| breeder |
Co (ne)víme o svých dětech
Noviny Jičínska | 27.9.2003 | rubrika: Lokální | strana: 8 | autor: ALENA KAŇKOVÁ
Žáci sedmé až deváté třídy Základní školy v Lázních Bělohradě se stali respondenty výzkumného projektu.
Lázně Bělohrad - Ve vybraných třídách Základní školy Karla Václava Raise byla provedena sociologicko - psychologická analýza žáků nejvyšších ročníků. Jejím zadavatelem je město, rada doporučila provedení tohoto výzkumu a odsouhlasila poskytnutí šesti tisíc korun z rozpočtu na tento účel. V těchto dnech byly škole poskytnuty zpracované výsledky dotazníku, který byl zaměřen na rizikové faktory chování dospívajících a mladých lidí. Dotázáno bylo celkem 137 žáků, anonymně odpovídali na dotazy z oblasti konzumace drog, pití alkoholu, kouření, ale i šikanování a lhostejnosti či lenosti. Ze zpracování byly z různých důvodů vyřazeny údaje od 14 žáků. Nejmladší zatím nezkušení
Třináctiletí žáci ve škole zatím naštěstí nemají žádné zkušenosti s nejvíce užívanou drogou v naší republice, s marihuanou. Tato zkušenost se začíná objevovat ve 14 letech, častěji u dívek než u chlapců. U těch potřeba drogy výrazně vzrůstá až od 16. roku života. Nejvíce informací o problematice drog získávají žáci právě ve škole, následují média a teprve pak kamarádi a rodiče. Výsledek svědčí o velmi dobré protidrogové prevenci. "Právě tato analýza je pro nás velmi důležitá, abychom se při zpracování minimálního preventivního programu zaměřili i na nižší věkovou skupinu dětí," říká ředitel školy Jaroslav Jirásko. Analýza byla zaměřena i na další aspekty - závažný je též vztah dětí k alkoholu a cigaretám. Zkušenosti s alkoholem mají i děti ve věku 13 let, opět více dívek než chlapců. Ti se osmělí později, dívky předběhnou a bohužel pijí pravidelně. Jejich počet vzrůstá a směřuje k hodnotě nad 50 procent u devatenáctiletých mladíků. U tabáku opět získávají první zkušenost více dívky než hoši a udržují si primát až do 15 let. To může být zapříčiněno i vnímáním kouření jako relativně neškodné záležitosti. Odpovědnost k bezpečnému sexu vzrůstá u chlapců i dívek s jejich věkem, opět zpočátku děvčata značně předhánějí chlapce. První zkušenosti s pohlavním životem přiznává jen malé procento již třináctiletých, kteří mají první zkušenosti s tělesným sblížením se sexuálně přitažlivou osobou. Dalším hodnoceným parametrem byla ochota pomoci. Žádný chlapec ve věku 13 - 15 let není ochoten poskytnout spontánně pomoc druhým. U dívek je situace potěšitelnější, ochotu pomáhat projevuje každá třetí. Je to patrně důsledek převažující lhostejnosti k životu jiných lidí, panující v současné společnosti. Teprve od 16 let se smýšlení u obou pohlaví mění a připravených pomoci je více než 30 procent.
Jak tráví volný čas?
Čím se vlastně dnešní mládež baví? Vzorek dětí z Lázní Bělohradu ve věku 13 - 16 roků se ve svém volném čase nejvíce věnuje sportu a poslechu hudby, s velkým odstupem následuje sledování televize, počítačové hry, internet a pak četba, turistika, návštěva diskoték, studium, chov zvířat a návštěva hospod. Nejméně se věnují milování, divadlu, hráčství a ochotnickému divadlu. Analýzu prováděl odborník Miloslav Stehlík, který již zpracoval v rámci tohoto výzkumu i odpovědi studentů středních škol, učňů a mladých mužů ve věku 19 - 33 let. I v bělohradském učilišti po domluvě s vedením školy pracoval s chlapci v rámci příspěvkové organizace ministerstva obrany Casri na vypracování komplexu metodik pro výběr profesionálních vojáků do Armády ČR. "Nebyl to pouze originální test na zjišťování IQ, ale i schopnost využití rozumu a možností v modelových situacích stresu," vysvětluje doktor Stehlík. Tato analýza chování žáků základní školy bude pravděpodobně prováděna každý rok. Průběžné zpracování výsledků vedením školy ve spolupráci s výchovným poradcem a protidrogovým preventistou pomůže co nejvhodněji působit na mládež v rozhodujícím období jejich života.
________________________________________________________________________
Na školské výstavě budou atrapy marihuany, aby je rodiče poznali
Zpravodajství ČTK | 29.9.2003 | 16:12 | rubrika: Školství - Budějovický kraj | autor: DAS
ČESKÉ BUDĚJOVICE 29. září (ČTK) - Atrapy konopí setého, máku, durmanu a dalších rostlin, které slouží k výrobě drog, budou moci lidé vidět na největší výstavě středního školství Vzdělání a řemeslo. Akce se na začátku října uskuteční na českobudějovickém Výstavišti. Důvodem je fakt, že především starší lidé vůbec nevědí, jak tyto rostliny vypadají, řekla dnes novinářům zástupkyně pořadatele Michaela Krištůfková.
"Rodiče a dokonce mnoho učitelů vůbec nevědí, jak tyto rostliny vypadají, a nemohou tak u mladých lidí odhalit, že mají k drogám blízko," uvedla. Stánek, ve kterém budou i další informace o drogové problematice, vznikne ve spolupráci s policií, která na něj bude dohlížet.
Veletrh Vzdělání a řemeslo je prezentační výstavou středních škol a učilišť, které zde nabízejí své učební programy. Představí se tu rovněž firmy, které vyrábějí a prodávají učebnice a další vybavení škol. Vloni přilákala akce asi 17.000 lidí. Letos se jí zúčastní celkem 150 vystavovatelů převážně z České republiky.
Poprvé se zúčastní i dvě zahraniční školy z Bavorska. Podle ředitelky Výstaviště a.s. Marcely Payerové by se do budoucna měla spolupráce se zahraničními školami ještě prohlubovat.
Cílem výstavy je seznámit žáky nejvyšších ročníků základních škol s nabídkami středních škol.
Doprovodný program nabídne mladým mimo jiné diskotéku, soutěže a kvizy, orientační běh a také tradiční turnaj v šachu. Talentovaní studenti budou navíc moci vyhrát pro své školy finanční odměnu.
David Sládek hj
________________________________________________________________________
Thajsko zaslalo fax, který avizuje vydání českých vězňů
Zpravodajství ČTK | 29.9.2003 | 16:06 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: STK
PRAHA 29. září (ČTK) - České velvyslanectví v Thajsku již obdrželo faxem informaci, že thajská komise rozhodla o vydání dvou českých vězňů odsouzených za pašování drog do České republiky. "Oficiální zprávu očekáváme v nejbližších dnech," řekl dnes ČTK velvyslanec v Thajsku Jiří Šitler.
Mluvčí ministerstva spravedlnosti Iva Chaloupková poopravila zprávu dnešní Mladé fronty Dnes, podle níž již obdrželi oficiální zprávu o rozhodnutí komise. "Přišlo pouze oznámení faxem a materiály pouze k jednomu vězni, což není oficiální zpráva," uvedla Chaloupková.
Radek Hanykovics a Emil Novotný byly odsouzeni k mnoholetým trestům za pašování drog. Poté co český Nejvyšší soud uznal jejich tresty, rozhodla thajská komise koncem srpna, že je vydá do České republiky. Jakmile ministerstvo spravedlnosti obdrží oficiální zprávu, bude se s thajskou stranou domlouvat na datu a způsobu transportu vězňů.
Podle informací ČTK budou Hanykovics a Novotný přepraveni do Prahy letadlem běžnou linkou z Bangkoku. Transport obou vězňů bude mít na starosti nejspíš Vězeňská služba. Obyčejně se vyšle eskorta, kdy jednoho vězně hlídají tři osoby.
České ministerstvo spravedlnosti odeslalo do Thajska oficiální žádost o vydání dvou Čechů v červnu. Připojilo k ní i písemné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který koncem května potvrdil thajské rozsudky včetně vysokých trestů vězení. To byla hlavní podmínka Thajců, aby žádosti o vydání vyhověli.
Novotného zatkli na letišti v Bangkoku v březnu 1995 se 4,2 kilogramu heroinu. Tamní soudy mu vyměřily trest 50 let, později snížený královskou amnestií o 7,5 roku. Ještě mu zbývá odpykat 34,5 roku. V roce 1996 dostal 50 let i Hanykovics, jehož zadržela policie se 2,4 kilogramu heroinu. Královská milost mu trest snížila o 25 let, takže má v českém žaláři strávit ještě 17 let.
Místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová v květnu ČTK řekla, že považuje za nutné nalézt způsob, jak rozsudky přiblížit českým zákonům, a dosáhnout tak na českém území rovnosti před právem. Cest je podle ní několik, sama považuje za nejvhodnější udělení milosti tak, aby si vězni odpykali trest srovnatelný s českým právním řádem. Prezident Václav Klaus však podle dosavadních informací s milostí pro vězně zatím nepočítá.
stk mal
________________________________________________________________________
Mladík měl doma marihuanu
Mladá fronta DNES | 30.9.2003 | rubrika: Nymbursko | strana: 5 | autor: (vob)
Nymburk - Do křížku se zákonem se dostal mladík z Nymburska, kterého stíhají policisté. Zjistili totiž, že třiadvacetiletý muž měl doma schované sušené konopí, jež mohl použít jako drogu. Kolik marihuany u sebe měl, policisté nezveřejnili. Mladíka už obvinili z nedovolené výroby drog a držení omamných látek.
________________________________________________________________________
Přechovával drogu
Právo | 30.9.2003 | rubrika: Střední a východní Morava - Zlínský kraj, Olomoucký kraj | strana: 12 | autor: (mhr)
OLOMOUC - Pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů je stíhán jedenadvacetiletý muž z Horky nad Moravou. "Byl přistižen, když neoprávněně, údajně pro vlastní potřebu, přechovával sušenou rostlinnou hmotu," sdělila Právu severomoravská policejní mluvčí Dagmar Bednarčíková. Marihuanu měl obviněný v batohu ve dvanácti různě velkých plastových sáčcích.
________________________________________________________________________
Recidivista vařil drogu
Blesk | 30.9.2003 | rubrika: Morava/Slezsko | strana: 4 | autor: (tch)
OSTRAVA - Drogy dostaly opět do maléru recidivistu (34) z Mariánských Hor. Nezaměstnaný poberta už stál pětkrát před soudem a je v podmínce za dřívější drogové delikty. Nedal si ovšem pokoj a kšeftoval v Ostravě s marihuanou a pervitinem. Kriminálka u něj při domovní prohlídce navíc objevila laboratoř a část čerstvě vyrobené drogy. Také se našla semena konopí. Výrobce a dealer v jedné osobě skončil ve vazbě.
________________________________________________________________________
STRUČNĚ Z LINKY 158
Českolipský deník | 27.9.2003 | strana: 19 | autor: dol
Bagrista zničil telefonní kabely
Česká Lípa - Ve zkráceném přípravném řízení bylo policejním radou sděleno podezření 43letému muži z České Lípy pro neúmyslné poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení. Toho se měl muž dopustit při zemních výkopových pracech v ulici U Nemocnice na sídlišti Špičák, kde bez pověření z vlastní iniciativy porušil bagrem ochranné pásmo u telekomunikačních kabelů a tři z nich poškodil, čímž vyřadil z provozu několik telefonních stanic. Hrozí mu tak odnětí svobody na 6 měsíců nebo peněžitý trest. (dol)
Školák podaroval dívku marihuanou
Česká Lípa - Teprve 13letý mladík ze Žandovska nabídl svojí 14leté kamarádce z České Lípy cigaretu marihuany, kterou ona s "chutí" vykouřila. Na to však přišla její matka, která událost oznámila policii. Mladík však pro svůj nízký věk unikl trestu pro nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů. (dol)
________________________________________________________________________
Marihuana se prosazuje při léčbě
Mladá fronta DNES | 30.9.2003 | rubrika: Ze světa | strana: 12 | autor: (vib)
Amsterdam, Praha - Když před několika týdny Nizozemsko povolilo jako první země na světě prodávat marihuanu v lékárnách na předpis, vypadalo to jako malá revoluce. "Je to jedinečný krok, že jsme marihuanu učinili dostupnou na předpis v lékárnách," řekl Willem Scholten, ředitel nizozemského Úřadu pro lékařské používání konopí. Marihuana jako lék se používala již před 5000 lety v čínské medicíně. Také šest set Kanaďanů má již několik let povoleno od své vlády, aby si mohli pěstovat pro potřeby léčby tuto drogu. I ve 14 amerických státech a v Austrálii ji smějí ve zvláštních případech aplikovat lékaři pacientům. Využití při léčbě zvažuje i Británie. Důkazy o tom, že marihuana jako lék funguje, však neexistují. Tisíce pacientů po světě však potvrdily, že jim pomáhá při zmírňování vedlejších účinků chemoterapie, která se používá při léčbě rakoviny, v případech nechutenství u AIDS nebo při potlačení strnulosti u roztroušené sklerózy. V Nizozemsku ji při léčení už před "vstupem" do lékáren používalo 7000 lidí a jejich počet prý teď poroste. Podle českého ministerstva zdravotnictví se o podobném využití při léčení u nás neuvažuje, protože marihuana nadále patří do skupiny nepovolených drog.
________________________________________________________________________
Vůně marihuany opouští část Nizozemska
Mladá fronta DNES | 30.9.2003 | rubrika: Ze světa | strana: 12 | autor: VILIAM BUCHERT
Nizozemci jsou velmi liberální, avšak už i mnozí z nich požadují přísnější kontrolu šíření drog
Svět v pohybu
Amsterdam, Praha - Nasládlá vůně marihuany se line z amsterdamského "coffee shopu" Bassment až na ulici Achterburgwal. Čtyřicetiletý Peter zde spolu s několika přáteli kouří jointy a popíjí pivo. V Nizozemsku, kde se měkké drogy prodávají na určených místech již mnoho let, nic neobvyklého. A přesto se i v této nejtolerantnější zemi Evropy objevují názory, aby se postupovalo proti drogám tvrději. " Chodíme sem už léta. Dvakrát týdně. Nekupujeme marihuanu od dealerů na ulici, protože tady je to bezpečné a můžete si být jisti, že dostanete dobré zboží," říká Peter do zvuků dunivé rockové hudby. Ceny se v každém podobném podniku trochu liší. Stejné je naopak to, že dostanete jako v normální restauraci menu a z toho si můžete vybrat. V Bassmentu stojí jedna marihuanová cigareta čtyři eura, malý balíček hašiše z indického Kašmíru sedm eur. Podle nizozemského tisku a úřadů však coffee shopů, které tak proslavily zemi hlavně u mladších generací, ubývá a nové licence nejsou vydávány. Přitom amsterdamský Bulldok, první podnik tohoto druhu, vznikl už v roce 1975 a funguje dodnes. Znalci lehkých drog však říkají, že "zboží" je tam předražené a že v Bulldoku mají spíše dobrý pomerančový džus než dobrou marihuanu. Kolik je pak v celém Nizozemsku coffe shopů, se přesně neví. Čísla se pořád mění. Před dvěma lety jich bylo asi tisíc. Důvodem poklesu však není menší spotřeba lehkých drog, ale tvrdší postup úřadů. Například v Rotterdamu klesl počet coffee shopů z 300 na současných šedesát. Za těmito čísly "stojí" rotterdamský starosta Ivo Opstelten, jemuž se přezdívá "Giuliani na (řece) Mass". Opstelten prý napodobuje známého exstarostu New Yorku Rudyho Giulianiho, jenž proslul nekompromisními postoji ke zločinu, a jedním z jeho prvních kroků bylo v polovině devadesátých let vytlačení dealerů drog z ulic. Nizozemci však neřeší některé problémy, na něž má veřejnost rozdílné pohledy, zákazy, ale naopak legalizací. Proto je dnes v zemi legalizována také prostituce, eutanazie i měkké drogy. Často však tento liberální postoj - především v případě drog - naráží na zákony a nepochopení v jiných zemích Evropské unie. Nadále se objevují námitky, že i legalizovaný prodej lehkých drog zvyšuje kriminalitu. Jak před časem napsala agentura ČTK, belgičtí, němečtí a francouzští policisté dělají namátkové kontroly u lidí přijíždějících z Nizozemska a hledají drogy. Samotní Nizozemci však tolik nediskutují o škodlivosti měkkých drog, které zde nejsou považovány za horší nešvar než alkohol, jako spíše o vzrůstající spotřebě a nebezpečnosti syntetických drog, které na diskotékách a party stále častěji užívají lidé mladší osmnácti let. Je to tedy podobný problém jako v České republice. "Je pravda, že mladí nekupují v coffe shopech tolik jako přijíždějící cizinci, pro které je to velká atrakce a šance svobodně kouřit marihuanu. Za čas už bude možná marihuana pouze drogou střední generace," říká v coffe shopu Bassment Peter a jeho partička si objednává novou "várku" jointů.
***
PRVNÍ NA SVĚTĚ. Nizozemsko se s prodejem marihuany v lékárnách stalo první zemí na světě.
FOTO: ČTK - EPA
________________________________________________________________________
Důstojníci StB u soudu za akci Asanace
Právo | 30.9.2003 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: Lenka Kadeřávková
Teprve 14 let po listopadu začal včera u Obvodního soudu v Praze 6 proces s devíti někdejšími krajskými šéfy StB. Po dlouhých letech vyšetřování se tak má završit stíhání za nechvalně známou akci Asanace. Při ní byli nezákonným způsobem perzekvováni chartisté a disidenti s cílem donutit je k emigraci. Za organizaci Asanace v letech 1977 až 1985 byli loni pouze k podmíněněným trestům odsouzeni čtyři předrevoluční funkcionáři ministerstva vnitra, Vladimír Stárek, Zdeněk Wiederlechner, Zdeněk Němec a Oldřich Mézl. Bývalý ministr vnitra Jaromír Obzina (ve funkci 1973-1983) byl původně s těmito čtyřmi stíhán za to, že k celé akci dal příkaz. Vzhledem k jeho úmrtí letos v lednu však soud nikdy jeho případ nedořešil. Podle obžaloby důstojníci, kteří stanuli před soudem nyní a v uvedenou dobu zastávali funkce krajských náčelníků 2. odboru StB a jejich zástupců, Asanaci organizovali a realizovali v krajích. Náplní činnosti 2. odboru StB totiž byl mj. "boj s třídním nepřítelem". Z původního počtu 11 obžalovaných jich včera usedlo na lavici obžalovaných jen pět. Čtyři požádali o projednání věci v nepřítomnosti, případ Miroslava Marka z Ústí nad Labem bude řešit tamní soud vzhledem k jeho zdravotním problémům. Obžalovaný Petr Žák se včera nedostavil kvůli psychickým a rodinným problémům a v úterý má soudu sdělit podrobnosti. Jak uvedla žalobkyně Jana Hercegová, obžalovaní zahrnovali akci do náplně činnosti svých podřízených, kteří disidentům vyhrožovali, znemožňovali jim výkon zaměstnání, prováděli domovní prohlídky a i jinak jim zasahovali do života, a to v rozporu s tehdy platnou ústavou. Ta československým občanům zaručovala nedotknutelnost práva na pobyt v jejich zemi. V kauze figuruje zhruba 14 obětí poškozených tímto nátlakem, několik z nich se včera přihlásilo s nárokem o náhradu škody. Někdejší šéfové krajských správ ve věku 59 až 82 let se podle obžaloby dopustili trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a hrozí jim až desetileté tresty. Do jednoho uvedli, že se necítí být vinni.
(Pokračování na str. 3)
(Pokračování ze str. 1)
Devětapadesátiletý Zdeněk Hanák byl v letech 1978 až 1989 náčelníkem 2. odboru StB v Ústí nad Labem. Jeho podřízení měli na starosti mj. Ladislava Lise, jednoho z tehdejších mluvčích Charty 77 a po roce 1989 zakladatelů ČSSD, dále arcibiskupa Karla Otčenáška či současného člena BIS Františka Stárka, mezi disidenty přezdívaného Čuňas. "Já jsem nikdy neměl pocit, že bych se dopustil něčeho trestného. Já jsem vždycky ctil nepřítele, choval se k němu slušně a korektně a nesnížil se k fyzickému ani psychickému násilí. Stejně tak mí podřízení byli inteligenti. Řada těchto lidí do té ciziny chtělo, já jsem ten projekt chápal tak, že jim to umožním, když tam chtějí," konstatoval. Tvrdil dále například, že arcibiskup Otčenášek mu po návratu z Vatikánu přinesl papežem posvěcený medailónek. "Když se z Vatikánu vrátil, tak mi za to děkoval," prohlásil. O Lisovi pak hovořil obdobně, tedy že se k němu choval jedině korektně. Hanák nakonec vyjádřil své přesvědčení, že díky akci Asanace se vlastně policii podařilo vymýtit pěstování marihuany na Ústecku. "Matky za mnou chodily a děkovaly za to, že jsme jejich syny a dcery z toho dostali," prohlásil. Další obžalovaný, bývalý náčelník správy StB v Hradci Králové Vladimír Krejčík, se včera odvolal na Obzinovy rozkazy. "Kdybych odmítl splnit rozkaz, hrozilo by mi trestní stíhání pro sabotáž," uvedl. Hercegová nesouhlasně namítla, že i za totalitního režimu mohli příslušníci policie odmítnout splnit rozkaz, který by byl v rozporu s tehdejšími zákony. Měli také možnost rezignovat na svoji funkci nebo odejít ze služebního poměru od policie. Hlavní líčení je nařízeno na příštích čtrnáct dní.
ZAZNĚLO V SOUDNÍ SÍNI:
Žalobkyně Jana Hercegová: Říkal jste, že poškození měli o emigraci sami zájem, jak jste to zjistil?
Obžalovaný Zdeněk Hanák: Oni sami o vystěhování žádali.
Hercegová: Kdyby to tak bylo, proč jste psal do ročního prováděcího plánu, že je třeba docílit vystěhování?
Hanák: To byla nešťastná formulace, zřejmě jsme to odněkud omylem převzali.
Hercegová: Když říkáte, že vám poškozený Ladislav Lis málem děkoval, proč tedy proti vám vypovídal, tak jak vypovídal?
Hanák: To si vysvětluju změnou doby a prostředí po revoluci v roce 1989.
________________________________________________________________________
Špičky StB stojí před soudem
Lidové noviny | 30.9.2003 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: mez
Disidenti nám děkovali za citlivé jednání, hájí se estébák Zdeněk Hanák
PRAHA - Pokračující soud s aktéry známé estébácké operace Asanace, v jejímž rámci se komunistický režim pokoušel v 70. a 80. letech paralyzovat český disent, včera zaznamenal vskutku kuriózní výpovědi. Před Obvodním soudem pro Prahu 6 totiž se svou obhajobou vystoupil bývalý vysoký důstojník StB Zdeněk Hanák. A jeho argumenty byly opravdu nečekané. Že prý jako jeden z velitelů Asance ubližoval chartistům? Naopak: díky Asanaci Hanák vymýtil na severu Čech zneužívání marihuany. A především: někteří disidenti, například dnes již zesnulý Ladislav Lis či duchovní Karel Otčenášek, mu prý děkovali za "citlivé a korektní" jednání. "Nepřítele jsem vždy ctil," prohlašoval včera Hanák před senátem. "A proč tedy pan Lis vypovídal proti vám?" divila se státní zástupkyně Jana Hercegová. "Po revoluci se hodně lidí změnilo," krčil rameny někdejší šéf 2. odboru StB v Ústí nad Labem Hanák. Úsměvy přítomných vyčaroval Hanák také spojením českých chartistů s drogami. "Pěstovali marihuanu. Tak se proti nim udělal zákrok, ale nikdo nebyl nikdy bit," prohlásil doslova šedesátiletý Hanák. V rámci Asanace nutila StB signatáře Charty 77 k "dobrovolnému" vystěhování z ČSSR. Obžaloba viní Hanáka a sedm jeho kolegů ze zneužívání pravomocí.
Dále čtěte "Další estébáci se zpovídají..." na straně 2
________________________________________________________________________
Další estébáci se zpovídají z Asanace
Lidové noviny | 30.9.2003 | rubrika: Domov | strana: 2 | autor: Martin Zeman
Vlastně jsme jim pomáhali, hájí se před soudem jeden z mužů, kteří nařídili šikanovat disidenty
Děkovali mi, nikdo si nestěžoval. To tvrdil soudu někdejší velitel 2. odboru StB v Ústí nad Labem Zdeněk Hanák.
PRAHA - Další díl letitého soudního seriálu s estébáky namočenými v operaci Asanace včera začal u soudu pro Prahu 6. I když v uplynulých letech již několik trestů padlo, začalo včera dalších osm důstojníků nechvalně proslulé tajné komunistické policie vysvětlovat trestnímu senátu soudkyně Kateřiny Kohoutkové, proč na přelomu 70. a 80. let nařídili šikanovat disidenty. A jejich výpovědi byly mnohdy kuriózní. "Tímto projektem se nám podařilo vymýtit problém marihuany v severních Čechách. Byl jsem na to hrdý. Řadu mladých lidí jsem dostal z této závislosti," pyšnil se někdejší velitel 2. odboru StB v Ústí nad Labem Zdeněk Hanák. "Kde byli chartisti, tam se našla i marihuana," tvrdil. Jak ale upozornila státní zástupkyně Jana Hercegová, smyslem operace bylo dosáhnout vystěhování signatářů Charty 77. "Vyvíjeli psychologický tlak na vytipované lidi, prováděli např. opakované domovní prohlídky, znemožňovali jim získat zaměstnání, šikanovali rodinu," upozornila Hercegová. Hanák se ale hájil tím, že všichni vytipovaní disidenti vlastně vůbec v ČSSR žít ani pracovat nechtěli, ale toužili po vycestování na Západ. "Já to bral tak, že jim to vlastně umožníme," tvrdil Hanák.
"Nechápu, proč jsem souzen"
Ladislav Lis, jeden ze zakladatelů Charty 77 a člen další pronásledované instituce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, prý Hanákovi dokonce děkoval za seriózní chování. "Bude to perlička, které nebudete věřit, ale po revoluci mi pan Lis vzkázal, že nás nepověsej na lucerny proto, že jsme se k nim chovali korektně. Nemám na to svědka, ale je to tak. Nechápu, proč jsem souzen," prohlásil Hanák. Stejně tak mu prý byla vděčna další oběť režimu, titulární arcibiskup Karel Otčenášek, který si mimo jiné v 50. letech odseděl jedenáct let v nejtvrdších žalářích za údajnou velezradu a po propuštění mohl několik let pracovat jen jako dělník. Ten prý Hanákovi na konci 70. let dokonce daroval medailonek požehnaný samým papežem. "Řekl mi: To máte za to, že jste se ke mně choval korektně," dušoval se obžalovaný šedesátiletý estébák. Třiaosmdesátiletý Otčenášek si ale na nic podobného nepamatuje. Hanák se podle svých slov cítí nevinen. Stejně jako další obžalovaní. "Tvrzení, že jsem jako náčelník akci řídil a organizoval, neodpovídá pravdě. Byla to věc 2. odboru," svaloval vinu na své podřízené šéf královéhradecké StB Vladimír Krejčík. "Pokud jde o Asanaci, nabádal jsem podřízené, aby se chovali slušně a nikoho neponižovali," prohlásil. Osm někdejších estébáckých šéfů z Ústí nad Labem, Hradce Králové, Brna, Plzně a Ostravy je obžalováno ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a hrozí jim až desetiletý žalář. V případu již loni padly čtyři rozsudky, které se týkaly strůjců Asanace.
________________________________________________________________________
Abych měl peníze na drogu, musel jsem krást
Boleslavský deník | 27.9.2003 | rubrika: MLADOBOLESLAVSKO | strana: 19 | autor: MICHAL ŠIMEK
MICHAL ŠIMEK
Mukařov - Jedním z klientů protidrogové terapeutické komunity občanského sdružení Helianna v Mukařově je i Josef (jméno je vymyšlené, mladík nechtěl své jméno prozradit - byl však ochoten se o své zkušenosti podělit). Josef je v Mukařově 9 měsíců. Léčí se zde ze závislosti na heroinu. "K heroinu jsem se dostal přes alkohol, marihuanu a pervitin na koncertech a diskotékách. Nakonec jsem se dostal kvůli krádežím do výkonu trestu. Abych měl peníze na drogu, musel jsem krást," prozrazuje. Tohoto klienta na jeho vlastní žádost podmínečně propustili z vězení po odsedění poloviny trestu. "V té době jsem byl už rozhodnutý, že se začnu léčit. Jiná cesta pro mě neexistovala. Buď se léčit, nebo zemřít. Ve vězení ve Stráži pod Ralskem jsem měl možnost drogu získat, ale nevyužil jsem toho," prozrazuje Josef. V době propuštění měl již mladík přes své rodiče a protidrogové odborníky domluvenu léčbu v Jihlavě. Tam absolvoval tříměsíční základní léčbu. Hned po ní nastoupil do Helianny v Mukařově. "Učím se opět žít. Zjišťuji, co jsem zač. Hledám způsoby, jak žíz bez drog. Mám pocit, že se mi to daří. Jedna z věcí, která sytí a nahrazuje mi požitky z drogy je hraní divadla. Vymýšlení hry i režírování," svěřuje se klient. Josef do práce mimo komunitu zatím nechodí, stará se tu však jako všichni ostatní o domácí zvířectvo jako jsou králíci, slepice, prasata a kozy. "Rád taky vařím všechnomožné a experimentuji u toho. Čínu, různé steaky. Maso mám většinou z našeho chovu nebo od rodičů klientů, kteří sem jezdí na návštěvu."
________________________________________________________________________
Benešovský soud odročil líčení s ředitelem školy
Příbramský deník | 27.9.2003 | rubrika: PŘÍBRAMSKO | strana: 15 | autor: dan
Benešov/Příbram- Okresní soud v Benešově včera vyslechl šest svědků ve věci ředitele 4. základní školy Příbram, který čelí obvinění, že vloni na školním zájezdu pohlavně zneužíval žáky deváté třídy. Spis byl z důvodu podjatosti postoupen z Příbrami právě do Benešova. Ředitel se měl mimo jiné dopustit toho, že při zájezdu do Španělska osáhával v jednom z pokojů chlapce. Podle výpovědi bývalého žáka deváté třídy se mu měl jeho kamarád svěřit, že po něm ředitel požadoval orální sex za eura. Dále popisoval jinou událost, k níž údajně došlo: "A. P. a já jsme byli na pokoji, když přišel ředitel. Lehl si vedle Aleše a po chvíli řekl, že ho zmasí. Odešel jsem a vrátil se za půl minuty. A. P. se mi pak svěřil, že mu ředitel sjel rukou mezi nohy." Ředitel se hájí tím, že přišel na to, že žáci zneužívali hašiš a chystal se oznámit to jejich rodičům. To už ale nestihl, protože byl v té době zatčen policií. Skutečnost, že několik chlapců na zájezdě zneužívalo hašiš, potvrdil před soudem i jeden z nich. V říjnu soud vyslechne další svědky. (dan)
________________________________________________________________________
Vede muchomůrka zelená
Moravskoslezský deník | 29.9.2003 | rubrika: Téma: jedovaté rostliny a houby | strana: 8 | autor: (frk)
Rekordmankou v jedovatosti je muchomůrka zelená, za ní v žebříčku následuje muchomůrka jízlivá. Jejich nebezpečnost spočívá v barevné variabilitě od zelené po odstíny bílé, které jsou podobné žampionům či bedlám. Mechanismus otravy těmito muchomůrkami je mimořádně zákeřný. Jedovaté falotoxiny a amanotoxiny se ze střeva dostanou nejdřív do žlučníku a až odtud se zpětnou resorpcí uloží do jater, kde zastaví rozmnožování a obnovu jaterních buněk. Do krve se toxiny dostanou nejdřív 24 hodin po jídle. Poločas života jaterních mitochondrií je asi pět dní, takže otrávený většinou umírá šestý den na selhání jater. Při těchto otravách šance na záchranu života snižuje dlouhá doba, než si houbař uvědomí, co vlastně snědl. Člověk totiž pocítí příznaky otravy nejdřív dvanáct hodin po jídle, a to už je na pumpování žaludku pozdě. Smrtelně jedovaté amanotoxiny obsahují kromě muchomůrky zelené a jízlivé v nižší koncentraci i čepičatky, které lze zaměnit s modrajícími druhy halucinogenních lysohlávek. Čepičatky i lysohlávky rostou na stejných stanovištích a ve stejnou dobu. "Je zázrak, že se zatím u nás žádný houbičkář neotrávil čepičatkami, pavučinci, vláknicemi nebo helmovkami, protože na lysohlávky chodí i naprostí diletanti. Tyto druhy mají variabilní znaky, jinak vypadají po dešti a jinak za sucha. Nevěřili byste, co všechno jsou lidé schopni přinést do mykologické poradny jako lysohlávky - třeba holubinku, kterou pozná každé dítě. Mnohokrát jsem viděl čepičatky a lysohlávky na jednom stanovišti, vzácně mohou růst i z jednoho trsu," varuje Jan Borovička z výboru České mykologické společnosti.
_______________________________________________________________________
Neznámý muž vyráběl drogy v cizí garáži
Moravskoslezský deník | 29.9.2003 | rubrika: Moravskoslezský kraj | strana: 7 | autor: (fuc)
krimi
Frýdek- Místek - Neznámý muž si chtěl vyrábět drogy, ale zřejmě k tomu neměl dostatečné prostory. Přišel proto na vskutku originální nápad. Rozhodl se, že si výrobnu obstará po svém. "Neznámý pachatel v přesně nezjištěné době po odstranění vložky zámku vnikl bez vědomí a povolení do garáže na ulici Hasičské ve Frýdku- Místku. Tam uskladnil a používal předměty a léky sloužící k výrobě omamných a psychotropních látek," popsala krajská policejní mluvčí Dagmar Bednarčíková. Majitel garáže si změn ve svém objektu všiml, 17. září vyměnil vložku zámku od pronajaté garáže a odnesl z ní plastovou krabičku s bílým práškem. "Za to mu pachatel vyhrožoval. Nejdříve neznámou osobou telefonicky, a poté i prostřednictvím SMS zpráv," pokračovala mluvčí. Dotyčný hrozil, že majiteli garáže způsobí majetkovou škodu a že mu i ublíží, pokud mu prášek nevrátí. "Den po výměně zámku došlo k opakovanému vniknutí do garáže a další výměně zámku touto neznámou osobou," doplnila Bednarčíková s tím, že policie případ šetří jako trestný čin vydírání, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru.
________________________________________________________________________
Kladivo nejen na čarodějnice
Haló noviny | 29.9.2003 | rubrika: Magazín | strana: 38 | autor: Jan VALONSKÝ
Jak se mučilo a popravovalo
Kat vyslýchané svázal nohy, ohnul jí ruce nazad a pevně utáhl provazem. Posléze k nim připoutal silné konopné lano a přetáhl je přes kladku v podobě válečku, která byla přibita k stropnímu trámu... Kat měl ruce z ocele. Zatáhl, až se provaz napjal jako struna. A pak náhle povolil. Ze stařeniných úst se vydral ostrý výkřik. Ale vzápětí ubohou opustilo vědomí. Odehrálo se to hrůzostrašné noci pár dní po Velikonocích roku 1678 na zámku ve Velkých Losinách na Šumpersku. Na panství mocného rodu pánů ze Žerotína. Tehdy zahájil nedostudovaný právník, inkvizitor František Jindřich Boblig z Edelstadtu, nynějších Zlatých Hor, masakr 104 lidí, upálených pro údajné čarodějnictví ve Velkých Losinách a v Šumperku na severní Moravě. Čarodějnické procesy, motivovné rekatolizačmími, zastrašujícími snahami římskokatolické církve a s tím spojenou honbou za majetkem, začaly... S literárním mistrovstvím je nejen popsal, ale svým románem Kladivo na čaroděnice z roku 1963 toto institucionální násilí katolické církve strašlivě odsoudil Václav Kaplický. Spisovatel, řadící se v české historické litteratuře k Aloisi Jiráskovi a Zikmundu Wintrovi. Latinský spis Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), který roku 1486 vydali ve Štrasburku dva dominikánští mniši-inkvizitoři, byl zrůdným souborem teologických a právních pseudoargumentů, jež měly charakterizovat údajné čarodějnictví. Je symbolické, že toto krvelačné dílo bylo odsouzeno už půl století před zahájením děsivých severomoravských procesů.
Estrapáda
Jak na základě zrůdně detailních protokolů o procesech Kaplický ve svém románu napsal, téměř sedmdesátiletá vernířovická stařena Dorota Davidová výše líčené mučení oné noci ve druhém patře severního křídla velkolosinského zámku nepřežila. To, co losinský kat mistr Jokl na rozkaz Bobliga, zločinného a cynického kormidelníka severomoravských čarodějnických procesů, se stařenou prováděl, byla jedna z variant mučení a trestu v podobě, jíž v zemi původu - Itálii - říkali »urlo«. Znamená to sténání, řvaní bolestí, jak uvádí Martin Monestier ve své knize Historie trestu smrti. Do dějin mučení však vstoupila pod pojmem estrapáda. Její strašný mučící až smrtelný účinek spočíval v tom, že po vytažení za nazad svázané ruce byl člověk prudce spuštěn téměř, ale nikoli až k zemi. Prudký náraz při zastavení pádu těla pak týranému za strašlivých bolestí vykloubil ruce. V rakouské monarchii poté, co roku 1788 zrušil císař Josef II. (1741-1790, syn Marie Terezie, českým králem byl od roku 1780) trest smrti, nahradila ho právě estrapáda. Z těch, kteří jí byli podrobeni, ovšem asi šedesát procent zemřelo. Šlo tedy v podstatě o skrytý absolutní trest. A tak zase roku 1795 otevřené popravy v habsburské říši obnovili.
Na trápení
Mistře Jokle, přines palečnice! Kat přinesl ze sousední místnosti jakýsi neforemný železný instrument.. Dívka se však dívala na protější stěnu, kde visel černý kříž s Ukřižovaným... Zatím jí kat nastrčil palce do otvorů mučicího nástroje... Kat utahoval šroub, tlak sílil a bolest se zvětšovala.... Tak Zuzana Voglicková, mladá kuchařka ze šumperského děkanství, trpěla v mučírně. Způsob mučení neboli útrpného výslechu či trápení nebyl v Českých zemích dlouhou dobu jednotný. Až hrdelní řád Josefa I. (1678-1711) z roku 1707 stanovil povolené způsoby mučení. Nejlehčím byla tzv. vazba. Ta na rozdíl od nám dnes známého významu toho slova znamenala způsobování bolesti vyslýchanému tím, že mu kat utahoval šňůry omotané kolem předloktí, které se zařezávaly do masa. Dál byly na řadě mnohem bolestivější palečnice. Ty tvořila zpravidla dvě, případně tři plochá a mírně prohnutá železa asi 20 centimentrů dlouhá, centimetr silná a zhruba tři široká. Do nich se vkládaly palce rukou vyslýchaného. Směrem dovnitř měla železa výstupky či rýhování. Kat utahoval palečnice bočními šrouby, až palce vyslýchaného prakticky rozmačkal.
Ďábelská bota
Jokl již přinášel jiný, objemnější nástroj mučicí, jeho pomocník pak bytelnou stolici. Posadili na ni Zuzanu. Pomocník jí vyhrnul černý rubáš, takže se objevila štíhlá noha s krásně vykrojeným lýtkem. Kat na ni navlékl železnou formu opatřenou uvnitř ostrými výčnělky. Potom formu stáhl. Ze Zuzaniných prsou vyrazil okamžitě hrozný výkřik... Jako třetí stupeň mučení uznával hrdelní řád Josefa I. drcení nohou v tzv. španělské botě. To byl vskutku dábelský vynález. Byla to dvě asi třiceticentimetrová železa zaoblená do tvaru lýtek, zhruba deset centimetrů široká, opatřená uvnitř ostrými hřeby. Jeden plát se přiložil zepředu na holeň a druhý zezadu na lýtko. Spojovaly je masívní šrouby, které kat při mučení začal speciálním klíčem či klikou utahovat. Pro zostření výslechu pak mohl poklepávat železem na utažené pláty, což mučenému s krvácejícími ranami a polámanými kostmi způsobilo další nepopsatelné bolesti.
Žebřík čili skřipec
Následujícím stupněm mučení neboli tortury bylo tažení na obávaném žebříku alias skřipci, při němž docházelo k vykloubení rukou v ramenou a poškození svalů. Při tzv. tažení za sucha týraného položili v mučírně zády na šikmo stojící žebřík s rukama svázanýma dozadu. Ty mu kat přivázal k horní příčce. Rovněž svázané nohy pak upevnil k provazu, který se natáčel na rumpál v dolní části žebříku.
Nejprve mučený seděl v jakémsi předklonu, ale po několika otáčkách rumpálu mu začaly ruce v ramenou postupně opouštět klouby, pokud to neudělal už předtím sám kat prudkým švihem uvázaných rukou nahoru či rychlým trhnutím rumpálem. Když se i poté vyslýchaný odmítal přiznat, kat nasadil tzv. světlé trápení neboli pálení ohněm. Na bocích mučil dotyčného hořící loučí či svazkem většinou osmi svíček. Vznikaly strašně bolestivé spáleniny.
Na kříži
Zuzana křičela jako poraněné zvíře... Vzdorovat už neměla sil. Ukřižovaný nepomohl, nikdo jí nepomůže. Trest ukřižováním je s největší pravděpodobností nejzobrazovanější popravou v lidských dějinách. Kdo by neznal obraz trpícího Ježíše Krista na kříži. Alespoň v těch částech naší planety, kde má vliv křesťanské náboženství. Většina takových zobrazení, jež známe z kostelů a křížových cest, však není - jak si povíme dále - věrohodná. Trest ukřižováním znali už Egypťané, Židé, stejně jako ve starém Kartágu. Šířili ho do tehdy známého světa vynikající mořeplavci Féničané, znám byl i v Persii, Mkaedonii či starém Řecku. Proslavila ho však nepochybně až římská říše. Především kvůli pronásledování křesťanů. Byla to potupná poprava určená zvláště revoltujícím otrokům, buřičům či těžkým zločincům. Tak po potlačení Spartakova povstání roku 75 př. n. l. Římané hromadně ukřižovali na 6000 otroků. Cestu z Capuy do Říma zaplnily kříže s umírajícími. Odsoudit na kříž římského občana byl ovšem čin nemravný, jak již ostře kritizoval proslulý řečník, politik a konzul Cicero (106-43 př. n. l.). Židé si popravu ukřižováním osvojili zřejmě až za vlády místodržitele Galileje Herodota - onoho známého osnovatele vraždění dětských neviňátek na sklonku prvního století př. n. l.
Tradované omyly
Prakticky každá křížová cesta zobrazuje Krista nesoucího si svůj kříž. Je to známé kolmé spojení dlouhého a kratšího trámu, které jsou k sobě spojeny, řekněme, ve dvoutřetinovém poměru. To je naprostý omyl. Jestliže je pravdou, že od Orientu až po Řím odsouzence k ukřižování nejprve zbičovali, pak platí, že si na své poslední potupné cestě musel nést nikoli celý kříž, ale pouze jeho horní břevno, latinsky zvané patibulum. Svislá část zvaná stips už totiž byla na popravišti připravená a již dávno před popravou zatlučená do země. Nespočet obrazů znázorňujících Krista kráčejícího ke Golgotě a nesoucího si celý kříž naprosto neodpovídá skutečné trestní praxi, platné v té době v římském impériu. Když odsouzenec přišel na místo popravy, buď ho přivázali na vodorovné krátké břevno provazy - to utrpení prodlužovalo, umírání trvalo celé dny - nebo byl většinou přibit hřebíky. Ovšem nikoli skrze dlaně, jak opět nepravdivě vidíme na většině zobrazení Kristovy smrti, ale hřeby se vždy vbíjely mezi pevné kosti v zápěstí. V kostelích zobrazovaný hřeb v dlaních je naprostým nesmyslem, protože tíha těla by dlaně roztrhla a odsouzenec by spadl z kříže. Pak teprve odsouzence vytáhli kladkou na svislý sloup, do kterého patibulum pevně zapadlo. Nohy se přibíjely až v této chvíli. Buď každá zvlášť, nebo přes nárty dohromady či stočené na stranu, jak praktikovali Římané, kdy hřeb projel skrze obě paty. U čtverhranných křížů byly přibité nohy roztaženy. Paty se však nikdy neopíraly o podpěru, jak často vidíme na náboženských obrazech. Taková podpěra by totiž zcela odporovala smyslu popravy. Na kříži se totiž neumíralo ani bolestí, ani hladem a žízní či vykrvácením. Smrt nastala udušením. Ukřižovaný mohl dýchat pouze tak, že se pokoušel přitáhnout za paže. Spolu s bolestí z přibitých končetin docházelo velice rychle k prudkým stahům všech svalů, přičemž hrudní koš plný vzduchu se nemohl vyprázdnit. Ze starověkých národů pouze Židé trest zmírňovali tím, že na sklonku dne odsouzenci zlomili nohy, čímž se udušení urychlilo. Stejně tak jen židovský hrdelní zákon umožňoval dát popravovanému nápoj otupující smysly. Tak byly podle novozákonní legendy i Kristovi podány před popravou víno s drogou a po ukřižování ocet. Rovněž často zobrazované rány na Kristově boku nebyly dalším krutým mučením ukřižovaného, jak je většinou chápáno. Římští vojáci tak kopím úředně zjišťovali, zda už odsouzenec zemřel.
V plamenech
Koleska zastavila blízko hranice. V prázdném prostoru stál losinský mistr Jokl, mohelnický purkmistr a celé justiční kolegium, v popředí všech pak pan Boblig z Edelstadtu. Pacholci shodili odsouzence z káry, potom mu pomáhali po několika stupních nahoru na hranici. Bylo úterý 18. září 1685. Šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, oběť inkvizitora Bobliga i církevních hodnostářů, pohltily plameny. Trest smrti upálením je nepochybně lidstvem používán od okamžiku objevu ohně. Již první známý psaný právní zákoník babylónského krále Chammurapiho (1792-1750 př. n. l.) se zmiňuje vedle utopení a pověšení o trestu smrti upálením. V křesťanském světě se pak ustálilo, že ohněm se trestaly prohřešky proti víře. Na hranici se popravovalo především za údajné kacířství či čarodějnictví, a také za sexuální zločiny. Hranice byly dvojího typu. První způsob byl krutější. Odsouzeného provazy a řetězy přivázali ke kůlu uprostřed hranice z polen a otepí slámy. Stál na jejím vrcholu a zhruba do výše jeho kolen bylo ještě navršeno silně hořlavé chrastí. Smrt na takové hranici byla hodně bolestivá a umírání trvalo poměrně dlouho, když se odsouzenec doslova škvařil. Tak jsou většinou zobrazovány slavné oběti plamenů, jako Johanka z Arku či mistr Jan Hus. V obou případech je to zobrazení nepravdivé. Oba byli totiž upáleni na jiném typu hranice. V ní byl odsouzenec prakticky celý skryt. Okolo kůlu, k němuž byl připoután, navršili do výše postavy polena a otepi slámy. Volný zůstal jen úzký otvor, kterým nešťastníka dovnitř hranice přivedli. I ten pak zaplnili dřevem. Katovi pomocníci hranici zapálili ze všech čtyř stran najednou. Odsouzenec se poměrně rychle zadusil kouřem, takže plameny už stravovaly mrtvé tělo. Zvláštní milostí (retentum), kterou soud mohl udělit, bylo, že kat odsouzeného těsně před nastupujícími plameny provazem uškrtil.
***
Říkáme stále zloduch Boblig. Ano, ale nebyl i on jen nástrojem něčeho ještě obludnějšího, než byl sám? Nástrojem strašné pověry? Kdy se lidé konečně zbaví pověr? Kdy? Říká se, že oheň utíká za paličem, stejně i pověra dohání člověka. Ale proč? Protože lidé příliš rádi mají pohodlí, ticho, protože si tak mnozí oblíbili otroctví. Jednou však slunce musí prorazit tmou. Musí! Musí! - konstatuje v závěru Kaplického románu bývalý šumperský soudce Kašpar Hutter, když se osm let po skončení zrůdných severomoravských čarodějnických procesů, v nichž přišel o manželku i přátele, vrací z exilu do rodného Šumperku. Bohužel má tmářství tuhý kořínek...
Hrůzné inkviziční násilí se odehrávalo v soudním sále a mučírně ve druhém patře velkolosinského zámku (vpravo nahoře). * Výprask lískovkou na lavici patřil k těžkému životu poddaných * Španělská bota * Tažení na žebříku mělo přesná pravidla, jak dokládá dobový instruktážní obrázek * Slavná freska Ukřižování od italského mistra Giotta di Bondone (asi 1266-1337) z kaple Scrovegniů v Padově je plná omylů. Ukřižovaný nikdy neměl podpěru pod nohama a ruce nebyly přibity skrze dlaně, ale mezi kostmi zápěstí. * Mistr Jan Hus (1372-1415) na hranici v Kostnici - ilustrace z Jenského kodexu z 15. století. Ve skutečnosti však byl Hus upálen tak, že ho hořící polena zcela skrývala.
FOTO AUTOR (2X), ARCHIV (4X) |
|
|
|
