| breeder |
Jak se dělá kvalitativní výzkum v oblasti drog
Psychologie dnes 20.5.2003| rubrika: Události, informace| strana: 6| autor: Michal Miovský
Udělat kvalitativní výzkum v oblasti drog je někdy dost obtížné. Ne však ani tolik kvůli metodologické obtížnosti, jako spíše proto, že mnozí zadavatelé výzkumů v naší zemi netuší, že by něco takového mohli chtít, a když už tuší, pak často nemají příliš jasná očekávání a kritičnost k tomu, co lze s kvalitativními daty provádět, a především jak a k čemu je mohou využít. Nebo když to řeknu ještě jinak, jaké jsou hranice možností použití těchto dat a že jimi prostě nelze nahrazovat dotazníková šetření či testy na reprezentativních vzorcích. Ve spektru zadavatelů a donátorů výzkumných projektů se tak dnes není problém setkat jak s těmi, kteří o kvalitativním přístupu a metodách nevědí prakticky téměř nic, tak s těmi, kteří je naopak přeceňují a očekávají nesplnitelné výstupy. O to více si pak můžu vážit těch několika málo, kteří jednoduše řeknou co chtějí a k čemu to chtějí a mají jasněji v tom, v čem je pro ně výhodnější použití kvalitativních metod, před metodami využívajícími procesu kvantifikace. Jinou perspektivou by ale byla diskuze o tom, kde všude vlastně kvalitativní přístup a metody v moderním adiktologickém výzkumu využíváme a proč. V zásadě existuje několik obecných situací, v nichž by měl výzkumník vždy alespoň zvážit, zda není vhodné využít některou z kvalitativních metod. Příkladem může být ve výzkumu moment, kdy dokáže jasně identifikovat a popsat svůj výzkumný problém, a najednou zjistí, že k "tomu nějak chybí literatura" nebo v ní panuje velký nesoulad. Tedy buď řeší otázku, kterou si před ním nikdo nepoložil, a tedy ji ani neřešil, nebo kdy jedna studie tvrdí kategoricky něco, co jiná vyvrací atd. Něco takového se nám stalo například při jednom velkém současném výzkumu dlouhodobých uživatelů konopných drog, na kterém pracuji spolu s doktorandy a studenty na olomoucké a brněnské katedře psychologie. Jedno z našich témat je tzv. amotivační syndrom, kauzálně spojovaný s dlouhodobým užíváním konopných drog. Již teoretická analýza výzkumných studií odhalila zcela nečekané elementární nedostatky mnoha provedených studií, spočívající např. v tom, že se autoři neobtěžovali provést diferenciální diagnostiku a odlišit depresivní symptomatologii od symptomů, které by odpovídaly konceptu amotivačního syndromu. Jinými slovy výsledky těchto studií nedokáží odpovědět na to, zda autoři u uživatelů konopí popsali skutečně amotivační syndrom nebo "jen" depresi. Mnoho jiných autorů pak tento syndrom považuje za blud a nesmysl. Proto jsme se rozhodli v našem výzkumu jít svojí cestou a nepracovat předem s žádným konceptem amotivačního syndromu. Ve chvíli, kdy jsme vyloučili u našich účastníků výzkumu deprese a další potíže, které současný diagnostický systém zná, začali jsme teprve pracovat na tom, jak daný stav popsat a zda a v čem se shoduje s různými pojetími amotivačního syndromu. Jiným příkladem aplikační oblasti kvalitativních metod je situace, kdy si potřebujeme ověřit výsledek statistického výpočtu na klinické, případové úrovni. Zkrátka kdy potřebujeme zjistit, jak náš poznatek "sedí" s tím, co se děje v každodenní realitě. Nemusí přitom zdaleka jít pouze o možnost prověřování tzv. falešných vztahů. Může jít o skutečně cílené hledání dynamiky jevů, kterým prostě z čísel nemusíme hned rozumět. Takovým příkladem by mohlo být např. zjištěn |
|
|
|
