách případů obstarávat a poskytovat toxikomanům v takzvaných psaníčkách psychotropní látku metamfetamin. "Pachatel byl obviněn z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů," informovala tisková mluvčí mostecké policie Ludmila Světláková. Pro stejný trestný čin je v současné době stíhán též pětadvacetiletý muž z Mostu, jenž měl letos od března do července na různých místech prodávat drogově závislým psaníčka s pervitinem. "Trestní stíhání je v tomto případě vedeno na svobodě," doplnila tisková mluvčí. pro )
________________________________________________________________________
Zfetované řidiče poznají policisté jen odhadem
Listy Písecka | 9.10.2003 | rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic | strana: 17 | autor: PAVEL HUBKA
Písek - "Pane řidiči, nepožil jste před jízdou alkohol? Vystupte si z vozu a pojďte nám dýchnout." To jsou slova, která už jistě slyšela převážná část řidičů při silničních kontrolách a všichni ti, kteří byli účastníky nějaké nehody či havárie. Při nich je totiž zkouška na alkohol povinná.
Nebezpečný je za volantem nejen alkohol
Faktem je, že počet řidičů, kteří si dají nějaké pivo či skleničku před jízdou, i přes represivní opatření narůstá. Věc má ale jeden háček. Jak praví předpis, řidič nesmí usednout za volant v případě požití nejen alkoholu, ale i pokud užívá utišující léky (jejich obaly jsou označeny výstražným trojúhelníkem) či jiné omamné a psychotropní látky. Jejich přítomnost v těle řidiče však jinak velmi výkonný a v současné době používaný přístroj Drager nezjistí.
Užití drogy prokáže prakticky jen pitva
Na silnicích jsme svědky mnoha nepochopitelných nehod a havárií, kdy jinak dobrý řidič reaguje zcela neadekvátně, mnohdy přímo sebevražedně. Nezřídka takové kolize končí zraněním, nebo dokonce smrtí. Často se pak hovoří o mikrospánku, náhlé indispozici a podobných jevech. Pokud dechová zkouška neprokáže přítomnost alkoholu, dále už se z tohoto pohledu nepátrá. Pokud řidič s naměřenou hodnotou souhlasí, nemusí ani na odběr krve. Tomu se nakonec může vyhnout i odmítnutím. Jeho potrestání to sice nijak nezmírní, spíše naopak, ale co když má v krvi ještě jiné škodlivé látky? Ty se právě dají identifikovat pouze rozborem krve. "Rozbory krve se zaměřením na toxické látky se dělají při každém úmrtí na silnici při zdravotní nebo soudní pitvě. Rozbor krve při zjišťování množství alkoholu ale přítomnost drogy neodhalí. K tomu slouží rozbor speciální, který je ovšem podstatně dražší. Dělá se tedy jen na výslovnou žádost policie. Policisté jsou opakovaně školeni, aby rozpoznali požití drogy. Člověk pod vlivem drogy má totiž specifické chování a užití drogy lze rozpoznat i podle dalších příznaků," řekla okresní policejní mluvčí por. Hana Tomášková. Policie v západní Evropě má k dispozici prostředky, které přítomnost drogy v těle řidiče odhalí stejně jako alkohol. Těmito přístroji však naši policisté zatím nedisponují a jsou tedy odkázáni pouze na svoje osobní zkušenosti a případné následné rozbory krve a moče.
________________________________________________________________________
Drogy bohužel k životu patří
Pardubické noviny | 9.10.2003 | rubrika: Lokální | strana: 7 | autor: TOMÁŠ DVOŘÁK
Podle šéfa pardubického Kontaktního centra by se před drogami neměly zavírat oči.
Pardubice - Přestože se odhaduje, že v České republice existuje kolem 37 tisíc problémových uživatelů drog, dotýkají se rizika spojená s touto otázkou celé společnosti. "V některých oblastech bývalého Sovětského svazu se před časem vyhrotila situace tak, že tamní vláda neumožnila odborníkům na drogovou problematiku vstup do oblastí, kde kvetl černý obchod s heroinem. Pak tam došlo k hromadnému šíření viru HIV," uvedl Michal Zahradník, šéf pardubického Kontaktního centra, které se snaží zmírňovat rizika působená drogou.
První drogové zkušenosti
Podle Michala Zahradníka by se ani u nás neměl význam tohoto programu podceňovat. "Jako příklad si můžeme vzít nejmenované osmitisícové město. Na tamním sídlišti se o dvou lidech všeobecně ví, že jsou typickými narkomany. Pak existuje skupina asi patnácti mladých lidí, kteří normálně komunikují s okolím, jen se zhruba jednou za dva týdny jdou bavit podle svého. Jelikož se jedná o teenagery, jednoho dne se rozhodnou, že vyzkouší také drogy. Začnou je brát nárazově, neumí si je aplikovat a protože nemají dostatek injekčních stříkaček, společně je sdílí. Jelikož jde o partu chlapců a dívek, kteří touží i po milostných zkušenostech, začnou spolu spát," vyprávěl vedoucí "Káčka". Pro několik lidí se tento způsob zábavy stane životním stylem. V partě jsou považováni za "správné pařany", kteří se umí výborně bavit. "Když v místě přestane být dostatečný zdroj drogy, rozhodnou se ti nejodvážnější odjet do Prahy, kde kontaktují drogového dealera. Ten jim může drogu na zkoušku aplikovat. Pokud nemají dost peněz na dávku, mohou se ji snažit obstarat jinak s dealerem se vyspí. V tu chvíli jim to nevadí. Důležité je pro ně to, že získali drogu," dodal Michal Zahradník.
Nebezpečí nákazy
Pohlavním stykem se ale snadno mohou nakazit některým typem žloutenky, aniž by o tom věděli. A protože v partě používají stejné injekční stříkačky, může se stát, že zanedlouho budou nakaženi všichni. "Pak mohou lehce nakazit i další osoby mimo tuto komunitu, ať již prostřednictvím pohlavního styku, sdílením stejného zubního kartáčku nebo holicího strojku," podotkl šéf "Káčka", podle něhož si občané programem snižování rizik působených drogou platí i ochranu veřejného zdraví. "Náklady na tuto službu jsou daleko nižší, než když dojde například ke kriminalizaci uživatelů drog," poznamenal Michal Zahradník, podle něhož metodu Harm Reduction nelze provádět bez návazné sítě dalších služeb.
Proč vyměňují stříkačky?
"Tato metoda je jedním ze čtyř pilířů vládní strategie pro řešení drogové problematiky," řekl vedoucí centra a vysvětlil, proč toto zařízení Klubu hurá kamarád vyměňuje klientům injekční stříkačky. "Mnozí poskytování těchto služeb nechápou a tvrdí, že narkomany ještě podporujeme. Ale i kuřáci vědí, že přestat ze dne na den prakticky nelze. Je lepší postupovat malými krůčky," prohlásil Michal Zahradník, který se diví, že někteří zavírají před tímto problémem oči. "Drogy k liberální společnosti patří. I podle zkušeností z jiných zemí se nabídka drog dá snížit, ale ne zcela eliminovat." TOMÁŠ DVOŘÁK
Pardubické Kontaktní centrum, zařízení Klubu hurá kamarád, se zaměřuje na snižování rizik působených drogou.
________________________________________________________________________
Vařič pervitinu Josef Tóth teď přemýšlí o výši trestu
Region - Havířovsko | 7.10.2003 | rubrika: Události | strana: 5 | autor: LIBOR BĚČÁK
HAVÍŘOV - Vařič a dealer pervitinu Josef Tóth zvaný Totek, který byl odsouzen ke čtyřem a půl roku ve věznici s ostrahou, si vzal lhůtu k rozmyšlení a zvažuje, zda je pro něj trest přísný nebo se s ním smíří.
Ostřílený devětadvacetiletý recidivista, který už má ve svém rejstříku pět záznamů a v lochu se cítí jako doma, byl senátem havířovské soudní pobočky odsouzen za výrobu a šíření drog. Pervitin vyráběl od letošního ledna do začátku července v bytě své družky na Šípkové ulici v Šumbarku. V jednom z pokojů měl zhotovenou malou laboratoř, kde míchal chemikálie a léky. Hotový pervitin pak odměřoval do distribučních sáčků, takzvaných dealeráků. Policejní razie proti Totkovi a jeho domácí továrně se konala 3. července dopoledne. Policisté zajistili všechno výrobní zařízení, vyrobenou drogu i suroviny. Zatčeného Totka obrali dokonce i o některé tělní tekutiny. Přítomnost drogy byla potvrzena nejdříve v moči a posléze i v odebraném vzorku krve. Zřejmě si jednu dávku šlehl večer nebo hned zrána. Vyrobenou drogu užíval nejen Totek, ale i dalších asi šest závislých narkomanů, včetně jeho družky. Ta se v soudní síni snažila výpověď pozměnit s tím, že při policejním výslechu na ni kriminalisté činili psychický nátlak. Údajně jí hrozili tím, že když nebude spolupracovat, odeberou ji děti, o které pečuje. Důkazy však byly přesvědčivější. Totek byl uznán vinným, že vyrobil minimálně 150 gramů žádané drogy. Větší půlky si užil sám pro své vlastní potěšení, zbytek daroval či prodal známým. Od zákroku policistů v bytě až po první rozsudek neuběhly ani tři měsíce. Zatím nepravomocný verdikt soudu zní na čtyři roky a šest měsíců nepodmíněně ve věznici s ostrahou. Prokurátor souhlasil, obžalovaný si vzal zákonnou lhůtu na rozmyšlenou a vyjádří se později. |
|
|
|
