| breeder |
Kdo šíří demagogii, a to nejen kolem marihuany
Haló noviny 2.7.2003| rubrika: Komentáře * Názory| strana: 5| autor: Daniel STROŽ
V redakci Mf Dnes se opičili po odborářích, kteří při nedávné demonstraci odevzdali Špidlově vládě dost nepěkné vysvědčení. Přispěchali totiž nyní s vlastním ohodnocením a samozřejmě, že mnohem pozitivnějším, jak se dá čekat od těch, kterým na obyčejných lidech nezáleží. Největším překvapením je v něm »dvojka« vicepremiéra Petra Mareše (US/DEU), u něhož si prý redakční porota obzvlášť cení jim předkládané »odvážné návrhy«: dekriminalizaci marihuany a odškodnění občanů německé národnosti, po válce neodsunutých z republiky. Jak Mareš řekl, zcela na místě jsou jejich dnešní stížnosti, neboť byli vystaveni »nasazení na nucené práce, rozptýlení po celém území, odebírání části příjmů« a měli také »komplikovaný přístup ke vzdělání«. Mudrlant, pocházející pravděpodobně z dobře zapsané rodiny, protože mu v minulém režimu nebylo nikým bráněno ve studiích, pozapomněl však docela, že takovouto procedurou procházely v padesátých letech ijiné, a to veskrze české vrstvy ve společnosti: bývalí velkostatkáři, továrníci a vůbec všelijací velkomamonáři se svými ratolestmi. Z případného schválení Marešova návrhu by tedy mohl snadno vzniknout precedens, po němž se o tytéž náhrady nakonec začnou hlásit třeba také emigranti, pokud prokážou, že je k odchodu donutily ústrky. Nelze přece odškodňovat jedny a opomíjet přitom další. Jenomže tyto případy už nebude financovat česko-německý fond budoucnosti, ale naplno a se vším všudy čeští daňoví poplatníci. Ještě o pár příček hlupáčtější je Marešův plán k řešení drogové problematiky, hlavně jím prosazovaná dekriminalizace« marihuany. V Lidových novinách (27. 6. 2003) šéfovi Národní protidrogové centrály Jiřímu Komorousovi, vycházejícímu z letitých praktických zkušeností (a právě proto odmítajícímu politikovu slátaninu!) předhazuje demagogii. Ale sám se jí - jestliže ji chápeme jako nesvědomité a nevybíravými prostředky docilované úsilí - v plné míře dopouští. Proti Komorousovým argumentům, podloženým nejnovějšími vědeckými poznatky, které před kouřením marihuany důrazně varují, dokáže jen namítnout, že mu připomínají »agitky příslušníků jiné policejní složky z doby, doufejme, že provždy minulé«, anebo operuje slabomyslnostmi, jako že na rozdíl od alkoholu, tato droga »agresivitu tlumí«. Jelikož Mareš veřejně doznal užívání marihuany (údajně až po roce 1989, ale ještě před vstupem do politiky), o jejích účincích dozajista leccos ví. Tím otřesnější je ovšem jeho výzva »netrestejme kuřáky konopí, kteří jsou řádnými občany, studují, pracují a platí daně«, aniž by zároveň podnikal rázné kroky k tomu, aby i u nás byla dopravní a městská policie vybavena instrumenty ke kontrole osob, které pod vlivem marihuany (i jiných drog) řídí vozidla anebo vykonávají zaměstnání. Ve většině států Evropské unie tomu tak je a postupně dochází i na ty doposud benevolentnější mezi nimi. Pod nátlakem majoritní části společnosti, která se už nemíní vydávat napospas ohrožení nesvéprávnými individui, nacházejícími se po požití drogy v divoké euforii či v halucinacích.
________________________________________________________________________
Nebezpečné známosti
Haló noviny 2.7.2003| rubrika: Komentáře * Názory| strana: 5| autor: Hana ŠKORPILOVÁ
Vznik sociální demokracie se pojí s nedůstojným postavením lidí práce ve společnosti. Její dnešní vzestup, a to nejen u nás, ale i jinde v Evropě, má stejné příčiny. Na jedné straně nezměrné bohatství, na straně druhé nezaměstnanost, vykořisťování a lidé těsně na hranici bídy nebo dokonce hluboko pod ní. Svět se změnil technicky, nikoli morálně. Dokonce by se dalo říci, že technika za morálností zaostává. Jenomže i když se říká, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky, pořád je tu možnost vstoupit do stejného koryta. Jiná je jenom ta voda. Česká sociální demokracie do koryta vstoupila za halasného pokřiku, že změní kapitalismus v demokratický a sociální ráj. Jako obvykle však zakopla o nebezpečné známosti, na jejichž rautu zapomněla na to, kdo ji do koryta dostal. Čeští voliči, kteří dali ČSSD hlasy, jež ji učinily vítězem parlamentních voleb, jistě netušili, že tihle trpaslíčci, kteří by měli být za své posty vděčni, budou ve vládě důležitější než sociálnědemokratičtí ministři. Voliči si mysleli, že ČSSD je už dost vytrestaná jednou nebezpečnou známostí z doby opoziční smlouvy s ODS. Nebyla, naopak si na ni ověřila, že je to dobrá kamufláž pro to, aby nemusela splnit svoje předvolební sliby. Z tohoto důvodu se ani nepokusila o vytvoření menšinové vlády, i když věděla, že pro skutečné sociální počiny by ve sněmovně potřebnou podporu našla. Špidlova vláda stojí před svým koncem. Nebude jí škoda. Její ministři se zabývají záležitostmi, které popuzují mnohdy většinu občanů napříč politickým spektrem. Kromě toho, že si dokud jsou ve vládě ohřívají svoji zájmovou politiku, jsou možná i toho názoru, že odvedou pozornost lidí od toho, co Špidlova vláda chystá. Přihlouplou, nic neřešící reformu veřejných financí, která učiní z chudých ještě chudší a ekonomice vůbec nepomůže. A za tohoto stavu si vicepremiér pro lidské zdroje mezi šluky z marihuany (musí to ozkoušet, má na starosti protidrogovou politiku) vymýšlí, jak se zavděčit panu Posseltovi. O tom, jak vlézt do určité části sousedova těla, přemýšlí konečně nejen on, ale i kolega z další trpasličí strany, ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Jeho soukmenovci mají ovšem ještě širší repertoár výmyslů, než předvádí Petr Mareš a spol. Chtějí Boha do Ústavy, volební právo i pro nemluvňata a zákaz potratů. Možná, že není daleko doba, kdy se rozhodnou upalovat čarodějnice na hranici. Slabost pro nebezpečné známosti se sociálním demokratům pomalu, ale jistě vrací. Zatímco určitá skupina v ČSSD prezentuje neustále svůj krach i nenávist vůči KSČM (zajímavé je, že mezi nimi je mnoho bývalých členů KSČ), česká sociální demokracie je pomalu okusována zaživa. Hlodají ji zevnitř vládní koalice nejen unionisté a lidovci, ale zvenku ODS, která se vychloubá, jak ji v dobách opoziční smlouvy držela na uzdě. Sociální demokracii nečeká nic pěkného. Jsou vyslovovány různé prognózy a utajená přání. Jako třeba úvaha pana Mitrofanova, že Špidla padne a další vláda bude patřit velké koalici ODS ČSSD, v čele se Stanislavem Grossem. I když je zřejmé, že nejen Mitrofanovovi, který rozděluje členy ČSSD téměř rasisticky na »mladé a většinou studující nebo vysokoškolsky vzdělané« a »spolustraníky ve vyšším věku a s nižším vzděláním«, by se znovuspojení ODS a ČSSD velice líbilo, věc má nejeden háček. Odvolávání se na mládí a vzdělání nemusí mít vždy žádaný volební výsledek, zejména, když prý žijeme ve státě, kde už většina lidí bude brzy v důchodu, a navíc ti mladí a vzdělaní si jistě uvědomí, kam by mohla dojít vláda, která by dělala reformy veřejných financí podle receptu Tlustých a jiných. Každému dát čtyři tisíce, ať je chudý nebo bohatý a jinak všechno sebrat! Když k tomu připočtu výmysly některých sociálnědemokratických ministrů, čekala by naše občany situace neskonale horší než »příkop u tratě«, do kterého by spadli při opuštění sociálnědemokratického vlaku.
________________________________________________________________________
Mladíci chtěli asi vysázet konopí
Pardubické noviny 1.7.2003| rubrika: Lokální| strana: 7| autor: saf
Pardubice - Dva sedmnáctiletí mladíci byli v neděli večer přistiženi policisty, jak tlačí kárku, ve které měli čtyřiatřicet sazenic indického konopí. Následně byli předvedeni na policejní oddělení, kde sazenice dobrovolně vydali. Policisté se nyní celou událostí zabývají pro podezření z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. (saf)
________________________________________________________________________
EXPRES
Blesk 2.7.2003| rubrika: Čechy| strana: 4
* Nabízel marjánku
ŽLUTICE (fik) - Téměř 35 gramů marihuany ve 24 sáčcích našli policisté u 18letého mladíka ze Žlutic na Karlovarsku. Drogu koupil od neznámého muže v Karlových Varech za dva tisíce korun.
________________________________________________________________________
NE legalizaci marihuany
Právo 2.7.2003| rubrika: Západní Čechy - Plzeňský kraj, Karlovarský kraj| strana: 11| autor: (her)
PLZEŇ - Běh proti drogám, který procházel také Plzní, řekl jasné ne prosazované legalizaci marihuany. Cílem akce, kterou pořádal protidrogový projekt Scientologické církve Řekni ne drogám - řekni ano životu, bylo upozornit širokou veřejnost na problém drog v naší společnosti a přenést toto poselství ve formě prohlášení představitelům měst a obcí, přes která vedla trasa běhu. Prohlášení zmiňuje zejména důrazné zvýšení pozornosti na protidrogovou prevenci hlavně u dětí a mládeže a vyjádření nesouhlasu se snahami o legalizaci jakékoli drogy. "Každá droga (marihuana, extáze, LSD či heroin) je v zásadě jed. Běh za Českou republiku bez drog 2003 startoval z České Lípy přes Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Litvínov, Most, Chomutov, Kadaň, Žatec, Rakovník, Plzeň, Rokycany, Příbram, Sedlčany, Benešov, Vlašim až do Pelhřimova. Myšlenka Běhu protkla na 170 měst a obcí naší země. Délka trasy byla 520 km," řekl Právu Vlastimil Špalek, mluvčí zmiňovaného projektu. Podle jeho slov se týmu šesti běžců dostalo jak v Plzni tak v Rokycanech velmi pěkného přijetí, a obě města se podpisy svých zástupců připojila k cíli akce, tedy městům a obcím bez drog. "Jsme velmi znepokojeni, že se určité proudy v naší společnosti snaží snižovat nebezpečnost marihuany na úroveň nikotinu a alkoholu a ještě níž. Problém je ten, že se její toxická látka THC nerozpouští v krvi či moči, ale až teprve v tukových tkáních těla a tam se ukládá. Později tak stále negativně působí na uživatele. Také jsme velmi potěšeni upřímnou reakcí představitelů těchto navštívených měst a obcí pracovat právě na protidrogové prevenci. Představitelé všech navštívených 59 měst a obcí se jednoznačně vyjádřili proti jakémukoli legalizování drog," řekl dále Špalek.
________________________________________________________________________
Mladíkům hrozí ztráta svobody
Právo 2.7.2003| rubrika: Východní Čechy - Královéhradecký kraj, Pardubický kraj| strana: 11| autor: (vf)
RYCHNOV/TRUTNOV - Pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů je stíhán jednadvacetiletý mladý muž z Rychnova nad Kněžnou. Od konce loňského do poloviny května tohoto roku předal, prodal, zprostředkoval, případně nabízel osobám ve věku kolem dvaceti let v okresech Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí pervitin. Hrozí mu trest odnětí svobody od jednoho do pěti let. Mnohem tvrdší trest může očekávat stejně starý mladík z Trutnovska, který prodal ve Svobodě nad Úpou marihuanu osobám mladším osmnácti let. V kriminále může pobýt až deset let.
________________________________________________________________________
Glastonbury 2003: zase nejlepší festival ze všech
Mladá fronta DNES 2.7.2003| rubrika: Kultura| strana: 7| autor: VOJTĚCH LINDAUR
Hudba
Glastonbury (Od našeho spolupracovníka) - Třiatřicátý ročník největšího světového festivalu Glastonbury se uskutečnil tento víkend poblíž městysu Pitton v jihozápadní Anglii. Více než 110 tisíc lístků bylo prodáno během 18 hodin (!) už v únoru a krátce před festivalem se na internetu jejich cena vyšplhala z původních 110 liber až na šestinásobek. V té době stále ještě nebylo známo jediné jméno ze zhruba 2000 účinkujících. Glastonbury má zkrátka jméno. První účastníci přijeli už ve středu. Přesně v poledne se totiž otevřely brány "města", které vyrostlo na devítihektarovém pozemku farmáře Michaela Eavise, hlavního organizátora a duše celého festivalu už od roku 1970. Dokonalá organizace příjezdu desítek tisíc aut tentokrát vyloučila obvyklý dopravní kolaps, a tak se šťastní majitelé prý nezfalšovaných vstupenek mohli zas po roce přivítat se "svatým územím". Glastonbury je zkrátka kult. Město žilo vlastním životem, šťastné ghetto ohrazené tři metry vysokými ploty. Po úbočích údolí Worthy Farm vyrostly slušně vybavené kempy, kde si lidé nachystali dočasná obydlí. U některých bylo nutné obdivovat preciznost: přijížděli s křesly, grily či pohovkami, jiným stačil mrňavý stan nebo jen hvězdné nebe. Z kopců pak scházeli do údolí přeškrtaného křížem krážem bulváry, uličkami, plnými krámků všeho zboží, hospůdek, bister či vývařoven. Typická vůně Glastonbury, již vytvářejí kuchyně celého světa, relikty po vyhnaném skotu, hašiš a věčně obsazené toalety se vznášely nad údolím. Slastný odér, na který se "glastogoers" těší celý rok. V pátek navíc začal program, hlavní magnet Glastonbury. Ze zhruba sedmnácti pódií jich bylo pět hlavních a jedno ústřední, to ve tvaru pyramidy se svítící špičkou. Právě zde se již v pátek udál jeden z vrcholů festivalu. Američtí R.E.M. předvedli jeden ze svých vrcholných výkonů a říká-li se, že jsou poslední opravdu velkou světovou kapelou, něco na tom bude. Překvapivě hráli dost písniček z nejstarších alb, jistěže doplněné největšími hity. Očividně dojatý Michael Stipe se na závěr mlčky dlouze ukláněl a děkoval publiku stejně jako ono jemu. A když do tmy prozářené světly ze zapálených loučí zpíval: "To jsem já, ten v záblescích jisker", blažený pocit souznění objal stotisícový dav. Ještě předtím předvedli překvapivě plnokrevné vystoupení Suede. Z rozmazlenců britského hudebního tisku se stali muži a pamětníky první vlny anglické kytarové scény potěšily dva reuniony: Inspiral Carpets a Echo and the Bunnymen. V obou případech to byly návraty neokázalé, o to hudebně zajímavější. V sobotu měly být hlavními hvězdami dvě psychedelické party: Flaming Lips a Radiohead. Zatímco ti první předvedli rozpačitou kostýmovou show a výkon nesrovnatelně horší než na albech, Radiohead předli svou vrstevnatou a mnohabarevnou hudbu jemně a delikátně v souladu s fantastickou hrou světel. Jenže pár hodin před nimi vystoupil na druhém pódiu Arthur Lee se skupinou Love - opravdoví losangeleští vynálezci psychedelické hudby nebo acid rocku, jak se v šedesátých letech říkalo. Př i jejich vystoupení mnohým došlo, že v tu chvíli slyší opravdový originál. V neděli nastalo jako vždycky určité zklidnění. Po tradičním úvodu s promenádní kapelou z města Yeovil diváky pobavili Leningrad Cowboys a skotští Waterboys se po pěti letech hraní v akustickém stanu konečně vrátili na hlavní scénu. Vynikající odpolední vystoupení Macy Gray a strhující závěr v podobě ostrých Manic Street Preachers a měňavkovitého Mobyho byl velmi působivou tečkou za jedním z nejlepších ročníků Glastonbury. Ostatně Michael Eavis to říká každý rok stejně: "Tenhle byl nejlepší!" Budiž mu přáno.
________________________________________________________________________
Desítky opilých školáků zaplavily nemocnice
Střední Čechy 1.7.2003| rubrika: Česká republika| strana: 4| autor: VLADISLAVA TOMANOVÁ, MARTA PAWLICOVÁ
Praha - Konec školního roku přinesl lékařům doslova šok v podobě téměř tří desítek opilých školáků. Jen v posledním školním dni se to přímo za bílého dne podařilo devatenácti žákům, další čtyři se k nim přidali v sobotu. Oslavy vzali pevně do rukou a mnozí skončili na speciálních odděleních nemocnic. " Už dopoledne před jedenáctou jsme vyjížděli za čtrnáctiletou slečnou do pražské Michle a v následujících 60 minutách se s opilými dětmi roztrhl pytel - těsně po rozdání vysvědčení se stihlo do němoty opít pět dětí z různých částí hlavního města," informoval mluvčí pražské záchranné služby Marek Uhlíř. V pátek večer přivezli záchranáři do nemocnice v Motole patnáctiletou vrávorající dívku. Službu konající lékařka Katarína Sekerášová zjistila, že dívenka je pod vlivem alkoholu. " Přiznala se, že konec školního roku slavila s kamarády," uvedla lékařka. Školáci začali pivem, pak se napájeli vínem. Když bylo děvčeti moc špatně, kdosi zavolal záchranku a všichni utekli. Dívka skončila na lůžku pod kapačkami a druhý den ráno si pro ni přijeli rodiče. " Tady to dopadlo dobře, mladá dáma byla při vědomí a množství alkoholu v krvi nebylo vysoké," dodala lékařka. Také dětské oddělení nemocnice Na Bulovce mělo o víkendu rušno. " Byla to naprostá opilost," hodnotil stav dvou mladíků ve věku 15 a 16 let náměstek pro léčebně preventivní péči Svojmil Petránek. " V krvi měli 2,7 promile alkoholu. Nechali jsme je vyspat a ráno byli propuštěni." Podle Petránka se s opilými dětmi zatím často nesetkávali, zřejmě si na tento jev budou muset zvyknout. " Ostatně jaképak děti, vždyť jednomu bylo už šestnáct! V tomto věku už za sebou mívají i zkušenost s drogou," dodal. Odborníci přiznávají, že pitky dětí a mládeže jsou stále častější. Pro alkoholem " zmožené" děti jsou vzorem oslavy dospělých v televizních seriálech a také cesta k nákupu lihovin je velmi snadná. Obchodníci hledí jen na zisk a s dodržováním zákona, který prodej alkoholu a tabákových výrobků mladistvým do 18 let zakazuje, si příliš velkou hlavu nedělají. O množících se případech " ovíněných" dětí a mladistvých se však kromě záchranky, nemocnic a rodičů nikdo nedozví. Pro lékaře totiž existuje v této ojedinělé situaci pouze povinnost informovat rodiče o hospitalizaci potomka. Prodej alkoholu nezletilým by měli hlídat sami obchodníci, kterým jinak hrozí pokuty ( v případě fyzických osob 5 tisíc, u právnických osob až 50 tisíc). Dozorovou pravomoc mají v rukou samy obce, které jediné mohou podle zákona benevolentní obchodníky pokutovat. " Přestože tyto příjmy jdou do obecních pokladen, příliš této pravomoci nevyužívají," konstatovala mluvčí České obchodní inspekce Miloslava Fléglová, podle které inspektoři ČOI obcím zjištěné nedostatky pouze předávají k vyřízení. Mladým nikdo ani nebrání vysedávat v restauracích a alkohol konzumovat přímo na místě. " Nalejou mi, a když dám v supermarketu do vozíku ještě něco jiného, " flaška" mi vždycky prošla," svěřil se listu patnáctiletý Štěpán. Podle údajů ministerstva zdravotnictví má zkušenosti s alkoholem 86% jedenáctiletých chlapců a 80 % stejně starých děvčat. Každý pátý patnáctiletý kouří a nejméně 35 procent šestnáctiletých užilo drogu.
________________________________________________________________________
Chrastavský ústav se stará o problémové děti
Mladá fronta DNES 2.7.2003| rubrika: Kraj Liberecký| strana: 1| autor: MILOSLAVA MARTÍNKOVÁ
Reportáž
Chrastava - Padesát problémových kluků pod jednou střechou - to je výchovný ústav pro děti a mládež v Chrastavě.
Polepšovna, kde začátkem roku 1998 sedmnáctiletý chovanec ubil k smrti jednu z vychovatelek samorostem a druhou zmrzačil. Chrastavský ústav - náhradní domov pro chlapce, kteří mají šanci díky vychovatelům a učitelům začlenit se do života v osmnácti letech jinak, lépe. Tak, aby nesklouzli zpět na šikmou plochu. Většina chlapců, kteří žijí v areálu na okraji malého městečka, jsou Romové. Sešli se tu z Mostecka, Teplicka, Ústecka. Pocházejí z míst, jako je třeba známý Chanov nebo Matiční ulice.
Výjimku z pěti desítek svěřenců tvoří ti, co se zatím nedostali do křížku se zákonem. "Kriminalita, drogy, agresivita - to jsou nejčastější problémy, s nimiž sem přicházejí," říká ředitel ústavu Zdeněk Pelda.
Ať už je jejich minulost jakákoli, budoucnost mají všichni stejnou. Nejistou. Tým pedagogů však nad nimi neláme hůl a říká: i když se nám podaří zachránit jen pár z nich, stojí naše úsilí a námaha za to.
"Chlapci se k nám dostanou z Dětského diagnostického ústavu, kde pobývají okolo osmi týdnů," vysvětlil Pelda. "Jsou to děti s výraznými výchovnými problémy, jimž chybělo dobré rodinné zázemí. Některé děti byly dokonce zneužívané. Mezi jejich typické rysy patří záškoláctví, útěky z domova, problémy s alkoholem a drogami, hráčství, agresivita. Mnozí se potýkají s psychiatrickými problémy. V rodinách chybí mužský vzor, rodiče se rozvádějí, střídají partnery nebo jsou ve vězení. Mnozí rodiče dokonce asociální chování dětí tolerují."
Ústav připravuje svěřence na život mimo jeho zdi
Zhruba jedna třetina svěřenců, kteří mají psychiatrické problémy, patří podle Peldy do péče psychiatrů. "Avšak ti si je v nemocnici nechtějí nechat a tvrdí, že za jejich problémy není nemoc, ale nezvládnuté výchovné problémy, takže se vracejí zpět k nám," vysvětlil Pelda. "Je to jako když si přehazujete horký brambor. Ovšem s tím rozdílem, že tady jde o děti, o jejich život. A tak se tu alespoň snažíme v tom dobrém slova smyslu rozvíjet co nejvíc jejich osobnost. Připravujeme je na reálný život, který je čeká, až odsud odejdou. Snažíme se, aby přijali jinou hierarchii životních hodnot. Jejich žebříček hodnot je pokřivený. Venku s ním neobstojí."
Důkazem, že ne všem svěřencům se náprava daří, je skutečnost, že jeden z dosavadních chovanců si nyní odpykává trest ve vězení. Další čtyři jsou ve vazbě. Řeč je o těch, kteří sem stále ještě patří. Těch, co polepšovnu v osmnácti letech opustili a teprve pak se dostali na šikmou plochu, je bohužel mnohem víc.
"Někdy, když se dívám na televizi a slyším, že dopadli nějakého zločince, si v duchu kladu otázku: jestlipak to není někdo od nás?" přiznává Pelda. "Bohužel, stává se to. Těmto dětem chybí zázemí, dobrý rodinný vzor. Vždyť my tu někdy vychováváme dokonce potomky těch, co sami ústavem před lety prošli."
Nejčastějším kriminálním deliktem, jehož se kluci po odchodu z polepšovny dopustí, jsou krádeže nebo loupeže. Jen ve výjimečných případech si někdo vyslouží nálepku vraha. "Ve stejném roce, kdy se tu odehrála tragédie, při níž chovanec jednu vychovatelku zabil a druhou zmrzačil, tak další z našich bývalých svěřenců spolu s komplicem zavraždil jednoho důchodce," poznamenal ředitel.
Podle ředitele však vrazi nejsou chladnokrevní zločinci. "Když už se něco takového stane, tak to bývá určitý zkrat, " vysvětluje Pelda obecně mentalitu svěřenců, a to nejen chrastavského ústavu.
Vrah vychovatelky si nyní odpykává osmiletý pobyt ve vězení. Soud ho poslal za mříže v prosinci 1998. Mladík se po celou tu dobu s nikým z ústavu nekontaktoval. Ani u soudního líčení nedával najevo žádné emoce. "Dostal se k nám z Prahy, byl to typický útěkář, moc dlouho tu vlastně nepobyl," řekl Pelda. "Kdybych to sečetl, tak to bylo dohromady jenom pár dní."
Mladík, který má na svědomí vraždu důchodce, naopak Peldovi píše často a na chrastavský ústav vzpomíná rád. "Dodnes od něj dostávám dopisy, schovávám si je," říká Pelda.
Dopis je sice plný hrubek, ale jeho autor až s dětinskou naivitou v něm stále opakuje: rád na vás vzpomínám, jste jediní, komu mohu napsat, nikoho jiného nemám, často na vás myslím, přeji vám jen to dobré...
Chlapci jsou dost agresivní
Navzdory přátelskému tónu dopisu vychovatelé i ředitel tvrdí, že chlapci jsou hodně agresivní. "Verbální agrese, tedy nadávky a narážky na naši adresu, to je takový jejich folklor," přiznává ředitel. "My ale nemůžeme používat jejich zbraně. Často pomáhá, když jejich narážky převedeme v žert, nicméně si dále stojíme za svým. Je to ale hodně náročné. Jednoho chlapce jsem například z míry vyvedl už tím, když jsem mu začal vykat. To nečekal."
Titíž svěřenci však umí být na druhou stranu velice kultivovaní. "Když něco chtějí, tak přijdou a požádají o to s patřičnou noblesou," usměje se Pelda. "Naučili se to."
Chlapci jsou rozděleni do pěti skupin. V čele každé z nich stojí vedoucí. Ti tvoří samosprávu a tlumočí přání a připomínky ostatních kluků přímo řediteli a jeho zástupcům. "Chtěli jsme další video, ale zatím nic, nezapojili ho," říká Michal, jeden z vedoucích, s čím se například samospráva obrátila na vedení ústavu.
Chlapci jsou jinak se životem v ústavu veskrze spokojení. Alespoň tak to prezentují. Aco jim chybí? Líbilo by se jim, kdyby se častěji dostali ven nebo na brigádu.
"Bral bych víc peněz, makal jsem v sobotu od osmi do tří a nejsem moc spokojený s tím, kolik jsem dostal," stěžuje si Vláďa. Další čtyři vedoucí skupin ho však usadí s tím, že je lepší mít aspoň něco než nic. "Střídáme se tu, takže na každého občas vyjde řada," vysvětluje Vláďa, jak vlastně brigády fungují.
Milan, další člen samosprávy, který přišel do Chrastavy z dětského domova, si na nic nestěžuje. Mlčí. "Já jsem tu za agresivní chování," přiznává. Ani Zdeněk, který sedí vedle něj, se příliš neprojevuje, když má mluvit o svém životě v Chrastavě. "Když se k nám po dlouhodobém útěku vrátil, tak byl vyhublý na kost, špinavý, zanedbaný," řekl o Zdeňkovi Pelda.
Další Zdeněk si drží funkci vedoucího už jeden rok. A to je úspěch. Spadnout dolů a propadnout se v hodnocení není zas tak velký problém. "Já hraju v kapele, učí nás pan Kotlár, už jsme měli i koncerty," chlubí se.
Chlapci v jednom jediném domě bydlí, stravují se, učí. Na pokojích jsou maximálně čtyři, hodně často jen po dvou. Na to, že v ústavu není žádná uklizečka, je všude vzorný pořádek. Věci pečlivě srovnané ve skříni, na poličkách. Stěny na chodbách jsou vyzdobené.
Uprostřed chodby, hned naproti schodišti, je křesílko. Tady sedávají noční vychovatelé. Velkou část jejich služby představuje pochůzka po budově, pravidelně nahlédnou i na pokoje, zda je všechno v pořádku. "Nemůžeme samozřejmě stoprocentně vyloučit, že se znovu nestane to, co v lednu 1998," vrací se k tragédii Pelda. "Snažíme se dělat svoji práci co nejlépe. Ti, co sem nastoupili jako vychovatelé nebo učitelé, to nedělají jenom proto, aby brali plat. Každý do toho především dává kus sebe. A říkáme si: to, co jsme do těch kluků dostali, to, co jsme jim tu po výchovné a citové stránce dali, to už jim nikdy nikdo nemůže vzít..."
V Chrastavě spoléhají pouze sami na sebe. Ředitel vyvrací, že by tu měli kamery, které by monitorovaly život chovanců. "Pravda je, že jsme napojeni na pult centrální ochrany u jedné bezpečnostní agentury," připouští Pelda. "To pro případ, že by se skutečně něco semlelo."
Ačkoli si chlapci na vychovatele ani učitele fyzicky netroufnou, mezi sebou si čas od času vyřizují účty. "Ano, porvou se, ale nic dramatického se tu zatím nepřihodilo," tvrdí Pelda.
Téměř všichni mají zkušenost s drogou
Téměř všichni svěřenci přišli do styku s drogami. "Skoro u třetiny chlapců se jedná o intenzivní závislost na návykových látkách, u další třetina to je častá závislost," nahlédne do statistiky ředitel. "Dvaadvacet procent chlapců vykazuje nepravidelnou závislost, u šestnácti jsme intenzitu nezjistili."
A jaké drogy chlapci, kteří jsou nyní v ústavu, nejčastěji zkusili? Toluen, marihuanu, ale i extázi, pervitin. Jen výjimečně heroin.
Braní drog s sebou nese riziko vážných nemocí. "Ano, máme tu svěřence, kteří dostali nebezpečnou virovou žloutenku typu B a C," připouští Pelda. "Stačí, aby tu někoho poškrábali nebo aby se nemoc přenesla třeba kartáčkem na zuby, a je tu malér."
Ačkoli je práce s takto problémovými chlapci náročná pro učitele i vychovatele, mnozí tu vydrží i dvacet, třicet let. "Průměrný plat pedagoga je srovnatelný s průměrnou mzdou, je to okolo patnácti až sedmnácti tisíc hrubého," prozradil Pelda. "Pravda je, že ne každý by tu obstál. Tuhle práci nemůžete dělat jen osm hodin denně, je to psychicky náročné, vyžaduje to osobní přístup, osobní angažovanost. A to každý není ochoten podstoupit. Není dne, že bych se všemi kluky pár vět neprohodil. Nejsem tu v kanceláři nijak izolovaný. Jsme všichni stále mezi dětmi..."
Podle Peldy je ze všeho nejdůležitější jít klukům příkladem. Proto učí tělocvik. I v tom největším letním vedru si odpoledne v rámci tělocviku šel s chovanci zaběhat. Dali si několikakilometrové kolečko po Chrastavě a okolí. Když se vraceli zpět, lil z nich pot. "Nemohu jim přece říkat, aby sportovali, a přitom sám nic nedělat," vysvětluje ředitel. "Nejlépe zabírají příklady, ne slova."
Noční vychovatelé pracují ve dvojici. Po vraždě vychovatelky platí podmínka, že jedním ze dvojice musí být muž. Noční směna nastupuje v osm hodin večer. Ráno si pak děti přebírají učitelé. Po vyučování se o kluky opět starají odborní vychovatelé.
A je vlastně každodenní život v domě za mřížemi? Budíček je v půl sedmé ráno, pouze o víkendu si kluci smějí přispat. Když je hezky, mají rozcvičku venku, když je ošklivo, tak dole v suterénu. Následuje sprcha, ranní úklid. Snídaně se podává ve čtvrt na osm v jídelně v prvním patře. V sedm čtyřicet začíná výuka. Pak je na řadě oběd, odpolední program. "Snažíme se, aby naši borci hodně sportovali, alespoň rozumně vybijí přebytečnou energii," vysvětluje Pelda. Perfektně upravené hřiště i s atletickým oválem je hned naproti budově. Nárok na vycházku nebo opušťák dostávají svěřenci podle toho, kolik mají bodů. "Domů na víkend se mohou teoreticky dostat jednou měsíčně," říká zástupkyně ředitele Markéta Sochorová. "Musí s tím však souhlasit nejenom rodiče, ale i sociální kurátoři."
Vycházka - dvě hodiny pomyslné svobody, k níž neodmyslitelně patří hlavně kouření cigaret. "Je to dobrý, když člověk může vypadnout na chvíli ven, jen tak, s kámošem odsud," přiznává jeden z kluků. "Kdyby byly vycházky delší, bylo by to ještě lepší." Někdy mohou chlapci opustit ústav dokonce na celý den. "Nejčastěji jedou do Liberce, je to pro ně vítaná změna," říká Sochorová. Mladší chlapci absolvují v ústavu základní školní docházku, ti starší se tu snaží vyučit. "Letos však získal výuční list pouze jeden jediný z jedenácti, ti ostatní neuspěli," připustil Pelda. "Mnozí naši svěřenci si do života odnášejí i výuční list a naději na lepší život," dodal Pelda.
________________________________________________________________________
Muž v Brně nedopatřením zapálil při přípravě pervitinu byt
Zpravodajství ČTK 1.7.2003, rubrika: Právo a krimi - Brněnský kraj| autor: VTK
BRNO 1. července (ČTK) - Kriminalisté vděčí náhodě za páteční odhalení laboratoře na výrobu pervitinu v brněnské Lidické ulici. Dověděli se o ní, když v jednom z činžovních domů hořel byt. Hasiči po boji s plameny zjistili, že požár vznikl při výrobě drog. "V podstatě žádná velká škoda nevznikla a nikdo nebyl ani zraněn. Svým neopatrným počínáním se dva pachatelé sami odhalili," řekl dnes ČTK policejní mluvčí Mojmír Popp.
Požár vypukl v kuchyni bytu, kde právě třiatřicetiletý muž připravoval pervitin. Plameny poškodily jen několik skříněk a hasiči je rychle uhasili. Poté se ale nestačili divit.
"V bytě bylo velké množství laboratorního skla, chemikálií, léků a dokonce i stříkačka s pervitinem," uvedl mluvčí. Doplnil, že policie v bytě objevila 30 gramů, tedy 150 dávek této drogy. Muž, který požár zavinil, byl i s majitelem bytu obviněn z nedovolené výroby drog. Dvojici hrozí až pět let vězení.
Pervitin patří na Moravě k nejužívanějším tvrdým drogám. Gram se prodává za 1000 korun. Jen v Brně zlikviduje policie ročně kolem 35 pervitinových laboratoří. Výrobci drog hledají různá místa, kde by mohli drogy vyrábět bez obav z policie. Vaří je v zahradních boudách, chatkách, sklepích i příměstských lesích.
Vladimír Klepáč kar
________________________________________________________________________
blesková akce
Olomoucký den 1.7.2003| rubrika: z Moravy| strana: 5| autor: Michal Kratochvíl
Specialisté zadrželi dva výrobce pervitinu
Zlín Další z vydařených zásahů mají za sebou zlínští policejní specialisté v boji proti drogám. Po nedávném zadržení jednoho a půl kila heroinu ve Slušovicích se koncem minulého týdne stala terčem kriminalistů aktivní varna pervitinu ve Zlíně. Při bleskovém zásahu překvapilo policejní komando dva muže právě při výrobě nebezpečné drogy. Podle policie je navíc jeden ze zadržených známý jako nejkvalitnější výrobce pervitinu na Zlínsku. "Podezřelé muže jsme sledovali již od února letošního roku. Současně s drogou jsme zajistili také kompletní zařízení na výrobu pervitinu," uvedl tiskový mluvčí zlínské policie Ivo Mitáček. Pachatele policie obvinila z trestných činů nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů a rovněž ze šíření toxikomanie." N ejenže se tito muži podíleli na výrobě drogy, ale pervitin navíc dále distribuovali," dodal Mitáček s tím, že oběma mužům hrozí až pět let vězení. N a mladšího z podezřelých také soud uvalil vazbu. Podle policie vyráběli oba muži drogu pro úzký okruh lidí závislých na pervitinu, kterých mělo být okolo deseti. Tomu prý odpovídala i cena jednotlivé dávky, která byla hluboko pod běžnou hranicí. Někd y dávali distributoři drogu svým známým dokonce i zdarma, když si přinesli vlastní farmaceutika potřebná na výrobu drogy." Pachatel navíc přiznal, že vyrobil asi sto várek drogy, přičemž z jednoho varu může být získáno až padesát dávek," doplnil policejní mluvčí. Při běžné ceně pervitinu tisíc korun za dávku tak mohl distributor získat až pět milionů korun. Poslední případ, kdy policie mimo ostatních drog odhalila přímo varnu pervitinu, se stal přibližně před rokem. Tehdy v kůlně vedle rodinného domu ve Zlíně vyráběli drogu čtyři mladíci. Jeden z nich v domě bydlel i se svou babičkou, která o varně neměla nejmenší tušení.
________________________________________________________________________
Trojice prodávala ženy do ciziny
Mladá fronta DNES 2.7.2003| rubrika: Kraj Plzeňský| strana: 2| autor: (prk)
Tachov - Z obchodování se ženami a z kuplířství se před tachovským soudem zpovídají dva bratři a čtyřiadvacetiletá žena. Žalobce je viní, že v roce 2002 prodali do veřejných domů v Rakousku a Německu šest žen. Obchod jim měl vynést půl milionu korun. Podle žalobce se trestného činu dopustili jako organizovaná skupina, za což jim hrozí přísnější tresty - až osm let vězení.
Mladší z bratrů provozuje veřejný dům v Tachově. Mezi prodanými prostitutkami byly nejenom Češky, ale také cizinky ze zemí bývalého Sovětského svazu. Starší z mužů bydlí v Praze. Při domovní prohlídce u něj policisté našli několik dávek heroinu a obžalovali ho navíc z přechovávání drog.
Čtyřiadvacetiletá dívka, jejíž přítel vlastní erotický klub v Rakousku, sehrála roli zprostředkovatelky obchodu s bílým masem mezi bratry a zahraničními kupci.
„Oba muži jsou dále obžalováni z toho, že napomohli k útěku do Německa vězni, který se nevrátil po přerušení výkonu trestu do věznice v Pardubicích,“ uvedl tachovský soudce Josef Junek. Soud zatím vyslechl obžalované, kteří svou vinu popírají. Pouze dívka připustila, že má v Rakousku přítele.
„Proces bude pokračovat výslechy svědků, mezi nimiž jsou i dívky, které měly být prodány. Je ovšem otázkou, jestli se k soudu dostaví a zda budou vypovídat,“ prohlásil soudce.
Soud by měl vynést verdikt nad oběma muži a ženou v srpnu. |
|
|
|
