| breeder |
ZA HRANICÍ ZÁKONA
Listy Prachaticka | 9.9.2003 | strana: 15 | autor: (lef)
Pěstování konopí se muži nevyplatilo
Žár - Policejní rada služby kriminální policie a vyšetřování Prachatice vyhotovil na konci uplynulého týdne usnesení o zahájení trestního stíhání proti 32letému muži, a to pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Pachatel pěstoval ve skleníku a na zahradě domu v obci Žár celkem 69 rostlin konopí setého, které chtěl po dozrání použít pro vlastní potřebu," objasnila k případu tisková mluvčí Okresního ředitelství Policie ČR v Prachaticích Dagmar Mrázová. (lef)
________________________________________________________________________
Policisté podali návrh na obžalobu pěstitele marihuany
Zpravodajství ČTK | 9.9.2003 | 10:44 | rubrika: Právo a krimi - Olomoucký kraj | autor: ORV
ŠUMPERK 9. září (ČTK) - Sedmačtyřicetiletý muž z Rohle na Šumpersku, který podle policistů vypěstoval na zahradě svého domu asi 500 rostlin konopí, zřejmě stane před soudem. Policejní rada už podal státnímu zastupitelství návrh na jeho obžalobu, řekl dnes ČTK mluvčí šumperské policie Josef Ostřanský.
"Počet rostlin, které obviněný vypěstoval od roku 2001 do konce roku 2002, představuje v usušeném stavu 38 kilogramů marihuany s obsahem 134 gramů psychotropní látky THC," upřesnil.
Podle policistů se muž dopustil trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Hrozí mu až tři roky vězení.
Vladimír Onderka snm
________________________________________________________________________
Před soudem stojí muž za vraždu drogového dealera
Zpravodajství ČTK | 9.9.2003 | 12:16 | rubrika: Právo a krimi - Plzeňský kraj | autor: MFI
PLZEŇ 9. září (ČTK) - Plzeňský krajský soud dnes začal řešit případ Ladislava Barčáka, který čelí obžalobě z vraždy mladého muže. Podle spisu zastřelil muže, který mu opatřoval pervitin, před šesti lety v Letkově na Plzeňsku. Poté tělo zahrabal v lese. Obžalovaný se k vraždě přiznal, ale tvrdil, že ho muž napadl a škrtil. On se prý jenom bránil.
Vražda se stala mezi 17. a 19. prosincem 1997. Podle žalobkyně dnes pětatřicetiletý Barčák zastřelil dvaadvacetiletého Tomáše Halamu v domě své družky v Letkově. Vypálil na něj čtyři rány z pistole. Poté zabalil mrtvolu do koberce a odvezl ji do lesa. Mrtvé tělo našli policisté až 29. října 2001.
Barčák tvrdil, že Halama byl drogový dealer a překupník. Zásoboval ho pervitinem. K roztržce mezi nimi údajně došlo poté, co se obžalovaný rozhodl, že už nechce mít nic společného s pervitinem ani s lidmi, kteří tyto obchody dělají.
"Chtěl jsem mít klid, aby mě už nikdo netahal do obchodu s drogami. Domluvil jsem si proto s Halamou schůzku, kde jsem mu to všechno chtěl říct. Když přijel, prosil jsem ho, aby mě už nechal být. Vysmál se mi, a tak jsem mu pohrozil, že ho i s tou jeho celou bandou udám na protidrogovém. Vrhl se na mě a začal mě bít a škrtit," uvedl. Tvrdil, že si z toho večera moc nepamatuje. Vzpomíná si, že viděl Halamu svázaného. Pak zjistil, že je mrtvý. Odvezl ho do lesa a zahrabal. Tvrdil, že až po pěti letech se šel přiznat policistům a ukázal jim, kam tělo zakopal.
Barčák uváděl, že když bral pervitin, trpěl různými halucinacemi, strachem a nezvládal své povinnosti. Přišel prý o většinu majetku. Nyní už tři roky drogy nebere. "Je mi opravdu líto toho, co se tehdy stalo. Jsem připraven nést následky," uvedl.
Líčení pokračuje výslechem svědků v dalších dnech.
Marie Fialová mal
________________________________________________________________________
Nejpopulárnější drogou mezi studenty v kraji je alkohol
Mladá fronta DNES | 10.9.2003 | rubrika: Rodina a život na východní Morava | strana: 4 | autor: (mat, ill)
Zlínský kraj - Obyčejná třída deváťáků v některém větším městě Zlínského kraje. Každé čtvrté až páté z třiceti dětí v ní už má zkušenost s marihuanou.
Uklidňující zjištění pro rodiče: přímo na školních chodbách se drogy nekonzumují. Popíjení alkoholu a kouření marihuany, mezi mládeží v kraji dvou nejoblíbenějších návykových látek, se odehrává mimo školu a její blízké okolí.
"Učitelé mají za povinnost vytvořit ve škole takové prostředí, kde je minimalizováno užívání drog," podotýká vedoucí odboru školství zlínského magistrátu Karel Opravil.
Zlínský kraj je v drogové statistice lehce "pod celorepublikovým průměrem", drogu tady užívá nepatrně méně mladých lidí, než je obvyklé jinde v republice.
A krajská protidrogová koordinátorka Magda Černická neočekává, že by nový výzkum nabídl výrazně jiné výsledky.
"Každopádně se v posledních letech zastavil nárůst nitrožilních uživatelů drog mezi školáky a studenty. Je to výsledek informační akce, která upozorňuje na rizika spojená s užíváním drog," míní Černická. Nejpopulárnější drogou mezi studenty v kraji, a region v tom není výjimečný, je alkohol. "Proti alkoholu se u nás téměř nebojuje. Přitom je jako vstupní droga mnohem víc nebezpečnější než marihuana," tvrdí šéf protidrogového kontaktního centra Haus ve Zlíně Jiří Klement.
Dokazují to i nedávné příklady: nezletilí mladíci se v Otrokovicích při cestě trolejbusem opili slivovicí tak, až jeden z nich zůstal v bezvědomí ležet na zastávce. Stejně dopadl i hoch z Uherského Hradiště, který se opil přímo ve škole. Druhou nejrozšířenější návykovou látkou mezi školáky je marihuana. Třeba studenti uherskobrodských škol a učilišť ve výzkumu potvrdili, že po cigaretách, pivu, vínu a destilátech je právě marihuana ve městě k mání nejsnadněji. Procento mladistvých, kteří s ní experimentují, označil už dříve za alarmující Rastislav Jankula z uherskobrodské psychologicko-sociální poradny. "Jestliže s marihuanou experimentuje tak velké procento patnáctiletých, je reálné, že během tří let se k nim přidají další," řekl v reakci na výsledky průzkumu.
Co dělat, aby děti nebraly drogu
- získat jejich důvěru a umět jim naslouchat
- naučit se s nimi věrohodně mluvit o drogách a alkoholu
- nepřipustit, aby se nudily
- naučit je zdravému sebevědomí, komplexy jsou nejkratší cestou ke drogám
Zdroj: Karel Nešpor, primář Psychiatrické léčebny Bohnice
________________________________________________________________________
Už žádnej herák, žádnej feťák, žádná stříkačka. Jen šťastná holka
Mladá fronta DNES | 10.9.2003 | rubrika: Rodina a život na východní Morava | strana: 4
Ukázka z knihy BÍLÁ MOC
Zlín - Studentka filozofické fakulty Karolína Vaverková ze Zlína byla od šestnácti let závislá na pervitinu. K této droze se dostala od kouření marihuany přes experimenty s LSD. Své zkušenosti popisuje v knize Bílá moc.
Zase jsem k sobě mluvila a přesvědčovala se nahlas, že se konečně rozhoduju pro správnou věc.
„Ne, já to dokážu. Musím. Už žádný piko. Žádnej herák, žádná stříkačka, žádnej feťák. Jen normální šťastná holka, která toho prostě prožila jen vo trochu víc než jiný, ,normální' děti.“ Poprvý jsem si přála bejt dovopravdy normální a zapadnout mezi běžný lidi. Normálně si s nima povídat a normálně se bavit. Měla jsem sice strach, že to nebudu umět nebo spíš že se mi to nebude líbit, ale jinou možnost, jak z toho zasranýho kolotoče neštěstí ven, jsem neměla.
Jen pro úplnost - v tom dopise stálo - napíšu to ale velmi, velmi stručně, přece jen to bylo čtrnáct stránek: Maminko! Prosím, nediv se, že Ti píšu tenhle dopis, ale musím Ti říct něco, co bych Ti do očí říct nemohla.
Možná to změní Tvůj vztah ke mně, možná to změní tvůj život. Ale vo jedno Tě prosím - přečti to do konce, bez přestávky a bez přerušení.
Pamatuj ale, že Tě nechci ztratit.
Maminko, moje problémy se poslední půlrok hromadily, sílily a já si připadala na světě sama. Vy jste měli svoji práci a svoje problémy, jiní totéž, a když jsem se někomu začala svěřovat, vodpověděl mi na to tak, že sám začal vo svých problémech. Tak jsem to brzy vzdala. Lidi kolem mě zklamali a já jim přestala věřit. Především po zkušenosti s Andreou a Davidem. Nikoho už na světě nemám, jen Míšu, jenže vona je na tom podobně jako já, takže ji nechci zatěžovat ještě svýma problémama.
Taky ve škole jsem poslední dobou zklamala, i když jsem se dost snažila, aby to bylo naopak. Jenže já vyloženě přitahuju smůlu. Nejradši bych ze školy vodešla, už si prostě nevěřím.
Jen tam zbytečně zabírám místo lepším. Vedoucí mě tam nechce. Vy jste celej den v práci, už se skoro vůbec neznáme. Vlastně jsme se tím vod sebe navzájem vodcizili, a tak jsem začala rodinu hledat jinde. Venku.
Ale ani ta dlouho nevydržela. Další problémy ale už nebudu rozebírat, mám jich v hlavě moc. A nejvíc mě trápí, že si za ně můžu sama. Jsem prostě neschopná.
Připadá mi, že jsem na nic. Nikdo mě nepotřebuje, ale já potřebuju všechny, ale místo abych to dala nějak najevo, krčím se v pozadí a bojím se reakcí vostatních.
Hodně lidí mi ublížilo, možná jsem ublížila i já jim. Nemám cíl, nemám pro co žít, nemám světlo do života, nemám elán a nepamatuju si, kdy jsem se naposledy vod srdce zasmála. Nemám sebevědomí, jsem úplně na nic.
Foto: ZVLÁDLA TO. Karolína Vaverková už má svůj boj za sebou.Úspěšně.
FOTO: MAFA - JAN KARÁSEK
________________________________________________________________________
Hlinecká mládež ráda pervitin
Noviny Chrudimska | 9.9.2003 | rubrika: Lokální | strana: 7 | autor: ROMANA NETOLICKÁ
Hlinsko/Chrudim - Každé čtvrté dítě v Hlinsku mezi 12 a 18 lety vyzkoušelo drogu, více než 41 procent cigaretu a 86,5 procenta alkohol. Hlinečtí vkládají naděje do nízkoprahového centra, na které ale zatím nejsou peníze.
Tvrdé drogy už nejsou zdaleka problémem jen velkých měst. Poslední průzkum ukazuje, že v Hlinsku má ve věkové kategorii od 12 do 18 let zkušenost s drogou každý čtvrtý člověk. Na Vysočině se nejvíce koketuje s pervitinem. V této souvislosti bylo dotazováno celkem 867 mladých lidí, 187 z nich přiznalo, že už nějakou drogu zkusili. "Počty vycházejí z osobních kontaktů a výsledků terénní práce. Vypadá to, že Hlinsko je na tom hůř než třeba Chrudim," říká drogový poradce hlineckého Městského úřadu Roman Alvarez. Dále průzkum ukázal, že přes jedenačtyřicet procent mladých lidí vyzkoušelo cigarety. V případě alkoholu je to dokonce dvojnásobek. Skleničku si dalo 86,5 procenta dotazovaných. Anketa byla zcela anonymní, lze tedy předpokládat její vysoká věrohodnost.
O drogách už ví i rada
Se zmíněnými čísly se už seznámila i rada města. "Je jasné, že zde máme problém. Především zkušenosti s pervitinem jsou velmi nebezpečné a alarmující. Také hodnoty u cigaret jsou znepokojující," poznamenává ke zveřejněným výsledkům místostarostka Magda Křivanová. V případě alkoholu, ač je procento velmi vysoké, prý nemusí jít o tak velký problém, jak by se na první pohled mohlo zdát. Do výsledků byla totiž zahrnuta třeba i jediná zkušenost s pivem. "Bude nutné dotáhnout do konce projekt nízkoprahového centra a nabízet mladým lidem možnosti využívání volného času. Ukazuje se, že prevence je nezbytná," uvádí místostarostka Křivanová. Právě nízkoprahové centrum by podle slov Romana Alvareze výrazně pomohlo neutěšenou situaci řešit. Zatím ale nejsou potřebné finance k jeho realizaci.
Futur, streetworker, kurátor
Chrudim, které se pyšní zařazením do sítě Zdravých měst, dělá pro protidrogovou prevenci mnoho. Úspěšně pracuje nízkoprahové centrum Futur, děti a mládež na ulici mají na starosti streetworkeři. "V současné době máme co nabídnout, jsme na dobré cestě. Připojují se k nám i další organizace - mohu jmenovat Archu, Nadaci Pestalozziho, nově vzniklou občanskou poradnu pro rodiče a další. Dobře spolupracujeme i s kurátory," říká chrudimská manažerka prevence kriminality Radka Pochobradská.
V průzkumu oslovili anonymně celkem 867 respondentů.
Výsledek by měl být tedy věrohodný.
Problémy s pervitinem mají v Hlinsku v současné době
desítky mladých lidí.
________________________________________________________________________
Školáci se učí formou hry odmítat drogy
Olomoucký den | 9.9.2003 | rubrika: Prostějovsko | strana: 10 | autor: (les)
Prostějov - Pedagogicko-psychologická poradna v Prostějově je v současné době jediné zařízení ve městě,kt eré se zabývá primární protidrogovou prevencí. Již sedm let pořádá takzvaný "Peer program" pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a studenty 1. ročníků středních škol.
"Dětem nabízíme patnáct jedenapůlhodiných lekcí,v nichž získávají nejen informace o drogách a jejich účincích, ale učí se také komunikačním dovednostem se zaměřením na asertivitu, umění naslouchat,přijímat a podávat kritiku či vystoupit před skupinou," řekla psycholožka Monika Krajčová, která má v poradně na starosti preventivní aktivity. Zdůraznila,že kurs je přitom veden tak,ab y byl pro děti poutavý. Nejde o suché přednášky,ale spíš o nácvik praktických dovedností formou her a simulovaných situací.
"Po absolvování základních lekcí mohou zájemci pokračovat rozšiřujícím kursem,zaměřeným mimo jiné na náboženské sekty,r asismus či xenofobii," vysvětila Krajčová.
Předloni poradna školám nabídla novou formu Peer programu,určenou pro celé třídní kolektivy 6. a 7. tříd. Zatím jej absolvovaly děti ze základních škol na Sídlišti svobody,M asarykova, Rejskova,E. Valenty,P alackého a na reálném gymnáziu. Čtyři dopoledne jim vyplnilo povídání o zdravém životním stylu,hr y, soutěže a výuka sociálních dovedností včetně umění odmítnout nabízenou drogu. "Město nám letos v rámci veřejné finanční podpory poskytlo částku třicet tisíc korun. Kurs tak v září nabídneme dalším školám. Více se při něm zaměříme na prevenci kouření," dodala Krajčová.
»Město nám letos v rámci veřejné finanční podpory poskytlo částku třicet tisíc korun. Kurs tak v září nabídneme dalším školám. Více se při něm zaměříme na prevenci kouření.«
Psycholožka Monika Krajčová
________________________________________________________________________
Nebezpečí číhá ve škole
Deník IMPULS | 10.9.2003 | rubrika: Čechy, Morava, Slezsko | strana: 5 | autor: MILAN KOUKAL
Školáky ohrožují zlí lidé, šikana, alkohol, drogy i nikotin
Nezletilých výtečníků přibývá, a to hlavně ve velkých městech. Policie vyzívá k obezřetnosti.
PRAHA Policie je ve střehu. S počátkem nového školního roku totiž musí věnovat po prázdninovém klidu opět pozornost kriminalitě školní mládeže. Škola již dávno není zcela bezpečným místem. Podle statistik nezletilci nyní páchají trojnásobek trestných činů oproti roku 1989. Pokles je přitom v nedohlednu. Platí to zejména o Praze, Ostravě, Brně, Karvinsku, Strakonicku a Tachovsku. V klidu by proto neměli zůstávat především rodiče nejmenších školáků.
Hrůzu vyvolává hlavně šikana. "Pro mnohé to je norma vztahů ve společnosti, kdy je běžné, že silnější zneužívá slabšího," řekl Deníku Impuls psycholog Michal Kolář. V každé stovce dětí a mladistvých u nás je nejméně dvacet šikanováno a naopak deset lumpů, kteří je šikanují.
Velkým problémem jsou krádeže. "Za letošní první pololetí jsme vyšetřovali sto padesát případů krádeží v pražských školách," sdělila Deníku Impuls mluvčí pražské policejní správy Eva Miklíková. V celé republice jich bylo v tomto období sedm set. Policisté zadrželi šest set dětských zlodějů. Trestnou činnost páchají hlavně chlapci pod vlivem špatné party.
Více jak polovinu nedospělců navíc láká alkohol a kouření. Na školáky se také zaměřují distributoři drog. Důvěřivé dívenky lákají pedofilové.
Co radí školákům policie:
* Klíče vhodně ukryj.
* Choď bezpečnou cestou.
* Dej si pozor na neznámé lidi.
* Od cizího člověka nic neber.
* Ve výtahu nebuď sám s podezřelou osobou.
* Nikdy nejezdi autostopem.
________________________________________________________________________
V Pákistánu zadrženo 23 kilogramů heroinu
Zpravodajství ČTK | 9.9.2003 | 10:11 | rubrika: Právo a krimi - Asie, Austrálie | autor: RV
ISLÁMÁBÁD 9. září (ČTK) - Pašeráka s 23 kilogramy heroinu zadrželi dnes celníci na letišti v pákistánské metropoli Islámábádu. S drogami v hodnotě kolem 2,3 milionu dolarů měl muž namířeno do Velké Británie. Informovala o tom agentura AP s odvoláním na místní policii.
Úředníci heroin objevili v umělohmotných pytlích ukrytých pod potahem polštářů v zavazadlech pákistánského občana. Toho čeká soud, který mu může vyměřit i trest smrti.
"Muže vyšetřujeme. Ale zabere to nějaký čas, než začne mluvit," řekl příslušník protidrogového oddělení policie.
Pákistán je významným překladištěm opiátů vyráběných převážně v Afghánistánu. Odtud se pak vyváží převážně do Evropy.
Pákistánská policie zadržela minulý týden přes 400 kilogramů hašiše v automobilu nedaleko Péšávaru na severozápadě země. Zatkla přitom tři osoby.
rv hej
________________________________________________________________________
Cena máku jde nahoru
Zemědělec | 8.9.2003 | rubrika: Politika | strana: 2 | autor: David Bouma
Většina ploch máku je již pod střechou, výnos ani kvalita žádné velké překvapení nepřipravily. Výkupní cena se zatím neustálila, ale podle většiny odborníků by mohla dále růst. Podle Jana Vašáka z České zemědělské univerzity v Praze se mák sklízel z přibližně 38 tisíc hektarů s výnosem 0,61 tuny z hektaru, což je prakticky stejně jako v minulém roce. Oproti tomu plocha vzrostla zhruba o 8000 hektarů z loňských 29,5 tisíce. Vašák zároveň varoval nad dalším nárůstem ploch, protože na ně trh není připraven. Zemědělci hlásí menší makovice a drobnější semeno, kvalita by pak měla být ve srovnání s ostatními roky spíše průměrná. Na mnoha porostech se totiž podepsalo suché počasí, a to nejen v České republice, ale i na východ od našich hranic. Oproti tomu v Turecku, které je hlavním hráčem mezi dodavateli máku, byla podle některých zdrojů sklizeň dobrá. Z minulého roku ale zůstaly velké přebytky, kterých se obchodníci chtějí zbavit, a proto se turecký mák prodává podle Vašáka do Evropy přes Hamburk v cenové relaci kolem 22 až 23 korun za kilogram. Za tuzemskou produkci se přitom nyní platí přibližně 27 korun za kilogram a cena roste. "Turecko prodává loňskou sklizeň, což je mák sice neporušený, protože se vyklepává ručně, ale naše vzorky ukazují, že je žluklý," tvrdí Vašák s tím, že hlavním odběratelem tureckého máku zůstává Rusko. To by mělo spolu s Ukrajinou podle Zdeňka Koska, ředitele divize zemědělství akciové společnosti Slovakofarma a ředitele sdružení Český mák, pohltit většinu turecké produkce, která by měla být na stejné úrovni jako minulý rok. Podle některých obchodníků se ale jejich odběratelé řídí především cenou a nejsou ochotni platit za český mák více. Naše produkce je podle nich závislá hlavně na vývozu do Polska, tamní odběratelé přitom nechtějí jít s cenou nad 25 korun. Podobně se pak mělo k cenám postavit i Německo. Navzdory tomu se firmě Rols Lešany z Prostějovska, která mák sklízela ze 700 hektarů se při vývozu do zahraničí daří dosáhnout i ceny kolem 30 korun za kilogram. "Takovou cenu považuji za optimální a věřím, že se na ni dostaneme u veškeré produkce," uvedl Vladimír Sehnal, ředitel firmy. Jak poznamenal, z hektaru sklízeli pěstitelé máku na střední Moravě poloviční výnosy než loni, průměrně kolem půl tuny. Také v letošním roce si mohou zemědělci přivydělat prodejem makoviny. Akciová společnost Slovakofarma, která vykupuje zhruba 60 procent této suroviny, nabízí letos kompenzaci dopravních nákladů. Ta dosahuje v pásmu 251 až 400 kilometrů úrovně 0,50 Kč/kg makoviny v I. jakosti. V pásmu nad 400 km je to pak jedna koruna za kilogram. Za kilogram nejkvalitnější makoviny s obsahem morfinu nad 0,6 procenta pak získá producent 17 korun, za nejhorší kvalitu pět korun. Podle Zdeňka Koska se letos očekává v jinak poměrně nízkoobsažných českých odrůdách vyšší obsah alkaloidů, což mají na svědomí nižší srážky. Přesto se ale Jan Vašák obává toho, že po vstupu do Evropské unie k nám mohou začít jezdit narkomani, kteří budou skupovat suchou makovinu, jejíž vývoz při otevřených hranicích nikdo nezachytí.
________________________________________________________________________
Kat nechtěl popravit kolegu
Deník IMPULS | 10.9.2003 | rubrika: Svět | strana: 8 | autor: (jih)
globus
Bangkok
Zastřelil téměř šest desítel lidí, ale nyní chce změnit zaměstnání. Před hlaveň thajského popravčího Chaovareje Jaruboona by si totiž měl stoupnout jeho bývalý podřízený. Dostal trest smrti za obchodování s drogami. "Je to vhodná příležitost skončit, o to víc, že v říjnu začne platit nový zákon," řekl včera kat pro agenturu AP. Thajský senát totiž v březnu schválil zákon, podle kterého se absolutní trest nebude vykonávat zastřelením, ale smrtící injekcí. "Budu dozorcem v sektoru cizinců ve věznici Bang Kwang," prozradil popravčí. Od roku 1965, kdy byl trest smrti zastřelením zaveden, bylo tímto způsobem popraveno přes tři sta vězňů, z toho osmdesát procent pro obchodování s drogami.
________________________________________________________________________
SEXUÁLNÍ PRAKTIKY Ewana McGregora
Style | 3.9.2003 | rubrika: Moje tajná láska | strana: 40 | autor: Jan Schmidt
Proslavil se jako vysmažený feťák v kultovním filmu Trainspotting, a přestože je už osm let šťastně ženatý, souloží tenhle sympatický Skot před kamerou jako o život.
Nacházím se v poněkud snobském mládeneckém apartmá ve stylu šedesátých let - všude sklo, kůže a chromování - s panoramatem newyorských mrakodrapů za oknem. Po bytě pobíhají servírky v ozdobných bílých zástěrách s podnosy plnými chlebíčků propíchaných ozdobnými bílými špejlemi. "Hej, vy tam! Jak se vede?" volá oslnivá blondýna ve žluté róbě. Zástup servírek se náhle rozestoupí a do místnosti prokmitne neskutečně opálený, pohledný, okouzlující muž v bílém smokinku a s tak bezvadně sestřiženými, nabarvenými, učesanými a natuženými vlasy, že se člověku okamžitě vybaví... Rock Hudson. Flirtovně se zazubí na blondýnu ve žlutém a v příštím okamžiku už je obklopen zástupem žen... Jsme samozřejmě na natáčecím place, v žádném luxusním newyorském apartmá, nýbrž v hollywoodských ateliérech. Ten, kdo vrhá okouzlující úsměvy, není nikdo jiný než Ewan McGregor. Majitelkou blonďaté hřívy a žlutého hávu je Renée Zellwegerová a film, který se tu natáčí, se jmenuje Kašlu na lásku. Jde o retrokomedii a současně poctu klasickým peckám ze šedesátých let (Pillow Talk, Lover Come Back, Send Me No Flowers), v nichž mezi sebou jiskřily a válčily tehdejší hvězdy filmového plátna Rock Hudson a Doris Dayová. Zellwegerová v tomto "remaku" hraje Barbaru Novakovou, autorku feministického manifestu, v němž káže: Pryč s láskou (a manželstvím a mateřstvím) a šup sem s kariérou (a sexem a samostatností)! Tato revoluční teze, která poněkud předběhla svou dobu, dopadne na New York jako hurikán (Rovnost na pracovišti! Zrovnoprávnění žen! Panebože!). McGregor naopak hraje muže, který se rozhodne přivést tuhle domýšlivou ženskou zase k rozumu: chlapíka jménem Catcher Block - špičkového novináře; idol všech žen, kámoše všech chlapů.
Sedíme stranou během přestávky na kávu mezi jednotlivými scénami. McGregor vypadá od krku nahoru jako divadelní idol (jeho účes je vskutku impozantní), ale od krku dolů jako kterýkoli jiný otrhaný herec - tričko, džíny, tenisky. I tak je za absolutní sexbombu, o tom není pochyb. Ženy se k němu stahují jako můry za světlem. Pěkný chlapecký vzhled (je mu teprve 32 let) kontrastuje s vytříbenými způsoby chování. Neodolatelná kombinace! Je vtipný, bezprostřední, zábavný společník. Umí se dívat do očí. Snadno vás rozesměje. Má příjemný, vřelý hlas a rytmický skotský přízvuk. Decentně flirtuje, ale jen do té míry, abyste si to nevyložila špatně. Natáčení si evidentně užívá. "Sice jenom hraju hlavní postavu z té doby, ale někdy mám pocit, jako bych v té době přímo žil," říká. "Pro mě je úžasná zkušenost točit čistě studiový film. Všichni tu například máme své šatny; žádné maringotky. Taky jsem si koupil auto ze šedesátých let: každé ráno s ním jedu do práce, celý den točím ve studiu a pak se vracím domů k rodině. Je to paráda. Jako bychom všichni žili ve fantastickém starém Hollywoodu." McGregor se na okamžik omluví a vyjde na parkoviště před studiem, aby se pozdravil se štíhlou ženou ve velkém slaměném klobouku. Řeč jejich těl je na první pohled intimní; ukazuje se, že je to Eve Mavrakisová, jeho manželka. Přivedla děti, aby viděly tatínka při natáčení. Mavrakisová je Francouzka tmavší pleti a překrásného vzhledu, mluví stejně dobře čínsky jako anglicky (značnou část dětství strávila v Číně, kde její otec působil jako učitel). Jinak je produkční návrhářkou a s Ewanem se seznámili při natáčení britského televizního seriálu. Dceři Claře je sedm let a se svou maminkou brebentí ve francouzštině; batole Esther mezitím spí v kočárku. McGregor je očividně rád, když jej jeho rodina doprovází za prací, a své děti pochopitelně miluje nade vše. Často říkává: "Všechno, po čem jsem kdy toužil, mám doma." Už před mnoha lety britský tisk označil McGregora za "idol všech žen a přítele všech chlapů" - tedy člověka, po němž každá touží a každý by s ním rád zašel na pivo. U mužů je to prosté: chtěli by být jako on. Pokud jde o ženy: McGregor je velice sexy, ačkoli někdy není snadné přesně určit proč. Přestože hezký je dost, nepatří mezi ty filmové herce - jako je například Jude Law, Brad Pitt, Leonardo DiCaprio nebo mladý Paul Newman - kteří jsou tak hypnotizujícím způsobem krásní, že na plátně prakticky ani nemusí promluvit. McGregor navíc nijak zvlášť nevyhledává magnetizující role. Ale cokoli hraje, hraje celým srdcem i tělem a ženské publikum to jistě dokáže vycítit. Ať už je rytířem řádu Jedi (Hvězdné války), závislákem na heroinu (Trainspotting), namyšleným bisexuálním rockerem (Sametová extáze), poblouzněným básníkem (Moulin Rouge) nebo únoscem se žalostným účesem, který je o hlavu menší než jeho rukojmí (Cameron Diazová - Extra život).
Skotský původ je pro McGregora nadmíru důležitý. Je součástí jeho síly. "Když mě někdo označí za Angličana, vždycky ho opravím. Když už, tak jsem Brit, ale hlavně jsem Skot." Jelikož většina diváků rozdíl mezi skotským a anglickým přízvukem stejně nepozná - anebo je jim to úplně jedno - nebudeme se zdržovat filozofickými disertacemi na toto téma; budiž však alespoň řečeno, že přívlastek skotský na rozdíl od slova Angličan neevokuje nelichotivá označení typu "ulízaný" nebo "zženštilý". Ewan McGregor se narodil do učitelské rodiny ve skotském městečku Crieff. Je to možná pěkné, ale malé město - sešněrované konzervativní místo, jehož občané museli být v těžkém šoku, když se McGregor zničehonic proslavil coby nevymáchaný a vysmažený feťák ze špatné společnosti ve filmu Trainspotting. A bůhví, co si pomysleli o jeho plně obnažených bisexuálních skopičinách ve filmu Kniha snů od Petra Greenwaye, kde byl McGregor zobrazen úplně nahý pomocí čínské kaligrafie. Žádné tělesné partie nebyly vynechány - zvláště ne ty, které nemáte ve zvyku vídat na plátně v plném rozletu. (Když to viděli jeho rodiče, jeho otec mu zaslal fax se slovy: "Aspoň rád vidím, že jsi podědil jednu z mých hlavních předností.") Hercem se chtěl stát od svých devíti let. Částečně kvůli svému strýci Denisovi, který se přihrnul do Crieffu z Londýna(!) a oslňoval svého malého synovce úžasnými historkami z natáčení a ze světa filmu. Denis Lawson hrál ve všech třech původních dílech Hvězdných válek poručíka Wedge Antillese. McGregor samozřejmě všechny díly viděl a už tehdy se rozhodl, že jednou pozvedne vlastní laserový meč. O mnoho let později mu matka řekla: "Chci, abys věděl, že když budeš chtít, můžeš ze školy odejít." Nemusela mu to říkat dvakrát: v šestnácti nejprve vstoupil do místní divadelní společnosti a o něco později odjel do Londýna, kde se zapsal na divadelní školu. Ještě než dokončil její tříletý kurz, už měl vlastního agenta, který mu dojednával angažmá. Od té doby McGregor natáčí jeden film za druhým - za uplynulých deset let má na kontě asi dvacítku filmů.
Dnes se vyhřívá na losangeleském slunci, a zatímco má plnou hlavu svého posledního filmu Kašlu na lásku, snaží si vzpomenout, co dělal ještě před pár týdny: točil Mladého Adama, což je film, který podle vlastních slov prostě udělat musel: "Má vynikající scénář podle románu Alexandra Trocchiho. Točil se ve Skotsku, režisér i scenárista v jedné osobě byl Skot, takže to bylo něco pro mě. Je temný, skvostný a e-ro-tický!" V tu chvíli McGregor vypukne v maniakální smích a začne barvitě líčit erotickou scénu s Emily Mortimerovou (britskou herečkou na vzestupu), při níž se člověku tají dech. Záběr po záběru, scénu po scéně přehrává jak svoji, tak její roli. "Je to šílená scéna," říká. "Souložím ještě se dvěma dalšími ženami. Hahaha! Takových holek! Mladého Adama jsem dotočil den předtím, než jsem přiletěl sem. V pátek jsem si zabalil, v sobotu odletěl s celou rodinou a v pondělí už jsem začal pracovat tady."
A co bude dál? "Pojedu do Alabamy natáčet film Velká ryba od Tima Burtona, což je fantastický režisér. Mého otce bude hrát Albert Finney - ten herec je poklad. Hned potom další Hvězdné války. Pak si zahraju ve filmu Flora Plum, který režíruje Jodie Fosterová - s tou jsem chtěl vždycky pracovat, je totiž skvělá." A s kým bude pro změnu spát ve Velké rybě? "S nikým. Teda vlastně s Allison Lohmanovou. Ale myslím, že se to na plátně přímo neobjeví." Když vycítí mé zjevné zklamání, úlisně dodá: "V životě přece nejde jenom o sex. Většinou sice jo, ale zase ne úplně vždycky..."
Foto: S Nicole Kidmanovou v muzikálu Moulin Rouge.
Foto: Ve filmu Kašlu na lásku se pokusí zkrotit zarytou feministku Barbaru Novakovou.
Foto: Když mě táta viděl při odvážných erotických scénách ve filmu Kniha snů, poslal mi fax se slovy: "Aspoň rád vidím, že jsi podědil jednu z mých hlavních předností."
FOTO: ALPHOTO IMAGES, PROFIMDIA.CZ/CELEBRITY PICTURE
________________________________________________________________________
Nebojím se slova blázen
Literární noviny | 8.9.2003 | rubrika: Občanské noviny | strana: 3 | autor: ALIDA HORVÁTHOVÁ
Za své kariéry psychiatra toho stihl MUDr. Martin Jarolímek (2. 11. 1955) opravdu hodně. Byl jedním ze zakládajících členů občanského sdružení FOKUS a o několik let později i o. s. GREEN DOORS, které provozuje tři terapeutické kavárny a trafiku, v nichž pracují pod dozorem terapeutů i pacienti. Před šestnácti lety založil denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov, kde je primářem a které se z původních tří zaměstnanců rozrostlo na třicet, otevřel mobilní krizové centrum, jediné svého druhu v republice, a stal se také spoluzakladatelem České asociace pro psychické zdraví. Všechny nebo téměř všechny jeho současné aktivity mají jednoho společného jmenovatele - schizofrenii. Na léčbu tohoto závažného psychického onemocnění se specializuje už dvacet let a je uznávaným odborníkem.
* Proč jste si vybral ze široké škály psychiatrických onemocnění právě schizofrenii?
Schizofrenie je z mého pohledu velmi málo probádaná nemoc a často je považována za nevyléčitelnou, což ji pro mě činí ještě zajímavější. Z klasických psychiatrických nemocí je schizofrenie skutečně nejvážnější. Přesto tvrdím, že je léčitelná, a říkám to i svým pacientům. Je to pro ně velmi důležité sdělení, protože se často setkávají s maligní informací ze strany psychiatrů. Lékaři jim často oznámí, že schizofreniky už zůstanou po celý život, nikdy se neuzdraví, až do smrti budou užívat léky a zřejmě nebudou už nikdy pracovat. Podobný verdikt příliš nadějí v pacientovi nevyvolá. Takto nešetrně podaná informace se může podepsat i na skutečnosti, že každý desátý schizofrenik spáchá sebevraždu. Znal jsem pacienty, kteří se o sebevraždu pokusili nebo ji pak dokonali při druhé atace (ataka - úder, nebo příval nemoci).
* Většina laické veřejnosti je přesvědčena, že schizofrenie je vlastně rozdvojení osobnosti. Jak je tomu ve skutečnosti?
Název tomu jednoznačně napomáhá a byl vytvořen z této původní představy, protože "schizo" znamená řecky rozštěp a "fren" duše. Není ale pravda, že by se schizofrenie odvíjela od klasického pojetí dr. Jekylla a pana Hydea - aby se jednalo o zcela oddělené osobnosti, které by o sobě navzájem nevěděly. Někteří pacienti tento model jen vzdáleně připomínají. Stává se celkem běžně, že jinak bezproblémový milující syn začne v okamžiku psychotické krize výrazně měnit své chování. V té chvíli opravdu jako by se z něho stala úplně jiná osobnost a je schopen i agresivního jednání. Začne být daleko podrážděnější a třeba i kritičtější vůči rodičům, učitelům, případně i šéfům. V tomto pojetí se tedy schizofrenie blíží této laické představě.
* Další z představ laiků často bývá, že schizofrenik rovná se nebezpečný šílenec právě kvůli svému "rozdvojení"...
To je poměrně častá představa. Celý komplex laických představ se nazývá stereotyp duševně nemocného. To znamená, jak neodborná veřejnost vnímá člověka, který nese nálepku duševní nemoci. Sociologové zjistili, že takového člověka společnost vnímá jako osobu nevypočitatelnou, nespolehlivou a neschopnou práce, které nelze porozumět, a která reaguje impulsivně a často i agresivně. Tak nějak vypadá typicky laická představa, která ovšem velmi znesnadňuje našim pacientům návrat do normálního života. Když přijdou pacienti žádat o zaměstnání a potenciální zaměstnavatel se zeptá: Pročpak vám v zápočtovém listu chybí celý rok, co jste v té době dělal? Pacient po pravdě odpoví, že byl pár měsíců hospitalizován právě pro schizofrenii, a je vymalováno. Začne fungovat zaměstnavatelova představivost, že mu člověk s takovou diagnózou podpálí fabriku, vyvraždí polovinu zaměstnanců a znásilní všechny ženy v podniku. Scény, které vídáme v amerických filmech. Není to ale samozřejmě pravda. Statistiky říkají, že se schizofrenici dopouštějí významně méně agresivních činů než "normální" populace. Čas od času se takto postižení pacienti násilných činů dopouštějí, ale většinou agresivitu obracejí proti sobě. Bohužel se ale v novinách často dočítáme nepřesné informace, týkající se právě násilných trestných činů. Zřejmě aby učinili zprávu více sexy, uvádějí novináři poměrně často, že šílený schizofrenik ubil babičku kvůli pár korunám. Je důležité si uvědomit, že když schizofrenici reagují agresivně, tak to nebývá většinou z žádného kalkulu a jejich čin nebývá promyšlený. Takto reagují pouze v případě, že se cítí ohrožení.
* Většina onemocnění má svůj "spouštěč". Co bývá nejčastějším spouštěcím mechanismem schizofrenie?
Žádný spouštěč nemůže být sám o sobě tak silný, aby spustil schizofrenii. Jsem přesvědčen, že bez vnitřního terénu by se tak nemohlo stát. Každý máme v sobě ukrytý software, který se ovšem nikdy nemusí manifestovat, pokud se k němu nepřidají další faktory. Důležitá je predispozice, která může být dána například genetickými předpoklady. Víme totiž, že v případě, kdy je jeden z rodičů schizofrenik, bývá zhruba jedenáctiprocentní pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít také tuto diagnózu. Na vzniku predispozice se podílí ale řada dalších faktorů, které se rozlišují na biologické a sociální. Dalším biologickým faktorem kromě genetiky může být například infekční onemocnění ženy v prvním trimestru těhotenství nebo komplikace při porodu; zvláště je-li porod protahovaný a dojde při něm k přidušení dítěte. Máme řadu pacientů, kteří začali takzvanou psychiatrickou kariéru tím, že si jejich řekněme odlišnosti všiml například učitel ve škole. Projevovali se třeba hyperaktivitou, poruchou paměti nebo se hůře soustředili, trpěli takzvanou lehkou mozkovou dysfunkcí (LMD). Když se přidají další, například sociální faktory a dítě se stane právě kvůli LMD třídním otloukánkem, jeho rodiče se rozvedou, nebo se mu narodí sourozenec a on se cítí najednou na vedlejší koleji, mohou tyto faktory predispozici posilovat. V období pozdní puberty, kdy schizofrenie nejčastěji začíná, stačí nešťastná láska, odchod na vojnu, odtržení od základní rodiny - i to může být právě oním spouštěčem, který nemoc vyprovokuje. Dalším silným spouštěčem mohou být drogy, a to včetně takzvaně měkkých, jakou je například marihuana.
* Jaká věková skupina je touto nemocí nejvíc ohrožena?
Schizofrenií může člověk onemocnět v kterémkoliv věku, ale dobrých osmdesát pět procent pacientů onemocní v období pozdní puberty, tedy mezi šestnáctým a dvacátým rokem. To je ale zvlášť zrádné, protože rodiče a nejbližší okolí mají zcela pochopitelné tendence případné změny chování omlouvat a přisuzovat je pubertě. Počínající psychotické příznaky jsou ale velmi důležité. Je to právě ta doba, kdy se dá celý psychotický proces včas zastavit. Bohužel jsou tyto projevy většinou přisuzovány pubertě, nemoc je rozpoznána až velmi pozdě, což pochopitelně komplikuje následnou léčbu. K zahájení léčby u těchto mladých pacientů v devadesáti procentech dochází až tehdy, když na sebe upozorní nějakým hodně nápadným činem. Například jedna mladá pacientka, kterou jsem léčil, se kvůli jakési psychotické motivaci svlékla donaha a přeplavala Vltavu. Měla zkrátka v té chvíli velmi imperativní důvod, proč takto učinit. Podivnosti v chování nemocných schizofrenií týden od týdne gradují, tudíž až v okamžiku, kdy se pacient dopustí skutečně "odvážného kousku", je rodina schopna si připustit, že se nejedná o projev puberty. Na obranu rodičů ale musím říci, že sotva kdo z nás by si chtěl připustit, že jeho potomek začíná projevovat známky duševní nemoci.
* Takže i zde platí, čím dříve se zasáhne, tím větší je naděje na uzdravení?
To platí u všech nemocí: čím dříve se adekvátně terapeuticky zasáhne, tím lépe. Důležité je právě slovo "adekvátně". Každý z nás si pod tímto pojmem může představit něco jiného; pro někoho je adekvátní hospitalizace a je řada psychiatrů ze staré školy - troufám si říci, že minimálně polovina - kteří jsou přesvědčeni, že schizofrenik hospitalizaci potřebuje a zvlášť na počátku je nutné pořádně ho převálcovat léky a vrazit mu do hlavy takzvaný náhled, což je uvědomění si nemoci. Já tento způsob léčby nezastávám. Pokud to samozřejmě jde, snažím se hospitalizaci zabránit a dávat pacientovi co nejméně léků, protože psychofarmaka často vyvolávají mnoho nežádoucích účinků, které pacienta diskvalifikují ze společnosti. Způsobují mu například poruchy potence, nadváhu, nekontrolovatelné třasy a o to hůře se cítí v přítomnosti druhých lidí. Proto doporučuji dávat co nejmenší dávky léků tak, aby pomáhaly, ale zároveň příliš pacienta neomezovaly.
* Kromě pacientů samotných pracujete i s jejich rodinami...
Schizofrenie není zátěž pouze pro pacienta, ale i pro jeho nejbližší okolí, tedy rodinu. Je nutné, aby si rodina uvědomila, že má ve svém středu človíčka, který je více citlivý a zranitelný, a který potřebuje mnoho pozornosti. Je důležité motivovat nejen pacienta, ale i jeho rodiče a společně se snažit udělat maximum pro to, aby se pacient vymanil z takzvané kariéry psychiatrického pacienta. Typická kariéra vypadá většinou následovně: minimálně jednou do roka je pacient zhruba dvakrát v blázinci, pomalu přichází o práci nebo vypadne ze školního rytmu a pomalu, ale jistě směřuje k invalidnímu důchodu. S každou hospitalizací přichází o několik svých známých, není schopen bydlet sám, a tak zůstává u rodičů. Tím se na nich stává definitivně závislý. Rodiče pak žijí ve strachu, co bude s jejich potomkem, kdo se o něj postará, až zůstane na světě sám. To je právě ten moment, kdy dochází k přesahu ze zdravotnické sféry do sféry sociální. Schizofrenie je onemocnění, které nepostihuje pouze zdraví pacienta, ale všechny roviny jeho života - pracovní, sociální i volnočasovou. Ze všeho začne člověk postupně vypadávat a přestává mít schopnost orientace. Proto vedle všech možných terapeutických přístupů, ať už to jsou léky nebo psychoterapie, je nezbytná i sociálně-rehabilitační část, která pacientovi pomůže, aby se znovu naučil, jak komunikovat s lidmi, jak si uvařit, jak hospodařit s penězi. Aby byl co nejmíň závislý na rodičích i na pomoci společnosti. K tomu slouží tréninkové byty a například i tréninkové kavárny.
* Právě zmiňované tréninkové kavárny, které jsou v Praze v současné době tři, byly vaším nápadem...
První tréninkovou kavárnou byla kavárna Na půl cesty, kterou jsme založili před šesti lety. Za tu dobu jí prošlo asi sto padesát pacientů. Běžné statistiky tvrdí, že pouhých deset až dvacet procent schizofreniků je schopno zařadit se do normálního pracovního procesu. Z našich pacientů, kteří prošli touto kavárnou, se vrátilo do školy nebo do práce téměř padesát procent.
* Kdy se tedy dá říci o schizofrenikovi, že je vyléčen?
Bohužel nikdy. Ale bude-li tři roky po poslední atace a pokud možno bez medikace, je hodně pravděpodobné, že je z nemoci venku. Ale i když se s ním rozloučím a řeknu mu: "Jste zdravý", stejně ho vždy upozorním na to, aby si nechal někde dole v šuplíku jako zálohu platíčko léků a pokusil se rozpoznat příznaky eventuální psychotické ataky. Naskytne se sice otázka, zda se jedná o návrat schizofrenní psychózy, nebo o pouhý psychotický přelet. Mám ale několik pacientů, kteří se čas od času sami takto zamedikují a z mého ohledu jsou v podstatě zdraví.
* Postihuje schizofrenie více muže, nebo ženy?
Procento onemocnění u ženské a mužské populace je stejné - tak hovoří statistiky, ale zvláštní je, že většina našich pacientů jsou muži, a nikdo neví proč. U mužů začínají příznaky této nemoci dříve než u žen, většinou kolem šestnácti sedmnácti let, což se odráží v jejich psychotických prožitcích. Psychotické prožitky, neboli to, co se schizofrenikům honí hlavou - ona "bláznivost" - není nic, co by přišlo, obrazně řečeno, z vesmíru, ale je to v každém z nás. Schizofrenici věci jinak prožívají a formují si je do jiné reality. I tyto stavy a představy v podstatě vyrůstají z jejich vlastností, tužeb a snů. Tím chci říci, že právě u mladých chlapců se často vyskytuje strach z blížící se dospělosti, se kterou si nevědí rady. Mnozí pacienti bývají biologicky zpomalení, a tak se často srovnávají se svými vrstevníky. Nechtěl bych nijak generalizovat, ale za pětadvacet let praxe mohu říci, že kromě toho, že vykazují biologickou nezralost, postrádá většina schizofreniků manuální zručnost; bývají spíše nadaní múzou.
* Schizofrenie a umění - to je velmi zajímavé téma...
Myslím, že je ale mnohdy zbytečně zdůrazňované. Například kniha psycholožky Evy Syřišťové Imaginární svět toto téma hodně popularizovala. Ze stovky nadaných schizofreniků si pro svou knihu ale vybrala díla těch nejlepších. Mezi schizofreniky jsou samozřejmě nadaní spisovatelé, básníci i malíři, nedá se však říct, že co schizofrenik, to umělec. Je ale pravda, že když se u pacienta probudí například výtvarné nadání - a často se tak stává právě v psychóze -, vznikají vynikající díla. Nejznámějším takto postiženým malířem je samozřejmě Vincent van Gogh. Známý český surrealistický básník Karel Šebek - tady na zdi mám jeho básně i s věnováním - jednoho dne odešel z léčebny v Kosmonosech, kde jsem pracoval, a od té doby ho nikdo neviděl. Je to už patnáct let.
* Nicméně v rámci Měsíce bláznovství, který se pořádáte s Českou asociací pro duševní zdraví (ČAPZ), organizujete pro vaše pacienty výstavy v renomovaných pražských galeriích. Je to součástí destigmatizační kampaně?
Tyto výstavy mají dvojí význam. V první řadě je to úžasný zážitek právě pro pacienty, jejichž sebevědomí bývá kvůli psychóze velmi otřesené. Pro veřejnost to zase má kýžený destigmatizační efekt a lidé si mohou uvědomit, že hranice mezi "normálnem" a "blázněním" takřka není, nebo je velmi tenká. Skvěle působí i kavárna Na půl cesty. Občas dávám návštěvníkům kavárny hádanku: kdo ze čtyř obsluhujících za barem je pacient, a kdo terapeut? Velmi často se mýlí. Nevím, o čem to vypovídá, jestli o úrovni terapeutů (smích).
* Všimla jsem si, že tam, kde většina psychiatrů hovoří o "pacientech" či "duševních chorobách", vy se nebojíte používat termín "blázen", "bláznovství", "blázinec"... Není vám tento nekonvenční přístup vyčítán?
Většině odborné veřejnosti se to pochopitelně nelíbí, a proto se i ve světě používá termín "duševní zdraví". Existují organizace, které se zaštiťují duševním zdravím, ačkoliv se věnují opravdovým šílencům. Tyto organizace nedělají nic pro duševní zdraví jako takové. Duševní zdraví bychom měli pochopitelně rozvíjet a je to hodnota pro nás pro všechny, ale o ně těmto asociacím nejde. Starají se o poměrně úzkou skupinu skutečných bláznů (podobně jako my), ale obecně se bojí nazývat věci pravým jménem, proto používají tento eufemistický název. Je to podle mého názoru pokrytecké, hovoří-li se o duševním zdraví, a přitom je jasné, že se jedná o vážnou psychickou nemoc, která potřebuje především léčbu a sociální pomoc. Já i ČAPZ jsme za to často napadáni, ale snažíme se argumentovat tím, že nám nejde o slovo "blázen" v hanlivém smyslu. Slovo "blázen" a "blázinec" používám odjakživa. Nikdy jsem se ze strany pacientů nesetkal s negativní reakcí, naopak, jsou schopni se těmto slovům smát. Záleží hlavně na tom, jak vás pacienti vnímají. Slova jako "blázen", "blázínek" neměla z etymologického pohledu pejorativní charakter. Znamenala bezstarostného, snivého a lehkomyslného člověka. Evokují něco, co by každý z nás měl mít v sobě. Chceme ukázat, že bláznění neznamená jen temný dopad šílenství, ale i veselí i kreativitu.
________________________________________________________________________
Funkcionáři fotbalové Valencie údajně užívají kokain
Zpravodajství ČTK | 9.9.2003 | 11:52 | rubrika ČTK: spz spo | autor: GPA
VALENCIE (Španělsko) 9. září (ČTK) - Španělskou fotbalovou Valencií otřásá drogový a sexuální skandál. Bývalý kustod Manuel Roma, který byl z klubu po minulé sezoně propuštěn, prohlásil v rozhovoru pro list Diario de Valencia, že přední funkcionáři kolem prezidenta týmu Jaimeho Ortiho užívají pravidelně kokain. Navíc si prý všichni při cestách k zápasům na hřištích soupeřů s oblibou zvou do hotelových pokojů prostitutky.
Vedení bývalých španělských mistrů veškerá nařčení rozhořčeně odmítlo. Romu a noviny, které rozhovor s ním otiskly, hodlá klub pohnat před soud.
gpa ura
________________________________________________________________________
Co jsou astma a alergie - a jak s nimi žít
Děti a my | 26.8.2003 | rubrika: Zdraví | strana: 10 | autor: MUDr. Radek Klubal, MUDr. Jana Šimková
Astma je onemocnění, jehož základem je výrazně zvýšená reaktivita průdušek. Mezi nejčastější podněty, které průdušky dráždí a mohou vyprovokovat astmatický záchvat, patří cigaretový kouř, prašné prostředí, dráždivé plyny, spreje na vlasy, mlha, smog, chlad, fyzická námaha i silné emoce, pylová zrna, zvířecí srst, roztoči, plísně, potraviny, hmyzí jedy apod.
Při podráždění dýchacích cest dochází k otoku střední vrstvy průdušek, ke zvýšené produkci hlenu hlenotvornými žlázkami a ke stahu hladké svaloviny. Výsledkem je ztížené proudění vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Pacient pociťuje nedostatek dechu, tj. stává se dušným, průdušky vydávají pískavé či hvízdavé zvuky. U některých pacientů je nápadný dráždivý kašel, někteří si pouze stěžují na tlak na hrudi. Symptomy se dostavují v různě dlouhých intervalech buď jako reakce na známý podnět, nebo bez nápadné příčiny. Časté jsou noční dušnosti a dušnosti při tělesné námaze. Průduškové astma je dnes chápáno jako nemoc, k jejímuž rozvoji vede souhra několika faktorů. Na počátku je genetická dispozice, ta však sama o sobě nestačí. Pro vznik a zhoršování astmatu jsou prvořadé faktory zevního prostředí: znečištěné ovzduší, pasivní a aktivní kouření, virové infekce a alergeny.
Alergeny
Řada alergenů se dostává do organismu dýchacími cestami, i když astma může být vyprovokováno také potravinovými (např. burský oříšek) nebo kožními alergeny. Původ inhalačních alergenů je různý, většinou se jedná o běžné látky nacházející se v ovzduší jako např. pyly, prach, roztoči, plísně, zvířecí alergeny.
Pyly. Pylové alergie, tzv. polinózy, mají charakteristicky sezónní charakter. V jarním období dominují pyly dřevin, v létě pyly travin a na podzim pyly vysokobylinných plevelů. Schopnost alergizovat je u různých rostlin různá. Například díky přibývajícím nekultivovaným plochám na sídlištích, kde se daří zejména rostlinám s agresivními pylovými alergeny (pelyněk černobýl, bojínek luční, pýr plazivý, tomka vonná, ovsík vyvýšený apod.), došlo k vzestupu projevů polinózy. Koncentrace pylů v ovzduší je také ovlivněna počasím. Horké, suché počasí napomáhá šíření pylů, stejně jako vítr. Naopak déšť sráží pyly dolů na zem a riziko obtíží snižuje. Monitorování pohybu pylových zrn je obvykle zajišťováno regionálními hygienickými stanicemi a zveřejňováno například na internetu (www.pyly.cz). Z údajů se sestavuje pylový kalendář. Stejně jako u ostatních alergenů je nutné omezit kontakt alergika s pyly na minimum. V kritickém období je potřeba velmi omezit větrání. Krajním řešením je používání obličejových masek.
Prach. Domácí prach je bohatým zdrojem bytových alergenů. Je tvořen chemickými látkami a biologickým materiálem typu bakterií, plísní, lidských a zvířecích odpadů, roztočů. Pravidelné větrání místností v období příznivého stavu ovzduší vede k regulaci domovní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Tím nepřímo klesá koncentrace alergenů v ovzduší. Stejný účinek má časté vytírání podlah a užívání výkonných vysavačů s kvalitními filtry. Ideální jsou dobře omyvatelné podlahy bez koberců, byty bez záclon a závěsů. Užívání čističek vzduchu na noc také snižuje výskyt prachových alergenů. Prašnost bytového a domovního prostředí závisí na poloze domu, na klimatických a zeměpisných podmínkách, na ročním období, na způsobu vytápění, na vnitřním zařízení bytu, na počtu osob, které domácnost obývají. Jiný je domácí prach ve městě a na venkově.
Roztoči. Hlavním alergenem domácího prachu jsou roztoči. Jsou to drobní členovci podobní klíšťatům. Jsou asi 0,3 mm velcí a pouhým okem neviditelní. Nejdůležitější jsou dva druhy: Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae. Roztoči se živí lidskými lupy a kožním odpadem. Je jich proto nejvíce v lůžkovinách, kde mají ideální vlhkost, teplo a dostatek obživy. Navíc alergizují i svými výměšky, kterými znečišťují prostředí. Zdrojem roztočů v přírodě jsou zvířata, ptáci, včetně holubů, slepic a kanárků. Výskyt roztočů v průběhu roku má dva vrcholy. Prvním je období mezi srpnem a říjnem, druhý trvá od února do března. Alergen roztočů je poměrně velký a těžký a vznáší se ve vzduchu pouze několik minut po rozvíření. Nejvíce rozvíříme roztoče vysavači staršího typu, které nemají účinné filtry. Výskyt roztočů lze omezovat vhodnými úpravami interiéru: žádné koberce, záclony, čalouněný nábytek, častá výměna lůžkovin (každých 14 dní) a jejich praní v horké vodě na 60°C. Nebezpečné jsou plyšové hračky. Obsah roztočů lze kromě praní snížit i tím, že se nechají přes noc vymrznout v mrazničce. Peří v polštářích a pokrývkách je nutné nahradit jinými materiály jako např. dutými vlákny, které se dají prát a poskytují roztočům méně příznivé podmínky.
Plísně. Plísně se vyskytují jak v domácím, tak ve vnějším prostředí. Spóry mikrohub (mikromycet), jak se správně "plísně" nazývají, jsou menší než pylová zrnka (řádově měří jen několik mikrometrů). Proto se snadno dostávají až do periferních průdušinek a vyvolávají obávané astma. Plísně potřebují teplo, vlhko, proto vznikají zejména na podzim, kdy opadává listí a tlejí rostliny. Rizikovým prostředím jsou nevětrané chaty a chalupy, přízemní nebo podkrovní byty se špatnou izolací. Sporadicky byly popsány alergické reakce na "velké" houby, žampiony. Z potravinářských zdrojů je nejnebezpečnější plíseň sýru niva. Na plíseň jako hlavního vyvolavatele alergií začneme pomýšlet při obtížích, které se zhoršují při vlhkém počasí nebo jsou vyprovokovány pobytem ve vlhkých a obtížně větratelných místnostech. Celosvětově nejzávažnější jsou houby Alternaria, Cladosporium, Fusarium a Botritis. Spóry mikrohub vykazují značnou variabilitu, která znesnadňuje diagnostiku alergenu a tím i imunoterapii.
Zvířata. Kočičí alergeny ze slin nebo kůže představují velké nebezpečí. Jsou velmi malé a lehké, navíc mají dlouhou životnost. Alergen kočky přetrvává v domácím prostředí až 6 měsíců po odstranění zvířete z bytu. Lépe je kočku do domácnosti alergika vůbec nepořizovat. Psí alergeny pocházejí ze slin, kožních šupin a moče. Kupodivu nepocházejí z chlupů. Není tak rozdíl mezi dlouhosrstými a krátkosrstými psy. Alergeny drobných hlodavců, jako jsou myši, křeček, morče, krysa a potkan, jsou častou příčinou alergizace dětí. Alergenem je srst a moč.
Vyšetření
Kromě běžného klinického vyšetření, včetně poslechového nálezu a vyšetření krevního tlaku je potřeba zhodnotit funkci plic. To se provádí za použití výdechoměru nebo spirometru.
Výdechoměr. Přístroj na měření výdechu je malý a velmi jednoduchý. Pacient se zhluboka nadechne a vydechne do náustku přístroje. Proud vzduchu ukáže na stupnici maximální rychlost vydechovaného vzduchu. Typickým nálezem u astmatika je ranní pokles hodnot. Obvykle je snížení parametrů proměnlivé v závislosti na spouštěcím podnětu.
Spirometrie. Spirometr měří nejen rychlost výdechu, ale i objem vydechovaného vzduchu. Moderní přístroje hodnotí parametry nádechu i výdechu a umožní přesné monitorování několika plicních funkcí.
Alergeny. Nejcennější je podrobná anamnéza. Přítomnost alergie u rodičů nebo člena v rodině zvyšuje pravděpodobnost, že se bude jednat o alergické onemocnění. V osobní anamnéze je nutné pátrat po závažnějších onemocněních, reakcích na léky, přítomnosti implantátů (např. stomatologických), projevech alergických chorob v dětství. Důležitá je pracovní anamnéza. Při pátrání po alergenu se zaměřujeme na popis příznaků a okolností, za kterých vznikají (kdy, kde), zvyky, způsob života, školní, pracovní prostředí, volný čas, životní prostředí - bytové, domovní, nejbližší okolí vašeho bydliště, stravovací zvyky.
Kožní testy doplňují podezření na sensibilizaci vytypovaným alergenem. Provádějí se na alergologickém pracovišti. Nejčastěji se provádí "prick-test" (skarifikační/škrábací). Na kůži se kápne alergen a jemným hrotem o délce 1 mm se provede kapkou vpich. Reakce se odečítá za 15 minut. Měří se velikost zarudnutí pupenu. Krevním vyšetřením prokazujeme přítomnost specifických alergických protilátek IgE proti různým alergenům. Dnes je možno vyšetřit specifické protilátky asi proti 1000 alergenům. Podstatou tzv. provokačního testu je vyvolat příznaky alergie tím, že vystavíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Jestliže reakce vznikne, je to potvrzení toho, že testovaný alergen je příčinou pacientových obtíží.
Léčba
Léky uvolňující dýchací cesty. Po podání těchto léků dojde k uvolnění svalu ve stěně dýchacích cest a k rozšíření průdušek. Inhalátory s těmito preparáty mívají modrou, zelenou nebo šedivou barvu. Existují různé druhy a typy inhalátorů. Inhalaci provádí nemocný většinou, když se objeví příznaky záchvatu. U závažných forem astmatu může být pacientovi doporučeno užívat inhalátor v pravidelných intervalech.
Léky s preventivním účinkem. Tyto léky tlumí zánět v dýchacích cestách, čímž snižují jejich dráždivost. Na rozdíl od bronchodilatačních preparátů se musí užívat pravidelně, obvykle dvakrát denně. Inhalátory pro preventivní použití jsou hnědé nebo oranžové. Rozlišujeme tři hlavní druhy preventivních léků: inhalační kortikoidy, kromoglykát a nedokromil. Také zde je k dispozici více druhů inhalačních preparátů.
Léčba alergického astmatu
Základem je odstranění alergenu. Nemocný se musí vyvarovat styku s alergenem. Například bývá nezbytné odstranění domácích zvířat, časté a důkladné luxování, péče o lůžkoviny. Pro pylové alergiky bývá vhodná klimatická léčba v době potíží na horách nebo u moře, kde je posunuté vegetační období. Protože je eliminace kontaktu s alergenem mnohdy nemožná, provádí se tzv. hyposensibilizace a nasazují se léky s protialergickým účinkem. Cílem hyposensibilizace je snížit přecitlivělost pacienta na diagnostikovaný alergen. Nemocný dostává injekčně nebo v kapkové podobě v pravidelných intervalech a stanovených dávkách roztok alergenu. Je to v podstatě forma anti-alergenového očkování. Léčba je dlouhodobá, obvykle se provádí minimálně 3 roky. Úspěch léčby závisí na správném výběru alergenu, na jeho kvalitě, na vhodném dávkování a na dobré spolupráci pacienta.
Léky s antialergickým účinkem. Do této kategorie léků patří antihistaminika a tzv. stabilizátory žírných buněk. Původní léky s antihistaminivým účinkem, tzv. první generace, vykazují i silný sedativní účinek (např. Dithiaden). Nová, druhá generace léků již tyto vedlejší účinky nemá. Účinek moderních léků nastupuje rychle a trvá až 24 hodin. Mezi stabilizátory žírných buněk řadíme kromoglykát sodný a nedokromyl sodný. Látky brání uvolňování zánětlivých látek z žírných buněk a eosinofilů (např. Tilade nebo Nalcrom). U alergických pacientů se často využívá razantního protizánětlivého účinku kortikosteroidů. Mezi pacienty jsou známy pod respektovaným termínem "hormony". Využívají se v inhalační, tabletové, injekční nebo masťové formě. Slibné jsou také blokátory leukotrienových receptorů (Singlair nebo Accolate).
* * *
Alergická rýma
Alergická rýma může být sezónní a celoroční. Nejčastější formou sezónní alergické rýmy je rýma při pylové alergii (polinóze). Polinózu je nutno chápat jako celkové alergické onemocnění, které má nejen nosní a oční příznaky, ale i kožní, dechové a celkové (únava, bolesti hlavy, poruchy soustředění, poruchy spánku, může být přítomna i zvýšená teplota). Celoroční alergická rýma se vyskytuje nezávisle na sezóně, v průběhu celého roku. Příčinou mohou být roztoči v domácím prachu, jindy je příčina v profesním prostředí (pekaři, zemědělci apod.). Příznaky celoroční alergické rýmy: otok nosní sliznice, který vede k ucpání průduchů, kýchání, čirý vodnatý výtok. Příznaky nejsou většinou tak náhlé a prudké jako u rýmy pylové, ale mohou velmi nepříjemně ztěžovat pacientovi život.
Alergický zánět dutin (sinusitida)
Alergické podněty dráždící sliznici nosu často provokují i sliznici přilehlých (paranasálních) dutin k otoku a zvýšené produkci vazkého hlenu - dochází k sinusitidě. Tyto podmínky umožňují usazení bakteriální infekce, která pak obvykle přichází v souvislosti s běžným prochladnutím. U rinokonjunktivitid se zase používají léky se schopností způsobit sevření cév (vasokonstrikci), která se navenek projeví zastavením sekrece a opadnutím otoku podrážděné sliznice (např. Nasivin).
Nosní polypy
S astmatem a chronickou rýmou jsou často spojené nosní polypy. Příznivě reagují na léčbu místně podávanými kortikosteroidy. Tam, kde je tato léčba neúčinná, může zlepšení přinést chirurgický zákrok. |
|
|
|
