| breeder |
Thajská ruleta
Instinkt | 9.10.2003 | rubrika: Svět na dosah | strana: 44 | autor: MARTIN URBÁNEK
Mladí Češi vyrážejí do Asie vyzkoušet opium a marihuanu
Podmanivé buddhistické království láká tisíce českých turistů. Někteří touží po prosluněných plážích, jiní chtějí na vlastní kůži vyzkoušet legendami opředené opium. Navzdory drakonickým trestům, které jim v Thajsku hrozí.
Stojíme na hraně. Je to černá a bílá stránka jedné země. Pokud si zaplatíte zájezd na Pattayu, nedozvíte se o drogách vůbec nic. Během celého pobytu na ně pravděpodobně nenarazíte. Ale nezávislí turisté - takzvaní batůžkáři - se s omamnými látkami setkávají na každém kroku. Ani se nemusíte ptát, drogy si najdou vás. Jsou všude. Prodej i sama konzumace drog jsou v Thajsku velmi tvrdě stíhány, místní překupníci a kuřáci v tom ale umějí chodit.
Lonely planet varuje
Ayuthaya, bungalov na břehu bahnité říčky. Na verandě odpočívá dohněda opálený Američan David kouřící marihuanu. Jen 80 kilometrů od hlavního města Bangkoku, kde za drogy sedí v drastickém vězení desítky bělochů. Příběh nešťastných Čechů zná snad každý. Radek Hanykovicz a Emil Novotný na jedné straně rovnice. Padesátiletý trest na straně druhé. Právě jejich trest spojil v očích Čechů Thajsko navždy s drogami. Spoustu zájemců o pobyt v tropickém ráji to vystrašilo. Co kdyby mi někdo do batohu přibalil heroin? Riskovat 50 let v pekle? To je ovšem tak trochu matení pojmů. Pokud někoho chytí při pašování velkého množství drog, dělá to obvykle vědomě. A tresty pro dealery jsou v thajském království skutečně kruté. Přesto platí i druhé pravidlo. Thajsko je zemí, ve kterém je konzumace lehkých drog na denním pořádku. Zasvěcení si to mezi sebou šeptají už léta. Za drogami do Thajska jezdí především Američané, ale v posledních letech si zimní dovolenou okořeněnou drogami oblíbili také Češi. Zlatá mládež, lidé z reklamek, manažeři i studenti. Vedle Davida leží bible nezávislých turistů Lonely planet. Drogám věnují hned několik stran s jasným poselstvím. "Nikdy tady nekuřte! Nikdy nekupujte drogy," varují autoři rozšířeného průvodce a v tabulce přidávají seznam drakonických trestů. Pozor, policie vám může uložit obrovskou pokutu a vyhostit vás ze země. Už za kouření jedné cigarety marihuany hrozí pokuta v přepočtu deset tisíc korun. Za převoz sta gramů heroinu můžete dostat trest smrti. Ptám se Davida, jestli se trošku nebojí, když kouří venku na ulici. Kroutí s úsměvem hlavou. "Vůbec. Policajty zajímá heroin. Tráva je v pohodě." Přesně takový vzkaz předává i kultovní film Pláž, který je o lidech žijících na jednom ze zapomenutých thajských ostrovů. Ztraceni v džungli našli "pravou" svobodu, jejíž součástí bylo pravidelné užívání marihuany. Fikce? Ani náhodou. Tak jako jezdí tisíce turistů za sexuálními radovánkami s křehkými Thajkami, další tisíce přijíždějí za drogami. Nebo lépe řečeno chtějí si thajský sen drogami okořenit. A nejde jen o trávu. Daleko větší "výzvu" nabízí opium.
Opium z džungle
Chiang Mai, hlavní město thajského severu. Spolu s dalšími dobrodruhy nasedám na korbu otřískaného auta a vyrážím do hor. Na cestu jsem vyfasoval rozervaný vojenský batoh a spacák s rozbitým zipem. Ještě před nedávnem je používali vojáci, kte ří v horách vedli boj s drogovými králi. Teď už je dávno po něm maková políčka zvítězila. Po dvou hodinách krkolomné jízdy si bereme batohy na záda a vyrážíme do neprostupné džungle. Plahočíme se nekonečným zeleným tunelem, jehož strop tvoří pestrobarevné květy orchidejí. Nakonec dojdeme na mýtinu. Domorodci vypálili kus pralesa, postavili si chatrče a zasadili rýži. O kus dál, na tajném místě v džungli, mají další políčka. Tady pěstují opium. Z makovic naříznutých ostrým nožem vytéká mléčně bělavá šťáva, která na vzduchu hnědne a tuhne. Surové opium. Tady to všechno začíná. Na konci je smrtelně nebezpečný heroin a tisíce evropských narkomanů. Ale místní rolníci si to neuvědomují. Konzumují jen opium, které nemá zdaleka tak nebezpečné účinky. Rodina horalů vypěstuje zhruba dva kilogramy opia za rok. Z toho muž jako hlava rodiny větší část vykouří a zbytek prodá. Silný kuřák opia, který droze holduje každý den, potřebuje až dvě kila drogy za rok.
Zlatý trojúhelník
Zde, v neprostupných pralesích na pomezí Barmy a Thajska, se opium pěstuje po staletí. Ještě v polovině minulého století sloužilo jen pro vlastní potřebu. Až později se z něj začal vyrábět heroin a z oblasti se stal nechvalně proslulý zlatý trojúhelník. Místo, které drogovým bossům vynáší obrovské peníze. Ale ostatním přináší smrt. Do vesnice nevede cesta, neznají tu televizi, nemají elektřinu. Uprostřed Asie stojím na konci světa. Chatrče na kůlech, střechy z listí a trávy, nahé děti hrající si v bahně s prasaty. Drobné ženy nám připraví nudle se zeleninou a pak už čekáme, až se setmí. Průvodce nám ještě před vstupem do vesnice nabídl tolik tabuizované kouření opia. Přestože vám to při koupi treku do džungle nikdo neřekne, měl jsem od kamarádů doporučení na malou cestovku, která "opiovou zastávku" dělá. Do šamanovy chýše vstoupili pouze tři stateční. Nebo hazardéři? V šeru místnosti uléhám na bok a cítím třesoucí se ruce. Starý muž ke mně poklekne, z krabičky vyndá ždibec opia a užmoulá z něj kuličku. Tu dá k malé dírce v dýmce a zahřívá ji nad plamenem. Zhluboka se nadechuji, dýmka zvláštním způsobem syčí. Vústech cítím příjemně nasládlou chuť. Trvá to dlouho, je ticho, nikde se nikdo nehýbe, žádný zvuk, žádná změna, jen znovu dál a dál vdechuji sladký kouř, kulička se škvaří nad plamenem. Pak mám přestávku, šaman obsluhuje další dva, než se vrátí znovu ke mně. Zvolna se v mé mysli rozkládá klid a mír, všechno odchází a já se najednou posouvám někam hluboko do sebe, kde se objevují podivné obrazy, nic divokého, vše naopak barevné, tiché, příjemné. Je to jako nahlédnout pod pokličku, uvědomit si, jak droga může působit. Ale dovnitř jsem nevstoupil, do žádného stavu vytržení jsem se nedostal. Podle našeho průvodce by k tomu bylo potřeba deset kuliček. Každý z nás vykouřil jen pět. Dávka pro místní stojí v přepočtu pět korun, turisté platí třicet. Právě v těchto zapadlých vesničkách se začíná roztáčet cenový kolotoč. Nyní je droga ještě neuvěřitelně levná. Deset kilogramů opia, které stačí na výrobu 1 kg heroinu, zde stojí 400 dolarů. V Bangkoku už stejné množství vyjde na šest tisíc dolarů a u dealerů v Evropě na 200 tisíc dolarů. A narkoman? Ten svou dávku kupuje ještě třikrát dráž.
Policejní kontrola
Američané opium sice nezkusili, zato v další vesnici se doslova zlískali marihuanou ubalenou v listech kukuřice. Když jsem večer dorazil k táboráku, hráli svoje "trampské" Beatles a Pink Floyd, které čas od času prokládali salvami smíchu. Modrooký Mike chodil kolem táboráku a s rozšířenými zorničkami a stále drmolil jako kolovrátek: "To je síla, to je pecka!" Pětatřicetiletý Ret od šamana koupil zásobu na cestu a rozhodl se ji převézt do civilizace. Když jsme se ráno vraceli autem do Chiang Maie a míjeli policejní kontroly, měl jsem stažený žaludek hrůzou a mírně zelenou barvu. Ale nikdo nás nezastavil. Za marihuanou se ovšem jezdí spíše na jih. Vyhlášeným centrem lehkých drog je ostrov Ko Pha-Ngan. Přestože sem za drogami jezdí každoročně tisíce lidí, nemusí to být vždy bezpečné. O drogách totiž velmi dobře ví místní policie a některá místa kontroluje. Především cestu z přístavu Thong Sala na vyhlášenou pláž Hat Rin, kde se každý měsíc konají populární Full moon party. Hlavně večer před party je kontrolováno každé vozidlo či kolo a lidé jsou namátkově prohledáváni.
Magické koláčky
Přesto zde nakonec na místě drogy můžete koupit. Vedle marihuany je k dispozici "taneční" droga extáze, ale i magické houbičky, jejichž halucinogenní látka psilocybin má podobné účinky jako LSD. "Hulit na full moon party je riskantní. Každý ví, že když přejede na druhou stranu ostrova, do opuštěných oblastí, na policajta tu nenarazí celý měsíc. A drogy jsou tu k sehnání u baru stejně jednoduše jako pití," vysvětluje pětadvacetiletá Andrea z pražské reklamní agentury, která na Ko Pha-Nganu tráví už třetí zimní dovolenou. Na druhý konec ostrova nevede silnice, jen prašná cesta pralesem posetá metrovými výmoly po lijácích monzunových dešťů. Do takovéhle díry policie nejezdí, takže tady marihuanu nikdo neskrývá. Ale na pláži byly k sehnání také další drogy. Asi čtyřicetiletá Thajka tu každý den nabízela sladké cukroví. Nevím, jak se to Andrea dozvěděla, ale úplně na dně košíčku se skrývalo několik "magických koláčků", tedy sušenek, do kterých při pečení přidala marihuanu a prý i nějaké tajné byliny z džungle. "Když jsme je poprvé vyzkoušeli, zůstali jsme až do rána ležet na pláži a dlouhé hodiny poslouchali hukot moře. Bylo to jako symfonie, leželi jsme v písku, neschopní vstát a jít spát. Nakonec jsme na pláži usnuli," vypráví Andrea a dodává, že malá noční mořská hudba byl asi jeden z nejhezčích zážitků, jaké v Thajsku měla. Mezi ty nejhorší patřil naopak návrat na pevninu. Když přišla s přítelem na nádraží v Surat Thani, s hrůzou zjistila, že na peroně přechází asi deset policistů. V té chvíli si uvědomila, že má u sebe ještě slušnou zásobu marihuany, kterou zapomněla vyhodit. Zelená hrůzou prchla na záchod, kde konopí nasypala do mísy a spláchla. Ale policisté je nechali na pokoji. Jediný kontakt s muži zákona měla až na letišti v Ruzyni. Po kladné odpovědi na otázku: "Vy letíte z Bangkoku?" je dva policisté v civilu odvedli k důkladné prohlídce.
PRAŽSKÝ ORLOJ Z OPIA
Dnes je opium symbolem úpadku a smrti. Ale kdysi mělo lepší pověst. Říkalo se mu květina radosti a lékaři starého Sumeru ho používali k léčení bolesti. Znal ho Homér (utiší bolest i hněv) i otec lékařů Hippokrates. Již v 19. století se z opia získával morfin, který tišil bolest. Užívala ho řada evropských umělců, vládců či politiků - málokdo ví, že mezi jeho konzumenty patřil také Josef Mánes, jemuž pomáhal překonávat deprese způsobené pohlavní chorobou. Opiu holdoval dokonce v době, kdy maloval slavný radniční orloj na pražském Staroměstském náměstí. Obyvatelé Zlatého trojúhelníku patří k největším výrobcům opia a heroinu Ženám je opium zapovězeno. Vynahrazují si to vášní pro stříbrné ozdoby a tanec.
Foto - Kultovní film Pláž s Leonardem di Capriem v hlavní roli poprvé otevřeně hovořil o thajské drogové turistice
FOTO: ARCHÍV
Foto - Thajští vojáci se už po léta snaží zničit opiová pole a znemožnit výrobu heroinu. Marně.
FOTO: AP
Foto - Místní kmeny užívají opium už po staletí. Zlom však nastal v okamžiku, kdy se z něj začal vyrábět smrtelně nebezpečný heroin.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ/CORBIS
Foto - Vstupenkou do opiového snu je deset dýmek. Zítřejší ráno však bude kalné.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ/CORBIS
Foto - Turisty z čtyřhvězdičkových hotelů vozí autobusy do nedávno otevřeného Muzea opia. Mnozí batůžkáři si účinky máku vyzkoušejí na vlastní kůži.
FOTO: KAMIL RODINGER
________________________________________________________________________
Policisté z Košic zadrželi bývalého kolegu pro obchod s drogami
Zpravodajství ČTK | 8.10.2003 | 14:50 | rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO | autor: KER
KOŠICE 8. října (zpravodaj ČTK) - Zhruba šest kilogramů marihuany, tři gramy hašiše, ale také 2,5 kilogramu tekuté rtuti ve dvou plastových lahvích nalezli košičtí kriminalisté v domě v obci Rozhanovce nedaleko Košic u svého bývalého kolegy. Ten podle vyšetřovatelů spolu se svým 24letým synem pěstoval marihuanu a poté s vyrobenými drogami obchodoval.
Jak dnes ČTK řekla mluvčí košické policie Jarmila Petrová, při předem plánované akci nalezli policisté také dvě pětikilogramová balení rudého prášku, který nyní zkoumají experti. Podle policie jde pravděpodobně o takzvanou červenou rtuť, která je v podsvětí též "vyhledávaným obchodním artiklem".
Bývalý policista se údajně při výpovědi nejprve bránil, že konopí pěstoval jako vášnivý rybář na přikrmování ryb. To mu ale nebylo nic platné, protože kriminalisté mimo jiné nalezli také pečlivě vedený seznam odběratelů marihuany, který jim zřejmě usnadní odhalení dalších osob zapletených do obchodu s těmito drogami.
Vyšetřovatel obvinil oba muže z trestného činu nedovoleného držení a výroby omamných látek a z obchodování s nimi. Současně podal návrh na jejich vzetí do vazby. Pokud soud otce a syna uzná vinnými, hrozí jim podle Petrové trest odnětí svobody ve výši dvou až osmi let.
ker rbs
________________________________________________________________________
Na marihuaně nevydělali
Právo | 9.10.2003 | rubrika: Olomoucký kraj | strana: 10 | autor: (pem)
LIPOVÁ LÁZNĚ - Vydělat na prodeji marihuany se nepodařilo dvěma žákům SOU v Lipové Lázni na Jesenicku ve věku 16 a 17 let z Bruntálu a Jeseníku. Vychovatelka totiž na internátě drogu u nich v úterý našla a vše oznámila na policii. "Šetřením bylo zjištěno, že marihuanu zakoupili od jiného spolužáka již s úmyslem prodat ji samostatně dalším osobám za účelem peněžního zisku," sdělila Právu ve středu mluvčí Policie ČR v Jeseníku Natálie Orlová s tím, že u obou mladíků bylo zajištěno 36,9 gramu sušené marihuany.
________________________________________________________________________
PSÍ ŽIVOT ONDŘEJE HEJMY
Reflex | 9.10.2003 | rubrika: Reflexe | strana: 11 | autor: Odřej Hejma
Démon alkohol znovu zaútočil, tentokrát v Poslanecké sněmovně. Její šéf coby Limonádový Joe promptně zavedl prohibici, která je stejně legrační jako někdejší Arizonská obroda. Ta to parlamentní obdoba akce Kryštof brzy skončí a na jazyku zůstane jen pachuť pokrytectví. Piv o, víno ani kořalička totiž opravdu za nic nemohou. Snad jen dumpingové ceny, jež v parlamentním bufetu připomínají husákovská osmdesátá léta, by zasluhovaly změnu, ale jinak nemá smysl brát našim poslancům jeden z jejich hlavních pracovních nástrojů. Již naši předkové totiž věděli, že stav přiměřené intoxikace má něco do sebe. Říká se třeba, že ve víně je pravda. A kdo by nechtěl pravdě pomoci? Dobře mířené čtyři vodky udělají z levicového zdražování pravicovou reformu veřejných financí dřív, než bys řekl švec. Najednou zima studená není a tvrdá poslanecká lavice už tolik netlačí. A co víc, proti podobným zákazům hovoří i historické argumenty. Alkohol, toť ikona naší civilizace a monopol této kultury by měl být z dobrých důvodů zachován. Představte si třeba legalizaci marihuany. Jak by to vypadalo, kdyby se nám místo drsných invektiv poslanci milovali a bratřili za zvuků loutny Svá ti Karáska? Indiánská dýmka míru nemá místo v domě, který byl koncipován jako válečné pole. A tak vzhůru do práce, pánové a dámy, za co vás platíme! Láhev rumu na zteč, modlitbu před bitvou, jak je libo. Ať notorik, či hrdina, všichni jedna rodina!
________________________________________________________________________
Drogy? Problém dětí i dospělých
Plzeňský deník | 8.10.2003 | rubrika: Okresy/západní Čechy | strana: 13
Na drogové scéně v Plzni jasně vede pervitin. Polovina středoškoláků zkusila marihuanu nebo hašiš.
Plzeň - Studují, nemají žádné zdravotní ani sociální problémy a o víkendu si dají nějaké drogy. Nepovažují se za narkomany, přestože jimi jsou. Právě těm, vedle dlouhodobě závislých, nabízí pomoc plzeňské Centrum protidrogové prevence a terapie. To se ve svých střediscích P-centrum a K-centrum s Terénním programem a Programem následné péče zabývá prevencí nebo se stará o narkomany po léčbě.
Droga jako zpestření
"V Plzni lidé nejvíce z nelegálních tvrdých drog užívají pervitin, na druhém místě je heroin. Nejrozšířenější drogou jsou ale marihuana a hašiš. Polovina žáků středních škol s nimi má aspoň jednu zkušenost," popisuje ředitelka Centra Dana Šedivá. Centrum se věnuje i prevenci na školách či v dětském domově, intenzivně pracuje i s narkomany. "Nedaří se navázat kontakty s víkendovými uživateli pervitinu, extáze a podobných drog. Vůbec si totiž nepřipouštějí rizika, a proto mají minimální motivaci pro kontakt s terénními pracovníky. Drogu vnímají jako zpestření. Úspěchy proto většinou máme například při testování kvality extáze na tanečních party. Uživatele většinou zajímá, jak je droga kvalitní, pak se podaří třeba upozornit na zdravotní rizika, která drogy přináší," popisuje Šedivá. Často mají terénní pracovníci problémy vůbec se na party dostat, protože organizátoři bývají k jejich práci nedůvěřiví. Víkendoví uživatelé se většinou snaží utajit, že drogy berou - i to je jeden z důvodů, proč je těžké s nimi navázat kontakt. Doby, kdy narkomani obdivovali staré feťáky, kteří jsou na drogách léta, skončily. "Přesto v Plzni několik podobných lidí žije. Je jim od třiceti do padesáti roků, většinou vypadají mnohem starší, žijí u rodičů nebo využívají přízně žen. Peníze shánějí krádežemi nebo se starají o prostitutky. Nepřizpůsobují se běžnému životu, nemají práci, skvěle ovládají výrobu drog, znají drogovou komunitu a střídavě pobývají ve vězení. Jsou rozhodnuti život s drogami dotáhnout až do konce," říká ředitelka.
Děti berou léky a pijí
Už na základní škole má asi polovina z nich zkušenosti s opilostí. Bývá jim kolem dvanácti čtrnácti let, když poprvé zkusí lehké drogy. "Setkali jsme se i s třináctiletými dětmi, které užívají léky v kombinaci s alkoholem," upozorňuje Šedivá. Rodiče se přitom často naivně domnívají, že jich se problém vůbec netýká. Mohou jen těžko rozeznat, že jejich dítě užívá drogy, pokud jej nezastihnou před odezněním jejích účinků. "Existují ale i další znaky. Často se na nás proto obracejí rodiče, kteří podezírají své potomky z experimentu s drogami," říká ředitelka. Centrum proto slouží jako informační a poradenské zázemí i pro rodiče, kteří se bojí o své děti. Speciální program, P-centrum, se zaměřuje na prevenci ve školách.
Pomoc v akutní krizi - polívka a sprcha
Narkomani, kteří přijdou do centra, dostanou příležitost, promluvit si o sobě, ale i třeba polévku a sprchu. "Jde o službu nezbytnou k přežití. Narkoman poslední peníze utratí za drogy, nikdy za jídlo. Trpí podvýživou, je náchylný k infekcím. Neumí si zařídit základní věci. Klient získává zkušenost, že se dá žít i bez drog, a vzniká mezi námi důvěra," popisuje Šedivá.
Narkomani mohou přijít také jen kvůli výměně jehel. Když se rozhodnou skončit s drogou, poradí jim lidé z centra, zda zvolit ambulantní či pobytovou odvykací léčbu. Připraví je na ni, po jejím skončení mohou pokračovat v doléčovacím programu. Návrat domů je totiž velkým rizikem - narkoman, který se roky pohybuje jen v drogové komunitě by sám obtížně hledal práci či bydlení, většinou také má konflikty s rodiči. "Očekávají, že se z léčby vrátí zcela jiný člověk a bývají velmi zklamaní, že tomu tak není," konstatuje Šedivá.
Vyléčí se půlka narkomanů
První klienti Programu následné péče skončili resocializaci teprv loni, a tak lze těžko odhadnout, jak jsou úspěšní. "Efektivita se pohybuje asi mezi padesáti a sedmdesáti procenty. Závislost je totiž chronické onemocnění, s nímž se narkoman potýká celý život. Doléčovací program je proto nezbytný i v okamžiku, kdy abstinuje několik let, ale ocitne se ve vážné krizi, kdy hrozí selhání," vysvětluje ředitelka.
________________________________________________________________________
Holka z pasťáku má občanku
Plzeňský deník | 8.10.2003 | rubrika: Okresy/západní Čechy | strana: 13
Příběh jedenadvacetileté plzeňské narkomanky Heleny je v mnohém typický pro uživatele drog. Dívka v současné době abstinuje. Tvrdé drogy užívala tři roky. Text vznikl podle zápisů terénních pracovníků.
Červen 2001: Setkali jsme se v polovině roku 2001 při práci Terénního programu v parku. Byla velmi uzavřená, nekomunikovala. Pokud streetworker mluvil se skupinou lidí, se kterými byla, poslouchala, ale aktivně do rozhovoru nepřispěla.
Srpen 2001: Po dvou měsících kontaktů s teréňáky poprvé promluvila a řekla si o výměnu stříkaček. Brala nitrožilně pervitin. Stříkačky jí měnili teréňáci pět měsíců. Pomalu začala rozmlouvat o tom, že bydlí na ulici, že drogy bere asi rok, že byla v pasťáku, protože se jí v děcáku nelíbilo, a utíkala za sestrou na druhý konec republiky.
Leden - duben 2002: Na pár měsíců zmizela a nikdo o ní nevěděl. Byla zima a ona byla dost nemocná. Chřipky a angíny se na ulici léčí špatně.
Duben 2002: Objevila se v dubnu 2002 a přišla rovnou do K-centra. Byla v Praze, potkala nějaké lidi, kteří jí nabídli, aby u nich bydlela ve sqattu. Hrdě hlásila, že už pervitin nebere, že už jenom kouří trávu. Od té doby začala využívat servisu kontaktní místnosti (sprcha, praní prádla, polévka). Pomalu se otevírala, sem tam mluvila i o tom, že by chtěla normálně bydlet, mít rodinu, práci. Se sociálním pracovníkem z Kontaktního centra nakonec dospěla k rozhodnutí pro naplnění svých snů i něco udělat. Neměla žádné doklady a ty něco stojí. Začala v Káčku dělat brigádu, kde si vydělala na cestu do místa svého bydliště 250 km od Plzně a na fotky, vyřízení rodného listu a občanky. Po celou dobu jí pomáhal sociální pracovník z Kontaktního centra. Dvakrát přišel relaps (uklouzla k pervitinu), nevěřila si, že to má smysl, že se jí podaří svůj život změnit. Změnit "předurčení" holky z děcáku a pasťáku... Nakonec po roce kontaktů a mravenčí spolupráce nejprve s terénními pracovníky a pak s kontaktním centrem dokázala získat novou občanku. Neměla ji v ruce pět let.
Červen 2002: Začala hledat práci, abstinence od pervitinu se jí daří, zůstává u marihuany. Přes léto vystřídala několik krátkodobých brigád, ale bylo patrné, jak jí rostlo sebevědomí, že se o sebe dokáže postarat sama. Pracovníci K-centra pro ni byli důvěrníky a oporou, když něco nešlo podle jejích představ.
Září 2002: Získala smlouvu na práci s dlouhodobější perspektivou. Nastal problém, má si zřídit účet v bance. Jak se to dělá? Na zřízení potřebuje ale hotovost a tu bez práce nedá dohromady. K-centrum jí umožnilo využít do výplaty svůj účet. Stále však bydlí po známých, sem tam jí ukradnou peníze z výplaty, na ranní vstává bez budíku. Bojí se, že zaspí a přijde o práci. První investice z výplaty - do budíku. Hledá si jiné ubytování. Pro ženy v Plzni je to trochu problém.
Listopad 2002 - září 2003: Našla si podnájem a bydlí s přítelem. Pracuje. V práci jsou s ní spokojeni a ona se sebou rovněž. Daří se jí abstinovat. Marihuanu si zakouří občas o víkendu. Do K-centra již na kontaktní místnost nechodí - dohodli jsme se, že tuto službu už nepotřebuje, došla dál. Přijde jen, když si potřebuje o něčem promluvit, pochlubit se a nebo pomoci s nějakou záležitostí, třeba s úřady. Ví, že pokud by potřebovala, může využít i Programu následné péče, kdyby se abstinence od pervitinu nedařila. Zatím všechno zvládá sama.
________________________________________________________________________
Celníci odhalili gang, který vyvážel pervitin do Rakouska
Zpravodajství ČTK | 8.10.2003 | 14:09 | rubrika: Právo a krimi - Brněnský kraj | autor: VTK
ZNOJMO 8. října (ČTK) - Celníci odhalili v těchto dnech tříčlenný gang, který na Moravě vyráběl drogy a pak je vyvážel do Rakouska. Trojice pachatelů, z nichž jeden je Rakušan, si takto přivydělávala od letošního února. "Několik měsíců jsme jim byli na stopě," řekl dnes ČTK mluvčí celníků Jaroslav Moravec.
Dopadení gangu bylo součástí operace nazvané Vrána. V souvislosti s ní prohledali celníci a policisté několik bytů na Znojemsku a v Ostravě. Celkem při zátazích našli 21 gramů vysoce kvalitního pervitinu. Gram se prodává asi za tisíc korun.
pokr. vtk jpt
Na stopu gangu se znojemští celníci dostali na přelomu letošního února a března. Specialisté zjistili, že dva muži ve věku kolem 40 let a jedna mladá žena obchodují s pervitinem téměř v celé České republice. Nejvíce obchodů se odehrávalo na Znojemsku.
"Postupně jsme došli k informaci, že část drog vyvážejí do Rakouska," upřesnil mluvčí. Celníci gang sledovali ve snaze nalézt kanál, kterým pervitin proudí do Rakouska.
Cestu se ale přes veškeré úsilí nepodařilo vypátrat. Proto operace pokračovala zatčením trojice. Moravec okolnosti zadržení nekomentoval. Podle dobře informovaných zdrojů se odehrálo v polovině minulého týdne v Lechovicích na Znojemsku.
"Droga zabavená při domovních prohlídkách je patrně jen malým zlomkem toho, co trojice od února vyrobila. V bytech jsme našli i větší množství předmětů na přípravu pervitinu," doplnil Moravec.
Případem se nyní zabývají znojemští kriminalisté. Trojici za nedovolenou výrobu a prodej drog hrozí až osm let vězení.
Vladimír Klepáč fez
________________________________________________________________________
Informace pražské policejní správy
Zpravodajství ČTK | 8.10.2003 | 13:25 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: HJ
PRAHA 8. října (ČTK) - Dva muži a jedna žena byli obviněni z řady vloupání a krádeží v Praze 4 a Praze 10. Čtyřiadvacetiletí muži a třicetiletá žena údajně od letošního července do září odcizili zboží za více než milion korun. Jsou podezřelí mimo jiné z krádeže karavanu, gumového člunu se závěsným motorem, dvou motocyklů a několika vozů. Jeden z mužů je ve vazbě, zbylí dva podezřelí jsou zatím stíháni na svobodě. Je pravděpodobné, že v brzké době budou všichni obviněni ještě z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, uvedla policie.
Manželský pár je podezřelý z toho, že od loňského dubna prodával v Praze heroin. Policisté dvojici sledovali delší dobu. V jejich bytě v Praze 10 při domovní prohlídce našli zařízení na výrobu drog a záznamy o jejich prodeji. Devětadvacetiletý muž a jeho manželka byli obviněni z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve spolupachatelství. Hrozí jim až 10 let vězení. Manželé jsou podle policistů členy rozsáhlé vietnamské skupiny, která v Česku organizuje obchod s drogami.
Dva muži přepadli během úterní noci ve Spálené ulici v Praze 1 skupinku, kterou tvořili jeden muž a dvě ženy. Útočníci své oběti ohrožovali nožem a požadovali po nich peníze. Když jim je odmítli vydat, udeřili jednu z žen do obličeje a muže srazili k zemi a bodli ho do temene hlavy. Po několika minutách je dostihla policejní hlídka. Za loupež a pokus o úmyslné ublížení na zdraví jim hrozí až 10 let vězení.
viv hj
________________________________________________________________________
Ústeckoorlická policie odhalila výrobnu drog
Mladá fronta DNES | 9.10.2003 | rubrika: Kraj Pardubický | strana: 1 | autor: (ČTK)
Pardubice - Část aparatury, surovinu na výrobu pervitinu a pravděpodobně i produkt této nelegální výroby zajistila v pondělí policie na Ústeckoorlicku. Zároveň zadržela i dva muže ve věku 31 a 37 let a obvinila je z nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů. Muži drogu vyráběli z léku modufen.
"Při prohlídce nebytových prostor byly nalezeny obaly od 6936 tablet modafenu, část tohoto léku a určité množství vyrobené látky, o níž se domníváme, že jde o pervitin. To ale s určitostí řekne až expertiza," řekla mluvčí ústeckoorlické policie Eva Sichrová. Nalezené obaly od léků podle ní pokryly všechny stoly ve velké zasedací místnosti ústeckoorlické policie. Modufen je volně prodejný lék proti chřipce a nachlazení, Obsahuje pseudoefedrin, proto jej výrobci drog využívají jako náhradní surovinu pro výrobu pervitinu. "Oba muži již byli v minulosti za stejný trestný čin odsouzeni. Hrozí jim až deset let vězení," dodala mluvčí.
________________________________________________________________________
Dealeři si vedli záznamy o kšeftu
Večerník Praha | 9.10.2003 | rubrika: Krimi | strana: 6 | autor: (luk)
Vršovice - Obvinění z drogových deliktů čelí vietnamští manželé, které nedávno zatkli policisté v Praze 10. "Devětadvacetiletý muž a jeho o dva roky mladší žena byli členové rozsáhlé skupiny krajanů organizující obchod s drogami," řekla Eva Miklíková z pražské policejní správy. Podle ní nejméně od loňského dubna prodávali především v Praze heroin. Jejich činností se zabývalo hned několik policejních složek.
Akce začala počátkem října, kdy manžele zatkli ozbrojenci Speciální pořádkové jednotky. Detektivové jim prokázali, že drogy prodávali nebo přechovávali v jednom z bytů v Praze 10. "Při domovní prohlídce policisté zajistili například knihy záznamů o prodeji drog, drtící plata určená k dávkování, potřeby určené pro aplikaci drog a podobně," dodala Miklíková. Oba manželé skončili v policejní cele s návrhem na vzetí do vazby. V případě odsouzení jim hrozí až desetiletý žalář. |
|
|
|
