| breeder |
Začne škola. Nač se s dětmi připravit?
Mladá fronta DNES | 27.8.2003 | rubrika: Publicistika | strana: 6 | autor: RADEK KEDROŇ
Drogy, šikana a nebezpeční řidiči - to jsou tři hrozby, před nimiž dospělí nikdy žáky zcela neuchrání
Neexistuje větší strašák pro rodiče než drogy. S počátkem školního roku však jejich děti čekají i další úskalí.
Praha - Když loni v říjnu zemřel na předávkování čtrnáctiletý Honza z pražského sídliště Řepy, byl to pro mnohé šok. Tak mladý, a už ho semlely drogy. Navíc nešlo o problémové dítě, jehož si rodiče nevšímají a jež vychovává ulice. Naopak. Starali se, chodili pravidelně na třídní schůzky, týden co týden telefonovali učitelům. Přesto jim uniklo, že jejich syn už v jedenácti zkoušel marihuanu, což policistům potvrdili Honzovi známí. Stejně jako to, že si ho drogy poprvé našly na chodbách školní budovy. Vypadá to jako naprosto výjimečný případ, ale není. Výjimečný je jen tím koncem. Průzkumy i skutečné případy, které leží policistům ve stolech, spíše potvrzují, že školáci mají k drogám neuvěřitelně blízko.
Pervitin si kupovala za sex
Představte si tuctovou třídu osmáků na jednom pražském sídlišti. Marihuanu vyzkoušela dobrá polovina žáků, někteří okusili i něco tvrdšího - pervitin. Jsou to většinou kluci. Ale také jedna ze dívka. Po pár zkušebních dávkách přijde tvrdá realita. Za drogy se přece platí a dívka najednou neví, kde na pervitin, který jí nabízí útěk do říše snů, brát peníze. Její spolužáci, ti, co mají drogu vždycky po ruce, vymyslí "nepeněžní plnění". Za dávku jim má teprve čtrnáctiletá dívka nabídnout sex. Přistoupí na to a se spolužákem-dealerem souloží. Že je to neuvěřitelný příběh? Možná, ale tento se odehrál v Praze. "Na případu stále pracujeme," říká kriminalista, který síť drogových vztahů v nejmenované škole rozplétá. Tvrdé drogy zkrátka neohrožují jen středoškoláky, koketují s nimi už i děti ze základních škol. Většinou tomu rodiče ani vedení základních škol nechtějí věřit. Nicméně průzkumy hygieniků mezi nezletilými hovoří jasně: marihuanu nebo hašiš kouřilo každé páté dítě ve věku od čtrnácti do patnácti let, zkušenost s extází, toluenem, pervitinem či heroinem má zhruba sedmnáct procent z nich. Výzkum rovněž ukázal, že děti čím dál lépe vědí, kde si dávku sehnat. Školákovi, který zatouží třebas po pervitinu, stačí zpočátku i padesátikoruna, kterou dostal od rodičů na svačinu. "Když pak rodině oznámíme, že jejich dítě má problémy s tvrdými drogami, nechtějí nám věřit. Téměř ve stu procentech se jejich hněv otočí proti nám. Raději věří svým dětem, které jim vyprávějí, že jsou čisté, a drogové příznaky považují za projevy puberty," vypráví sociální pracovník z jednoho pražského sídliště Ondřej Žák.
Nebezpečná cesta do školy
Pár dnů po začátku loňského školního roku sepsali žáci ze Základní školy Brigádníků v Praze mrazivý dopis. "Jak to, že Vašek umřel, když dodržoval vámi vymyšlená pravidla?" zněla klíčová otázka psaní, které reagovalo na smrtelnou nehodu jejich kamaráda. Jedenáctiletý Vašek šel tehdy po přechodu pro chodce na křižovatce ulic V Olšinách a Solidarity v Praze 10. Řádně se rozhlédl a teprve pak vstoupil na vozovku. Řidič přijíždějícího peugeotu mu dal přednost, jenže méně pozorná jednapadesátiletá žena za volantem Renaultu Twingo v dalším pruhu nezastavila. A žáka páté třídy smetla. Na nebezpečný přechod v blízkosti školy přitom upozorňovali učitelé i rodiče už v minulosti. Až teprve smrt Vaška věci rozhýbala a před několika měsíci nechaly úřady před přechod namontovat zpomalovací práh. Dopis spolužáků, který byl obžalobou úřadů, policistů a politiků neschopných zajistit školákům bezpečnou cestu do školy, jen podtrhl riziko, s nímž musí počítat každý rodič: že se jejich dítě stane obětí nepozorného řidiče. Z policejních statistik vyplývá, že nejtragičtějším měsícem pro děti na ulicích je právě začátek školního roku, tedy září. "U sto padesáti přechodů ve městě budou hlídkovat v září a možná i v říjnu strážníci. Vybrali jsme ta nejrizikovější místa, ale tolik mužů, abychom je mohli postavit ke všem, bohužel nemáme," říká radní Rudolf Blažek, který má v Praze - městě s nejhustším dopravním provozem - na starosti bezpečnost. "Ať se budeme snažit sebevíc, stejně všechny děti neuchráníme. Navíc například návrat osmiletého dítěte z poklidného venkova, kde trávilo prázdniny, do reality velkoměsta je vždycky těžký. Vysvětlit mu, že musí dávat v ulicích větší pozor, je ještě obtížnější," zdůrazňuje Blažek. Experti z Ústředního automotoklubu připomínají, že přesto je nutné děti naučit správným návykům. "Nejúčinnější metodou je vlastní příklad. Maminka, která nutí přecházet vzpírající se dítko na červenou nebo přechází s kočárkem těsně za stojícím autobusem, takovým vzorem určitě není," míní a přidávají černá čísla. Jenom loni zahynulo na silnicích dvanáct dětí-chodců, těžce zraněno jich bylo 199.
Šikana, šikana a ještě šikana
Ti silnější bodají spolužáky nožem, píchají je špendlíkem, nařezávají jim uši žiletkou, sprchují je ledovou vodou, nutí jíst z podlahy, ničí jim školní pomůcky... Šikana může mít stovky podob. "Přiznal se mi, že jej banda hodila na topení. Pak těch ran bylo víc. Hlavně na prstech. Ti chuligáni mu je dávali do svěráku. Proto jsme se nevodili za ruce...," popisovala příběh svého kamaráda čtrnáctiletá Šárka Nevídalová v loňské soutěži Jak to vidím já. Její kamarád byl jedním z těch, kdo okusil na vlastní kůži, co je to šikana. Podle posledního výzkumu mají podobné zkušenosti čtyři z deseti dětí. Vinu nenesou jen ti, co šikanují, ale především dospělí, kteří nad krutostí dětí zavírají oči a mnohdy paradoxně vše otočí proti týraným. Učitelé mají dětem za zlé, že poškodily jméno školy, spolužáci se jim posmívají. "Můj syn dodnes trpí úzkostně depresivním syndromem. Zažil šikanu, ale policie, škola ani ministerstvo školství nic nezjistily," řekla nedávno MF DNES Monika Mrázová, která raději své dítě před strašákem jménem šikana "skryla" v jiné škole.
***
Co dělat...
... aby děti nebraly drogy
(radí Karel Nešpor, primář Oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnice a Ladislav Csémy z Psychiatrického centra Praha)
* získat jejich důvěru a umět jim naslouchat
* naučit se s nimi vhodně mluvit o drogách a alkoholu
* nepřipustit, aby se nudily
* naučit je zdravému sebevědomí; komplexy jsou nejkratší cestou k drogám
... abychom poznali signály, že je dítě šikanováno
(z materiálů ministerstva vnitra)
* bojí se chodit do školy
* vyžaduje, aby pro ně rodiče chodili po vyučování
* ze školy se vrací hladové, i když dostává svačiny
* výrazně se horší jeho prospěch
* začíná zadrhávat při řeči
* křičí ze spaní
* pokouší se o sebevraždu nebo jí vyhrožuje
* ztrácí peníze nebo osobní věci
* má na těle modřiny, škrábance, popáleniny či řezné rány
* začíná krást
... když se šikana objeví
* pokud dítě šikanuje učitel, obrátit se na ředitele školy; není-li případ řádně vyšetřen, obrátit se na školský úřad, školní inspekci nebo na ministerstvo školství
* závažné případy je třeba oznámit policii
... aby přežilo cestu do školy
(radí policista Roman Konečný)
* naučit ho: nepřecházet mezi zaparkovanými auty nebo v místech, kde není výhled
* přecházet na přechodech
* zastavit a rozhlédnout se před vstupem na silnici
* chodit pokud možno se spolužáky
* ovládat základní dopravní značky
* znát význam světel na semaforu
* nejezdit samo na kole a nezapomínat si cyklistickou přilbu
* nehrát si na vozovce a v její blízkosti
________________________________________________________________________
Whitney odvedli manžela přímo od stolu
Blesk | 27.8.2003 | rubrika: Poslední strana | strana: 24 | autor: (INT, so)
Policejní zátah na známého zpěváka jako z akční kriminálky
ATLANTA - Poklidná večeře při svíčkách v romantické restauraci na předměstí Atlanty. U stolu proti sobě sedí popová hvězda Whitney Houston (40) a její manžel Bobby Brown (33). Právě si dávají moučník, když dovnitř vtrhne po zuby ozbrojené komando. Bobby okamžitě dostává na ruce pouta a je odveden do policejní vazby v Alpahrettě. Whitney beze slova a s vytřeštěnýma očima sleduje policejní zátah, pak se usedavě rozpláče...
Zpěvák Bobby Brown je pěkný ptáček. Propadl drogám, jezdí autem pod vlivem alkoholu, svou manželku často bije. Několikrát si už pobyl i za mřížemi. U posledního soudu dostal podmínku, ale jako varování mu to nestačilo. Zase ho načapali s heroinem v kapse, navíc odmítá chodit na veřejně prospěšné práce a protidrogovou léčbu, jak mu to uložil soud. Úřadům už došla trpělivost a na Browna byl vydán zatykač. Pak už stačil jen šikovný anonym, že zpěvák večeří v restauraci, a Bobby skončil v klepetech.
"Byl zatčen pro soustavné porušování pravidel podmínečného propuštění a zůstane ve vazbě až do středy, kdy dojde k dalšímu soudnímu líčení," uvedl policejní mluvčí okresu DeKalb Mikki Jones.
Whitney Houston se zhroutil celý svět. Nedávno s Bobbym otěhotněla a věřila, že šťastná událost pomůže vyléčit jejich notně pochroumaný vztah. Takhle je ale jasné, že těhotenství a možná i porod prožije bez manžela po svém boku. Také ona se zapletla s drogami a málem si tím zkazila celou kariéru. Podle svých blízkých už je ale ze závislosti venku a na správnou cestu chtěla vytáhnout i svého manžela. Když bude ve vězení, nebude mít ale na jeho převýchovu žádný vliv.
________________________________________________________________________
USA zpřísňují akce proti pašerákům drog
Hospodářské noviny | 27.8.2003 | rubrika: svět | strana: 6 | autor: Radim Klekner
Kolumbijské gerily obchodující s kokainem se rozhodly spojit své vojenské struktury
Spojené státy se rozhodly obnovit společný program s vládou v Bogotá, v rámci kterého kolumbijské letectvo po konzultaci s Američany sestřelovalo podezřelé letouny, jež by mohly na své palubě nést zásilky drog. Projekt byl zastaven přede dvěma lety poté, co Peru sestřelilo omylem stroj s rodinou amerických misionářů. Program, který dříve spadal do kompetence CIA, bude nyní podle deníku The New York Times řídit přímo ministerstvo zahraničí. Američané přitom dodají Kolumbijcům nejenom malé průzkumné letouny typu Cessna, nýbrž také rádiové zařízení a speciálně cvičené agenty, kteří hovoří španělsky. Ti se budou moci napojit přímo na centrálu ve Washingtonu, která ověří údaje týkající se poznávacích znaků a charakteristik podezřelých letadel. Pentagon pak vydá doporučení, zda má být stroj přinucen k přistání. "Cílem programu obnovené spolupráce s Američany není podezřelé letouny sestřelovat, chceme především zjistit, jakých leteckých koridorů pašeráci drog používají," řekl náměstek kolumbijského ministra obrany Andrés Soto citovaný deníkem Miami Herald. Piloti kolumbijského letectva budou moci po předchozí konzultaci s Američany na neidentifikované stroje zahájit palbu s cílem přinutit je k přistání. Té musí ale předcházet výstražná palba do vzduchu. "Celá posádka průzkumných letounů bude nyní mluvit jedním jazykem," zdůraznilo ve svém stanovisku americké ministerstvo zahraničí. Program zůstane zatím omezen na Kolumbii. Ta v uplynulých letech sestřelila či přinutila k přistání tři desítky podezřelých strojů, aniž by se ovšem na akcích podíleli také Američané. Dalších čtyřicet letounů s pašeráky drog se stalo kořistí Peruánců. Dvacátého dubna 2001 sestřelily peruánské stíhačky letoun s americkou misionářkou Veronikou Bowersovou a její malou dcerkou Charity. Případ vyvolal ve Spojených státech vlnu kritiky. Při podobném incidentu zaviněném špatnou identifikací cíle svrhl stroj kolumbijského letectva v roce 1998 tříštivou bombu, vyrobenou v USA, na vesnici Santo Domingo, ve které se měli zdržovat levicoví povstalci. Při bombardování zahynulo sedmnáct civilistů. V souvislosti s incidentem v Santo Domingu a obnovením spolupráce s Američany rezignoval v pondělí na svůj úřad velitel kolumbijského letectva generál Hector Fábio Velasco. Hlavní gerilová skupina v zemi, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARS), které své aktivity financují díky obchodu s drogami, včera naopak oznámila, že spojuje své vojenské struktury s Národní osvobozeneckou armádou (ELN). Podle odhadů CIA dopraví pašeráci napojení na povstalce každý týden do USA tři tuny kokainu.
________________________________________________________________________
Kolumbijský drogový baron odsouzen v USA ke 30 letům vězení
Zpravodajství ČTK | 26.8.2003 | 19:38 | rubrika: Politika - USA, Kanada a OSN | autor: PEK
MIAMI (USA) 26. srpna (ČTK) - Trest odnětí svobody na 30 let dnes vynesl soud v americkém Miami nad významným členem drogové mafie v Kolumbii Fabiem Ochou. Uznal ho vinným z pašování drog do USA a praní špinavých peněz.
Ochoa byl blízkým spolupracovníkem někdejšího šéfa medellínského drogového kartelu Pabla Escóbara. Je nejvýznamnějším představitelem kartelu, jaký kdy byl do USA předán od roku 1997, kdy Kolumbie provedla změny v ústavě, umožňující vydávání svých občanů do ciziny.
Za to, že se podílel na síti, která pašovala do USA zhruba 30 tun kokainu měsíčně, byl 45letý muž odsouzen ke 365 měsícům nepodmíněného vězení a ke 25.000 dolarů pokuty. Rozsudek vyslechl se zavřenýma očima, poznamenali očití svědci.
Ochoa patřil v 80. letech k nejaktivnějším pobočníkům bosse Escóbara, kterého policie zastřelila v roce 1993. Již v roce 1990 se Ochoa vzdal kolumbijským úřadům, se kterými uzavřel dohodu a po šesti letech byl propuštěn. V roce 1999 byl však opět zatčen a poté předán Američanům.
Kolumbie je podle odborníků největším producentem kokainu na světě. Ročně ho vyrobí zhruba 580 tun, z nichž až tři čtvrtiny se podle odhadů pašují do USA.
pek mik
________________________________________________________________________
Prahu děsí kapsáři
Deník IMPULS | 27.8.2003 | rubrika: Čechy, Morava, Slezsko | strana: 5 | autor: MILAN KOUKAL
Hlavnímu městu se daří potlačovat pouliční kriminalitu kamerami
Dva tisíce Pražanů sdělilo magistrátu, kde a čeho se ve svém městě nejvíce bojí. Strach má i náměstek primátora.
PRAHA Dolní část Václavského náměstí, Staré Město a Malá Strana - to jsou místa v hlavním městě, kde se lidé nejvíce obávají darebáků, kteří by mohli ohrozit jejich zdraví a majetek. Zjistil to pražský magistrát v nedávném reprezentativním průzkumu, kterého se zúčastnilo dva tisíce Pražanů.
Pětina z nich za nejnebezpečnější považuje některé části Žižkova, Holešovic a Karlína. Naopak jako nejvíce bezpečné z ankety vyšly Ruzyně, Zličín, Kbely, oblast Holyně, Hlubočep, Jinonic, Pitkovice a Čestlice.
"Já osobně mám nejnepříjemnější pocit v neblaze proslulém parku před Hlavním nádražím," řekl včera Deníku Impuls náměstek pražského primátora Rudolf Blažek, jenž má na starosti bezpečnost. "Do metropole plné lidí se stahují kriminální živly nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí," připomněl Blažek.
Pocit bezpečí Pražanům nejvíce kazil problém kapsářství a drog, dále nezaměstnanost a bezdomovectví. Největší znepokojení vyvolávali kriminální recidivisté, drogoví dealeři a občané bývalého Sovětského svazu. Po nich následovali Albánci.
Téměř polovina účastníků průzkumu doporučovala zvýšení počtu policistů v ulicích a jejich lepší vybavení. Stejný počet dotázaných by ochotně platil jedno procento ze svého příjmu na zvýšení bezpečnosti pražských ulic.
V boji se zločinem výrazně pomáhá kamerový systém s více než sto padesáti dobře ukrytými kamerami, které nepřetržitě hlídají nebezpečná místa. "Podle našich zkušeností se tam podařilo snížit kriminalitu o třetinu, někde dokonce o polovinu. V rozmísťování dalších kamer pokračujeme," uvedl k tomu Blažek.
Pražané se nejvíce cítí ohroženi:
kapesní krádeží (52 %)
ublížením na zdraví (37 %)
vykrádáním aut (36 %)
bytovými krádežemi (36 %)
sexuálním napadením (29 %)
znásilněním (28 %)
výtržnictvím (27 %)
rvačkou (25 %)
Pramen: pražský magistrát
Můstek ve spodní části Václavského náměstí je podle Pražanů největším rájem darebáků
Foto: Martin Sládek
________________________________________________________________________
Drogy cestují vzduchem
Deník IMPULS | 27.8.2003 | rubrika: Události | strana: 4 | autor: MILAN KOUKAL
Pašeráci, kteří převážejí narkotika letadlem, občas přijdou o život
Cestu do Prahy si nepříjemně zkomplikoval sedmadvacetiletý španělský turista, když v jeho zavazadle celníci na ruzyňském letišti našli 6,2 g hašiše.
PRAHA Hašiš a marihuana jsou drogy, které se k nám nejvíc pašují letecky. "Loni jsme v Ruzyni odhalili na dvě stovky případů, což je šedesát procent celkového množství deliktů zjištěných v celé republice," řekl Deníku Impuls specialista, jenž se bojem proti pašování úspěšně zabývá a z důvodů utajení si nepřál zveřejnit své jméno.
"Převažují listovní zásilky. Naši narkomani v létě provozují takzvanou drogovou turistiku: Ze zahraničí posílají leteckou poštou drogy na adresu kamarádů či svoji vlastní. Většinu takové pošty však poznají speciálně vycvičení psi," dodal zdroj .
Jak nám dále prozradil, na ruzyňském letišti již celníci odhalili různé druhy úkrytů. Nechybělo například oplétané horolezecké lano, ve kterém byla trubička ukrývající 4,5 kilogramů kokainu. Na černém trhu by se toto množství prodalo nejméně za sedm milionů korun.
"Například v Thajsku se z hašiše a opia lisují barevně pomalované figurky. Viděl jsem i sádrové sošky psů, které měly v zádech kokain. Pachatelé využívají úkryty v obalech CD, audiokazet či velkých čokolád, složených map, upravených knih. Loni jsme v Ruzyni zadrželi Poláka, který přiletěl ze Sao Paula. Ten měl v kufru boty, v jejichž podrážkách bylo 2,1 kilogramu kokainu," vypočítává.
Mnozí pašeráci se spoléhají na vlastní tělo, různé tělní dutiny. "Samozřejmě pořád jsou takzvaní polykači, kteří spolknou mnoho kondomů s drogami. Bohužel, někdy kondom praskne a kurýr umírá. Prvním případem u nás byl Peruánec. Ovšem nedávno tak v Ostravě zahynul mladý český kurýr. Pro pár tisíc dolarů odměny."
O nepříjemných zkušenostech s touto metodou pašování můžou vyprávět i v cizině: Na letiště ve Frankfurtu nebo Londýně přiletí speciální letadlo přímo z Kolumbie. V letadle celníci zadrží třeba šedesát polykačů nacpaných kondomy. Pak musejí čekat, až se pod úředním dozorem zcela vyprázdní, o všem sepsat protokoly.
________________________________________________________________________
Drogy prozradily jméno Šafařík
Sport | 27.8.2003 | rubrika: Lední hokej | strana: 21 | autor: Richard Šíma
VSETÍN - Nejpřísnější mlčenlivost dodržují policisté v případu českého hokejisty, který se měl zaplést do obchodů s drogami. Celá kauza byla odhalena na Valašsku, všechny indicie směřují k jedinému jménu - Michal Šafařík.
Policisté na Vsetínsku vypátrali podle deníku Blesk síť výrobců a dealerů drog a při šetření případu vyšlo najevo, že mezi odběrateli zakázaných látek figuroval také jeden český hokejista. Kriminalisté striktně odmítali sdělit jeho jméno, protože se mělo jednat o důležitého svědka. Vyšlo však najevo, že dotyčnou osobou je hráč, jenž se může chlubit nedávným ziskem titulu slovenského mistra. Slovenskou ligu vyhrál v uplynulé sezoně Slovan Bratislava a jeho dres oblékali čtyři Češi. Daniel Seman, Miroslav Javín, Petr Pavlas a Michal Šafařík. A právě Šafaříkova stopa vede přímo do Vsetína, protože odtamtud hráč na Slovensko odešel, zatímco zbylí tři hráči s tímto klubem mnoho společného nemají.
"Jméno vám v žádném případě nesdělím," stál si na svém vsetínský kriminalista Ivo Novák. "Mohu jen uvést na pravou míru některé informace, které již kolují. Hráč v žádném případě drogy nevyráběl ani neprodával." Přesto se dostal na policejní seznam. "Jeho jméno se v celé kauze objevilo v souvislosti s odprodejem drog pro vlastní potřeby," řekl ještě Novák s tím, že hráč, jehož jméno striktně odmítal sdělit, byl vyslechnut jako svědek.
Jiný policejní zdroj však deníku Sport potvrdil: "Ano, pokud máte na mysli toto jméno, pak jste velice blízko," řekl policista, jenž odmítl sdělit své jméno.
A reakce okolí? Nikdo ze zasvěcených nechtěl být jmenovitě uveden, ale jen jeden dotázaný hokejový činovník se podivil: "Michal Šafařík? Toho bych v žádném případě na takovou věc netipoval, ale stát se může všechno," pověděl nejmenovaný manažer. "Ano, Michal by to mohl být, protože má bratra, u kterého by se daly podobné problémy předpokládat," opáčil jiný ze znalců hokejového prostředí.
Podle dalších svědků se měl Šafařík tu a tam pochlubit, že "vyzkoušel trávu". Při jedné z cest na Slovensko, kde hrál, se celníkům dokonce nezdál obsah nádoby, v níž měl speciální výživu. Po dlouhých minutách, během nichž obsah nádoby policisté na hranicích zkoumali, ale mohl hráč pokračovat v cestě. "Trávu ano, ale tvrdou drogu? Tu jsem u něj neviděl," míní další zdroj.
________________________________________________________________________
Policie pochytala výrobce pervitinu
Mladá fronta DNES | 27.8.2003 | rubrika: Východní Morava | strana: 1 | autor: (ill)
Drogu prodávali v kraji, ale i na Slovensku
Dosud největší skupinu výrobců pervitinu na Vsetínsku dopadli místní policisté. V případu padlo už deset obvinění z nedovolené výroby drog, pět lidí skončilo ve vazbě.
Vsetín - Skupina pachatelů od roku 1999 vyrobila na jednadvacet tisíc dávek pervitinu. Hlavní postavou gangu byl šestadvacetiletý muž ze Vsetína a jeho o čtyři roky starší přítelkyně. On pervitin vařil, ona pomáhala s distribucí drogy a zajišťovala chemické látky na její výrobu.
"Pervitin vařili celkem na sedmi místech, zejména v bytech panelových domů. Jeden ze zadržených drogu dokonce vyráběl u své babičky," popsal vsetínský kriminalista Ivo Novák.
Skupina pachatelů pervitin nejen vařila a sama užívala, ale především prodávala na Vsetínsku, Zlínsku, ale i na Slovensku. Policie má na seznamu odběratelů zatím asi třicet jmen ve věkovém rozmezí od dvaceti do třiceti let. Někteří z nich kupovali drogu pravidelně, jiní jen občas na různých párty, někteří si vzali pervitin jen párkrát, aby vyzkoušeli její účinky.
Do druhé skupiny uživatelů patří i jeden český hokejista, který ve slovenské extralize získal mistrovský titul. Policie však nechce zveřejnit jeho jméno. "Tento člověk totiž bude v případu vystupovat jako svědek, stejně jako ostatní uživatelé. Mohu jen prozradit, že drogu dostal, či koupil jen párkrát," uvedl Novák.
Tým vsetínských kriminalistů na případu pracoval necelý rok. Na stopu gangu je přivedl zápach, který při výrobě pervitinu vzniká. Stěžovali si na něj lidé z okolí jednoho z bytů, kde pachatelé drogu vyráběli. "Tím však teprve začala titěrná policejní práce. Vždycky trvá dlouho, než máme celou skupinu pod placem a můžeme zakročit," podotkl vsetínský kriminalista.
Policie zatím obvinila deset lidí. Většině z nich hrozí za nedovolenou výrobu omamných a psychotropních látek až deset let vězení. Pět obviněných už je ve vazbě, další jsou vyšetřováni na svobodě.
________________________________________________________________________
Obchodníky s pervitinem potrestal soud deseti a osmi lety vězení
Zpravodajství ČTK | 26.8.2003 | 17:08 | rubrika: Právo a krimi - Liberecký kraj | autor: USM
(rozšířeno ve čtvrtém odstavci o místo, kde dealeři působili)
LIBEREC 26. srpna (ČTK) - Deseti lety ve vězení s ostrahou potrestal dnes Krajský soud v Liberci Gabrielu Šebestovou. Uznal ji vinnou z prodeje pervitinu za zhruba 750.000 korun. Spolupachatel a druh devětadvacetileté ženy Petr Michalec dostal trest osmi let vězení ve věznici s dozorem.
Oba odsouzení popřeli, že by s drogami obchodovali, proti rozsudku se okamžitě odvolali. "Svědci je jednoznačně usvědčili, důkazy na sebe navazují," zdůvodnila rozsudek soudkyně Olga Fričová. Posloužil jí mimo jiné také policejní odposlech telefonických hovorů mezi Šebestovou a jejími zákazníky.
Podle státní zástupkyně z odposlechu vyplývá, že Šebestová a Michalec prodali mnohem více pervitinu, než kolik se jim podařilo při vyšetřování dokázat. "Mám odběr jako kráva," řekla Šebestová po telefonu jednomu z narkomanů.
Šebestová ukrývala ve svém domě v Janově na Českolipsku kvanta pervitinu také podle jedné svědkyně. Narkomanka potvrdila, že od Šebestové nakoupila drogy skoro za 50.000 korun. Pervitin si někdy píchala do žíly každý druhý den. Další svědek si v jednom období jezdil se svým bratrem k obžalovaným pro pervitin dokonce denně. "Byli jsme v euforii, člověk pak lítá jak hadr na koštěti," uvedl. Za drogu prý sourozenci utráceli skoro všechny vydělané peníze. Za více než rok šlo o přibližně 200.000 korun.
Jeden ze zákazníků drogových dealerů vypověděl, že platil také kradenými koženými bundami či elektronikou. Několikrát dostal od Šebestové pervitin i za štípání dříví, opravu auta nebo hlídání dětí. Svědci mluvili také o dalších zákaznících obžalované dvojice. "Vím ještě asi o 20 lidech, kteří k ní jezdili. Vypadali jako narkomani, znám je jenom podle přezdívek," uvedl jeden z nich.
Jiný svědek u soudu naopak popřel přiznání na policii, podle kterého hlavně od Šebestové získal mimořádně čistý a kvalitní pervitin za zhruba 10.000 korun. "Policista mou výpověď zmanipuloval, nic z ní není pravda," prohlásil. Podobně dnes zpočátku vypovídal ještě jeden svědek. Po otázkách státní zástupkyně a upozornění, že se může dopustit křivého svědectví, však nakonec svou původní výpověď na polici potvrdil. "Při výslechu obou svědků byl navíc vždy alespoň jeden obhájce obžalovaných a proti policejní manipulaci s důkazy by nepochybně zasáhl," upozornila soudkyně.
Šebestová s Michalcem od podzimu 2000 do dubna 2002 nakoupili a prodali či rozdali více než 700 dávek pervitinu. Policistům se podařilo odhalit 12 odběratelů drogy, o dalších 13 se dozvěděli při odposlechu telefonu Šebestové. Jejich jména však nezjistili. Proti Šebestové a Michalcovi svědčil rovněž výsledek domovní prohlídky, při které policie našla několik dávek pervitinu a váhy se stopami po droze.
Miloslav Lubas mhm
________________________________________________________________________
Bourám, bouráš, bouráme...
Svět motorů | 26.8.2003 | rubrika: Téma - Nehody | strana: 4 | autor: Jaroslav Šafránek, Foto: Josef Žáček, ČTK, Luděk Šipla a arc
Havárie slavných i neslavně "slavné" tragédie
"Bourá jen blb?" zamýšlejí se Daniel Landa s Romanem Krestou prostřednictvím osvětové videokazety z dílny nadace Malina. Ne, bourá naprosto každý, lze odpovědět.
Ruku na srdce, kolik z vás řidičů nebylo za deset let praxe za volantem auta či řídítky motocyklu svědkem či přímým účastníkem dopravní nehody? Lze téměř s jistotou říct, že až na výjimky každý motorista alespoň jednu z těchto situací prožil (nebo ještě prožije) na vlastní kůži. Není to nic příjemného. Havárie si nevybírají mezi účastníky, ale ani oběťmi. Způsobit dopravní nehodu totiž dokáže kterýkoliv člověk, bez ohledu na společenské postavení či výši platu. Pravda, média obecně více zajímá selhání celebrity. Nicméně po selhání kohokoliv v silničním provozu následují vždy hlavně smutek, slzy, poničený plech a v nejhorším případě ztráty lidských životů. Pak existuje také druhá strana mince - viník by měl být potrestán. V aktuálním Tématu týdne jsme se podrobně zaměřili na čtyři z mediálně probíraných havárií, které se díky tomu, kým byly spáchány a jaký byl jejich důsledek, nesmazatelně zapsaly do povědomí veřejnosti. Každá se stala neslavně "slavnou" z jiného důvodu, ovšem všechny měly společnou pointu. Šlo o život. Bohužel, pětadvacet osudů už se naplnilo.
Kruhový objezd
Datum: 14. července 2003
Doba: pozdní večer
Místo: Olomouc
Důvod havárie: rychlost
Výsledek havárie: 2 zranění
Zvláštní znamení: nehodu způsobila známá osobnost
O tom, že je Chantal Poullainová, charismatická exmanželka valašského krále Bolka Polívky, se kterým má syna Vladimíra, také vášnivou řidičkou, se už popsaly stohy papírů. Vyzkoušela si okruhy, odskočila si do rallye a vzhledem k častému cestování mezi Prahou a Brnem sedí za volantem prakticky každý den. Rodilá Francouzka, jež se usadila v Česku, patří mezi oblíbené osobnosti zdejšího kulturního života. Společensky se angažuje (nadace Archa Chantal), hraje v divadle a vychovává dospívající dítě. Její osobní profil však v polovině července letošního roku narušila nepříjemná životní situace. Bourala a vážně zranila dva mladé lidi. Z místa činu na olomouckém předměstském kruhovém objezdu v Pražské ulici, kam přijela se svým Fordem Galaxy po čtyřproudé komunikaci od Mohelnice, neujela a po příjezdu policie si nechala odebrat krev. Byla v šoku a utrpěla otřes mozku, jejž jí způsobily airbagy. Posádka Renaultu Clio, který jel po kruhovém objezdu a měl přednost v jízdě, dopadla hůře. Dva- advacetiletý řidič utrpěl zlomeninu pánve a jeho o rok mladší spolujezdkyně poranění jater a žeber. Oba dodnes zůstávají v péči lékařů a nevylučují se trvalé následky... Chantal vzápětí na tiskové konferenci veřejně přiznala, že si je vědoma své chyby a uvedla, že jela rychle, neboť spěchala. Původní ospravedlňování se problémy s brzdami nahradila větami o tom, že se nebude vymlouvat na technický stav vozu. "Jsem si vědoma, že jsem jela rychle a udělala chybu," prohlásila sedmačtyřicetiletá Poullainová. "Nejvyšším trestem je pro mě zranění mladých lidí. Chci se o ně postarat a finančně je odškodnit," dodala. Herečce bylo v krvi naměřeno 0,2 promile alkoholu (cca jedno pivo). Nenašly se ale žádné omamné a psychotropní látky, jak o tom spekulovala některá média. Ani v těle Chantal, ani ve voze. "V životě jsem žádnou drogu neužila a ani je brát nebudu. Doufám, že se vyhnou i mému synovi," prohlašovala Chantal od počátku.
Pět let "natvrdo"?
"Pocit viny ve mně zůstane až do smrti," tvrdila rozrušená Chantal Poullainová na "pohavarijní" tiskovce v Brně. Hrozí jí však nejen pocit viny. Vyšetřování sice ještě v půli srpna pokračovalo, nicméně předběžně vyslovený verdikt o těžkém ublížení na zdraví by ji mohl v nejhorším případě poslat až na pět let za mříže. Otázkou také je, jak se bude posuzovat fakt, že mladík za volantem clia neměl řidičské oprávnění. "Většina zkušenějších řidičů by si na kruhovém objezdu kontrolovala situaci na příjezdových komunikacích," domnívá se psycholožka Vlasta Rehnová z Centra dopravního výzkumu. "Tím nechci říct, že paní Poullainová neudělala chybu. Podle mého o ní moc dobře ví, vždyť má sama dospívajícího syna. Takové situace člověka dokážou změnit. Správně se podle mého zachovala okamžitě po havárii, když ochotně vyšla vstříc policii. Věřím, že pokud se v budoucnu opět bude chtít vrátit za volant, bude to už jiná řidička." Kruhový objezd v olomoucké Pražské ulici dělal velké starosti policistům hlavně po svém otevření koncem 90. let. "Mnoho řidičů jezdí podle paměti a změna trasy jim zpočátku evidentně způsobila problémy," konstatoval mjr. Oldřich Novotný, vedoucí dopravního inspektorátu Policie ČR v Olomouci. "Vážnou havárii tam nepamatuji a většinou to skončilo jen pomačkanými plechy. Čtyři měsíce před paní Poullainovou jsme zde neměli hlášenou žádnou nehodu. Ubylo jich." Mladá dvojice z renaultu už je mimo bezprostřední nebezpečí. Z olomoucké fakultní nemocnice byla převezena do rodného Šumperku. Dívka byla propuštěna do domácího ošetřování, muž zůstává nadále hospitalizován. Službu konající lékařka na šumperské chirurgii nám k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu odmítla sdělit podrobnosti. Chantal Poullainová přijala naši žádost o zodpovězení pěti otázek ochotně a vstřícně.
Od svodidel ze srázu
Datum: 8. března 2003
Doba: večer
Místo: Nažidla u Kaplice
Důvod havárie: rychlost,
nepozornost (?)
Výsledek havárie: 19 mrtvých,
34 zraněných
Zvláštní znamení: řidič padělal
osvědčení o profesní způsobilosti
Představte si, že se autobusem vracíte ze zájezdu a řidič, který právě přejel české hranice, nasazuje ke kvapíku. Domů je to nedaleko, a tak si říkáte, jaké je to skvělé, že už brzy budete mít unavující cestu za sebou. Najednou se něco děje, slyšíte ránu, když patrové monstrum naráží na svodidla, řinkot skla - a dál už snad není třeba pokračovat... To není výplod fantazie, tento příběh se opravdu přihodil. V táhlém sjezdu z prudkého kopce nedaleko jihočeské vesničky Nažidla na Českokrumlovsku nezvládl osmačtyřicetiletý Pavel Krbec řízení a zřítil se s bílým neoplanem ze sedmimetrového srázu. Návrat z lyžařského pobytu v Alpách se proměnil v krvavou tragédii. O život přišlo devatenáct lidí, dalších 34 utrpělo nejrůznější zranění. Na vrcholu kopce přitom jel Krbec rychlostí 118 km/hod. V rychlosti kolem 100 km/hod sjel na pravou krajnici, dotknul se svodidel, poté provedl prudký manévr volantem doleva a rozhoupaný autobus vylétl v protisměru ze silnice. Ve vzduchu neoplan udělal jednu a čtvrt obrátky, utrhla se střecha a torzo přistálo na boku, koly k vozovce. Od skoku do úplného zastavení přitom uběhly pouhopouhé tři vteřiny. Zatímco všichni, kdo v té chvíli seděli v přízemí neoplanu, přežili, v prvním patře nastalo boží dopuštění. Ti, kdo měli štěstí, vylétli rozbitými okny, drtivá většina z těch, kterým se to nepovedlo, zemřela pod troskami. Lidem, kteří na místo katastrofy dorazili mezi prvními, se naskytnul otřesný pohled. Ihned se naplno rozeběhly záchranné práce a nemocnice v Českých Budějovicích i Českém Krumlově ohlásily nejvyšší pohotovost. Souběžně se do namáhavé činnosti pustili také vyšetřovatelé. Poslední vteřiny před osudným letem ze srázu zachytili možná nejvýstižněji reportéři deníku Blesk ústy Jany Hartové. Syn jí zavolal přímo z autobusu. "Ahoj mami, Viki, jedeme jako blázni, v půl dvanácté jsme doma..." vyslechla si příjemnou zprávu, která symbolizovala brzké shledání. Bohužel. Poté se ve sluchátku rozlehl rachot a výkřiky. "Myslela jsem, že oslavují návrat z hor," naříkala žena, kterou osud v přímém přenosu připravil o dítě. Šest dní po nehodě sloužil děkan karlovarského kostela Maří Magdaleny Jiří V. Hladík zádušní mši za zemřelé. "Tak hromadná pietní akce mě čeká vůbec poprvé v životě. Vše připravuji s vnitřním chvěním," přiznal.
Klíčová postava mlčí
Ještě dříve, než Jiří V. Hladík pronesl úvodní slova k zaplněné lodi kostela, přišli s prohlášením policisté. Pouhé tři dny po nehodě obvinili řidiče neoplanu Pavla Krbce z trestného činu obecného ohrožení s maximální sazbou deseti let vězení. Začátkem srpna byla obžaloba rozšířena státní zástupkyní rovněž o trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny, neboť bylo zjištěno, že Krbec neměl za volantem autobusu co dělat, protože nevlastnil k jeho řízení platné oprávnění. Dále vyšlo najevo, že obviněný současně pracoval jako taxikář. To by mohlo navádět k myšlence, že často trávil za volantem více času, než bylo povoleno předpisy. Ze zjištění policie vyplývá i to, že řidiči společnosti LSK Autobusy, která osudovou cestu z Alp zajišťovala, porušovali dopravní předpisy údajně poměrně pravidelně. Vyšetřování případu dále pokračuje a podle dostupných informací proběhne soud v listopadu v Českých Budějovicích. Pozůstalí i ti, kteří havárii autobusu přežili, založili občanské sdružení Nažidla 2003. Soudu se vedle Krbce zřejmě nevyhne ani jednatel dopravce, sokolovské firmy LSK Autobusy, Milan Juršták. Toho sdružení viní z toho, že nepoznal zfalšované osvědčení, toleroval řidičům překračování rychlosti i nedodržování bezpečnostních přestávek, a mohl by tak být uznán za spolupachatele (paragraf o obecném ohrožení). Technický stav autobusu byl dle znalců v pořádku. Krbec se uzavřel světu a odmítá komunikovat s novináři. "Vypadá to, že je v těžké depresi," hodnotí jeho stávající chování dopravní psycholožka Vlasta Rehnová. "V podobných případech jde o vnitřní přesvědčení. První typ řidičů si myslí, že za nehodu nemůže, druhý typ se naopak sebeobviňuje. Podle mě se bojí pravdy. Každopádně se mi vůbec nelíbí, že mohl vykonávat souběžně práci taxikáře i řidiče autobusu, bez kontroly režimu práce a odpočinku. To byla velká chyba." Bude zajímavé sledovat, jak se celá kauza, největší tragédie za posledních deset let na českých silnicích, vyvine. Poněvadž nás zaujala myšlenka vzniku a další plány sdružení pozůstalých, zkontaktovali jsme se s jeho předsedou Josefem Pudilem. Čtyřiačtyřicetiletý muž byl přímým účastníkem havárie (vyvázl s rozdrcenou klíční kostí a polámanými zápěstími, žebry a obratli). Ze sedmi příbuzných v neoplanu mu zemřely dvě dcery, tchýně a její sestra s přítelem. Manželka s bratrem měli stejné štěstí jako on.
Tramvajový ostrůvek
Datum: 27. února 2001
Doba: před půlnocí
Místo: Plzeň
Důvod havárie: rychlost, alkohol
Výsledek havárie: 3 mrtví, 1 zraněný
Zvláštní znamení: Nejvyšší soud uznal dovolání obviněného
Vzpomínáte si? V únoru roku 2001 zabil opilý řidič Adolf Pech za volantem subaru tři mladé studenty (a čtvrtého zranil), kteří stáli na tramvajovém ostrůvku v Plzni. Klatovskou ulicí se řítil rychlostí 130 km/hod a z místa nehody ujel. Policisté ho krátce po činu zadrželi, devět měsíců od tragédie proběhl soud (Pech byl obžalován z trestných činů obecného ohrožení a neposkytnutí první pomoci) a poslal viníka na osm let do vězení. Vedle toho mu udělil také desetiletý zákaz řízení motorových vozidel. Adolf Pech se proti rozsudku plzeňského Okresního soudu odvolal. Krajský soud ovšem tresty v srpnu 2002 potvrdil, a odsouzený tak nastoupil k výkonu trestu do věznice v Par- dubicích. Pobyl si zde do dubna 2003. Bylo vyhověno jeho dovolání, které podal k Nejvyššímu soudu v Brně, a teď má proto případ nazpět Krajský soud v Plzni. Důvod? Nedostatečné objasnění míry řidičovy příčetnosti. Obnovené líčení proběhne na podzim a do té doby smí Pech i za volant. Pokud bude mít štěstí, dojde ke snížení trestu. Otec jednoho ze zabitých studentů Zdeněk Helísek je z celé věci roztrpčen. "Mluví se o nezávislosti našich soudů. Na čem jsou nezávislé? Na politicích? Na penězích? Nebo jsou snad nezávislé na spravedlnosti?" poznamenal na stránkách časopisu Týden v obsáhlé reportáži, pojednávající právě o kauze Adolfa Pecha. Muže, který má na svědomí tři mladé lidské životy (poslední oběť havárie, mladá dívka, se dodnes ze svých zranění léčí). Helísek dokáže pochopit nové šetření, ale ne to, že mu byl vrácen řidičský průkaz. Smířit se nechce ani s tím, že může dojít k překvalifikování činu. Pechova rodina se letos na jaře odstěhovala do Čepí u Pardubic, kde bydlí v domě jeho matky. Sem ostatně po svém propuštění zamířil také Adolf Pech. V současné době zbývá do obnoveného procesu několik týdnů. Po nich opět půjde viník za mříže. Dlouho odmítal mluvit s novináři, uzavřel se světu. Nyní manuálně pracuje, údajně neřídí (po dohodě s právníkem) a žije pod velkým tlakem. Na tramvajové refýži v Plzni, kde došlo k neštěstí, je světelný kužel se samolepkou, upozorňující na stávající situaci. Kolem leží květiny. Co si o Pechovi myslí psycholožka Vlasta Rehnová? "V okamžiku, kdy začal pít, byl příčetný. Když věděl, že bude pít, tak neměl řídit," říká jednoznačně. "Zcela zapomněl na jakoukoliv zodpovědnost. Je to neúcta k obětem, že mu někdo vůbec vyhověl s dovoláním. Jde o veliký precedens. A že mu zároveň vrátili i řidičský průkaz? To jde o velkou chybu v legislativě. Policisté podle stávajícího zákona již nemohou odebrat oprávnění přímo na místě. V podobných případech by přitom mělo být odebrání řidičáku samozřejmostí. Pan Pech myslí až příliš na sebe, je sociálně necitlivý." Dostat se k rozhovoru s Adolfem Pechem nebylo jednoduché. Pomohl nám teprve přímý dotaz na právníka obviněného, obhájce Jana Radoně. "Zkusím mu zavolat a zeptám se ho," odpověděl Radoň poté, co jsme mu objasnili, na co se chceme jeho mandanta zeptat. Během hodiny zavolal zpět do redakce časopisu se slovy: "Pošlete mi e-mailem otázky, pan Pech je ochoten na ně odpovědět." Třicetiletý viník podruhé udělal výjimku a prolomil hradbu mlčení. Co cítí Adolf Pech dva a půl roku po svém selhání?
Železniční přejezd
Datum: 27. července 2003
Doba: odpoledne
Místo: Zlín
Důvod havárie: nepozornost, stres (?)
Výsledek havárie: 3 mrtví,
1 zraněný
Zvláštní znamení: řidič přehlédl výstražné zařízení
V trojnásobnou smrt na kolejích se proměnila rodinná návštěva nákupního komplexu ve Zlíně-Loukách. Řidič ze Starého Hrozenkova vjel do křižovatky na červenou, všiml si protijedoucích vozidel, zacouval zpět do odbočovacího pruhu, jenže vzápětí nerespektoval zvukové výstražné zařízení a rozjel se se svou felicií vlevo přes přejezd, přímo pod protijedoucí osobní vlak. Souprava, ačkoli strojvedoucí hned použil rychlobrzdu, tlačila auto zhruba 85 metrů. Ze čtyřčlenné posádky zemřeli na místě matka řidiče a její syn, řidič samotný podlehl zraněním při převozu do nemocnice. Poranění synovy manželky bylo zprvu klasifikováno jako lehké s dobou léčení čtrnáct dní. Po několika dnech však mladá žena zkolabovala, lékaři zjistili vnitřní zranění a v současné době pacientka leží na jednotce intenzivní péče. Její stav je dost vážný. Způsobené škody vyčíslili policisté na bezmála 200 000 Kč. Ve vyšetřovacím spisu jsou zaznamenány postřehy tří svědků. První, jenž jel za havarovanou felicií, vypověděl, že jízda jejího řidiče nebyla v pořádku již několik okamžiků před havárií. Zdálo se mu, jako by řidič neustále něco hledal, zřejmě správnou odbočku. Tento svědek také potvrdil, že škodovka vjela do křižovatky na červenou a po odjetí protijedoucích vozidel zamířila přímo pod vlak. Druhý svědek uviděl stejnou situaci zpoza kolejí, problémů řidiče si všiml a dokonce vystoupil z auta a mával, že jede vlak. Krátce před nárazem údajně začalo být v autě živo. Příliš pozdě. Třetím svědkem byl strojvedoucí. Případ je dosud stále v šetření a policie čeká na výsledek rozboru krve řidiče. "Vypadá to, že muž za volantem reagoval ve stresu. Dostal se v provozu svou vinou do nepříjemné situace a snažil se z ní co nejrychleji uniknout. Stresu by napovídala zvýšená aktivita ve vozidle před nehodou. To je ale jen spekulace na základě výpovědi svědků, ne závěr," uvedl ke smutné události kpt. Ivo Mitáček, tiskový mluvčí okresního ředitelství Policie ČR ve Zlíně. "Řidiči si bohužel mnohdy neuvědomují, že vlak jede po kolejích a nemá kam zabočit. Strojvedoucí má v okamžiku hrozícího střetu minimální možnost mu zabránit," říká psycholožka Českých drah Ilona Eliášová. "Může sice brzdit, ale vždy při tom musí brát ohledy na své cestující. Nejhorší je to u nákladních vlaků, kde bývá brzdná dráha dlouhá několik stovek metrů." Pro strojvedoucího, který se stal přímým účastníkem kolize s vozidlem anebo chodcem, bývají další jízdy náročnou osobní zkouškou. Kdykoliv se to totiž může zopakovat. "Jsou lidé, kteří se vrátí snáze, jiným to chvíli trvá. Někteří se však už do vlaku nevrátí, poněvadž je to pro ně otřesný zážitek na celý život. Například, když je postiženým malé dítě," dodává psycholožka Eliášová. Při střetu se Škodou Felicia posádky ze Starého Hrozenkova seděl v kabině vlakové soupravy, jedoucí ze Zlína do Otrokovic, jednačtyřicetiletý Libor Dostál. Strojvedoucí se sedmnáctiletou praxí reagoval prakticky okamžitě, přesto se mu tragické kolizi nepodařilo zabránit.
P. S. Pokud jste se po přečtení předchozích řádků zamysleli, je to jen dobře. Nehody si opravdu nevybírají, ale v mnoha případech jim lze předcházet. Začněte sami u sebe a zkuste to. Třeba dodržováním předpisů, větší ohleduplností za volantem a nepřeceňováním vlastních schopností. Jednou se vám to určitě vrátí. Uvidíte...
Otázky pro: Chantal Poullainovou
* Jak se cítíte měsíc po havárii? Bylo těžké zvládnout stres, který se kolem vás znenadání vytvořil? Jak se nehoda promítla ve vaší práci a při výchově syna?
"Je úplně jedno, jestli uplynul měsíc, nebo rok. Ten pocit se mnou bude až do konce života. Pro mě je nejdůležitější, že Jakub i Radka už jsou mimo nebezpečí a pomalu se dávají dohromady. Těžko se mi se vším vyrovnává, cítím to uvnitř. Ublížila jsem dvěma mladým lidem a to je to nejhorší, co vás může potkat. Byla to jen a jen moje chyba a hrozně mě to bolí. Nechci se na nic vymlouvat. Je to pro mě zkušenost, musím nad vším mnohem více přemýšlet a nepřenášet stres a únavu za volant. Informace kolem vycházkové hůlky, obvinění z drog a alkoholismu, to mě velmi ranilo. Hodně mi v nejtěžších chvílích pomohli blízcí, velkou oporou mi byl syn Vladimír, který se okamžitě vrátil z tábora a je celou dobu po mém boku. Jinak jsem se dodnes nedokázala vrátit k práci, snažím se obklopovat dětmi, v jejichž blízkosti je mi moc dobře, a odpočívat mimo město. Všechno je mi to moc líto."
* Jste v kontaktu s postiženou dvojicí? Víte, jak na tom oba jsou po psychické a zdravotní stránce?
"Zajímám se o ně prakticky neustále. Zpočátku jsem se k nim ještě nedostala, ale nyní jsme spolu v kontaktu prakticky každý den. Oba jsem už byla i navštívit v nemocnici. Velký strach jsem měla z rodičů, zda mě vůbec příjmou. Vím, co museli cítit, vždyť mám dítě stejně jako oni. K mému překvapení se ke mě chovali naprosto úžasně. Některé věci jsme pak organizovali společně. Jinak Radku už propustili domů, Jakub ještě zůstává v nemocnici a dlouhá léčba ho začíná hodně unavovat. Je skvělé vidět, jak se oba uzdravují. Pocity viny však ve mě zůstávají."
* Krátce po nehodě jste prohlásila, že přiznáváte svou chybu za volantem, a slíbila jste, že postižené dvojici pomůžete. Už víte jak?
"Chtěla bych jim pomoci nejen finančně, ale i ve věcech, které bude potřeba v budoucnu zařídit. Třeba v otázce kvalitní rehabilitace. Rozhodně nechci, aby má pomoc byla jen nárazová. To, že nás osud spojil během havárie, neznamená, že až se uzdraví, tak na ně zapomenu. Ráda bych si s nimi udržela přátelský vztah a nadále se s nimi setkávala."
* Nakolik změní olomoucká nehoda váš pohled na řízení?
"Člověk si myslí, že se nemůže nic stát - a stalo se. Od havárie jsem neseděla za volantem a zatím na to nemám ani pomyšlení. Jednou se do auta vrátím, ale určitě budu nad jízdou mnohem více uvažovat. Víte, kvůli svému povolání se za nějakou dobu k řízení vrátit musím. Nemohu přece neustále někoho otravovat, aby mě dovezl tam a tam. Navíc mám Vladimíra. Teď mě zřejmě kolem řidičáku čekají komplikace, ale to je okrajová věc. Zavinila jsem nehodu a jsem připravena nést následky. Hlavní je, že se stav obou mladých lidí lepší. To je ze všeho nejdůležitější."
* Opravdu jste připravena nést všechny následky? V krajním případě byste mohla jít i do vězení...
"Ať už to dopadne jakkoliv, ten největší trest už jsem dostala. Vážně jsem zranila dva mladé lidi a do smrti na to nezapomenu. Jsem připravena přijmout rozsudek, ale nebojím se. Strach jsem měla předtím, kvůli dětem. Kdo ublíží, nemá utíkat před zodpovědností."
FOTO 1 - Havárie na železničních přejezdech končí většinou tragicky. Ve Zlíně zahynuli koncem července tři lidé.
FOTO 2 - Chantal Poullainová nejednou dokázala, že to za volantem umí
FOTO 3 - První vážná řidičská chyba Francouzky dopadla smutně. Vlevo Renault Clio mladé dvojice, která skončila v nemocnici, vpravo Ford Galaxy Poullainové.
Otázky pro: Josefa Pudila
* Od března uběhla spousta času. Už jste se dokázal vyrovnat se ztrátou svých nejbližších?
"To je věc, se kterou se člověk prostě vyrovnat musí. Po celou dobu jsem byl při vědomí a velmi dobře vnímal, co se děje. Z havárie si pamatuji všechno."
* Proč jste se rozhodli založit sdružení Nažidla 2003?
"Když nás, co jsme zůstali naživu, propustili z nemocnic, rozhodli jsme se společně zjistit, jakým způsobem ručí dopravce či cestovka za klienty, a díky tomu se dozvěděli třeba to, že nejsou vůbec nuceni k pojištění. Nejde ani tak o nás jako spíše o ty, které to teprve může potkat. Také proto bychom chtěli změnu zákona. Přepravce by měl ručit za toho, koho veze. Je toho víc..."
* ...pokračujte.
"Bývalý ministr dopravy Schling otevřel v červenci letošního roku diskusi, zda by nebylo třeba upravit předpisy a normy pro provoz patrových autobusů. Šlo o rizika spojená s jejich převrácením. Něco podobného se stalo také vloni u Znojma. Spolu s poslancem Milošem Paterou (ODS), který sedí v podvýboru pro dopravu, jsme navrhli snížení rychlosti na 110 (dálnice) a 80 km/hod. Ve stávajících předpisech je v této věci rozpor. Vyhláška ukládá, že autobus má být vybaven omezovačem rychlosti na 100 km/hod. V zákonu z roku 2000 ale je autobusům umožněno jezdit po dálnici rychlostí až 130 km/hod."
* Kdy začalo sdružení Nažidla 2003 působit?
"Spontánně jsme se rozhodli koncem května. Většinou jsme všichni z oddílu plavání v Karlových Varech a známe se. Zastupujeme společné zájmy, a tak jsme se po několika schůzkách dohodli, sepsali stanovy a zaregistrovali se na Ministerstvu vnitra České republiky. Jako sdružení máme větší váhu."
* Jaké kroky jste učinili ve vlastní kauze?
"Začátkem srpna jsme podali trestní oznámení na jednatele společnosti LSK Autobusy Milana Jurštáka. Jeho povinností bylo zkontrolovat pravost dokladů, on přece podepisoval s řidičem pracovní smlouvu. Ze spisu navíc vyplývá, že svým zaměstnancům toleroval časté překračování rychlosti i nedodržování bezpečnostních přestávek."
FOTO 1 - Svodidla vlevo byla instalována po nehodě
FOTO 2 - Snímky havarovaného neoplanu oblétly v březnu celou republiku
Otázky pro: Adolfa Pecha
* I po dvou letech je na vás v souvislosti s neštěstím na tramvajovém ostrůvku v Plzni vyvíjen značný psychický tlak. Jak se mu bráníte?
"Je to tak, ale bohužel není žádný recept, jak se proti tomu bránit. Není nic jednoduchého žít s tím, co se stalo, se všemi následky a důsledky."
* Pronásledují vás "noční můry"? Vzpomněl jste si alespoň na úlomky toho, co se tehdy vlastně stalo?
"Myslím si, že převážná většina lidí, kterým se podobná nehoda přihodila, vám může potvrdit, jak těžce se usíná. Já si z toho večera téměř nic nevybavuji, takže se mi ve snech nezjevují žádné konkrétní události z nehody. Přesto se mi dva a půl roku zdají děsivé sny a jiné to už asi ani nebude. Večer jdete spát a pokaždé uléháte do postele s pocitem obrovského provinění, ráno s tím samým pocitem vstáváte. Den po dni."
* Co vyplynulo ze zmiňované tragédie pro váš soukromý život? Rozpadl se vám vztah, přišel jste o práci, odvrátili se od vás známí (ap.)?
"Byl jsem stíhán vazebně bezprostředně po nehodě a o své místo přišel. Ale následně po propuštění z výkonu trestu jsem do práce opět nastoupil, i když je to práce zcela odlišná než ta, kterou jsem vykonával před vzetím do vazby, a práce dočasná, než opět nastoupím zpět do výkonu trestu. Většina známých a těch skutečných přátel mi zůstala a po celou dobu se mi snažili nějakým způsobem pomáhat, za což jsem jim nesmírně vděčný."
* Jak nyní žijete?
"Je to jakési provizorium. Vím, že mě čekají nová soudní přelíčení a návrat do výkonu trestu. Když si to dáte dohromady s pocitem viny a výčitkami, které vás neustále pronásledují, s tlakem médií atd., jak se člověku asi žije?"
* Snažil jste se kontaktovat s rodinami pozůstalých a pokusil se nějak vyjádřit lítost, třeba omluvou či nabídnutím finančního odškodnění?
"Já osobně jsem se s nimi potkal pouze v soudní síni, kde jsem jim samozřejmě vyslovil svou upřímnou lítost nad tragedií, kterou jsem způsobil. Kdybych byl přesvědčen o tom, že by osobní setkání aspoň částečně dokázalo zmírnit jejich obrovský žal, nebo že by o to setkání stáli, jistě by dávno proběhlo. Pokud je mi známo, jednal s nimi z mého pověření můj tehdejší právní zástupce pan Vovsík, na kterého také postižené rodiny vznesly požadavek na zaplacení konkrétní finanční částky. Ta jim byla následně uhrazena. V mém současném životě nenajdete den, kdybych také na tyto lidi nemyslel."
* V některých médiích se nedávno objevily fotografie, které měly potvrdit, že jste po návratu z vězení znovu usedl za volant. Jsou pravdivé, nebo v tomto ohledu máte zcela čisté svědomí?
"Každý, kdo zná mě a mého mladšího bratra, poznal na momentce, kterou Deníky Bohemia prezentovaly jako fotku Adolfa Pecha, mého bratra Marka. Já to tedy opravdu nejsem. Bratr se již nějaký čas domáhá, aby došlo k uvedení celé záležitosti na pravou míru. Samozřejmě se tím cítím být poškozen i já, protože jsem opravdu automobil ani jiná motorová vozidla od té nehody neřídil, neřídím a řídit nehodlám. Také jsem se pod toto podepsal při propuštění z věznice. Stejně jako většina lidí ani já nechápu, proč mi byl řidičský průkaz vrácen. V žádném rozsudku, který byl vynesen, jsem nenapadl rozhodnutí o jeho odebrání a toto rozhodnutí tedy akceptuji a dodržuji."
FOTO 1 - Adolf Pech během soudního procesu. Za pár týdnů jej čeká další.
FOTO 2 - Tramvajový ostrůvek v plzeňské Klatovské ulici, na kterém Adolf Pech smetl čtyři studenty. Tři zemřeli.
FOTO 3 - Svérázný pranýř obyvatel Plzně na místě tragédie
Otázky pro: Libora Dostála
* Co vám proběhlo jako strojvedoucímu hlavou v okamžiku, kdy bylo naprosto jasné, že nedokážete zabránit střetu s vozidlem na inkriminovaném přejezdu?
"Vzhledem k tomu, že se vše odehrálo velmi rychle, se nejedná ani tak o to, co probíhá člověku hlavou, ale spíše o to, jak dokáže zareagovat. To ostatní se dostaví později."
* Jaká byla vaše bezprostřední reakce?
"Okamžitá, což potvrdila i vzdálenost, na kterou jsem dokázal zabrzdit vlakovou soupravu. Pro porovnání: zábrzdná vzdálenost při dané rychlosti měla být několikanásobně vyšší, než byla skutečná. Po zastavení soupravy jsem okamžitě volal na číslo 155 a vzhledem k tomu, že se ve vlaku nacházel lékař, byly ihned zahájeny záchranné práce."
* Přestože je jasné, že jste nehodu nezapříčinil a nemohl jí zabránit, provázely vás výčitky svědomí? A jak jste na tom po psychické stránce nyní?
"Vzhledem k tomu, že se nejednalo o mou první nehodovou událost, mohu k tomu jen podotknout, že na trati Otrokovice-Vizovice je několik míst, kde se mi něco přihodilo, a jak říkám - až projedu kolem tohoto místa a nikdy si na onu nepříjemnou událost nevzpomenu, pak teprve bude na vše zapomenuto. To se mi ale zatím nepodařilo a mám obavy z toho, že to zůstane do smrti vryto do mé paměti."
* Jak dlouho u vás trval návrat do kabiny vlaku? Jak jste vnímal vůbec první jízdu poté?
"Po třech dnech jsem se opět vrátil na trať. Jestliže vždy jezdím soustředěný na sto procent a sleduji problémová místa, nyní si dávám ještě větší pozor. Někdy jsou dny, kdy díky svému postřehu a intuici zachráním život několika lidem."
* Nehody na dráze končí často velmi tragicky. Co byste vzkázal všem neukázněným řidičům, kteří mnohdy vědomě hazardují se životem?
"Nejen řidičům, ale všem lidem bych vzkázal: Když ohrožujete sebe, jedná se o hazard s vaším životem. Ale pokud svou neohleduplností ohrožujete i nás ostatní, co k tomu dodat?" |
|
|
| Invisible |
Docela drsný, že sedmnáct procent dětí od 14 do 15 let zkusilo extázi, toluen, pervitin nebo heroin. (I když je fakt, že heroin je přece jenom trošičku nebezpečnější, než extáze)
Jednou jsem četl v novinách článek o tom, že děti nejdřív zkusí marihuanu a když zjistí, že není horší než alkohol, tak si myslí, že ostatní zakázaný drogy budou stejný. A to je ten omyl a taky důvod, proč děti nemají respekt před tvrdejma drogama. Řeknou si, že když vláda zakazuje kouřit marihuanu, a ta jim nic neudělá, tak jim nic neudělají ani ostatní, i když tvrdší drogy. To je totiž ta špatná stránka onoho házení drog (samozřejmě mimo alkohol, nikotin a kofein) do jednoho pytle. Tohle by si měli zákonodárci uvědomit. |
|
|
| PiosOne |
| invisible: uvědomit by si to sice mohli, ale nezapomeň že jde především o peníze a ty jim z konopí nepotečou (každý si bude pěstovat sám doma a narozdíl od alkoholu a tabáku to státu nebude přinášet žádné daně) |
|
|
| Invisible |
| piosone: To je pravda. A navíc: legalizací by dokázali, že se mýlili a tím by klesli u "laický" veřejnosti. Nemůžou growerům dávat pálky pro vrahy a srovnávat je s dealerama hera a pak najednou říkat- "To je v pohodě, je to legální, nic se neděje." Navíc by si ti odsouzení groweři museli ten trest asi stejně odpykat, takže by jim to bylo prd platný. |
|
|
| PiosOne |
| invisible: přesně tak, nemůžou najednou obrátit. v případě, že by chtěli provést legalizaci, tak by si museli připravit půdu. takže by se najednou začala vytahovat nám stará známá fakta o skutečné škodlivosti apd. je to smutné, ale je to tak :( |
|
|
|
