| breeder |
Informace západočeské policejní správy
Zpravodajství ČTK 27.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Plzeňský kraj| autor: LAP
Z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, ohrožování mravní výchovy mládeže a šíření toxikomanie podezírají policisté patnáctiletého mladíka ze Sokolova. Od loňského července totiž podle policistů dal nebo prodal za více než 7000 korun nejméně 100 dávek marihuany dalšímu patnáctiletému chlapci. Od února prodal dalšímu stejně starému chlapci nejméně pět dávek pervitinu a pomohl mu ho aplikovat do žil.
________________________________________________________________________
Policie stíhá muže ze Sokolova za prodej drog dětem
Zpravodajství ČTK 25.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Karlovarský kraj| autor: MOL
SOKOLOV 25. dubna (ČTK) - Za prodej drog dětem stíhá policie devatenáctiletého muže ze Sokolova. Muž podle policistů od začátku roku ve svém bytě prodával pervitin šestnáctiletému chlapci a pak mu ho píchal do žíly. Drogu nabízel i čtyřem dívkám ve věku od 13 do 15 let, informovala dnes ČTK mluvčí západočeské policie Jolana Číhová.
Dívky podle ní opakovaně sledovaly, jak muž drogu aplikuje jejich staršímu kamarádovi. Přitom pervitin zkoušely lízat. Jedna z nich si pak od něj koupila takzvané psaníčko s drogou a muž ji naučil obsah šňupat. Ve všech případech přitom věděl, že drogy nabízí nezletilým a mladistvým.
Při domovní prohlídce mužova bytu policie našla použité obaly od drog, injekční jehly a stříkačky. Ve čtvrtek ho obvinila z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Stíhá ho na svobodě.
Miroslav Molčík rot
________________________________________________________________________
Oslovili jsme téměř čtvrt milionu lidí, říká protidrogový aktivista
Mladá fronta DNES 28.4.2003| rubrika: Praha| strana: 3| autor: (lin)
TÉMA
Praha - Marihuana, extáze, heroin, LSD či pervitin. Proti všem těmto drogám hodlají bojovat lidé z projektu Řekni ne drogám - řekni ano životu.
"Chceme oslovit veřejnost, hlavně děti a mládež, a seznámit ji s nebezpečím drog," řekl mluvčí protidrogového projektu Vlastimil Špalek.
Jako první v pořadí se projekt zabývá nebezpečím marihuany. "Vydali jsme brožuru,v níž upozorňujeme na její škodlivost. Marihuana je totiž levná a snadno dosažitelná. Dostává se i do škol. Psychicky méně odolné děti u ní zůstávají a mnohdy v budoucnu pak přejdou na tvrdší drogy," vysvětlil Špalek.
V pražských ulicích se tak mladí lidé mohou setkat s dobrovolníky, kteří jim nabídnou informační leták o škodlivosti této drogy. "K těmto akcím vyrážíme osmkrát týdně především do centra. Protože hodně mladých lidí chodí do různých klubů, kde se kromě marihuany setkávají i s extází, chodíme i tam," upřesňuje mluvčí.
"S lidmi se snažíme o problému mluvit. Oslovili jsme přes dvě stě tisíc lidí," podotkl Špalek. Cílem projektu však není jen diskuse na ulici, ale na letáku je i telefonní číslo, kam se mohou lidé obrátit. "Někdo se třeba setká s nějakým problémem a může si o něm telefonicky popovídat," uvedl Špalek.
Marihuana bohužel není jedinou drogou, které lidé propadají. "Plánujeme kampaň i o ostatních drogách a celou sérii informačních brožur. Další na řadu přijde extáze, heroin či LSD. Připravujeme i brožuru o tom, jak mají rodiče s dětmi o drogách mluvit, a nezapomněli jsme ani na českou specialitu pervitin," dodal Špalek.
________________________________________________________________________
U klubu se bojovalo proti drogám
Mladá fronta DNES 28.4.2003| rubrika: Praha| strana: 3| autor: PETR LINK
Na pražských diskotékách jsou problémy s marihuanou, extází i tvrdými drogami
TÉMA
Dlouhá fronta mládeže se tlačí do klubu Karlovy lázně v Praze 1. Právě tohle místo si vybrali protidrogoví aktivisté v bílých tričkách. Chtějí přesvědčit mladé lidi, aby odmítali drogy.
Staré Město - Je těsně po deváté hodině večer. Před známým podnikem na Novotného lávce se vytvořila asi 150 metrů dlouhá fronta mladých lidí. Ti všichni se chtějí dostat dovnitř a bavit se.
U davu se ještě objevuje další skupinka, asi deseti lidí. Většina z nich si na sebe natahuje bílá trička s nápisem "Řekni ne drogám - řekni ano životu" a rozdávají mládeži oranžové letáčky, které upozorňují na škodlivost marihuany.
"Co to je," ptá se asi sedmnáctiletý mladík dobrovolnice, která mu podává letáček a zároveň se ho ptá na jeho názor na marihuanu. "Já jsem ji ještě nezkoušel," odpovídá a usmívá se na svou asi tak stejně starou blonďatou společnici. Letáček si však nakonec bere a schovává ho do kapsy.
"Mladí lidé s námi komunikují dobře. Málokdy se setkáváme s tím, že by někdo byl agresivní. Když už se to stane, ve většině případů jsme oslovili podle našich zkušeností právě dealera drog," vysvětluje jeden z dobrovolníků.
Během chvíle se téměř v každé skupince mladých lidí, kteří se velice pomalu šinou ve frontě směrem ke vchodu do klubu, objevuje alespoň jeden letáček. Někteří si ho se zájmem čtou. Najdou se však i tací, kteří z něj skládají vlaštovku, která po chvilce letu vzduchem končí na dlažbě.
"Přišel jsem si jen zatancovat. Abych si ještě koupil nějaký drogy, na to už nemám. Stejně si myslím, že bych si je nekoupil, i kdybych peníze měl," říká osmnáctiletý Radek.
Dobrovolníci si místo a čas k akci nevybrali náhodou. "Právě v klubech se mladí k drogám často dostávají. Mezi devátou a desátou hodinou tady můžeme oslovit nejvíce lidí, protože v tu dobu se tady platí levnější vstupné," podotýká mluvčí projektu Vlastimil Špalek.
Že si dealeři drog vybírají právě podobné kluby, potvrzují i policisté a některé jejich zásahy. Právě na toaletách v Karlových lázních kriminalisté zatkli loni v září i svého kolegu. Šestadvacetiletý, nyní už expolicista Jiří Požár stojí v současnosti kvůli prodeji marihuany a tablet extáze před Obvodním soudem pro Prahu 1.
________________________________________________________________________
OSN: Protidrogová strategie zkrachovala
Týden 28.4.2003| rubrika: Svět| strana: 49| autor: -pp-
Ani represivní protidrogová politika USA nevede podle latinskoamerických expertů k výsledkům.
Ještě roku 1998 volalo Valné shromáždění OSN po světě bez drog do deseti let. Od té doby nastalo vystřízlivění, což ukázala nejnovější konference světové organizace ve Vídni. Zpráva Antonia M. Costy, výkonného ředitele Úřadu pro boj s drogami a zločinností (ODC), hovoří jasně. Produkce opia a heroinu zůstala v uplynulých pěti letech konstantní, celková plocha na pěstování koky se trochu zmenšila, ale spotřeba konopí a syntetických drog se v celosvětovém měřítku stále zvyšuje. Proti tažení extáze a různých pilulek na bázi amfetaminů nemají prý bojovníci s drogami žádnou opravdu účinnou obranu. Podle zprávy je sice pravda, že třeba v Barmě či Laosu zaznamenal boj s opiáty určité úspěchy, ale celkovou bilanci kazí Afghánistán, kde se po tažení USA proti teroru zvýšila produkce opia na dvacetinásobek(!). Spojené státy sklidily ve Vídni značnou kritiku. Podle Costy sázejí Američané v protidrogové kampani v Jižní Americe hlavně na represi, zatímco alternativní programy pro pěstitele koky a máku jsou jen polovičaté a často nefungují. Hospodářský poradce bolivijské opoziční strany MAS Oscar Coca dokonce obvinil USA, že hlavním důvodem jejich angažovanosti v Andách nejsou drogy, nýbrž ložiska ropy a zemního plynu, jež chtějí kontrolovat.
________________________________________________________________________
Záchytka pro děti
Magazín Práva 26.4.2003| rubrika: Reportáž| strana: 28| autor: Markéta Maláčová
Zatímco kovové dveře se zamřížovaným otvorem vypadají jako vchod do vězeňské cely, uvnitř je dvoulůžkový pokojík o něco vlídnější.
Světlo do něj proniká velkými okny chráněnými pletivem, postele jsou čistě povlečené a v rozích stojí dokonce dva dřevěné noční stolky. Takhle vypadá místnost, kde se z opilosti probírají děti. Na záchytce v Českých Budějovicích pro ně otevřeli speciální pokoj, jediný v republice, před čtvrt rokem. "Opilci se posouvají do čím dál nižších věkových kategorií, hodně pod patnáct let," vysvětluje ředitel tamního Územního střediska záchranné služby Jan Tuček. I když o dětském pokoji mluví v porovnání s oddělením pro dospělé jako o ubytování pro velmi důležité osoby, VIP, na záchytce se s malými konzumenty alkoholu příliš nemazlí. Snad jenom do té míry, že nad nimi neustále bdí dětská sestra a kamera u stropu.
Jako vyorané myši
Dětská záchytka víc než žalář připomíná jednotku intenzívní péče, kde pacienti leží pouze do doby, než se vzpamatují z otravy alkoholem. Většinou mají v krvi kolem jedné promile, která se odbourá zhruba do dvanácti hodin. Jakmile si uvědomí svou osobnost a začnou komunikovat, nemají na záchytce už co pohledávat. Dvanáct stovek za hospitalizaci zaplatí rodiče, kteří si pro děti přijdou. Na opilost svých potomků reagují různě. "Jednou si pro šestnáctiletého syna přijde matka, která ho hned na chodbě zmlátí a za ucho odvleče domů, jindy svého potomka vyzvedne otec, na kterém je vidět, že by sám potřeboval naši péči," popisuje ošetřovatel. Pokaždé znovu a znovu ho dokáže pohled na podnapilé děti znechutit. Zvlášť když jsou špinavé a páchnou. Jako profesionál se k nim však snaží chovat kamarádsky, aby získal jejich důvěru. "Musejí pochopit, že nejsme jejich nepřátelé, ale jinak nás jejich osudy moc nezajímají." K alkoholu se děti dostanou celkem snadno. Zkušenosti party šestnáctiletých středoškoláků z okresního města na severní Moravě vypovídají o tom, že zhruba v osmi z deseti hospod jim načepují pivo bez toho, aniž by se obsluha podívala na jejich občanský průkaz. "Když se nás zeptají, jestli máme občanku, řekneme, že ne, a jdeme jinam," vypráví gymnazista Hynek. "Jednou nás od piva vyhodili strážníci, kteří kontrolují hlavně hospody blízko svojí služebny, kde si teď raději dáváme kolu." S kamarády se Hynek poprvé pořádně opil letos na oslavě pololetního vysvědčení u jednoho z nich v bytě. Bylo mu tak zle, že při odchodu pozvracel chodník u dveří, ale domů došel po svých. Štvalo ho, že si z té noci skoro nic nepamatuje, a tak by si opilost nerad zopakoval. Ne všichni se ale dokážou poučit. Buď se k pití nechají vyhecovat partou, anebo vidí příklad v rodině. Doktor Tuček vysvětluje, že pocity dětí, které se proberou na záchytce, bývají jiné než u starších klientů. "Koukají jako vyorané myši a někdy se rozpláčou ze strachu, co na jejich úlet řeknou rodiče. Občas tak zvracejí, že na nic jiného nemají pomyšlení, a mají takzvané okno, kdy si nepamatují nic ze stavu opilosti." Jediné, čeho se snad nemusejí obávat, je trest ve škole, protože lékaři iv jejich případě ctí diskrétnost.
Móda?
Odborníci označují alkohol za módní záležitost, a kdo se aspoň jednou za čas neopije, tak v dnešní společnosti není zkrátka takzvaně in. O to víc zvedají prst nad všudypřítomnými reklamami na alkohol a jeho snadnou dostupností. Vždyť například pivo je v leckteré restauraci levnější než džus nebo limonáda. "Trochu mě mrzí velký křik po kuřácích marihuany, o kterých jsem ještě neslyšel, že by se otrávili, a také návyk je u nich menší než u konzumentů alkoholu," tvrdí Jan Tuček s tím, že situaci by nevyřešila ani tak prohibice, jako spíš důsledné potírání prodeje alkoholu mladistvým. Ministr vnitra Stanislav Gross nemá na tohle téma v rukávu žádnou originální odpověď: "Nárazové akce se na regionální úrovni čas od času realizují. Je možné samozřejmě hovořit o tom, jestli se nedají realizovat častěji. Ale vždycky je to otázka možností a kapacit, které máme k dispozici."
Jsou blíž smrti
Protože dětský organismus odbourává alkohol mnohem hůř než dospělý, jsou mladí pijáci víc ohroženi smrtelnou otravou. Takovému riziku se vystavují například děti, které už jednou prošly záchytkou, a teď se opíjejí někde v ústraní, aby je nikdo nemohl sebrat a odvézt na oddělení. Pokud upadnou do bezvědomí, je tak malá pravděpodobnost, že je někdo najde. Čtrnáctiletá dívka, na kterou vzpomíná doktor Tuček, měla štěstí. "Na diskotéce se dost opila, a protože měla přísného tatínka, chtěla se napřed trochu vyspat. Lehla si v parku, kde už na podzim byla poměrně velká zima. Lidi nás zavolali, že tam někdo leží, tak jsme přijeli a holčičku, která se mezitím probrala a křičela, že nechce domů, že by měla průšvih, odvezli tatínkovi." Dřív, před listopadem 1989, by se podobná věc nahlásila ve škole a děti i rodiče by měli o něco větší strach. V liberální společnosti se hodnoty poněkud posouvají - v posledním desetiletí se ten, kdo nechlastá, často pokládá za podivína. A je jasné, co takový přístup může udělat s dospívajícím chlapcem uvnitř skupiny vrstevníků. "Jeden šestnáctiletý hoch, který byl doslova podvyživený a na svůj věk nevyspělý, chtěl partě dokázat, že za něco stojí, tak vypil na jeden zátah celou plastovou láhev vína. Byl ve velmi slušné otravě, ale přežil to. Otázka je, jak to přežila matka, která si pro něj přišla," vypráví Jan Tuček. "Konzumace látek, které člověka uvádějí do stavu menší příčetnosti, jsou součástí lidské kultury - myslím, že už neandrtálci zobali nějaké bobule - ovšem nesmí se to glorifikovat a propagovat." Primář Karel Nešpor z pražských Bohnic upozorňuje, že kromě toho, že alkohol může dítě velice rychle zabít, bývá někdy průchozí drogou k dalším návykovým látkám. "Rodiče musejí počítat s tím, že pokud z jejich potomka vyroste alkoholik, nebudou mít oporu ve stáří." Jak ale mladé zvědavce od nepoznané tekutiny, při jejímž popíjení mnozí dospěláci v jejich přítomnosti labužnicky pomlaskávají, odradit? Dospělí by se k dětem měli chovat laskavě a s porozuměním, ale zároveň by měli stanovit jasná pravidla a trvat na jejich dodržování. "Rodiče by měli být konstruktivní, nejenom přemýšlet o tom, jestli dítě nesedí v hospodě se špatnými kamarády, ale také by mu měli zkusit najít dobré kamarády nebo prostředí. Měli by být manažery volného času svého dítěte, měli by umět posilovat jeho sebevědomí, naučit ho říkat ne, odmítat nabídky dospělých. Takové dovednosti se dají trénovat," tvrdí doktor Nešpor.
________________________________________________________________________
Maďarsko je ve spotřebě drog už na úrovni EU, tvrdí odborníci
Zpravodajství ČTK 25.4.2003, rubrika: Sociální problémy - Evropa, ES, NATO| autor: KER
BUDAPEŠŤ 25. dubna (ČTK) - Maďarsko už ve spotřebě drog dohonilo Evropskou unii, informoval maďarský rozhlas s odvoláním na výsledky nedávno realizovaného průzkumu. Podle těchto údajů už nějakou drogu vyzkoušelo až 25 procent mladých mužů a devět procent dívek ve věku 18 až 24 let.
Alarmující je však především zjištění, že od poloviny 90. let stoupl až dvojnásobně počet konzumentů drog ve věku 15 až 16 let.
Podle odborníků je současná situace v zemích střední a východní Evropy stejná, jaká byla v 60. a 70. letech v západní Evropě. Podle odborníků se proto státní úřady, ale také školy musejí víc zaměřit nejen na léčbu, ale především na prevenci vzniku drogových závislostí.
Také spotřeba drog mezi mládeží v České republice neustále stoupá. Vyplývá to ze zprávy Národního monitorovacího centra při Úřadu vlády, jejíž dílčí výsledky tento měsíc zveřejnily Hospodářské noviny.
Podle zprávy v roce 2001 vyzkoušela marihuanu polovina mladých lidí od 16 do 19 let; o dva roky dříve to byla jen třetina. Zdvojnásobila se obliba extáze a LSD, které zkusilo sedm, respektive devět procent středoškoláků.
ker bep jf
________________________________________________________________________
Varování: Nezkoušejte toluen
Rakovnický deník 25.4.2003| rubrika: RAKOVNICKO| strana: 17| autor: JANA ELZNICOVÁ
Společnost Medea Kultur, která se už od roku 1995 aktivně zabývá problematikou primární prevence drogových závislostí, přivezla do Rakovníka první z několika bezplatných komponovaných pořadů na stále více hrozivěji aktuální téma: Drogy.
Rakovník - Tři nové výukové filmy, zabývající se problematikou drog, přiveze postupně do Rakovníka společně s mnoha známými osobnostmi Společnost Medea Kultur. Film s názvem Hra o život, který se zabývá nebezpečím masového šíření smrtelně nebezpečné hepatitidy C, a to bohužel nejen mezi toxikomany, sledovali v rakovnickém Domě dětí a mládeže v Čermákových sadech studenti Integrované střední školy na Jirkově. "Vůbec jsem netušila, jak je žloutenka typu C nebezpečná, už z toho důvodu byl ten dokument dobrý," konstatovala jedna ze studentek Adéla Sovová a její spolužačka Veronika Štechmüllerová přitakává:"Je to hrozný takhle vidět, kam až může člověka přivést užívání drog." Před studenty pak předstoupili MUDr. Jiří Presl ze známé nestátní instituce Drop In, hygienik MUDr. Jiří Vytlačil a zpěvačka Anna K. "Projektu Řekni drogám ne se zúčastňuji osm let. Jedná se o vážné téma, o kterém se ale zvláště na malých městech málo mluví a mládež si rozhodně zaslouží být více informována. I kdyby třeba jen jedno ze dvou stovek dětí, které tu dnes budou sedět, bylo zpětně při rozhodování, zda zkusí některou z drog, ovlivněno naším pořadem a drogu si nevzalo, byl by to úspěch," řekla nám Anna K. Jiří Presl poté například zdůraznil další závažné skutečnosti, které dnes málokdo ví. Mimo jiné to, že i prosté dát kamarádovi jointa, "aby si to taky zkusil", je považováno za distribuci drogy. Oba odborníci pak apelovali na studenty, aby nikdy nezkoušeli organická rozpouštědla."Toluen rozpouští tuky a mozek je podobný tukové tkáni. Každý rok zbytečně zemře několik mladých lidí na předávkování právě touto drogou,"zdůraznil Jiří Vytlačil. Aktuální kvalifikované informace a odpovědi na dotazy způsobily to, že se studentům z klubu upřímně nechtělo. K pořadu se vrátíme ještě jednou v dalším vydání našeho deníku.
________________________________________________________________________
Psst, nerušit, náš drahoušek dospívá
Puls 1.4.2003| rubrika: Rodina| strana: 44| autor: TEXT EVA JEDELSKÁ, FOTO PROFIMEDIA
Zkuste si před svým duševním zrakem vybavit ty nejmilejší ze svých přátel či kolegů. Že jsou to ale báječní lidé - dá se s nimi povídat o čemkoliv, jsou tak chytří, a přitom citliví, zažraní do své práce, a ten vkus! Tak, a teď si představte, že každý z nich byl kdysi nesnesitelný puberťák.
Není to povzbudivé pomyšlení? Uvědomte si to vždycky, když budete zoufalí, když budete mít pocit, že těch čtrnáct let láskyplné péče a promyšlené výchovy bylo úplně k ničemu. Samozřejmě to tak není - vaše milované poslušné děťátko se vám po nějakém čase vrátí přeměněné v samostatného, inteligentního mladého člověka, na něhož budete pyšní a který vám bude přítelem. Do té doby vám můžeme poradit jediné: zachovejte klid. Existují takové způsoby komunikace s dospívajícím dítětem, které umožňují snížit riziko konfliktu na snesitelnou míru. Váš domov se nemusí změnit v bojiště ani v místo plné napětí. Velká část utrpení, které rodiče dospívajících prožívají (a tohle slovo není ani zdaleka přehnané), pramení ze silného pocitu zodpovědnosti za ně. Tak dlouho jsme byli zvyklí brát na sebe starost o tělesné a duševní blaho, o správný vývoj, zdraví a úspěšnost našeho miláčka, že s tím teď nedokážeme přestat, i když je z miláčka habán o půl hlavy větší než tatínek. Jakékoliv chování, které nás rozčiluje nebo zneklidňuje - provokacemi v oblékání počínaje a experimentováním s drogami konče - považujeme v hloubi duše za svoje osobní selhání. Kde jsem udělal chybu? - ptáme se sami sebe a zoufale hledáme způsob jak věci napravit. Domluvy, výčitky, zákazy... Jinými slovy, začneme "prudit". Na "prudu" má mládež celou řadu odpovědí (ještě ohavnější nalíčení, ještě hlasitější hudba, lhaní, uzavření do sebe, záškoláctví...) a žádná rozhodně nevede ke zlepšení vztahů a k řešení problému. Samozřejmě že v patnácti není člověk ani zdaleka zralý a schopný správně se rozhodovat; když mu ale nedáme možnost, aby si to vyzkoušel, nenaučí se to nikdy (a mimoto uděláme jemu i sobě ze života peklo). Naším hlavním úkolem budiž zatnout zuby a nechat ho, ať si nabije nos; dost možná zjistíme, že nově získaná samostatnost má přímo zázračné účinky.
Puberťák vypadá strašně
U chlapců se hormonální změny začínají projevovat mezi 13. a 15. rokem. Nejdříve jim začnou překotně růst končetiny, jsou samá ruka samá noha, vypadají a také se cítí směšně a neohrabaně. Objevuje se noční poluce a spontánní erekce, což je zdro jem hrdosti, ale i zmatku a šíleného strachu ze ztrapnění. Děvčata dospívají dříve - první změny se objevují už okolo desátého jedenáctého roku života. Zatímco u chlapců je hlavní starostí: Je dost velký? Nejsem k smíchu?, dospívající dívky po většinu svého bdění řeší otázku: Nejsem moc tlustá/hubená? Mám dost hezká prsa? Můžu se vůbec někomu líbit?? Každé ráno je teď spojeno s pohledem do zrcadla a traumatizujícím očekáváním: Kolik beďarů mi zase přes noc přibylo? Oblečení nabývá důležitosti přímo osudové. Dospívající by snad opravdu raději zemřel, než by se před vrstevníky ukázal v něčem, co neodpovídá normě panující ve třídě. A naopak - pokud se může cítit "in", veze se na opojné vlně sebedůvěry, cítí se najednou vtipný, krásný a úspěšný. A není vůbec důležité, že v našich očích vypadá ve své bundě pomalované lebkami jako primitiv nebo ve vytahaném svetru, vkusně ozdobeném spínacími špendlíky, jako děvčátko ze sirotčince.
NAŠE RADA: Nebojujte kvůli prkotinám. Důslednost si schovejte na podstatnější věci a nechte vašeho výrostka, ať si chodí, v čem chce. Ani barva vlasů a počet náušnic nehraje roli (hlavně ať si je nechá nastřelit ve slušném salonu, a ne od kamaráda pomocí hřebíku). Sousedi a známí to pochopí - stačí povzdech a decentní poznámka: "Ta puberta, znáte to!" Co se akné týče - věnujete-li svému puberťákovi (ovšem bez jakéhokoliv komentáře) sadu kosmetiky na problematickou pleť, určitě mohutně zabodujete.
Puberťák se neučí
Nástup puberty většinou spadá do nejméně vhodného období - devátá třída, přijímačky, první ročník na střední škole... Samé důležité životní mezníky. Jak se ale zdá, příprava do školy je u mladého pána či dámy na samotném konci žebříčku hodnot. Rodiče šílí a stěžují si: On/ona úplně kašle na svoji budoucnost! To ovšem není pravda. Naše děti budoucnost zajímá velice intenzivně - jenže je to úplně jiná budoucnost než ta, kterou my máme na mysli. Bližší. Co si na sebe vzít na třídní mejdan? Jak pozvat dívku na rande? Mám něco dovolit klukovi, s kterým jdu do kina? Kde najít skvěle placenou brigádu? Kdy už sakra budu moct dělat řidičák? Svět je plný výzev a nových zkušeností, a my bychom chtěli, aby je zajímalo učení! Otázka zkoušek, neřku-li budoucího zaměstnání, je dál než Mléčná dráha. Pocit bezmoci může být hrozný. Můžeme své dítě donutit, aby celé odpoledne pro sedělo ve svém pokoji nad knížkou; pokud ale nebude samo chtít, je to ztracený čas. Čím více totiž bereme jeho prospěch za svoji záležitost, hlídáme ho, přemlouváme a kontrolujeme, tím spíš se bude chovat jako nezodpovědné a trucovité dítě. "Ještě z toho nemá rozum, přece ho nenechám, aby si z hlouposti zkazil život," říkáme si a se zaťatými zuby pokračujeme v nátlaku. Podobně to vypadá i s dalšími povinnostmi: z úklidu pokoje, práce na zahradě nebo mytí nádobí se stává neustálý zdroj nerváků. Co s tím? Přehnaná péče je nežádoucí; přece ale nemůžeme zcela rezignovat a nechat rozevlátého puberťáka svému osudu.
NAŠE RADA: Stanovte jasná pravidla, vyslovte svoje požadavky, ale jejich splnění už nechte plně na svém teenagerovi. Tedy něco v tomto smyslu: "Včera jsem byla ve škole a vypadá to, že ti hrozí propadnutí ze dvou předmětů. Dost by mě to mrzelo, protože si myslím, že nejsi tak hloupý. Kromě toho bys přišel o svoji třídu, kde máš většinu kamarádů. Ale chci, abys věděl, že odteď se už o tvoje školní záležitosti nebudu starat. Je to tvoje věc. Pokud bys potřeboval s něčím poradit, klidně přijď." Věcně a suše. A také to dodržet - konec věčného připomínání a kontrolování. Podle zkušeností rodinných terapeutů se většina dětí (pokud nejsou ve hře nějaké závažnější psychické nebo sociální pro blémy) v takové situaci brzy začne chovat překvapivě rozumně. Pokud se s dítětem domluvíte, že bude vykonávat nějaké drobné práce, ale ono na ně pravidelně kašle, osvědčuje se taktika "nepřipomínat, ale nechat pocítit následky". Nevyneslo smetí? Dávejte mu pytle s odpadky do pokoje, dokud mu to nezačne být nepříjemné. Neumylo nádobí? Fajn, dejte mu večeři na špinavém talíři. Nebo na oplátku přestaňte prát jeho prádlo. Nezuřte a neříkejte "to máš za to". Nejde o pomstu, pouze o přirozené důsledky činnosti/nečinnosti vašeho potomka. V hloubi duše si to ale smíte trochu zlomyslně užít...
Puberťák je agresivní
Jindy naopak jakoukoliv komunikaci odmítá, na otázky odpovídá jednoslabičně nebo vůbec. Zdánlivě bez příčiny propadá záchvatům vzteku. Odsekává, uráží se, tříská dveřmi. Jako by svůj domov a své rodiče najednou nenáviděl. Domluva s ním se podobá přískokům v minovém poli. Chová se tak strašně, že je opravdu těžké ho litovat - přesto to protivné, sobecké a nespravedlivé stvoření politování zaslouží. Cítí se totiž stejně mizerně jako my, vynervovaní rodiče. Jen považte: ze všeho nejvíc teď touží po nezávislosti, ale v každém okamžiku si uvědomuje, že je na svých rodičích až trapně závislý, a ještě dlouho bude. Je vlastně docela přirozené, že se jeho frustrace obrací právě proti nám, zdroji jeho ekonomického zabezpečení, pohodlí a zotročení. Trpkost a vztek teenagera je tím silnější, čím více toho pro něj rodiče dělají, čím více ho omezují zákazy a pravidly, ale i dohledem a pomocí.
NAŠE RADA: Především si to, co se děje, neberte příliš osobně. Nenechte se vypro vokovat, zkuste se obejít bez trestů. Jste-li obzvlášť osvícení rodiče, připustíte i myšlenku, že jste se na chování svého dítěte možná také podepsali. Opravdu s ním jednáte přiměřeně jeho věku? Nejsou některé vaše požadavky (například co se týče volnosti pohybu nebo večerních návratů domů) v rozporu s tím, co je běžné u jeho vrstevníků? Nebojte se některá pravidla zrušit a dohodnout se na nových - vaše dítě uvidí, že nejste jeho nepřítel, ale spojenec. Poslouchejte pozorně, co vám říká. I když je forma neučesaná nebo dokonce urážlivá, většinou je možné za přívalem emocí vytušit skutečný problém.
Puberťák nemyslí na nic jiného než na sex
Ano! A na co jiného by měl také myslet? Potíž je v tom, že zatímco většině dospívajících by ve skutečnosti úplně stačilo mazlení, polibky a nějaké ty erotické fantazie, tlak společnosti - videoklipů, reklam, časopisů, kamarádů - je vede k přesvědčení, že jsou úplně nemožní a trapní, pokud "to" ještě nemají za sebou. V našem kulturním prostředí se hranice biologické zralosti stále snižuje, což ovšem není ani zdaleka v souladu s připraveností psychickou, neřku-li ekonomickou. Chlapci a dívky spolu spí, aniž měli čas vytvořit si svoji pohlavní identitu - tedy vědomí toho, co to vlastně znamená být mužem, být ženou. Na druhou stranu je třeba říci, že tělesné i duševní dozrávání je značně individuální záležitost. Leckteří patnáctiletí jsou schopní velmi krásné a hluboké, byť "dětské" a pomíjivé lásky, kterou neradno podceňovat. To nejlepší, co můžete svým dětem dát, je podporovat jejich novou osobnost, sebedůvěru, vědomí vlastní ceny. Společným nákupem první podprsenky dává matka dceři najevo: vidím, že se z tebe stává žena, a mám z toho radost. Jsi mladá a krásná. Co víc by sis mohla přát? Otec zas může věnovat synovi holicí strojek a vzít ho s sebou na fotbal nebo do hospody, na důkaz, že ho bere vážně a přijímá mezi chlapy. Není náhoda, že iniciační obřady, které symbolicky vyjadřují přechod dítěte mezi dospělé muže či ženy, hrají významnou roli ve všech kulturách světa.
NAŠE RADA: Tak za prvé - pokud jste hluboce přesvědčeni, že "vaše malá princezna" nebo "váš chlapeček" ještě na nic takového nemá ani pomyšlení, jste na nejlepší cestě stát se zanedlouho babičkou nebo dědou. Za druhé - uvědomte si, že pokud to budou chtít udělat, prostě to udělají, a vy nemáte žádnou šanci jim v tom zabránit. Do jisté míry je můžete vybavit informacemi, a to nejen o možnostech antikoncepce. Otec může synovi naznačit, že je dost pravděpodobné, že se většina kluků ve třídě jen vytahuje a že od něj jeho dívka určitě neočekává, že půjde tvrdě na věc. Matka by zas měla dceři zdůraznit, že se v žádném případě nemá nechat "ukecat" k něčemu, o čem si sama není úplně jistá, že to chce. Ideální pro vzbuzení důvěry jsou (poněkud znevažující) historky z vlastního mládí o trampotách s láskou, zklamáních a odmítnutích.
_________________________
Myslete také na sebe!
Chudinky rozhárané, hormony zmítané, musíme jim vyjít vstříc a všechno překousnout... Kdo ale polituje nás, rodiče? Jak se zdá, musíme se o sebe postarat sami. Tedy: nedovolte, aby trable s puberťákem zaplnily celý váš duševní obzor! Pěstujte své vlastní zájmy, scházejte se s přáteli, jeďte lyžovat, jděte tančit! Nebuďte otravní starci, kteří sedí doma u televize a remcají, když se chce mládí bavit.
_________________________
NÁŠ TIP: Knížky pro rodiče:
* Lawrenc Bauman: Jak přežít pubertu (nakladatelství Lidové noviny, 2001)
* Sheila Dainowová: Jak přežít dospívání svých dětí (Portál, 1995)
CD-ROM pro mládež:
* Sexuální výchova - průvodce obdobím puberty a dospívání (Grada 1999)
_________________________
Vzpoura je normální a zdravá
Jak píše americký terapeut Lawrenc Bauman: "Určitá nezodpovědnost dříve poslušného dítěte je manifestací zdravého pubertálního rebelantství. Signálem, že vašemu dospívajícímu potomkovi už tolik nezáleží na souhlasu rodičů s každým svým skutkem a na jejich chvále, a více se zajímá o hledání svého já. Což je v pořádku." Dítě, považované za "hodné", naproti tomu své osamostatnění stále odkládá, což mu v budoucnu může způsobit vážné problémy.
________________________________________________________________________
Muž řídil auto pod vlivem pervitinu
Mladá fronta DNES 26.4.2003| rubrika: Jižní Morava| strana: 2| autor: (jč)
Brno - Pětadvacetiletého řidiče, který byl pod vlivem pervitinu, a navíc nevlastní řidičský průkaz, chytili ve čtvrtek krátce po dvacáté hodině policisté v Heršpické ulici v Brně. Automobil Škoda Octavia střídavě přejížděl z jednoho pruhu do druhého. Poté co jej policisté zastavili, nebyl řidič schopen předložit žádné doklady, navíc špatně artikuloval a po vystoupení z auta se potácel. Sám prozradil, že si před jízdou aplikoval pervitin.
________________________________________________________________________
S padělaným pasem a drogou přes hranice
Blesk 26.4.2003| rubrika: Čechy/sever| strana: 4| autor: (krk)
MOLDAVA Značnou troufalostí se vybavila žena, která chtěla přes hraniční přechod Moldava na Teplicku vycestovat do Německa. Neměla v pořádku doklady a ke všemu vezla drogy.
"Žena jela v autě jako spolujezdkyně, v pase měla vyměněnou fotografii. Policisté ji předvedli na služebnu ke zjištění totožnosti," informovala Eva Hauková z ústeckého ředitelství cizinecké a pohraniční policie. Při prohlídce u cestovatelky nalezli třináct sáčků, v osmi z nich byla sypká látka. Žena se přiznala, že je již několik let drogově závislá a veze si s sebou na cesty heroin. "Látka i pozměněný pas byly poslány na odbornou expertizu. Žena byla zadržena s podezřením z trestných činů padělání a pozměňování veřejné listiny a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů," řekla Hauková.
________________________________________________________________________
Za pašování heroinu nikdo nemůže
Plzeňský deník 25.4.2003| rubrika: Západní Čechy| strana: 10| autor: PETR JEŽEK
Plzeň - Za pašování sedmi kil heroinu do Německa, ukrytých pod zadními sedadly osobního auta Peugeot 605, nikdo nebude potrestán. Plzeňský krajský soud pro nedostatek důkazů včera zprostil obžaloby Miroslava Šedivce a Ivana Kubáta, kteří se měli na pašování podílet. Oba vinu opakovaně popírali. "Mnoho indicií směřuje k tomu, že obžalovaní mohli mít v obchodu prsty, ale soud se nemohl domoci stoprocentní pravdy. Protože v pochybnostech musíme rozhodnout ve prospěch obžalovaného, zprostili jsme je žaloby," řekl včera soudce Jan Špeta. Kubát měl podle státní zástupkyně v říjnu 1999 obstarat v Praze drogy, nechat je uložit do Šedivcova auta, a to mu 24. října přivézt do Chrástu u Plzně. Druhý den jel Šedivec přes hraniční přechod Železná Ruda na Klatovsku a tam celníci při odbavování auta objevili tři tašky s drogou. Šedivec i Kubát tvrdili, že o heroinu nic nevěděli. Zásilka údajně měla směřovat do Itálie. Soud má za prokázané, že si Kubát od Šedivce skutečně 24. října půjčil auto. "Řekl mu, že ho potřebuje na cestu za příbuznou do Prahy. Jeho vůz nebyl údajně v takovém stavu, aby s ním do Prahy jel. Ráno 25. října odjel s autem Šedivec do Německa, údajně si tam jel pro jiné auto. Zajímavé ale je, že stejný den jel Kubát svým autem také do Německa. Do Prahy by den předtím nedojelo, ale do Německa ano," upozornil soudce na jednu z náhod ze spisu. Plzeňský soud se případem zabýval již podruhé. Původně v něm figurovali ještě dva obžalovaní, kteří byli podle žalobce hlavními organizátory obchodů s heroinem. Šlo o Tomáše Cinku, který si za jiný drogový obchod odpykává 11 let, a Želka Divljaka, který sedí v Chorvatsku. Soud je tehdy osvobodil a Šedivcovi uložil šest let vězení. Státní zástupkyně se odvolala. Vrchní soud potvrdil osvobozující rozsudky, ale případ Šedivce vrátil k novému projednání. V usnesení vrchního soudu bylo plzeňskému senátu doporučeno, aby při současném rozhodování přihlédl k osvobozujícímu rozsudku u Cinky a Divljaka. I když rozsudek ještě není pravomocný, protože státní zástupkyně si nechala lhůta na případné odvolání, Šedivec včera u soudu řekl, že bude chtít vrátit zabavené věci. Tím je především osobní auto a další věci, které v něm tehdy byly.
________________________________________________________________________
Vzrostou tresty za vraždu, loupež a teror
Profit 28.4.2003| rubrika: Aktuálně| strana: 3| autor: (em)
Násilné trestné činy, jejichž důsledkem je úmyslné zabití jiné osoby, by měly doznat přísnějších trestů. Tuto novinku má přinést komplexní novela trestního zákona, kterou připravuje ministerstvo spravedlnosti.
Nízké tresty za nejtěžší zločiny bývají v České republice předmětem kritiky odborné i laické veřejnosti. Pokud za úkladnou vraždu neuloží soud výjimečný trest doživotí, vyvázne pachatel s patnácti lety vězení a možností předčasného propuštění. Podle slov náměstka ministra spravedlnosti Vladimíra Krále se nyní na ministerstvu provádí revize trestných činů, u nichž se uvažuje o zvýšení sazby na 25 let. Nepůjde šmahem o všechny skutky, za něž je dnes 15 let odnětí svobody, nýbrž jen o nejnebezpečnější z nich. Nezvýší se například sazba za držení a výrobu drog, přestože po ní volají různé evropské protidrogové organizace. Zvýší se ale sazby u činů, souvisejících s projevy terorizmu. Ministerstvo dopravy navrhuje přísnější postih neukázněných řidičů. Za opakované porušování dopravních pravidel by mohl být řidičský průkaz odebrán na doživotí. S tímto návrhem - na rozdíl od zvýšení sazeb trestního zákoníku - však zřejmě nebude souhlasit parlament.
Trestné činy, u nichž se uvažuje o zvýšení sazby
* vlastizrada
* rozvracení republiky
* teror
* obecné ohrožení
* vražda
* zavlečení do ciziny
* braní rukojmí
* znásilnění
* pohlavní zneužívání
* mučení a nelidské zacházení
* válečná krutost
________________________________________________________________________
Kokain v kobercích
Právo 26.4.2003| rubrika: Ze zahraničí| strana: 8| autor: (ivi)
BUDAPEŠŤ - Vynalézavost pašeráků drog, jak se zdá, nezná mezí. Na budapešťském letišti Ferihegy zadrželi celníci dvojici pašeráků z Velké Británie, která převážela tři koberce napuštěné kokainem v hodnotě 540 miliónů forintů (asi 90 miliónů korun). Mluvčí maďarských celníků Jen Sipos potvrdil, že oba pašeráci měli za sebou cestu z Caracasu přes Amsterodam do Budapešti. "Tři koberce vážily 27,5 kilogramu a kokain z nich bude odstraněn speciální technikou," uvedl Sipos. Mluvčí přiznal, že s podobným způsobem pašování drogy se ještě nesetkal.
________________________________________________________________________
Nechtějí se zbavit koky, ale rolníků
Haló noviny 28.4.2003| rubrika: Společnost, ekonomika, politika| strana: 7| autor: Washington ESTELLANO
Bolívie: Rozhovor s cocalerem Evo MORALESEM
Syn indiána z kmene Quechua a indiánky z kmene Aymara Evo Morales, zakladatel strany MAS (Movimiento al Socialismo - Hnutí k socialismu) a bývalý poslanec, který byl zbaven svého mandátu kvůli tomu, že řídil bojovné hnutí pěstitelů koky - cocaleros, v současnosti vede Confederación del Trópico, která dosáhla skutečně překvapivého výsledku v posledních volbách v Bolívii.
V El Chapare, tropickém »lénu« předáka cocaleros Evo Moralese, je osm set příslušníků UMOPAR, elitní policejní jednotky, která od roku 1998 dohlíží na plnění plánu Důstojnost, který je namířen proti narkoobchodu. K nim však ještě musíme připočítat dva tisíce vojáků základní vojenské služby, kteří zde plní pomocné úkoly. El Chapare je ve válečném stavu. Zdá se, že místní obyvatelstvo se k vojenské přítomnosti staví odmítavě a požaduje, aby byla podepsána nová dohoda. Pokusy o zavedení alternativních plodin, které byly uskutečněny v devadesátých letech, se nezdařily. Poslední vlády prosadily plán, podle něhož mělo ročně ubýt 5000 hektarů koky, za každý hektar nabízely náhradu ve výši 1500 až 2000 amerických dolarů. Úctyhodná částka, nicméně ani ta nevyřešila otázku dalšího živobytí rolníků. Odbory pěstitelů listů koky tvrdí, že banány, maracuja, palmito, piňa a papriky, hlavní alternativní plodiny, nemají v podstatě odbytiště a severní ekonomiky neudělaly nic proto, aby tato odbytiště byla vytvořena. Spojené státy financují tento plán 200 milióny dolarů, na jeho provádění i kontrole se podílejí američtí poradci, technici, instruktoři z Drug Enforcement Administration (DEA). Bývalý bolivijský prezident Hugo Banzer navrhl, že zachová část výroby, která je určena k tradiční spotřebě indiánů a vymýtí pouze »přebytky«. Ve skutečnosti se jednalo o 38 tisíc z 50 tisíc hektarů koky, které představují živobytí pro 40 tisíc rodin cocaleros v El Chapare. Rolníkům, kteří by byli ochotni spolupracovat, by byly ztráty nahrazeny nepatrnými finančními částkami. Odpověď byla masová: zatarasení cest, demonstrace a protestní pochody. Represe byla velmi tvrdá. Odbory tvrdí, že od roku 1998 bylo zabito 49 lidí, zraněno 2500 lidí a 4500 jich bylo zadrženo. Vrcholem střetů bylo září roku 2000, kdy se povstalcům podařilo zastavit stavbu nových kasáren: cena byla vysoká - 15 mrtvých a 30 zraněných. Mezi nimi byl i devatenáctiletý Isaac Mejía Arce, jenž byl zadržen a zemřel na následky mučení. Reakce rolníků byla také násilná. Už v roce 1995 byly založeny jednotky nazvané Odborářská policie. Jejich úkolem byla vnitřní ochrana a boj proti mýcení koky. Při zářijových střetech se objevily první ozbrojené skupiny, které organizovaly přepadení, nastražily podomácku vyrobené bomby a zajaly vojáky jako rukojmí. V oficiálních zprávách se o těchto odborářích mluví jako o »narkoteroristických bandách«. Ve skutečnosti se ale jedná o zárodky autonomní sebeobrany proti tomu, co rolníci nazývají »genocidou«. Za politikou »Coca cero« (Žádná koka) se podle nich skrývá snaha vyhnat rolníky z El Chapare kvůli projektům nadnárodních podniků.
Evo Morales vypráví: Nejdřív jsme se zorganizovali v jednom mládežnickém středisku a sestavili koordinační skupinu. Až později jsme si uvědomili, že strany, které volíme, nás poté, co se dostanou k moci, poškozují. Rozhodli jsme se vytvořit naši vlastní politickou organizaci. Dnes už tu máme ideologické uvědomění, ztotožnění s hnutím a schopnost organizovat se, což jsou věci, které vláda považuje za nebezpečné a chtěla je zničit. V El Trópico jsme vyhráli v šesti ze sedmi municipios. (Strana MAS obdržela v roce 1997, kdy byl Morales zvolen poslancem, 70 % hlasů v El Chapare.) Pro nás jsou plán Důstojnost, stejně jako plán Kolumbie a Puebla-Panamá, plány válečné, které mají za cíl vyhladit původní obyvatelstvo. Jak tento plán postupuje, uvědomují si, že selhává a projevují se rozpory v samotné vládě. Ale my, vyjma represe, musíme snášet soudní teror. Národní policie, ozbrojené síly a někteří podnikatelé chystají proti mně žalobu, v níž mě obviňují z podvratné činnosti, vraždy a únosu, což by mi mohlo vynést až třicet let vězení. Proti čtyřem z našich šesti předáků v El Chapare je vedeno soudní řízení.
Washington Estellano: V minulém roce vydávaly noviny hodně zpráv o přítomnosti ozbrojených milicí, přepadeních a únosech. Co se děje?
Evo Morales: Ano, něco z toho se děje. Každý rok bylo víc mrtvých rolníků než příslušníků pořádkových sil. Ten poměr se ale v roce 2000 obrátil, vypovídá to o rozměrech toho, co se děje. Lid má právo se postavit proti nespravedlnosti. V Chapare nejsou partyzáni, ale jsou tam skupiny samoobrany, a některé se chopily činů i proti pokynům našich předáků. Na druhé straně rozsah represí už byl nesnesitelný. Každý den je hlášeno porušování lidských práv. Během vojenských operací dochází k rabování, jsou obsazovány veřejné prostory, páleny příbytky. Včera jsem se dozvěděl, že je vedeno soudní řízení za čin »ozbrojeného povstání« proti pěti profesorům ze San Salvadoru y Guadalupe. Tito profesoři pouze hájili právo na vzdělání. Když přijdou vojáci, obsadí zdravotní středisko a školu a udělají v nich noclehárny pro důstojníky.
W. Estellano: Jaké způsoby boje konkrétně používáte?
E. Morales: Zatarasení silnic, shromáždění, zkrátka pasivní odpor. Snažíme se informovat veřejnost o tom, co se zde odehrává a vyzýváme i tisk, aby se účastnil.
W. Estellano: Byla roztržka s vládou opravdu nevyhnutelná? Nemůžete přijmout plány, které mají za cíl postupně zavádět alternativní plodiny?
E. Morales: Mluvit o »Coca cero« je jako mluvit o andské apokalypse. Dokud budou existovat kmeny Quechuů a Aymarů, nikdy žádná »Coca cero« nebude, protože koka je podstatnou součástí naší kultury. Naši soudruzi říkají: »Sekají rostliny koky, ale nesekají nám naše ruce.« K žádnému alternativnímu rozvoji nedošlo. »Alternativní« znamená pěstovat plodiny, které by byly stejné či lepší než koka. Ovšem k tomu nemůže dojít kvůli makroekonomické politice. Volný dovoz dál ničí naši produkci. Vláda podporovala pěstování rýže, ale rýže z Brazílie byla levnější. Pak je lepší zasít koku. Já jsem přesvědčen, že koka se jim vlastně hodí. Chtějí mýtit a zase mýtit. Nejde zde o boj proti narkoobchodu, ale o geopolitické zájmy. Droga je záminkou pro Spojené státy, aby si zdokonalily kontrolu našich zemí. Chapare bude procházet mezioceánská dálnice, jsou zde ložiska ropy a zemního plynu. Mají strach, že indiánské »povstání« by mohlo poškozovat americké zájmy. Skutečným záměrem je vyhnání rolníků z polí. My ale o jejich peníze nestojíme.
W. Estellano: Zatýkání rolníků za držení »základní hmoty« pro výrobu koky je stále častější? Nezvyšuje se nebezpečí, že se vaše hnutí napojí na narkoobchodníky?
E. Morales: Obviňují nás, že 90 % koky z Chapare jde k narcos. To je lež. Když je dobrá úroda, možná 40 % přejde na černý trh. Ovšem to neznamená, že by daný pěstitel měl přímé napojení na narkoobchod. Nemůžu ze všech dělat svatoušky. A pak je také velice obtížné zhodnotit rozsah této záležitosti. Někteří z odborářů pokutují tyto hříšníky. Daly by se kontrolovat nezákonné toky koky prostřednictvím jednání s konfederací, ale úřady o to nestojí. Vláda svou politikou narkoobchodu ve skutečnosti pomáhá.
W. Estellano: Jsou si rolníci vědomi, jaké následky má současná vysoká míra výroby kokainu?
E. Morales: Je nutné, aby bylo jasné, že my jsme nikdy neobhajovali narkoobchod. A kvůli tomu jsme také přijali návrh na snížení produkce, tedy pěstování koky jen pro legální trh. Ovšem mezinárodní narkoobchod souvisí spíše se spotřebiteli kokainu. Je nezbytné, aby Spojené státy i Evropa bojovaly proti spotřebě kokainu. Indiáni Quechuas a Aymaras nemají naprosto nic společného s kokainem. W. Estellano: Co plánuje konfederace, aby dosáhla skutečného míru v El Chapare? E. Morales: Pokud chce vláda skoncovat s násilím a čelit chudobě, musí uznat právo každé rodiny na malé pole koky, která by byla určena k povolené spotřebě. Za druhé je nutné průmyslově zpracovat místní plodiny. Jde o tropické ovoce, které by se mohlo zpracovat a uvést na trh v zahraničí. Naštěstí 80 % našich rolníků má vlastnické tituly. Současná politika podpory velkopodnikatelů je jen jiným způsobem jak podnítit narkoobchod. Velké podniky berou odbytiště malým pěstitelům, a ti se vracejí k pěstování koky.
Přeložil Jiří MECEROD |
|
|
|
