| breeder |
Marihuana na předpis
ČT 1 | 4.9.2003 | 21:25 | pořad: Evropské události
redaktor
--------------------
Nizozemsko je první zemí na světě, kde mohou lékaři předepisovat marihuanu jako lék. Úřad pro lékařské používání konopí už ji začal dodávat lékárnám. Marihuana patří mezi lehké drogy a má pomáhat při některých vedlejších projevech chemoterapie, u nemocných AIDS nebo u pacientů s roztroušenou sklerózou. Kritici ale tvrdí, že léčebné účinky marihuany se zatím nepodařilo prokázat.
________________________________________________________________________
Konopí na recept
Instinkt | 4.9.2003 | rubrika: Diář | strana: 12 | autor: STRANU PŘIPRAVIL JIŘÍ ZÁZVORKA, FOTO: ČTK
DROGY
Nizozemsko opět prokázalo, že je asi nejliberálnější zemí v Evropě. Od tohoto týdne se zde může prodávat v lékárnách marihuana na předpis. Může být účinná například ke zmírnění nepříznivých účinků chemoterapie nebo u postižených roztroušenou sklerózou. Konopí má pozitivní vliv i na Parkinsonovu chorobu. Češi mohou Nizozemcům jen tiše závidět. Náš stát totiž zastává mnohem represivnější postup. Asi nejznámějším se stal případ důchodce Josefa Ponikelského, který užíval vlastnoručně vypěstovanou marihuanu jako lék na Parkinsonovu nemoc. I když prokazatelně zlepšila jeho zdravotní stav, pěstováním podle současných zákonů páchal trestný čin a s žádostí o výjimku neuspěl.
________________________________________________________________________
Mladík dostal za prodej marihuany tříletý podmíněný trest
Zpravodajství ČTK | 4.9.2003 | 14:33 | rubrika: Právo a krimi - Plzeňský kraj | autor: MFI
PLZEŇ 3. září (ČTK) - Plzeňský krajský soud dnes odsoudil ke třem rokům vězení dvacetiletého Josefa Zalabáka za prodej marihuany mladistvým a nezletilým. Trest mu podmíněně odložil na čtyřletou zkušební dobu.
Rozsudek není pravomocný, protože se státní zástupce odvolal. Zalabák se odvolání vzdal.
Podle žalobce mladík z Blížejova na Domažlicku loni od června do prosince nabízel drogu jedenácti dívkám a chlapcům, z nichž třem bylo méně než 15 let a zbývajícím méně než 18 let. V některých případech s nimi marihuanové cigarety kouřil.
Vyučený kuchař, který nyní pracuje jako dělník, se přiznal, že koupil od jistého mladého muže ze Staňkova na Domažlicku dva sáčky s marihuanou, z nichž každý stál 2000 korun. Část prý prodal vrstevníkům a část spotřeboval. Tvrdil, že nevěděl, kolik bylo kamarádům a známým přesně let.
"Myslel jsem si, že je všem mezi patnácti a osmnácti. Já už od prosince 2002 marihuanu nekouřím. Přestal jsem sám, protože jsem měl známost s dívkou. Jiné drogy jsem nikdy neužíval ani s nimi nekšeftoval," uvedl.
Soud mu uvěřil, že nevěděl, kolik bylo mladým lidem let. Podle předsedy senátu Zdeňka Minaříka je pochopitelné, že to nezjišťoval. Soud přihlédl k tomu, že se mladík přiznal. Jako důvod, proč odsouzený začal obchodovat s drogou a nabízet ji vrstevníkům, byla podle soudu snaha začlenit se do kolektivu. Mladík se totiž krátce předtím na Domažlicko přistěhoval.
Marie Fialová mal
________________________________________________________________________
První studie o drogách v Kábulu
Psychologie dnes | 26.8.2003 | rubrika: Události, informace | strana: 4 | autor: -red-
První studie o užívání drog v afghánské metropoli Kábulu odhalila vážné problémy se zneužíváním drog. Podle zprávy OSN jsou tisíce obyvatel města uživateli heroinu, opia, hašiše, farmaceutických drog a alkoholu. "Problematika užívání drog v Afghánistánu je často ignorována a popírána. Tentokrát tomu tak není," uvedl vrchní poradce pro drogy a kriminalitu úřadu OSN v Kábulu David Macdonald. Afghánistán si v roce 2002 s 3750 tunami vyrobeného opia udržel pozici největšího producenta této drogy na světě. O užívání drog mezi Afghánci se přesto téměř nehovoří. Zpráva OSN "jasně ukazuje, že v Afghánistánu, a zvláště v Kábulu, je vážný problém zneužívání drog," prohlásil Macdonald. Studie, zachycující období od února do března 2003, odhaduje, že jen v Kábulu užívá 23 995 lidí hašiš, 10 774 opium, 7 008 heroin a 6 568 alkohol. Macdonald však zdůrazňuje, že to jsou minimální počty problémových uživatelů a skutečná čísla jsou pravděpodobně mnohem vyšší. V dvou a půl milionovém Kábulu je přitom velmi málo léčebných a rehabilitačních středisek, která by drogově závislým pomáhala. Pro lidi závislé na opiu a heroinu existují v Kábulu jen dvě taková střediska s celkovou kapacitou necelých sto lůžek.
________________________________________________________________________
Komiks o životě uživatelů drog
Psychologie dnes | 26.8.2003 | rubrika: Události, informace | strana: 6 | autor: Petra Vrtbovská, společnost Hvězda
Rozhovor s Tommym Larkinem
Jak vznikla metoda vytváření komiksů o životě uživatelů drog?
Všechno začalo v roce 1993. Byl jsem požádán jednou dublinskou organizací, abych vedl skupinu zaměřenou na výtvarné aktivity. Členové skupiny byli většinou na metadonovém udržovacím programu a někteří z nich byli HIV pozitivní. Oni sami vlastně ani nevěděli, co by chtěli během výtvarných hodin dělat, a tak jsem začal s běžnou arteterapií. Po několika týdnech začali říkat, že by se rádi naučili kreslit a malovat. Ukázal jsem jim základní triky, jak nakreslit hlavu, tělo a jak funguje perspektiva. Každý obrázek, který jsme v té době vytvořili, byl společným dílem většiny účastníků. Nakonec jsme se rozhodli namalovat kreslený vtip. Vybrali jsme si starý vtip o alkoholu a pozměnili ho na vtip o metadonu. Rozkreslili jsme ho do pěti obrázků a pověsili jsme ho v kontaktním centru. Naše dílo sklidilo úspěch a skupina chtěla pokračovat v podobném duchu i nadále. Hlavním hrdinou našeho původního vtipu byl uživatel heroinu, proto jsem navrhl, že bychom mohli zachytit, jak se stal závislým. Během dalších měsíců jsme namalovali mnoho obrázků, které vycházely z osobní zkušenosti účastníků skupiny, a příběh jsme rozvíjeli až do okamžiku, kdy se hrdina dostává do vazby za nedovolené držení metadonu. Přibližně v této době se Rada umění v Dublinu rozhodla realizovat výstavu nazvanou "Umění odpovídá na AIDS" a byli jsme vyzváni, abychom se připojili s naším komiksovým příběhem. Promítal se jako smyčka během celé výstavy. Hned poté mne začaly oslovovat školy a skupiny místních komunit a žádaly mne, abych použil komiks jako prostředek preventivních aktivit. To mne přivedlo na další myšlenku. Chtěl jsem, aby celá produkce komiksu byla co možná nejvíce interaktivní, a tak jsem požádal účastníky, aby hráli role jednotlivých postav. To dalo komiksu další rozměr a účastníci byli nadšeni. Brzy jsem začal pracovat se skupinou na detoxifikačním oddělení a rozhodl jsem se použít metodu komiksu znovu. Promítl jsem náš původní příběh a nechal jsem účastníky, aby si vybrali své vlastní téma.
Jakým způsobem je metoda společného vytváření komiksu užitečná pro klienty?
Je velmi důležité, aby se klienti cítili svobodně a mohli volně mluvit o svém užívání drog a dalších průvodních jevech, jako je bezdomovectví, kriminalita, pobyt ve vězení, HIV a hepatitida bez toho, že by byli posuzováni.
Jak dlouho taková tvorba trvá? Jaká je role vaše a klientů?
Začátek je s každou skupinou podobný. Na prvním setkání vysvětlíme celý kontext a postup a pak většinou promítnu jeden z dříve dokončených delších příběhů. Než ale začnu promítat, nabídnu účastníkům, aby si vybrali ze seznamu postav jednu, kterou budou po promítání hrát. Pozorují svoji roli a zanedlouho pochopí, že komiks museli vytvořit uživatelé drog. Zcela automaticky se identifikují s postavami a jejich problémy, rozvádějí situace podle své vlastní zkušenosti a než příběh skončí, chtějí za každou cenu pokračovat a namalovat vlastní příběh. Klienti vytvoří hlavní postavy i okolnosti a situace, ve kterých se nacházejí. Přímo navrhují, jak mají postavy vypadat a co doslova říkají. Moje role spočívá ve facilitaci procesu, dávám pozor, aby se všichni dostali ke slovu a měli vliv na vývoj komiksu. Také pomáhám rozvíjet příběh a kreslím jednotlivé obrázky. Nejtěžší je to vše nějak ukončit, klienti by si většinou přáli pokračovat dál a dál.
Jak komiks napomáhá léčení?
Velká většina účastníků skupin, o kterých jsem se zmínil, byli klienti udržovacích metadonových programů. Hlavním účelem udržovacích programů je napomoci jim, aby se dostali pryč z černého trhu drog, kriminality a destruktivního chování. Metoda společného vytváření komiksu jim pomáhá ohlédnout se zpět na svůj život v závislosti objektivizujícím a neohrožujícím způsobem, což léčbu podporuje. Mnoho z nich není ještě připraveno začít chodit do práce a celé dny nemají co dělat. Pokud jsou ponecháni takto sami sobě, často propadnou nudě a následkem toho se vrací k droze. Mnoho organizací pro ně pořádá denní aktivity. Jedná se o hodiny psaní a čtení, o práci na počítači, o prevenci relapsu, v nabídce jsou i řemesla nebo divadlo.
Jak vaše metoda funguje v českém prostředí? Čím se liší od irské verze?
Od roku 1998 jsme v České republice využívali promítaných kreslených seriálů během výcviku terénních pracovníků a dalších profesionálů v pomáhajících profesích. V listopadu 2002 jsme začali pracovat na nové ojedinělé verzi se skupinou romských a neromských terénních pracovníků, kteří působí v romských komunitách. Vytvoření komiksu je zde ojedinělé hned ze dvou důvodů. Jednak je jeho cílem "dopravit" do romských komunit informace o užívání drog a o nebezpečí, které je s tím spojené, ale také o možnostech léčby prostřednictvím příběhu, který vytvoří sami účastníci. Zároveň se jedná o první komiks, kde vystupují romské děti a mladí lidé. (Program je součástí projektu Romský terén, který je organizován Společností Hvězda ve spolupráci se společností Člověk v tísni). Samozřejmě se práce na romském komiksu liší od mých dublinských zkušeností. První zásadní odlišností je jazyk. V Irsku mluvíme všichni anglicky, naše skupina zde mluví nejen česky, ale také romsky! Ve skupině se často rozhoří vášnivá debata ohledně detailů a odlišností mezi romským a neromským způsobem života a já ztrácím nit. Kolegyně Petra se musí ujmout facilitace a překládá mi sumář toho, co skupina vytvořila. V tu chvíli mohu zasáhnout do procesu, připojit se svými poznámkami a návrhy a proces pokračuje. Většinou pracujeme po sekcích 5 - 6 obrázků, respektive po kratších sekvencích příběhů. Následuje vybarvování a malování kreseb. V Dublinu bych s tím pomáhal já, ale tady musí tuto roli převzít někdo jiný, a to, co v Dublinu dělám sám, se zde stává týmovou spoluprací. V české a romské skupině je třeba objasňovat velmi mnoho detailů. To však dělá celý proces ještě zajímavější! Poté, co jsme s Petrou a dalšími kolegy vzali všechny tyto zvláštnosti v úvahu, se proces začal dařit a mně osobně přinesl velkou příležitost naučit se řadě nových věcí. Poučil jsem se nejenom o rozdílných romských a neromských způsobech života, ale také o tom, jak funguje společná facilitace. Těším se, že se dozvím ještě více. Na konci tohoto složitého procesu bude tištěný kreslený komiks, který bude obsahovat mnoho informací o drogách a nemocech, které s nimi souvisejí. Z rukou našich účastníků, romských a neromských terénních pracovníků, pak půjdou do rukou romských dětí, mladých lidí a rodičů.
* * *
Thomas Larkin (1951)
Manager UISCE (Union for Improvement of Services, Communication and Education) - fóra uživatelů v Severním Dublinu, poradního orgánu vlády Irské republiky. Autor speciální metody tvorby komiksových příběhů s klienty léčby. Konzultant a trenér v programech Společnosti Hvězda (Romský terén, UFO = users forum a dalších).
________________________________________________________________________
Vyměňte si manželku
Psychologie dnes | 26.8.2003 | rubrika: Životní styl | strana: 18 | autor: Jiří Šustr
Jistota manželského sexu se může po čase stát nudnou rutinou, kterou by pár rád nějak oživil. Rozvádět se kvůli novým sexuálním zážitkům, najít si za zády svého partnera milenku či milence však není pro vyznavače swingingu nutné. Prostě si partnery na čas "vymění".
V historii swingingu se objevuje pojem vyměňování manželek (wife swapping), který se používal již v padesátých letech v USA. Původ formalizovaného nebo organizovaného swingingu, tedy vyměňování sexuálních partnerů, není v USA ani v jiných zemích znám. Můžeme se domnívat, že hlavní roli sehrál zisk swingingových klubů. Určité páry se údajně setkávaly v "klíčových klubech", kde manželé vhazovali své klíče na hromadu uprostřed pokoje. Manželky si pak náhodně vytahovaly klíče a vlastník klíčů byl na tu noc jejím sexuálním partnerem. Relevantních vědeckých informací o swingerech bohužel není mnoho. První výzkumy se začaly objevovat přibližně začátkem sedmdesátých let, jsou ale zastaralé a omezené na velmi malé a lokalizované vzorky.
Otevřená manželství nebo swinging?
Swinging jako alternativní životní styl je čím dál oblíbenější u populace tzv. hlavního, středního proudu manželských párů středního věku v Americe. Severoamerická asociace swingingových klubů (NASCA) prohlašuje, že organizované kluby swingingu jsou téměř ve všech zemích, mimo jiné i v Kanadě, Anglii, Francii, Německu a Japonsku. Tyto kluby jsou výnosnými podniky, které poskytují swingerům nejrůznější společenské aktivity, plány na dovolené, speciální letoviska a každý rok konference a semináře. Například swingerská cestovní kancelář Lifestyles, Inc. měla v lednu 1998 rezervaci od 700 párů do letoviska na Jamajce. Počet příznivců swingsexu se odhaduje v USA na 2 až 3 miliony. I v Evropě tento trend akceleruje. V Paříži je přibližně 29 swinger klubů, v Lyonu 19. Organizace klubového života je spjata s národními tradicemi, proto zaznamenáváme mnohé modifikace. V Londýně byla založena i tzv. Orgastická škola (Orgasm school), v Lanzarote Erotická akademie a na Kairos Plovoucí ostrov lásky. První swingsex klub byl založen také v Curychu. Swinging na rozdíl od "otevřených manželství" v sedmdesátých letech, která hlásala lásku bez vlastnického pudu a toleranci nevěry partnerů nebo "polyamórii" - lásku k mnohým lidem najednou, je nemonogamní sexuální aktivita, která je chápána podobně jako každá jiná společenská aktivita, které se lidé můžou věnovat jako pár. Jak bychom mohli definovat swingera či swinging? Velmi zajímavou definici podává v Psychologickém slovníku P. Hartl a H. Hartlová, kteří hovoří o tom, že v USA jde o sexuální chování jedince, který se zúčastňuje skupinového sexu, nemá zábrany, je schopen se účastnit homosexuálních nebo deviantních praktik, aniž by sám měl takovou orientaci, je veden zvědavostí, snahou poznat vše, v jiných oblastech života se ale chová úplně konvenčně, má řádné zaměstnání a obléká se jako běžný příslušník střední třídy. J. Raboch ml. a J. Raboch definují swinging jako způsob sexuální aktivity, kdy si manželé vyměňují partnery jen za účelem sexuálního styku.
Swingeři jsou často věřící
Počet swingerů v populaci se podle mnohých zdrojů velice liší. Severoamerické sdružení swingerských klubů (NASCA) poukazuje, že u 15 % párů v USA byl swinging již v jistém momentu součástí manželství. Tento údaj může být nadhodnocen, konzervativnější a hlavně nezávislé studie od NASCA odhadují, že 2 až 4 % manželských párů se věnovala swingingu přinejmenším příležitostně, jiné odhady uvádějí jedno procento a nakonec na základě malých vysokoškolských vzorků se uvádí, že 1,7 % má zkušenost se swingingem alespoň jedenkrát. Z demografického hlediska je možné zařadit swingery ke konzervativnímu proudu. V politické orientaci jsou konzervativní, až umírnění. Většina z nich patří ke střední, až vyšší vrstvě, vzdělání mají nadprůměrné stejně jako příjmy, zastávají profesionální a manažerské pozice. Více než 90 % tvoří běloši. Věkem se pohybují mezi 28 až 45 lety. Hlavní věková kategorie je podle J. R. Jenkse 39 let, podle Levitta 40,7 let. Zajímavé jsou údaje soukromých klubů swingerů, které naznačují, že 90 % swingerů uvádí náboženskou příslušnost a 47 % se pravidelně zúčastňuje bohoslužeb. V USA se věnovala pozornost osobnosti swingerů. Swingeři jsou liberálnější k potratům, homosexualitě, pornografii a rozvodům oproti těm, kteří zkušenost swingingu neměli anebo ji odmítají. Také mají jiný názor na tradiční úlohy pohlaví, než je tomu u běžné populace, spíš nesouhlasí s názorem, že muž by měl dělat kariéru a něco dokázat a žena by měla zůstat doma. J. Raboch a J. Raboch ml. (1999) uvádí, že pomocí testu MMPI bylo provedeno vyšetření 30 swingerů. Zajímavé je, že až u poloviny z nich byly zjištěny abnormální výsledky. Největší podskupina (jedna šestina) měla vysoké skóre v položce hypomanie. Dále byla zachycena hyperaktivita, zvýšená dráždivost, ale také malá restriktivita v chování. Ze studie nakonec vyplývá, že nejde o vážně nebo mimořádně narušené jedince. Swingeři častěji pijí alkohol, užívají marihuanu nebo i jiné drogy. Ekonomický rozměr swingingu není zanedbatelný. Ve swinger klubech páry můžou dobře povečeřet, pije se převážně drahý alkohol (ceny jsou astronomické, i když pijete jen obyčejného ležáka), místnosti jsou vybavené luxusně, také jsou k dispozici různé erotické pomůcky a erotické prádlo. Zážitek je tak umocněn, člověk je ohromen. V podstatě jde jen o iluzi, na tu reagují lidé opravdu přesvědčivě vděčně a nakonec, iluze se nejlépe prodává. Kdo vlastně dává podnět partnerovi ke swingingové aktivitě? Tento podnět vychází až u dvou třetin od mužů. Téměř 20 procent párů se rozhodne k této aktivitě společně, je to jejich společné rozhodnutí. Rozhodně však dominantní úlohu sehrávají v tomto směru muži. Důležitá je nepochybně i motivace mužů k této sexuální aktivitě. Na prvním místě se hovoří o různosti sexuálních partnerů a zkušeností. Za druhé pak vzrušení a rozkoš, když "zakázané ovoce" nabízí příležitost účastnit se na "deviantním" životním stylu a popírat uznávané společenské normy. Swinging dává i možnost potkat nové lidi, sledovat jiné při pohlavním styku, naučit se novým technikám. Z hlediska teorie tohoto sexuálního soužití se uvádí dva důležité rysy swingerů, a to liberální sexuální postoje a nízký stupeň žárlivosti.
Manželské štěstí a swinging
Na základě výzkumů (i když jich nebylo mnoho a byly z hlediska vzorku značně omezené) se zdá, že swinging ve většině případů přispívá k šťastnějšímu manželství a úrovně štěstí swingerů v manželství a jejich spokojenost v životě je všeobecně vyšší než u neswingující populace. Swinging se obvykle vykonává za přítomnosti partnera a vyžaduje si souhlas obou partnerů. I když se swingeři často stávají blízkými přáteli jiných swingujících párů, existují pravidla omezující zapojování citů do vztahu s nemanželskými partnery. I když swinging je vlastně sex s jinými lidmi než s vlastním partnerem, jeho přívrženci tvrdí, že zlepšuje vztah swingerského páru po sexuální i citové stránce. Odstraněním tajnůstkářství a nečestného jednání, které je spojeno s přirozenou lidskou touhou po změně v sexu, může pár prozkoumávat své fantazie společně, bez podvádění a pocitů viny. Odstraněním nutnosti podvádět se ve vztahu pravděpodobně dosahuje nová úroveň důvěry a otevřenosti v citové oblasti bez nabalování destruktivní žárlivosti. Většina swingerů uvádí, že jsou s tímto životním stylem spokojeni a že jsou v manželství šťastnější. Na druhé straně je zajímavé, že některé páry od swingingu ustopily. Největším problémem byla žárlivost, ohrožení manželství, rozvoj mimomanželských vztahů, jisté zklamání se swingingu, ale i neschopnost ženy účastnit se déle této formy sexuálního soužití. Prozatím se neví, jak dlouho páry v tomto způsobu uspokojování svých sexuálních potřeb setrvávají. Myslíme si, že žárlivost je u některých párů opodstatněná. Může pochopitelně dojít ke srovnávání sexuálních zážitků se swingujícím partnerem a sexuálním životem v manželství. Pokud bylo původní motivací zúčastnit se swingerských setkání překonání všedního sexuálního styku s manželem či manželkou, nemusí to rozhodně vést k jeho zlepšení; jeden z partnerů může dokonce manželství opustit a věnovat se novým sexuálním vztahům. Pak bychom degradovali manželský svazek jen na dosahování uspokojení při orgasmu. Nutno poznamenat, že klíčovým motivem by bylo jenom dosahování slasti. Chyběla by tu pak tzv. erotická láska, která je podle K. Imielińskiho tou nejintenzivnější a nejvyšší formou mezilidských vztahů, jakou známe. Podle Nakonečného vyrůstá ze sexuality, ale je současně její nejvyšší variantou; její podstatou je touha po společenství; poskytuje rozkoš, která je na rozdíl od rozkoše sexuální trvalejší, obsahově bohatší a plynulá. V tomto smyslu je možné citovat i J. Šrámkovou, která upozorňuje na to, že v klubech se volně pěstuje samoúčelný sex, kterému chybí citový a morální aspekt.
Vyměňování partnerů má svá úskalí
Mnoho swingerů se inspiruje knihou D. Carnegieho Nestarej se a žij!, která hlásá, že swingsex pomůže překonat všechny starosti, stresy i problémy. Člověk bude prožívat pouze zážitky úspěchu a dokonalého uvolnění. Potíž je v tom, že problémy je třeba řešit. Když se nahromadí a dosáhnou určitého kulminačního bodu, je člověk tak či onak nucen vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra. Patologické praktiky nakonec zevšední a zůstane jen bezvýchodná prázdnota, z níž se dotyčný chtěl vymanit. Samoúčelný orgasmus s kýmkoliv a kdekoliv odpovídá zámku otevřenému paklíčem - falešně, násilně, pokřiveně. H. Haškovcová uvádí, že při swingingu se dbá na to, aby k sexuálním hrátkám odešel nově vytvořený pár až tehdy, když je spokojenost také na druhé straně. V žádném případě by se tedy ke swingsexu neměly hlásit páry, které právě prožívají krizi. Vhodnými adepty jsou takové dvojice, které jsou spolu rády a kterým s lety sex poněkud zevšedněl. Techniky radostného sexu je údajně navrátí do dob, kdy prožívali nadšení ze vzájemných doteků a dobývání. Swinging přináší i problémy; jde především o zvýšené riziko nakažení se pohlavní chorobou. Swingující páry proto věnují zvýšenou pozornost výběru partnerů, používají prezervativy nebo se zaměřují na bezpečnější formy sexuálních praktik. Možnost nakažení neznámým člověkem se však stejně zvyšuje, a to i při nekoitálních sexuálních praktikách. Swinging jako alternativní životní styl stále není podrobněji zkoumán, i když jednu studii, která poskytuje určitý vhled do zvyků a rituálů swingerů, publikoval Gould. I když se objevují v našich periodikách inzeráty, které propagují swinging, neznamená to nijak extrémní nárůst zájmu o tento alternativní životní styl. Zatím je dostupný jen pro bohatší vrstvy, zejména ve specializovaných klubech, na druhé straně se množí v tomto směru aktivity "běžných" jedinců, kteří je realizují v bytech nebo na chalupách. Uvidíme, jaký bude další vývoj...
________________________________________________________________________
Policie dopadla drogového dealera - dobrodince
Zpravodajství ČTK | 4.9.2003 | 13:56 | rubrika: Právo a krimi - Karlovarský kraj | autor: JKG
KARLOVY VARY 4. září (ČTK) - Karlovarská policie dopadla drogového dealera z Prahy, vybaveného patrně mimořádně vyvinutým sociálním cítěním. Sedmapadesátiletý muž dodával pervitin sedmadvacetiletému muži z Karlovarska. Podle policie mu drogu opatřil od roku 1999 do letošního srpna nejméně sedmnáctkrát, peníze si za ni prý ale nevzal ani jednou.
V případě pětadvacetiletého mladíka z Bečova nad Teplou na Karlovarsku ale už dealer s dobročinností přestal. Od loňského listopadu do letošního ledna prodal mladíkovi pervitin nejméně desetkrát a zinkasoval za to 10.000 korun.
Policie pražského dealera obvinila z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Prodejci hrozí trest odnětí svobody v délce od jednoho roku do pěti let.
Jelena Kriegelsteinová snm
________________________________________________________________________
Na diskotéce nabízel drogy
Mělnický deník | 4.9.2003 | rubrika: MĚLNICKO | strana: 15 | autor: (jan)
KRIMI
Borek - Sedmnáctiletý mladík z Příbrami dostal včera usnesení o zahájení trestního stíhání pro nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Mladému dealerovi se na house party v Borku u Dřís nevyplatilo nabízet extázi jednomu z členů bezpečnostní agentury. Ten ho totiž zadržel. Policie našla u mladíka šestnáct tablet extáze, což už je podle odborníků větší než malé množství. Muže policisté vyšetřují na svobodě.
(jan)
________________________________________________________________________
Miss Mirjana měla krutě mučit obřího striptéra
Ústecký kraj | 4.9.2003 | rubrika: Ústecký kraj | strana: 1 | autor: MONIKA PROCHÁZKOVÁ
Most - Nepředstavitelnou hrůzu si musel prožít devětadvacetiletý Michal Š. z Mostu, ještě před rokem pracující jako striptér XXL. Několik hodin byl podle svých slov bestiálně mučen. Dokonce si sám musel vykopat hrob, bodnout se nožem do nohy a vyrazit si kladivem zuby. Jeho trýzniteli měli být bývalá finalistka Miss ČR v roce 1993 Mirjana Patočková a její devětadvacetiletý přítel. Michalovi se tímto způsobem prý pomstili za to, že o nich vyprávěl, že berou a prodávají drogy. Mirjaně Patočkové a jejímu příteli hrozí vězení. Policie je stíhá za trestné činy ublížení na zdraví, omezování osobní svobody a vydírání. Muž je od pondělí ve vazbě, finalistka soutěže Miss ČR 1993 je stíhána na svobodě. K případu se včera odmítla vyjádřit. "Mluvila jsem se svým právním zástupcem a ten mi to nedoporučil," sdělila telefonicky. "Jde o ožehavý případ, vyjádření nevylučujeme, ponecháme ho na později," potvrdil advokát. "Byli jsme léta kamarádi, přišli pro mě domů a já s nimi odjel autem," vzpomíná mladík, jak začal den, na který do smrti nezapomene. Mirjana se svým přítelem odvezli Michala k mostecké vodní nádrži, kde ho po hádce zbili a zfetovali.
"Křičeli na mě, že o nich roznáším pomluvy. Začalo to fackou, pak do mě kopali a nacpali do mě pervitin zabalený v toaletním papíru," tvrdí zraněný muž.
Přestože rozhodně nepatří mezi střízlíky, bál se prý tak, že se téměř nebránil. Své udělala i droga. Pod jejím vlivem údajně měli být i pachatelé. "Poručili mi vlézt do kufru auta a odvezli mě za město,"
vzpomíná dál na otřesné chvíle Michal, který v té době ještě netušil, že ta největší hrůza ho teprve čeká. Když se totiž ocitl na neznámém místě, musel se nožem sám bodnout do nohy, kladivem si vyrazit zuby a rukama si hrabat vlastní hrob. "Přitom na mě házeli kameny, smáli se a říkali: Podívejte, jak je blbej, on nás poslouchá jako ovečka," vybavuje si další krutosti a vzápětí dodává:
"Já je prosil, ať mě nechají. Myslel jsem, že mě skutečně zabijí." Jako důkaz ukazuje tělo poseté podlitinami, naříznuté uši a jizvu na ruce, kterou mu prý způsobila nožem právě Mirjana. Šokovaný mladík si prý pak už jen vzpomíná, jak ho pachatelé opět naložili do auta a vyhodili před nákupním střediskem Krym v Mostě. Na ulici ležel v bezvědomí možná hodinu, než ho náhodou našel kolemjdoucí a zavolal sanitku. "Považoval jsem je za svoje kamarády, nikdy bych nevěřil, že jsou něčeho takového schopni," kroutil včera hlavou nad chováním svých bývalých přátel mladík, který si poležel týden v nemocnici a vyrovnat se s traumatem mu pomáhá psychiatr.
"Míša si určitě nic nevymýšlí. Je to hodný kluk, ale moc důvěřivý. A na to doplatil," povzdechla si mladá prodavačka z obchodu blízko domu, kde mučený mladík žije. "Když se vrátil z nemocnice, skoro jsem ho nepoznala. Člověk by nevěřil, co s lidmi dokáží udělat drogy," dodala smutně.
________________________________________________________________________
Darebáci nesmí mít šanci
Deník IMPULS | 5.9.2003 | rubrika: Politika | strana: 2 | autor: MILAN KOUKAL
KOMENTÁŘ
Mnohý darebák na Slovensku má vztek a možná i strach. Nemusí to být ani brutální vrah, násilník či únosce, ale i kuplíř, drogový dealer, vyděrač, převaděč. Od 1. září za třetí podobný trestný čin poputuje automaticky za katr nejméně na čtvrtstoletí.
Podobné zlotřilce jsme poznali zvláště poté, kdy prezident Havel amnestií vypustil z prostorů za mřížemi lidské hyeny. Dodnes se je Slovákům nepodařilo odstranit. Jejich bujení chtějí alespoň zabránit principem Třikrát a dost!
Naši lidovci v polovině 90. let s podobným návrhem už narazili v parlamentu. Údajně to chtějí zkusit znovu. Ministerstvo spravedlnosti však navrhuje tresty za výše uvedené rvačky s paragrafy alespoň zvýšit. K tomu by se ale mělo vyjádřit daleko víc lidí, nejen od reality odtržení reprezentanti.
________________________________________________________________________
Nejlepší fotografie světa!
Blesk | 5.9.2003 | rubrika: Blesk na víkend | strana: 6 | autor: Kateřina Nová, Karel Kopeček
World Press Photo
PRAHA - Svátek novinářské fotografie je na chvíli v Česku. Výstava nejlepších snímků z celého světa loňského roku má ukázat, co Země prožila: osudy zemí a států, ale i střípky života lidí, světoznámých i bezejmenných. Už 46. ročník soutěže World Press Photo představuje autory z 21 zemí světa. Na jejich fotografiích je smrt, slzy, strach, dojetí a bezmoc. Jiné jsou plné radosti, naděje, víry a štěstí. Takové jsou nejlepší snímky loňského roku. Výstava v pražském Karolinu je otevřena do 24. září denně od 10 do 18 hodin.
Michael Nichols (USA)
Theropitecus gelada, primát zhruba velký jako pavián, je posledním příslušníkem kdysi velké třídy
První cena v kategorii Příroda a životní prostředí
Brenda Ann Kenneally (USA)
Drew bydlí v Brooklynu. V ruce má marihuanovou cigaretu a leží na posteli se svou matkou Tatou, která kouří crack a má za sebou několik trestů za porušení zákona o drogách.
Druhá cena v kategorii Každodenní život
Justin Sutcliffe, (VB)
Žena omámená plynem je odvážena do nemocnice po říjnovém dobytí divadla v moskevském Paláci kultury, na který zaútočili čečenští teroristé
Třetí cena v kategorii Aktuality
Eric Grigoria (Armenie/USA)
Chlapec mezi vojáky a vesničany, kteří kopou hrob obětem zemětřesení v íránské provincii Qazvin, drží kalhoty svého otce a čeká na jeho pohřbení.
Vítězná fotografie World Press Photo snímek roku 2002
________________________________________________________________________
Marnivé Maroko
Cosmopolitan | 2.9.2003 | rubrika: Cesty | strana: 154 | autor: Jitka Moťková
Koberce, zlato, moře, nákupy, tajuplné uličky, horký písek, vůně koření, smlouvání, osmahlí muži nevídané krásy. Jitka Moťková vás vezme do Afriky. Teď hned!
Odsunuje váš drahý dovolenou na stále pozdější a pozdější termín? Nechtě bručouna doma a vyrazte na cesty se svou báječnou přítelkyní! Stanete se královnami z tisíce a jedné noci a ještě si přivezete spousty nádherných věcí do skříně i příbytku. Velbloudi vás pohoupají saharským pískem, vykoupete se v Atlantiku i ve Středozemním moři, vyhřejete se na plážích a prolezete královská města s jejich starodávnými centry a úzkými uličkami, které jsou plné obchodů s látkami, kořením, keramikou a skvosty.
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.1
Fás
Město ve vnitrozemí Maroka, založené roku 790 jako náboženské a duchovní centrum, proslulé řemeslnickými dunami. Ovšem návštěvy některých z nich jsou jen pro silnější povahy. Konkrétně u koželužských dílen počítejte přinejmenším s výraznou vůní linoucí se z kádí na ruční zpracování kůží. Navštivte kovotepecké, barvířské či tkalcovské dílny, kde můžete nejen nakupovat, ale i pozorovat řemeslníky při práci. Do změti fáských uliček se nikdy nevydávejte nejen bez adresy svého hotelu, ale raději si najměte někoho, kdo vás městem provede. Podmínky si vyjasněte předem!
Prohlédněte si: Medersu El-attarine nebo Bou Inania, muzeum marockého umění Musée du Batha (vstupné činí deset marockých dirhamů), mešitu Kairaouine, královský palác.
Kde přespat: V hotelu Wassim (67 dolarů za jedno lůžko, 96 dolarů za dvě).
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.2
Tandža
Pokud si pro start či naopak odjezd ze země vyberete toto někdejší přístavní město neřestí, čeká na vás svět plný poevropštělých restaurací, ale i obvyklé marocké obchůdky, tržiště a památky.
Prohlédněte si: Cisterny v El Jadida. Ty se svými 25 pilíři dříve sloužily jako rezervoár vody pro portugalskou pevnost v přístavu. Zrcadlení oblouku ve zbytcích vody sem láká filmaře ze všech koutů světa.
Kde přespat: V hotelu Solazur zaplatíte 59 dolarů za jednolůžkový a 77 dolarů za dvoulůžkový pokoj.
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.3
Marrákeš
Nejpopulárnější ze čtyř královských měst. V ulicích tu narazíte na tradiční nosiče vody v blýskavých červených uniformách, ale nakupovat u nich se raději nedoporučuje. Vodu si pořizujte výhradně v originálním balení po šesti lahvích zatavených v igelitu.
Prohlédněte si: Náměstí Djama el Fna (Shromaždiště mrtvých). Kdysi se tu konaly popravy, ale dnes se každý večer mění toto centrální náměstí, které je ve dne ovocným trhem, v místo setkání zaklínačů hadů, kejklířů, vypravěčů příběhů a prodavačů pochoutek, které připravují v desítkách malých stánků přímo před zraky chodců. Narazíte tu také na písaře, kteří ručně nebo na obstarožních psacích strojích pomáhají méně zdatným spoluobčanům vyhotovovat úřední a jiné dokumenty.
Kde přespat: Pokud neseženete levnější nocleh, ubytujte se v hotelu Sahara (25 až 30 dirhamů).
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.4
Vodopády Cascades ďOuzoud
Vodopády zurčí 167 km severovýchodně od Marrákeše, První největší vodopád spadá sto metrů do údolí, ve kterém se protékající řeka rozpadá do dalších malých vodopádů a bazénů.
Co si prohlédněte: Na klidnější části dolního toku řeky si sedněte do některé ze zdejších kaváren, tedy do rákosem zastřešených místností, kde si objednejte zdejší silný mátový čaj, k tomu nějakou marockou specialitu a přitom sledujte, jak se voda s hukotem řítí kolem vás.
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.5
Miknás
Před tisícem let vylákala Berbery z pouště úrodná krajina, v níž se dařilo olivovníkům. Založili tu město. V roce 1672 z něj sultán udělal své sídelní město a postavil 25 kilometrů dlouhé hradby s bránou Bab el-Mansour, paláce, ale i stáje, mešity a vodní nádrže.
Co Si prohlédněte: Mauzoleum Moulaye Ismaila a večerní náměstí El Hedim.
Kde přespat: V hotelu Ibis Moussafir (310dirhamů).
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.6
Sahara
Do marocké části Sahary se dostanete přes pouštní město Erfoud, kde vám budou nabízet mimo jiné do jantaru zalité údajné škorpiony. Tady si po řádné smlouvací proceduře najměte auto, které vás odveze přímo k první velké písečné duně Erg Chebbi, což vás vyjde na 500 dirhamů.
Levnější varianta: velbloud.
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.7
Rabat
Hlavní město země s pohledným historickým centrem, královským palácem, Hassanovou věží, Mauzoleem Muhammada V., 2300 let starou zříceninou Chellah, pevností Kasbe Oudaia, odkud máte nádherný výhled na moře, pláže, ústí řeky Bou Regreg a na město Sale, které se nachází na druhém břehu řeky.
Co si prohlédněte: Vyběhněte na nákupy do široké ulice Muhammada V., po nich zajděte na rabatskou pláž vstříc vlnám Atlantiku.
Kde přespat: V kempu Rabat (15 dirhamů) nebo v hotelu Marrákeš (40 dirhamů).
KOUZELNÉ ZASTAVENÍ č.8
Soutěska Todra
V nejužším místě je široká pouze deset metrů, ovšem stěny jako vystřižené z dobrodružných filmů dosahují až do výšky dvou set padesáti metrů. Údolí mezi skálami s klikatou říčkou Todrou je celkem klimaticky příjemným místem Maroka. Vedle laciných hotýlků pro horaly tu najdete také luxusní hotely nabízející veškerý komfort.
Co si prohlédněte: Neváhejte, najměte si zkušeného průvodce, jenž umí používat kompas, a vyšlápněte si do ústí tohoto přírodního divu. Nad soutěskou místní obyvatelé pěstují mátu, řeka vybízí k vykoupání a v každém hotelu můžete ochutnat skvělá jídla plná zeleniny.
Kde přespat: V Casablance v hotelu Kenzi Basma (jednolůžkový pokoj za 75 dolarů a dvoulůžkový za 105 dolarů).
Servis pro cestovatelky:
1 Jeden dirham jsou zhruba 3 Kč. Koupíte na místě za eura.
2 Nabruste jazyky a smlouvejte. Vždy a všude. Je to nejen šance, jak ušetřit peníze, ale taky vzrušující hra. Pamatujte na spropitné - bakšiš.
3 Samozvané průvodce žádající nepřiměřené peníze ihned rázně odmítněte. Praví turističtí průvodci mají příslušné průkazy a kvalifikaci.
4 Držte si kapsy. V místech s velkým pohybem lidí si hlídejte osobní věci a doklady.
5 Žádný hašiš. Přeprava a držení jakéhokoli množství drog se trestá.
6 Maroko je islámská země. Dlouhou sukni nebo volné kalhoty s sebou.
Jak se tam lehce dostanete:
- Firo-tour, www.firotour.cz, 13. 9. až 27. 9., 24 990 Kč
- Adventura, www.adventura.cz, 19. 9. až 12. 10., 19 190 Kč
- Nomád, www.nomad.cz, 19. 9. až 19. 10., 24 990 Kč
- eTravel.cz, www.etravel.cz, 5. 9. až 16. 9.; 16. 9. až 26. 9., 13 590 Kč
Na vlastní pěst: www.letuska.cz, www.letenky.cz. Nejnižší ceny letenek: 8000 až 14 000 Kč
________________________________________________________________________
Prodávala jsem bílé maso."
Cosmopolitan | 2.9.2003 | rubrika: Cosmo reportáž | strana: 144 | autor: Kateřina Průchová
Třiatřicetiletá Josefína patřila mezi elitu pražských prostitutek a kuplířek. Kateřina Průchová vám odhaluje všechna tajemství jehlami prošlapaných chodníků.
Bývalá hvězda pražského podsvětí Josefína tvrdí, že dostat se k prostituci je jednodušší než sehnat místo na poště. Sama si práci lehké děvy vybrala dobrovolně, přestože měla v kapse čerstvý výuční list prodavačky a rodiče za zády. Tolerantní otec a matka jí v osmnácti letech slavnostně předali klíče od bytu se slovy: "Bydli si ve vlastním a nechoď k nám vyjídat ledničku." Josefíně však brzy bylo jasné, že by se svou výplatou už v polovině měsíce neměla co jíst. Pár týdnů si půjčovala od kolegyň z práce a potom se rozhodla situaci radikálně řešit. Krást nepřipadalo v úvahu, protože se bála vězení, a tak se rozhodla, že se stane prostitutkou.
"PŮJDU ZA STO MAREK."
Euforie po listopadové revoluci byla v plném proudu. Jako rodilá Pražačka věděla, že štěstí najde v centru města, nejspíš na Václavském náměstí. Tamní pasáci ale na její podnikatelské aktivity nebyli zvědaví, a tak se záhy přesunula na Národní třídu, kde prostitutky pracují na vlastní pěst. Teprve když na Zlatém kříži prošlapala řadu večerů, seznámila se s místním prodejným personálem a opatřila si od něj potřebné know-how, odhodlala se přijmout prvního zákazníka. "Výrazně jsem se namalovala, vzala si krátkou sukni, boty na vysokém podpatku, rozpustila a rozčesala dlouhé blond vlasy a vyrazila. Udělala jsem sotva pár kroků, když vedle mě zastavilo nablýskané BMW. Německý turista mě vyzval, abych si k němu přisedla, a odvezl si mě do pětihvězdičkového hotelu. Za kompletní služby mi zaplatil sto marek." Jen co svírala v ruce první valuty, přehodnotila svoji původní představu "občas si něco přivydělat" a pustila se do rychlokurzu šlapání. Díky pravidelnému tréninku zakrátko dokázala za večer uspokojit i několik klientů. Průměrně si domů odnášela 4000 až 7000 korun. Vybavuje si ale i noc, kdy vydělala 17 500. Součástí večera byl tehdy i double striptýz pro větší společnost boháčů, které jednoho po druhém s kolegyní uspokojily orálním sexem. Většinu vydělaných peněz dokázala stejně jako ostatní prostitutky rychle utratit za nákupy a na diskotékách. Mezi nejvyhledávanější podnik patřil klub Repre. Personál si nepotrpěl na bonton a hostu s patřičně nacpanou peněženkou dovolil splnit si i ta nejtajnější přání, která by se ve slušném podniku dala realizovat jen za asistence vyhazovače nebo policejní eskorty. Josefína tak mohla nejen pít a nenucené se bavit, ale také tančit na stole, rozbíjet skleničky nebo se pokoušet o neobjednáný striptýz. Peníze, které nestačila utratit v noci v Repre, dala do oběhu při nakupování kosmetiky, spodního prádla, šatů nebo lodiček. Neobtěžovala se také používat MHD, a tak se i její časté jízdy taxíkem podílely na astronomickém stoupání životních nákladů. Výsledkem byla výpověď v bývalé Jednotě a práce na plný úvazek v centru Prahy.
"JSEM JEDNIČKA V ORÁLNÍM SEXU."
Pohodlná Josefína rychle pochopila, že k vydělávání peněz ani nemusí používat nejintimnější ženský orgán, ale stačí, když vybrousí praktiky orálního sexu. Ten se naučila zvládat i přes kondom a brzy se stala díky svému umění vyhledávanou. Stačilo jí pouhých pět minut k uspokojení klienta, aby si vydělala minimálně 500 až 1500 korun. Orální sex představuje na ulici nejžádanější službu, protože se dá provozovat v podstatě kdekoli -nejčastěji v autě. Josefína patřila mezi slušnější prostitutky, které si zakládají na hygieně. Po každém klientovi odcházela do nočních barů na toaletu, kde si vyčistila zuby a upravila se pro dalšího zákazníka. Josefína ale moc dobře věděla, proč to dělá. "Neexistoval velký výběr kondomů a ty, co se u nás prodávaly, chutnaly strašně. Připadala jsem si, jako bych lízala zahradní hadici." Brzy si vybudovala stálou klientelu, kterou tvořili jak spořádaní otcové tří dětí, důsledné dodržující svůj návštěvní řád, tak bohémští umělci. "Pochopitelně jsem využívala své dobré pověsti a často si diktovala ceny. S někým jsem šla do postele za dva tísíce, jiný zákazník zaplatil dvojnásobek. Záleželo také na vkusu a osobních úchylkách. Jeden po mně chtěl, abych mu demolovala auto: rozbíjela rádio, přístrojovou desku anebo típala cigarety o sedačky. Velmi netradiční požadavek měl jistý vysokoškolský profesor, který za mnou chodil s lepenkovou krabicí. Musela jsem po ní na jehlách skákat a nadávat, zatímco on masturboval. Platil mi pět set korun, aniž se mě dotkl. S jinými muži jsem si dokonce v autě jen zakonverzovala, třebaže jsme se původně domluvili na sexu. I tak mi ale zaplatili a ještě si pochvalovali, že rozhovor se mnou byl lepší než orgasmus," chlubí se mistryně v ústním ukájení.
"PŘEŽIJE JEN NEJSILNĚJŠÍ."
Mladá prostitutka od ostatních holek brzy odpozorovala, že je výhodnější peníze inkasovat zásadně předem a ještě se nechat od zákazníka odvézt zpátky na stanoviště. Nikdy také neodjížděla s cizím mužem, aniž její kolegyně nevěděly, kam jede. Prostitutky se mezi sebou navzájem před rizikovými klienty varovaly. Zpráva o zavražděné prostitutce dokázala na několik dní téměř vyčistit ulice. Pokud však pouličním dělnicím zrovna nešlo o život, nastoupil tvrdý konkurenční boj o peníze. Závist, podvody a pomluvy často končily rvačkami. Josefína měla díky svým tělesným proporcím šanci vybojovat si silnou pozici. "Často jsem se musela prát. Vybavuju si, jak si jedna šlápota sundala jehly a chtěla mi podpatkem roztrhnout obličej. Jindy na mě šla mladá cikánka s nožem. Na denním pořádku byly vyrvané vlasy a škrábance od nehtů. Holky se rvou jinak Jsou zákeřnější a jako zbraně používají dlouhé nehty nebo parfémy nastříkané do očí. I když nemají tak velkou sílu, často se dokážou zřídit k nepoznání. Nejhorší trest své sokyni připravíte, když ji ostříháte dohola nebo jí pořežete tvář tak, aby nemohla dál vykonávat své řemeslo."
"OBCHODOVALA JSEM S DĚTMI."
Psal se rok 1993, když si Josefína uvědomila, že má talent na domlouvám výhodných zakázek. Když si vybudovala solidní postavení a našetřila menší kapitál, rozhodla se začít sama "podnikat" a obstarala si první prostitutku. Pořídila ji na objednávku od cikánů, kteří se obchodem s bílým masem zabývali. Scénář byl vždycky stejný: někde na nádraží oslovili mimopražskou slečnu, která utekla z domova a byla ochotná udělat pro peníze cokoli. Pohostinná Josefína ji ubytovala ve svém bytě, nakoupila oblečení a dala základní lekci o práci na ulici. Sama jí pak sháněla zákazníky a podělila se o nabyté peníze. Polovinu si nechala, z druhé odečetla náklady a výdělek pro svou ovečku. Jednou pro ni pracovala dívka, která byla ještě pod zákonem. Pravidlo ulice zní jasně: za nezletilou se platí minimálně dvojnásobek běžné ceny. Když ale poprvé uviděla čtrnáctiletou Ivetu, kterou koupila za 300 marek, zhrozila se její nevinné tváře. "Objednala jsem si sice holku, která vypadá mladě, ale netušila jsem, že mi přivedou dítě. Chtěla jsem ji hned vrátit, protože jsem nevěřila, že dokáže pracovat v tempu, v jakém jsem byla zvyklá makat já. Cikáni mě ale ujistili, že je neskutečně výkonná a že se budu divit, co všechno mi předvede. Měli pravdu. Iveta sex milovala a chlapi po ní šíleli." Nezletilá venkovanka, která se prodávala na nádraží za polévku nebo guláš, si brzy zamilovala život ve velkoměstě. Než z ní Josefína mohla těžit, musela projít její odbornou péčí. "Holky z nádraží nejsou žádné princezny. Musela jsem zjistit, jestli je zdravá, nemá filcky nebo nějakou plíseň," vysvětluje. Následovala návštěva u kadeřníka a nákupy. "Všechny kšefty jsem jí domlouvala sama. Ivetu jsem vozila až na místo určení. Kombinace jejího nízkého věku a znalosti většiny sexuálních praktik chlapy strašně rajcovala. Častokrát si ji objednával známý a kontroverzní majitel jedné pražské diskotéky. Za hodinu s ní zaplatil čtyři tisíce korun. Nebylo ale výjimkou, že po uplynutí zaplacené hodiny se s Ivetou vrátil, dal mi další peníze a zase zmizeli. Raději jsem se ani své svěřenky nevyptávala, co s ním provádí. Stačilo, když mi Iveta prozradila, že chtěl, aby mu čurala na ruce, a už jsem nechtěla vědět víc. Často se vracela úplně mokrá a zpocená. Do sexu dávala opravdu všechno." Obchodovat se čtrnáctiletou školačkou znamenalo riskovat minimálně šest let kriminálu, a tak se Josefína po čtyřech měsících rozhodla poslat Ivetu zpátky na Moravu. Zabalila jí dva kufry značkového oblečení a přidala deset tisíc korun, které stačila z jejích podílů ušetřit. Sama si na Ivetě po odečtení nákladů vydělala asi padesát tisíc korun.
"OSTŘÍHALA JSEM JI DOHOLA."
Protřelé kuplířce dalo velkou práci, aby našla za Ivetu stejně dobrou náhradnici. Nakonec přemluvila svou kamarádku z dětství Janu, která si za svobodna pořídila dítě a prostituci později provozovala, aby ho uživila. Josefína jí předala většinu svých zkušeností a udělala z ní stejnou profesionálku, jakou byla sama. Jana nakonec pracovala sama na sebe a mně dávala jen takzvanou pinku, tedy provizi z dohozeného kšeftu. U lepších klientů představovala pět set až tisíc pět set korun." Další zaměstnankyní jejího soukromého veřejného domu byla dvacetiletá Adéla, která se po třech měsících šlapání zamilovala do jednoho ze svých klientů, zanechala pouličního řemesla a začala žít normální život. Pořádnou lekci dostala Josefína od Diany, která jí hned při první příležitosti vykradla byt a zmizela. Když se rozzuřené Josefíně podařilo ji vypátrat a zjistit, že z Diany už peníze nevymáčkne, pomstila se jí po svém. Přímo v centru města ji v noci ostříhala dohola, surově zbila a svlékla do naha. Samozřejmě jí také zakázala docházet na Národní třídu.
"JSEM VZORNÁ MATKA A MANŽELKA."
Josefína se prostitucí a kuplířstvím živila téměř deset let. "S žádným ze svých klientů jsem ale nezažila orgasmus a ani jsem nikomu nedovolila, aby mě orálně uspokojil nebo líbal na ústa. To byly věci, které jsem si přísně střežila pro své soukromí a manžela." Toho potkala náhodou v kavárně a rychle se do sebe zamilovali. O pět let starší montér Filip neměl ani tušení, jakou minulost má jeho nastávající. Začátky jejich vztahu byly romantické a Josefína na ně ráda vzpomíná: "Byla jsem opravdu zamilovaná. Měli jsme svatbu, přišla jsem do jiného stavu a radovala se, že budu mít normální rodinu a budu žít jako ostatní lidé. Načas jsem dokonce přestala dělat svoji práci. Krátce po porodu ale Filip začal hodně pít a můj obrázek úžasné rodiny se začal rozpadat. Byla jsem zvyklá na dostatečný přísun peněz a muž ho zajistit nedokázal. Když syn trochu povyrostl, vrátila jsem se na ulici." Filip by ale musel být slepý, aby si časem nevšiml podivného chování své ženy. Během jedné hádky na ni uhodil, kde bere peníze a tráví noci. S nevinným úsměvem na tváři mu Josefína odpověděla, že kdysi pomáhala kamarádkám namlouvat bohaté "nápadníky" a občas za to od nich dostane provizi. Manžel se s její verzí spokojil a už se dál nevyptával. "Možná je naivní a opravdu nic neví. Možná ani nechce vědět. Nemám vůči němu ale žádné výčitky svědomí." Josefína svou minulost stále tají. Už víc než rok se prostitucí neživí a pracuje v supermarketu jako prodavačka v lahůdkách. "Už jsem párkrát měla nutkání se vrátit zpátky, ale neudělala jsem to. Je ale pravda, že zrovna nedávno jsem dvěma holkám za peníze dohodila kšeft. Finance se hodily, kluk potřeboval školní pomůcky."
Kladivo na kuplířky
1. Živit se kuplířstvím? Cosmo jednoznačně praví ne! Stejnou "živnost", jakou provozovala Josefína, patrně prováděla i čtyřiapadesátiletá překupnice drog z Chebu. V jejím bytě totiž policisté 25. července objevili nejen půl kilogramu pervitinu, ale též dvaatřicetiletou ženu, kterou dealerka omamných látek dva roky věznila v nelidských podmínkách. "Z místnosti čpěl strašný zápach. Žena tam ležela mezi lejny a kolem pobíhali dva psi," prozradil jeden ze svědků.
2. Co může stát udělat s její věznitelkou, pokud by se mu podařilo prokázat jí trestný čin kuplířství? Jestliže svoji oběť přiměla nebo svedla k provozování prostituce, podívá se za mříže až na tři roky.
3. Pět let bude požívat vězeňskou stravu, jestliže ji donutila "šlapat" za . použití násilí (případně zneužila její tísně či závislosti).
4. Nahrabala si za prostituci své nedobrovolné nájemnice slušný obnos nebo ji prodávala za spolupráce chebské mafie? V cele by mohla pobýt dva až osm let. |
|
|
| Taker |
| Jó jó Holand ten to vede. K+ tamním politikům. |
|
|
|
