| breeder |
A DOŠLO NA INDIÁNY
Reflex 24.4.2003| rubrika: Případ| strana: 74| autor: TEXT A FOTO JIŘÍ X. DOLEŽAL
Pro svobodymilovného peruánského Indiána musí být pobyt pod zámkem roven postavení k mučednickému kůlu. Ono to nebude tak zlé, laskavý čtenář jistě vzpomíná, že náš peruánský Indián Albino až zas tak úplně pravý není. A proto skutečnost, že jej konečně policie dostala pod zámek, nelze než vítat.
V listopadu, před pražským summitem NATO, se v řadě médií objevily zprávy o výcvikových táborech "levicových teroristů z Antifašistické akce". Při summitu se ukázalo, že žádní tuzemští teroristé vycvičeni nebyli, a bližší šetření vyjevilo, že pohádky o výcvikových táborech do médií šířil podvodníček, zloděj a dealer vulgo Albino, vystupující rovněž jako Albert Skalkoš či Indián Aka Peruánec či George Chosé atd.
ALBINŮV NÁVRAT
Konec ledna. Stojím ve Vodičkově, fotografuji. Za mnou se zjeví pohublý, zbědovaný Albino. A začne vyhrožovat. Právníkem, násilím... Má proč, článek o jeho kriminální činnosti, který vyšel v Reflexu, mu docela zkomplikoval život. Rozhlédnu se vpravo - sto padesát svědků -, pak vlevo - dalších sto padesát, za mnou projíždělo policejní auto. Tak jsem ho jen vyfotil. Albino okamžitě zmizel. Jak to, že ho policie nechá běhat, když se o jeho krádežích běžně ví? Ale nevěděl jsem, zda na něj vůbec některá z obětí podala trestní oznámení a jestli ho má policie "úředně" za co stíhat. I když já vím, že Albino krade dál. Dostal jsem například dopis: Nazdar, Jirko! Není tomu více než měsíc, co vyšel Tvůj článek o Informátorovi... Má dobrá kamarádka - důvěřivá duše - uvěřila jeho slovům... Půjčila mu mobilní telefon. Od té chvíle jej více nespatřila. Snad ji přesvědčím, aby podala trestní oznámení.
Váš pravidelný čtenář Honza Mráz
Daňové podvody za stovky miliónů jsou pro mne příliš abstraktní, ale jak dlouho si děvče z čajovny šetří na mobil, dokážu odhadnout. Dlouho na to, aby mu ho někdo ukradl... Okradená dívka pracuje v čajovně na Masarykově nádraží (proto si Albino vymyslel, že je také čajovník). Albino přišel, půjčil si telefon, zavolal, vrátil telefon, odešel. Odpoledne přišel znovu, půjčil si telefon, odešel s ním a už se nevrátil. Klasika. Albino se specializuje na citlivé, "měkké" dívky, jež oblbne a které jej nejdou udat, protože je jim toho grázla líto. Další mail od okradené dívky:... jsem jedna z těch, co si nechala našroubovat ty jeho kecy do hlavy a nechala se obrat o 15 000. Což pro studentku není zrovna málo. Nahlásila jsem to na policii, která založila další papír do složky. Ale já sakra nejsem s to se smířit s tím, že takoví prevíti unikají zákonu. Asi stále nechci opustit představu spravedlivého světa.
S pozdravem P.
STOPAŘKA
Vezl jsem ji do Brna, byla půlka února. Začala o Albinovi. Cítil jsem, že věděla mnohem víc, než mi řekla. Hádal jsem - psychoterapeutka nějakého nízkoprahového centra, k níž Albino chodí? Streetworkerka, které se na ulici občas vybrečí na rameni? Nebo barmanka v hospodě, kam chodí? Neřekla nic, vše "jen slyšela". Že prý má chudák Albino po mém článku paranoidní syndrom. Že na něj nejdřív všichni koukali, když chodil centrem Prahy. Pak začal mít pocit, že na něj někdo kouká i na ulici, kde nikdo nebyl... "No to první nebyla paranoia, ale strach," oponoval jsem. "To víte, na tý otevřený drogový scéně a v turistickým centru toho grázla každej znal. Byl by blbej, kdyby neměl strach. No a jemu z toho vyhrabalo, navíc pokud vím, tak občas perníkuje. Tak kdyby neměl stíhu, to by bylo spíš divný..." "Ale vždyť mu ten článek hodně ublížil." Chvíli vzteky jedu sto osmdesát, pak vychladnu a dívence trpělivě vysvětluji, že zodpovědnost za následky podobného článku nesu jen a jen tehdy, když v něm napíšu nepravdu. Jinak - i kdyby po tom pravdivém článku někdo umřel - je třeba stěžovat si nahoře. Já jsem placený za to, abych pravdu psal. Ne šanoval grázla, aby nechyt´ stíhu.
MADRID, BARCELONA...
Nemám nejmenší iluze o klubových prodejcích trávy, ale mezi lidi, co trávu kouří, pěstují a mají rádi (trávu - ne prachy z ní), by se zloději jako Albino neměli plést. Ta síť funguje - díky moderním komunikačním technologiím - velmi rychle a velmi operativně. Jak se Albino objevil v Madridu, hned mi někdo psal SMS, že ho tam viděl. Pak byl v Barceloně. Poznával Španělsko důkladně, jezdil autobusem. Poté, co dostal strašně přes hubu, seznámil se dokonce s tamním špitálem. A pak jsem dostal další mail. "Moc mě to nepotěšilo, ale přece jsem díky Tvým článkům nedopadla hůř, jelikož si je přečetl tatínek jakožto pravidelný čtenář Reflexu a tentýž den mně po telefonu donutil se Alberta zbavit. Sice jsem mu obětovala asi 70 eur, ale myslím, že jsem vyvázla dobře, já bych ho totiž asi nechala přenocovat... Zahrál to na mě opravdu dobře. Díky, J." No vida, tak přece jen ten Reflex k něčemu je. Ale pořád byly v pozadí otázky: Opravdu na Albina nepodala za to soustavné okrádání žádná ze žen trestní oznámení? Nenechala jej policie spíš utéct? V neděli 16. března večer se pochybnosti rozplynuly. Albina zadrželi v Rozvadově na hranicích, když se pokoušel vrátit domů. Už na něj byla vyhlášena pátračka... Při čekání, než si pro něj přijedou z Prahy, dostal hysterický záchvat. Měl proč - když přijeli, už měli obvinění. A on dobře věděl, že je to teprve začátek. h hysterický záchvat. Měl pr oč - když přijeli, už měli obvinění. A on dobře věděl, že je to teprve začátek.
________________________________________________________________________
Podbořansko a drogy: uživatelé berou hlavně pervitin a kouří marihuanu
Deník Lučan 23.4.2003| rubrika: 4B okres zpravodajství| strana: 17| autor: ALEŠ KASSAL
Podbořansko - Nejméně několik desítek uživatelů drog žije v oblasti Podbořanska. Přestože z hlediska sociálního a zdravotního představují pro region riziko, z toho bezpečnostního s nimi policie relativně nemá výraznější problémy. Největším civilním přehledem o narkomanech v této oblasti disponuje K-centrum v Žatci, jež se věnuje práci s uživateli omamných látek také na Žatecku, Lounsku a Postoloprtsku. V minulých dnech vedoucí K-centra Pavel Bartošek seznámil představitele Podbořan se situací kolem drog. Spolu s Louny, Žatcem, Postoloprty a Vroutkem přispívají celkem 30% peněz, potřebných na činnost zařízení; 70% nákladů na chod hradí stát. Stejně jako v dalších městech i Podbořanské zajímalo, zda svoje prostředky vynakládají účelně. Po zprávě P. Bartoška mají zastupitelé jasno - pro další podporu K-centra zvednou ruku a navíc jsou ochotní mu vyjít vstříc i v dalších ohledech. "V současnosti evidujeme v této oblasti 46 uživatelů drog. Deset z nich si aplikuje stimulační látku pervitin, čtyři opiát heroin, dva těkavé látky a třicet masivně užívá marihuanu. To jsou lidé, s nimiž jsme vešli v kontakt. Předpokládáme, že skutečné množství narkomanů je dvojnásobné, v případě užívání marihuny to bude několikanásobek," uvedl P. Bartošek. Že uživatelé mají se svým životním stylem a jeho vlivem na rodinu a známé opravdu problémy, svědčí nárůst kontaktů s pracovníky žateckého centra. Za celý loňský rok jich bylo 202, letos už přes 135. Je to hlavně kvalitou práce terénních pracovníků, respektive tím, že se jim daří získávat důvěru. "Na té je náš vztah založen. A je to velmi křehký vztah, proto si nemůžeme dovolit jej rozbít," uvedl vedoucí K-centra. Reagoval tím na dotaz zastupitelů, již se zajímali o systém "spolupráce" s Policií ČR. Ta na základě svých šetření dobře zná drogovou situaci na Podbořansku, jež je z hlediska výroby a distribuce přece jen klidnější oblastí než Lounsko či Žatecko; svědčí o tom minimálně nižší počty stíhání pro výrobu a distribuci drog a šíření toxikomanie. "Informace samozřejmě získáváme, všechny poznatky pak předáváme specialistovi na drogy. V našem rajónu nemáme s narkomany žádné zvláštní problémy v tom smyslu, že by o sobě významně dávali vědět pácháním trestné činnosti či přestupků," potvrdil major Osvald Pöschl, vedoucí obvodního oddělení v Podbořanech. Fetování a trestná činnost se obecně vždy neodmyslitelně spojuje, ale tento vztah nemusí nutně existovat. Pro společnost je možná ještě závažnější zdravotní hledisko související především s nekontrolovaným používáním injekčních stříkaček. "V případě kontaktu s infikovanou stříkačkou tu je obrovské riziko nákazy nebezpečnou žloutenkou typu C a B," uvedl MUDr. Petr Ráliš. Terénní pracovníci i proto sledují riziková místa, kde by se stříkačky mohly povalovat. V Podbořanech se tyto předměty našly například za viaduktem či u křižovatky z Podbořan na Buškovice. K-centrum zná i případy, kdy děti pohodily ještě nepoužité stříkačky na veřejnosti, jen aby v rámci hodně blbé legrace postrašily okolí. Kvůli snížení rizika nákazy žloutenek a dalších chorob se K-centrum zabývá výměnou stříkaček podle principu "kus za kus". "Máte narkomany zodpovědné, kteří stříkačky schraňují, a nezodpovědné, kteří je pohodí kdekoli," dodal Pavel Bartošek. O narkomany se prý vyplatí tímto způsobem starat, léčba je totiž mnohonásobně dražší než pořízení stříkaček. Podle statistik je prý každá šestá infikována žloutenkou B a C, každá dvacátá virem HIV. Pervitin a heroin jsou zřejmě největšími strašáky ve světě drog, ale je to velmi mylná představa. Stejné, ale i daleko horší následky může mít užívání alkoholu, jenž se za drogu skoro jako by ani nepovažuje. "Tady u nás problematiku alkoholu rozhodně nezlehčujeme. Důkazem jsou kontroly, jež se provádějí a provádět budou. Mám svoje zkušenosti s tím, že místo školy děti chodí do hospod," podotkl mjr. Pöschl. S tím souvisí i hrací automaty, které jsou dalším rizikem; i na nich může vzniknout závislost. Potvrzuje to Pavel Bartošek, podle nějž není v Podbořanech situace zrovna růžová a rýsuje se tam tak nebezpečí závislosti, tzv. gamblerství, čili další možná práce pro K-centrum a další preventisty. Školy v Podbořanech a na Podbořansku se dost věnují protidrogové prevenci díky projektům ministerstva školství či ministerstva vnitra. Policisté si pochvalují práci s občany, kteří se ne vždy bojí sami zasáhnout. "Nemohu prozradit kde, ale v jedné obci lidé odhalili pole s rostlinami, z nichž se vyrábí marihuana. Na nic nečekali, vzali traktor s pluhem a rostliny zaorali. Tomu říkám prevence," kvitoval popsaný přístup Osvald Pöschl. Podle Pavla Bartoška je první krok v prevenci v rodině, pokud chybí tam, škola to už mnohdy nedohoní. "Někdo si nepřipouští, že se tyto věci dějí. Bohužel, někdy ani rodiny uživatelů drog," uzavřel.
________________________________________________________________________
Konopné oblečení
Internet 1.4.2003| rubrika: united colours of life| strana: 14| autor: -otto-
coolz
www.hempy.cz
******/****
Přehledný web oděvní společnosti Hempy vyrábějící svršky z konopí slouží také jako solidní zdroj informací o jedné z nejstarších kulturních plodin na světě, jež údajně pochází ze střední Asie. Větší část homepage zabírá celá řada agenturních zpráv o konopí a marihuaně, stránka dál informuje o možnostech využití technického konopí a pochopitelně nechybí kolekce oblečení i s virtuálním obchůdkem. Zajímavostí je rubrika Legislativa, jež rozebírá zákonné restrikce kolem pěstování této rostliny.
________________________________________________________________________
Trest za přestupek: úklid školy
Orlické noviny - Rychnovsko 23.4.2003| rubrika: Lokální| strana: 7
Rychnovsko - Ředitelé základních a středních škol by v budoucnosti mohli potrestat studenty za přestupky či trestné činy, jež byly spáchány mimo vyučování. Umožnit jim to má zákon o soudech pro mládež, který prošel již druhým čtením. Jeho přijetí doporučil i ústavně-právní výbor sněmovny. Kouřil student v sobotu v noci na koncertě marihuanu? Podle návrhu ministerstva spravedlnosti by za to například odsloužil hodiny úklidu školních prostranství, dostal by zákaz účasti na kulturních a sportovních akcích. "Žáci by měli mít k pedagogům důvěru, v tomto případě by je spíše chápali jako strážníky, kteří nad nimi bdí s neustálým přísným dohledem," namítá psycholog Oldřich Kaloč. "Za dítě by měl po skončení vyučovací doby zodpovídat rodič," přidává se ředitel rychnovské VOŠ technicko-ekonomické SPŠ Jaroslav Serbousek. "Učitelé by těžko uhlídali mimoškolní činnost dětí," doplňuje Kaloč. Případný kázeňský postih by ponechal v rukou samotné matky a otce dítěte. "V žádném případě nejsem příznivce rákosky, ale někteří rodiče například dávají učitelům písemné svolení, že pokud jejich ratolesti zlobí, mohou jim učitelé uštědřit pohlavek. Myslím ale, že represe ze strany školy nic neřeší," uzavřel Kaloč.
________________________________________________________________________
V pískovištích číhá na děti řada nebezpečí
Mladá fronta DNES 24.4.2003| rubrika: Vysočina| strana: 3| autor: PETRA MARKOVÁ
Zvířecí výkaly a jehly narkomanů mohou způsobit vážná onemocnění Jak se města starají o čistotu písku?
Téma
Vysočina - Psí a kočičí výkaly, rozbité lahve po bujarých nočních výpravách či dokonce použité injekční jehly narkomanů. Nebezpečí, která mohou číhat v pískovištích v každém městě a obci,není málo a dítě si může odnést i vážnou chorobu. A přitom by se rizika dala omezit. Stačí, když radnice zajistí, aby se písek na veřejných pískovištích vyměňoval častěji než dosud, areály se oplotily, případně aby se písek přes noc zakrýval.
V písku může číhat infekce
Maminky dětí vědí, že se vyplatí dítka na pískovištích hlídat. Vyhrabe-li totiž dítě z písku použitou stříkačku nakaženého narkomana a nešťastně se píchne, může se infikovat žloutenkou či dokonce nebezpečným virem HIV. Trápení způsobí i různé infekce z výkalů zvířat. Potvrdila to vedoucí oddělení epidemiologie žďárských hygieniků Renée Mašová. „Najít použitou stříkačku na pískovišti je dnes reálné, i když poslední dobou jsme se s tím nesetkali. Takové poranění na Žďársku pamatuji asi před dvěma třemi lety. Pokud je infikovaná, hrozí nákaza žloutenkou především typu B a C, které mohou přejít do chronické podoby. Člověk může skončit i s cirhózou jater či nádorem. A nelze také vyloučit virus HIV,“ uvedla hygienička. Také výkaly zvířat mohou obsahovat původce infekcí. Ti způsobí komplikace zvláště tehdy, když si dítě neumyje ruce před jídlem. „Je důležité dětem říci, aby na výkaly nesahaly. A pokud něco vyhrabou, neolizovat ruce a okamžitě je umýt. U jehly by rodiče měli ihned kontaktovat policii či protidrogové centrum,“ dodala lékařka. Pokud se dítě o stříkačku poraní, měli by rodiče okamžitě vyhledat dětského lékaře. Pediatři už vědí, jak v takovém případě postupovat, co je třeba vyšetřit a jaké očkování případně nasadit.
Co s nalezenou jehlou?
Cílené sběry použitých stříkaček, které nedávno organizovali třeba městští policisté v Brně či Ostravě, strážníci na Vysočině vesměs nedělají. Reagují spíš na upozornění lidí, kteří jehly venku najdou. Většinou se pak spojí s pracovníky protidrogových center, kteří materiál odborně odstraní. Potvrdil to třeba zástupce vedoucího žďárských strážníků Luboš Skřivánek. Šéf třebíčských strážníků Dalibor Šrůtek podotkl, že použité stříkačky lze spíš najít ve starých budovách, zahradách, tmavých zákoutích a kolem škol. Policie podobná místa mapuje a kontroluje. „Na pískovištích a v dětských areálech to není tak časté, i když jednou jsme jeli k mateřské školce, kde jsme za plotem plno stříkaček sesbírali. Pokud lidi zavolají, ve spolupráci s K-centrem jsme schopni jehly odstranit a uložit. Pak se to likviduje ve spalovně. Cílené akce neděláme,“ poznamenal Šrůtek s tím, že větší problémy na pískovištích způsobují volně venčení psi. Kromě policie se mohou lidé obrátit také na terénní pracovníky kontaktních nízkoprahových center, která fungují zpravidla pod oblastní charitou a zaměřují se na boj s drogami. Na sběr použitých jehel mají vybavení a jsou také proškoleni. Situacím, kdy dítě či někdo jiný najde použitou stříkačku, se však centra snaží předejít. „Děláme výměnný program, jen loni to bylo 1748 výměn. Snažíme se co největší počet použitých stříkaček vysbírat rovnou od narkomanů, jimž zase dáváme čisté jehly,“ vysvětlila sociální a kontaktní pracovnice žďárského Spektra Ivana Bartoňová. Podobně postupuje také třebíčské K-centrum.
Pomůže plot a údržba
Přestože města se svá veřejná pískoviště snaží udržovat a písek vyměňují vesměs jednou ročně, do oplocování areálů proti zvířatům se každý nehrne. Například starosta Žďáru Jaromír Brychta je přesvědčen, že takový zákrok výrazně nepomůže. „Oplocovat pískoviště nemá smysl. Které dítě by za sebou tu branku zavíralo? A že tam běhají psi, to je problém lidí, kteří je venčí a nedokážou si je ohlídat. My samozřejmě pískoviště udržujeme, podle požadavků hygieniků písek každoročně měníme a dělají se i rozbory. Pískoviště u mateřinek jsou za plotem, tam by se psi dostat neměli. Ale veřejná pískoviště oplocena nejsou a ani to nechystáme,“ řekl starosta. Z reakcí žďárských maminek přitom vyplynulo, že v ideálním stavu písek není. Pískoviště za speciálním plotem nenajdete třeba ani v Chotěboři, byť ta se podle starosty Tomáše Škaryda chystá na častější a pravidelnější výměnu písku. Jako odpovědnější se může zdát přístup radnic v Moravských Budějovicích či Třebíči, kde dětská pískoviště opatřují speciálním plotem. Takto třeba budějovické technické služby ošetřily pískoviště v parku a v části Mexiko, další dvě plot brzy dostanou. Město navíc vyčlenilo finance ve fondu FORD (Fond rodiče dětem), z něhož mohou občané získat peníze na opravu a vylepšení veřejně přístupných ploch pro sport a odpočinek. Ani Budějovice ale nejsou bez problémů. „Park je nehlídaný, takže oplocení bere kvůli vandalům za své,“ podotkl místostarosta Radek Doležal. A pomáhá-li plot proti psům, na kočky to neplatí, pokud není pískoviště současně zakryto. Podle ředitele Technických služeb Františka Kuchty stálo oplocení pískoviště spojené s dovybavením dětského areálu kolem 100 tisíc korun. Nyní musí Budějovičtí v kase najít ještě prostředky na vysprávku poškozeného plotu. Pletivo by mělo chránit také areály v ulicích Šafaříkově a Zahradní. Podobnou ochranu dostala například dvě pískoviště v třebíčské čtvrti Horka-Domky a v trendu oplocování chtějí Třebíčští pokračovat. „Letos oplotíme další dvě či tři pískoviště, jedno bude určitě v městské části Ptáčov. Smysl to určitě má,“ uvedl mluvčí radnice Ivan Přibík. Podle něj je na území města asi 180 pískovišť, v nichž město zhruba jednou za dva roky obměňuje písek.
Co vy na to?
- Jaký máte názor na stav veřejných pískovišť ve vaší obci. Myslíte si, že jejich oplocení omezí znečišťování písku?
- Vaše názory nám napište na adresu redakce MF DNES, Masarykovo nám. 65, Jihlava nebo na e-mail redji@mfdnes.cz.
________________________________________________________________________
Zavírání očí problém neřeší
Klatovský deník 23.4.2003| strana: 23| autor: RADMILA NAGOVSKÁ
Sušice - Stále více mladých lidí má už na základních školách zkušenosti s drogami. O tom, jak zasvětit děti a studenty do nebezpečí, které z používání drog vyplývá, či jak by se měli učitelé zachovat, pokud zjistí, že žáci jsou pod vlivem drog, besedovali včera v sušické sokolovně zástupci základních a středních škol i učilišť z klatovského okresu. "Nejčastějším místem, kde mládež přijde do styku s drogami, jsou diskotéky a taneční zábavy. Tady najdete mladé lidi, kteří jsou rovnou na třech i čtyřech drogách, když vezmeme v úvahu, že konzumují alkohol, kouří a ještě si opatří extázi," vysvětlil přítomným přednášející z Národní protidrogové centrály v Praze. Zároveň poukázal na další alarmující skutečnost: s drogami přichází do styku stále více dívek. S užíváním drog přitom souvisí i další společenský nešvar, kterým jsou krádeže. To jednoznačně potvrzují i statistiky policistů z klatovského okresu. Za poslední léta totiž přibylo krádeží v supermarketech, rekreačních objektech a obchodech, jež jsou z velké části dílem právě pachatelů v mladém věku. "Kradou se hodně i mobilní telefony, což je poměrně jednoduchý způsob, jak přijít k penězům na obstarání drogové dávky. Vymluví se, že si potřebují akutně zavolat, a zmizí s telefonem, který pak obratem ruky prodají," nastínil jeden z mnoha příkladů zkušený kriminalista. Naznačil, že v tomto směru je na vině nejen špatná legislativa, která neumožňuje tvrdší postihy pro různé drogové dealery, ale hlavně také rodiče. Ti totiž mnohdy vědí, že jejich dítě má zkušenosti s drogami, ale ve snaze vyhnout se ostudě před problémem nesmyslně zavírají oči.
________________________________________________________________________
Hepatitidy A i B představují stálou hrozbu
Zdravotnické noviny 18.4.2003| rubrika: Lékařské listy - Advertorial| strana: 6| autor: MUDr. Zuzana Buriánková
V letošním roce již počtvrté probíhá v České republice od 1. dubna do 31. května preventivní akce podpořená Společností praktických dětských lékařů ČLS JEP: Třetí dávka zdarma. Lidé, kteří si v tomto termínu nechají aplikovat první dávku kombinované vakcíny proti virovým hepatitidám A a B, získají třetí dávku bezplatně. Kombinovaná vakcína poskytuje dlouhodobou ochranu - předpokládá se přetrvávání protilátek proti hepatitidě A po, dobu 10 až 30 let a doživotní imunita proti hepatitidě B.
HEPATITIS A
V absolutních číslech výskyt hepatitidy A v České republice klesá. Neznamená to však, že by se snižovalo i riziko nákazy, především mladí lidé do věku 20 let nemají vytvořené protilátky a 96 procent z nich je k nákaze vnímavých. Nejohroženější skupinou jsou děti předškolního a školního věku (od tří do devíti let) z důvodů ještě nedostatečně upevněných hygienických návyků. Výskyt onemocnění každoročně stoupá v podzimních měsících, kdy se děti vracejí z prázdnin a dospělým končí dovolené. Hepatitida A patří k nejčastějším importovaným chorobám ze zahraničí. Nemoc vyvolává jednovláknový RNA virus ze skupiny pikornavirů. Primárně se šíří fekálně-orální cestou, krev a sekrety mohou být též infekční. Fekální vylučování viru probíhá v inkubačním období (14 až 50 dnů) a ustává obvykle několik dní po objevení klinických příznaků.V podromálním stadiu napodobuje hepatitida řadu chřipkovitých onemocnění a diagnostikuje se obtížně. Po několika dnech se většinou objeví zažívací obtíže a další symptomy charakteristické pro tzv. ikterické stadium. Onemocnění ale může probíhat bez jakýchkoli příznaků, což bývá časté zvláště u malých dětí.Závažnost průběhu narůstá s věkem, výjimečně (1/1000 onemocnění) končí úplným selháním funkce jater a smrtí. Hepatitida A nepřechází do chronického stadia. Léčí se symptomaticky, hospitalizace je nařízena prvních 14 dnů, v dalším průběhu podle laboratorních nálezů může být až několik týdnů. Rekonvalescence trvá obvykle dva měsíce a déle, záleží na průběhu choroby. Všichni, kdo byli ve styku s nemocným, musejí opakovaně chodit na odběry krve, pracovníci ve stravovacích zařízeních a v potravinářství nesmějí 50 dní s potravinami pracovat.
HEPATITIS B
Podle oficiálních údajů je virem hepatitidy B (vysoce infekční DNA virus) infikováno na celém světě 300 až 500 miliónů lidí a ročně jich zemře kolem dvou miliónů na následky chronické formy onemocnění - cirhózu nebo rakovinu jater. Stejně jako ve vyspělých zemích i v České republice postihuje hepatitida B nejvíce mladé lidi ve věku 15 až 24 let, na tuto věkovou skupinu připadá zhruba 40 procent z celkového počtu onemocnění. Kromě rizikového sexuálního chovám a nitrožilního užívání drog k tomu přispívá i neodborně prováděné tetování a piercing. Stejně jako virus HFV se i virus hepatitidy B (HBV) šíří infikovanou krví a při nechráněném pohlavním styku s nakaženou osobou. Proto patří k nejpostiženějším skupinám narkomani a lidé žijící promiskuitním pohlavním životem. HBV má stokrát vyšší infekčnost než retrovirus HFV, nakazit se lze i krví několik týdnů zaschlou. Hepatitida B má tedy ještě vyšší šanci způsobit světovou pandemii smrtelné choroby než AIDS. Virus hepatitidy B se přenáší i ostatními tělními tekutinami, jakými jsou sperma, vaginální sekret a sliny.Přestože celkový výskyt hepatitidy B v České republice zaznamenává mírný pokles, je počet infikovaných stále velmi vysoký. V roce 2000 bylo u nás celkem 604 případů, v roce 2002 onemocnělo 413 osob. Nižší výskyt je způsoben také pravidelným očkováním kojenců a dvanáctiletých dětí, které je v České republice zavedeno od července 2001. Nicméně ve věkové skupině 15 až 24 let zůstává výskyt onemocnění stabilní, a proto je nutné zvýšit proočkovanost mladé populace.HBV infekce přechází do chronicity v pěti až deseti procentech případů, u novorozenců až v 90 až 100 procentech. Může se rozvinout chronická aktivní hepatitida (pacienti jsou pak trvalým zdrojem infekce) s následnou cirhózou anebo subklinické chronické nosičství, které často vede k vývoji hepatocelulárního karcinomu jater. Inkubační doba hepatitidy B je 50 až 180 dnů.
________________________________________________________________________
TOMU NEVĚŘÍM...
Instinkt 24.4.2003| rubrika: Zatrženo| strana: 18| autor: PAVEL TRAUBi
...že školáci přestanou šňupat kokain, když na ně kantoři nasadí policejní psy a začnou zkoumat jejich moč. Pokud se koksem skutečně ládují, už dávno do žádné školy nechodí a jejich jedinou starostí je, kde sehnat peníze. Kvůli nim si učitelé zkumavky chystat nemusejí. Ovšem u zbývající většiny začíná případ nabírat fatálního rozměru. Napřed je třeba položit si prostou otázku: Kdo jsou ti, proti nimž systém, odpovídající praktikám policejního státu, míří? Odpověď zní: Obyčejní studenti středních škol, lidé s čistým trestním rejstříkem, občané demokratického státu, hájícího osobní práva každého jedince. Neobstojí prohlášení, že jde "jen" o děti, tudíž dospělí vše činí v jejich zájmu. Tento názor lze do jisté míry tolerovat jen v těsném vztahu rodič-dítě. Skoro začínám věřit tomu, že duchovní otec spuštěné mašinérie, chebský ředitel školy Jan Kot, musel být při odebírání tělního exkrementu prvního studentíka sám tak trochu v rauši. Jak jinak by vzdělaný člověk mohl být tak tupě krátkozraký? Dokázal pomyslet například na situaci, kdy test selže - což je podle odborníků běžné - a za feťáka označí člověka, který se drog nikdy nedotkl? Zvážil i tuto možnost? Co se mu bude honit hlavou, až ho potká kdesi mezi fetující lůzou, kam klesl kvůli jeho chybnému testu a následnému vyloučení ze školy? Je mi jasné, jak svému řediteli Kotovi přezdívají jeho žáci. Myslím, že si svou přezdívku zaslouží.
________________________________________________________________________
Vláda nedoporučila školám testování žáků na drogy
Vysočina 23.4.2003| rubrika: od sousedů| strana: 10| autor: bra
jižní Čechy
České Budějovice _ Ředitelé škol nemají právo testovat studenty, zda užili drogu. Okresním školským metodikům prevence sociálně patologických jevů z celého Jihočeského kraje předložila toto stanovisko Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky na čtvrteční společné schůzi Dana Kováčová, krajská školní koordinátorka prevence sociálně patologických jevů. Rada ve svém prohlášení uvedla, že chápe dobrou vůli ředitelů, avšak testovat studenty mohou pouze při dodržení zákonem daných podmínek. Legislativa však tuto záležitost nijak neupravuje. "Doporučujeme proto ředitelům škol testování zanechat. Jednám o tom s nimi zatím jednotlivě a osobně. Ředitele také varuji, aby si dávali pozor, neboť legislativa není na jejich straně. Předpis ošetřující tento problém, který vydá kraj, se připravuje,"řekla. "Když mají podezření, že dítě užilo drogu, nebo je zdravotně ohroženo, mohou zavolat lékaře - ale nic víc. Lékař se pak o případném problému baví už pouze s rodiči,"doplnila. "Totéž se týká i podezření na prodej drog studenty. Škola může jedině zavolat policii, nemůže to řešit sama."Příští týden absolvují okresní metodici i Kováčová školení dotýkající se této problematiky. Seznámí se s legislativou a poté kraj po konzultaci s právníky připraví závazný předpis pro ředitele škol. "Iniciativa na změnu legislativy musí vyjít od nás,"naznačila Kováčová, že nové zákony ošetřující testování drog by měly vzniknout "odspodu". (bra)
________________________________________________________________________
Pod Milešovkou se rozhoduje o životních osudech
Deník Směr 23.4.2003| rubrika: 4B okres zpravodajství| strana: 17| autor: NAĎA KOCÁBKOVÁ
Kostomlaty - O vesnici Kostomlaty je první zmínka roku 1333. V té době tu byl i mohutný hrad, později, kolem roku 1684 již existují první zmínky o zámku, jehož historie je dosti pohnutá. Z archivních pramenů se dovídáme, že až v padesátých letech bylo rozhodnuto přeměnit prostory na zařízení, nesoucí název Domov výchovy mládeže. Postupem doby pak na Výchovný ústav pro děti a mládež. Dnes tu žije necelá stovka děvčat ve věku od dvanácti do osmnácti let. Ústav patří svou kapacitou k největším zařízením svého druhu v republice. "O umístění nezletilých děvčat do ústavu rozhodl soud. Na základě přestupků, kterých se dopouštěly," říká ředitelka ústavu Milena Mitterwaldová. "Většina z dívek se do Kostomlat dostala vinou situace v rodině. V tomhle věku, kdy osobnost dítěte se teprve formuje, je nevyzrálá, si děti často samy se sebou nevědí rady. Bohužel pomocnou ruku jim neumí nebo nechtějí podat ani sami rodiče. Bezprizornost, především citová, vede k záškoláctví, toulání se, houfovaní v partách, neúctě k hodnotám, které končí třeba krádežemi, trestnými činy, prostitucí, i drogovou závislostí. Tomu všemu u nás v ústavu, společně s výchovnými pracovníky, chceme "otupit hroty". Vhodným režimem, výukou, protože tu máme učiliště i základní školu, a dalšími nejrůznějšími cestami. Chceme dětem dát a především vštěpit konkrétní příklady o tom, že existuje úplně jiný svět, než ve kterém dosud žily. Není to lehké ani jednoduché, ale často se to povede," tvrdí ředitelka.
Na začátku byly problémy doma, parta a drogy
Tereza je napohled děvče jako kterékoliv jiné. Není hloupá, naopak, když vypráví svůj životní příběh, poznáte, že nedostatkem inteligence netrpí. Dnes ví, že se může do letních prázdnin z Kostomlat dostat do běžného života. Ústav její podmínečné propuštění podporuje, samozřejmě s vědomím sociálního kurátora. Zda tíhu "normy" unese a obstojí, to bude záležet na ní, i jejím partnerovi a nové rodině, kterou před časem, díky své lásce k Davidovi poznala a získala. "Jsem tady od patnácti let. Nerozuměly jsme si s mámou, dostala jsem se do party, kde jsem přišla i k drogám. Kouřila jsem marijánku a šňupala pervitin. Vždycky mi z toho bylo špatně, ale prostředí party dělalo svý, zkusila jsem to několikrát. Dneska ale nefetuju, a nikdy nechci. Ani s tou partou se nestýkám," svěřuje se Tereza a ve svém příběhu pokračuje. "O prázdninách při jedné dovolence, to jsem už byla v Kostomlatech, jsem potkala kluka a vyspala jsem se s ním. Ani se mi nelíbil, byla to taková náhodná příležitost. Nepřemýšleli jsme ani o ochraně při sexu, a tak jsem otěhotněla. Šla jsem na potrat. A pak jsem taky odtud utíkala, celkem třikrát. Naposledy jsem byla na útěku devět měsíců. V Praze mně ale Policie našla, když jsem šla do obchodu koupit prášek na praní a vrátila zpátky do ústavu." Do života Terezy vstoupil
Láska a s ním i láska
Do Prahy prý utekla s Katkou, kterou potkala na povolené vycházce v Teplicích. Slovo dalo slovo a vydaly se do hlavního města. Tam se po čtrnácti dnech jejich cesty rozdělily, protože Tereza se seznámila s Davidem a zamilovali se. Je z toho dodnes intenzivní láska. Pikantní na příběhu je, že David má příjmení Láska. Nejříve byli v jeho privátním bytě, později žili společně v rodině jeho rodičů. Terezka pracovala v jejich soukromé firmě. "Pomáhala jsem se vším možným, taky s fakturami a daněmi. Bavilo mě to, vždycky jsem chtěla studovat obchodku. Až budu u Davida chci si určitě dodělat školu, asi večerně. Vím, že jsem udělala moc blbostí. Taky mne mrzí, že mě máma odepsala, že se mě zřekla..."
Na minulost chce raději zapomenout a začít jinak
"Máš mámu ráda?", ptáme se. Dlouho mlčí, pak se podívá z příma do očí a říká. "Snažím se jí mít ráda. Víte máma je už starší, a taky jsem se od tety dozvěděla strašný věci, nechci o tom mluvit. Přemýšlím ale o tom často, nevím co si mám myslet, tak jsem odtud utíkala a ani nevěděla pořádně proč. Můj David o všem ví, všechno jsem mu popravdě řekla, nic nevynechala, ani ten potrat. Chci začít nový život, v květnu mi bude teprve sedmnáct. Mám u Davida novou rodinu, a tam chci zapomenout na minulost," uzavírá Tereza své vyprávění Jeden osud, jedna bytost, která za tak krátký čas stihla projít životním martyriem. Kdy na prahu dospělosti místo rodičovské lásky něco moc zaskřípalo. Natolik, že k šikmé ploše, na níž se Tereza brzy dostala, byl jen malý, ale suverénní krok mladistvé. Vracet se, jak tvrdí, nechce. Ani do Kostomlat ani v pomyslné životní pouti, jež na ni čeká.
________________________________________________________________________
Léky po Internetu: jde o zdraví
Zdravotnické noviny 18.4.2003| rubrika: On - line| strana: 27| autor: Iva Bláhová
Nákup léků přes internet zůstává zdraví velmi nebezpečný. V zemích, kde je tento způsob prodeje legální, nabízejí weby už několik let neúplné či zkreslující informace. Léky obstarané přes internet poškodily zdraví řady lidí. Některé firmy kvůli tomu stanuly před soudem. Čerstvě zveřejněné průzkumy ukazují, že provozovatelé se za tu dobu nijak nepoučili. A situace v ČR? Nabízet léky přes internet je nelegální. Přesto se i u nás najdou tací, kteří poptávky po některých léčivech dokážou dobře využít.
Výzkumníci z australské Monash University analyzovali 104 farmaceutických webů z více než 10 zemí celého světa, informoval minulý týden zpravodajský server BBC. Výsledek? Analýza naznačuje, že řadě provozovatelů jde především o zisk. Zdraví pacienta je až na vedlejším místě.
Studie zjistila:
- Informace o prodávaných produktech poskytovaly pouze dvě ze tří stránek. I na těchto webech však chyběly některé základní údaje.
- Dvě třetiny provozovatelů byly ochotny zaslat požadovaný lék i do zahraničí.
- Některé weby zaslaly léky i přesto, že je spotřebitel upozornil na už užívané preparáty, které mohou s nabízenými léky vyvolat interakci.
WEBY OTEVŘENÉ I VÝROBCŮM DROG
V rámci této analýzy se členka výzkumného týmu vydávala za zákaznici, která užívá antidepresivum Prozac, a má zároveň zájem o Sudafed nebo pseudoefedrin. Léky s obsahem pseudoefedrinu přitom často využívají výrobci drog k produkci amfetaminu. Některé země dovoz této látky přísně kontrolují. Uvedené léky na tišení bolesti mohou navíc s antidepresivy vyvolat interakci. Požadavku zákaznice přesto vyhovělo 27 provozovatelů. Téměř polovina z nich přitom neupozornila na možné vedlejší účinky léku ani na interakci s jinými látkami. Pouze jedenáct provozovatelů poukázalo na možné riziko kombinace těchto látek s jinými.
STRÁNKY BEZ LICENCE
Podobnou analýzou se zabýval také americký server PharmacyChecker.com. Minulý týden zveřejnil výsledky hodnocení 12 populárních internetových stránek nabízejících nákup léků po internetu. Ukázalo se, že polovina zkoumaných webů nemá ke své činnosti licenci, 33 procent stránek nemá dostatečně zabezpečenou ochranu soukromých dat a 42 procentům webů chybí kontakt na provozovatele.
ČEKÁ PROBLÉM I ČR?
V ČR je prodej léků přes internet nezákonný. "Osobně jsem však k této věci skeptický. Dovedu si představit, že se časem tento prodej zlegalizuje," řekl pro ZDN mluvčí České lékárnické komory Jan Horáček. "Je totiž možné, že farmaceutické firmy budou lobbovat u poslanců. Prodejem léků přes internet mohou obejít lékárny a lépe tak ovlivnit spotřebu svých produktů. Oficiálně budou tvrdit, že tak nabídnou léky levněji. To je ale nesmysl. Kdybych si já udělal internetovou lékárnu, tak při dnešních cenách služeb - jako jsou poplatky za připojení a poštovné - nevím, jak vysokou cenu bych musel tomu léku dát, aby se mi jeho prodej vůbec vyplatil," říká J. Horáček.
ČERNÝ OBCHOD S ANABOLIKY
S léky přes internet se však u nás někdy obchoduje i bez zákona. Lékárnická komora řešila nejen případ, kdy provozovatel nabízel na webu volně prodejné léky. V létě minulého roku dokonce upozornila policii na provozovatele, který na internetu inzeroval anabolické steroidy. "Nabídky těchto léků jsou nebezpečné hlavně proto, že jsou zacílené na mladé lidi. Navíc se vedle anabolik objevila v nabídce provozovatele také cytostatika," poznamenává tajemník komory Libor Ládek. Stránky inzerující ilegální prodej anabolik jsou dodnes stále přístupné. Například na adrese www.sweb.cz/steroidy se uživatel dočte: "Máte zájem o ANABOLICKÉ STEROIDY? Jsem schopen sehnat originální látky přímo z českých lékáren za bezkonkurenční ceny. 100% kvalita." Následuje výčet nabízených látek, ceník a e-mailový kontakt. Jak nám potvrdili pracovníci lékárny, všechny inzerované látky jsou pouze na předpis. A co policie? Zřejmě si s případem neví rady. "Na stránky jsme upozornili už loni v létě. Nevíme, jak vyšetřování probíhá, od loňského července jsme od policie nedostali žádnou odpověď," dodává L. Ládek.
Příště: Jak se staví někteří čeští politici a lékaři k možnosti nabídky léků po internetu? Jak konkrétné probíhá "seznámení" prodejce anabolik po internetu se spotřebitelem?
Vyhodnocení ankety na zdn.cz
Jsou čeští poslanci a senátoři dostatečně aktivní při přípravě nových zdravotnických zákonů?
Ano 10 %
Ne 88 %
Nevím 2 %
________________________________________________________________________
dopisy čtenářů
Moravskoslezský deník 23.4.2003| rubrika: Panoráma| strana: 16| autor: red
Zpověď silné kuřačky
Je mi 34 let, jsem matka dvou malých dětí a silná kuřačka. Již několikrát jsem se pokoušela přestat, nebo to alespoň razantně omezit, bohužel bezúspěšně. Vláda chce proti kuřákům bojovat, vytěsnit je ze společnosti. Zeptal se někdo kuřáků na to, co si myslí oni? Tak já vám povím aspoň svůj názor. To, že zdraží cigarety, mnoho kuřáků nepřesvědčí, aby přestali kouřit, protože cigarety jsou droga. Když si nemohu zapálit, mám během chvíle takový absťák, že nejsem schopná normálně fungovat - silná nervozita, slintání, agresivita, klepání rukou a v mozku jediná myšlenka - že chci cigaretu za každou cenu! Kuřáci jsou ochotni snášet ponížení, stát s cigaretou venku - ať prší, nebo mrzne, obětují zdraví svých bližních. Chtěli by říci dost, ale nemohou, i když ti okolo říkají, že to chce pevnou vůli. Není to pravda, s pevnou vůlí to nemá nic společného. Jak přestat? Mohu si koupit prostředky nahrazující nikotin - žvýkačky či náplasti, ale ani to není tak jednoduché. Je snazší investovat denně do cigaret než jednou za měsíc 400 až 500 Kč za tyto prostředky. Lékař nanejvýš poradí, jaký prostředek si koupit a že máte mít silnou vůli. Kdybych byla alkoholičkanebo narkomanka, podstoupila bych léčbu, kterou financuje stát nebo zdravotní pojišťovna, ale já jsem " jen kuřačka" a mě nefinancuje léčbu nikdo! Mluví se o prevenci, zrušení reklam, vymezení míst kuřákům, pokutách za kouření, aby to nesvádělo děti, ale většina dětí kuřáků bude jednou kouřit, a to i když budou vědět, jaké je kouření svinstvo. Stále slyšíte, kolik stojí léčba nemocí z kouření, ale proč není financované také odnaučování? Myslím, že spousta lidí by se rádo léčbě podrobilo. Plně si uvědomuji, že z mých dětí budou nejspíš kuřáci a že ničím jejich zdraví, ale nedokáži si pomoci! Nepomůže zdražování ani vyhrožování, protože kuřák stejně půjde a cigarety si koupí, jen děti budou mít míň zeleniny a ovoce. Je to sprosté, ale je to i volání o pomoc. Jenže to je politika - proč pomáhat kuřákům, když z toho má vláda prospěch. Je to začarovaný kruh a spousta řečí paní ministryně zdravotnictví k ničemu.
T. V., Českokrumlovsko
Konečně zákaz reklamy na cigarety!
Kouření je podle statistik příčinou každého pátého úmrtí u nás, a i proto nynější legislativní zákaz reklamy na tabákové výrobky mimo místo jejich prodeje považuji za plně oprávněný. Výrobci cigaret, doutníků atd. by neměli ani sponzorovat nejrůznější veřejné produkce a mělo by být zakázáno používání loga tabákových výrobků pro jiné zboží. Reklama obecně nejvíce zasahuje a ovlivňuje děti ve věku kolem třinácti let a právě v tomto věkovém období si cigaretu u nás poprvé zapálí většina budoucích kuřáků. Až za druhotný, a nikoliv rozhodující, je nutno považovat finanční a rozpočtový argument porovnání ztrát reklamních agentur a následně i příslušného daňového propadu s realitou 23 miliard korun, které dnes zdravotnictví z veřejných prostředků vydává na léčení nemocí spojených s kouřením. Zákoník práce již třetí rok zakazuje kouření na pracovištích, pokud tam pracuje třeba jeden jediný nekuřák. Pokud by si snad kuřák mimo vedoucím vymezené kuřácké koutky zapálil a úřad práce by za to firmě stanovil finanční pokutu, provinilý kuřák odpovídá za takto způsobenou škodu až do výše 4,5násobku jeho průměrného výdělku. Kuřáci plačte, my nekuřáci, radujme se! Ale je tomu skutečně tak? Zákaz kouření na pracovišti, kde třeba jenom jeden zaměstnanec nekouří, a naopak povinnost vyhradit kuřácké koutky platí podle zákona o zdraví lidu z roku 1966 skoro 40 let. Jeho praktická aplikace však spíše než na jeho vynutitelnosti státem záleží na konkrétních podmínkách, které u nás vždy byly, a obávám se, že i nadále budou velmi různorodé. Není pochyb o tom, že by se zaměstnanec- nekuřák dnes, ale i předtím, domohl soudní cestou rozsudku, který by přikázal jeho zaměstnavateli nevystavovat jej během pracovní doby důsledkům kuřácké vášně jeho spolupracovníků. Neslyšel jsem však dosud o jediném případu, který by takto u soudu skončil. Zahraniční firmy dávají zaměstnancům pozitivní motivaci - zvláštní peněžní odměnu nekuřákům, neboť je potvrzeno, že jejich využívaní pracovní doby je vyšší než u milovníků cigaret. U českých firem však doposud často přežívá postoj, že se protikuřácká opatření sice naoko respektují, ale rozhodující pro jejich praktickou aplikaci je, zda šéfové jsou sami kuřáci. Legislativní zákaz kuřácké reklamy je nesporně pozitivním krokem. Jestli ale nepůjdou naši přední politici či známí a významní lidé v tomto směru mediálně příkladem, bude jakákoliv právní norma v této oblasti stejně obtížně vynutitelná, jako tomu v oblasti kouření bylo a je u nás doposud.
Jiří Němec, Liberec
Bez mluvčích by to nešlo?
Úsloví " Šetříme od sirky!" nám bylo často připomínáno a vštěpováno do hlavy zejména rodiči a staršími lidmi. Šetřit na věci nenadálé, aby člověk nestál před hotovou věcí jako nahý v trní, když pár korun mimořádně potřeboval. Slýchali jsme také sportovně založený slogan, že " Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí". Ale kam by dnes mohla asi skákat ? Husy nejsou, pírka nejsou. A přesto slyšíme a čteme - musíme někde ušetřit - celostátně. Však je taky kam sáhnout, no přece do svých řad, vážení, tam u vás nahoře. Těch zbytečně a dobře placených mluvčích u každého spolku, podniku či organizace, ministerstva nebo strany, tam jsou ještě ty vysoké finanční rezervy a veliké peníze, které by republice mohly hodně pomoci. To dnes neumí vedoucí, ředitelé či ministři věci populární nebo i nepopulární vysvětlit sami a osobně? Co si pak o nich a jejich odborných znalostech my obyčejní lidé máme myslet? Snad nejsou tolik pracovně zatíženi či funkčně zaneprázdněni, aby nemohli vystoupit a vysvětlit věci sami? Každý vedoucí to musel dříve zvládnout sám, musel se ve svém oboru vyznat a taky dokázat potřebné vysvětlit.
Jan Kout, Mladá Boleslav
________________________________________________________________________
Režim v Pchjongjangu získává prostředky i pašováním drog
Hospodářské noviny 24.4.2003| rubrika: zahraničí| strana: 7| autor: Jay Solomon, Jason Dean
Pchjongjang nadále pokračuje v pašování narkotik s cílem získat finance do státní pokladny. Řada Severokorejců byla už v minulosti zadržena se zásilkami drog a otázku vývozu narkotik z KLDR znovu oživil nedělní incident u australských břehů. Policejní hlídka zadržela loď Pong Su poblíž Sydney. Severokorejská posádka měla na palubě heroin v hodnotě padesáti miliónů dolarů. Před rokem rozbila síť severokorejských pašeráků tchajwanská policie, když zabavila 79 kilogramů heroinu. Experti se domnívají, že veškerou produkci drog na území KLDR má bezpochyby pod kontrolou stát. V tamních podmínkách tvrdé diktatury je sotva možné, aby se něco takového odehrávalo bez vědomí a podpory režimu. "Severní Korea se stala státem organizovaným zločineckým syndikátem," říká Raphael Perl z Výzkumného úřadu amerického Kongresu, který se problémem severokorejské výroby narkotik zabývá už mnoho let. Zpravodajské služby některých asijských zemí uvádějí, že zejména na obchodování s heroinem dohlížejí nejvyšší státní a stranické špičky. Informace o těchto aktivitách Pchjongjangu pocházejí od emigrantů. Bývalý člen severokorejské mládežnické organizace Park Sung-hak, kterému se podařilo ze země utéci v roce 2000, má s pěstováním opia v KLDR osobní zkušenosti. "V polovině devadesátých let jsem byl ve skupině pověřené dohledem nad pěstováním opia na severu země. Vláda stanovila kvóty, které zemědělci museli plnit. Komu se to nepodařilo, byl potrestán. Opium se převáželo do státních laboratoří, kde z něj vznikal heroin," říká pětatřicetiletý Park, který dnes žije v Soulu. "V osmdesátých letech, když se ekonomická situace země začala zhoršovat, rozhodlo státní vedení o zvýšení produkce opia. Se sklizní, zpracováním a distribucí pomáhá armáda, s prodejem pak různé asijské zločinecké gangy a sítě," uvádějí další přeběhlíci, kteří v minulosti přišli se severokorejským narkoobchodem do kontaktu. "V poslední době došla spolupráce tak daleko, že loď, patřící pašerácké mafii, připluje do severokorejských vod a tam převezme náklad," říká analytik Ju Tong-rjul z velitelství jihokorejské policie. Soul se domnívá, že aktivity Pchjongjangu na poli obchodu s drogami jsou provázané především s japonským organizovaným zločinem. Severní Korea je v současnosti považována za třetího největšího producenta opia na světě po Barmě a Afghánistánu. Kromě heroinu režim v Pchjongjangu vyváží ve velkém také amfetaminy. Více než třetina pašovaných amfetaminů, zadržená v Japonsku v posledních čtyřech letech, pocházela ze Severní Koreje. Pašování Pchjongjangu vynáší. Podle údajů Jihokorejské centrální banky například v roce 2001 KLDR oficiálně vyvezla do zahraniční zboží za 650 miliónů dolarů. Příjem z pašování drog pak podle odhadů činil ve stejném roce téměř miliardu dolarů.
________________________________________________________________________
JAK VYPADALA ZKRESLENÁ VÁLKA?
Reflex 24.4.2003| rubrika: Otazník| strana: 8| autor: TEXT JAN ŠMÍD
Základy moderního válečného zpravodajství byly položeny za války ve Vietnamu. Ta vstoupila do dějin jako první "válka v televizi". Média nezískala jen netušené možnosti a svobodu referovat o vývoji na bojišti, ale také mnohem větší vliv na veřejné mínění a politiky. Ne vždy však zacházela se svou mocí dostatečně zodpovědně.
Za první války v Zálivu se proto postavení novinářů oproti Vietnamu změnilo. Žurnalisté přišli o bývalou svobodu a informace dostávali především od vojáků samotných. Druhá válka s Irákem přinesla částečný obrat zpět. Novináři postupovali společně s vojáky. To ovšem neznamená, že by získali úplnou svobodu. Generálům se asi zdá, že pokus s absolutní novinářskou volností ve Vietnamu nevyšel, a nechtějí jej už opakovat.
OHLEDY PŘINESLY PÁD
Kennedyho slib, že Amerika přinese všemožné oběti a nasadí vše pro vítězství ve Vietnamu, byl oslavován dokonce i v levicově liberálním tisku. Když prezident vyslal prvních 7000 vojáků "k ochraně opěrných bodů", nenarazil na sebemenší odpor sdělovacích prostředků. Washington Post 7. dubna 1961 napsal: "Amerika má na obraně Vietnamu eminentní zájem. Ochránit vietnamský lid před komunistickou nadvládou je pro Američany věcí cti." Šéfové vojenských štábů přitom tvrdili, že válku mohou Spojené státy vyhrát, pokud budou mít dostatek pevné vůle zvítězit a toto přesvědčení se projeví ve strategii a taktických operacích. Jenomže USA sice nehodlaly ponechat Jižní Vietnam na pospas komunistům a bojovaly s pronikajícími "partyzány", ale zároveň se zdráhaly tvrdě a nekompromisně zasáhnout původce agrese - severovietnamský komunistický režim - na jeho vlastním území (mimo jiné proto, že nemohly získat mandát OSN). Piloti směli bombardovat jen přesně vymezené sektory, čehož se vietnamská protiletadlová obrana rychle naučila využívat. Omezení, která si kladla civilizovaná strana konfliktu, nepřinesla prezidentu Johnsonovi ani vítězství, ani popularitu. Ještě 21. května 1964 Timesy vyzývají: "Dáme-li jasně najevo, že jsme vojensky i politicky rozhodnuti udělat cokoli, abychom zabránili vítězství komunismu, naši protivníci si to dříve či později uvědomí." Podle listu Washington Post z 1. června 1964 "musí Amerika ve Vietnamu neustále demonstrovat, že agrese nejenom nikam nevede, ale že je smrtelně nebezpečná". Nadšení médií ale pomalu utichalo a začátkem roku 1966 opustily Timesy Johnsona úplně. Washington Post učinil totéž v létě 1967 spolu s americkými televizními stanicemi.
TI LEPŠÍ - PARTYZÁNI
Koncem roku 1967 se také americké vedení začalo obracet proti válce, částečně také pod vlivem sdělovacích prostředků. Přitom se však americká vláda neobávala kritického postoje médií, na který byla zvyklá, ale tendenčního překrucování zpráv. V některých případech byly totiž americké sdělovací prostředky silně zaujaté nebo dostávaly zkreslené informace, jejichž pravdivost si neověřovaly. Navíc referovaly velmi podrobně o situaci jen jedné strany konfliktu - té, která jim dovolovala prakticky neomezené vyhledávání všemožných problémů, jako byly drogy, sebevraždy nebo obchod se zbraněmi. Vznikal tak falešný dojem o druhé straně, jež jako by neměla problémy a snad byla i "lepší". Tato zkreslená optika se projevila i ve známých filmech F. F. Coppoly (Apokalypsa) nebo O. Stonea (Četa). Navzdory pokroku ve zpravodajských technikách se tak zopakovala situace z občanské války ve Španělsku, kdy byly "sympatie světa" na straně komunistů. Jihovietnamský režim byl vedle "pokrokového" Severního Vietnamu líčen jako nebezpečný, se sklony k "re akční autokracii ", takže USA stály - podle španělské analogie - na straně generála Franka. Jednou z příčin takových interpretací byla neschopnost většiny novinářů (ale i politologů) rozlišovat totalitní režimy od autoritativních diktatur. Mnoho levicově orientovaných amerických intelektuálů neváhalo dokonce oslavovat komunistické partyzány terorizující jihovietnamský venkov jako osvoboditele. Dalším důvodem byla tendence líčit válku jako občanskou - tedy jako vnitřní problém Vietnamu -, a tím zastřít, že šlo především o válku proti Severnímu Vietnamu, který byl nepochybným agresorem.
VÍTĚZ BYL PORAŽENÝM
Zvlášť neblahou roli sehrály sdělovací prostředky při takzvané ofenzívě Tet z ledna 1968. Viet Cong se tehdy pokusil přejít od partyzánských operací k otevřené bitvě, ale utrpěl těžké ztráty a jeho armáda vyšla ze střetnutí podstatně oslabena. Sdělovací prostředky však referovaly o rozhodujícím vítězství Viet Congu a fatální porážce Američanů. V roce 1977 byla uveřejněna podrobná studie, která ukázala, jak mohlo dojít k takovému převrácení pravdy. Vůbec nebylo úmyslné. Pouze představy a postoje vlivných osob ve sdělovacích prostředcích sehrály ve zpravodajství větší roli než realita ofenzívy samé. Od té doby se vztah mezi prezidentem a washingtonskými novináři ustálil na platformě chronické nedůvěry. Vžil se návyk přisuzovat jakémukoliv rozhodnému zásahu Bílého domu zlý úmysl. V roce 1968 byl prezidentem zvolen republikán Nixon, a to navzdory nepřízni vlivných sdělovacích prostředků. Během čtyř let zredukoval počet vojáků ve Vietnamu z 550 000 na 24 000 a náklady z 25 miliard dolarů na méně než tři miliardy ročně. Přitom ale zrušil mnoho omezujících opatření, takže umožnil letcům zasáhnout nepřítele na citlivých místech. Zatímco jeho předchůdci se dvaasedmdesátkrát neúspěšně pokusili navázat mírová jednání se severovietnamským režimem, Nixon jej k tomu doslova dobombardoval. Další akce americké zahraniční politiky se ale ocitly ve stínu aféry Watergate. Důsledkem kampaně přiživované lačným tiskem byla ztráta důvěry v prezidenta a oslabení jeho pravomocí v zahraniční politice. To byl pro Severní Vietnam signál, že Amerika se již nebude angažovat. Porušil mírová ujednání a zahájil masívní ofenzívu, která skončila v dubnu 1975 obsazením celého Vietnamu komunistickými vojsky.
AUTOR JE POLITOLOG
________________________________________________________________________
Dvojí úřednický metr
Mladý svět 22.4.2003| rubrika: Zápisník| strana: 10| autor: kam
Kolem letošního ročníku happeningu Million Marijuana March (MMM) naplánovaného na 3. května to vře. Organizátorům akce, která má podpořit "legislativní rozdělení drog podle reálné míry společenského a zdravotního nebezpečí", se totiž nedaří domluvit se s firmou Acton spravující pro pražský magistrát letenskou pláň na pronájmu pozemku.
Referent firmy Josef Maršík se chytl části dopisu primátora Pavla Béma organizátorům, v němž doporučuje, aby o povolení k akci požádali Městskou část Praha 7. Její dva úředníci a tisková mluvčí sice tvrdí, že nic takového udělat nemohou, Maršík však na povolení trvá. "Organizátoři mi také nedodali žádný doklad potvrzující existenci jejich občanského sdružení. Bez toho nelze sepsat smlouvu," dodává Josef Maršík. Jeho další slova už se ale nesou v poněkud jiném duchu: "V minulém roce Rada magistrátu tuto akci zamítla, rok předtím se o to velmi zajímala policie. Takže v letošním roce je to horký brambor... Nemíním sebe ani firmu Acton dostat do situace, kdy se o nás bude někde psát." Situace je o to pikantnější, že po komunistech, kteří na letenské pláni pravidelně pořádají své prvomájové demonstrace, podle slov tajemníka pražského ústředí strany Acton vyjádření Prahy 7 nechce. Celá akce tak zřejmě skončí stejně jako loni - několik tisíc mladých lidí se sejde (loni jich přišlo tři až pět tisíc), kapely budou místo na čtyřech pódiích hrát na jednom náklaďáku a dorazivší policisté zjistí, že akce je řádně nahlášená. Pouze s jedním drobným rozdílem - kromě pocitu svobody a možnosti vyjádřit vlastní názor budou bavícím se lidem chybět i mobilní záchody a odpadkové koše, které sem pořadatelé bez povolení umístit nemohou.
________________________________________________________________________
Na mladíkovi na Plzeňsku se vzňal oděv, utrpěl vážné popáleniny
Zpravodajství ČTK 23.4.2003, rubrika: Katastrofy - Plzeňský kraj| autor: MFI
PLZEŇ/BLOVICE (Plzeňsko) 23. dubna (ČTK) - Jedenadvacetiletý muž utrpěl v Blovicích na Plzeňsku v úterý dopoledne vážné popáleniny na ruce a na noze. Ze zatím nezjištěné příčiny na něm vzplál venku oděv, řekla dnes ČTK policejní mluvčí Jana Václavová. Podle neoficiálních zdrojů mladík čichal toluen. Poté si zapálil cigaretu a výpary se vzňaly.
Mluvčí to však nepotvrdila. "Zatím nevíme, jak se to stalo. Nějaký svědek vypověděl, že viděl hořet trávu, kterou tento muž údajně hasil," uvedla Václavová. Doplnila, že vrtulník přepravil mladíka do popáleninového centra vinohradské nemocnice v Praze.
Marie Fialová rot |
|
|
|
