| top47 |
Jelikož jsem potřeboval zpracovat konopí, tak jsem se vrátil ke svým poznámkám. Chtěl bych také uctít památku dlouholetého člena Groweru nick: Pozdrav. Několik let jsem čerpal z jeho vědomostí. Doufám, že se mně sem podaří umístit jeho vědomosti. Postupně opravím.
Sativa versus indica
Jaký je hlavní rozdíl v léčbě konopím setým a konopím indickým? Znamená to, že doporučujete konopí indické, že rakovinu nelze léčit výtažkem z konopí setého? Nebude to fungovat? Jsou místa, kde se konopí indické (cannabis indica) špatně shání. Na které nemoci se lépe hodí konopí seté (cannabis sativa)?
Pro léčbu rakoviny bych rozhodně spíše doporučil výtažek z konopí indického. Výtažek z dobré sativy by podle všeho rakovinu dokázal vyléčit také. Potíž je ale s tím, že sativa příliš energizuje a to příliš nepřispívá k léčení. Rozhodně bych ho použil třeba na rakovinu kůže, ale vnitřní konzumace výtažku ze sativy může značně ovlivnit spánkové vzorce uživatele.
Užívání výtažku z dobré sativy během dne může účinně snížit bolesti provázející některé zdravotní problémy. Jsou také velmi účinné při léčbě lidí s depresemi. Jak ale říkám každému, nechci vidět pacienta s rakovinou natírat stodolu, takže výtažek ze sativy pro ně raději nepoužívám.
Dobrá indica a některé lepší křížence sativy a indicy obvykle navozuje velmi uvolněný a klidný stav a více se pak odpočívá a spí. Zjistil jsem také, že výtažky z odrůd s převahou indicy účinně působí proti depresi a dalším zdravotním problémům. Podle mě jsou z lékařského hlediska výtažky z dobrých odrůd konopí indického mnohem lepší než většina výtažků z konopí setého.
Které odrůdy konopí jsou nejléčivější? Můžete popsat, jaké jsou mezi nimi rozdíly?
V dnešní době doslova existují tisíce různých odrůd a pravda je taková, že nebudeme vědět, jaké mají vlastnosti, dokud nám nevyrostou. V podstatě jsme vystaveni na milost či nemilost výrobcům a prodejcům semen. Koupil jsem si od různých prodejců dvě stejné odrůdy a ve finále mi vyrostly dvě zcela odlišné rostliny. (Medijuana-až 25%THC)???
Na sezónu 2010 jsem si nějaká semínka vyměnil, a nějaká koupil. Na sezonu 2009 jsem si zakoupil orig. semínka od De Sjamaan, nějaká jsem dostal noname. Proč to píšu. Mnozí s mým názorem nebudou souhlasit, ale já došel k závěru po zkušenostech, že např. noname je daleko lepší než originál, ale záleží na místě a kvalitě půdy při pěstování. Proto je nesmysl, že originál je lepší. Pro názornost zde uvádím pár obrázků (šlechtění) ze seeds bank – kde je tedy originál. Podle mne je nejlepší sehnat nějaká semínka, vyzkoušet a sám si vybrat to nejlepší. Bude to trvat nějaký čas, ale je to jako v každé seeds bank. Nejde o odrůdy, ale o prachy, je to jen byznys, jako vše v dnešním světě.(ps. Tím nechci říct, že šlechtění rostlin je na nic. To určitě ne, vzniká tím mnoho nového a lepšího, ale ne vše co se prezentuje je nové a lepší, je to zkrátka jen nové. ´´To je ale odrůd a kříženců, tak kupujte.´´
http://img300.imageshack.us/img300/659/shanti.png
http://img502.imageshack.us/img502/9018/subcool.png
http://img1.sunderpicture.com/_/1/S...2e3b213d38a.png
31.8.20010. Jak jsem v tomto roce pěstoval rostlinky.
Nasadil jsem asi dost brzy 15 odrůd cannabis. Vše se odvíjelo O.K., ale v místě kde bydlím se z ničeho nic naráz ohlásili dva odhadci na nemovitosti (mám se vystěhovat do konce roku 2011-jsem z toho nešťastný). Vše počítali a fotili, tak že jak odjeli jsem skoro všechny rostlinky byl nucen vysekat a zahrabat do hnoje. Nechal jsem jen EM, EG, a NHS. Je konec srpna a rostlinky ještě ani nekvetou a nevím co je samec. To jsou tedy Early?
Půjdou asi ven. Co s takovou odrůdou.
Když jsem vysekal 15.6. skoro vše, nedalo mně to a nasadil jsem LR#2. Vyrostly nádherné sazeničky. Včera 30.8.2010 jsem nasadil 10 semínek DR. Uvidím jak se budou mít k světu. Když tak je dám pro dozrání semínek na příští sezonu pod lampu.(pěstírnu jsem také zrušil)!!!
Proto jsem se rozhodl, že když se dožiji a budu zdravý tak v roce 2011 nasadím: LR, DR, Medijuanu x LR#2 (malá rostlinka z českého shopu) a Medijuanu x DR ( z NL shopu - také Medijuana, ale úplně jiná než ta z našeho obchodu. Je více Indica, ale také vyššího vzrůstu.). Pak ještě Lednickou sativu, kterou jsem začínal a je O.K. Velmi skorá, odolná, snad by mohla být jen o něco menšího vzrůstu, ale to záleží hlavně na kvalitě půdy, kde je vysazena.
Nebudu mít kde sadit. V bytě snad jen za oknem pro radost. Začal jsem s pěstováním a šlechtěním odrůd cannabis pozdě. Mám dostatek kvalitních odrůd a semínek z nich, ale asi mně to bude na nic. Uvidím co přinese rok 2011. Musím se naučit radovat jen z toho, že jsem zatím zdraví a to je to hlavní.
Moje zkušenosti se zpracování marihuany sezony 2009.
Pěstoval jsem několik odrůd cannabis. Early Special, Widow Skunk, Bluebery x AK47 a Durban Poison x AK 48. Jednotlivé odrůdy jsem pěstoval vždy na jiném vzdáleném místě. I když jsem opravdu zavčasu odstranil všechny samce, přesto rostlinky při sklizni a po usušení měly každá pár semínek. Nevyznám se vůbec v botanice a proto se omlouvám za špatné výrazy, ale v mém věku již nehodlám tento obor studovat. Semínka byla ne v šiškách, ale v úžlabí u stonku, kde vyrůstají listy. Jak došlo k opylení nevím, ale asi se s tím nedá nic dělat, protože se to vyskytuje téměř u všech kytek každou sezonu.
Kvalita a krása rostlin záleží nejvíce na místě, kde se rostlinky pěstují. Mám zkušenost, že na zahradě, kde mám vyhnojenou půdu kompostem, NPK a holubincemi, tak jsou vždy rostlinky tak krásné, že jsem do nich doslova zamilovaný. V lese, na opuštěných místech, i když je půda porytá, vyvápněná, vyhnojená NPK a přidán před rytím perlit, jsou kytičky při stejné péči jako doma méně úrodné ( asi tak o 60% ).
Nehulím, i když jsem se snažil vyzkoušet, co to se mnou udělá. Nakonec jsem vyhulil celou fajku, ale dostanu vždy jen asi tak do hodiny strašný hlad, ale žádné změny psychiky jsem nikdy nezaznamenal. Odůvodňuji si to tím, že za celý život jsem snědl tolik jedů a různých prášků na nervy a spaní (celý život mám totiž problémy se spaním), že hulení cannabis je jen jak já říkám na plašení opic. Pro jistotu jsem daroval nějaký materiál mládeži a ti po jedné skleněnce byli tak rozchechtaní, že jsem se až divil.
Zpracovával jsem usušené rostlinky ( suším ve tmě, v domě, zavěšené, tak že jsou celkem rychle připravené ke zpracování. Zpracovávám jen šišky – květy. Ostatní materiál spálím. U mastí je doporučováno zpracovávat prý hlavně listy (CBD), ale já si myslím, že v květenství zůstane dost lístečků, aby to stačilo k získání nejenom THC, ale i ostatních cannabidoidů.. ( některé prameny uvádí, že např. na navození dobrého spánku je také velmi důležitý CBD, proto letos budu hledět také na kvalitu a následné zpracování listů.)
Před zpracováním je nutné přistoupit vždy k dekarboxylaci jinak se musí získaný přípravek dekarboxylovat dodatečně, a to je zbytečně pracné. Na dekarboxylaci se různí názory. Jen pár minut v troubě při asi 110 °C. Nebo také několik hodin až při 135 °C. Nakonec jsem rostlinky dekarboxyloval v troubě asi 30-40 min. při teplotě 120°C. V rostlinkách je většina THC a CBD přítomna ve formě kyselin (THC-COOH, CBD-COOH) které nejsou významněji aktivní.
Dekarboxylace je chemická reakce, při které tyto kyseliny ztrácí karboxylovou skupinu –COOH a mění se na THC a CBD, karboxylová skupina se odštěpuje a mění se na vodu (vodní páru) a kysličník uhličitý, které uniknou do okolního vzduchu.
Čemu ale zatím nerozumím - některé články pro vnitřní užívání výtažků trvají na dekarboxylaci a na vnější použití se dekarboxylovat nemusí – Proč ??? – z mého hlediska to nemá logiku.
Mast jsem vyráběl v troubě z lékařské bílé vazelíny na plechu tři dny po sobě vždy dvě hodiny na 120°C. Roztopit vazelínu (1/2 kg) a pak přidat na plech tolik najemno rozdrcených (v ruce) šišek, co to snese. Poslední den vymačkat přes např. plenu co možná při nejteplejším stavu v rukavicích do kelímku. Po vychladnutí dát do tmavého sáčku do lednice. Pro užívání odebrat do menšího kelímku a také vždy po aplikaci odložit do lednice. Nevím, je-li to až tak důležité, ale určitě se tím nic nepokazí.
Olejíček jsem dělal jednak v papiňáku - (Šišky do ½ hrnce, zalít vodou aby byly potopené a přidán panenský olivový olej tak ½ l, vařit několik hodin, za tepla vymačkat do nerezové nádoby přes plenu, dát do nádoby se spodním vypouštěním, aby se dala voda oddělit od oleje, oddělit, přefiltrovat přes filtr na kávu a v tmavé lahvičce uskladnit v ledničce. Tímto způsobem zpracování jsou velké ztráty oleje. Výsledkem je 2 dcl oleje.) Další olej – olivový, jsem zahřál na asi 100°C a zalil jsem jím nadrcené šišky. Asi po měsíci vymačkat, přefiltrovat a v tmavé sklenici uskladnit v lednici. Zatím jsem netestoval jak bude sloužit při podávání přes žaludek. Příští sezonu zahřeji olej na 135°C, přidám do něj nadrcené šišky budu nějakou dobu teplotu udržovat, vymačkám, a ještě za tepla přefiltruji. Tímto způsobem by se měly zmenšit ztráty oleje jak popisuji v prvním případě a zhodnotit THC a ostatní kanabidoidy délkou a teplotou zpracování.
Ps. Nechal jsem si letos zhotovit pro zmenšení ztrát malý nerezový lis. Funguje O.K.
Dále jsem vyráběl Fénixovy slzy, podle návodu pana Simpsona, jen s tím rozdílem, že jsem cannabis dekarboxyloval, namačkal rozdrcené šišky do 4 l lahví a zalil 80% kalvádos. Po dvou měsících jsem vylisoval a macerát odpařil - 2,5 l macerátu až na asi 40 ml. Bral jsem jen večer na špičku nože ( velká kapka) na kousek hořké čokolády – cucat. Musel jsem brát těsně před odchodem na lůžko, protože asi po necelé hodině se u mě dostavuje strašný hulohlad. Dobře ale usínám a spím.
Také jsem Fénixovy slzy, kdy jsem opomněl prvotní dekarboxylaci dodatečně upravil podle návodu z internetu. Vše je níže v poznámkách.
Dále jsem si vyrobil Honey Bee Extraktor z plastové nádobky - (Rakousko-schránka na náboje). Nádobku jsem naplnil konopím a nechal protéci butan ( Ronson 250 ml) do kádinky. Po odpaření zůstal na dně krásně žlutý hašolej.
Při zpracování butanem ve skleněné nádobě po dobu 24 hod. a následným vypuštěním do kádinky a odpařením je hašolej tmavě zelený až černý. Tímto způsobem je materiál zpracován tak jak má být, ale mně se jeví potřeba plynu větší než v prvním případě. Myslím si, že kdo má dost rostlinného materiálu, tak Honey Bee Extractor je ideální, rychlý způsob získání krásně dožluta zbarveného hašoleje. Také se ještě chystám udělat nádobu pro pomalou extrakci butanem z láhve na výrobu sifonu, která je opletená a je stavěná pro tlak. (Má malý otvor pro naplnění rostlinným materiálem), a proto jsem raději objednal u firmy http://www.merci.cz/katalog/sklo-a-...e-a-prachovnice litrové lahve s uzávěrem G45 a uvidím jak se bude pracovat s tímto produktem.
Zbylý materiál se může dál zpracovat na cokoliv. Například n-hexanem. ( Mám n-hexan, ale ještě jsem ho ke zpracování nevyužil. Myslím si, že pro aplikaci přes pokožku a pro snadnost zpracování by to mohl být ideální způsob zpracování cannabis. Již nemám dostatečné zásoby rostlinného materiálu a proto vyzkouším až v sezóně 2010.) Záměr je asi takový: naplnit dekarboxylovanou marihuanu do čtyřlitrovek, namačkat a zalít n-hexanem, asi po týdnu vylisovat a nechat samovolně v nádobě s velkým povrchem odpařit. Po odpaření přidat etanol a zahříváním odstranit zbytkový hexan. Pak zahustit na požadovanou hustotu, s možností přidat i jiné látky např. kvalitní olej, propylenglykol. Ps. Po vylisování část vyčistit aktivnín uhlím, nebo Fullerovou hlinkou.
19.1.2010 – do čtyřlitrové láhve jsem naplnil dekarboxylované konopí (jen asi do poloviny), nechal 2 dny macerovat v n-hexanu, vylisoval, přefiltroval a získaný asi 1,5 l macerátu jsem dal samovolně odpařit.
5.2.2010. – dnes jsem odpařil zbytek n-Hexanu, ve kterém byl macerován dekarboxylovaný cannabis (květy). Odpařování při vyšší teplotě probíhá velmi rychle. Zřejmě to bude dobrá metoda ihned po sklizni, když se usuší a pak dekarboxyluje požadované množství rostlin. Odpařování zbytku n-hexanu jsem provedl v 250 ml kádince v olejové lázni při teplotě 130°C. Po odpaření zbylých částí (voda, etanol, n-hexan), jsem přidal trochu propylenglykolu a ještě trochu při již vypnutém sporáku provařil. Do odpařovací kádinky 250 ml, jsem přidal a rozpustil cannabisovou vazelínu (lékařská vazelína, šišky, trouba). Takto vzniklou vazelínu jsem dal do kelímku a po vychladnutí do ledničky.
Poznámka: Vždy usušenou marihuanu před zpracováním na léčivo dekarboxylovat.
V lihu macerovat 2 měsíce – vylisovat, přefiltrovat a ve vodní lázni
zahustit na požadovanou konzistenci.
Na výrobu hašoleje je O.K. Honey Bee Extractor. Možná jsou zde ztráty
ve výtěžnosti hašoleje, ale je to rychlé a produkt je vysoké kvality.
Cannabis…
Zpravidla se obsah THC pohybuje od 0,01 % do 2 % (druh Sinsemilla cca 10 % a více). Záleží na tom, jestli směs obsahuje pouze květy nebo i listy, které mají malý obsah THC.
Při delším skladování může marihuana zcela ztratit obsah THC, které zdegraduje (zoxiduje) na ostatní cannabinoidy, převážně na cannabidiol (CBD) a cannabinol (CBN), který se v konopí nevyskytuje, vzniká až po degradačním procesu.
Marihuana však neobsahuje pouze THC, existuje mnoho set jiných cannabinoidů a mnoho jich ještě nebylo objeveno.
Mezi významnější patří cannabidiol (CBD). Čím větší procento CBD marihuana obsahuje, tím se zvětšuje stav tzv. „zkamenělosti“ (angl. stoned) po intoxikaci. Oproti tomu THC způsobuje tzv. high, stav kdy je člověk v rauši, ale necítí únavu a naopak se cítí odpočatý a plný energie.
Molekula THC Teplota varu: 200 °C (392 °F)
Mezi další významné látky patří tetrahydrocannabivarin (THCV) a cannabichromem (CBC).
U těchto látek však nebyl zjištěn vliv na člověka. Tyto látky jsou součástí THC a CBD a
a jejich působení jen umocňují. Nejvyšší naměřená hodnota byla u jedné z kytek odrůdy Neville's Haze a to 32%. (???)
Hašiš je lehká droga, pryskyřice z rostlin konopí setého (Cannabis sativa). Jako u marihuany, účinná látka je tetrahydrocannabinol (THC), hašiš je jen „vydatnější“ verze téhož. Běžně se s marihuanou kombinuje. Získává se buď třením květenství samičích rostlin (na rukou se pak vytváří vrstva pryskyřice) nebo extrakcí s tuky ve vařící vodě a následnou krystalizací. Má hnědou nebo tmavě zelenou až černou barvu. Je pevného skupenství, po zahřátí měkne. Kromě pevné formy také existuje hašišový olej, který je silnější. Ten se získává buď destilací pomocí butanu (v plynném skupenství) nebo destilací pomocí jiných látek. Obojí je ovšem komplikované a nebezpečné (butan je silně hořlavý).
Výroba hašiše
Ke sběru slouží v základu dvě metody. Tradiční způsob, který vyžaduje mnoho času a lidské práce, spočívá v tom, že se ještě živé rostliny třou holýma rukama nebo o koženou zástěru či kožku. V tomto případě se pryskyřice zachytává na rukou či jiném koženém povrchu a posléze se z něho mocným třením dlaní či za pomoci speciální škrabky sejme. Po nasbírání se pryskyřice stlačuje rukou do tvárných bločků, které na vzduchu rychle černají.
Druhou metodu představuje prosévání. V tomto případě se pryskyřice získává z již sklizených a usušených rostlin za pomoci síta, které oddělí rostlinnou hmotu od malých krystalků pryskyřice, jež se vzápětí stlačují a zvolna zahřívají. Pryskyřice taje a stává se tvárnou, takže ji lze stlačit do bločků, které se nakonec balí do kusu látky nebo celofánu.
Prosévání je méně pracné a získá se z nejčistší droga. Třením získá jeden sběrač nejvíce 25 gramů pryskyřice za den, přičemž proséváním lze vyrobit i kilogram za dvě hodiny, takže se tento postup lépe hodí ke komerčnímu využití. Navíc třením získaný hašiš zůstává účinný pouze několik měsíců, zatímco hašiš vyrobený proséváním, vydrží až tři roky, pakliže se dobře skladuje.
Účinky
Účinky jsou závislé na typu osobnosti, podobné jako u marihuany ovšem s tím rozdílem, že intoxikovaný má větší pocit klidu a vyrovnanosti, je nad věcí. Čas je vnímán zkresleně, plyne velmi pomalu. Zvuky a barvy jsou vnímány jasněji, při požití větších dávek mohou přejít až ve zrakové nebo sluchové halucinace. Objevují se pocity deperzonalizace, někdy i poruchy krátkodobé paměti. Negativní účinky (kromě běžných spojených s kouřením a s poruchou plic) nejsou známy..
Užívání
Nejčastěji se kostička hašiše nahřeje zapalovačem, nadrolí se (většinou měně než 250 miligramů), smíchá se s tabákem a ubalí se hašišový joint. Nebo se kouří samotný ve vodní dýmce. Intoxikace pak trvá necelou hodinu. Dá se používat i ústně, pak je potřeba větší množství (asi 2 g). Nejčastěji se míchá s něčím, co obsahuje tuky např. s jogurtem nebo kapučínem (protože účinná látka je rozpustná v tucích). Intoxikace pak trvá dvě až tři hodiny.
Dostupnost
V Česku je hašiš ilegální drogou. Na černém trhu se nejčastěji objevuje marocký hašiš (není tak kvalitní jako např. afgánský nebo nepálský). Množství 1 gramu představuje kvádr veliký asi 15 × 8 × 4 mm. Nekvalitní hašiš se pozná podle toho, že se drolí, kdežto kvalitní hašiš, nazývaný „plastik“ je oproti tomu vysoce kvalitní, protože obsahuje hodně pryskyřice a nedrolí se, ale připomíná spíš plastelínu. Hašišový olej se k nám nedováží, nebo je ho extrémně těžké sehnat. Občas se mezi pěstiteli může objevit domácí hašiš a hašolej, který může být kvalitnější než dovozový hašiš.
Koncentrovaný extrakt z listiva:
(Obr. 1).
Málo probádaným způsobem zužitkování listiva je příprava silně koncentrovaného extraktu, který se dá přimíchat do například profesionálního léčiva, krému, salátové zálivky, nebo třeba alkoholického koktejlu.
Příprava je poměrně jednoduchá, rychlá a levná. V první fázi vaříme nasekané a rozdrcené listivo (čerstvé i sušené) ve vodě v papiňáku po dobu několika hodin. Smyslem dlouhého vaření pod tlakem je rozrušení buněčných membrán, které můžeme ještě zefektivnit přidáním třeba jedné kávové lžičky kuchyňské sody (=uhličitan sodný, hydrogenuhličitan sodný, jedlá soda, soda bikarbona, E500) s cílem vyvaření co největšího množství léčivých látek. Vaření listiva v obyčejném hrnci nebo v mikrovlnné troubě zasmradí celý dům. Vaření v papiňáku smrad do značné míry drží pod hermeticky uzavřeným víkem.
Po skončení vaření dáme papiňák na chvíli pod tekoucí studenou vodu, otevřeme a ještě vařící vývar přecedíme přes plátno do jiné nádoby. Zbytky vývaru z listiva důkladně vymačkáme, nejlépe v rukavicích nebo nějakým lisem, protože vývar má ještě teplotu tak 95°C.
Kanabidoidy jsou při pokojových teplotách tuhé krystalické látky. THC například taje (přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) při teplotě 80°C a CBD při teplotě 66-67°C. Ve vařící vodě se nerozpouští, ale vytváří zde volně plovoucí mikrokuličky, které při poklesu teploty tuhnou. Vývar z listů je hnědozelený a kalný, a před dalším zpracováním je vhodné jej ještě přefiltrovat při teplotě minimálně 90°C přes filtr na kafé.
Ve druhé fázi nalijeme vývar vychladlý na pokojovou teplotu do mixeru nebo šlehače, otevřeme okno a do vývaru přidáme půl až jedno deci hexanu. Hexan je hořlavé nepolární inertní organické rozpouštědlo, čiré a bez zápachu, které se používá například v potravinářském průmyslu (viz Příloha č. 10 k vyhlášce č. 4/2008 Sb. ze dne 3. ledna 2008, kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin.) Prodejci chemikálií v Česku nabízí různé druhy Hexanu v cenách od 400 do 1.500 Kč za litr. Pro extrakci volíme radši dražší a čistější druh s co nejmenším % neodpařitelného rezidua (0,0005%).
Směs vývaru s hexanem mixujeme na nejnižší rychlosti mixeru. V průběhu mixování se na hexan začnou navazovat ztuhlé kuličky kanabidoidů a chlorofyl (zelené rostlinné barvivo). Při vypnutí mixeru dojde k samovolné separaci hexanu od vody. Roztok kanabidoidů a chlorofylu v hexanu vytvoří zřetelně ohraničenou tmavě zelenou vrstvu, která plave na hladině vodního roztoku (Obr. 1).
Hexan pak oddělíme od vody, smícháme s čistou vodou, protřepeme , „vypereme“, necháme odstát a opět oddělíme. Třeba několikrát. (Obr. 2). Nakonec necháme hexan v dobře větrané místnosti odpařit (na radiátoru, ve vodní lázni, nikoliv však v místnosti s otevřeným ohněm !) Teplota varu hexanu je asi 69°C. Po odpaření hexanu zůstane na dně baňky tuhá směs kanabidoidů s chlorofylem. (Obr. 3 a 4)
Případné oddělení chlorofylu je složité a drahé a proto se s tím nemá smysl zabývat. Pokud budeme exktrakt z listiva požívat jako přísadu do krémů, chlorofyl určitě vadit nebude (naopak, může být prospěšný); pokud extrakt budeme používat jako kapky pod jazyk, chuť se dá nakonec vylepšit například rumovou nebo vanilkovou příchutí.
Do odparku nalijeme několik ml čistého etylalkoholu a opatrně krátce povaříme ve vodní lázni, abychom odstranili poslední zbytky hexanu. Tuhá směs kanabidoidů s chlorofylem se při zahřátí v alkoholu rozpustí. Extrakt v alkoholu můžeme odpařováním zahustit až na cca 50% koncentraci. Alternativně můžeme tuhý extrakt pomalu, při teplotě max. kolem 75°C, rozpustit v kvalitním oleji.
Extrakt pak nalijeme do lahvičky s kapátkem pro lehké dávkování. Skladujeme nejlépe v lednici.
Uznávám, že hexan vyvolává okamžitou nedůvěru. Jenom to slovo připomíná bosoráctví (z německého Die Hexe = bosorka, čarodějnice), ale nemá s ním nic společného. Pouze říká, že hexan (C6H14) má 6 atomů uhlíku.
Zbytky hexanu jsou téměř ve všem, co jíme. V 1 kg tuku, oleje nebo kakaového prášku smí být podle norem až 1mg reziduí hexanu, v bílkovinném nebo mlýnském produktu 10mg a v odtučněném sojovém produktu 30mg.
Pokud se při výrobě extraktu z listiva použije 50 gramů hexanu s neodpařitelným reziduem 0,0005%, bude hmotnost rezidua rovna 0.25 mg, což odpovídá reziduu ve čtvrt kilu tuku, oleje, nebo kakaového prášku. Vyrobíme-li pak 600 kapek extraktu k aplikaci např. na kožní ekzém, v každé kapce bude max 0,4 mikrogramu rezidua.
Toxikologický profil Hexanu je zde:
http://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp113.html
Je to 269 stran v angličtině na stánkách vlády USA. Uvádí, že neurologické efekty u myší byly pozorovány při dávkách 1 g denně na 1 kg tělesné váhy, orální smrtelná dávka byla 15,84 gramů na 1 kg tělesné váhy. Z dermatologických efektů na člověka bylo pozorováno zrudnutí kůže po 10-20 minutách po aplikaci 1.5 ml hexanu, spojeno s bodavým a pálivým pocitem. Aplikace 0,1 ml hexanu na kůži nevyvolala žádné klinické projevy, ani neovlivnila proudění krve.
A nyní na jiné téma.
Důvodem, proč masti z květů a listí marihuany mají tak širokopásmové účinky je ten, že její složky, kterých je přes 400, působí proti baktériím, virům, plísním , jsou protizánětlivé a ještě povzbuzují přirozenou činnost imunitního systému. Obsah některých složek je poměrně nízký, a proto má podle mého názoru smysl zdokonalovat návody na přípravu koncentrátů.
Přehledná inventura léčebných schopností složek marihuany je na straně 9 až 12 zde:
http://www.omma1998.org/McPartland-...1(3-4)-2001.pdf
Na obrázku je zbytkové listivo, zbavené svých přirozených ochranných látek, a po týdnu napadené plísní.
Hexan dokáže rozpustit velké množství látek v malém objemu. Jeho použití tak není drahé. Navíc se s ním dobře pracuje, protože se velmi zřetelně odděluje od vody.
Vaření jakéhokoliv biologického materiálu pod tlakem je efektivnější než v obyčejném hrnci. Kromě toho při vaření listiva v obyčejném hrnci s něj uniknou téměř všechny éterické oleje, které mají také významné léčebné účinky; při vaření v papiňáku zůstanou pod poklicí. Pokud papiňák není, tak hrnec samozřejmě musí stačit. Největší hřích je listivo vyhodit bez užitku.
Stanovování poměru hexanu k množství syrového listiva nemá praktický význam, protože listivo se vaří nejprve ve vodě. Co největší množství listiva v co nejmenším množství vody, ale samozřejmě tolik, aby se to nepřipálilo.
Potřebný poměr hexanu k vývaru pak určuje spíš šikovnost s následným mixováním a oddělováním, než chemické parametry. Pro začátek bych volil poměr 50ml hexanu na jednu náplň mixéru (obvykle 1,5 litru). Při tomto poměru je hexan na hladině vody při oddělování ještě dobře vidět.
Asi by stálo za pokus vychytat pomocí hexanu a mixéru zbytkový THC z vody zbylé po výrobě haše. Podle výsledku po odpaření hexanu pak uvidíš, zda se to ekonomicky vyplatí. Když ne, vařit listivo přímo ve vodě zbylé po výrobě haše je určitě dobrý nápad.
Na fotce je v lahvičce listivová tinktura v etylalkoholu, a v kelímku koncentrát z listiva v Ceresu jako velmi koncentrovaná mast. Ta tužka je tam pro ilustraci, aby bylo vidět kolik toho je.
viz obrázek
To co pan Simpson předvádí je na pohled dosti odporná směs dehtu, pryskyřic, vosků, olejů, terpénů, chlorofylu, přírodních barviv a reziduí velkého množství organického rozpouštědla. Co to v poškozených střevech člověka způsobí bych nechtěl zkoušet.
Pan Simpson ty galony rozpouštědel, odpařuje vařením, což se rovná v lepším případě obecnému ohrožení, v horším fatální explozi.
Každopádně extrakce z palic a extrakce z listů vyžadují rozdílné postupy a ne to všecko naházet do jednoho kotle.
Extrakce z palic viz “Léčiva z hašoleje” včetně informací o značkách a dostupnosti kvalitního butanu. Kvalitní butan lze koupit např. v obchodech pro řemeslníky v oddělení letovacího nářadí. Alkohol nemusí být 96%, v lékárnách se koupí bez předpisu do 60%, dobře poslouží také pořádná moravská slivovice. Kvalitně vyčištěný extrakt kanabidoidů v alkoholovo-glycerínovém základu viz obrázek.
Extrakce z hromady listí alkoholem nebo butanem je nesmyslně drahá a pracná s velmi malým výnosem. Proto jsem popsal to vaření v papiňáku v obyčejné vodě s následných vychytáním účinných látek malým množstvím (50 ml) hexanu. Výsledný extrakt po odpaření hexanu se hodí pro ošetření kožních problémů, k vnitřnímu použití to moc není.
Udělal jsem pokus, v papiňáku jsem provařil listivo, přefiltroval najemno dle postupu, rozmixoval, rozmíchal a produkt je po důsledném odstátí takovýto:
Vařil jsem to asi hodinu pod tlakem, chlorofyly se rozložily v tu hnědou srajdu která nezmizela ani filtrací.
Tu je zbytek výtěžku z cca 200ml vody. V lednici mám asi ještě 2 litry vody z papiňákování, nevím kde k tomu seženu odpovídající množství hexanu.Takže pokus pokračuje, vzal jsem 100ml vody, 50ml hexanu. Po 5 minutách mixování byla směs rovnoměrně promíchaná ale na první pohled heterogenní, po cca 2 minutách odstátí se začala oddělovat vodní fáze od hexanové fáze.
Ten hnědý pudink stačí chvíli nechat odstát, je to směs vody, vzduchových bublinek, hexanu a látek, Po chvíli se oddělí tyto 3 fáze: dole voda, chce to dát do nádobky ze které jde vodu zespoda upouštět, uprostřed směs účinných látek a nahoře čistý hexan který jde opět odebrat a použít na extrakci
V lékárnách dělají drahoty, protože čím do menších lahviček to rozporcují, tím na tom mají vyšší marži. Přední dodavatelé farmaceutických surovin jsou např. www.kulich.cz nebo www.tamda.cz. Zkus se zeptat tam, kdo z jejich prodejců prodá rozumnější množství.
Jinak jako základ pro dermatologické přípravky je také vhodný propylenglykol (z lékárny). Vstřebává se mnohem lépe než glycerín, olej nebo mast. Zkoušel jsem to na ruce, po 5 minutách není po propylenglykolu ani stopa, po glycerínu je tam pořád vlhký flek.
Tak, výsledkem odpařování z cca 0,4l směsi papiňáková-voda/hexan v poměru 2:1 je koule extraktu cca 2cm v průměru a váhy u sebe zrovna nemám. Barva tmavě khaki, konzistence lehce lepkavá ale na prstech nezůstává když si nevezmu malý kousek a nevetřu si ho tam. Po čuchu už nemá ani stopy hexanu a vůně je O.K.
Zpracování pudingu
Výsledkem mixování vychladlého vývaru z listů z papiňáku s hexanem je „puding“ okrové barvy. Je to směs hexanu, vody, vzduchových bublinek, vosků a spousty dalších účinných látek.
Čím je hexanu méně a čím intenzivnější je mixování, tím je puding tužší (Foto1). Dále se dá zpracovat třeba takto:
Puding se oddělí od tmavě hnědé vody, nalije do skleněné baňky a ta se pak za stálého míchání zahřívá ve vodní lázni. Zahříváním se z pudingu uvolní hexan i vzduchové bublinky. V baňce zůstane opět hnědý roztok ve které se po vychladnutí objeví několik krystalků CBD (obvykle se přilepí na dno baňky) a ve které plavou olejové kapky s THC. Tyto mají tendenci se přilepit na stěny baňky (Foto2).
Do baňky se přidá další hexan (asi tolik, kolik je toho hnědého roztoku), a směs se promíchá tak aby se olej ze stěn baňky opět rozpustil v hexanu. Směs se pak přefiltruje a nechá odstát. Na filtru zůstanou nečistoty a voskové sraženiny (Foto3). Přefiltrovaná hexanová a vodní frakce se opět oddělí, a z hexanové frakce se ve vodní lázni opět nechá odpařit hexan.
Výsledkem je čirá, mírně nazelenalá olejovitá směs THC a CBD (Foto4).
Léčiva z hašoleje
Cílem tohoto tématu je popsat přípravu relativně čistých léčiv z hašoleje v podmínkách české domácí laboratoře. Receptury jsem sestavil na základě veřejně dostupných informací o profesionálně vyráběných léčivech, klinických zkouškách, návodů z Internetu a praktických zkušeností amatérských laborantů z celého světa, a to ze surovin dostupných v Česku.
Inspirací byla tato profesionální léčiva:
Sativex = sprej do úst (pod jazyk a na vnitřní stěny úst) ke zmírnění neuropatických bolestí a svalové ztuhlosti u pacientů s roztroušenou sklerózou, a zmírnění celkových bolestí u pacientů s pokročilou rakovinou, kterým již nelze zvyšovat dávky opiátů. Sativex je povolen Úřadem pro zdraví v Kanadě (Canada Health) na lékařský předpis. Jedna dávka spreje (jedno stlačení) obsahuje 2,7mg přírodního tetrahydrocannabinolu (THC) a 2,5mg přírodního cannabidiolu (CBD) rozpuštěném v etylalkoholu.
Marinol = želatinové kapsle k vniřnímu použití ke stimulaci chuti k jídlu určená především pacientům s AIDS a pacientům s rakovinou léčených chemoterapií. Marinol je povolen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv v USA (Food and Drug Administration, FDA) na lékařský předpis. Jedna kapsle obsahuje 2,5 mg, 5 mg, nebo 10 mg synthetického Δ9-tetrahydrocannabinolu (THC) rozpuštěném v sezamovém oleji.
Část první - Dekarboxylace
Dekarboxylace je chemická reakce, při které organické kyseliny ztrácí karboxylovou skupinu -COOH. V rostinkách konopí je většina THC přítomna ve formě THC kyselin, které nejsou psychoaktivní. Zahříváním se karboxylová skupina odštěpuje a mění se na vodu a kysličník uhličitý. Tato reakce nastává při kouření hořením; před přípravou léčivých roztoků je třeba rostlinky zahřát v elektrické nebo plynové troubě na pečení na teplotu +105 °C na dobu 15 minut. Další možností je rostlinky zahřát v mikrovlnné troubě na 2 minuty. Teploty varu THC a CBD jsou nad +190 °C, a tak jejich zničení při dekarboxylaci nehrozí.
Část druhá - Extrakce kanabidoidů z rostlin za tepla
Kanabidoidy jsou při pokojových teplotách tuhé krystalické látky špatně rozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v tucích (oleje), alkoholech (etylalkohol/ethanol, isopropyl alkohol, glycerín, ...), ketonech (aceton,...), inertních nepolárních rozpouštědlech (butan, hexan, pentan, ...) a dalších organických rozpouštědlech (chloroform, dimethyl sulfoxid, dimethyl formamid ..). Drtivá většina těchto rozpouštědel se k extrakci z rostlin pro léčebné účely nehodí, protože jsou jedovaté, rakovinotvorné nebo těžko dostupné.
Klíčovou otázkou pro výběr té nejefektivnější extrakční metody je způsob podávání cílového léčiva. Pro podávání zažívacím traktem (před žaludek) je nejvhodnějším základem olej (alkohol a glycerin je zde nežádoucí), pro absorbci pokožkou je nejefektivněší olejový, tukový nebo alkoholový základ (glycerin zde ale nevadí) pro absorbci přes membrány v ústí dutině alkoholovo-glycerinový základ (zde je olej nežádoucí). Dále je dobré mít pořád na zřeteli, že teplota tání (teplota, při níž krystalická pevná látka přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) je u THC 80°C a CBD 66-67°C.
Simmering
Simmering je technika vaření v horkých tekutinách při teplotě o málo nižší než bod varu vody (při normálním tlaku +100°C). Simmering se ve varné nádobě udržuje tak, že se vařená tekutina obsahující vodu přivede do varu a pak se teplota snižuje až do okamžiku, kdy se přestanou vytvářet bublinky s párou, t.j. asi při teplotě +94°C. Pro extrakci těch nejpopulárnějších cannabinoidů z rostlinek v tucích je tato teplota dostačující, protože například tetrahydrocannabinol (THC) taje (přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) a rozpouští se v tuku při teplotě 80°C a cannabidiol (CBD) při teplotě 66-67°C. Pro extrakci některých méně známých, ale neméně léčivých cannabinoidů, například cannabichromenu (CBC) nebo tetrahydrocannabivarinu (THCV) s vyššími body tání je simmering méně efektivní. Nespornou výhodou simmeringu je omezení úniku léčivých a velmi příjemně vonících esenciálních olejů, které se odpařují již při nižších teplotách, například beta-myrcenu (bod varu 166-168°C nebo beta-caryophyllenu (bod varu 120-130°C). Velkou nevýhodou simmeringu je, že je velmi zdlouhavá.
Vaření v papiňáku
Je efektivní, rychlé a bezpečné. Papiňák naplníte zhruba do poloviny rostlinným materiálem a zalijete vodou do výše dvou třetin. Přidáte 2 deci kvalitního oleje (olivový, slunečnicový, sezamový - dle gusta), papiňák zavřete a vaříte cca 30 minut. Voda v papiňáku se vaří pod tlakem při teplotě kolem 120°C, což je pro extrakci kanabidoidů a esenciálních olejů ideální.
V rostlinkách konopí je většina kanabidoidů přítomna ve formě kyselin, které nejsou bioaktivní. Při zahřívání dojde k dekarboxylaci - t.j. chemické reakci, při které organické kyseliny ztrácí karboxylovou skupinu -COOH. Tato se odštěpuje a mění se na vodu a kysličník uhličitý Při vaření dále dochází k úplnému rozpuštění vzniklého tetrahydrocannabinolu (THC při teplotě 80°C) a cannabidiolu (CBD při teplotě 66-67°C) v olejové složce. Chlorofyl - zelené rostlinné barvivo a nečistoty se rozpouští hlavně ve vodě; THC a CBD se naopak ve vodě téměř nerozpouští. Víko papiňáku zabraňuje úniků esenciálních olejů a ztráty ventilkem jsou minimální.
Po půlhodině vaření papiňák odstavíte, a vzniklý vývar přecedíte přes plátno a rostlinný materiál vymačkáte. Můžete jej také odstředit v odšťavovači na ovoce. Vývar pak dáte do oddělovače vody od tuků (viz foto), ve kterém po chvíli olej s kanabidoidy a esenciálními oleji začne plavat na hladině vody. Vodu oddělíte od oleje, vodu vylijete do odpadu a olej si necháte. Již jednou použitý rostlinný materiál a již obohacený olej vrátíte do papiňáku, přidáte čerstvou vodu, a proces vaření a následující separace opakujete jednou až dvakrát.
Máte-li rostlinného materiálu hodně, proceduru opakujete s novým rostlinným materiálem a s již obohaceným olejem. Ten bude tak ještě silnější a k léčbě jej bude stačit jenom pár kapek. Hotový olej na konec přefiltrujte ještě za tepla přes filtr na kafe, a v tmavé skleněné láhvi uchovávejte na tmavém a chladném místě. Pokud při chladnutí dojde ke vzniku sraženiny v oleji, která se zahřátím opět ztratí, olej je přesycen a zředí se neobohaceným olejem na takovou koncentraci, aby ke vzniku sraženiny nedocházelo. Skladujte nejlépe v lednici.
Při podávání zažívacím traktem (před žaludek) se nástup účinků dostavuje si po hodině. Trvají 24 hodin a více. Indikace viz Sativex a Marinol.
Pro aplikaci na pokožku se olejová tinktura za pomocí kapátka dobře hodí k míchaní s různými profesionálně vyráběnými kosmetickými a farmaceutickými krémy všeho druhu.
Pokud chceme připravit konopnou mast, olej v papiňáku nahradíme podle osobních preferencí farmaceutickou vazelínou, rostlinným tukem (Ceres) nebo jemným vepřovým sádlem. Vláčnost mastí a jejich absorbční schopnost zvýšíme přimícháním malých množství farmaceutického ethanolu, glycerínu a propylenglykolu. Všechny tyto přípravky jsou dostupně v malých množstvích v českých lékárnách bez lékařského předpisu.
Ethanolová (alkoholová) extrakční metoda
Nejlepším jedlým rozpouštědlem kanabidoidů je čistý, bezvodý etylalkohol (ethanol). Jeden ml ethanolu pojme něco více než 1 gram kanabidoidů, přičemž vzniklý roztok je při pokojové teplotě pořád tekutý a dobře zpracovatelný.
Britská firma GW Pharmaceuticals, která vyrábí Sativex, používá k extrakci kanabidoidů z rostlin ethanolovou metodu, při které se rostliny pod tlakem vaří v reagenčních nádobách. Výsledný vývar se pak filtruje, chemicky čistí a několikanásobně destiluje. Výsledkem je čistý 55% extrakt THC v ethanolu (s názvem Tetranabinex) na jedné straně a čistý 50% extrakt CBD v ethanolu (s názvem Nabidiolex) na straně druhé. Sativex pak vznikne následně smícháním Tetranabinexu a Nabidiolexu v poměru 1:1 a přidáním propylenglykolu.
Tato metoda je ve své perfekcionistické podobě ale bohužel v amatérských podmínkách velmi nebezpečná a složitá. Amatéřští zastánci ethanolové metody v USA používají tam vesměs volně prodejný 95% etylalhohol zn. Everclear, do kterého naloží rostlinný materiál na dobu 2 měsíců a výslednou směs pak přefiltrují.
V českých podmínkách lze použít 96% ethanol, který se dá koupit v lékárnách na předpis. (Ve volném prodeji je maximálně 60% ethanol.) Extrakci v ethanolu lze v domácích podmínkách urychlit a zefektivnit louhováním za tepla v papiňáku při teplotě kolem 90°C pod podmínkou, že zahřívání probíhá na elektrickém (nikoliv plynovém) sporáku, protože ethanolové páry jsou výbušně a hořlavé. Malá investice do digitálního teploměru je zde velmi žádoucí. Za normálního tlaku je teplota vypařování ethanolu +78.4 °C, v papiňáku to bude v závislosti na tlaku kolem +90 až +95°C. Ventil papiňáku může mírně usykávat, ale nesmí trvale syčet. Teploty vypařování THC a CBD jsou nad +190 °C, takže jejich úniku se bát nemusíme.
Vzniklý vývar přecedíte přes plátno a rostlinný materiál vymačkáte, necháte odstát a pak ještě přefiltrujete za studena přes filtr na kafe. Do ethanolu se z rostlin ale vyluhuje i chlorofyl, přírodní barviva, dehet, pryskyřice, vosky, oleje a terpény, a tak je výsledný produkt mírně nazelenalý až nahnědlý a časem tmavne. Čištění vysvětlím někdy v dalším pokračování.
Kanabidoidy jsou v alkoholu velmi dobře rozpustné, ale rostlina je vytváří uvnitř trichomů, které jsou obaleny voskovou membránou. Rozpustnost vosku v alkoholu je špatná a proto extrakce alkoholem za studena trvá velmi dlouho.
Koncetraci účinných látek v roztoku zvýšíte odpařením části ethanolu. Pokud hodláte připravovat tinktury pro aplikaci přes kůži nebo sliznice (ústí dutina, vagína) roztok sterilizujte při teplotě nad 100°C krátkým povařením na elektrickém sporáku nebo v mikrovlnné troubě.
Extrakce kanabidoidů z rostlin za studena
Průtoková extrakce n-butanem
Butan je vysoce hořlavý plyn bez chuti a zápachu, který taje při teplotě −138.4 °C a odpařuje se při teplotě −0.5 °C. Používá se jako palivo, ale také jako extrakční rozpouštědlo při výrobě potravin (viz příloha č.3 k vyhlášce č. 53/2002 Sb.) Rozpustnost kanabidoidů v butanu je vynikající.
Na českém a světovém trhu se mnoho výrobků vydává za butan, ačkoliv čistým butanem nejsou. Nejznámějším příkladem je plyn do zapalovačů Ronson (cena asi 45.- Kč za 250 ml), který je podle obalu butan, ale podle technické dokumentace je to 54% n-Butan + 24% Isobutan + 22% Propan.
Čistým a čištěným n-butanem je například Royal Butan dodáváný firmou Hendi jako náplň do cukrárenských plamenometů do Makra (cena asi 60.- Kč za 200 ml), nebo Steinel Butangas - náplň do letovacích pistolí (cena asi 120.- Kč za 100 ml a asi 245.- Kč za 600 ml) k dostání v Hornbachu. Linde Technoplyn dodává 99.5% n-butan 2.5 a 99,95% n-butan 3.5 v lahvích o objemu nad 10 litrů. V láhvích Minican o objemu 1litr prodává pouze n-butan 2.5.
Nejznámějším průtokovým butanovým extraktorem je umělohmotný Honey Bee Extractor - vychytávka pro rostlinou extrakci oleje za pomoci plynu, který prodává většina growshopů za 950.- Kč. Návody na jeho použití a návody na ekvivalenty extraktoru domácí výroby jsou všude.
Průtoková extrakce má ale jednu zásadní nevýhodu - je extrémně nehospodárná. Výsledný hašolej je sice krásný a voňavý, ale je ho proklatě málo, protože jeho většina zůstává v rostlinném materiálu. Důvodem je fakt, že při vpouštění plynu do exktraktoru dochází k prudkému ochlazení, téměř zmražení rostlinného materiálu, které silně omezuje rozpustnost kanabidoidů v protékajícím a ihned odtékajícím plynu.
Řešením je použití reagenční nádobky s vpustným ventilem a výpustným kohoutem, která odolá tlaku 2.1 barů (to je tlak v butanových lahvích), ve které se rostlinky mohou koupat alespoň několik hodin při pokojové teplotě. O tom to ale příště. Vyzkoušené nápady jsou samozřejmě vítány.
Pryskyřice, která zůstane po odpaření butanu obsahuje velké množství přírodního vosku, který snižuje biologickou dostupnost kanabidoidů pro organismus při léčebných aplikacích. Vosk pochází z povrchové voskové struktury trichomů a jejich čepiček, pod kterými se nachází kanabidoidy samotné. Pro další použití je vosk v pryskyřici zbytečný a přípravek je dobré od vosku vyčistit. Nejjednodušší způsob je pryskyřici za tepla úplně rozpustit v etylalhoholu, lze i krátce povařit, aby se odpařily poslední zbytky butanu a nechat vychladnout, klidně i v lednici při teplotě kolem +4°C, tj. nemrazit. V alkoholu se vysráží bílá klkovitá hmota – to je vosk- plus nějaké to tmavě zelené až černé barvivo. Alkohol se docela dobře zbaví těchto sraženin filtrací za studena přes filtr na kafe.
Pokud chceš čistit ještě důkladněji, použij ten postup s aktivním uhlím.
Teprve tuto výslednou tinkturu bych nazýval výtažkem, dá se použít tak jak je, v alkoholu, nebo po odpaření alkoholu a veškeré vody se pak dá následně rozpustit:
a. v nějakém fajnovém oleji pro použití přes žaludek, nebo
b. v propylenglykolu pro použití pod jazyk a jako základ krémů
Testování – pro začátek max. 3 až 5 kapek alkoholové, propylenglykolové nebo alkoholovo-propylenglykolové tinktury pod jazyk, nepolykat, co nejdéle držet pod jazykem. Testovat v podvečer v klidu, v pohodě, v leže. Po 10 minutách přijde první uvolnění. Pokud by se vůbec nic nedělo, další 3 až 5 kapek asi až po hodině po prvním požití. Při případném “předávkování” pouze usneš jako dřevo.
Jo a ještě poměry pro nasycené roztoky s medovým olejem (hašolejem) očištěném od vosku:
medový olej : alkohol čistý …. 1:1
medový olej : propylenglykol čistý …. 1:2
medový olej : sezamový olej …. 1:3
Pomalá extrakce n-butanem
Nalezení vhodné tlakové hermeticky uzavíratelné reagenční nádoby, která se dá používat bezpečně a opakovaně není jednoduché. Různé skleněné a plastové obaly, například některé láhve a kanystry, používané k balení chemikálií, vypadají na první pohled dostatečně pevně a robusně. Jejich hermetické připojení ke spolehlivým výpustným /výpustným kohoutům je ale poměrně komplikované. Objevil se nápad na použití hliníkové sifonové láhve k výrobě šlehačky, ale výroba redukce pro spojení láhve se zdrojem butanu je opět dost složitá.
Spolehlivé, jednoduché a bezpečné řešení je v laboratorním sortimentu. V katalogu firmy Schott Duran jsou vakuové borosilikátové láhve z řady "Pressure plus" o objemu 250, 500 nebo 1.000 ml, certifikované na tlak -1/+1.5 baru s typizovaným závitem GL45. Firma Bohlender pak k těmto lahvím vyrábí široký sortiment víček, redukcí, uzávěrů a kohoutů, odolávajících vyššímu tlaku. Příklad mini aparatury je na fotce. Vyjde asi na 2.000 Kč, což není málo, ale investice se v pohodě vrátí ve formě maximálního vytěžení aktivních látek z rostlinek. Do víčka dáme dobré těsnění a filtr, který zabrání tomu, aby se kohout při vypouštění (viz dále) neucpal. Před použitím aparaturu otestujeme, zda dokonale těsní tím, že ji naplníme malým množstvím butanu, ponoříme do nádoby s teplou vodou a přesvědčíme se, zda neunikají bublinky.
Pomalá extrakce má 3 fáze. V první fázi reagenční láhev naplníme rozmělněným (asi tak jako do jointů) rostlinným materiálem max. asi do třetiny objemu a dobře uzavřeme. Pracujeme venku, nebo alespoň v dobře větrané místnosti, kde není žádný oheň nebo zdroj jiskření (motory, relé, vypínače). Přes vpustný kohout láhev naplníme tekutým butanem tak, aby v něm veškerý rostlinný materiál plaval, tj. asi do poloviny objemu. Láhev nikdy neplníme plynem doplna, abychom v ní nevytvořili příliš vysoký tlak, který by nemusela vydržet. Kohout uzavřeme a láhev odložíme na tmavé místo s pokojovou teplotou mimo dosah zdrojů tepla. Láhev občas jemně protřepeme.
Ve druhé fázi (tak na druhý den) reagenční láhev protřepeme, otočíme vzhůru dnem a butan vypustíme do jiné (odpařovací) láhve. Opět pracujeme venku, nebo alespoň v dobře větrané místnosti, kde není žádný oheň nebo zdroj jiskření. Ve třetí fázi necháme butan odpařit. Zůstane nám krásná voňavá pryskyřice nalepená na vnitřních stranách odpařovací láhve.
Jednou extrahovaný rostlinný materiál můžeme extrahovat ještě jednou, nebo jej využijeme jinak, například k vaření mastí.
Na fotce jsou odpařovací láhve o průměru 55 mm. Láhev se žlutým kroužkem obsahuje hašolej získaný extrakcí z 20 gramů kytek pomocí 60 ml n-butanu, láhev s modrým kroužkem hašolej získaný druhou extrakcí pomocí dalších 60 ml n-butanu. Hašolej ze stěn láhví dostaneme tak, že do nich vlijeme cca 20 ml etylalkoholu a jemně zahřejeme, například v mikrovlnné troubě na nejnižším stupni po dobu asi 15 až 20 sekund. Hašolej se v zahřátém etylalkoholu úplně rozpustí. Při chladnutí roztoku dojde ke vzniku sraženin a drobných kuliček s éterickými oleji, terpény, vosky atd., které se opětovným zahřátím opět rozpustí. Láhev se žlutým víčkem obsahuje hašolej rozpuštěný v 96% etylalkoholu za pokojové teploty. Na dně láhve (světlejší vrstva) jsou kanabidoidy, v horní (tmavší) vrstvě jsou přírodní barviva, dehet, pryskyřice, vosky, oleje a terpény.
Použití 96% etylalkoholu není nezbytně nutné. Stačí 60% etylalkohol, který je k dostání volně v lékárnách, nebo dokonce 40% vodka nebo gin. Při jejich použití budou vrstvy v roztoku zřetelněji odděleny, ale výsledné léčivo (viz dále) bude méně koncentrované, což může mnohým vyhovovat lépe.
Extrakce hexanem za studena
Hexan je čiré tekuté hořlavé nepolární inertní organické rozpouštědlo, které se používá například v potravinářském průmyslu (viz Příloha č. 10 k vyhlášce č. 4/2008 Sb. ze dne 3. ledna 2008, kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin.) Prodejci chemikálií v Česku nabízí různé druhy Hexanu v cenách od 400 do 1.500 Kč za litr. Pro extrakci volíme radši dražší a čistější druh s co nejmenším % neodpařitelného rezidua (0,0005%). Teplota varu hexanu je asi 69°C.
Extrakce má 3 fáze:
V první fázi extrakční nádobu naplníme rozmělněným (asi tak jako do jointů) rostlinným materiálem max. asi do poloviny objemu a doplníme hexanem tak, aby v něm veškerý rostlinný materiál plaval a dobře uzavřeme. Pracujeme venku, nebo alespoň v dobře větrané místnosti, kde není žádný oheň nebo zdroj jiskření (motory, relé, vypínače). Nádobu odložíme na tmavé místo s pokojovou teplotou mimo dosah zdrojů tepla. Nádobu občas jemně protřepeme.
Ve druhé fázi (tak na druhý den) extrakční nádobu protřepeme a směs rostlinného materiálu s hexanem přecedíme přes plátno, dobře vymačkáme a nalejeme do jiné (odpařovací) láhve. Opět pracujeme venku, nebo alespoň v dobře větrané místnosti, kde není žádný oheň nebo zdroj jiskření.
Ve třetí fázi necháme hexan odpařit. Na dně a na vnitřních stranách odpařovací láhve zůstane nalepená pryskyřice. Odpařování je pomalé a může trvat několik dnů. Můžeme jej urychlit ponořením odpařovací láhve do lázně s horkou vodou. Odpařujeme venku, nebo alespoň v dobře větrané místnosti, kde není žádný oheň nebo zdroj jiskření.
Do odparku nalijeme několik ml čistého jedlého etylalkoholu a opatrně krátce povaříme ve vodní lázni, abychom odstranili poslední zbytky hexanu. Pryskyřice se při zahřátí v alkoholu rozpustí.
Jednou extrahovaný rostlinný materiál můžeme extrahovat ještě jednou, nebo jej využijeme jinak, například k vaření mastí.
Hašolej rozpuštěný v etylalkoholu obsahuje přírodní barviva, dehet, pryskyřice, vosky, oleje, terpény atd., a mívá většinou tmavě zelenou až červenohnědou barvu. Čím byla extrakce delší a čím víc byl při ní rostlinný materiál rozmělněný, tím bude výsledný extrakt tmavší; působením světla pak dále tmavne. Před léčebným využitím se musí vyčistit.
Nejjednodušší domácí procedurou je vyčištění aktivním uhlím. Toto koupíme v lékárně, nejlépe ve formě lisovaných tablet (aktivní uhlí v želatinových kapslích není praktické).
Extrakt nalijeme do uzavíratelné nádobky, do které přidáme 1 tabletu aktivního uhlí z lékárny (např. Carbo medicinalis) na 50ml lihového extraktu.
Nádobku uzavřeme, a obsah protřepeme, abys se tableta rozpadla. Směs necháme odstát a z času na čas opět mírně protřepeme. Asi po 30 minutách přefiltrujeme za studena do jiné nádobky.
Příklad roztoku před a po vyčištění aktivním uhlím je na fotce.
Pacienti trpící roztroušenou sklerózou ve Velké Británii a Španělsku budou zřejmě prvními Evropany, kteří od svých lékařů dostanou sprej pod jazyk Sativex. O jeho povolení k uvedení na trh v těchto zemích požádala před několika dny firma GW Pharmaceuticals. Již ve fázích klinických studií firma velmi úzce spolupracovala s lékovými úřady, a tak se schválení Sativexu více méně očekává. Povolení k uvedení na trh v ostatních zemích EU se předpokládá po schválení ve Velké Británii a Španělsku v rámci režimu vzájemného uznávání registrací členskými státy EU.
Samotná registrace ale neznamená přístup českého pacienta k léku. Pokud nebude stanoven rozsah úhrady ze systému zdravotního pojištění, pacienti budou trpět. A to potrvá dlouho.
Sativex je směsí 27mg THC a 25mg CBD v 1ml etanolu. Někteří domácí léčitelé si kapky pod jazyk proti roztroušené skleróze připravují podle této receptury:
Suroviny: palice, ethanol 96% z lékárny, glycerín 85% z lékárny, propylenglykol z lékárny, fosfatidylcholin (= Essentiale Forte N) z lékárny.
Hotový fosfatidylcholin rozpuštěný v propylenglykolu (1:1) existuje pod názvem Phosal 50PG, ale běžně se nesežene.
Příprava:
Složka A: Podle některé z metod popsaných dříve se připraví čištěný nasycený (= asi 50%) koncentrovaný roztok kanabidoidů v 96% ethanolu. To, že je roztok nasycený se pozná podle toho, že na dně a vnitřních stěnách nádobky za pokojové teploty ulpívají drobné tuhé sraženiny kanabidoidů. Tyto se mírným zahřátím a mícháním opět lehce rozpustí.
Složka B: V jiné nádobce se připraví fosfatidylcholin rozpuštěný v propylenglykolu v poměru 1:1 tak, že se z hnědé tobolky léku Essentiale Forte N vymačká hustá medově zbarvená hmota obsahující fosfatidylcholin (v každé tobolce je 300mg), k ní se přidá stejné množství propylenglykolu a obě složky se dobře smíchají.
Složka C: glycerín
Složky A:B:C se smíchají v poměru 2:1:2 a intenzivně třepou, pokud je třeba i za mírně zvýšené teploty. Výsledný roztok musí být hladký a bez sraženin.
Pokud je výsledná tinktura příliš hustá na to, aby se dala dávkovat kapátkem, velmi opatrně a postupně se ředí ethanolem na požadovanou konzistenci.
Při potížích se aplikuje 3 až 5 kapek tinktury pod jazyk. Tinktura má typickou jemně pálivou hořko-trpkou a přitom nasládlou chuť, která může způsobit zvýšenou produkci slin. Pacient je podle možnosti nepolyká, ale drží v ústech, a jazykem vmasíruje pod jazyk a do dásní, aby se účinné látky přes membrány v ústech co nejrychleji vstřebaly přímo do krevního oběhu. Pomocné látky (glycerín, fosfatidylcholin a propylenglykol) jsou v tinktuře právě proto, aby byl průchod membránami co nejefektivnější. To, co pacient přece jenom spolkne, se dostane do krevního oběhu přes žaludek a játra.
Účinek ve formě uvolnění svalů, úlevy od křečí a bolestí s pocitem pohody se dostavuje do 10 minut. Tinktura nenavozuje vychechtanej stav jako po jointu, protože koncentace v krvi nedosáhne tak vysokých hodnot jako při hulení. Kdo si těch kapek dopřeje přespříliš, usne jako dřevo.
Oproti Sativexu má tinktura s glycerínem a fosfatidylcholinem dvě výhody: nižší koncentraci ethanolu a tím vyloučení rizika popálení v ústech, a lepší propustnost přes membrány a tím vyšší biologickou dostupnost.
K dávkování se hodí plastová lahvička s kapátkem nebo s mechanickým tlakovým dávkovačem s trubičkou (příklad viz obrázek). Tato je praktická zejména při nočních záchvatech, protože se s ní pacient i poslepu dobře strefí pod jazyk a přesně nadávkuje.
Konopný výtažek
Samotný ,,recept,, Ricka Simpsona:
Suroviny:
Obvykle pracuji s půl kilem čí více dobrého kvalitního konopí. Můžete použít i třeba jen jednu unci (31,1 g). Z té se obvykle vyrobí tři až čtyři gramy výtažku. Množství výtažku z unce jednotlivých odrůd bude rozdílné. Ze všech ale lze připravit výtažek s úžasnými hojivými vlastnostmi.
Můj postup:
1 – Dejte zcela suchou surovinu do plastové nádoby.
2 – Přelijte ji rozpouštědlem, které si zvolíte. Lze jich použít celou řadu. Rád používám čistý lékařský benzín, ten ale stojí 500 dolarů za dvousetlitrový sud. Stejně tak lze použít i 99 % izopropylalkohol (nebo 96 % alkohol, pozn. překl.). Alkohol absorbuje více rostlinného chlorofylu něž lékařský benzín. Výtažky připravené pomocí alkoholu jsou tmavější, sílu výtažku to ale nijak neovlivňuje. Výtažky připravené pomocí éteru, lékařského benzínu, butanu a mnoha dalších ředidel mají jantarovou a čirou barvu. Čiré výtažky samozřejmě vypadají lépe, tmavé výtažky ale mohou být naprosto stejně účinné. Při zachování správného výrobního postupu ve výtažku nezůstávají téměř žádná nebo žádná rezidua (cizí látky). Výtažky připravené pomocí rozdílných rozpouštědel užívám už osm let a nepozoruji žádné škodlivé následky. Na to, abyste z půl kila sušeného konopí (suroviny) dostali THC, budete potřebovat přibližně pět litrů rozpouštědla. Na přípravu výtažku z jedné unce (31 gramů) budete potřebovat maximálně půl litru rozpouštědla.
3 – Začněte mělnit a míchat rostlinný materiál čistou (chemicky neošetřenou) dřevěnou tyčkou nebo něčím podobným. Uvidíte, že i surovinu přelitou rozpouštědlem lze snadno rozdrtit.
4 – Dolijte rozpouštědlo, dokud v něm nebude výchozí surovina zcela ponořena. Dřevěnou tyčí dále míchejte a drťte rostlinný materiál. THC se při tom uvolňuje do rozpouštědla.
5 – Pokračujte s tím další tři minuty.
6 – Slijte rozpouštědlo do další nádoby. Momentálně se vám podařilo dostat z rostlinného materiálu přibližně 80 % THC.
7 – Druhé kolo – opakujte postup, přelijte rostlinný materiál rozpouštědlem, nechte ho působit přibližně tři minuty a dostanete z materiálu zbývajících 20 % THC.
8 – Nalijte směs rozpouštědla s výtažkem do nádoby, do které jste nalili první várku.
9 – Dvakrát použitý rostlinný materiál můžete vyhodit nebo zlikvidovat.
10 - Přelijte směs rozpouštědla a výtažku do další čisté nádoby přes kávový filtr.
11 - Odpařte rozpouštědlo. Podle mých zkušeností lze velmi dobře použít elektrický hrnec na rýži. Na mém hrnci na rýži si můžu nastavit dvě teploty, nízkou a vysokou, a vleze se do něj 2,5 litru směsi výtažku a rozpouštědla.
12 – Nalijte směs výtažku a rozpouštědla do hrnce, přibližně do tří čtvrtin.
Odpařování se musí provádět v dobře větraném prostoru. Na hrnec namiřte ventilátor, aby se výpary odváděly pryč. Výpary jsou velmi hořlavé. V okolí nesmí být žádné žhavé předměty. Pozor na jiskry a cigarety atd. Výpary by se mohly vznítit.
13 – Zapněte hrnec na rýži a nastavte ho na vysokou teplotu.
14 – Nechte odpařovat rozpouštědlo a postupně do hrnce dolévejte zbytek směsi výtažku s rozpouštědlem.
15 – Ke konci odpařování do směsi výtažku a rozpouštědla přidejte pár kapek vody. Její množství závisí na tom, z jakého množství suroviny jste dělali výtažek. Já osobně, když dělám výtažek z půl kila kvalitních palic, přidávám asi deset kapek vody.
16 – Jakmile v hrnci zůstane už jen asi dva a půl centimetru směsi výtažku s rozpouštědlem, nasaďte si kuchyňské rukavice (chňapky), vezměte hrnec a začněte mírně vířit jeho obsah.
17 – Pokračujte v kroužení hrncem a víření jeho obsahu, dokud se rozpouštědlo neodpaří. Těch pár kapek vody pomáhá uvolnit zbytky rozpouštědla a do jisté míry chrání výtažek před přehřátím. Jakmile se rozpouštědlo odpaří, můj hrnec se automaticky přepne na nízkou teplotu. Tím se eliminují rizika přehřátí výtažku. Teplota výtažku by nikdy neměla přesáhnout 140 stupňů Celsia.
18 – Nasaďte si kuchyňské rukavice a vyndejte z hrnce na rýži vnitřní nádobu s výtažkem.
19 – Opatrně přelijte výtažek do nerezové nádobky.
20 – Nádobku dejte do dehydrátoru nebo ji postavte na nějaký zdroj nízkého tepla, třeba ohřívač na kávu. Finální odpařování může trvat i několik hodin, odpaří se ale veškerá voda i zbytek těkavých látek. Jakmile se na povrchu výtažku přestane cokoli dít, je hotov a připraven k použití.
21 – Přelijte horký výtažek do lahvičky nebo ho jako ve filmu natáhněte do plastové stříkačky. Ze stříkačky se výtažek velmi snadno dávkuje.
Výtažek má po vychladnutí konzistenci hustého maziva. Z některých odrůd vzniká velmi hustý výtažek, který se ze stříkačky těžko dostává. V takových případech před užitím výtažku stříkačku dejte na pár minut do teplé vody.
Několik jednoduchých fakt pro všechny, kteří chtějí začít užívat výtažek:
Konopný výtažek vám sníží krevní tlak. Pokud na vysoký krevní tlak užíváte nějaké léky, brzy je možná nebudete potřebovat. To samé platí i pro diabetiky. Byl jsem svědkem toho, že konopný výtažek zreguloval hladinu cukru v krvi tak, že nebylo nutno podávat inzulín.
Nejsem lékař a nemám právo říkat lidem, co by měli dělat. Osobně bych ani nepřemýšlel o tom, že bych měl podstoupit kteroukoli z forem léčby rakoviny, které nabízí náš zdravotnický systém. Nedoporučuji brát výtažek spolu s chemoterapií. Jaký smysl má vyrobit si vlastní lék a pak si od zdravotnického systému nechat dát masivní dávky jedu?
Na základě svých zkušeností s konopnou medicínou jsem zjistil, že jakmile někdo začne užívat konopný výtažek, obvykle přestane potřebovat většinu farmaceutických léků. Konopný výtažek se podle všeho dobře snáší s většinou přírodních léků. Párkrát jsem už ale slyšel od těch, kteří se jej snažili kombinovat s farmaky, že je bolelo břicho atd. Všechny tyto problémy ale přestaly, jakmile přestali užívat léky na předpis.
Rád bych přivítal všechny, kteří se s pomocí těchto informací budou snažit pomoci těm, koho mají rádi, ve světě skutečné medicíny. Ještě jednou bych vás rád varoval, abyste si dali pozor při odpařování rozpouštědla. Výpary jsou velmi vznětlivé. V okolí nesmí být nic žhavého, jiskry, cigarety atd. Výpary by se mohly vznítit.
Top47 Také jsem letos vyráběl fenixovy slzy. Použil jsem na macerování vlastní domácí 85% líh (kalvádos). Šišky jsem namačkal do 4l zavařovací láhve, a že se jich tam vejde. Pak zalít lihem (asi 3,5l) a nechal stát na tmavém místě. Asi po měsíci jsem to přecedil přes plenu, a zbytek přejel přes odšťavňovač. Zde je asi můj největší problém, protože to chce nějakou odstředivku, nebo lis. Bylo mně líto lihu, a tak jsem sestavil skleněnou kolonu k destilaci. Ale zde nastal další problém. Nedal jsem do kotle (baňky) skleněné kuličky k utajenému varu, a macerát místo aby klidně vařil a tím docházelo k destilaci, tak vybuchoval a ucházel chladičem. No nedá se nic dělat, a tak jsem to dal do nerezového hrnce, ten do většího s vodou a vařil na vařiči při otevřeném okně (průvan) a ještě jsem měl u sporáku ventilátor. Za 2 hodiny jsem asi 2 l alkoholu (i s vodou) odpařil až na požadovanou tmavou hmotu. Stále jsem se bál, aby tam nezbylo vody a asi jsem to trochu přehnal, nemohl jsem ji natáhnout do stříkačky, tak jsem ji pomocí stěrky dal do skleničky. Výsledek byl 35 ml léčiva. Příště to tak nezahustím, protože u alkoholu (etanolu) to ničemu nevadí. ps. Užil jsem dávku půl zrnka rýže jak je pro začátek doporučováno a nic. Tím chci říct že jsem neměl žádné stavy až na hulohlad. Když to vezmu navečer, dobře spím.
1. Chybějící dekarboxylace
V rostlinkách je většina THC a CBD přítomna ve formě kyselin (THC-COOH, CBD-COOH) které nejsou významněji aktivní.
Dekarboxylace je chemická reakce, při které tyto kyseliny ztrácí karboxylovou skupinu –COOH a mění se na THC a CBD, karboxylová skupina se odštěpuje a mění se na vodu (vodní páru) a kysličník uhličitý, které uniknou do okolního vzduchu.
Dekarboxylace nastává při hulení hořením; před přípravou léčivých roztoků je podle internetových doporučení třeba rostlinky zahřát v elektrické nebo plynové troubě na pečení na teplotu +105°C na dobu 15 minut. Podle několika kvalitních prací výzkumné laboratoře dekarboxylují při teplotě +135°C po dobu 8 až 10 hodin. (Viz např. Arno Hazekamp: Cannabis; extracting the medicine, Proefschrift Universiteit Leiden).
Při zahřívání THC taje (přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) při teplotě 80°C a CBD při teplotě 66-67°C a část se nalepí na dno nádoby, ve které se dekarboxyluje, a pak při poklesu teploty ztuhne. Proto je dobré dekarboxylovat v té nádobě, ve které se pak bude macerovat.
Teploty odpaření THC a CBD jsou nad +190°C, a tak jejich ztráta při dekarboxylaci nehrozí. Rostlinný materiál při dekarboxylaci výrazně ztmavne.
Zahřívání rozpouštědla při jeho odpařování dekarboxylaci v žádném případě nenahradí, protože teplota zde dosahuje pouze kolem +80°C.
Pokud dekarboxylace v postupu úplně chybí, výsledný produkt je spíš velké zklamání.
Macerování v benzinu po dobu 3 minut nebo v alkoholu po dobu 1 měsíce (při pokojové teplotě) je příliš krátká doba. Macerovat v benzinu nebo hexanu se má několik dnů, v alkoholu tak dva měsíce.
3. Hazardujete se svým zdravím
Pokud používáte více nebo méně toxická rozpouštědla (benzin, hexan, isopropanol atd.) musíte je do posledního zbytku odpařit. Výsledek je pak samozřejmě hustý téměř tuhý lepivý lógr, který se pak naředí něčím jedlým – olejem, alkoholem, propylenglykolem, potravinářským glycerínem)
4. Aplikace přes žaludek je neefektivní
Pokud se produkt prostě sní, výsledkem je hulohlad a dobrý spánek. Aby nastalo uvolnění atd., musí se aplikovat buď inhalací, nebo přes membrány a to u “Fénixových slz” prostě nejde. Musí se vyčistit například aktivním uhlím, filtrovat a rozpustit v něčem, co lze inhalovat nebo aplikovat přes membrány (propylenglykol, alkohol s glycerínem) – ale to pak už nejsou “Fénixovy slzy”. Viz http://grower.cz/forum/showthread....&threadid=38778
P.S. Jinak na dokonalé vymačkání rostlinného materiálu se odšťavňovače nebo odstředivky moc neosvědčují, stačí takové kuchyňské mačkadlo jako na obr..Ale nějaké pořádné a pevné a ne to nejlevnější co mají.
Kapky k aplikaci pod jazyk
Budeš potřebovat: Alkohol - ten kalvádos co máš, a pak ještě z lékárny: propylenglykol (100 ml lahvička stojí asi stovku) , aktivované uhlí v tabletách Carbo medicinalis, jemné filtry na kafe ze supermarketu, případně n-hexan z prodejny chemikálií nebo od nějakého známého z laboratoře.
Pořadí jednotlivých kroků je nutno dodržet. Poměry jednotlivých chemikálií jsou orientační a stanoveny tak, aby se s roztoky dalo dobře pracovat.
Čištění…Fénixův lógr rozpusť v alkoholu v poměru alespoň 1 díl lógru na 4 díly alkoholu, v uzavíratelné varné laboratorní láhvi při mírném a postupném zahřívání (ve vodní lázni). Po úplném rozpuštění lógru do roztoku přidej objemově přibližně stejné množství aktivovaného uhlí (jako bylo toho původního lógru) a alkoholový roztok chvíli povař, aby se v něm tablety uhlí úplně rozpadly. Roztok musí být dobře tekutý a ne sirupovitý, pokud je příliš hustý, přidej další alkohol.
Láhev dál nezahřívej, uzavři a s přestávkami protřepávej do vychladnutí na pokojovou teplotu. Aktivní uhlí absorbuje nečistoty a všelijaký balast z lógru. Po vychladnutí na pokojovou teplotu alkoholový roztok přefiltruj přes filtr na kafe, pomalu, nejlépe přes noc, (můžeš i 2x) a přefiltrovaný roztok dej do čisté varné baňky nebo varné láhve se širokým hrdlem. Filtr se zachyceným uhlím s balastem nevyhazuj, ale nech úplně vyschnout, např. přes noc poblíž topení. I po úplném vyschnutí to bude lepivá černá hmota, ulpívající na prstech a na všem.
V aktivním uhlí se bohužel zachytí také asi 10% kanabidoidů, tyto se dají opět získat takto: Aktivní uhlí seškrábeš do jiné láhve, třeba i s roztrhanými zbytky papírového filtru. Do láhve přidáš hexan – alespoň 4 díly hexanu na 1 díl aktivního uhlí s balastem a za studena protřepávej – s přestávkami asi 15 minut. Kanabidoidy se rozpustí v hexanu, ale balast zůstane zachycen v uhlí. Hexanový roztok přefiltruj přes čistý filtr do čisté nádobky a hexan z ní pak odpař.
Zbytek po odpaření hexanu následně rozpusť ve troše čerstvého alkoholu a přidej k již dříve získanému přefiltrovaném roztoku kanabidoidů v alkoholu.
Dekarboxylace v propylenglykolu (PG)
Do přefiltrovaného roztoku kanabidoidů v alkoholu ve varné baňce přidej PG v poměru 1 díl PG na 2 díly původního množství lógru a tento alkoholovo-PG roztok za stálého míchání začni vařit v olejové lázni nebo velmi opatrně přímým zahříváním.
Z roztoku se nejdřív při bodu |
|
|
|
