| breeder |
Experti: marihuana jako tabák
Právo 6.5.2003| rubrika: Ze zahraničí| strana: 11| autor: (ČTK)
LONDÝN- Marihuana škodí lidskému zdraví více, než se dosud předpokládalo. Pravidelné užívání této lehké drogy zvyšuje riziko duševních poruch, jako je schizofrenie či deprese, píší britští vědci v nejnovějším vydání časopisu British Medical Journal. Kouření marihuany může dále přivodit chronickou bronchitidu, rozedmu plic (emfyzém) a zvyšuje riziko rakoviny plic a jazyka, varují experti z londýnské nemocnice St Mary´s Hospital. Britští vědci se rovněž domnívají, že kouření marihuany může stejnou měrou jako cigarety přispívat k srdečním chorobám. "Pokud by marihuana byla tak nebezpečná jako tabák, mohl by počet obětí drogy být značný," říká britský toxikolog John Henry. Podle něj i30 tisíc. "Ale i kdyby to byl jen zlomek z tohoto údaje, dala by se marihuana označit za vážné zdravotní riziko pro veřejnost," dodává.
________________________________________________________________________
Pěstitel marihuany za mřížemi
ČT 1 5.5.2003 19:15| pořad: Události
Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
Vsetínští policisté dopadli jednoho z největších pěstitelů marihuany na Moravě a ve Slezsku. Třiatřicetiletý podnikatel z Rožnova pod Radhoštěm získal prodejem drogy téměř půl milionu korun. Marihuanu pěstoval pod rodinným domem u Valašského Meziříčí. Je stíhaný na svobodě.
________________________________________________________________________
V Heřmanově Huti opustilo byty 30 lidí kvůli unikajícímu plynu
Zpravodajství ČTK 5.5.2003, rubrika: Katastrofy - Plzeňský kraj| autor: MFI
HEŘMANOVA HUŤ (Plzeňsko) 5. května (ČTK) - Tři desítky lidí opustily časně ráno v Heřmanově Huti na Plzeňsku své byty kvůli unikajícímu plynu. Dům v Revoluční ulici se však hasičům podařilo brzy odvětrat, a tak se lidé vrátili po hodině domů. ČTK to řekl mluvčí krajských hasičů František Vaško.
Starosta Heřmanovy Hutě Jaroslav Baborovský ČTK řekl, že se incident stal v bytě asi pětadvacetiletého muže. "Mladík se hrabal v plynových kamnech, které asi dobře nefungovaly. Pak z bytu odešel a nechal puštěný elektrický vařič. Vrátil se až nad ránem a zalomil v zámku klíč. Spustil křik. Sousedi na něj přišli a zjistili, že z bytu je cítit plyn a zavolali hasiče," řekl starosta. Na rozpáleném vařiči prý stála láhev s nějakou zatím neznámou tekutinou.
Starosta doplnil, že mladý muž byl známý tím, že kouří marihuanu a fetuje. Utekl prý ještě před příchodem hasičů. Hasiči pak museli vyrazit dveře a plyn zastavit. Poté odvětrali dům.
"O celém incidentu jsem se vlastně dověděl, až když bylo po všem, i když bydlím 30 metrů odsud. Ale kdyby se něco stalo, byla by to hrůza, protože v tom domě je osm bytů," dodal starosta.
Případem se zabývá policie.
Marie Fialová mal
________________________________________________________________________
Do odvykací soutěže pro kuřáky se přihlásil i patnáctiletý hoch
Zpravodajství ČTK 5.5.2003, rubrika: Zdravotnictví - Liberecký kraj| autor: USM
LIBEREC 5. května (ČTK) - I patnáctiletý chlapec je mezi 67 lidmi přihlášenými v Libereckém kraji do odvykací soutěže pro kuřáky nazvané Přestaň a vyhraj. "Letos jsme poprvé dolní věkovou hranici pro účast snížili z 18 na 15 let," řekla dnes ČTK Dana Maňhalová ze Zdravotního ústavu v Liberci, který soutěž pořádá.
Výzkumy prováděné každoročně na Liberecku dokazují, že děti začínají kouřit již v 11 letech. "Nikotin patří k návykovým látkám a kdo se naučí šlukovat, má potom blíž k marihuaně a dalším drogám," upozornila Maňhalová.
Do soutěže "Přestaň a vyhraj", zahájené v roce 1995, se letos zapojilo 46 mužů a 21 žen. Nejstaršímu účastníkovi je 71 let. Nejsilnější přihlášený kuřák vykouří 60 cigaret denně, jeden ze soutěžících kouří již 55 let.
K tomu, aby přestali kouřit, motivují soutěžící také ceny. Odměnu dostane pět vylosovaných, kteří vydrží od 1. do 29. května 2003 bez cigaret. Na ceny sehnal zdravotní ústav zhruba 7000 korun. Zatímco loni stačilo čestné prohlášení účastníků soutěže, že s kouřením přestali, nyní budou muset na zdravotní testy.
Letos dělá zdravotní ústav soutěž poprvé také pro obyvatele z jiných bývalých okresů než z Liberecka. Ze Semilska, Jablonecka nebo České Lípy se přihlásilo celkem devět lidí.
"Podle studie z roku 2000 kouří v České republice 42 procent mužů a 37 procent žen," shrnula Maňhalová. "V Libereckém kraji půjde zhruba o stejná čísla," dodala.
Miloslav Lubas rot
Cas| 14:15
________________________________________________________________________
Kterak vzít marihuanu na milost
Lidové noviny 6.5.2003| rubrika: Horizont| strana: 13| autor: Jiří X. Doležal
Vláda by měla legalizovat pěstování konopí pro vlastní potřebu. Cestou od záhonu dealera nepotkáte
Po prvomájových veselicích proběhl letošní ročník Million Marihuana March (MMM) trochu pozapomenutě. Celosvětová slavnost za legalizaci marihuany probíhá počátkem května v celém takzvaně západním světě. Nejpříjemnější zprávou o letošním MMM v Praze na Letné je, že na zpravodajských stránkách novin nebylo o čem psát.
Reálie MMM
"Děje se něco hrozného?" zeptal jsem se - profesně deformován - na Letné důstojníka středočeského protiextremistického oddělení policie. Nedělo. Tak jsem pokračoval: "Já sem prostě musím jít, je to společenská nutnost. Ale připadám si zde jednoznačně senilní!" Od doby, kdy jsem MMM navštěvoval coby zapálený demonstrant, uteklo dost času a letos jsem vlastně přišel služebně jako státní zaměstnanec. Tématem našeho rozhovoru byla krize středního věku, na téma MMM nebylo o čem mluvit. Zaplať bůh, není na toto téma s policií o čem mluvit již léta. O letošním ročníku už vůbec. Šlo o plně legální demonstraci. Ve městě, kde je primátorem doktor Bém, to snad při podobné demonstraci být jinak ani nemůže. Navíc - pořadatelé na rozdíl od let minulých pojali věc profesionálně, včas zajistili, aby na místě bylo vše, co je na takovou relaxačně aktivistickou demonstraci třeba: tedy záchody, nealko pití, soundsystémy plus s novináři ochotně komunikující tiskový mluvčí a "konopný ombudsman" Marek Jehlička. Nešlo o nějakou otravnou hurádemonstraci, šlo o party uspořádanou na podporu konkrétních smysluplných a vědecky podložených požadavků, jimiž jsou zákonné rozlišení zakázaných drog do kategorií podle nebezpečnosti a legalizace pěstování a držení konopí pro vlastní potřebu. Demonstranti zcela cílevědomě nedělali binec, policie zcela cílevědomě (a podle mého soudu správně) sledovala, jestli tam někdo neprodává drogy, a nikdo nikoho neotravoval kvůli kouření jointů. Večerní televizní zpravodajství socializovanost trávy potvrdilo: na Primě i ČT informovali o průběhu MMM i o tom, že byla pohoda, odborníci pak konstatovali, že požadavky, které MMM propaguje, jsou celoevropským trendem a v řadě zemí už jsou uzákoněny. Nova pak vydala konečný certifikát, že na marihuaně se skandál již vytřískat nedá - MMM zmínila jen v kontextu zásahu Národní protidrogové centrály (NPDC) proti velkoobchodníkům s extází.
Nebezpečí zákazu
Dnešní racionální drogová politika týkající se trávy by se měla zaměřit na dva cíle - a žádným z nich není represe dospělých uživatelů či pěstitelů pro vlastní potřebu. Výsledky P.A.D. (Projekt analýzy dopadů novelizace drogových zákonů - vědecká studie o účinnosti represe) i zprávy Národního monitorovacího centra pro drogy jsou těžko zpochybnitelné vědecké argumenty. Vyplývá z nich, že marihuana je dnes nebezpečná především ve dvou bodech: první - je zakázaná, a proto hrozí střet se zákonem. Druhá - je zakázaná, a proto hrozí střet s dealerem. Tedy s tvrdými drogami. Represe je, jak prokazuje P.A.D. i zprávy monitorovacího centra, zcela neúčinná. Navíc je i technicky vyloučená, trávu u nás občas kouří nejméně 400 000 lidí, zkušenost s ní má až 80 % středoškoláků. Kdyby se všichni pozavírali, musí celý zbytek národa dělat dozorce. Ale to už v P.A.D. uvedeno není. Požadavky demonstrantů (případně "kalících") na MMM nejsou "extremismem", ale rozumným návrhem. Jenom legalizace pěstování a držení konopí pro vlastní potřebu umožní oddělit světy drog s přijatelným rizikem (alkohol, káva, marihuana, čokoláda) od drog s rizikem nepřijatelným (heroin, pervitin, speedy) - a tím uchrání mládež od dnes nejrizikovějšího faktoru marihuanové scény, to jest od dealerů. Protože jen málokterý z nich prodává pouze trávu - a dříve či později nabídne, i zadarmo a jen na ochutnání, onačejší substance. Vládní návrh rozdělení drog do kategorií podle nebezpečnosti má být hotov do několika týdnů, šance něco udělat proti nárůstu obliby heroinu v dohledné době přímo zákonem tedy existuje. Upřímně doufám, že návrh bude podobný zákonům zemí, kde se lidé mají dobře - například Švýcarska - a ne zákonům Thajska. Chce-li vláda chránit mládež před šířením zhoubných drog, měla by legalizovat pěstování konopí pro vlastní potřebu. Cestou od záhonu či květináče člověk dealera prostě nepotká.
________________________________________________________________________
Nesprávné kroky ministryně Součkové
Haló noviny 6.5.2003| rubrika: Publicistika| strana: 5| autor: Daniel STROŽ
Ministryně zdravotnictví Marie Součková si před nějakou dobou v nováckém »Kotli« trpce stěžovala, že se v tomto státě rodí čím dál méně dětí. Proto bude výhledově ubývat také těch, kteří vkládají peníze do pokladen zdravotního a důchodového zabezpečení. Horovala sice po právu pro jakési nezbytné kroky ke »zvýšení porodnosti«, ale nedošlo jí zřejmě, jak bezperspektivně se v současnosti žije většině mladých rodin. Nejenže postrádají naději na vhodné bydlení a sužuje je nejistota v zaměstnání. Navíc jim tato společnost ani neumožňuje, aby svým případným potomkům věnovali dostatečnou výchovnou péči. Mít dítě je mnohým párům zátěží, kterou si dopředu nedokázali ani představit a za své rozhodnutí k rodičovství platí i podstatně sníženou životní úrovní. Systém, požadující po mimořádně pracovně vytížených rodičích jenom další odříkání, protože jim s výchovou dorostu prakticky v ničem nepomůže (téměř již nefungují bezplatné družiny, zanikla spousta dětských a mládežnických zájmových organizací), produkuje tak převážně dorůstající mládež, jejímž útočištěm se stává ulice. Ta je potom svádí k bezcílnému, znuděnému zevlování a v přibývající míře k experimentům s drogami, na které si obstarávají peníze kriminálními delikty - a od pubertálního věku již dokonce i prostitucí. Česká republika je nyní zemí, v níž začíná být dětí už jenom »jako šafránu«, a přesto se jí v příslušných grémiích OSN dostává té nejostřejší kritiky za neschopnost plnit úmluvy o jejich legislativní ochraně, kromě jiného právě také proti drogovému nebezpečí. Mladiství drogově závislí zbytečně umírají, jejich léčba stagnuje, polovičatě prováděné antidrogové kampaně nejrůznějšími organizacemi ve školkách a školách zabírají minimálně. Paní ministryně zdravotnictví se ale raději pouští do mnohem snazšího omezování dospělých v kouření a ve spotřebě alkoholu, ačkoliv z osobní zkušenosti s vlastním synem dobře ví, odkud by nejdříve měla začít. Alkoholik a kuřák samozřejmě svému zdraví škodí, o tom nelze mít pochyby, avšak ve srovnání s konzumentem drog (počínaje marihuanou a konče heroinem) nejde o neřesti, ohrožující přímo samu podstatu společnosti. Případ jejího syna Ladislava je přitom příkladem doslova klasickým: drogová závislost ho přivedla již jako mladistvého k vloupáním a další kriminální činnosti. Jedinci propadlí drogám totiž většinou nikde nepracují, nebydlí, trpí psychickými poruchami, nezřídka šíří infekční choroby a také použité stříkačky, které po aplikaci omamných látek odhazují, jsou mnohem nebezpečnější, než odsuzované cigaretové nedopalky kolem nástupních ostrůvků veřejné dopravy. Z laxního vládního postoje zoufalí ředitelé některých tuzemských škol (nejnověji prý v Chebu, Vimperku, Ostravě a Opavě) se podle zpráv z tisku již na vlastní pěst odhodlali bojovat za zdraví žáků, které při podezření na vliv drogy podrobují testům moči nebo i nechávají prohledávat školní prostory speciálně cvičenými psy. Namísto ale, aby se setkali s pochopením a okamžitou, společně promyšlenou podporou ministryně zdravotnictví Součkové, ministryně školství Buzkové a ministra vnitra Grosse (všichni ČSSD), dostává se jim zamítavých stanovisek dokonce i ze strany Rady vlády, určené ke koordinaci protidrogové politiky. Buzková, jejíž dceruška navštěvuje luxusní francouzské lyceum, kam je pravidelně transportována vládním vozem, se už dala dokonce slyšet, že je »velmi znechucena« tímto protidrogovým postupem, kterému však nedokáže zabránit, neboť zřizovatelem zmiňovaných školních zařízení jsou krajské instituce. Ano, je to tak, docela prostě: v této republice mají politici jiné starosti, než se věnovat sociální problematice rodin a fetujících dětí, ocitajících se na dně. A v OSN stejně asi přehánějí, vždyť iAlexandr Vondra, náměstek ministra zahraničí, holdoval prý marihuaně (viz rozhovor v Mf Dnes, 19. 4. 2003) a pohleďte, jaký pašák dnes z něho je!
________________________________________________________________________
"Pravá tvář" drog má naplnit konto Drop in
Strategie 5.5.2003| rubrika: Marketingová komunikace - Reklama| strana: 28| autor: Vlaďka Všetečková
Pro bono kampaň je pilotním projektem nové agentury Mašina
Česko se v Evropě dělí s Británií a Francií o první místo v "aktivní znalosti" marihuany mezi mladistvými. Co se týče tvrdých drog, je na čtvrté pozici. Předpovědi jsou nadále pesimistické. O zlepšení situace se chce pokusit kampaň vytvořená Mašinou pro Drop in.
Komunikačním cílem protidrogové televizní a tiskové kampaně, která je pilotním projektem nově vzniklé reklamní agentury Mašina, je nejen zvýšit povědomí o prevenčním programu obecně prospěšné společnosti Drop in, ale zároveň upoutat zájem širší veřejnosti o problematiku drog. To vše s konečným záměrem generovat co největší počet příspěvků na konto Drop in. Kampaň startuje v polovině května. "Pokusili jsme se ukázat opravdovou tvář drog se všemi důsledky jejich užívání, k nimž patří vážná onemocnění, kriminalita a smrt," vysvětluje Jan Faflík, account director partnerů agentury. Hrdinové tří vizuálů tiskové reklamy jsou odvozeni ze tří TV spotů. Režisér Viktor Tauš v nich na prostoru 20 sekund nabídl alternativně příběh mladíka, který umírá na toaletě na předávkování; muže ve vězení, který kvůli drogám spáchal trestný čin; a mladé dívky HIV pozitivní, která si na drogy vydělává prostitucí. Všechny spojuje vnitřní hlas hrdinů: Rád(a) bych vám řekl(a) něco o drogách, ale... (už to nestihnu...), ale... (až tak za pár let...), nebo ale... (nevím, jestli to stihnu).
Cíl: prevence a rodiče
Kampaň se snaží primárně oslovit rodiče dětí školního věku, jimž je problematika drog cizí a domnívají se, že jejich dítěti se to přece nemůže stát. Sekundárně cílí na přímo ohrožené děti a mládež obou pohlaví ve věku 12 až 30 let. Tomu odpovídá i kreativní záměr agentury. "Nebylo naším cílem využít pro kampaň typy na první pohled ‚zřejmé', ale evokovat pocit, že do drogové závislosti může spadnout každý. Tedy i ten, do koho bychom to na první pohled neřekli," vysvětluje Faflík. Právě primární prevence s cílem zabránit rizikové skupině mládeže, aby s drogami začala, se podle odborníků projevuje jako nejefektivnější a zároveň nejlevnější forma boje s drogami. Všechny ostatní postupy jako léčba a represe jsou méně účinné a výrazně dražší. Základem primární prevence je podle pracovníků Drop in právě předávání reálných informací o drogovém světě. Tedy o účincích drog, jejich zdravotním riziku, průběhu závislosti a sociálních a právních důsledcích. Drop in, založený v roce 1991, již pět let provádí kampaň komponovaných pořadů se studenty a žáky po celé ČR s podporou mediálně známých osobností, jež navštívilo již 600 tisíc studentů. Jen v roce 2000 poskytlo středisko Drop in služby více než 25 tisícům drogově závislých a jejich rodinám. Největším omezením pro další aktivity je nedostatek financí, k jejichž získání má také dopomoci mediální kampaň.
Letní kampaň
Experimentování s drogami se od roku 1995 v Česku více než zdvojnásobilo. Nejohroženější skupinou jsou podle ESPAD studenti SOU a SOŠ bez maturity. Kvůli alarmující situaci v drogové oblasti cílí vizuály, tiskové kampaně, jež nafotila Anna Kovačič, v podobě plakátů také do škol. V síti Boomerang Free Cards bude distribuováno 3krát po
10 tisících reklamních pohlednic. Přes letní prázdniny se kampaň objeví i na billboardech. TV spoty se ve spolupráci se společností Falcon dostanou do 90 % kin v průběhu května a června. Tyto spoty Mašina realizovala ve spolupráci s produkcí Soft Pillow a postprodukcí Mirage jako pro bono projekt a všichni zúčastnění se na něm podílejí bez nároku na honorář. Režíroval Viktor Tauš. "Přesné nasazení do médií je však vzhledem k charitativnímu charakteru kampaně obtížné předem sdělit," vysvětluje Faflík. Měli bychom se s ní ale potkávat nejen ve 2. polovině května, ale průběžně až do konce letních prázdnin.
Kampaň tohoto typu by se neobešla bez řady partnerů. Generálním partnerem projektu je společnost Kofola. Podporuje ji také pražský magistrát a primátor hlavního města Pavel Bém.
Rád bych vám něco řekl o drogách, ale snad za několik let.
Rád bych vám něco řekl o drogách, ale už to nestihnu.
Ráda bych vám něco řekla o drogách, ale nevím, jestli to stihnu.
Foto: archiv
Kampaň podpořili bez nároku na honorář:
Kofola, Soft Pillow, Mirage, Vantage Film, Beep, Michael Samuelson Lighting, Czech Film Location, AFM Lighting, Kodak, Jan Muchow, Anna Kovačič, Boomerang Media, Presenta Pictures, Tiskárna Jiskra, Magistrát hlavního města Prahy, Kristian, Falcon,
Cine Star, Palace Cinemas, Village Cinemas.
________________________________________________________________________
Většina mladých okusila marihuanu
Plzeňský deník 5.5.2003| rubrika: Lokální| strana: 23
Plzeň - Přes 70 procent mladých lidí kouřilo marihuanu. Je to chyba protidrogové politiky? Podle Jiřího KASSLA ano. Represe je prý neúčinná.
Jste pro legalizaci trávy?
Nejsme. Nechceme jen, aby experimentující studenti seděli kvůli jednomu pokusu s marihuanou ve vězení. Chceme, aby si ji lidé mohli vypěstovat pro vlastní potřebu. Chceme, aby zákon rozlišil drogy podle nebezpečnosti. Dokončení ze strany 23
Dnes dostávají ty samé tresty dealeři tvrdých drog, například heroinu, jako lidé, kteří si marihuanu pěstují na zahradě. Je taková represe účinná?
Represe, když nejde ruku v ruce s prevencí, nemůže být účinná. Naopak. Je kontraproduktivní, což dokládá množství lidí, kteří trávu kouří. Na některých středních školách musí například děti na příkaz ředitele čurat do zkumavek, aby se otestovala přítomnost drogy. Když děti čurání odmítnou, je to bráno, jako že drogu užívají. Někde je to dokonce podmínkou přijetí na školu. Proč to ředitelé dělají?
Je to z jejich strany alibismus. Chtějí tak říci rodičům, že drogy na škole řeší. Oni dobře vědí, že jsou drogy rozšířené, tak si tímto způsobem vlastně myjí ruce. Pro jaký způsob boje s drogami jste vy?
Řešením jsou přednášky, besedy, návštěvy v K-centrech, aby děti věděly, co mohou tvrdé drogy z člověka udělat. Organizujete podobné akce?
My jsme například přivezli do Plzně HIV pozitivního toxikomana, s kterým si mohli lidé popovídat. Dozvěděli se důsledky a to je řešení. (jis)
________________________________________________________________________
Marihuana voněla Letnou
Večerník Praha 5.5.2003| rubrika: Titulní strana| strana: 1
Legalizovat konopí? Odborníci se neshodnou
Na Letenské pláni asi 1500 příznivců marihuany propagovalo v sobotu legalizaci jejího užívání. Ale společnost spíše kouření drogy netleská.
Praha - Osmdesát procent mladistvých má zkušenosti s kouřením marihuany. Patří všichni za mříže? Neměla by se jedna z nejrozšířenějších měkkých drog raději legalizovat? Ani odborníci se nedokáží shodnout. Jedni poukazují na zdraví škodlivé následky konzumace a kouření "trávy", zastánci legalizace tvrdí: marihuana kladně působí při léčbě některých nemocí.
Protidrogová koordinátorka Radka Bartošová nevidí žádný důvod, proč "trávu" legalizovat. "Skutečnost, že marihuanu kouří kolem osmdesáti procent mladých, pro mě není argument, kterým bych podpořila legalizaci této drogy. Nic v současnosti nevyřeší ani dekriminalizace. K tomu by bylo potřeba mnoho finančních prostředků zejména na léčbu. Tyto peníze ale nyní chybějí hlavně na prevenci," tvrdí Bartošová.
Zároveň ale připustila, že na předávkování marihuanou nikdy nikdo nezemřel. "Marihuana je přestupní stanice k návyku na tvrdé drogy, není to však látka výchozí. Tou bývá většinou alkohol, svou úlohu hraje také sociální prostředí a rodina," domnívá se Bartošová. Nápravu spatřuje hlavně v prevenci užívání drog.
Ivan Douda z nadace Drop In je ale jiného názoru. "Řešením by byla dekriminalizace marihuany. V současnosti má zkušenosti s touto drogou až osmdesát procent mládeže." Navrhuje dokonce, aby se na prodeji marihuany podílel i stát.
"Není to nic podivného. Podobný systém funguje již v Holandsku, Švýcarsku, Portugalsku a v některých částech Německa," vyjmenoval Douda. Ten na sobotní demonstraci také vystoupil.
Lékaři připomínají, že při užívání konopí hrozí spíše než závislost některá zdravotní rizika. "Nejsem pro legalizaci měkkých drog. Dlouhodobé kouření marihuany způsobuje nezvratné změny v organismu, jedná se třeba o mozkovou atrofii, při níž ubývá nervových buněk,"uvedla Eva Jelínková z psychiatrické kliniky v Bohnicích.
Zároveň ale dodala, že po sporadickém kouření marihuany tak jedenkrát do týdne se asi těžko dá hovořit o návyku. "Znám ale i pacienty, kteří si návyk vytvořili po jediné cigaretě,"podotkla Jelínková.
Argumenty odpůrců podpořili minulý týden britští lékaři. Podle nich marihuana škodí lidskému zdraví více, než se dosud předpokládalo. Pravidelné užívání této lehké drogy zvyšuje riziko duševních poruch, jako je schizofrenie či deprese, píší britští vědci v nejnovějším vydání časopisu British Medical Journal.
Kouření marihuany může dále přivodit chronickou bronchitidu, rozedmu plic (emfyzém) a další plicní onemocnění, varují experti z londýnské nemocnice St Mary's Hospital. Kuřáci marihuany rovněž riskují rakovinu plic, jazyka a další typy rakovinných onemocnění.
S tím si letenští kuřáci ale hlavu nelámali. Ubalit si jointa nebyl v sobotu na Letné problém. "Je to stejná droga jako alkohol. Z něj se ale nedá odejít. Přestat kouřit trávu se dá vždycky. Když jsem si řekl, že nebudu kouřit měsíc, tak jsem také nekouřil," tvrdí Petr Sekanina, student prvního ročníku odborného učiliště. Ten se ani před televizními kamerami a fotografy nezdráhal a velmi zručně ubalil "špeka".
A co na počínání svých dětí asi řeknou rodiče? "Je mi úplně fuk, že mě matka uvidí v televizi," poznamenal Sekanina do zvuků kapely Vyčůrat a spát.
Happening na Letenské pláni policisté zhruba od druhé hodiny odpolední do desáté večer monitorovali. Proti účastníkům zasáhnout nemuseli a nikoho nezadrželi. "Během shromáždění nedošlo k narušení klidu ani veřejného pořádku," uvedla mluvčí pražské policie Daniela Razímová. Podle některých účastníků byl klid hlavně proto, že organizátoři neměli povolení prodávat při akci alkohol.
________________________________________________________________________
Lidé na happeningu žádali změnu přístupu k marihuaně
Brněnský a jihomoravský deník - Rovnost 5.5.2003| rubrika: jižní Morava| strana: 7| autor: čtk
Třebíč _ Několik desítek mladých lidí se o víkendu odpoledne sešlo u kamenné mohyly v Třebíči na Hrádku na happeningové akci zaměřené proti represím za pěstování a užívání marihuany. Třebíč je vedle Prahy, Brna a Plzně jedním ze čtyř českých měst, kde se taková akce pořádá. Přístup ke konopí by se v Česku měl změnit, alkohol je mnohem horší droga, řekl svolavatel akce Zdeněk Prukner. Setkání sledovali policisté a podle mluvčího radnice se obešlo bez incidentů. Ještě před zahájením happeningu mladí lidé posbírali do igelitových pytlů odpadky poházené v okolí mohyly. Podobné akce podle Pruknera nemají příliš velký smysl ve velkých městech, zatímco ve čtyřicetitisícové Třebíči, kde se téměř všichni znají, se může lépe ukázat, že marihuanu podporují i slušní lidé. " Sám jsem donedávna dělal skautského vedoucího a myslím si, že zdaleka nejsem vagabund a feťák. Jsem živnostník a kouřením marihuany nedělám nic špatného," řekl Prukner, který údajně takových lidí zná spoustu. Třebíčské centrum prevence Klub Zámek, podchycující mladé lidi experimentující s drogami, eviduje kolem 200 klientů. Z nich má podle vedoucí klubu Magdy Sedlákové přes 80 procent zkušenost s marihuanou. ( čtk)
________________________________________________________________________
Povolená demonstrace za legalizaci marihuany v Budapešti
ČRo 6 5.5.2003 07:00| pořad: Zprávy
Zbyněk ŠTÍBR, moderátor
--------------------
Vejci a rajčaty zaútočili včera odpoledne v centru Budapešti na účastníky povolené demonstrace za legalizaci marihuany odpůrci této drogy. Policie dva výtržníky zadržela. Spor má v Maďarsku už delší dobu politické pozadí. Pravicová opozice totiž obviňuje levicovou vládu, že chce legalizovat užívání lehkých drog a poškodit tak maďarský národ.
________________________________________________________________________
Radnice si začínají na technoparty zvykat
Mladá fronta DNES 6.5.2003| rubrika: Severní Čechy| strana: 1| autor: (jp, mko)
Štětí, Klášterec nad Ohří - Masové technoparty začínají v kraji dostávat zelenou. Poslední dvě takové akce, ve Štětí a Klášterci nad Ohří, skončily bez incidentů a starostové se s novým druhem zábavy začínají smiřovat.
„Pokud organizátoři splní ohlašovací povinnost a tančí se na soukromé louce, nemáme žádné pravomoci rozhodovat, jestli technoparty bude, nebo nebude,“ řekl včera Antonín Šimral, místostarosta Štětí, v jehož blízkosti duněly aparatury od středy do neděle. V nejbližší vsi Čakovice měřili v průběhu akce podle Šimrala hygienici hladinu hluku a naměřili třicet jedna decibelů, takže hlasitost hudby nepřekročila povolené normy.
Pokračování na straně D2
Pokračování ze strany D1
Organizátoři, radnice a policie se dohodli, že akci nechají běžet do prvního velkého maléru. Pokud by k němu došlo, byla by rozpuštěna. Nakonec policie zasahovat nemusela, i když si lidé v Čakovicích stěžovali na hluk.
Bez větších incidentů se obešla i podobná čtyřdenní akce v Šumné u Klášterce nad Ohří. Na radnici si však nyní chodí stěžovat lidé, které čtyři noci hluk obtěžoval. Starostovi Klášterce Miroslavu Řebíčkovi se nelíbí hlavně to, že účastníci na podobných akcích berou drogy.
„Pokud vidím v děvět hodin ráno člověka s hlavou uvnitř reproduktoru nebo jiné na bednách pospávat, nemyslím, že jsou unavení alkoholem. Přesvědčení, že party pomáhají rozšiřovat klienty dealerů drog, mi nikdo nevezme,“ tvrdí Řebíček.
________________________________________________________________________
Z PLAVEK DO PEKLA A ZPÁTKY!
Cosmopolitan 24.4.2003| rubrika: Cosmo portrét| strana: 86| autor: MARTA FENCLOVÁ
Yasmine Bleethová
Hýřila sex-appealem v seriálu Pobřežní hlídka. Pak ale zahlédla hlouply plakát, v němž se režisér pokoušel o vtip na její účet. Ha, ha, ha! Odjela do pekla. Je už zpátky?
Je 12. září 2001. Zatímco se celý svět nalepil na televizní obrazovky a donekonečna sleduje, jak dopravní letadlo naráží do jednoho z newyorských "dvojčat", po detroitské dálnici se řítí červený sporťák. Ačkoliv je dálnice téměř prázdná, v jednom okamžiku dostane auto smyk, jako by řidič ,, v plné rychlosti dupl na brzdu. Pak se ještě třikrát převrátí a nakonec se zastaví o svodidla. Z vozu se po chvíli vyhrabe žena s opuchlým, ztrhaným obličejem a její přítel. Policisté u ní najdou luxusní šňupací výbavu a pětadvacet gramů kokainu, což je zásoba, která by dokázala udržet v bdělosti celý týden i skupinový zájezd. Zatímco se žena probírá z prvního šoku, jeden ze strážníků si konečně vzpomene, odkud je mu tak povědomá. "Vy jste Yasmine Bleethová!" vybafne jí do nateklé tváře. Yasmine mu věnuje pohled oživlé mrtvoly. V krvi se jí prohání sloní dávka kokainu a ona trpělivě čeká, až pod nohama konečně ucítí pevnou půdu.
"ČEKALA MĚ ZÁŘNÁ BUDOUCNOST."
Život herečky Yasmine Bleethové ztělesňuje standardní příběh hollywoodské hvězdy, která neunesla svoji slávu: dětství v malém městě, výlet na diskotéku, všímavý agent modelingové společnosti, smlouva, první přehlídka, všímavý režisér, první role, večírky, marihuana, druhá role, kokain, třetí role, drogová závislost, kolaps, cesta na dno. Yasmine se ve světě showbyznysu pohybovala doslova odmalička. První roli dostala v šesti měsících, kdy předvedla obdivuhodný výkon v reklamě na dětské šampony Johnson & Johnson. V šesti letech pokračovala další reklamní kampaní, tentokrát pro značku Max Factor. Zde si fotogenického a výjimečně pohledného děvčátka všiml módní fotograf Francesco Scavullo a neváhal v jejích sedmi letech pořídit několik aktů pro svoji knihu. "Bylo to tak nevinné! Dneska by z toho ale byl pořádný skandál," okomentovala své první fotografie Yasmine roku 1998 v rozhovoru pro US Magazíne.Od reklamních spotů přešla plynule k modelingu, ale zároveň si plnými doušky užívala bezstarostného dětství. Ačkoliv její rodiče zrovna nepřehazovali peníze vidlemi a rozvedli se, sotva Yasmine oslavila třetí narozeniny, dopřávali své dceři vše, na co dostala zálusk. Vzdělání nabývala v prestižní škole United Nations International School. Jakmile školní zvonění ukončilo výuku, vyběhli z limuzín připravení bodyguardi a čekali na malou Yasmine, aby ji v pořádku dovezli domů. Philip Bleeth nepatřil mezi otce, kteří ženou každého dceřina nápadníka ode dveří s odjištěnou brokovnicí a vyčítavě zírají na ciferník, když se jejich ratolest zapomene na večírku. Pro svoji dceru měl naopak možná až příliš pochopení a její pubertální výstřelky ho naplňovaly spíše zvláštním druhem hrdosti. ,Je stejná jako já, v pubertě jsem byl taky pořádný průšvihář. Ona má ale navíc talent, aby se pohybovala ve svádech ramp," holedbal se. Z modelingu se Yasmine hladce přesměrovala na stříbrné plátno. Filmový debut si odbyla rovnou ve dvanácti letech ve snímku Hey Babe! a poštovní schránka Bleethových začala praskat ve švech pod nadšenými dopisy fanoušků.
"POZOR! NEKRMIT!"
Než doplavala k roli svůdné plavčice v Pobřežní hlídce, vystřídala několik rolí v mýdlových operách, které sice neměly oscarové ambice, ale stačily Yasmine k tomu, aby si pořídila vlastní byt na Manhattanu a dostatečně reprezentativní milence, jakými byli například Luke Perry (pozdější hvězda seriálu Beverly Hills 90210) a Grant Show (totéž v bledě modrém -tentokrát v seriálu Melrose Place). V sedmnácti letech účinkovala v seriálu Ryan's Hope a hleděla svými modrými panenkami vstříc zářné budoucnosti. O pár měsíců později seriál skončil a Yasminin život se poprvé rozhodl, že jí ukáže svoji tvář bez make-upu. Poté, co lékaři stanovili u její matky diagnózu rakovina prsu, které po roce podlehla, stáhla se Yasmine na několik měsíců do ústraní. Novou etapu svého života zahájila známostí s Rickym Paullem Goldinem, hercem, s nímž se odstěhovala do Los Angeles. Právě tady poprvé spatřila na obrazovce Pamelu Andersenovou, prohánějící se v bikinách a se záchranným kruhem po boku v seriálu Pobřežní hlídka. Producenti v té době hledali herečku, která by uhranula mužské testosterony stejně nekompromisně jako reklamní figurína na plastickou chirurgii Pamela, ale působila by trochu reálnějším dojmem. Ňadra a postava, jež Yasmine podědila po matce, byly tím nejskutečnějším snem, jaký si mohli představit. Producenti a režisér při pohledu na její křivky neváhali ani minutu, a když zjistili, že kromě náležitě rozměrných partií oplývá i nečekaně velkou dávkou hereckého talentu, jejich nadšení bylo bezmezné. ,Je to inteligentní a nadaná herečka - je to jedna z nejzajímavějších žen, jaké jsem kdy potkala," povykovala například producentka a autorka scénáře k seriálu Michele Berková. Yasmine své chlebodárce nezklamala. Ze strachu, aby její sexy obliny příliš nevytékaly z těsných plavek, zahájila od začátku natáčení dietu, při které své trávicí ústrojí mohla poctít pouze zeleninou, ovocem, rybou nebo ždibcem dušeného kuřete. Její zdravé tělo si ovšem žádalo své, a i když se Yasmine snažila držet se zkrátka, za pár měsíců přibrala čtyři kilogramy. Při její výšce 165 centimetrů si toho rychle všimla jak média, tak režisér. Když si šla Yasmine při natáčení ke cateringovému vozu dát něco k jídlu, uvítal ji plakát s její fotkou a nápisem: "Pokud uvidíte tuto ženu, nekrmte ji!" Přesně v tento okamžik udělala Yasmine ve skvěle nasměrované dráze otočku vzad.
"BAVILY MĚ DROGY A NÁKUPY."
Yasmine se dál věnovala natáčení, ale pozornost upřela také k úhledným linkám bílého prášku, po kterém necítila ani únavu, ani hlad. V roce 1997 skončila její smlouva na účinkování v Pobřežní hlídce a na obzoru se rýsovala další role, tentokrát v televizním seriálu Nash Bridges. "Odstěhovala jsem se z Los Angeles do San Franciska, daleko od muže, se kterým jsem byla dva roky zasnoubená. Postupně jsem si uvědomovala, že k němu už téměř nic necítím, a pomýšlela na rozchod. Víkendy jsem proflámovala se známými. Kokain byl nezbytnou součástí každého mejdanu. Po pár týdnech jsem poprvé zavolala dealerovi sama. Překvapilo mě, jak je to jednoduché. Jako byste si objednávala činu. Stačí jeden telefonát a zásilka je za půl hodiny za vašimi dveřmi," vzpomíná Yasmine. Po čase se staly telefonáty drogovým dodavatelům pravidelnou součástí jejího života. "Přišla jsem domů, objednala kokain, dala si pár lajn a pak třeba několik hodin přerovnávala fotky ve fotoalbu. Nejvíc mě ale bavilo nakupovat po internetu. Za jednu noc jsem dokázala utratit i deset tisíc dolarů, aniž jsem vylezla z pokoje. Postupně jsem se přestala vídat s přáteli, brát telefon a nakonec jsem se už ani neobtěžovala číst si textové zprávy v mobilu. Jedním z mých posledních telefonátů byl ten, v němž jsem dala vale svému příteli. Nadopovaná jsem se cítila skvěle, vystačila jsem si sama se sebou a nepotřebovala spát. Dokázala jsem být vzhůru dva i tři dny. Když pro mě ale přijel taxík, aby mě odvezl na natáčení, bylo to horší. Měla jsem opuchlý obličej a často mi při práci začala téct krev z nosu. Nikdo mi ale neřekl ani slovo a maskérka mi nateklé nosní dírky vždycky bez řečí perfektně zamaskovala."
"VYPADALA JSEM JAKO MIMOZEMŠŤAN."
Po roce intimního přátelství s drogou se přestala Yasmine zabývat i tou podivnou postavou, která na ni občas mrkla ze zrcadla. "Přátelé mi naznačovali, že nevypadám dobře. Zhubla jsem o několik kilo a na snímcích jsem měla tak rozšířené oči, že jsem vypadala jako mimozemšťan." V zimě 1999 fotila Yasmine titulní stranu pro časopis Smoke. V ten den ji přijel navštívit otec, a aby dceru zbytečně nerušil při práci, rozhodl se, že na ni počká u ní v bytě. "Zapomněla jsem doma kabelku, ve které jsem měla i kokain. Celý den jsem ji zoufale hledala, a když jsem večer dorazila domů a uviděla ji na stole, vrhla jsem se na ni, abych z ní vylovila balíček s drogou. Nebyla tam. Balíček držel v ruce můj otec a okamžitě na mě vyrukoval, že s tím okamžitě musím přestat. Odsekla jsem mu, že na to mám ještě dost času. Následujících několik měsíců jsem se mu vyhýbala, jak jsem mohla." Po skončení natáčení se Yasmine vrátila do Los Angeles. Když ji otec uvítal na letišti, místo srdečného objetí se rozplakal. Podařilo se mu ji přesvědčit, aby navštívila terapeuta. Lékaři zjistili, že si Yasmine pravidelným šňupáním přivodila v nosních dírkách nebezpečnou sněť. "Docela mě ta zpráva vyděsila. Vydržela jsem bez drog celých šest týdnů," tvrdí. O měsíc později už se ale svému návyku věnovala stejně náruživě jako předtím. V září 2000 fotila titulní stranu pro americký časopis Glamour. "Ráno jsem si dala pořádnou dávku kokainu. V maškarně mě perfektně nalíčili a oblékli do nádherných šatů. Jakmile jsem si stoupla před objektiv, udělalo se mi zle. Při každém blýsknutí fotoaparátu jsem měla pocit, jako by mi hlavou projel nůž. Po několika snímcích jsem zkolabovala. Poslední věta, kterou jsem prý sdělila celému štábu, byla: "Nechtě mě tady ležet tak hodinu a půl, trochu si odpočinu a budu v pořádku."
"VYLÉČILA MĚ AUTONEHODA."
Místo chystaného natáčení dalšího seriálu se Yasmine vydala na podrobnou prohlídku luxusního odvykacího centra v Kalifornii, které patří k pravidelným zastávkám na cestě za slávou mnoha hollywoodských celebrit. Ze svých závislostí na drogách či alkoholu se tu léčili například Charlie Sheen, Ben Affleck, Matthew Perry nebo Robert Downey junior. Právě zde se Yasmine seznámila s Paulem Cerritem, majitelem proslaveného tanečního klubu v Michiganu, a okamžitě se do sebe zamilovali. Klinika se chlubí tím, že šedesát procent pacientů úspěšně vyléčí. Yasmine a Paul bohužel patřili mezi zbývajících čtyřicet procent. Pár týdnů poté, co opustili brány centra, se oba vrátili k drogám. Co nezmohli psychoterapeuti, rodiče a lékaři, dokázala během několika sekund vyřešit autonehoda, která jen náhodou neskončila smrtí obou zúčastněných. "Dnes mi to připadá jako zákrok shůry. V ten moment, kdy jsem vylezla z trosek auta a hystericky se rozbrečela, mi konečně došlo, že s tím musím přestat. U výslechu jsem se rovnou přiznala, že jsem řídila pod vlivem drog, aniž jsem podstoupila krevní testy. Dostala jsem dvouletý podmíněný trest." Yasmine vzala kopanec od života skutečně vážně a dva roky abstinuje. Rok po autonehodě se s Paulem vzali a oba tvrdí, že si užívají každý moment svého života. "Skoro jsem zapomněla, jaké to je, když třeba prospíte celý víkend," svěřuje se Yasmine, ale zároveň dodává: "Kokain způsobuje především psychickou závislost a vím, že se neustále musím ovládat, abych mu znovu nepropadla."
________________________________________________________________________
POZNÁMKA
Deník Jablonecka 3.5.2003| rubrika: Okres zpravodajství| strana: 14| autor: JAN VOJÍŘ
Protidrogová politika v Jablonci
"Znám několik lidí, kteří drogy prodávají."
Tato závažná slova zazněla z úst místostarosty Radovana Loudy při informaci o dokumentu "Strategie protidrogové politiky v Jablonci nad Nisou na rok 2003". I laika zákonitě napadne, zda místostarosta podal v souladu se zákonem trestní oznámení či alespoň podnět, jestli nebyl spáchán trestný čin. Ne konzument, ale drogový dealer je totiž největším nebezpečím pro celou společnost.
"Užívání drog se stalo jedním z vážných celospolečenských problémů v naší zemi. Stále stoupá počet osob experimentujících a zneužívajících drogy a na drogách závislých." Právě těmito slovy začíná dokument věnovaný problematice drog v Jablonci. Ta je skutečně velmi složitá a je jasné, že základem jejího řešení je prevence především u dětí a mládeže. Zarážející je, jak banální fráze tvůrci dokumentu použili. K cílům protidrogové politiky mimo jiné patří: "Zastavit nárůst užívání drog, začlenit protidrogovou politiku jako součást politiky komunální, přehlednost a profesionalismus aktivit či poskytování kvalitních a dostupných služeb a zviditelnění." Zajisté s nejlepšími úmysly vytvářený dokument se tak stává v nejlepším případě pouhým odrazovým můstkem k pokusu o řešení situace.
"Články o toxikomanech a marihuaně, kterých je teď celá řada, ničemu neprospějí," míní místostarosta Jiří Rudolf. Kromě silné diskutabilnosti tohoto výroku je toto tvrzení v přímém protikladu k odstavci Strategie, kde se píše: "Mediálními prostředky a jiným vhodným způsobem informovat veřejnost o drogové problematice..." Jiří Rudolf myslel patrně svůj výrok tak, že informace o drogách mohou být pro mnohé návodné, nepodceňujme však naše děti. S doporučeními typu southparkovského "á, drogy jsou špatné, á, nesmíte je brát" se nic nezmůže. Minimum prostoru je ve Strategii protidrogové politiky i v Závěrečné zprávě o její realizaci v roce 2002 věnováno alkoholu. Ten, jak může většina lidí pozorovat ve svém nejbližším okolí, ohrožuje naši mládež nejvíce. "Neznám v Jablonci podnik, kde by nenalili alkohol mladistvému," pokračoval Jiří Rudolf. Pokud je situace opravdu taková - kde jsou sta tisíce korun vybrané na pokutách provozovatelům těchto nezodpovědných restauračních zařízení? Nebo to znamená jen to, že tolerance k alkoholu je ve společnosti tak velká, že ho nebereme jako drogu? Vždyť přece dát si pivko a panáka je normální... Jak je vidět, aktivně vytvářet protidrogovou politiku není jednoduché. Není v silách radních vyřešit ji, ale rozhodně mohou být nápomocni. Mimo jiné kvalitními informacemi a podporou konkrétních akcí pro tzv. ohroženou generaci.
________________________________________________________________________
Odstraňování kontrol na státních hranicích
Právní rádce 23.4.2003| rubrika: Správní právo| strana: 47| autor: Miroslav Jurman
Začlenění ČR do schengenského prostoru
V souvislosti s vyjednáváním definitivních podmínek vstupu ČR do EU a jejich následným přepjatým rozborem vystoupila na povrch jedna z dosud nepříliš objasněných otázek - příprava ČR na aplikaci schengenských dohod a s ní související odstraňování kontrol na státních hranicích.
Kontrola osob na státních hranicích a s ní související bezpečnostní opatření byla po vzniku ES některými státy pociťována jako zpomalující a částečně narušující volný pohyb osob a zboží. Mimo rámec ES tak některé státy iniciovaly vznik nové formy spolupráce při odbourávání kontrol na společných státních hranicích. Tento záměr byl deklarován v Schengenské dohodě1) uzavřené vládami Belgie, Nizozemí, Lucemburska, SRN a Francie. Schengenská dohoda však byla pouze jakýmsi proklamativním prohlášením zástupců zúčastněných států, že mají zájem na postupném odbourávání kontrol na společných státních hranicích. Neobsahovala konkrétní úpravu jednotlivých vhodných opatření, forem spolupráce, ani časový harmonogram apod. Tímto zpřesněním a základem pro další vývoj schengenské spolupráce se stala Schengenská prováděcí úmluva uzavřená 19. června 1990,2) která vstoupila v platnost 26. března 1995 původně mezi státy Beneluxu, SRN a Francie. Postupně k ní přistoupily i Itálie (1990), Španělsko a Portugalsko (1991), Řecko (1992), Rakousko (1995), Dánsko, Švédsko, Finsko, ale také Norsko a Island (1996). Výčet států doplňuje Velká Británie a Irsko, které se původně schengenské spolupráce nezúčastnily, ale v současnosti požádaly o částečné zapojení (pouze v některých formách). Plně zapojeno do schengenské spolupráce je patnáct států, z toho dva nejsou členy EU a jejich postavení je proto poněkud specifické.
SCHENGENSKÉA EVROPSKÉ ACQUIS
Schengenská spolupráce byla původně zcela oddělena od aktivit v rámci ES. Vzhledem k velkému propojení "členské základny" a úzké spojitosti s volným pohybem zboží a osob došlo Amsterodamskou smlouvou3) k začlenění schengenské spolupráce do rámce ES/EU (tedy tzv. komunitarizaci schengenské spolupráce). Stalo se tak Protokolem o začlenění schengenského acquis do rámce EU, který zároveň toto acquis ve své příloze definoval. Rozumíme jím tedy Schengenskou dohodu, Schengenskou prováděcí úmluvu, protokoly a dohody o přistoupení k dohodě a úmluvě, rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru. Výkonný výbor byl výkonným orgánem zřízeným prováděcí úmluvou za účelem operativnějšího a účelného rozhodování v souvislosti s naplňováním cílů Schengenské prováděcí úmluvy. Po začlenění schengenského acquis do rámce EU (tj. od roku 1999) byl tento orgán nahrazen Radou, tedy již fungujícím orgánem Evropských společenství. Od tohoto roku se schengenské acquis (jako součást evropského acquis) rozrostlo o rozhodnutí Rady. Pro Českou republiku jako kandidátský stát je zvláště významný čl. 8 protokolu, který stanoví: "Při jednání o přijímání nových členských států do Evropské unie platí schengenské acquis a další opatření, které v jeho rámci učinily orgány, za acquis, které musejí všichni kandidáti na přijetí převzít v plném rozsahu." V souvislosti se začleněním schengenské problematiky do rámce EU však také vyniklo zvláštní postavení států, které nejsou členy EU,4) ale provádějí Schengenskou dohodu a úmluvu. Jelikož rozhodujícím orgánem je orgán unijní, musejí tyto státy plnit rozhodnutí, na jejichž schvalování se však nemohou podílet (nemají zastoupení v Radě). Schengenské acquis představuje jednu z oblastí, jejichž společná úprava bývá označována jako užší spolupráce. Tím se má na mysli, že v rámci členských států EU mohou některé z nich v určitých oblastech postupovat jiným tempem než státy jiné, tedy upravit některé otázky podrobněji, samostatně nebo šířeji, než je povinný společný základ upravený Smlouvou o založení ES a Smlouvou o EU.
OBSAH SCHENGENSKÉHO ACQUIS
* Odbourávání kontrol
Základním cílem schengenského acquis je odbourávání kontrol na společných státních hranicích, které jsou označovány jako vnitřní. Hranice mezi členským státem a státem nečlenským je označena jako vnější hranice. Schengenský prostor je území všech států zapojených do této formy spolupráce (bez ohledu na to, mají-li nějaké společné hranice). Určitým specifickým prvkem jsou v rámci schengenského prostoru mezinárodní letiště, jelikož se nenacházejí fyzicky na hranicích států, ale přesto jsou označována jako hraniční přechody. Proto musíme rozlišovat tzv. vnitřní let, tedy let z jednoho členského státu do druhého (bez mezipřistání v nečlenském státě), a let vnější, kterým je let z členského státu do státu nečlenského, nebo naopak. Rozlišování je podstatné právě z hlediska vykonávání kontrol osob a zboží na hranicích. Na vnitřních hranicích jsou tyto kontroly v maximální možné míře odbourávány a přechod hranic by tak měl být v zásadě nerušený a plynulý, přičemž není vázán dokonce ani na hraniční přechody.5) Tuto volnost překračování vnitřních hranic může členský stát po konzultaci s ostatními na omezenou dobu přerušit a kontroly vykonávat.6) Tato možnost je však vázána na situace, kdy je ohrožen veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Jednotlivé státy, které přistupovaly k schengenským dohodám, měly původně rozlišné přístupy k ochraně svých státních hranic. K tomu, aby mohl být uvolněn pohyb osob a zboží mezi členskými státy, bylo nezbytné upravit jednotně ochranu vnější hranice. Režim překračování vnějších hranic proto tvoří jádro Schengenské prováděcí úmluvy. Ta zejména stanoví, že vnější hranice lze překračovat v zásadě pouze na hraničních přechodech a ve stanovené provozní době. Výjimky mohou být stanoveny jen v režimu malého pohraničního styku. Nedodržování povinnosti překračovat vnější hranice jen na hraničních přechodech k tomu určených a v provozní době pak musí být členským státem sankcionováno a potíráno.7) Zároveň musí být na mezinárodních letištích v každém členském státě rozlišováno, zda jde o vnitřní, nebo o vnější let a podle toho musí být při odbavení cestujících postupováno. V praxi to pak znamená, že kontrolám musejí být podrobováni cestující na vnějším letu nebo přestupující z letu vnitřního na vnější a obráceně. Podrobně je upravena i úroveň vykonávaných kontrol při překračování vnějších hranic,8) přičemž ta musí být vykonávána podle jednotných zásad v rámci pravomocí každého státu a vnitrostátních právních předpisů s ohledem na zájmy všech smluvních stran a pro území smluvních stran. Pouhá efektivní ochrana vnějších hranic však není dostatečná k plnému nahrazení kontrol na všech hranicích, zejména s ohledem na přeshraniční kriminalitu páchanou v rámci členských států. Schengenská prováděcí úmluva proto zavádí několik tzv. kompenzačních opatření (oblastí),v jejichž rámci lze s nežádoucími důsledky otevření hranic účinně bojovat.
* Systém udělování víz
Možnost volného pohybu osob (včetně cizinců) po členských státech si vyžádala jednotnou úpravu vízové problematiky, jmenovitě krátkodobých, dlouhodobých víz a podmínek pobytu a pohybu cizinců.9) V březnu 2001 přijala Rada nařízení,10) kterým je uveden seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musejí mít vízum při překročení vnějších hranic, a zemí, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni. K dosažení shodného režimu se ČR úspěšně přibližuje. Na základě vládní Koncepce modernizace vízového procesu ČR od roku 1999 plošně zavádí na svých zastupitelských úřadech elektronicky podporovaný systém udělování víz, který zahrnuje provádění automatizované i neautomatizované bezpečnostní prověrky všech žádostí o udělení českého víza v rámci konzultace mezi ministerstvem zahraničních věcí a Policií ČR. Česká republika vyznačuje od roku 1995 víza formou zabezpečeného samolepícího štítku a víza jsou opatřena strojově čitelným záznamem. V původní podobě obsahovala Schengenská prováděcí úmluva i ustanovení upravující příslušnost k projednávání žádostí o azyl v členských státech, ale tato problematika byla ze schengenského acquis vyňata.11)
* Vzájemná pomoc v trestních věcech
Dalším kompenzačním opatřením je úzká policejní spolupráce vykonávaná jednak obecně při vyšetřování trestných činů a jednak konkrétně při spolupráci v pohraničních oblastech. Významné jsou zejména takové nástroje, jako přeshraniční sledování osoby možné za určitých podmínek (v souvislosti s podezřením na spáchání přesně vymezených trestných činů sledovanou osobou) i na území jiného smluvního státu, nebo přeshraniční pronásledování opět vázané na splnění přesně vymezených podmínek. Mezi další patří např. jmenování styčných důstojníků, zřízení telekomunikačního spojení a jiné aktivity zaměřené zejména na rychlou výměnu informací. Roli integrovaného pracoviště pro mezinárodní policejní spolupráci plní v ČR Odbor mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezídia ČR, který se podílí na přípravě Policie ČR na zapojení do policejněbezpečnostních systémů EU (Europol, Schengenský systém - výkon úkolů národní kanceláře SIRENE). Úspěšná je příprava ČR např. na policejní spolupráci s Německem.12) Další části Schengenské prováděcí úmluvy upravují vzájemnou pomoc v trestních věcech (právní pomoc, doručování písemností apod.), zákaz dvojího trestu, předávání výkonu trestních rozsudků a vydávání osob, které obvykle doplňují dřívější zvláštní smluvní úpravu. Česká republika přistoupila k řadě mezinárodních smluv v této oblasti a přístup k dalším smlouvám se průběžně zajišťuje. ČR naplňuje rozšiřující se požadavky Schengenské prováděcí úmluvy týkající se vzájemné pomoci v trestních věcech, zákazu dvojího trestu a vydávání osob v plném rozsahu. Stejně tomu je i u převodu výkonu rozsudku, kde je ČR signatářským státem Úmluvy o předávání odsouzených osob.13) Významné jsou i kapitoly týkající se společného boje proti trestné činnosti v oblasti omamných a psychotropních látek, zejména jejich prodeje a nelegálnímu dovozu, nebo společné úpravy nabývání, obchodování, držení a předávání střelných zbraní a střeliva.14) Pro ČR je seznam zbraní, které nepatří k zakázaným střelným zbraním, k střelným zbraním, k jejichž koupi a držení je třeba povolení a ke zbraním, které podléhají přihlášení, uveden v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který sjednocuje názvosloví a kategorie zbraní se standardy EU. Koordinací protidrogové politiky vlády je pověřena Mezirezortní protidrogová komise, která od roku 1995 působí při Úřadu vlády ČR. Místem centrální koordinace, metodiky a místem pro komunikaci se zahraničím pro oblast boje proti drogové kriminalitě je samostatná Národní protidrogová centrála. Tento speciální útvar je v návaznosti na novelu trestního řádu od 1. ledna 2002 zastřešován Úřadem služby kriminální policie a vyšetřování.
SCHENGENSÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM
Pro účinnější kontrolu pohybu osob (cizinců) a stanovených kategorií věcí na území smluvních států bylo nutné vytvořit centrální systém jejich evidence. Ten byl zřízen Schengenskou prováděcí úmluvou pod názvem Schengenský informační systém (dále jen SIS). Do něho vkládané záznamy se týkají zejména osob překračujících vnější hranice a pak určitých přesně vymezených kategorií věcí v souvislosti s trestním řízením (za účelem zabavení nebo zajištění důkazů). Právo přístupu k údajům uloženým v SIS je pak přesně vymezeno pro konkrétní složky (nejčastěji policejní) podle nezbytnosti pro plnění jejich úkolů. Kapacitně je však současný SIS vázán přibližně na současný počet členských států, což významně ovlivní termín plné aplikace schengenského acquis kandidátskými státy. Ta totiž bude možná až po zprovoznění SIS II s významně větší datovou kapacitou, což bude nejdříve začátkem roku 2006. Proto Rada rozdělila schengenské acquis pro účely přístupu dalších států na dvě kategorie podle vázanosti na SIS. První kategorii (rozsáhlejší) budou budoucí členské státy vykonávat od data vstupu do EU, druhou až od data zprovoznění SIS II. Až v tento okamžik dojde k přeměně současných vnějších hranic na hranice vnitřní se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Velkou péči pak Schengenská prováděcí úmluva věnuje i ochraně osobních údajů, a to jak v rámci SIS, tak obecně pro celou schengenskou spolupráci. V oblasti automatizovaného zpracování osobních údajů předávaných podle Schengenské prováděcí úmluvy musejí státy dosáhnout nejméně takové úrovně ochrany osobních údajů, která odpovídá úrovni ochrany stanovené Úmluvou Rady Evropy o ochraně jednotlivců s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů a zásadám Doporučení Výboru Rady Evropy R (87), upravujícího užití osobních údajů v policejním sektoru. První úmluvu ČR podepsala, ratifikovala a vyhlásila ve Sbírce mezinárodních smluv pod sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 115/2001 s účinností od 1. června 2002. Doporučení Rady Evropy bylo v ČR provedeno zákonem č. 60/2001 Sb. Každý stát zapojený do schengenského informačního systému je podle Schengenské prováděcí úmluvy povinen určit národní dozorčí orgán, který bude odpovědný za provádění nezávislého dozoru nad svou Národní jednotkou Schengenského informačního systému (N.SIS). Tento dozor bude v České republice vykonávat Úřad pro ochranu osobních údajů, kterému byly svěřeny kompetence nezávislého ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Tento zákon také tvoří nejobecnější právní základ ochrany osobních údajů, jehož bude použito vždy, když zvláštní právní norma neupraví ochranu osobních údajů speciálními ustanoveními odchylně. Tímto zákonem a kontrolou jeho dodržování Úřadem na ochranu osobních údajů je zabezpečeno splnění požadavků Schengenské prováděcí úmluvy.
ČESKÁ REPUBLIKA A SCHENGENSKÉ ACQUIS
Česká republika jako kandidátský stát musí schengenské acquis plně převzít v rámci příprav na vstup do EU. Tato problematika spadá v průběhu přístupových jednání pod kapitolu 24: Spolupráce v oblastech justice a vnitřních věcí; Schengen. Ta byla mj. i s ohledem na Schengenský akční plán ČR15) předběžně uzavřena 12. 12. 2001. Detailněji bych se nyní zaměřil na některé specifické aspekty zapojování ČR do schengenské spolupráce. Jde o přípravu v rámci struktur Policie ČR, s tím související a v médiích rozporuplně prezentovanou ochranu českých hranic po vstupu do EU a též o dostavbu letiště Praha - Ruzyně. Příprava Policie ČR zahrnuje řadu aktivit počínaje odborným a jazykovým vzděláváním a konče transformací Cizinecké a pohraniční policie v liniově řízenou policejní složku.16) Určitou dvousečností příprav na aplikaci schengenského acquis je současně zpřísňování režimu na státních hranicích tak, aby odpovídal určeným standardům, a příprava na jeho uvolnění a přesunutí jádra policejní práce do vnitrozemí. České hranice musejí být střeženy jako hranice vnější bez ohledu na stav připravenosti sousedních států (Slovenska, Polska a zprostředkovaně i Maďarska). V průběhu vyhodnocování kodaňského summitu EU, který určil definitivní podmínky vstupu ČR a dalších devíti států do EU, se někteří představitelé ČR vyjadřovali v tom smyslu, že ČR nebude budovat schengenskou hranici a nepotřebuje tedy s tím související finanční prostředky. Musím však konstatovat, že ČR již má vybudovanou infrastrukturu pro ochranu hranice podle schengenských standardů, kterou bude, byť i po omezenou dobu, vykonávat a tyto prostředky již byly vynaloženy. Navíc místem, kde schengenské standardy musejí být každopádně splněny, tedy jedinou dlouhodobou vnější schengenskou hranicí v ČR, bude mezinárodní letiště Praha - Ruzyně. To řešilo zároveň problém nedostačující kapacity na neustále se zvyšující objem letů, a tak bylo přistoupeno k poměrně netradičnímu řešení. K dosavadnímu letišti, které se změní na zónu "neschengenských" letů, bude přistavěn terminál Sever 2, v jehož rámci se budou odbavovat všechny "schengenské" lety. V současnosti má Česká republika schengenskou hranici s Německem a Rakouskem, přičemž ta je hranicí vnější a jsou na ní tedy vykonávány plné kontroly podle schengenských standardů. Hranice s Polskem a Slovenskem a režim na nich není z tohoto pohledu momentálně podstatný. Po datu vstupu do EU musí Česká republika aplikovat schengenské acquis první kategorie, ale hranice s ostatními členskými státy zůstane hranicí vnější a budou zde stále vykonávány kontroly. Významné ale bude, že občané dnes zapsaní na seznamu osob nežádoucích v Unii z něj budou automaticky jako občané EU vymazáni, nebo že občané ČR budou při překračování státních hranic do Rakouska nebo Německa moci využívat jízdní pruhy vymezené občanům Unie a nebudou nuceni prokazovat např. dostatek prostředků na pobyt v cílové zemi. Pokud Polsko a Slovensko vstoupí do EU ke stejnému datu jako ČR, změní se hranice s nimi na tzv. dočasnou vnější hranici.
Po zprovoznění SIS II, jež kapacitně zvládne zapojení všech v současnosti kandidátských států, bude detailně prověřována připravenost jednotlivých států na plné zapojení do schengenské spolupráce. Pokud členský stát přesvědčí kontrolní orgány, že je připraven splnit všechny schengenské standardy, bude stanoveno datum, kdy dojde k jeho plnému zapojení a tedy přeměně vnějších hranic s již zapojenými státy na vnitřní. Až v tento okamžik tedy přestanou být na těchto hranicích vykonávány kontroly a bude je možné překračovat kdykoliv a kdekoliv.
Poznámky:
1) Dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných státních hranicích podepsaná 14. června 1985 v lucemburském Schengenu.
2) Schengenská dohoda a Schengenská prováděcí úmluva bývají také někdy označovány jako První a Druhá Schengenská dohoda, příp. jako Schengen I. a II.
3) Amsterodamská smlouva byla podepsána v říjnu 1997 a vstoupila v platnost 1. 5. 1999.
4) Norsko a Island.
5) Čl. 2 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy (dále jen "SPÚ").
6) Tzv. opětovné dočasné zavedení kontrol podle čl. 2 odst. 2 SPÚ.
7) Čl. 3 SPÚ.
8) Čl. 6 SPÚ.
9) Kapitola 3, čl. 9 až 24 SPÚ.
10) Nařízení Rady č. 539/2001.
11) V souvislosti s přijetím Dublinské úmluvy.
12) Dne 1. 8. 2002 vstoupila v platnost Smlouva mezi ČR a SRN o spolupráci policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic v příhraničních oblastech. Smlouva obsahuje moderní instituty mezinárodní policejní spolupráce, jako např. spolupráce ve společně obsazených služebnách, společné formy nasazení, možnost přeshraničního pronásledování. Tato smlouva zavádí schengenské standardy policejní spolupráce do praxe, a to ještě před vstupem ČR do EU. ČR a SRN spolupracují při vytváření společné strategie pro budoucí spolupráci na vnitřních hranicích.
13) Publikována pod č. 553/1992 Sb.
14) Příslušné články týkající se střelných zbraní a střeliva byly pozdějším vývojem vyjmuty ze SPÚ a nahrazeny směrnicí ES č. 91/477/EHS z 18. června 1991 o kontrole nabývání
a držení zbraní (91/477/EEC).
15) Vládní dokument, v němž ČR dává najevo svou připravenost převzít schengenské acquis, který obsahuje časový harmonogram, rozpracování jednotlivých úkolů a určení odpovědných orgánů.
16) Systém jednotného velení zefektivňující operativní práci.
* Autor je doktorand studijního programu Evropské právo, PF Masarykovy univerzity, Brno
________________________________________________________________________
Převoz českých vězňů z Thajska
ČRo 6 5.5.2003 18:00| pořad: Zprávy
Radvít NOVÁK, moderátor
--------------------
O možnosti převozu Čechů vězněných v Thajsku do České republiky má mimo jiné jednat v úterý v Praze thajský ministr zahraničí Surakiart Sathirathai. ČTK to sdělilo české ministerstvo zahraničí. V thajské věznici si nyní opykávají mnohaleté tresty za pašování drog dva Češi. Ministerstvo zahraničí již na základě česko-thajské smlouvy o vzájemném předávání vězňů požádalo o její vydání. Jeho český protějšek Cyril Svoboda chce při jednání thajskému ministrovi nabídnout česká letadla L-159.
________________________________________________________________________
Drogy zaplavují dokonce i venkov
Vysočina 5.5.2003| rubrika: zemské noviny| strana: 11| autor: HANA ŠMÍDOVÁ
Drogy začínají být velkým problémem Česka. Nejsou již výsadou měst, začínají masově pronikat i na venkov. HANA ŠMÍDOVÁ Praha - Drogy se jako lavina šíří z velkých měst na venkov. Stoupá obliba pervitinu a extáze, stále více lidí ale také experimentuje s těkavými látkami, například plynem do zapalovačů. Rovněž přibývá narkomanů, kteří si peníze na drogy obstarávají krádežemi. Policie loni odhalila 4330 drogových deliktů, každý šestý přitom spáchalo dítě nebo mladistvý. Zkušenosti s drogou má podle odhadů expertů více než třetina české mládeže. Policisté z protidrogové centrály varují, že výrobci a distributoři drog prohlubují konspirativní opatření a přemísťují své výrobny do menších obcí a opuštěných objektů. V rámci konspirace používají moderní technické prostředky, zejména mobilní telefony a internet. Nejoblíbenější drogou v Česku je stále pervitin, v Praze však už získal prvenství heroin. " Hlavní postavení na území Česka v obchodu s heroinem si neustále udržuje kosovskoalbánská komunita, dochází však k většímu propojení s občany Bulharska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Albánie," uvádí se ve zprávě protidrogové centrály o situaci v oblasti drog v roce 2002. Na kosovskoalbánské skupiny se napojují Arabové, Romové a Vietnamci. Romové se kromě pouliční distribuce drog stále častěji zapojují i do vyšších drogových struktur, téměř vždy v těchto případech jde o olašské Romy. Potíže úřadům pak působí i odlišnost olašské romštiny od jazyka ostatních Romů. " Existuje velká jazyková bariéra a v Česku není oficiální tlumočník na olašskou romštinu," upozorňují policisté. Vietnamci prodávají drogy v příhraničních tržnicích, a to výhradně cizincům, zejména Němcům . " Jsou vloženy do , originálně` balených CD a objevují se snahy o balení drog pro tento trh do cigaret značky Marlboro," podotýkají experti. Asiaté se podle nich často snaží korumpovat úředníky, situaci ztěžuje i množství nelegálních migrantů, jejich exotická jména a falešné doklady. Policisté loni zadrželi přes šest kilogramů heroinu více než kilo a půl metamfetaminu téměř kilo a půl kokainu přes 5,5 tisíce tablet extáze přes půl kila efedrinu |
|
|
|
