| breeder |
Informace středočeské policie
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Středočeský kraj| autor: SBP
Čtrnáctiletou dívku obvinili kladenští policisté z nedovoleného držení omamných látek. V únoru převzala od dalšího nezletilého balíček s marihuanou, který přinesla do školy. Učitelka balíček s drogou zabavila a vyhodila do koše. Obviněná ale balíček vyndala a opět se jej pokusila předat jinému spolužákovi.
sbp kar
Žákyně přinesla do školy drogu
Mladá fronta DNES 15.4.2003| rubrika: Kladensko| strana: 3| autor: (von)
Kačice - Pro nedovolenou výrobu a držení omamné a psychotropní látky stíhají policisté patnáctiletou dívku, která dostala od stejně starého mladíka balíček se sušeným konopím. Balíček, o kterém věděla, co obsahuje, přinesla do školy dalšímu spolužákovi. Byli však přistiženi učitelkou, která balíček hodila do koše. Protože ale dívka balíček z koše vyndala a pokusila se ho znovu předat, ohlásila učitelka případ policii.
________________________________________________________________________
Proces s expolicistou stíhaným za prodej extáze odročen na květen
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: RNF
PRAHA 14. dubna (ČTK) - Proces s bývalým policistou Jiřím Požárem podezřelým z prodeje drogy extáze dnes pokračoval výslechem kriminalisty, který se podílel na jeho zatčení. Mladí lidé, kteří podle obžaloby od šestadvacetiletého Požára takzvanou taneční drogu na diskotékách kupovali, k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřišli. "Za účelem opětovného předvolání svědků se hlavní líčení odročuje na 12. květen," prohlásila předsedkyně senátu Edita Beranová.
Na svobodě stíhaný muž podle obžaloby od druhé poloviny roku 2001 nakupoval v metropoli a okolí od různých lidí tablety extáze, vždy zhruba po 40 až 60 kusech. Podle státního zástupce tak získal nejméně 160 až 250 tablet, které jednak sám užíval a také prodával mladým lidem.
Muž pocházející ze Sokolova, který působil u policie v Praze 9, prodával podle obžaloby extázi i mladistvému, který v procesu vystupuje pod fiktivním jménem David Příhoda. Právě po jednom z těchto údajných prodejů na toaletách v klubu Karlovy Lázně na Novotného lávce v Praze 1 zatkli Požára loni v září kriminalisté. "Obžalovaný byl zadržen bezprostředně po prodeji drogy," vypověděl soudu jeden z tehdy zasahujících policistů. Podle něj Požár prodával jednu tabletu za 200 korun.
Obžaloba viní Požára také z prodeje marihuany. Za to, že drogu prodal mladistvému, mu hrozí vězení od dvou do deseti let. Ačkoli byl expolicista sám konzumentem extáze, není podle znalců na droze závislý.
Tablety extáze patří zejména mezi mládeží k nejoblíbenějším syntetickým drogám. Známá je i pod názvem taneční droga, droga zamilovaných či báječných pocitů. Droga potlačuje potřebu jíst, pít a spát a účinkuje až šest hodin.
Renata Floriánová kš
________________________________________________________________________
Státní zástupce obvinil policistu z pěstování marihuany
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Královéhradecký kraj| autor: SJA
NÁCHOD 14. dubna (ČTK) - Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové obvinilo náchodského kriminalistu z nedovolené výroby a přechovávání omamných a psychotropních látek. Policisté na jeho zahradě našli rostlinu konopí, ze kterého se vyrábí marihuana. Kriminalista tvrdí, že o konopí na svém pozemku nevěděl.
Muž, který u policie působí přes dvacet let, zatím dál pracuje mezi kriminalisty. "Ředitel náchodské policie Pavel Křivka je na služební cestě, o tom, zda obviněný muž zůstane u policie, by mohl rozhodnout příští týden," řekl dnes ČTK zástupce ředitele náchodské policie Karel Rousek.
"O zahradu jsem se nestaral a už tři roky jsem tam nebyl," uvedl obviněný kriminalista v sobotním vydání Mladé fronty Dnes. Své obvinění navíc podle deníku považuje za pomstu, protože podnět k jeho vyšetřování údajně podal člověk, který byl již v minulosti uznán vinným z křivého obvinění.
sja jpt rot
________________________________________________________________________
Pokračuje soud s pěstiteli marihuany
Mladá fronta DNES 15.4.2003| rubrika: Střední Čechy| strana: 1| autor: (ČTK)
Dnes se děje
Kolín
U okresního soudu pokračuje hlavní líčení s osmičlennou skupinou pěstitelů marihuany. Sedm mužů a jednu ženu ve věku od 25 do 27 let obžaloba viní z nedovolené výroby a distribuce omamných a psychotropních látek.
________________________________________________________________________
Polovina středoškoláků v Boleslavi okusila drogu
Mladá fronta DNES 15.4.2003| rubrika: Mladoboleslavsko| strana: 3| autor: RADEK PLAVECKÝ
Centrum pro drogově závislé: Situace ve městě je katastrofální
Mladá Boleslav - Drogové centrum v Mladé Boleslavi Helliana a město zpracovaly průzkum dětí a mládeže, jaké mají zkušenosti s drogami. Výsledky jsou velmi závažné. Děti přiznávají, že do prvního kontaktu s drogami se dostávají již ve věku kolem třinácti let. Čtvrtina žáků mladoboleslavských devátých tříd už má zkušenosti s drogami. Střední školy jsou na tom ještě daleko hůř. „Téměř polovina studentů boleslavských středních škol už má s drogou zkušenosti,“ uvedla náměstkyně mladoboleslavského primátora Eva Pešková závěry průzkumu. Ten se uskutečnil v průmyslové, zemědělské, zdravotní škole a na obou mladoboleslavských gymnáziích, dále v devátých třídách základních škol a na středním odborném učilišti zdejší automobilky. Podle dříve získaných informací od ředitelky kontaktního centra pro drogově závislé sdružení Helliana Heleny Bartoňové je situace v Mladé Boleslavi katastrofální. „Je tady dost peněz, a tak mladí na drogy mají,“ řekla Helena Bartoňová. Navíc je to odtud blízko do Prahy a není problém se zásobováním. Děti začínají s kouřením marihuany, přecházejí na extázi, pak na pervitin a heroin. V centru Helliana mají závislí lidé možnost vyměnit si jehly, umýt se, vyprat prádlo. Zároveň se zde konají terapie, společná sezení lidí, kteří by chtěli přestat. Ale jen opravdu přesvědčené lidi si pracovníci vyberou na odvykací kúru v komunitě. Podle vedení Helliany nebyla dosud spolupráce s městem příliš dobrá, radnice se tvářila, že tady tento problém není, zavírala před ním oči. Teď se snad tento vztah zlepší. „Výzkum by měl být východiskem pro vytvoření nějaké ucelené koncepce proti drogám,“ uvedla Pešková.
VÝSLEDKY VÝZKUMU
- ŽÁCI 9. TŘÍDY zkušenost s drogou: 23% dívek, 27% chlapců první zkušenost ve věku: dívky 13,7, chlapci 13,4
- ŽÁCI STŘEDNÍCH ŠKOL zkušenost s drogou: 48% dívek, 43% chlapců první zkušenost ve věku: dívky 15,6, chlapci 14,7
- ŽÁCI ODBORNÉHO UČILIŠTĚ zkušenost s drogou: 22% dívek, 50% chlapců první zkušenost ve věku: dívky 13,5, chlapci 15
- Dotázáno bylo 455 žáku 9. tříd, 1374 žáků středních škol a 267 žáků odborného učiliště firmy Škoda Auto.
________________________________________________________________________
Proč se mladí lidé v pubertě tak nudí
Lidové noviny 15.4.2003| rubrika: Rodina| strana: 23| autor: Rita Ghiglione
Co se děje s našimi dětmi v tom záhadném věku kolem 15 let * Leností a pasivitou kryjí své vnitřní zmatky
Z toho kluka nic nebude, napadne většinu rodičů, když vidí svého potomka, jak se celé dny jen poflakuje a nudí. Když se k tomu přičtou jeho problémy se školou, s divnými kamarády, občas i s hygienou - a to příšerné oblečení, nevypadá budoucnost jejich ratolesti příliš nadějně.
"Proč nejdeš ven, je tam tak krásně," vyšle matka otázku směrem ke dvěma obrovským teniskám, které trčí přes okraj gauče. "Nechce se mi," opáčí majitel tenisek a znuděně listuje dál časopisem. "A co dělá Jirka, proč za ním nezajdeš," snaží se dál matka. "Nevím, dej mi pokoj," odbude ji syn a otráveně se přesune do vedlejší místnosti. Kde se stala chyba, ptají se rodiče dospívajících dětí. Tohle přece není ten okouzlující vtipný kluk, co měl rád sport, knížky, výlety, a stále někde lítal. A ta věčně uražená slečna, kterou téměř nedostanete od telefonu nebo z koupelny, že má být naše chytrá a milá dceruška? K čemu teda byly všechny ty kursy tenisu, baletu, kytary...? Změna chování dospívajících potomků je pro rodiče o to větší záhadou, že děti s nimi v tomto věku téměř nemluví. Čím víc k nim chtějí rodiče proniknout, aby problému porozuměli, tím více jsou odháněni jako otravný hmyz. Nakonec většina takových rozhovorů končí výbuchem emocí na jedné nebo druhé straně.
Nech školu, běž pracovat
Sedmnáctiletý Viktor přišel do poradny s matkou. Už na první pohled neměla ta dvojice mnoho společného - matka v úhledném kostýmku a její syn v odřených bagančatech a s emblémem lebky na umouněném triku. Proslov matky před terapeutem připomínal policejní hlášení: nechodí do školy, pořád kouří (a možná i marihuanu), poflakuje se s partou po večerech, kdoví co dělají. Viktor se jejím slovům příliš nebránil. Stěžoval si na únavu, není prý schopen ráno ani vstát do školy. Celé dny jen vysedával a kouřil ve svém pokoji a spřádal neskutečné sny, jak se jednou něčím proslaví a trumfne svého úspěšného otce. Ve skutečnosti však neměl ani tušení, jak se svým životem naložit, co chce dělat. Psycholog Lawrenc Bauman, z jehož poradny je tento příklad, vysvětluje v knize Jak přežít pubertu, co dospívající vede k takovému chování. Mladý člověk někdy v sobě nosí velký rozpor - na jedné straně odmítá "konvenční a pokryteckou společnost", do níž řadí své rodiče, učitele atd. Cítí se být výjimečný a svým okolím nepochopený. Na druhé straně chce právě těmto lidem ukázat, jak je dobrý a něčím vyniknout. Jenže neví jak. Terapeut navrhl matce, aby studium přerušili a nechali Viktora jeden rok pracovat. Našel si místo u pumpy a byl pyšný na své první samostatně vydělané peníze. Musel se naučit vykonávat své povinnosti. Odpočinul si od "otravné" školy, zároveň však pochopil, že ji ještě bude potřebovat. U nekvalifikované práce nechce zůstat na celý život.
Užij si to!
Puberta je především dobou velkých očekávání. Celý dosavadní život slyšely děti sliby - počkej, až vyrosteš, až budeš velký. Najednou je to tady a po pravdě řečeno - nic moc. Školní a domácí povinnosti zůstaly, volnosti a peněz se nedostává. Navíc přibyly starosti - tu s pletí, s mastnými vlasy, s přeskakujícím hlasem, fyzickými proporcemi, prostě se vším, co se týká vzhledu. A na ten jsou mladí lidé velmi citliví. A pak si pustí televizi a v ní vidí ten správný život: krásné holky, bezva kluky, skvělé zážitky každý den. Konzumní kultura, v níž žijeme, podporuje nereálná očekávání teenagerů. Reklamy, časopisy pro dospívající, filmy, televizní seriály i rockové idoly je utvrzují v přesvědčení, že život je přehlídka nevšedních okamžiků a zábavy. Není divu, že nuda je stále rozšířenější a intenzivnější právě u dětí z ekonomicky vyspělého světa.
Outsider
Proč už tě nebaví tenis? Ty nechceš chodit do tanečních? Na všechno stejná odpověď - je to otrava. Rodiče mnohdy nechápou, proč se jejich dítě zříká tolika lákavých možností a radši nedělá nic. Netuší, že za pohrdavým nadhledem se ve skutečnosti skrývá strach z neúspěchu. V tanečních jsem se ztrapnil, v tenise nejsem dobrý, spolužáci ve škole mě neberou. Nuda a deprese provází často děti, které jsou v kolektivu ostatních outsiderem. Pokud rodiče chtějí pomoci, měli by se zaměřit na zvyšování sebevědomí dítěte. Najít činnosti, v nichž může uspět nebo i vyniknout, hodně si spolu povídat, brát jej mezi lidi, kteří jsou mu sympatičtí a on jim, zajít si společně třeba na večeři do restaurace. Naopak příliš neúčinkují rodičovské rady a praktické domácí úkoly, kterými chtějí svého potomka vyrthnout z letargie. Výsledkem je spíše odpor a další nedorozumění. Tady platí prostá poučka "netlačit na pilu".
Nepřeslechnout SOS
Občasná nuda je v pubertě celkem běžná záležitost a ve většině případů se nemusí nijak řešit. Pozor ale na chronické deprese. Pokud jimi mladý člověk reaguje na ztrátu někoho blízkého, například kamaráda, který zahynul při autonehodě, nebo dokonce při sebevraždě, je to varovný signál. Jestliže si postižený stále stěžuje na nudu, na vnitřní prázdnotu, dlouhodobě se stahuje se do sebe, nebo dokonce mluví o sebevraždě, pak je nejvyšší čas vyhledat pomoc odborníka. Ten snadno odhalí, jak na tom vaše dítě je.
Nudíš se? Staň se aktivistou
Lék na nudu si většina mladých lidí dokáže najít sama. Někdy lepší, někdy horší prostředky. Sebedestruktivní je zahánění nudy drogami, alkoholem, riskantní jízdou. Častá je promiskuita nebo vyhledávání vandalských "dobrodružství". Potřeba nějaké aktivity může obrátit idealistické mladé lidi také k ušlechtilým cílům. Pomáhat potřebným, chránit přírodu, napravovat svět. Stávají se pak členy různých hnutí, ale i náboženských sekt. Nejsnáze nacházejí lék na nudu děti nadané nějakým talentem sportovním, uměleckým... Proto není nikdy škoda času a peněz vložených do zájmové činnosti dítěte, mohou se zúročit právě v jeho problémovém věku.
________________________________________________________________________
Multikomplexy nejsou místem pro drogy
Českobudějovické listy 12.4.2003| rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic| strana: 15| autor: tom
České Budějovice - Lepší vůbec s drogou nezačínat, než se léčit ze závislosti. Věta, která se stala mottem pro včerejší preventivní akci v nákupním centru Čtyři Dvory. V tamním sále multikina promítali pro žáky základních škol film Perníková věž. Snímek, který vypovídá o drogové problematice mládeže. "Ve spolupráci s městem, protidrogovou centrálou PČR a komplexem CineStar chceme dětem ukázat, co dokáží drogy. Protože se život mladých lidí přesouvá do podobných center, jako jsou Čtyři Dvory, naším záměrem je, aby si mládež uvědomila, že v takových objektech není pro drogovou náplň volného času prostor. Možná, že jsme trošičku krutí a odpudiví. Myslím však, že je zapotřebí ukázat mladým lidem, co je droga schopna s nimi udělat," sdělil včera manažer jmenovaného nákupního centra František Krameš. Jak dále dodal, na podzim zde počítají s druhým kolem pro děti starší 15 let. Podle přednášejícího primáře psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice Slavomíra Spousty se přítomní žáci nejvíce zajímali mj. o marihuanu.
________________________________________________________________________
OMEZENÍ TABÁKOVÉ REKLAMY BEZE ZMĚN
Zdravotnické noviny 11.4.2003| rubrika: Z domova| strana: 6| autor: (ag)
krátce
Senát 2. dubna oproti očekávání nezpřísnil novelu, která má z veřejných prostranství odstranit tabákovou reklamu. Senátoři novelu projednali, aniž by ji schválili. V souladu s ústavou tak bude považována za přijatou po uplynutí měsíční lhůty, kterou horní komora na projednání předloh má. Zastánci předlohy hlavně z řad KDU-ČSL a ČSSD se ve více než dvouhodinové rozpravě střetli především se senátory ODS, kteří neúspěšně navrhovali zamítnutí novely. Například senátor Jaroslav Kubera odmítl tezi, že reklama na cigarety muže zvýšit počet kuřáků. Na marihuanu neexistuje žádná reklama, a přesto se počet narkomanů zvyšuje, podotkl. Senátoři neschválili jeho návrh, aby novela umožnila individuální propagaci tabákových výrobků lidem nad 18 let, kteří o to projeví zájem.
________________________________________________________________________
Policie zlikvidovala gang výrobců drog
Vysočina 14.4.2003| rubrika: Od sousedů| strana: 17| autor: hák
jižní Čechy
Hodonín - Kriminalisté s pracovníky národní protidrogové centrály zlikvidovali v uplynulých dnech na Hodonínsku tříčlenný gang výrobců drog. Pachatelům je kladeno za vinu, že si přivydělávali prodejem pervitinu a marihuany. "Hrozí jim až pět let vězení. Při domovních prohlídkách byly zadrženy i zbraně a střelivo,"řekla policejní mluvčí Irena Bauer. Kriminalisté při prohlídkách zajistili větší množství laboratorního skla, chemikálií a sloučenin k výrobě pervitinu. Podle mluvčí měli muži přenosnou laboratoř a drogy připravovali v obavě z dopadení na více místech Hodonínska a Kyjovska. Poslední dávky pervitinu vyrobila trojice v těchto dnech v Koryčanech, kde se jim policie dostala na stopu. Zatím se ale neví, jaké množství drog muži ve věku 33 a 37 let vyrobili. Policie zjistila, že jeden z mužů prodal loni na Hodonínsku v 18 případech devět gramů pervitinu za 8500 korun. Jeho komplic pak vypěstoval 300 gramů marihuany. "Lze předpokládat, že muži toho mají na svědomí více,"dodala Bauer. Trojice podle ní čelí obvinění z nedovolené výroby a držení drog.
________________________________________________________________________
Na motocyklu do Kamerunu
AUTOSTYL 9.4.2003| rubrika: Motocyklová dobrodružství| strana: 1| autor: Igor Brezovar
SLOVO ÚVODEM
V zimě jsem po roční přestávce opět začal naplňovat svůj sen - objet SVĚT na motorce. Po cestách Evropou, Indií, severní Afrikou a Blízkým východem, jsem se rozhodl pro další kus světa, a to jeden z nejzapeklitějších, co se týče přírodních podmínek, lidí, silnic, bezpečí, korupce, rasismu a politické nestability. Naplánoval jsem trasu po rovníkové Africe a sice po západním pobřeží afrického kontinentu, kudy v současné době vede jediná možná jakž takž bezpečná trasa - přes Maroko, Mauretánii, Mali, Burkina Faso, Ghanu, Togo, Benin, Nigerii a Camerun. Předpokládám, že během dvou měsíců si v každém z uvedených států prohlédnu alespoň ta nejzajímavější místa, ale stejně jako na minulých cestách je mým největším zájmem poznávat místní lidi, jídlo, hudbu, přírodu a celkový způsob života. Věřím, že mé prožitky zaujmou i čtenáře Autostylu.
Motorku jsem si nechal stejnou. Černý BMW R 1100 GS starý dva roky, najeto cca 33 000 km. Je vybaven dokonale zpevněným rámem, hliníkovými kufry s celkovým prostorem 170 litrů, "tankruksakem", dvěma deseti litrovým i kanystry na vodu a benzin, držákem pro stan a karimatky, kompresorem pod nádrží, pětačtyřiceti litrovou nádrží na benzin a na zadní kufr jsem naložil dvě krosové pneumatiky určené pro písek a bahno. Po zkušenostech z Íránu a Egypta jsem si s sebou vzal i svorku na sundávání zadní pneumatiky a čtyři bombičky naplněné plynem CO2, stlačeným na sedm atmosfér. Celková váha naloženého motocyklu s kapalnými náplněmi je tedy něco přes 460 kg, a když k tomu připočítám dvě osoby, je to zhruba 150 kg nad továrním limitem, kde určitě nepočítali s každodenním cestováním africkými pustinami. Ani tentokrát samozřejmě na cestě nesmí chybět má (nyní již manželka) Irenka. Ta ale za mnou přiletí a na motorku přisedne až později, v Bamaku, hlavním městě Mali. Cestu jsem začal plánovat zhruba tři měsíce před odjezdem. Sehnal jsem většinu víz již v Evropě a řekl jsem si, že ta, která mi chybí, seženu cestou. Nejlepší období pro návštěvu západní Afriky je zima. Od prosince do března, kdy klima (obzvlášť pro jízdu přes Saharu) je poměrně vhodné, není příliš horko a v centrální Africe začíná období dešťů až začátkem dubna. Právě dešťům jsem se chtěl určitě vyhnout, protože se ze špatných silnic stávají silnice nesjízdné - i místní obyvatelé stráví často na stokilometrové trase celý týden, někdy dva. Začátkem ledna jsem vyjel na cestu. Maroko mě uvítalo počasím připomínajícím evropské jaro. Noci byly trošku chladné, ale denní teploty se vyšplhaly až na 20 °C. Věděl jsem, že cestou směrem na jih bude den co den tepleji. Doladil jsem přípravu motorky a finanční prostředky (letos poprvé jsem měl vše v hotovosti, kterou jsem poschovával na různých, již osvědčených místech z minulých cest). Věděl jsem, že v Maroku problém s bezpečností nebude, ale měl jsem strach z Mauretánie, kde řádí pouštní bandité, a hlavně z Nigerie, kde člověk opravdu neví, kdo je bandita a kdo policajt a můj rezervní finanční fond ve výši 500 dolarů byl určen právě pro úplatky v Nigerii a v Mauretánii. Ani letos jsem nesháněl sponzory, tak to vše bylo opět na mé osobě. Do hlavního města Maroka jsem jel po krásné silnici. Cestou jsem často potkával jízdní policii na známých strojích Gold Wing. V Rabatu jsem získal Maliské vízum a večer se usadil v kempu, kde jsem strávil pěkný večer ve společnosti Australana Martina a Angličana Fredyho. Cestovali spolu do Senegalu a jeden jako druhý vlastnili staré Yamahy 600. Zdůvodňovali to tím, že se jim do Afriky nevyplatí vzít novější motocykl, protože ho buď úplně zničí nebo jim ho prý stejně ukradnou. Trochu jsem se nad sebou zamyslel. Se zničením motocyklu jsem počítal, ale že mi ho ukradnou, s tím se nesmím smířit a dopustit to. Tím spíš, že mám v různých skrýších na motorce schován celý svůj finanční kapitál. Ne, to nepřipustím. Budu se o ni starat jak o dítě. V Rabatu jsme zůstali dva dny a prošli zajímavá místa a večer každý bar. Rabat se mi líbil rozhodně víc než Casablanca, která již nemá se stejnojmenným filmem pranic společného. Stalo se z ní průmyslové město, jen centrum nostalgicky připomíná, že město kdysi bylo významné arabské kulturní a obchodní středisko. Velký dojem na mě udělala města jako jsou Fes, Mekneš nebo Marrákeš. Obzvláště v Marrákeši jsem měl v úmyslu zdržet se pár dní. Důvodů bylo víc: nestrávit celý den a noc na nejznámějším trhu v Maroku jménem Jama-Afna, to nešlo. Prohlédnout Medinu a všechny řemeslnické dílničky, malé krámky, tržnici, to jsem také musel. Působilo to na mě fantasticky. Ubytoval jsem se v levném hotelu přímo na hlavním trhu, a tak jsem všude mohl pěšky prozkoumat každou dobrou restauraci, čajovnu, krámky se suvenýry, kde se mi snažili prodat všechno. Nekupoval jsem nic, protože suvenýrů ze severní Afriky již mám dost z minulých cest a místo na motorce jsem raději šetřil pro suvenýry z "pravé černé" Afriky. Cestou na jih jsem míjel krásné pohoří Vysokého Atlasu pokrytého sněhem. V pohoří jsem se setkával s příjemnými lidmi, u nich jsem také jedl a přespával. Jejich řeč a tvář nedaly zapřít, že patří k Berberům. Žili velice skromně a jejich obživou bylo převážně sbírání máty, ze které se vaří vynikající marocký čaj. Pochutnával jsem si také na pálivých zeleninových polévkách, vařených v hliněných nádobách na ohni. Moje další a také delší přestávka bylo město Guelemim, kde jsem za každou cenu chtěl vidět velbloudí trh, kam přichází Tuaregové i z pár set kilometrů vzdálených saharských pustin. Cesta jim trvá i měsíce. Neprodávají zvířata za peníze, ale spíše mění za cukr, sůl, tabák, mouku atd. Měl jsem velké štěstí, narazil jsem na anglicky mluvícího domorodce a ten mně vysvětlil všechny věci, o které jsem se zajímal ohledně obchodování s velbloudy. Hodně zajímavé bylo smlouvání a dohadování se o ceně. Velmi často to vypadalo, že se zájemci o koupi s prodávajícími poperou. U "mého průvodce" jsem se i vyspal. Táta mu umřel a tak žil pospolu se svojí matkou v malém domečku uplácaném z bahna a slámy. Přes den pracoval na trhu jako velbloudí znalec a po večerech měl hlavní náplň kouření hašiše. Byl jsem nadšený z jeho mámy, která přede mnou odhalila svůj obličej a zapálila si cigaretu. Měl jsem přísně zakázáno komukoliv to říci, protože překračovala všechny muslimské zákony. Hašiš ubalil i mě. Pochutnávali jsme si pozdě do noci. Totálně v kytkách jsem na malé postýlce usnul jak zabitý. Když jsem se ráno vzbudil, Ahmed už zase prodával velbloudy. Nasnídal jsem se velbloudího mléka s chlebem a odjel směrem do vnitra Sahary asi 500 km od Mauretánských hranic do In Samara, většího města v západní Sahaře obklopeného pískem. Od Dhakly, odkud za pět dnů vyjíždí můj konvoj do Mauretánie, mě dělí zhruba 900 km. Ale musím být v Dhakle dříve, abych stihl připravit všechny potřebné papíry, které se pro konvoj požadují. Také musím vyměnit obě gumy. Konvoj jede vždy dvakrát týdně a sice v úterý a v pátek. Je určen především pro bezpečnost před lokálními "policario", kteří bojují o nezávislost "Západní Sahary". Nesmiřují se s osudem, že toto sporné území patří k Maroku, a tak přepadávají turisty a Marokánce při cestě na jih. Dva dny jsem prožil v kempu na začátku města, kde jsem se opět potkal s Australanem a Angličanem. Papíry jsme zařizovali společně. Další den měl jet konvoj v 10.00 h dopoledne, ale vyjeli jsme v 17.30 h. Po celou tu dobu jsme čekali na slunci nebo se váleli pod motorkami, které poskytovaly jediný možný stín v okolí. Kluci dokoupili každý jeden dvaceti litrový kanystr s benzinem a jeden s vodou, protože na cestě do hlavního města Mauretánie Noaukschotu, dlouhé 850 km, nelze koupit benzin. Já měl s sebou 60 l benzinu a 10 l vody a měl jsem vážné obavy, jestli to bude stačit, protože se nepojede po žádných cestách, ale přes Saharu, jen po písku. Teprve posledních 200 km se jede alespoň po tvrdémísku spotřeba stroje výrazně stoupne. Je nezbytné mít s sebou GPS, protože to je jediné, co vám v terénu bez orientačních bodů ukazuje správný směr. Nepřál jsem si zažít stejnou situaci jako vloni v Lybii, kdy mi GPS přestal fungovat a já se ztratil. Přiznávám, že jsem měl velké trauma z této cesty. Vlastně jsem se bál od chvíle, kdy jsem se rozhodl na ni vyjet. Četl jsem o ní hodně a vím, kolik lidí ji nepřežilo, kolik se ztratilo, zničili svá vozidla... Zpočátku byla cesta nudná, nikde nic, samý písek a po pravé straně moře. Asfaltová silnice byla široká tři až čtyři metry a jízda byla po setmění nebezpečná jen kvůli písečným jazykům. Na hranice jsme dorazili pozdě v noci a přespali ve stanu. Ráno nám maročtí policisté vrátili pasy. Začal horror. Silnice zmizela a začala pista plná kamenů a měkkého písku, do kterého se mi bořila motorka, a kde jsem na úseku jednoho kilometru spadl i pětkrát. Pokaždé mi Fredy z Martinem pomohli motorku opět postavit. Byl jsem moc naložen. Po třiceti minutách jsme přijeli na Mauretánskou hranici. Celnici tvořila chýše ve tvaru "iglú" postavená z kamenů. Celní formality jsem zvládl v pěti hodinách. Byl jsem bezradný. Co udělat s mými zavazadly? Bylo jich skutečně příliš a moc vážila. Kluci odjeli, popřáli mi šťastnou cestu a na závěr dali radu, abych jel rychlostí nejméně 80 km/h, nehleděl na písečné jazyky a nevyhýbal se křovím ani kamenům a jen jel, jel a jel. Šest set kilometrů takhle? Měl jsem strach a byl jsem nervózní. Lidé se pomalu vydávali na těžkou saharskou cestu na jih. Na hranicích zbylo ještě pár aut z konvoje. Šel jsem k mladému Francouzovi, který cestoval v autě sám a poprosil ho, zda by mi nevzal má zavazadla. Souhlasil... Jelikož jsem m písku pláží, půl metru od moře. A v pěl GPS, vedl jsem cestu já, v opačném případě by musel Francouz najmout průvodce za 150 dolarů. Musel mi věřit. Vzápětí se k nám připojil další francouzský pár a vyjeli jsme. Lepší jedno auto než žádné a lepší dvě auta než jedno. Byl jsem klidnější. Motorka byla lehčí a zvládal jsem to dobře, obzvláště, když jsem jel rychle, to bylo jak lyžování na vodě. A skutečně jsem nesměl brzdit, rychle zatáčet a jet nanejvýš na třetí rychlostní stupeň. Auta jela pomaleji a tak jsem vždy po pár desítkách km někde na pevnině zastavil a počkal na ně. Občas se mi stalo, že jsem je zahlédl úplně mimo směr, třeba tři až pět kilometrů daleko. Dojel jsem tedy k nim a pak jsme společně pokračovali dál. Když se zabořili do písku, často jsem jim půjčoval hliníkovou desku, kterou jsem vezl s sebou. Vzájemně jsme si pomáhali. Oni mně zas často pomáhali zvedat motorku. Ztrácel jsem energii a navíc jsem měl strašnou žízeň. Vypil jsem možná šest litrů vody denně a nešetřil s ní, protože Francouz jí měl v zásobě dost. Večer jsme si udělali tábořiště mezi písečnými dunami. Brzy se na oknech aut začala tvořit námraza. Nocoval jsem venku ve spacáku oblečen ve svetru, kalhotách a v kombinéze. Byla mi zima. Brzo ráno jsme se vydali opět na cestu. Poušť byla ještě horší, plná kamenů, křoví a písku. Většinu cesty jsem stál s váhou na zadním kole a zadek motorky skákal z levé strany na pravou stejně, jak jsem to vídal v televizi při závodech Paříž - Dakar. Občas jsem jel i "stovkou". Kameny bouchaly o spodek motorky a často jsem skákal přes hrboly několik metrů daleko. Tak jsem někde ztratil i termosku, která byla vzadu přivázaná dvěma síťkami. Držel jsem se pevně řídítek. Někdy se stalo, že jsem jel a najednou se přední kolo zabořilo do písku, motorka zůstala stát a já letěl o pár metrů dál. Dopadl jsem do měkkého, ale bylo to dost vyčerpávající. Cestou jsme občas dojeli místní obchodníky s automobily, kteří prodávali auta z Maroka do Mauretánie. Často měli píchla kola a tak jsem jim je dofukoval kompresorem nebo bombičkami. Nejvíc mě štvalo, že oni vědí, jaké jsou tu podmínky, a přesto vůbec nejsou připraveni. Stáli tam uprostřed pouště, pálili náhradní gumy a tím dávali signál kolem projíždějícím, že něco není v pořádku. Samozřejmostí v Sahaře je to, že se má vždy pomoci. A tak jsme to činili skoro celý den. Večer jsme úplně strhaní, žízniví a špinaví dojeli k moři. Už jsem si raději postavil stan a vzal si k sobě i Francouze. Přestože jsem už dva dny nic nejedl, neměl jsem vůbec hlad, jen hroznou žízeň. Už čtyři dny jsem se nemyl. Dost jsem zapáchal. Před sebou jsme měli ještě asi 170 km plážové cesty do Noakschotu. Doufal jsem, že vystačím s benzinem. Druhý den jsme sice vstávali brzy ráno, ale museli jsme čtyři hodiny čekat než opadne hladina moře, abychom mohli jet mezi dunami nebo skalními útesy a mořem. Často do mě narazila nečekaná vlna. Můj rekord byl, když mě vlna opláchla až po kolena. Přeřadil jsem na druhý rychlostní stupeň, přidal plyn a brodil se asi 100 m dlouhou cestou v moři. Byl jsem úplně slaný a mokrý. Na motorce se najednou rozsvítil alarm, blinkry, světla... Lekl jsem se, ale motor pracoval dál. Po čtyřech hodinách jsem již v Noakschotu vyplachoval sebe i motorku důkladným způsobem. Vyhrál jsem, byl jsem šťastný, že jsem překonal jednu z nejhorších tras na světě. Chtělo se mi radostí brečet. V duchu jsem si řekl, že i když by tady cesta z různých důvodů skončila, tak jsem dokázal projet trasu, ze které jsem měl noční můru již v Evropě. Rozloučil jsem se s kamarády, kteří jeli ke svému cíli do Dakaru, ale já měl před sebou ještě 1400 km dlouhou cestu na východ Mauretánie, pak směr Nema a potom opět po katastrofální piště na Mali.
________________________________________________________________________
a jak jste spokojeni vy? -
CVVM: Polovina lidí je spokojených, dvě třetiny mají obavy
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Společnost, životní styl - Praha, Středoč. kraj,ČR| autor: HRM
PRAHA 14. dubna (ČTK) - Více než polovina lidí v České republice je spokojena se svým osobním životem. Vyplývá to z březnového průzkumu, který dnes zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Spokojeno je 56 procent dotázaných, 14 procent je naopak nespokojených. Dvě třetiny lidí mají z něčeho obavy. Žádné obavy naopak nemá 33,5 procenta respondentů.
Hodnocení osobního života se v průběhu posledních pěti let mění jen minimálně. Nyní CVVM zjistilo výraznější pokles počtu těch, kteří nejsou "ani spokojeni, ani nespokojeni", a mírný nárůst části spokojených občanů.
Obavy vyjádřilo 65,5 procenta respondentů. Přibližně pětina z nich (19,6 procenta) své obavy vztahovala k sobě a ke svým rodinám - souvisely například se zdravím, problémy v rodině a osaměním. Podobně rozšířené byly ale také obavy sociálně- ekonomického rázu, například z nezaměstnanosti, ze zhoršení životních podmínek a sociálních jistot obecně (20,5 procenta).
Znepokojení ze situace ve světě bylo až na třetím místě a vyslovilo se pro ně 16,4 procenta lidí. Proti průzkumu z roku 2001 značně ustoupily obavy subjektivního charakteru a podstatně se rozšířilo znepokojení z globálního vývoje.
Obavy z vnitropolitické situace mají nyní jen 2,2 procenta z těch, kteří vyjádřili nějaký strach. Dvě procenta lidí mají strach z kriminality, drog či zhoršování životního prostředí.
O své budoucnosti se vyjadřují optimisticky téměř tři čtvrtiny dotázaných (71 procent), o budoucnosti českého obyvatelstva 58 procent. V souvislosti s perspektivami lidstva jako celku ale převažuje skeptický postoj (53 procent); optimisty zůstává 39 procent respondentů.
Pokles optimismu v souvislosti s perspektivami lidstva průzkumy zaznamenávají od roku 1999. Hodnocení budoucnosti obyvatel ČR přitom vykazuje pozvolnou vzestupnou tendenci.
hrm kar
________________________________________________________________________
Motýlek přinesl drogy
Květy 10.4.2003| rubrika: Krimi| strana: 49| autor: TAMARA DOBROVOLNÁ, Snímky archiv Vězeňské služby ČR
53 obviněných pachatelů, 4 zlikvidované laboratoře na výrobu pervitinu, 15 800 zajištěných dávek této drogy a 3,5 kilogramu efedrinu k tomu, zadržené zbraně - to je jen částečný výčet výsledků dvou operací s názvy Gaston a Motýlek, které vyvrcholily počátkem letošního února zásahem ve vinařické věznici na Kladensku.
"Obě operace, které spolu úzce souvisely, trvaly celkem třináct měsíců a jejich cílem bylo odhalení rozsáhlé sítě organizátorů, výrobců a obchodníků s omamnými a psychotropními látkami. V souvislosti s jejich činností navíc existovalo podezření, že část své produkce dodávají i do věznice ve Vinařicích," prozrazuje Miloslava Havlíčková, tisková mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR podrobnosti akce, která je označovaná za největší svého druhu u nás a na níž se podílely spolu s policií a s Vězeňskou službou (VS) také Národní protidrogová centrála (NPC), Útvar rychlého nasazení (URNA) i vedení vinařické věznice.
Dvojjediný Gaston
Operace Gaston odstartovala počátkem roku 2002 a uskutečňovala se ve dvou hlavních liniích. Pracovníci brněnské expozitury NPC se orientovali na prověřování skupiny lidí, kteří byli podezřelí z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (OPL) a jejichž působnost zasahovala území Prahy, Kolínska, Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska. Druhým směrem, spočívajícím v prověřování situace ve vinařické věznici, se pak vydali kladenští policisté. Mravenčí, systematická práce, jež za žádnou cenu nesměla vzbudit stín sebemenšího podezření, potvrdila původní domněnky. "Prokázalo se, že ve věznici dochází k organizované distribuci drog. Pod palcem ji mělo několik na sobě nezávislých skupin odsouzených, kterým pomáhali i někteří pracovníci věznice," říká Miloslava Havlíčková. Vyšetřování potvrdilo také přímou návaznost vězeňských dealerů na několik výrobců pervitinu, kteří drogu do věznice dodávali za cenu 600 až 800 korun za 1 gram. Konečná suma, za niž si zákazníci za mřížemi mohli svou lahůdku opatřit, se ale vesměs řídila zákonem nabídky a poptávky. Nebylo neobvyklé, že vězni byli ochotni zaplatit i čtyřnásobek uvedené částky. Gaston vypsal svůj účet na přelomu ledna a února 2003: padlo prvních 27 obvinění. Čas Motýlka se blížil...
Za bránu v pečivu
O tom, jaké výsledky tato přepadovka s lyrickým názvem za zdmi věznice přinesla, vypovídá text Společného tiskového prohlášení vydaného NPC, VS, Správou Policie Středočeského kraje a Okresního ředitelství Policie Kladno: "Jedna ze skupin, která se zabývala zneužívanými léčivy, spolupracovala s lékařkou a s jednou ze zdravotních sester zdravotnického zařízení věznice, jednak v donášce léčiv částečně pocházejících z padělaných receptů do věznice, jednak v pozměňování zdravotních karet odsouzených podrobených testu na OPL v moči, s cílem získání negativního výsledku. Další ze skupin využívala cestu zásobování věznice pečivem, kdy řidič vozidla za úplatu provážel do věznice pervitin, jenž byl ukryt v pečivu. Další formou byly organizované převozy OPL do prostoru věznice, které byly telefonicky řízeny odsouzenými (při akci byly u vězňů objeveny 3 mobilní telefony a větší počet SIM karet; pozn. red.). Samostatnou formou bylo pronášení OPL při návštěvách odsouzených ve věznici, jež bylo také telefonicky řízeno odsouzenými."
Skandální odhalení?
"Skvělé výsledky operací Gaston a Motýlek, kterými se nyní zabývají policisté, mohly kvůli leckdy přemrštěné prezentaci v médiích vzbudit u veřejnosti dojem, že věznice jsou ideální doupě pro narkomany. Přitom opak je pravdou," říká Miloslava Havlíčková. "Také můžu jednoznačně vyloučit, že by současná vězení byla nekontrolované semeniště, odkud se drogy šíří do společnosti. Ostatně, jak vyplývá z obou akcí, směr toku je přesně opačný." Podle informací Miloslavy Havlíčkové Vězeňská služba provádí drogový screening. Zjištění za rok 2002 vypovídají o tom, že u 20 až 23 procent klientů nastupujících do věznic a vazebních věznic je zjištěn pozitivní nález, to znamená přítomnost některé drogy včetně sedativ v těle. Počet těchto odhalení se u osob ve věznicích již pobývajících zřetelně zmenšuje, a to na pouhých 1,5 až 2 procenta. "V této statistice je zahrnuto více než pět tisíc odsouzených, z nichž mnozí byli testováni opakovaně při předem neplánovaných odběrech," vysvětluje Miloslava Havlíčková. "Pro srovnání bych chtěla uvést, že kupříkladu v nizozemských věznicích se míra drogové závislosti pohybuje okolo padesáti procent, v Itálii a v Dánsku je zhruba třicetiprocentní."
________________________________________________________________________
Co Češi jedí, jak moc se hýbají a na co umírají
Lidové noviny 15.4.2003| rubrika: Zdraví| strana: 20
Jak moc pijeme alkohol: České děti drží evropský primát
Téměř třináct litrů čistého alkoholu za rok průměrně vypijí dospělí lidé v České republice. Touto spotřebou se náš stát řadí na přední místo evropského žebříčku. Závislostí na alkoholu v současné době v Česku trpí na tři sta tisíc lidí. "Ženy začínají v pití dohánět muže. Zatímco před třiceti lety byla jedna alkoholička na deset mužů, dnes je již poměr dvě ku třem," říká přední alkoholog doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. Na vzniku závislosti se podle jeho slov téměř nikdy nepodílí člověk sám, ale celá společnost. "Jsme moc tolerantní k pití a zároveň netolerantní k člověku, který nepije," míní docent Skála. Zkušenosti s pravidelným příjmem alkoholu mají podle PhDr. Ladislava Csémyho z Psychiatrického centra v Praze již děti na základní škole. Podle zprávy o pití alkoholických nápojů, jejímž je Csémy spoluautorem, má zkušenosti s alkoholem více než 85 procent jedenáctiaž dvanáctiletých chlapců a přes 80 procent stejně starých dívek. "Z celoevropského hlediska máme v České republice nejnižší počet jedenáctiletých abstinentů. V patnácti se minimálně jednou týdně napije přes 97 procent mladistvých," uvádí MUDr. Csémy. Alkohol je navíc nejčastějším "odrazovým můstkem" k vyzkoušení jiných drog. V současnosti je léčba závislostí všech typů limitována nedostatkem zdravotnických zařízení. Lékařů se specializací v oboru léčení návykových nemocí jsou v Česku zhruba tři desítky. V naší zemi je vysoký počet problémových uživatelů heroinu. Substituční léčba, která má naprosto klíčový význam, je pro naprostou většinu pacientů nedostupná.
HODNOCENÍ LN: **
Jak trpíme na nemoci srdce a cév: Kardiovaskulární choroby jsou nejčastější příčinou úmrtí
Vysoký krevní tlak (hypertenzi) má u nás každý třetí dospělý, u lidí nad padesát let dokonce každý druhý. "V porovnání s ostatními národy na tom nejsme vůbec dobře. Je to dáno tím, že obecně jsou Češi obézní národ," říká předsedkyně České společnosti pro hypertenzi a přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM MUDr. Renata Cífková, CSc. Alarmující je i to, že jedna třetina hypertoniků o svém vysokém tlaku vůbec neví. A z těch zbývajících je podle některých studií až polovina léčena špatně. Nikdo by se neměl smířit s tím, že má tlak vyšší než 140/90. "Pacientů, u kterých se při odpovídající léčbě nepodaří snížit tlak pod tuto hranici, je opravdu mizivý zlomek," dodává Cífková. Vysoký tlak sám o sobě nijak nebolí, proto se mu i mezi lékaři přezdívá "tichý vrah". Přítomnost hypertenze ale závažně zvyšuje pravděpodobnost infarktu a cévní mozkové příhody, lidově nazývané mrtvice. Částečnou útěchou vám může být vědomí, že alespoň při infarktu máte velkou šanci na moderní ošetření. "V léčení akutního infarktu patříme bez přehánění k evropské špičce. Systém primární kardiologické intervence je u nás velmi rozvinutý. Až sedmdesát procent lidí, kterým tento výkon může pomoci, se včas dostává do kardiologických center," říká prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., vedoucí lékař kardiocentra pražské vinohradské nemocnice. I přesto ale kardiovaskulární choroby zůstávají nejčastější příčinou úmrtí. Ročně u nás na ně zemře na 60 000 lidí, což je vysoko nad průměrem zemí Evropské unie.
HODNOCENÍ LN: **
Co jíme: Stravovací návyky se za posledních třináct let výrazně změnily
Hovězí maso za posledních třináct let vyklidilo své pozice na regálech. Prodává se jej o celých 66 procent méně. Konzumujeme i daleko méně tuku v jiných podobách - spotřeba másla se snížila o více než polovinu (i když v posledních dvou letech opět mírně roste). Také spotřeba vajec klesá, i když ne nějak výrazně. Naopak nákupní košíky se více než dříve plní jižním ovocem a zeleninou, drůbežím masem, nealkoholickými nápoji a rostlinnými tuky. To vše odráží pozitivní změny, ke kterým od roku 1989 ve stravovacích návycích Čechů došlo. Díky výraznému poklesu příjmu živočišných tuků se energetická hodnota stravy snížila o 4,3 procenta. Přesto si však stále dopřáváme energetický příjem z tuků o pětinu větší, než je doporučená dávka. Nahrazení živočišných tuků rostlinnými přispělo k výraznému poklesu hladiny cholesterolu. Výrazně stoupl podíl vitaminu C ve stravě. Rozhodně o sobě ale nemůžeme mluvit jako o fanaticích zdravého životního stylu. Důkazy? Neustále roste spotřeba alkoholu. Stále jíme málo ryb. Začali jsme pít málo mléka, a proto máme nižší příjem vápníku. Spotřeba mléka a mléčných výrobků se ustálila na 200 kg na hlavu a rok. Změny k lepšímu ve stravování jsou výraznější u žen. Ty si přece jen více hlídají váhu a konzumují více ovoce a zeleniny. "Nejhůře se stravují muži s nižším vzděláním a nižšími příjmy. Paradoxem ovšem je to, že nejvíce obézních nacházíme u žen nad 55 let," říká mgr. Pavel Suchánek, dietolog z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.
HODNOCENÍ LN: ***
Kolik vážíme: Roste počet obézních lidí i těch, kteří trpí anorexií
Češi jsou obézní. Jsou obéznější než Němci i než Američané, o tradičně štíhlých Japoncích ani nemluvě. V Evropě nás mohou "převážit" jen Řekové, Jugoslávci a Rumuni (respektive Rumunky). Za obézního může být označen každý čtvrtý občan České republiky, nadváhu pak má šest Čechů z deseti. "Přímo obezitou u nás trpí o něco více ženy, o tři až čtyři procenta. U mužů je ale zase mnohem častější nadváha," říká místopředseda České obezitologické společnosti doc. MUDr. Vojtěch Heiner, CSc.. Mužský typ obezity, kdy se tuk hromadí spíše na břiše, je přitom podle něj nebezpečnější než ženský, při kterém dochází k zvětšování objemu hlavně u hýždí a stehen. "Pokud se tuk ukládá na břiše, zvyšuje se hrozba srdečně-cévních nemocí," varuje Heiner. Mužským typem obezity ale mohou být podle něj postiženy i ženy. S rozvojem obezity úzce souvisí vyšší výskyt i jiných civilizačních chorob. "Například u cukrovky druhého typu je tato souvislost velmi těsná - šestašedesát procent," uvádí docent Heiner. Strach z obezity pak přispívá ke vzniku dalších problémů. "Problematický vztah k jídlu má u nás deset procent mladých žen, z toho u poloviny už můžeme hovořit o anorexii nebo bulimii," říká PhDr. František David Krch z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Tato onemocnění postihují i velmi mladé dívky. Dělali jsme studii v osmých a devátých třídách základních škol. Třináct procent těchto čtrnáctiletých dívek má problémy s příjmem potravy a čtyři procenta z nich uvedla, že používají ke kontrole hmotnosti zvracení," dodává PhDr. Krch.
HODNOCENÍ LN: **
Jak moc kouříme: Množství dětských kuřáků se zvyšuje
V České republice podle údajů Světové zdravotnické organizace kouří mezi dospělými 36 procent mužů a 22 procent žen. Je to více než ve Finsku (kde kouří 27 procent mužů a 20 procent žen) nebo v Británii (29 procent mužů a 25 procent žen), ale méně než v Bulharsku (49 procent mužů a 34 procent žen) nebo Maďarsku (53 procent mužů a 30 procent žen). "Kouříme více než občané Evropské unie. Směrem na východ rozšíření kouření stoupá. V Rusku je to třeba už šedesát až osmdesát procent," říká MUDr. Eva Králíková z Ústavu hygieny 1. lékařské fakult y. Mezi šestnáctiletými vypadají statistiky jinak. Kouří 39 procent českých chlapců a 34 procent dívek. Mladí Finové kouří naopak více, maďarští dospívající méně. U - náctiletých lidí je v České republice stejně jako v jiných zemích nápadné to, že dívky kouří téměř stejně jako chlapci. Asi největším problémem je nárůst dětského kuřáctví. V roce 1994 kouřilo jedenkrát týdně a častěji necelých 6 procent třináctiletých, v roce 1998 8,6 procenta a v roce 2002 už 11 procent. U patnáctiletých se za osm let kuřáctví zvýšilo ze 14 procent na dnešních 30. V této věkové kategorii jsou ale na tom nejhůře teenageři z Grónska - kouří jich více než polovina. "V poslední době se ale už i u nás začíná objevovat souvislost mezi kouřením a sociálním statusem. Čím jsou lidé vzdělanější a výše postavení, tím kouří méně. Prováděli jsme výzkum mezi mediky v pátém ročníku. Kouří z nich 13 procent. Ve stejně staré skupině dělnické mládeže to může být skoro šedesát procent," upozorňuje na zajímavý trend MUDr. Králíková.
HODNOCENÍ LN: **
Jak nás postihují onkologická onemocnění: Češi některé onkologické žebříčky vedou
Počet nově zachycených onkologických onemocnění v Česku neustále vzrůstá. Například u nádorů prsu je v porovnání s rokem 1970 více než dvojnásobný. Úmrtnost však stagnuje (každý rok v ČR umírá v souvislosti se zhoubnými novotvary 27 000 lidí). Pro každého nemocného to znamená rostoucí naději na uzdravení. Pokud je rakovina zachycena včas, je nejen léčitelná, ale i často vyléčitelná. Tohoto optimismu je českým občanům zapotřebí - v několika aspektech obsadili čelné místo evropského onkologického žebříčku. To se týká hlavně rakoviny tlustého střeva, ledvin a děložního čípku. Čeští muži vedou i ve statistice výskytu rakoviny plic a ženy je v poslední době dohánějí. Na vzestupu onkologických onemocnění se podílí řada faktorů. "U nádorů tlustého střeva jednou z příčin bude tradiční česká kuchyně, hodně mastná, s nedostatkem vláknin," říká předseda České onkologické společnosti prof. MUDr. Pavel Klener. Někde ale ani nemusí jít o faktický nárůst onkologického onemocnění. "Například teď evidujeme vzestup rakoviny prostaty. To, že tato čísla stoupají, může být způsobeno i tím, že ji nyní umíme jednoznačně a velmi brzy diagnostikovat. Dříve probíhala skrytě, pacient třeba zemřel na něco jiného a ve statistikách nefiguroval," vysvětluje prof. Klener. "Diagnostické i terapeutické možnosti se v posledních letech velmi zlepšily. Pacient ale musí přijít včas. Lidé často varovné příznaky, jako je zatuhnutí v prsu nebo třeba krev ve stolici ignorují a přicházejí, až když se dostaví celkové potíže - hubnutí, únava. To už může být pozdě," varuje prof. Klener.
HODNOCENÍ LN: **
Jak jsme proočkovaní: Česko je očkovací velmoc
Jestli v něčem patří Česká republika ke světové špičce, tak je to procentní podíl obyvatel, které se podaří oočkovat proti infekčním nemocem. Z dětí narozených v letech 1992 - 1997 je očkovaných proti dětské obrně, záškrtu, tetanu a dávivému kašli 98 procent, proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám 95 procent. Díky této důslednosti se u dětí dětská obrna vyskytla v ČR naposledy v roce 1961, tetanus v roce 1965 a ojedinělý případ záškrtu v roce 1993. Očkovací plán se naposledy rozšířil v roce 2001, kdy bylo zavedeno plošné očkování proti žloutence typu B u dvanáctiletých dětí a u kojenců a proti hemofilovým nákazám. Zvyšuje se i počet lidí, kteří sebe či své děti nechávají očkovat na vlastní náklady. To je aktuální hlavně u kombinované vakcíny proti žloutence typu A a B, klíšťové encefalitidě a chřipce. "Očkování dětí se u nás mimořádně daří. Je to dáno tím, že každé dítě má možnost mít svého registrujícího lékaře. I když tato registrace není povinná, tak 99 procent dětí v evidenci pediatra je. To je číslo, které nám okolní svět závidí. V jiných státech se to řeší tak, že se děti očkují například ve školách, což z mnoha důvodů není ideální," říká předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů MUDr. Hana Cabrnochová. Zásadní změna očkovacího plánu se podle ní v dohledné době nechystá. "V Evropě se přechází na kombinované hexavakcíny, kdy očkují najednou proti šesti nemocem, u nás se s tím zatím nepočítá," dodává.
HODNOCENÍ LN: *****
Jakému psychickému zdraví se těšíme: Pomoc psychiatra vyhledává čím dál více lidí
Pomoc psychiatra loni vyhledalo čtyři sta tisíc Čechů. O sedm let dříve to bylo o sto dvacet tisíc méně. Podle odborníků může být nárůst pacientů v čekárnách psychiatrů projevem určité detabuizace psychiatrie. "I když chodit k psychiatrovi stále ještě není společensky únosné, v poslední době se to mění. Například mít 'depku', jak se dnes říká, už nic stigmatizujícího není. Povedlo se dostat do veřejného povědomí, že je to choroba jako každá jiná a není ostuda říci, že jí trpím. U jiných nemocí, jako třeba schizofrenie, tomu tak ještě zdaleka není," říká předseda České psychiatrické společnosti prof. MUDr. Jiří Raboch DrSc.. To, zda jde i o větší výskyt psychických onemocnění, lze ale ze statistik vyčíst jen těžko. "Mírný vzestup záchytu schizofrenie může být způsoben třeba i zpřesněním diagnostických metod, nebo prostě sníženou tolerancí k jinakosti," říká prof. MUDr. Jan Libiger, přednosta psychiatrické kliniky FN Hradec Králové. "Citlivé ukazatele úrovně duševního zdraví společnosti představují změny v dětské a adolescentní populaci. Zde, myslím, narůstají některé úzkostné poruchy," dodává. Jednou z poměrně uchopitelných charakteristik vypovídajících o duševním zdraví populace je počet sebevražd. V roce 2001 spáchalo podle údajů Ústavu pro informace ve zdravotnictví sebevraždu 1294 mužů a 329 žen. Sebevražednost v Česku mírně roste. Tento nárůst by mohl mít souvislost i se zvyšující se nezaměstnaností. Intenzita sebevražednosti nezaměstnaných je totiž téměř čtyřikrát vyšší, než je český průměr.
HODNOCENÍ LN: ***
Jaké máme sexuální chování: Evropu už jsme dohnali
V Česku proběhly dvě rozsáhlé studie komplexně zkoumající sexuální chování obyvatel České republiky. První se uskutečnila v roce 1993, druhá v roce 1998. Jejich srovnání umožňuje pojmenovat trendy, ke kterým u nás v devadesátých letech došlo. Ukázalo se jednoznačné zvýšení odpovědnosti za své sexuální chování. Významně se snížil počet lidí, kteří se nijak nechrání. Prudce vzrostl počet žen užívajících hormonální antikoncepci (z 22 procent na 46 procent sexuálně aktivních žen). Neprokázalo se ve veřejnosti zakořeněné mínění, že se věk prvního sexuálního styku neustále snižuje a promiskuita sexuálního chování stoupá. Na druhé straně se zvýšil počet mužů, kteří mají zkušenosti s komerčním sexem - z devíti na 14 procent. Průměrná frekvence partnerských sexuálních styků je u sexuálně aktivních mužů i žen vyšší než osmkrát měsíčně. Je to vyšší číslo, než uvádějí srovnatelné zahraniční studie. Délku milostné předehry odhadují obyvatelé ČR v průměru na 15 - 17 minut, délku soulože na 15 - 16 minut. V uvedeném období ale došlo k výraznému poklesu spokojenosti českých žen se svým sexuálním životem, z 82 procent na 72 procent. "Dnes můžeme říci, že se sexuální život české populace téměř nijak neliší od života západoevropské populace. Před rokem 1989 jsme přece jen nějaká specifika měli. Lidé dříve vstupovali do manželství, málo používali antikoncepční prostředky, byl u nás vysoký počet interrupcí. To vše se výrazně změnilo," říká jeden z autorů uvedených studií přednosta Sexuologického ústavu doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
HODNOCENÍ LN: ***
Jak se hýbáme: Třetina lidí se sportu a cvičení straní zcela důsledně
Podle údajů Centra pro výzkum veřejného mínění podíl lidí, kteří pravidelně sportují, spíše klesá. Ještě v roce 1996 jich bylo 63 procent, v o dva roky později 50 procent a v roce 2001 už jen 49 procent. Téměř třetina obyvatel České republiky se pak sportu a cvičení vyhýbá zcela důsledně. Na otázku, jak často se věnují nějaké sportovní aktivitě, odpovídají kategorickým: "nikdy". Údaje Státního zdravotního ústavu hovoří o tom, že třetina obyvatel České republiky stráví osm a více hodin denně vsedě. Nejvíce sedavý způsob života udávají ženy ve věku 45 - 50 let. Intenzivní fyzické aktivitě, která trvá alespoň třicet minut, se alespoň jednou týdně věnuje jen 21 procent obyvatel Česka. Nejpřirozenějším druhem pohybu je obyčejná chůze. Mnoho lidí se ale vzdává i té. Tři z deseti Čechů jezdí do práce autem, či jim cesta pěšky netrvá ani čtvrt hodiny. "Přitom míra tělesné aktivity je pro udržení zdraví zcela klíčová. V poslední době se říká, že je lepší tlustý a trénovaný (anglicky fet and fit) než hubený a netrénovaný. Máme zkušenosti s tím, že cvičit mohou i lidé, kteří mají 180 kilogramů. I když zhubnou jen nepatrně a skoro to není vidět, laboratorní výsledky se jim změní k lepšímu opravdu výrazně," říká MUDr. Martin Matoulek z III. interní kliniky 1. lékařské fakulty. Sport má ale i své odvrácené stránky. Třetina dětských úrazů se stává právě při něm. Některé jsou zcela zbytečné - například 30 procent dětí z druhého stupně základní školy uvádí, že nikdy při jízdě na kole nenosí přilbu.
HODNOCENÍ LN: ***
Jak stárneme: Žijeme déle, ale neumíme si to užít
Střední délka života se v Česku neustále prodlužuje. V roce 1996 dosáhla u mužů sedmdesáti let. Tuto hranici ale například rakouští muži překročili už v roce 1984, státy EU jako celek už v roce 1977. V současnosti je střední délka života českých mužů něco málo přes 72 let, u žen je o 6 a půl roku vyšší. Pro srovnání - v Evropě nejdéle žijí švédští muži, u kterých je tato hodnota 77 let a francouzské ženy (82,7 let), naopak nejhůře jsou na tom Rusové (59,2 let u mužů a 72,4 let u žen). ČR v těchto statistikách zaostává za všemi zeměmi Evropské unie, ze zemí střední a východní Evropy je na tom ale nejlépe. Tr valý pokles úmrtnosti začal v Česku u mužů v roce 1990, u žen o několik let dříve. Příčinou skokového prodloužení délky života, ke kterému došlo v první polovině devadesátých let, bylo podle odborníků zavedení moderních metod léčby, hlavně v kardiologii. Pozitivní změny životního stylu se do statistik promítají s větší setrvačností. "V Česku jsme na tom podle statistik pořád ještě hůře než ve vyspělých zemích. I co do výskytu nemocí i co do délky života. Ta je u nás ještě pořád o čtyři až pět let kratší. Úplně jiný je ale náš přístup ke stáří a to, jak si umíme, nebo spíše neumíme, tuto etapu života užít. Vezměte si jen ty americké dámy, jak klidně v odvážném sportovním oblečení joggují po břehu jezera, nebo šedovlasé turist y, kteří křižují Evropu. Je třeba být i ve stáří aktivní a nestydět se za to, že běhám a jen nesedím na gauči. Ale v poslední době se i u nás blýská na lepší časy," říká prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK.
HODNOCENÍ LN: **
Jaké máme zuby: Děti jsou na tom hůře než jejich vrstevníci v EU, senioři naopak lépe
Průměrný Čech si vystačí jen s jedním zubním kartáčkem na rok. Pastou ale příliš nešetří. Se spotřebou 3,7 tuby na hlavu a rok se řadíme k vyššímu evropskému průměru. Vyplývá to z výzkumu provedeného společností Unilever. Zuby si vůbec nečistí 4 procenta obyvatel České republiky. 17 procent si je čistí jednou denně, dvakrát denně 58 procent a třikrát a více 22 procent. Například Američané se zubní hygieně věnují mnohem častěji dvakrát denně v 51 procentech a třikrát a více v 41 procentech. Kazivost dočasného (mléčného) chrupu je u nás vysoká. Podle údajů Výzkumného ústavu stomatologického má jen necelých 30 procent českých pětiletých dětí zuby bez známky kazu. Ve Švýcarsku nebo ve Švédsku má zcela zdravé zuby v tomto věku více než 70 procent dětí. Kazivost chrupu školních dětí je v pásmu evropského průměru. V posledních letech se na ní podle odborníků neblaze podepsal rozpad systému školních preventivních prohlídek. Chlubit se můžeme tím, že téměř 95 procent osmnáctiletých má ještě všechny své zuby - v tom se s námi může měřit jen Švýcarsko. "Obecně se dá říci, že naše školní a předškolní děti jsou na tom hůře, než děti v EU, lidé ve středním věku jsou na tom asi tak stejně jako jejich vrstevníci v západní Evropě a starší lidé jsou na tom lépe. Máme třeba velmi malé procento zcela bezzubých seniorů. Zdá se také, že Češi mají zdravější chrup než lidé v ostatních zemích střední a východní Evropy. Zde je ale obtížné získat hodnověrná data," říká docent MUDr. Zdeněk Broukal, CSc. z Výzkumného ústavu stomatologického.
HODNOCENÍ LN: ***
HODNOCENÍ LN
světová špička *****
evropský nadprůměr ****
evropský průměr ***
evropský podprůměr **
průšvih *
________________________________________________________________________
Celníci na západě Čech rozbili mezinárodní gang pašeráků heroinu
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Plzeňský kraj| autor: TJA
PLZEŇ 14. dubna (ČTK) - Celníci a policisté na západě Čech rozbili mezinárodní gang pašeráků heroinu. Zadrželi deset lidí, kteří se podíleli na pašování 8,5 kilogramu drogy z Kosova do Německa. Ve vazbě je osm Albánců a dva čeští kurýři, řekla dnes ČTK mluvčí celního ředitelství v Plzni Jitka Blahutová.
Skupinu pašeráků monitoroval speciální tým celníků a policistů od srpna. Součástí akce byl minulý týden i zásah na hraničním přechodu Břeclav, kde celníci zadrželi pět kilogramů drogy.
pokr. mfi tja kar
Akce s názvem Ribat byla ukončena v pátek právě zatčením organizátora této zásilky v jeho domě v Praze.
Do obchodu s heroinem bylo zapojeno šest Albánců žijících na území ČR a dva Albánci žijící v Německu. Dovoz a vývoz zásilek organizovali dva čeští kurýři. Na území ČR bylo zatčeno sedm lidí a tři lidé v Německu, uvedla mluvčí.
Jednoho z kurýrů i příjemce drogy zatkli Němci v lednu v Mnichově se třemi kilogramy heroinu. V Břeclavi byl druhý český kurýr zatčen 4. dubna s pěti kilogramy heroinu. O dva dny později zadržela zásahová jednotka celní správy pět Albánců v místech jejich bydliště v Plzni, Praze a Českých Budějovicích. Při domovní prohlídce se našlo dalších půl kilogramu heroinu. O další dva dny později zatkli celníci v Německu příjemce jedné zásilky v Německu a nakonec v pátek zatkli posledního Albánce v v Praze.
Všichni zadržení jsou ve vazbě. Případem se zabývá státní zástupkyně v Plzni. Zadrženým hrozí až 15 let vězení.
Marie Fialová jpt
________________________________________________________________________
Pákistán: Americká politika polarizuje svět
Zpravodajství ČTK 14.4.2003, rubrika: Politika - Asie, Austrálie| autor: RV
ISLÁMÁBÁD 14. dubna (ČTK) - Americká zahraniční politika polarizuje svět na muslimy a nemuslimy a vytváří vysoce napjaté a potenciálně násilné ovzduší. Prohlásil to dnes v rozhovoru pro agenturu Reuters pákistánský ministr vnitra Fajsal Sálih Haját, který zároveň kritizoval použití síly proti Iráku.
Podle ministra by Washington měl jako jediná světová supervelmoc uplatnit "humánnější přístup" a v praxi uplatňovat vysoké morální hodnoty, jimiž se ohání. Haját vyjádřil názor, že se zdá, že Spojené státy někdy přikládají více váhy svým krátkodobým zájmům a nedostatečně se ujímají své globální odpovědnosti.
Podle pákistánského ministra by si měl Washington znovu promyslet svou celosvětovou strategii. Haját také upozornil na dvojí metr, který uplatňují Spojené státy, kdy rezoluce OSN k izraelsko-palestinské otázce a ke kašmírskému konfliktu mezi Indií a Pákistánem nejsou uplatňovány, zatímco útok na Irák se obešel bez rezoluce.
"Irácká válka nepomohla tomu, aby se překlenula propast mezi západními a muslimskými státy. Dokud nebude eliminován tento dvojí standart, propast se rozšíří," prohlásil Haját.
Zároveň varoval, že doktrína preventivní války vytvoří ve světě napjatější atmosféru, a nevyloučil, že může roztočit novou spirálu celosvětového násilí.
Pákistánský ministr také řekl, že USA a jejich spojenci zatím nesplnili očekávání v sousedním Afghánistánu, kde hrozí, že víra lidí v novou vládu vinou její neschopnosti zlepšit situaci v zemi upadne a že islámské hnutí Taliban bude zahrnováno novou vlnou sympatií. Kritizoval to, že afghánský prezident Hamíd Karzáí má pod kontrolou jen metropoli Kábul a okolí a že se nic nedělá proti obnovené produkci máku, z něhož se vyrábí opium a heroin. Dodal, že americké zájmy se za posledního půlroku v Afghánistánu změnily.
rv hej |
|
|
|
