| Eggze a Virtus |
Máte nějaké zajímavé příběhy ze "života pod vlivem" ?
V tomto tématu se o nich můžete rozepsat !
Zde je náš příběh:
V 18:00 jsme se my dva přes ICQ rozhodli, že dneska je den, kdy bychom se měli trochu odreagovat. Něco nám ještě trochu zhatilo plány a tak jsme na Chatu kam chodíme hulit došli asi až v 21:00. Nejdřív jsme naplánovali, co budeme dělat a potom jsme si zahulili. V plánu bylo jít se projít, takže jsme se napili a vyrazili. První příznak "něčeho divného" byla cesta ode dveří k brance - vše bylo "kreslené", jakoby animace z dobré hry. Když jsme prošli brankou, bylo to jakoby jsme přešli do jiné místnosti. Vydali jsme se směrem k sadům, před námi stálo sousedovo auto - měli jsme pocit, že v něm někdo sedí a má otevřené okénko - takže jsme se rozhodli, že nebudeme dělat moc velký „bordel“. Když jsme okolo auta prošli, tak nám došlo, že se nám to jen zdálo. Chtěli jsme jít někam, kde nejsou lidi, tak jsme se vydali směrem ke golfovému hřišti. Tady to všechno tak nějak začalo. Když jsme se na sebe při chůzi podívali, vypadali jsme jako ve špatně natočeném filmu. Docela nevěrohodně jsme se kývali a za námi se promítala krajina. Cestou ke "golfáku" jsme si čím dál víc uvědomovali „škatulkovanosti“ prostoru (poznámka - také jsme cítili, že nás lehce bolí hlava jako by nám lebkou procházel hlasitý zvuk - akorát jsme žádný neslyšeli). Měli jsme takový dětský náhled na svět. Když jsme se podívali na jakýkoliv ohraničený prostor (a to i ohraničený tzv. "namalovanou krajinou"), připadal nám velice známý. Jako by jsme v něm byli už tolikrát a nyní si na to vzpomínáme. Květiny a stromy byly hrozně zajímavý a tak jsme se na chvíli zasekli nad jinak obyčejným bodlákem. Z našeho zamyšlení nad bodlákem nás vytrhlo až kolem jedoucí auto. Zanedlouho jsme dorazili ke starým skladům a vydali jsme se směrem vpravo. Sklady, okolo kterých jsme šli už tolikrát, se zdáli dost jiné, ale nejzvláštnější byla cesta před námi. Když jsme přišli k dost věrohodně namalovanému obrazu (něco jako pohádky od Warner Brothers, kdy někdo namaluje falešnou cestu na zeď). Uvědomili jsme si dokonalost přechodu. Kreslená byla tentokrát krajina, kterou jsme právě prošli. Rozdělili jsme se tedy a každý šel do jedné "krabice". Byl to pohled jako na filmové plátno a dokonalý efekt přechodu z něj či do něj. Když jsme se dostatečně nabažily tohoto úkazu, šly jsme dál po silnici která prudce a zatáčivě stoupala. V tomto místě jsme měli pocit, že všechny věci jsou tu postavené jako kulisy, všechno bylo dost uměle vytvořené - kámen na zemi, tráva okolo silnice, stromy atd. Cestou do kopce jsme měli pocit chození po běžícím pásu. Cesta neměla konce. Kousek od ní byl listnatý lesík, přišlo nám, že tam není žádný prostor, že tam stromy jen tak poletují v prázdnu. Něco jako grafická chyba systému. Když jsme už byli u konce cesty, přišlo nám, že se krajina dokresluje - a když už jsme byli úplně nahoře, tak jsme si uvědomili, že na "golfák" je v noci zakázán vstup, takže jsme to otočili. Cesta dolů z kopce byla naprosto fascinující. Pohled na stromy na druhé straně silnice byl úchvatný. Něco jakoby jsme ty stromy viděli poprvé. Byli jsme jako děti, které oběvují svět, všechno je pro ně naprosto nové a všechno jsme detailně zkoumali... V korunách stromů byli vidět nejrůznější postavičky, např. trpaslík, čarodějnice, profil chlápka, zajíc apod. Šli jsme postupně zpátky - a při pohledu na město nám přišlo, že tam ve skutečnosti, žádné není, že jen to jen kamufláž nebo spíš kulisa. Když jsme došli až k cestě, která vedla od skladů dolu (ta kterou jsme přišli) tak tam na křižovatce stálo auto "s ožralýma týpkama" když nás viděli, M:"Dostal jsme dost divný pocit, který přešel v narůstající strach. Opravdu jsem neměl zájem o střet s agresivně a nepříčetně vypadajícíma lidmi. Strach přešel až do fyzické podoby. Bolest hlavy a sevření žaludku. Než jsme dorazili k chatě byl jsem zase v pořádku." S příchodem do místnosti se stal celý výlet jen vzpomínkou - takovým delším zásekem. |
|
|
| steve |
hustý no a tedkom mne napadá powídal jsi si s tím kámoshem?
a wo čem ?vzdyť jak to tady popisuješ to musela být ohromující fascinace :) |
|
|
| YAHMAN |
| Presne tohle jsem zazil 1 x na houbach. Svet jako animace a NEJAK jinej. Ostra hranice mezi vecmi podstatnymy a nepodstatnymi ........ Jo neni nad prochaaazky. Co ste to hulily? |
|
|
| Virtus |
to steve:Povídali jsme si celou cestu sdělovali si pocity a zížitky ze stavu proto jsme to tak úspěšně sepsali, prostě zatímhle účelem jsme se zkouřili a bylo to dost pohodový.O tom stavu jsme mluvili asi tak z 98% zbytek většinou byla nějaká hláška nebo hovadina co nás napadla v marihuanovém opojení... Po tý procházce už to tak dobrý nebylo prostě jsme byli už dost unavený a tak jsme si modelovali a kreslili :) jedli jsme a kecali hovadiny... prostě je rozdíl obdivovat přírodu a dívat se na svět dětskýma očima a nebo sedět v místnosti když ani není pořádně co dělat... Rozhodně to byla asi nejlepší hulba vůbec... né sice nejsilnější ale důležitá je kvalita ne kvantita....
to YAHMAN:Je to hulení jednoho kámoše... Je to docela kvalita!Zatím si nikdo nestěžoval ;) |
|
|
|
